Hudební salón

*Začne brnkat na kytaru a chvílema jenom koncem tužky bubnovat o listy bloku, když přemýšlí o slovech, která se do textu hodí nejlépe. Přijde jí, že nic nevystihuje přesně to, co k němu cítí a jak šťastná díky němu je. Ještě nikdy takové city a štěstí nepoznala. Sice už jeden vztah dříve měla, ale nebylo to tolik o těch milých slovech, jemných dotecích a vzájemné blízkosti, což je právě to, co si s Nickem tak užívá. A jako kdyby se jí osud snažil připomenout, jaká byla její minulost, z ničeho nic se za ní ozve dost známý hlas. Trhne hlavou k němu, aby se ujistila, že se jí to jenom nezdá a vykulí šokovaně oči, když Zachariacha doopravdy uvidí.* Ne. *Hlesne potichu spíše sama pro sebe a nahlas polkne.* Co... co tu děláš? *Vykoktá tentokrát už slova určená pro něj. To on byl důvod, proč spadla do anorexie. Proč se sesypala a klidně to její srdce nemuselo zvládnout. A teď, když konečně zase nalezla štěstí a začalo se jí dařit jíst, tak se to všechno začíná bortit už jenom tím, že sem její bývalý přítel z nějakého neznámého důvodu přijel.*

*Nedokáže se smířit s tím, že má jeho bývalá přítelkně lepší vztah, než on měl s ní, ž se teď má dobře. Ne že by se s tím nedokázal smířit... On se s tím smířit odmítá. Proto je tady, proto přijel do Illey, sem do paláce, ubytoval se tady a právě míří za tím, co má být po právě jeho. Když dojde do hudebního salonku a tam Maddie uvidí, nadšeně se v duchu usměje, vezme si klíč a zamkne, klíč si pak hodí do kapsi, aby neměla možnost odejít kdy se jí za chce. Když uslyší její pitché "ne", usí se uchechtnou.* Taky jsi mi chyběla. *Přikývne, načež židli, o kterou se opírá obrátí tak, aby ta židle byla zády k Maddie a on sám si sedne tak, aby k ní byl čelem, přičemž se rukama o záda židle opře.* Co bych tady dělal? Chyběla jsi mi. Rozhodl jsem se, že tě navtívím, přátelsky pokecáme, co je na tom špatnýho? *Povytáhne obočí a zkoumavě se na ni koukne. Chvíli se na ni jen zamyšleně dívá, s hlavou nakloněnou na bok.* Chci tě zpátky. *Poví pak prostě, jakoby to bylo úplně jasné za jakým důvodem tady je. Kvůli čemu jinému by sem ale jel? Kvůli opalování se? On chce jen ji.*

*Nechápavě a nevěřícně se na něj podívá, když zaregistruje jeho uchechtnutí. Nechápe, proč se to musí dít. Proč tu musí být, když se konečně začala cítit skvěle. Konečně měla pocit, že našla místo, kam patří. Zeptá se ho, co tu dělá a nazvedne obočí po jeho odpovědi. Má pocit, že se jeden z nich musel zbláznit.* Možná to, žes mě před rokem a půl odkopl jako kus hadru, idiote. *Připomene mu a zamračí se tak, že má obočí prakticky jako jenom jednu linku. Po jeho dalších slovech zůstane pár vteřin zticha a zpracovává, co to z něj vypadlo. Nakonec z ní vyjde zaražené uchechtnutí.* Ne. *Zavrtí hlavou.* Zapomeň. *Dodá a zvedne se ze sedu.* Konečně jsem šťastná. Vrať se do Polska za tou, kterou jsi mě nahradil a dej mi pokoj. *Vychrlí ze sebe naštvaně, zatímco zaklapne blok, který vezme do podpaží, popadne kytaru a vydá se ke dveřím. Nechce tu s ním být. Nechce si ještě víc připomínat minulost, ale když vezme za kliku, zjistí, že jsou tu zamknutý. Nahlas polkne a se strachem v očích se otočí na něj.* Co tu doopravdy chceš?

*Pobaveně se uchechtne a po jejích se ale jeho výraz změní na zamyšlený, načež povytáhne obočí.* Bacha na jazyk. *Doporučí ji ledově klidným hlasem a stále ji pozoruje. Pak ji neodpovídá a s pobaveným pohledem sleduje, jak vstává se židle a jde ke dveřím. Mezitím vstane a ležérně se opře o zeď.* Posluš si, odejdi. Uchectne se a scválně z kapsy vytáhne klíč, který zvedne do vzduchu.* Neodejdeš. *Pokrčí rameny a klíč si zase schová do kapsy. Při její další otázce se líně odlepí od zdi a pomalým krokem se vydá k ní. Když je až u ní, na táhne k ní ruku, kterou ji chytí za předlotí, aby se od něj nemohla odtáhnot a druhou rukou ji pohladí po tváři.* Kolikrát ti to mám opakovat. Chci tebe. Nehodlám si tě nechat sebrat nějakým oplzlým princátkem. Jsi moje, vždycky jsi byla. *Nahne se k ní tak, aby byl co nejblíže k jejímu uchu a rukou na její tváři ji zastrčí pramínek vlasů za ucho.* Odejdeš od toho NIcka nebo jak se jmenuje. I když pochybuju že se ti chce. Donutím tě. *Zašeptá ji o cuha, přičež se rty otře o její ucho.*

*Bodne v ní osten strachu, když slyší jeho ledově klidný hlas. Netuší, co se stalo s tím klukem, do kterého se zamilovala. Dost možná ani nikdy neexistoval a celé ty měsíce to byla jenom maska. A ona byla po celou tu dobu naivní a zamilovaná a udělala by pro něj cokoliv. To je ale teď pryč. Rozhodně se k němu nechce vrátit a nechce s ním ani trávit nějaký čas, proto si vezme věci a vydá se ke dveřím. Ještě víc se začne bát, když zjistí, že jsou dveře zamknuté. Otočí se k němu a na dveře se natiskne během toho, co k ní jde, jako kdyby ho to mělo nějak zastavit. Pokusí se mu ruku vytrhnout, ale nepovede se jí to. Bojí se ho. A ani když se pokusí tvář natočit co nejvíc od něj, nijak to její situaci nevyřeší.* Neber si Nicka do pusy. Neni to žádný oplzlý princátko. *Zastane se svého snoubence a zamračí se, když jí zastrčí pramínek vlasů za ucho. Trhne hlavou aspoň trochu zpod jeho ruky.* To tys byl ten, kdo opustil mě, vzpomínáš? Nemáš na mě nejmenší právo, do háje. Nech mě být. *Znovu sebou cukne a pokusí se z jeho sevření dostat.* Proč to děláš? Ty ses na mě vykašlal. To tys mi zlomil srdce. A to moje ty následky doslova málem nezvládlo, sakra.

*Uvědomil si, že tím, že bude hodný a milý kluk, ničeho nedosáhne. To si ale uvědomil už dřív, ale pomalu se to v něm probouzelo. Teď ví, co musí dělat, aby dostal Maddie zpět. Ten její Nick si ji nezaslouží. To on si ji zaslouží, i když odešel k jiné. Ale tu taky stále bere za svou, i když ji taky opustil. Ale Maddie má radši. Řek by že nejradši a odmítá se jí vzdát. Když vidí, jak se snaží natisknout na dveře, protočí očima.* No tak. Nechci být hnusnej. Ale pochybuji, že to půjde po dobrým. *Pokrčí rameny, přičemž když slyší, ja se zastává toho jejího přítele, zasměje se.* No to teda je. To jsi až tak... Jak se to říká? Zamilovaná až po uši? *Zeptá se ji s úšklebem na tváři.* Sice jsem tě opustil, ale stále tě chchi. Není to jasnný? My dva patříme k sobě, Maddie. Uvědomil jsem si to sice pozdě, ale teď už to vím. *Poví to co nejvíce milým tonem, který dokáže ze sebe dostat.* Tak teď ti to srdce zase zcelím. *Chytne ji i druhou ukou za tu její druhou a políbí ji na čelo. Následně jednou rukou skouzne k jejímu boku, za kerý ji taky pevně chytne. Nakonec si ji pevně vezme do náruče, aby neměla šanci mu z náruče seskočit a přejde zase k židli, načež si Maddie položí na svůj na klín.* Buď se mnou. Ne s ním. *Nezní to ani tak jako prosba, spíše jako příkaz. Rukama ji zajede pod tričko, kde ji zase hcyte za boky a upřeně se na ni podívá.*

*Natiskne se na dveře a snaží se ovládnout strach v očích, i když má pocit, že se celá strachy klepe.* Tak nebuď hnusnej, nech mě jít a odjeď zpátky domů. *Doporučí mu nejlepší možný postup, kterým by jí udělal největší radost a pak se zastane Nicka.* Přesně. Zamilovaná, šťastná, úplná. Říkej si tomu, jak chceš, ale miluju jeho. Ne tebe. Smiř se s tím. *Prskne naštvaně a kdyby jí nedržel, tak už by mu nejspíš jednu vrazila.* Uvědomil sis to pozdě, v tom máš pravdu. Tenhle vlak už odjel, Zachu. Jestli... jestli ke mě furt něco cítíš, měl bys chtít, abych byla šťastná, ne? A to já jsem. S ním. *Zkusí trochu jiný přístup. Pokusí se ho odstrčit, když jí políbí na čelo a celá se zavrtí, jenom, aby se dostala od jeho rtů co nejdál.* Ale já už ho zacelený mám. Zacelil mi ho můj snoubenec. Proč to nepochopíš? *To, že nemluvila obrazně a její srdce doslova málem přestalo bít nijak nezdůrazňuje, nemá to podle ní teď cenu.* Pusť mě. *Řekne přiškrceným hlasem, když jí chytne za bok a znovu se pokusí z jeho sevření dostat, i když netuší, co by dělala potom, kdyby se jí to povedlo. Jsou tu zamknutý, nikam se nedostane a okna jsou nad zemí vysoko natolik, že by to nejspíš nepřežila.* Ne, nech mě. Prosím. Nesahej na mě. *Bouchne ho párkrát do hrudi, když je v jeho náručí a pokusí se vykopnout i nohou, i když ho nijak netrefí.* Ne. Já s tebou být nechci. Nech mě jít. Zapomeň na mě. Já chci být s ním. Miluju ho. *Chytne jeho ruce, kterými jí drží pod tričkem na bocích a pokusí se je odpáčit od sebe.*

No ták, vvždyť jsem dneska dojel. Hned nepojedu zpátky. v Polsku se mi t už nelíbí. Líbí se mi to tady. Tady jsi ty. *Pokrčí rameny. Potom se zašklebí a odfrkne.* Zamilovaná, šťastná. Pohybuju. *Zavrčí a snaží se působit stále tak nějak klidně. Je trpělivý, ale ne zas tolik. Ty slova ho štvou. To všechno má přece zažívat s ním, nikdo jinej než on si Maddie nezaslouží.* Ne, ty máš být totiž šťastná se mnou, ne s ním. To já jsem tvůj, ty jsi moje. *Zabodne do ní ledový pohled a naštvaně stáhne obočí.* Proč neochopíš ty, že jsi moje? Že tě chci zpátky? Co je na tm těžkýho pochopit? Mně to přijde dost pochopitelný. *Zavrčí a pak se rozesměje.* Bouchej si do mě dál. Víš, že je to vlastně strašně sexy? Holka co ce rozčiluje? K sežrání. *Mrkne na ni a doprovodí to zase lekým úšklebkem. Nedá se a i když s ejeho ruce snaží dotáhnout, on s ty ruce stále nechává na jejích bocích.* Fajn, řeknu to jinak. Donutíme ho, aby si myslel, že už ho nemiluješ. Jednoduchý. A můžeme začít hned teď. Takhle. *Nakloní se k jejimu krku, na který ji dychtivě políbí.* A ještě to řeknu jinak. Pokud se mnou nebudeš souhlast. Toho Nicka ti zabiju. Možná si pro něj budeš moct vybrat smrt. A ty víš, že to udělám. *Odtáhne se od jejího krku a važným pohledem se na ni koukne.*

Škoda, že mě se tu přestalo líbit v momentě, kdy jsem tě viděla. *Prskne naštvaně a zamračí se na něj.* Klidně si pochybuj, je mi to jedno, ale je to pravda. Tak co se s tím smířit a uznat, že on mi dal něco, co tys nikdy nemohl? Ž jeho miluju tak, jak jsem tebe nikdy nemilovala. *Tuší, že ho tím vytočí, ale doufá, že mu ukáže, že nemá šanci a nechá jí jít. Přece jí nemůže nutit s ním být.* /Že ne? Že mě odsud pustí?/ *Zeptá se sama sebe se strachem. Sevře se jí žaludek, když do ní zabodne ledový pohled.* Jsem jeho. Jeho snoubenka. Jsme zasnoubení a budeme se brát. Budeme manželé, já odjedu s ním do Austrálie. Spolu budeme šťastní, dost možná jednou budeme mít děti. Prostě jsem jeho. Ty na mě nevlastníš ani jeden vlas. *Zavrčí na něj naštvaně.* Byla jsem do tebe zamilovaná, byla jsem schopná dát ti všechno, o co by sis řekl a tys mě jenom využíval. Podvedl jsi mě. Byla jsem ti úplně jedno. Co je těžkýho na tom, pochopit tohle? *Přetransformuje jeho dotaz a pak ho párkrát bouchne do hrudi. Zamračí se po jeho smíchu a probodne ho pohledem. Přesně tenhle pohled Nicka přivedl k tomu, aby jí nazýval koťátkem. Nakonec si tu přezdívku zamilovala. Jenže ten tu teď nebyl, aby jí nějak pomohl a dostal jí z náruče tohohle blba. Snaží se dostat jeho ruce ze svých boků, ale nemá na to sílu.* Nech mě. Nech toho. Prosím. *Zavrtí se, když jí políbí na krk a po jeho další výhružce se jí do očí natlačí slzy bezmoci.* Ne... *Vydechne a zavrtí hlavou.* Proč to děláš? Proč mě prostě nenecháš jít? Nech mě být. Prosím. Pusť mě odsud. *Vzlykne a znovu se pokusí odpáčit jeho ruce a nějak se vykroutit z jeho sevření.* Prosím, nic mu nedělej. *Neumí si představit, že by se Nickovi něco stalo. Znamená pro ní celý svět.*

Řekl jsem ti, dávej bacha na jazyk. *Zavrčí na ni znovu, potom se vážně trochu vytočí, takže ji jednu ruku položí na krk, ale ne tak, abych ji ublížil. Spíš tak, aby ji jen dal na jevo, že by si s ním neměla zahrávat. Palcem ji pohladi po ohryzku, zatímco se na ni koukne jako šelma na svou oběť. Jestli někdo věří tomu, že se dá z lásky zešílet, on je možná ten případ. I když to co cítí není asi úplně láska, spíše majetnictví.* To říkáš teď. Máš hezky náplanovanou budoucnost, jenže ti nedochází, že s eněco může zvrtnout. *Mrkne na ni a každá její věta potom z něj bere veškerou trpělivot, kterou ještě má.* Ach jo. Ty to prostě nepochopíš, že? Jsi moje. A teď nemáš ani kam utéct. Jsi moje doslovně. *Zavrčí na ni a zase nahne k jejímu krku, na který ji políbí a skousne ji lehce kůži a nehty na boku ji zatne do kůže.* Dělám to, protože si tě zasloužím jen já. Nikdo jiný ne. *Zamumlá ji do kůže a pak se zas odtáhne aby na ni viděl.* Ale, ale... NIc mu neudělám, pokud mě poslechneš. Zlmíš mu srdce. Já ti pomůžu, neboj, Uděláme to oba dva. Teď. *Mrkne na ni a shcálě si sundá tričko, aby věděla, co tím myslí.*

A já ti říkam, že nejsem žádnej tvůj majetek, abys mi přikazoval. *Veškerá odvaha na podobné námitky a urážky z ní ale vyprchá, jakmile jí chytne pod krkem. Pokusí se natisknout ještě více na dveře, jako kdyby se snad mohla přenést do 2D a stát se pouze nějakým obrazem na těch dveřích. Nahlas polkne, když jí pohladí po ohryzku a i když by nejradši sklopila pohled, teď si přijde jak vyděšená laň před rozjetým autem, která dokáže jen stát a v šoku koukat. Nechápe, proč se jí tohle děje. Nechápe, proč jí minulost nemůže nechat spát. A v hlavě se jí to všechno spojí s tím, že přibrala. Vždyť dokud nejedla a hubla, tak se děly samé dobré věci. S Nickem si vyznali lásku, byli spolu, zamilovávali se do sebe. Pak začala přibírat a děje se tohle.* /Když začnu zase hubnout... Třeba bude všechno zase v pohodě./ *Proběhne jí hlavou a je si tím prakticky jistá.* Jo, to může. Ale ty to rozhodně zaviňovat nemusíš. Co to nechat na osudu? *Zamračí se nespokojeně.* Nejsem tvoje! Nemáš na mě žádný právo. Pusť mě. *Vyjekne, když jí skousne kůži na krku. Všechno to, co milovala, když jí dělal Nick v podání Zacha způsobovalo, že se jí chce zvracet.* A proč si to myslíš? Co z tebe dělá toho, kdo si mě zaslouží? Přesvědč mě o tom. *Vyzve ho a snaží se tím oddálit to, co se nejspíš chystá udělat, aby měla aspoň trochu času na vymyšlení toho, jak se odsud dostat. Když ale začne vyhrožovat tím, že Nicka zabije, nemůže uvěřit svým uším. To přece nemůže udělat.* Ne. Prosím se. *Začne vrtět hlavou a po tvářích jí začínají stékat slzy.* On... on ví, že bych to nikdy neudělala. Bude mu jasný, že bych to neudělala dobrovolně. *Odtrhne od něj pohled, když si sundá triko a slzy jí pořád tečou po tvářích.* Prosím nenuť mě to dělat. *Šeptne potichu.*

Mě už nebaví ti opakovat pořád, že jsi moje. Prostě si to zapamatuj, jasný? *Protočí nad ní očima, načež ji chytne za krk, ale rozhodně ji nechce ublížit. Na ohryzek ji jen lehce zatlačí, mezitím co ji po něm pohladí. Nechce aby se ho bála úplně, ale chce aby věděla, že má nad ní prostě kontrolu. Chce prokázat tu autoritu. A nechápe, proč pořád nedokáže pochopit, že se odsud stejně dostane, až bude on chtít. Vždyť je to jednoduchý. Co musí ještě udělat, aby to pochopila?* A co když osud chce, abychom byli my dva spolu? Proto jsem třeba tady? Třeba jsem tady jen kvůli osudu. *Pokrčí rameny a má co dělat, aby nevyprskl smíchy nad tím, jak hloupě to zní.* Neřvi, prasknou mi z tebe bubínky. *Zavrčí na ni a už přejde na vyhrožování, jelikož á pocit, že to jinak nepochopí.* Nebudeš se mnou spolupracovat, zabiju ho. A ne že s ním ani nebudeš. Už ho ani nikdy v životě neuvidíš. Naposled, kd yho uvidíš, bude jeho pohřeb. To chceš? Nebude lepší, když bude žít, i když s tebou nebude? Přenese se přes to. A najde si někoho dalšího. Klid. *Pak si sundá tričko a zase se uchechtne.* Já tě nic nenutím dělat. Ty to budeš všechno děat dobrovolně. Mysli na Nicka. *Mrkne na ni a ji mezitím přetáhne přes hlavu tričko, i bez jejího souhlasu. Ruku ji položí na hruď a druhou rukou ji rozepne podprsenku, kterou někam odhodí. Skloní se k její hrudi a skousne ji bradavku, pak se zas odtáhne.* Tak co y na to? Je to fajn dohoda, ne? *Zeptá se jí, jakoby měla na výběr. I když vlastně má. Jen ne moc dobrý výběr.*

Ne. *Zavrčí a vzdorovitě se mu podívá do očí a pohledem neuhne ani, když jí chytí pod krkem, i když se jí všechny vnitřnosti sevřou strachem.* Ne, nechce. To chceš ty. A ty osud nechceš. To by ses tu objevil nějakou náhodou. Kdežto ty jsi přijel prostě jenom proto, abys mi šlapal po štěstí. *Snaží se mu nějak slušně naznačit, že je prostě psychicky narušený debil. Když na ní zavrčí kvůli tomu, jak vyjela, na chvíli pevně semkne rty, než sebou začne v jeho sevření zmítat ještě víc, aby mohla otočit hlavu ke dveřím a začít teprve křičet.* Prosím! Pomoc! Pomoc! Odemkněte mě někdo! Pomoc! *Zařve směrem ke dveřím s nadějí, že jí někdo uslyší a dostane jí odsud. Když jí pak začne vyhrožovat rozbrečí se a zavrtí bezmocně hlavou. Jasně, že nechce, aby se něco stalo.* On mě miluje. A já jeho. Ví, že bych ho nikdy nepodvedla. *Zopakuje potichu. Ale moc dobře ví, že své výhružky myslí Zach vážně. Nemůže dopustit, aby se Nickovi něco stalo. Natož, aby kvůli ní přišel o život. A jestli to znamená mít znovu zlomené srdce a sama po zbytek života trpět, snese to víc, než kdyby nesla vinu za jeho smrt. Zach má totiž pravdu. On se přes to přenese a bude žít dál. Trpět bude jenom ona. Nijak se nebrání, když jí sundá tričko a podprsenku. Nechá ho, aby se jí dotýkal a zrak upírá neurčitě za něj, zatímco ale stejně na nic nedokáže přes slzy zaostřit. Po jeho otázce se pokusí spolknout knedlík v krku, ale moc se jí to nepovede, takže jenom lehce přikývne, zatímco popotáhne a doufá, že se jí neklepe spodní ret a brada.* /Mysli na Nicka..../

Ne, já v osud nevěřím, to áš pravdu. Já ale věřím v nás dva. *Mrkne na ni, jakoby to snad něco vysvětlovalo. Jakmile začne řvát, přilepí ji ruku na pusu a probodne ji ledovým pohledem.* Nikdo tě neuslyší. I kdyby,myslíš si, že to nedokázu uhrát? Nikdo tě nezchrání. *Zazubí se na ní jako malé dítě, co dostalo lízátko.* On tě sice miluje, ale přestane. Myslíš, že ti to někdy odpustí? Ne. Pochybuju.Zlomí mu srdce. Takže mu bude jedno, jestli ví, že ho miluješ. *Usměje se na ni sladce. Dokázal by jejímu snoubenci ublížit, s tím by neměl problém. Když už se nijak nevzpouzí, je za to rád. Sundá ji tričko i podprsenku. Je nedočkavý, takže ji nadzvedne, aby si mohl sundat kalhoty, rovnou i boxerky a ji nadzvedne, aby ji mohl taky sundat kalhoty i kalhotky. Ruce ji položí na na stehna a posadí se tak, aby to bylo pro oba dva pohodlné. Až tak na ni myslí. Ale už na ni nemyslí v tom, jestli to vlastně vůbec chce. Nakonec vstane, vezme ji znovu do náruče a posadí ji na stůl, pak už nečeká a spojí jejich těla. Ne nijak opatrně, v tomhle už myslí jen na sebe. Stejně chce uspokojit jen sebe, pochybuje, že ona si to vůbec bude užívat. Během toho co zrychluje své pohyby, ji chytne bradu mezi palec a ukazováček a nadzvedne ji tak, aby se na něj dívala.* Neříkej mi, že se ti to nelíbí. *Zašeptá, načež se sehne k jejímu krku, kde se ji rozhodne označkovat.*

Spousta vír se zaměřuje na kraviny a nesmysly. Rozhodně nejsi první ani poslední, kdo bude ze svý víry zklamanej. *Vykouzlí na tváři sladký úsměv a pak začne řvát s nadějí, že jí někdo venku uslyší a dostane jí odsud. Má strach. Bojí se, co jí může udělat. Tak nějak tušila, že to nevyjde a on jí zakryje pusu rukou, takže s tím počítala a bez problémů ho do tý ruky kousne.* Větší důvěryhodnost tady mám rozhodně já. *Prskne naštvaně a musí se ovládat, aby mu neflusla do obličeje, protože hádá, že už tak si to dost podělala. Na jeho další slova nemá co říct. Ví, že jí to Nick nikdy neodpustí. Dát někomu svojí důvěru je pro něj dost těžké a zažila na vlastní kůži ten pocit, kdy jí ztratila potom, co přiznala, že mu lhala ohledně jedení. Po tomhle nastane konečná a ona to moc dobře ví. Přestane se vzpouzet, protože jí na Nickově životě záleží daleko víc, než na jejím vlastním pohodlí a psychice a když jí sundá i zbytek oblečení, zápěstím si setře všechny slzy z tváří. Sykne, když spojí jejich těla, protože je to pro ní nepohodlné a dost bolestivé. Nejen, že není vůbec jemný, ale ani jí nijak nevzrušuje, takže je to pro ní dost nepříjemné. Podívá se mu nevýrazným pohledem do očí, když jí chytne tvář.* To neříkám. Říkám, že je to ten nejhorší sex v historii lidstva a že tě nenávidim. *Dostane ze sebe a zamračí se nad tou bolestí, kterou jí to způsobuje, když jí začne znovu líbat na krku a nevidí jí tak do tváře. Jenom se modlí, aby to bylo co nejdřív za ní a přemáhá další slzy. Nechce už brečet a nechce, aby i po tomhle se mu to zdálo málo a Nickovi i něco udělal, takže ze sebe dostane nahrané zavzdychání.*

*od té doby, co se spolu s Maddie oficiálně sestěhovali do jedné komnaty, spolu tráví prakticky všechen čas. Ale i tak každý občas potřebuje trochu soukromí. Mezitím co ona je v salonku, vezme si nějakou práci, kterou začne dělat. Není to zrovna jeho nejoblíbenější činnost, ale čert to vem. Všimne si ale, že už je dost hodiny a Maddie se stále nevrátila. Už automaticky o ní začne mít hned starost, takže se jí vydá hledat. Nebo ani se to nedá nazvat hledáním, když ví, kde je. Jakmile ale dojde k salonku, zaslechne zpoza dveří vzdychání, které hned pozná. Vždyť ho slyší prakticky denně. Asi je logické, že ho to naštve a zabolí. Hned chytne kliku a chce otevřít, jenže dveře se ani nehnou, takže s klikou párkrát jen zalomcuje.* /Jasně že zamkla… tak pitomá, aby se nechala nachytat není./ *jeho hlava to automaticky svede na Maddie. Ale nehodlá to nechat jen tak, takže dveře jednoduše vyrazí. Když je pak vidí, co spolu dělají, zůstane stát na místě a má pocit, jakoby se ty dveře vrátily a vší silou do něj udeřily. Přeci jen do teď byla šance, že to může být kdokoliv jiný. Neví, jestli cítí více vzteku nebo bolesti a má pocit, že se každá jeho část rozpadá na kousíčky. Každá jeho část, kterou dal jí. Ale i tak od nich nedokáže odtrhnout pohled plný bolesti a vzteku.* Kdo je to? *zeptá se tiše své snoubenky, i když na ní teď nedokáže pohlížet jako na „snoubenku“. Ani netuší, jestli ho slyšela. Prvně mu lhala o jídle, potom o tom obinadle a prášcích.. a teď, když se jí konečně začne dařit dobře a všechno mu přišlo v pořádku a na dobré cestě.. tohle. Její anorexie ho naučila sice trpělivosti, ale všechno má své meze a tohle je daleko za tou jeho.*

Já má viru v sebe. V nás. A jsem si na sto procent, že tahle víra není nijak chybná. Takže mě nezklame. *Zazubí se na ni, ale když začne řvát, zakryje ji ústa rukou. Když ho kousne, zavrčí a zase ji chytne po krkem, tenotkát ji nehty do kůže zaryje o něco víc.* Hm, to si myslíš ty, zlatíčko. *Mrkne na ní, přičemž ji potom už začne vyhrožovat a je rád, když ji nemusí vyhrožovat ještě víc. Nechce jí ublížit. Rozhodně ne fyzicky, ale kdyby mu nedala jinou možnost... Asi by to překousl a uchýlil se i k tomuhle. Konečně spojí jejich těla a vykašle se na nějakou jemnost, na co je jemnost, když by si to užíval i tak jen on? A on jemnost rád nemá. Takže takhle může potěšit více sebe.* Taky tě miluu, zlato. *Mrskne po ní výraz, ve kterém jde dost ponat, jak si to užívá. Když uslyší její zavzdychání, potěeně se usměje a líbne ji na čelo. Pak už pozná, že se blíží k vyvrcholení, takže na pohybu ještě přidá. Když vyvrcholí, hlasitě zavzdychá. Pak ji poplácá lehce po tváři.* Vidíš, jak to jde. *Blýskne po ní takovým postraním úsměvem, i když to spíš vypadá jak škleb. Pak se ale překvapeně otočí, když někdo vyrazí dveře. Když patří Nicka, začne vnitřně jásat.* /To bylo jednodušší, než jsem si myslel./ *Dojde mu, že mají pořád ještě spojená těla a chce Nicka provokovat, naznačit mu, že u Maddie skončil, takže párkrát boky přirazí, než jejich těla rozpojí.* Je mi líto, že ses to musel dozvědět zrovna takhle. *Pronese k němu s hranou lítostí, která mu jde ale dobře. Má léta cviku ve lhaní.*

*Radši už se s ním nedohaduje a víc jeho víru nezpochybňuje. Rozhodně je jediný, kdo věří v ně dva. Využije příležitosti, když jí zakryje rukou pusu a kousne ho do ní. Jenže tím nezíská žádný čas na to, aby se mu aspoň pokusila ukrást z kapsy klíč, protože on jí znovu chytne pod krkem. Zalape po dechu, protože tentokrát jí drží dost pevně a v jejích očích se objeví všechen ten strach, který cítí a který se jí dařilo doteď potlačovat. Probodne ho nenávistným pohledem po oslovení "zlatíčko". Jenže pak jí dojde, že ani veškerý odpor, který by dokázala vyvinout, jí nijak nepomůže. On si vezme, co chce a když mu bude odporovat, bude jí to stát Nickův život a to nemůže dovolit. Když pak začne přirážet do jejího těla, musí v sobě zadržovat všechny znaky toho, jak jí to bolí. Zvedne se jí žaludek, když do ní vyvrcholí a uhne hlavou při jeho poplácávání po tváři.* Skončil jsi? *Prskne naštvaně a už ho chce odstrčit, aby z ní konečně vylezl a ona si mohla dojít pro oblečení, ale najednou se otevřou dveře a v nich se objeví Nick. Nejhorší možnost, jaký mohla nastat. Sevřou se jí všechny orgány v hrudníku, když vidí tu bolest a vztek v jeho očích a jí samotné se z toho láme srdce a vhání slzy do očí.* Nicku... *Hlesne potichu a trochu bolestně se zamračí, když Zach ještě párkrát přirazí boky proti těm jejím.* /Zlomíš mu srdce, nebo ho zabiju.../ *Připomene si jeho slova. V tu chvíli byla volba jasná, ale když teď musí doopravdy Nickovi to srdce zlomit a vědět, že viděl všechno tohle, má pocit, že to ona sama nepřežije.* To je.... *Zaváhá a snaží se spolknout knedlík, který se jí usadil v krku a má pocit, že se kvůli němu za chvíli udusí. Hrozně ráda by řekla, že to není tak, jak to vypadá. Strašně ráda by mu to vysvětlila, aby zmírnila tu bolest. Šlo sice o ohraná slova v takovýchto situacích, ale zrovna v jejich případě byla na místě. Jenže to říct nemohla. Nemůže přiznat, jak je to doopravdy, protože by to pro její jedinou lásku mělo fatální následky.* .. můj přítel... z Polska. *Dostane ze sebe prakticky šeptem a na tváře jí steče pár slz.* Omlouvám se. Je mi to líto. *Vychrlí ze sebe a má pocit, že jí hruď každou chvílí musí explodovat. Nemůže se dívat na tu bolest v Nickových očích, nedokáže to. Protože dívat se na to by jí přimělo akorát tu bolest zmírnit pravdou, jenže ví, že to by dopadlo daleko hůře.* /Přenese se přes to. Bude žít spokojeně dál./ *Ví, že v tomhle měl Zach pravdu a pokud má trpět, aby mohl Nick žít, snese to. Ale to neznamená, že se na to dokáže dívat. Radši sklopí pohled a ze stolu seskočí, aby se mohla rychle obléct. Nechce, aby jí viděl nahý ještě někdo další, kdo by akorát procházet okolo salonu.*

*nakonec se Maddie vydá najít, protože je už dlouho pryč a má o ní starost. Zamíří rovnou k hudebnímu salonku a jakmile je u dveří, uslyší známé vzdychání. Pokusí se dveře otevřít, ale jsou zamčené, takže je rovnou vyrazí. Pak má ale pocit, že se vrátily v plné síle. Není schopný dělat nic jiného, než na ten výjev zírat, i když ho to láme na kousíčky. Zeptá se Maddie, kdo je to, jenže když do ní pak ten parchant znovu začne přirážet, jeho sebeovládání je tytam. Vmžiku ho od ní odstrčí a přirazí ke zdi.* Vypadni od ní. *zavrčí vztekle a odolává touze mu rovnou vrazit. Když pak ale slyší, kdo to je, překvapeně a nevěřícně se otočí na Maddie. Má pocit, že se zbláznila. Jakoby před ním byla úplně jiná Maddie, kterou nepoznává.* Tvůj přítel z Polska? Snad tvůj ex-přítel z Polska, ne? *probodne jí bolestným a vzteklým pohledem.* Co to děláš, zbláznila ses? Vždyť ti zničil život. To kvůli němu jsi před dvěma týdny málem zemřela na ošetřovně na podvýživu a kvůli němu se rok plácáš v těchhle sračkách! To jeho nenávidíš, vzpomínáš? *v takové situaci asi jen těžko může být jeho hlas klidný. Trochu se mu ale uleví, když se aspoň obleče. Kdy už nic jiného. Po slovech Zacha se po něm ožene pěstí a sejme tu jeho namyšlenou tvářičku.* Cos jí řekl? Jak jsi ji k tomu donutil? *zařve na něj. Nenáviděl ho už předtím kvůli tomu, kam Maddie dostal. A teď by ho klidně i s radostí na místě zabil.*

*Nechce ji nějak ublížit, hce ji jen varovat, že by se mu raději měla podřídit nebo se stane něco zlého. To by ji asi dokázal i ublížit. To, že i ubližuje i tak si ale neuvědomuje. Nemá potřebu si to uvědomit, ani nevidí, že na tom, co dělá, je něco špatně. Pak už ale s úsměvem spojí jejich těla a užívá si to. Když vyvrcholí, spokojeně se usměje, jelikož pro dnešek dostal, co ctěl a je nad sebou neskutečně spokojený a sám na sebe pyšný.* Jo, pro dnešek. Byla jsi hodná holka. *Zazubí se na ni a už by i jejich těla rozpojil, ale potom do hudebního salonku přijde snoubenec Maddie. Nijak mu to nevadí, aspoň nemusí přemyšlet, jak mu o téhlé radostné věci dát vědět.* /stejně jsem to zapomněl natáčet, abych mu to poslal./ *Jakmile ho od ní odstrčí, vycení na něj zuby jak agresivní pes. Pak se ale zase sladce usměje.* Klid, chlape. Jsem ještě nahej. Nechceš mě nechat se aspoň oblíct? Pak to mezi sebou vyřešíme, ne? *Přene z agresivního hajzla na nevinný ton a nasadí menší úsměv. Pak ho od sebe odstrčí, aby se mohl jít oblíct.* Slyšíš dobře, přítel. *Opraví ho, mezitím co si natahuje kalhoty.* Zemřela na podvýživu? O tom mi budeš muset říct. *Pronese naoko nstarostlivě. I když ho to zajímá, ale ai ne ve smyslu, jakém by ho to zajímat mělo. Jakmile mu ale vrazí, jeho maska nevinného chlapa zmizí.* Co? Nemusíš se smířit s tím, že tě prostě nechce? Nic jsem jí neřekl. *Vyplivne na něj, načež si začne mnout tvář a na zem odplivne sliny.* Abys věděl, já ti vrážet nebudu, nemám to za potřebí. /Zatím. Ale ještě chvilku a vrazím do tebe nohu od židle./ Maddie, nepůjdeme, zlato? Dneska bys mola spát u mě. *Pronese k ní s hraným úsměvem. A ne že by se ji ptal, spí ji to nařizuje a doufá, že nebude odporovat.*

*Zatne zuby, když slyší, že je spokojený pouze pro dnešek. Tak nějak naivně doufala, že mu bude stačit tohle a nebude jí do toho nutit znovu. Jenže to byla nejspíš hodně vedle. Když sem pak přijde Nick, má pocit, že se jí právě rozpadlo srdce na prach. Ještě nikdy jí nebolelo nic tolik, jako sledovat Nicka v téhle chvíli. Potichu úlevně vydechne, když je Zach dál od ní, i když se bojí, co si ti dva udělají. Aspoň na sebe hodí oblečení a pak Nickovi odpoví na otázku, kdo to je. Při každém kroku jí zabolí v podbřišku a rozlije se jí to jako bodnutí do celého břicha díky tomu, co jí teď Zach udělal, ale nedává to na sobě znát.* Ne. Můj přítel, Nickaisi. *Použije schválně celé jeho jméno a snaží se, aby její hlas nezněl tak mrtvě a odevzdaně. Musí ho přesvědčit o tom, že ho nemiluje a že je zamilovaná do Zacha.* Ne, já ho miluju. *Zalže znovu a má pocit, že při těch slovech opravdu slyšela, jak jí křuplo srdce. Musí sklopit pohled k zemi, protože už se nevydrží na svého snoubence dívat. Zvedne menší zmatený pohled k Zachovi, když uslyší jeho starostlivý tón, i když jí dojde, že ho to vůbec nezajímá.* Není moc o čem mluvit. *Odmávne to rukou.* Nemusel mi říkat nic. *Ví, že teď přijde to nejhorší, takže hlasitě polkne a podívá se Nickovi do očí. To, co se chystá říct bolí ze všeho nejvíc, ale ví, že to musí udělat, aby jí nechal jít.* Ty.... Bylo to fajn, ale nic vážnýho. Prostě jsem se pobavila. Naše zasnoubení zruším. Budeš moct žít dál a najít si svojí lásku, zatímco já budu s tou svojí. *Podívá se na Zacha a pak sklopí pohled a přikývne.* Dobře. *Ví, že mu nemůže odporovat, takže to bude muset přežít ve stejné komnatě s ním. I když při oslovení "zlato" se celá napne. Dojde si ale pro deník s kytarou, které upustila nedaleko dveří, když jí od nich Zach táhnul. Počká na něj, protože neví, kde má komnatu a vydá se za ním. Musí bojovat s tím, aby se nepodívala ještě s omluvným pohledem na Nicka. Musí se chovat tak, jako kdyby jí na něm nezáleželo ani trošku.*

*dojde mu trpělivost a přestane se ovládat, když se začne Zach zase hýbat, takže ho od ní odstrčí a přišpendlí k zdi.* Je mi u prdele jestli jsi nahej nebo oblečenej. Nemáš nejmenší právo na ní sahat nebo se k ní i jen přiblížit. Je to moje snoubenka. *zavrčí vztekle a ten jeho úsměv ho vytáčí ještě více. Když mu pak maddie řekne, kdo to je, odmítá tomu uvěřit. Vždyť jí zlomil srdce, díky němu trpí anorexií.. nemůže to být její přítel.* Ne. To nemůže. Nemůže to být tvůj přítel. *Prohrábne si zoufale vlasy a zlomeně se na ní podívá.* Ne! Nemiluješ ho. Já miluju tebe a ty miluješ mě. To.. to je blbost. Nemůžeš prostě změnit názor jen tak z minuty na minuty. Patříme k sobě. *po vzteku už není ani památky, zůstala jen mučivá bolest na hrudi. Přece to všechno, co spolu měli, nemůže být lež. Nemůže to jen tak hodin za hlavu a jít se vyspat s člověkem, který jí takto zničil.* Je o čem mluvit. *když se ale podívá na Zacha, opět se v něm vzedme vztek a nenávist.* Kvůli tobě trpí mentální anorexií. Posral jsi jí život, málem jsi jí zabil. *vztekle do něj strčí* Ty se neumíš smířit s tím, že tě nenávidí a tak to ní meleš nějaký kecy! *zaměří se potom opět na Maddie, když začne mluvit a její slova mu zlomí srdce.* Ne. Ne.. moje láska jsi ty. Nemůžeš mě opustit. Jsi celej můj život, nemůžu být bez tebe. A vždyť.. kdyby ses chtěla jen pobavit, tak se nesnažíš léčit. No tak, Mad, nedělej to. Miluju tě.. nemůžeš to prostě všechno hodit za hlavu. Prosím. *během toho se i jemu objeví slzy v očích. Nemůže jí ztratit, nechce být bez ní. A ani neví jak. Vždyť je středobodem jeho vesmíru. Udělá k ní několik kroků a chytne jí za ruku, jakoby to snad něčemu mělo zabránit.* Máme společnou komnatu přeci. A za pár měsíců budeme v Austrálii, doma. Nemůžeš s ním odejít. On.. on tě jen ničí Maddie. Prosím, přestaň. Odejdeme spolu, na tohle zapomeneme, vezmeme se a všechno bude stejně krásný, jako předtím. Maddie prosím, miluju tě. *pár slz mu steče i po tváři, ale nakonec ani neví jak a její ruka mu vyklouzne. Když pak odejdou, sotva už přes slzy vidí, takže se jen posadí na zem a opře se zády o zeď. Pořád doufá, že je to třeba jen zlý sen, noční můra, ze které se vzbudí. Tohle přece nemůže být realita. V tom salonku stráví potom prakticky celou noc a je mu to úplně jedno, protože už je mu všechno úplně jedno. Bez Maddie to pro něj prostě nemá smysl.*

Tvoje snoubenka možná. Ale moje je to přítelkyně. Vybrala si mě. *Provokativně se na něj zazubí. V tomhle i když by chtěl hrát soucitný výraz, nedokáže to. Ale i tak se drží, aby se začal nahlas radovat z toho jak mu plány skvěle vychází. Teda až na to, že dostal pěstí, ale to mu až tak nevadí. Dostal pěstí u tolikrát, co je jedna pěst od snoubence holky, kterou miluje? Překvapeně se koukne na Maddie když uslyší o anorexii. To překvapení v jeho tvářii je skutečné.* To byl omyl. Nikdy jsem o neměl odejít. Byla to chyba a MAddie to chápe. Nikdy byc ji cíleně neublížil. *Vysvětlí a když do něj zas strčí, rozhodne se pro protiúder a tentokrát mu vrazí pěstí do břicha.* Už do mě nestrkej. A nemelu do ní žádný kecy. Miluju ji, ona miluje mě. S tebou to nebylo nic vážnýho, slyšel jsi ji. My s Maddie patříme k sob, ty se teď neumíš s tím smířit. Vy v žádné Australii nebudete. Protože my budeme v Polsku. Šťastní. Až se zruší vaše zasnoubení, možá bychom se mohli vzít. Ale na to je amozřejmě ještě čas. *Pokrčí rameny a usměje se na Maddie.* Jsi v pohodě, zlato? *Zeptá se hraně starostlivě Maddie, načež se ještě otočí na NIcka.* Ty ji ani neledej, nekontaktuj ji, nic. Skončila to stebou, tak respektuj její rozhodnutí. *Poví vztekle, pak se vydá ke dveřím a ještě se na něj otočí, přičemž prstem ukáže na svj obličej.* Tohle. Tohle si budu pamatovat. *S těmi slovy se otočí a odejde za Maddie, se kterou se vydá do jeho komnaty. Je neuvěřitelně šťastný, že jeho plány vyšly.*

*Vždycky má denně cca dvě hodiny volnosti, kdy může z komnaty odejít a poslední dny je využívala hlavně dopoledne. Tušila, že Nick bude mít kocovinu, takže se nebála, že na něj narazí a bude se muset znova vypořádávat s pohledem na to, jak ho zničila. Dnešek je ale jiný, protože se jejímu, již bývalému, snoubenci povedlo přijít na to, co znamenal její vzkaz. Na sobě má velký huňatý svetr, který jí aspoň trochu hřeje a džíny, které jí trochu sjíždějí z boků. Od tý doby, kdy sem přijel Zach, tak prakticky nejedla. Jenom včera pár soust, protože to slíbila Nickovi. Teď už je na cestě do hudebního salonu, kde se s ním domluvila, že se potkají. Včera se jí sice povedlo usnout, protože Zach byl v tělocvičně, ale předtím si zase doplňoval svůj "deník", takže prakticky usnula v slzách a dneska má jak fialové kruhy pod očima, tak celkově oči trochu nateklé. Nemůže moc spát, když je vedle ní on. Hudební salon přejede pohledem a posadí se do jednoho z křesel, kde si přitáhne kolena k bradě a snaží se znovu nerozbrečet. Jednak zoufalstvím, jednak strachem, že sem Zach může přijít a ublížit Nickovi, kdyby mu nějak došlo, co se děje a jednak nadějí, že by se od něj vážně mohla dostat, aniž by někdo přišel k úhoně. Ví, že je tu dřív, ale i tak má stažený žaludek strachem z toho, že Nick nedorazí. Ž e se jí to všechno třeba jenom včera zdálo, nebo že se sám vrhne na Zacha do komnaty.*

*v noci toho moc nenaspal. Usnul prakticky hned po tom, co včera ukončili ten chat s Maddie, protože mu vážně nebylo dobře. Spal skoro do večera, takže v noci pak už usnout nemohl. A i kdyby byl dost unavený na to, aby usnul, měl tak šílený strach o Maddie, že by to nevyšlo. Vyčítá si, že mu ten její vzkaz nedošel dříve, protože tolik pil. Už dávno od něj mohla být pryč. A taky si vyčítá, že na všechny ty lži skočil. Měl by přece vědět, že by se k němuž nevrátila. Ale stalo se a to už nezmění. I tak si ji ale vzít nenechá a jestli při tom riskuje svůj život? Tak ať. Nebude riskovat ten její. Teď míří k hudebnímu salonku, kde se domluvili, že se potkají. Už se cítí lépe, nicméně vypadá furt hrozně. Na sobě má černé džíny a černou mikinu. Vlasy mu trčí do všech stran a pod očima má tmavé kruhy. Na chvilku se zarazí těsně před tím, než vejde do salonku. Když tam šel minule, viděl svou bývalou snoubenku a jejího ex v tom nejlepším. I když asi spíše jen pro Zacha nejlepším. Když vstoupí, bezděky poheldem sjede k tomu místu, kde se to předtím dělo. Pak se v rychlosti rozhlédne, jestli jsou tu sami, načež zavře dveře a starostlivě se podívá na Maddie.* Vypadáš hrozně. *Zkonstatuje, i když on na tom není o moc líp. Pak přejde trochu váhavě blíže k ní. Nechce udělat něco, čím by jí zadělal na problém. Ale nakonec nevydrží se na ní jen rozpačitě dívat, takže ji pevně zabalí do do objetí.* Strašně moc mě to mrzí. *Zamumlá potichu, zatímco jí stále objímá. Ještě dlouhou chvíli tak zůstane, prostě ji odmítá pustit. Nakonec se ale odtáhne, i když jen tak, aby na ní viděl. Otázka, jestli je v pořádku, je asi trochu zbytečná.* Co všechno ti udělal? Máš nějaký zranění? Jedla jsi? *Začne se starostlivě vyptávat, při čemž se zamračí.*