Hudební salón

*Sedne si tedy na gauč, kde byla předtím, a zaposlouchá se do kytary, na kteoru začne hrát on. Na chvíli i zavře oči, když začne zpívat, a začne se tak nějak pohybovat do rytmu, což je trochu vtipné, když se snaží, aby jí u toho berle nespadly. Když princ skončí, zakření se.* Víš, že jsem to čekala horší? *Popíchne ho, jako by se s ním znala léta. Když nemá za zadkem nikoho, kdo by mu připomínal, kdo jsou její rodiče, tak si připadá, že může mluvit i o něčem jiném, než o tom, jací jsou její rodiče. Pak ale nakloní hlavu na stranu a trochu se uchechtne.* Jak si vlastně na všechny holky tady zvykáš? *Zeptá se ho naprosto otevřeně, protože podobnou debatu vedli už při jejich první schůzce.*

*Počká, než se lady posadí a do té doby přemýšlí nad tím, co jí zahraje. Rozhodne se prostě pro jednu ze svých nejoblíbenějších písniček, jejíž noty i text zná nazpaměť. Ke hře na kytaru přidá i zpěv a jakmile píseň skončí, podívá se na Cali a zeptá se jí, co si o tom tedy myslí.* Jsem rád, že tvůj sluch je pořád v pořádku a nemáš chuť mi tu kytaru omlátit o hlavu. *Řekne pobaveně. Stoupne si a přejde k lady, vedle které se posadí, aby na sebe neřvali přes polovinu místnosti.* No, jde to.. Prvně to bylo fakt divný, ale teď jsem si na to celkem zvykl. Nejhorší to bylo minulý týden, z těch schůzek mi na konci už fakt hrabalo. *A připadalo mu to strašně jednotvárné,, protože jediná věc, se kterou má z většiny dívek společnou je láka k hudbě. Sice ji má rád, ale taky by ocenil, kdyby ještě některá jezdila na motorce, měla ráda zvířata jako Cali, sportovala.. Ale takových je minimum.*Jak se ti zatím líbí v paláci? Když pomineme ten útok..

Když o tom teď tak mluvíš... *Zazubí se a podívá se na kytaru, když začne mluvit o tom mlácení.* Klidně bych si zahrála na tu poblázněnou rockerku, co má jednu kytaru na jeden koncert, protože ji pak rozmlátí. *Zašklebí se na něj, protože to je tak trochu pravda. Vždycky jí bylo líto takhle ničit něco, co se nezničilo náhodou, ale na jednu stranu to bylo něco, co si vždycky chtěla vyzkoušet. To mu samozřejmě neřekne, a když si sedne vedle ní, natočí k němu hlavu.* Takže žádná tě ještě nezmlátila úmyslně? Brala bych to jako pokrok. *Povytáhne obočí, jako kdyby to myslela vážně, ale pak se jen uchechtne.* Jo, to věřím, ta změna je hodně divná. Mně se povedlo hned druhý den ztratit jenom cestou na záchod. Ve vlastním pokoji. *Uchechtne se a podívá se na okno, ze kterého je výhled z paláce.* Na mou obranu, bylo to v noci a ještě jsem si nepamatovala, kudy se kam jde, a tak jsem v polospánku šla tak, jak bych šla doma. Nejdřív jsem se málem zabila, když jsem se snažila otevřít okno místo dveří z pokoje, a pak jsem se už málem počůrala před pokojem. *Řekne mu to s tichým uchechtnutím, jako by to bylo něco, co už prostě někomu musí říct. Ale spíš to myslí jako něco, co je jakýsi náznak toho, že ho nebere jako nějakého nadčlověka? Kdo ví, Cali nikdy nebyla nějak extrovertní člověk.* Takže jsi ty poslední už vyhazoval dveřmi? *Uchechtne se a představuje si prince, jak je hned po příchodu spolu se svým mazlíčkem vyhazuje tam, odkud přišly, protože už ho to nebaví.* Je to tu nádherný. Líbí se mi, kam všude se člověk může zašít. Připadám si tady jako v pohádce. Než se z toho nestal béčkový akční thriller, kde jsem si chtěla zahrát na ty nezničitelné hrdiny. *Uchechtne se při vzpomínce, kdy skočila před další účastnici selekce.* Ale docela mi tu chybí kontakt s někým, kdo není modré krve a nesnaží se ji dostat sňatkem. Zatím jsem tu totiž potkala jenom vaše klony. *Uchechtne si, když si vzpomene na prince, kterého potkala na ošetřovně, a pak na dalšího, o kterém se jí její původ podařilo dopátrat taky. A ještě jí ukradl deník!* Jeden byl stejně fialový a druhý stejně otrávený. *Objasní mu s úšklebkem.*

*Vykulí oči a horečně začne vrtět hlavou.* To neměla být žádná pobídka k tomu to udělat.* Řekne rychle. Sotva se zbavil jednoho monohkla, což trvalo čtrnáct dní o další vážně v nejbližší době nestojí. Rád by si nechal svou krásnou tvářičku taky bez jiné než normální tělové barvy. Sedne si vedle Cali, aby na sebe nekřičeli přes celý salonek a opře se pohodlně do sedačky.* Zatím mě žádná nezmlátila. Vybral jsem většinu míst na schůzky se všemi účastnicemi a myslím, že ani u jedné z vás jsem nenaplánoval výlet do tělocvičny, raději. *Kdo ví, kdy by té dívce přeskočilo, vzala tyč a přetáhla ho jí. Řekne jí, že si na jejich přítomnost v paláci už zvykl a zeptá se jí, jak se jí líbí v paláci. Zasměje se její hustorce.* Dobře, dobře.. navrhoval jsem, aby udělali mapu paláce a nechávali ji ve stojanech na každém rohu ale že by někdo potřeboval mapu od pokoje, to mě vážně nenapadlo. *Sice ho smích přešel, ale pobavením mu pořád cukají koutky.* Ne, kupodivu jsem se držel, aby je nepředhodil ani Kacovi a ani je nevyhodil dveřmi. Klidně si své soupeřky bez spočítat, zatím jsou všechny. *A ještě nějaký čas taky budou. První vyřazování bude až za dlouhou dobu.* Je tu dost míst, kde se můžeš zašít. Hlavně ve starší části paláce, třeba uličky, jezírko a tak. *To tu je ještě z dob, kdy byl palác v Angeles. Prvně tohle bylo jen sídlo, než se sem královská rodina přestěhovala a stal se z jejich nový domov.*Aha.. Můžeš se ale přece bavit s komornými, ne? Nebo dalšími účastnicemi. *Nepřipadalo mu, že dívka bude nějak extra nafrněná, aby se odmítal bavit se služebnictvem, protože to není ani on. A stejně tam si nemyslel, že je moc soutěživá na to, aby si nepopovídala ani s dalšími dívkami, účastnicemi. Následně se zvedne.* Už je docela pozdě. Do komnaty tě odnesu. *Řekne a než stihne nějak případně protestovat, zvedne ji do náruče a vydá se s ní k její komnatě a až zde ji postaví na nohy.* Dneska jsem si to s tebou vážně užil. Doufám, že ti brzy bude lépe. *Kývne k jejím nohám.* Zase se brzy uvidíme. *Rozloučí se s ní a když vejde do komnaty, tak se sám otočí a vydá se k té své.*

Tak to nemáš navrhovat, vrhnu se do všeho, co je cokoli, jenom ne normální. *Zašklebí se na něj a pak se ještě víc zašklebí, jako kdyby ji to překvapilo.* Aby to náhodou nebylo, že se bojíš, že ti nějaká nakope zadek. *Popíchne ho, jako by ho tím chtěla nějak vyhecovat. Kdo ví proč ji to tak bavilo.* Očividně musím být ve všem originální. Jako by ty berle nestačily. *Uchechtne se nad jeho poznámkou ohledně map a pak jen souhlasně přikývne.* I když, kdybych byla v komnatě sama, potřebovala bych i mapu šatníku. TO je hotový labyrint! *Pak se jen začne tiše uchechtávat, když jí řekne, že soupeřky jsou všechny, a pak zahraje smutnou.* Ach, a já doufala, že se mi konkurence snižuje. *Ušklíbne se a pak jen zavrtí hlavou.* Zatím jsem procházela hlavně zahrady, až nebudu omezovaná docházkovou vzdáleností "kolik moje ruce utáhnou", rozhodně to tady chci prošmejdit co nejvíc. *Přikývne, když jí začne navrhovat další místa k procházce. Pak jen pokrčí rameny.* No, spíš na ostatní nemůžu narazit. S holkama ze selekce jsem se pořádně viděla teprve na plese, jinak se tak nějak asi vyhýbáme, a služební se mi vyhýbají jako čert kříži. Očividně nejsem vyhledávaný společník *Řekne ale s takovým náznakem pobavení, ale když ji vezme do náruče, jen překvapeně vyjekne. Před komnatou se mírně usměje.* Díky za tu schůzku. Moc jsem si ji užila. *Řekne mu s úsměvem a pak zaleze do své komnaty.*

*Po tom dnešním raním chatu s Christophine.. si musel dát vážně dlouhou studenou sprchu. Neví, co to s ním ta holka dělá. A i většinu dne na ní myslel!*/Jak to, že se mi tak dostala pod kůži? Jak je to možný? Proč mě tak zajímá? Kdy se to stalo?/*Pro sebe celou cestu ke komnatě Honey, se kterou má dneska schůzku, nadává. Naštěstí s ní si docela rozuměl, takže třeba přijde díky ní na jiné myšlenky a konečně z hlavy dostane toho blonďatého andílka s hnědýma očima, jejíž rty chutnají jako ty nejsladší jahody..*/Sakra práce./*Jelikož Honey pozval do Hudebního salonku, má ráda hudbu jako on, vzal si na sebe jen černé džíny a vílou košili od obleku. Sako ale nemá. Nebere to až takhle formálně a snad ani dívka se netrápí v šatech. Zaklepe na její dceře od komnaty a čeká, než mu otevře.*

*Před schůzkou s princem, která ji dnes čekala, si čas od času prozpěvovala, jelikož se na schůzku hodně těší. Opravdu má hudbu ráda a pokud ji zahraje i princ Xavier? Těší se na to, až ji zahraje i on, protože je vážně zvědavá na to, jak hraje. Je ráda, že jej zajímá i hudba stejně, jako jí. Pár minut před schůzkou se obleče do obyčejného bílého trička s krátkým rukávem, které si zastrká do černé sukně, která ji končí v půlce stehen. Nechtěla být v šatech, ale zase ne úplně v kalhotech. Navíc, na sukně byla zvyklá už z práce, kde nosila uniformu. Vlasy si teda jen upraví do lehkých vlnek, jinak si je nechá splývat po zádech a poté jen posazená na posteli vyčkává, je dost dochvilná. Jakmile zaslechne klepání, ještě si rychle nazuje černé baleríny a otevře Xavierovi.* Zdravím. *Mile se usměje a pohotově za sebou zavře dveře.* Těšíte se alespoň trošku? *Ráda by se ho zeptala, jak se má. Možná se ho zeptá později, ale je jí jasné, že vzhledem k tomu, co se stalo, tuto otázku musel slyšet a několikrát a neví, zdali ji chce slyšet znovu. Samozřejmě se o to ale zajímá a je jí to líto.*

*Tentokrát si hlídá pořádně čas schůzku. Když měl jít na schůzku s lady Aelin trochu se pozapomněl u malého Rafeo, ale dneska jde přesně na čas a potěší ho, že i dívka jej očekává a nebude muset čekat, aby e nějak připravila a nebo případně doupravila. Nemluvě o tom, že tohle ona vážně nepotřebuje. Honey je krásná.* Dobrý den, lady. /S ní si ještě netykám?/*Nabídl to hodně dívkám, na prvním rande a pár na akci ještě na horách, ale zřejmě tak lady Honey nebyla.* Těším se dost. Stejně jak vy tak mám hudbu rád i já, asi by to bylo zvláštní, kdybych k ní neměl cit, když jsem syn bývalé zpěvačky, ne? *Pousměje se na ni a nabídne jí rámě.* Můžeme jít? *Zeptá se jí a poté, co se jej za něj zachytí se vydá směrem k hudebnímu salonku. Zařídil tam i menší občerstvení, hlavně pití, džus, vodu a dokonce i víno ale i pár jednohubek a podobných věcí, aby tam nebyli jen tak.* Nechcete si tykat? Známe se docela dlouho a myslím, ze by to pro nás oba bylo příjemnější. *Zeptá se mezitím na cestě.*

*Vždy je dost dochvilná, tudíž na ní princ nemusí ani čekat, jelikož jakmile zaklepe, jen téměř skočí do balerín a vyjde ven. Možná by měla mít alespoň ty podpatky, když už nemá šaty, ale na těch se naučila teprve po příjezdu do paláce, proto si v tom nehodlá ničit nohy, ještě když v tom moc neumí, což se dost podepsalo na tom, když tančila s princem na plese. To byl děs, tancovat a v podpatkách.. Tancovat vůbec neumí a je si jistá tím, že to každý na ní při plese poznal. Hned, co se na prince usměje, se ho zeptá, zdali se těší, což je docela důležité. Bylo by špatné, kdyby se těšila jen ona.* Jsem ráda, že se těšíte. Upřímně se nemůžu dočkat toho, až něco zahrajete na kytaru. *Upřímně se na prince zazubí, načež se zasměje.* Bylo by to dost zvláštní, kdybyste hudbu nemusel. *Přizná, když ji zacukají koutky a poté ochotně přijme jeho rámě. Také byla celá po mamce, zamilovala si umění tak, jak ho milovala ona.* Můžeme. *Přikývne a rozejde se s ním v salónku, kde ještě nebyla. Chtěla se nechat překvapit, protože doufala, že se tam s princem vydají, když oba milují hudbu.* Samozřejmě. *Ochotně přijme nabídku, že si budou tykat, je to mnohem příjemnější.* Už je to docela dlouho, ale i tak jsem ti chtěla poděkovat za to, jak si mi při útoku pomohl do úkrytu. Možná to bereš jako samozřejmost, ale jsem ti za to vděčná a já to jako samozřejmost určitě neberu. *Pronese, načež se na něj lehce usměje.* Promiň, že jsem se nezeptala zdali jsi v pořádku, jen mi přijde, že to musíš slýchat často. Nejspíše ale vzhledem k tomu, co se teď děje, se nemáš úplně úžasně. A přede mnou nic nemusíš skrývat, nebo se přetvařovat, jen kvůli tomu, že jsi princ. Takže, kdyby sis chtěl popovídat, o čemkoliv, jsem tu pro tebe. *Věnuje mu povzbudivý úsměv, při kterém se jí ve tvářích prohloubí ďolíčky.*

*Když mu Honey otevře na jeho tváři může vidět úsměv, který nosí pořád. Takový zdvořilý, ale dneska v něm může vidět i upřímnější nadšení z té jejich schůzky. S ní se mu povídalo docela dobře, takže tu schůzku určitě jen nepřetrpí, ale naopak si ji třeba i užije. * Můžete si vybrat jakoukoliv písničku byste ode mě ráda slyšela. Ale čekám, že mi taky něco zahraješ. *Usměje se na ni. Přece nebude celý večer hrát jen on.*To jo. *Jeho matka ho do lásky k hudbě nenutila, rozhodně neseděl dvacet-čtyři hodin denně za klavírem a nebo s kytarou v ruce, jen aby se na tyhle nástroje naučil, ale i tak jej učila hlavně ona. Nabídne jí rámě a když jej přijme ještě se zeptá na tykání.* Dobře, jsem rád, že jsi to přijala. Vykání je občas únavné, až otravné. *Musí si vykat pořád a je rád, když s es někým může bavit normálně.* Nemusíš mi děkovat. Vážně to pro mě byla taková samozřejmost. *Má za všechny účastnice určitou zodpovědnost a pomohl by do úkrytu i Elllerie či jiné dívce, se kterou si ne moc dobře rozumí.* Díky Honey.. Vážím si toho. Vlastně je to poslední dny docela na prd. Hunter a Persefoneia.. do toho pár rodinných hádek. *Potřese hlavou.* Jako by ze všech po odjezdu z hor spadla ta pohodová nálada a museli si to teď vynahradit. *Když odjížděli hlavně Simone se mu zdála napjatá, vynervovaná a vztahovačná.* Ale nebudeme se celou schůzku bavit jen o mých depkách.. CO u tebe, je vše v pořádku, doufám? *Zeptá se a hodí po ní očkem. Když přijdou k hudebnímu salonku, otevře dveře a nechá prvně vstoupit ji. *Chceš si prvně dát něco z občerstvení nebo si rovnou zahrát? *Nechává výběr na ní.*

Vypadá to tak, že se na schůzku těší i princ, za což je ráda. Bylo by špatné, kdyby se na schůzku těšila jen ona, nebo kdyby si ji užila jen ona. Což také doufá, že si ji užijí oba dva.* Samozřejmě, že vám něco zahraju, na oplátku. A pokud si mám vybrat píseň, kterou mi zahrajete.. Tak to bude vaše nejoblíbenější píseň. Jednoduché. *Zazubí se, jde z ní poznat jisté natěšení, které se ani nepokouší skrývat. Je vážně zvědavá na to, jaká píseň bude jeho nejoblíbenější.* Co byste chtěl zahrát vy? *Zeptá se, ale upřímně doufá, že neodpoví jako ona, jelikož u ní je to více písniček. Po této otázce však už jen přijme jeho ráme a rozejde se s ním do hudebního salónku. Následně je vděčná za to, že ji nabídne tykání.* Já jsem zase ráda, žes mi to nabídl, také nerada někomu vykám, ještě, když je v podobném věku. Jen mě překvapuje, že si pamatuješ, s kým si vykáš a s kým ne. Zvlášť, když nás je tu třicet pět, tak to určitě není jednoduché, si to zapamatovat. *Pronese pobaveným hlasem, než se mu rozhodne poděkovat za to, jak jí minule na plese pomohl, se při útoku dostat do úkrytu. I když to pro něj byla zcela jistě samozřejmost, tak pro ní ne, proto mu také poděkuje, i když ples byl před nějakými dny.* Z mého pohledu si můj vděk zasloužíš, takže si zasloužíš i poděkování. Pro mě to vážně samozřejmost nebyla. *Usměje se, dokáže být i tvrdohlavá, když chce.* /Kéž by někdo takhle kdysi zachránil mamku./ *Pomyslí si, ale nijak se u toho nezdržuje, protože jí vzpomínky na její mamku bolí, přestože by to nedala najevo. Nechce nikomu kolem sebe kazit náladu svou občasnou pochmurnou náladou, kterou vyvolávají vzpomínky.* To chápu, že to musí být na prd.. To s Pers mě mrzí, nezasloužil sis to, ačkoliv se lásce zabránit nedá. Každopádně to, jak si se za ně na Illeagramu postavil.. Byl to silný a krásný krok, Xaviere, jde vidět, že jsi moc hodný člověk a máš srdce na správném místě. A s tvou rodinou se to určitě brzy srovná.. Hádky jsou bohužel všude a nedá se jim vyhnout, ale určitě si to brzy vše vyříkáte a bude to v pořádku. *Lehce mu stiskne paži, s účelem pro povzbudivé gesto.* Mám se dobře. *Pokýve hlavou a usměje se, po jeho otázce.* Děkuju. *Vleze do salónku, když ji otevře a okouzleně se rozhlédne.* No to je nádhera. *Vydechne a uvědomí si, že na ni mluvil.* Můžeme se třeba jen něčeho napít a poté začít hrát. *Navrhne mu, avšak když uvidí na stole i něco z čokolády, tak si to vloží do úst. Vždy si dá jeden kousek a stačí ji to.* Promiň, čokoládu tak trochu zbožňuji, ale toho sis mohl všimnout už na plese. *Pronese pobaveně a omluvně se na něj podívá.*

Naopak to bude těžší, mám jich více oblíbených a jen stěží vyberu tu nejvíce oblíbenou. *Uchechtne se.*Ale pokusím se něco vymyslet. A já bych od vás rád slyšel.. buď taky vaši nejvíce oblíbenou píseň a nebo nějakou, která pro vás má speciální význam, u které si pokaždé, co ji slyšíš vybavíš přesně tu chvíli, kdy jsi ji slyšela poprvé. *Takových má pár písniček taky.* No.. abych byl upřímný dost se v tom ztrácím. Ale většině z vás jsem nabídl tykání na prvním rande, tomhle. Pak pár účastnicím na jedné akci na horách, myslím, že pyžamový večírek to byl.. Ano tam. Ale tam jsi s námi pravda nebo úkol nehrála, ne? A navíc jsi mi sama vykala, takže jsem se v tomhle spoléhal hlavně na tebe. *Uchechtne se.*Snažím si u každé z vás pamatovat co nejvíce věcí, ale jak jsi řekla, je vás tu pořád třicet-pět a já jsem jeden a nejsem rozhodně žádný superhrdina. *Vše by si neměl šanci zapamatovat. Je rád, že si u každé nějak pamatuje její koníčky. I když se většinou ujišťuje znovu si přečtením přihlášky. Bylo by trapné, kdyby pozval lady Honey sem, když by na nic nehrála. A třeba si vzpomněl, že má hudbu ráda a že na něco hraje, ale už nevěděl, že to na co hraje je ukulele.* Vážně, nemáš zač a děkovat už nemusíš. *Pousměje se na ni.* Jsem rád, že jsme to nějak zvládli ve zdraví. *Aspoň teda oni dva.*/Zvláštní.. je to měsíc, co mám oficiálně bratra a jako bych ho měl pořád../* Je si s Ausitnem dost blízký, jako by ho znal celý život.* Díky Honey.. bohužel někdo to spíše vidí jako slabý a ustrašený rok, že je nechci potrestat a nerespektuji daná pravidla, stejně jako oni. A bohužel.. Budu muset Pers nechat zbičovat. I když sám nechci a člověk by řekl že když je to moje Selekce tak si aspoň budu moct rozhodovat, co chci v téhle situaci udělat.. Nikdy jsem si nepřipadal více bezmocnější. *Potřese nad tím hlavou. No.. aspoň si uhádal, že trest smrti nehrozí.* Jo, my jsme v hádkách náhodou mistři a zatím vždy se to srovnalo. Doufám, e i teď nějak se to srovná. Jsou tu nervy na pochodu i ze Selekce, kdy jsou rebelové aktivnější, je tu spousta host a tak. Na všechny to začíná pomalu ten stres doléhat. *Taky se dost těší až bude po všem. I když pak už bude pod pantoflem, ženatý.. Jakoby si až teď uvědomil, že dobře za dva měsíce už bude mít manželku. Většinou Selekce trvá tak čtyři měsíce.. Raději tyhle myšlenky vyžene z hlavy. Nepotřebuje utéct ze schůzky. Pousměje se na dívku, když mu stiskne povzbudivě paži.* Docela krátká odpověď. Kort když to porovnáš s tím mým vyléváním srdíčka. *Pobízí ji tím aby to trochu rozvedla.* Působivé, že? *Potěší ho, že se jí tu očividně líbí.* Dobře. *Vydá se s ní ke stolku, kde je pití.* Co ti mám nalít? /Na tohle jsem se ptal i na těch krátkých schůzkách.. /V pořádku, však si klidně dej kolik toho chceš. A klidně ti můžu později nechat doručit i něco do komnaty. *Pochybuje, že to vše tady sní.*

Určitě je nějaká písnička, která pro vás je jako žádná jiná. Nějaká speciální, ke které máš například spojenou nějakou šťastnou vzpomínku. Takové písně se hrají nejlépe. *Pousměje se, když poté řekne něco podobného.* Jednu už mám tedy vymyšlenou. *Pokýve hlavou a pousměje se, docela ji tím pomohl, protože si vzpomněla na jednu písničku, kterou si často hraje pro sebe a kterou má spojenou s jedním okamžikem.* Nedivím se ti, že se v tom ztrácíš, spíše bych se upřímně divila, kdyby ses v tom všem bez potíží vyznal. *Pousměje se.* Sice jsem tam byla s vámi, ale flaška se mi naprosto vyhla. *Zasměje se a poté se zamyslí.* Tak tedy doufám, že už jsi mi tykání nenabídl. I když, možné to je, přestože si na to vůbec nevzpomínám. *Zasměje se a ještě jednou se nad tím pořádně zamyslí.* /Ne, vážně si na to nevzpomínám./ Ale vypadá to, že si spoustu věcí pamatuješ dobře. Při našem prvním setkání jsi věděl i mé povolání. *Zasměje se, na to si pamatuje, protože jí to právě překvapilo, jelikož před ní nebylo zrovna málo dívek.* Dobře. *Nakonec s ním souhlasí, protože takhle by mu mohla děkovat ještě dlouho, což by už nejspíše bylo otravné a únavné.* Není za co, tohle je maličkost, opravdu. Z mého pohledu to byl opravdu skvělý krok, nezachoval si se jako bezcitný bastard, který by bez milosti poslal Pers na smrt, či na fyzický trest. *Jakmile zaslechne, že ji bude muset nechat zbičovat, tak si povzdychne a polkne. Pers stihla poznat, jelikož ji oslovila kdysi už na letišti a v letadle seděly celou dobu u sebe, je jí to strašně líto. Jenže teď jí je líto jak Pers, tak Xaviera, proto se také zastaví a obejme ho.* Je mi to moc líto, ale udělal jsi, co si mohl, Xaviere. Snažil jsi se tomu zabránit a to je to hlavní, prosím, pokud si to vyčítáš, nevyčítej si to. *Měla takový pocit, že objetí potřebuje, proto ho také objala. Po chvilce se tedy odtáhne a věnuje mu lehký úsměv, než se jej zase chytí za paži a dojde s ním do salónku.* Vždy se to srovná, takže se to srovná i teď, jen potřebujete všichni trošku času. *Pronese ještě k jeho rodině, protože chápe, že hádky zkrátka do rodiny patří.* Tvé vylevání srdíčka mi vůbec nevadí, naopak, pomůže ti, když to ze sebe dostaneš. *Pronese.* Je mi dobře, jen pokud mám být upřímná, tak se bojím dalšího útoku, co se zde může stát. Já vím, je to asi divné, když byl ten útok už před nějakou dobou, jenže teď jsme byli na horách, kde na nás nemohli. Je to asi blbost, že se toho takhle obávám, jen z nich mám až moc velkou hrůzu. Ale to je vše, co mě trápí, nic hrozného, stále je mi dobře. *Schválně neříká nahlas "rebelové", bojí se to vyslovit od té doby, co jí zabili mamku. Nejspíše by se roztřásla, kdyby to vyslovila nahlas.* Hrozně moc. *Řekne se zatajeným dechem, když si prohlíží salónek.* Klidně džus, prosím. *Usměje se a poté si ze stolku s občerstvením vezme něco čokoládového.* Vážně? Nevadilo by ti to? *Rty rozšíří do širokého úsměvu.*

Hmm.. Nějakou asi už mám. *Je to jednoduše písnička, která se často hraje v klubu, kam on chodí teda spíše chodil. Je jeho nejoblíbenější, textem  k němu docela seděla. Neuvěřitelné jak se za poslední dva měsíce změnil. Teď by ani neřekl, že to na něj sedí. Ale je to takové porovnání toho jaký byl předtím a jaký je teď. I když nechtěl, Selekce ho změnila. Ty dívky ho změnily. Každá jedna z nich se mu zaryla pod kůži a něco v něm zanechala. Něco, co si po nich nechá i poté, co odejdou zase domů a co jej i z části díky nim zformulovalo do toho člověka, kterým je teď. A že je rozhodně lepší, než dříve.* No, většina lidí ode mě očekává, že se v tom sám perfektně orientuji, ale je to velký zmatek. Většinou si vždycky před každou schůzkou ještě jednu přečtu přihlášku, abych si byl u všeho jistý. Stejně když píši poznámky. Je lepší si zkontrolovat, zda se nemýlím, než pak litovat, že jsem třeba do hudebního salonku pozval dívku, která k hudbě nemá žádný vztah. *Pokrčí ramen. A ke každé dívce si na přihlášku připal i hodně dalších poznámek. Třeba o čem se bavili a případně nápad na další schůzku, kde by se mohla odehrávat. Dělal to schválně postupně, aby toho pak neměl najednou moc. *To je škoda, dost jsme se bavili. Proč ses nepřidala? *Přidala se snad většina z těch, kteří tam byli. A on sám si to velice užil.* No.. já taky ne, takže prostě budeme dělat, že nenabídl a stalo se to až teď. *Uchechtne se. Očividně se vtom ztrácejí oba dva.*No, snažil jsme se vás všechny nějak prostudovat a co nejvíce věcí si zapamatovat. Abych taky věděl o čem vést konverzaci a nebylo na schůzkách trapné ticho. I když pár otázek jsem pokládal vám všem. Konkrétně, proč si myslíš, že bys byla nejlepší královnou a taky jsme vás všechny vyzval, abyste mi toho osobě řekly něco více, než je jen v přihlášce. Pochyboval jsem, že by se na ten malý papír vešlo vše a jak jsem ukázal, měl jsem taky pravdu. *Všechny mu o sobě řekly ještě něco zajímavého. Už jí řekne, ať neděkuje. Vážně to pro něj nebylo nic velkého, že ji odvedl do úkrytu a přejde k tématu Pers a Hunter. O tomhle se baví prakticky denně, ale většinou jen s rádci, které musí přesvědčovat, že trest smrti není dobrý nápad. *Jo, aspoň trestu smrti se vyhne, ale bičování ne. *Povzdechne si, Mrzí ho, že nemohl udělat více. No.. aspoň může pak Pers zajistit nejlepší zdravotní péči. Bude se léčit v paláci, kde může i nadále zůstat. Překvapí ho, když jej obejme, nicméně jí to objetí oplatí.* Díky Honey. Ale stejně si to asi vyčítat budu. Ale budu upřímná, trochu mě štve i to, že mi to Pers neřekla. Pár dní před tím jsme spolu měli schůzku a já se jí na to ptal. *Kdyby mu to řekla nemusel ji trestat vůbec, vyřešilo by se to jinak. Přikývne. Neví, zda toho někdy využije, ale bere to na vědomí a potěší ho, když mu to Honey nabídne. Naopak se jí taky zeptá jak se má a její odpověď je tedy o dost kratší, než ta jeho.* No jo. Na horách se rebelové nedostali, ale s útoky rozhodně nepřestanou. *Spíše se bojí že teď naplánují něco většího, měli více času na promyšlenístretegií.* /Aspoň, že přišli o tajné chodby../ Pokud se budeš cítit bezpečněji, můžou s tebou chodit třeba dva strážní.. Jinak se obávám, že v tomhle ti moc nepomohu. *Jen tak je nezastaví.. Kéž by na ně zabrala vlídná slova a prosení. Nalije jak jí tak i sobě džus a sklenku jí podá.*Nevadilo. Pochybuji, že tohle sníme za tu dobu, co tu budeme. Museli bychom vyloženě sedět, jist a ani nemluvit *Uchechtne se.* Ale o takovéhle sladkosti můžeš i kdykoliv požádat komorné. Stačí říct a ke svačině ti zařídí i lososa na másle.

*Spokojeně se usměje, když řekne, že už i on má vybranou píseň, kterou zahraje. Těší se na to vážně celý den. Přestože nejdříve se plánovala stát jen fotografkou, čistě si pamatuje na to, jak pravidelně chodívala doma na trhy, kde se vše prodávalo minimálně za poloviční cenu. Tam právě našla své ukulele, které bylo naprosto zaprášené, jenže ona si ho zamilovala a i když za něj dala pomalu celou výplatu, tak si ho koupila a udělala si tím radost. Poté ji rodiče potkávali jen málo, protože buď byla v práci, nebo ležela v trávě na louce za jejich domkem a hrála na ukulele, nebo běhala po louce a fotila. Tedy dokud její mamka nezemřela, to se poté začala hlavně starat o rodinu tím, že měla delší a častější směny. Bylo to a pořád někdy je náročné, protože si musela hrát před taťkou a jejím mladším bráškou na silnou osobu, na tu, která všechny podrží a udrží rodinu nad vodou.* Nejspíše očekávají, že jsi robot, nebo nevím. Jaký normální člověk by si zapamatoval třicet čtyři dívek, jejich povolání, koníčky a záliby? Nebo zkrátka prostě to, co se o nich píše v přihlášce? To, že v tom máš zmatek, je úplně v pořádku, nejsi žádný stroj. *Pousměje se a pokrčí rameny.* Flaška se mi sama vyhýbala, nejspíše jsem seděla na špatném místě. *Zasměje se, někdy prostě takové štěstí má,každopádně na akci vážně byla. Možná na ní byla zamlklejší, jelikož nic takového nikdy nehrála, proto si ji možná Xavier nevšiml.* Dobře, souhlasím, takto to bude nejlepší. *Pousměje se a pokýve hlavou. Je možné, že ji tykání nabídl na plese, při jejich tanci, jenže jelikož se z plesu poté stala dost špatná záležitost kvůli rebelům, možná na to právě kvůli tomu stresu, co jí popadl, zapomněla. Nad otázkami, které jim položil na prvních schůzkách pokýve hlavou, než se dostanou k o něco smutnější konverzaci a to k Pers a Hunterovi. Je jí jasné, že když Pers podstoupí fyzickým trestem, tak si to bude Xavier vyčítat, proto jej obejme, jelikož ji možná trošku přijme, že to potřebuje.* Nemáš si to proč vyčítat, Xaviere.. Pokud ses jí ptal, zdali něco mezi nimi je a ona ti zalhala, tak to není tvá chyba. Možná, kdyby ti řekla hned, že se něco mezi nimi děje, tak bys ji stihl vyloučit a tomuhle se předešlo. Nechci to házet na Pers, mám ji ráda a chápu, že se lásce neporoučí, člověk si samozřejmě nevybere, do koho se zamiluje. Jenže ty jsi i tak udělal vše pro to, aby se trestu vyhla. Osvobodil jsi jí z trestu smrti a udělal jsi maximum.. To stačí k tomu, aby většině lidem došlo, že jsi dobrý člověk. *Bohužel se najdou všude nějací blbci, kteří nebudou spokojeni s ničím a stále na něčem budou vidět něco špatného. Poté mu ona odpoví o tom, jak se má. Nejdříve je to kratší, ale vidí, že to asi chce rozvést, proto to vysvětlí přesněji.* Jeden strážný by nejspíše stačil. Promiň, jestli znim jak vystrašené dítě, jen to tak mám. *Omluvně se usměje, načež si s poděkováním převezme sklenku s dzusem, s úsměvem si s ním přiťukne a trošku upije.* Já vždy nerada komorné otravuji, naopak jim ráda ulehčuji práci.. Vím, že proto tu asi jsou, ale ráda ostatním pomáhám. *Vysvětlí mu a poté se na něj možná až trochu více natěšeně podívá.* Tak, pro jakou písničku ses rozhodl? *Zvedne s úsměvem obočí.*

*Přikývne. Taky to tak vidí a je rád, že Honey je takhle chápavá. Mnoho dívek zdá se, ho za to, že si nepamatuje vše na prvních schůzkách, těch kratších, skoro ukamenovali. Jak si to přitom má pamatovat? Jak řekla Honey, není stroj. A neměl třeba rok na to, aby si všechny tyhle informace zapamatoval. Měl tam týden, než sem ty dívky přijely a ani neměl ten týden volno, naopak. Pomáhal s přípravami, protože za ním pořád někdo chodil s různými otázkami, na které ani netušil, proč má odpovídat zrovna on. Mohli s tím zajít k jakémukoliv rádci a neotravovat jeho.* Jsem rád, že to chápeš a pokud u tebe občas něco spletu, tak se vážně omlouvám. I když jsem si tvou přihlášku četl, občas mi něco vypadne. *Omluví se jí předem. Co si zapamatoval ale je, že jí zemřela matka. Není jediná dívka v Selekci, které se to stalo a jemu je to samozřejmě líto. Pokusí se tomuhle tématu v jejich rozhovoru nějak vyhnout. Rád by ji vyslechl ohledně tohohle, ale nechce jí na druhou stranu připomínat nějaké nemilé vzpomínky. Musí ji ztráta matky určitě mrzet, logicky. Jeho by taky mrzelo, kdyby přišel o matku a stejně tak o tátu.* Nejspíše. *Uchechtne se.* Ale pokud si to budeš chtít někdy vynahradit, na plese dej vědět. Občas je tam nuda a tohle by bylo fajn obživení, ne? *Zacukají mu pobavením koutky nad tou představou, že by měli hrát flašku na plese a plnit tam úkoly podobné těm, které plnili na horách. I když rád by věděl některou z dívek, která přiskočí k významným politikům, bude se drbat a křičet, že má blechy. Navrhne, aby prostě dělali, že jí tykání nenabídl, když si ani jeden z nich nepamatuje, jak to bylo a usměje se, když souhlasí. Dále to nekomentuje,  nu má pocit že bylo řečeno ohledně tohohle vše, co bylo potřeba. Jistě že si vyčítá, že Pers bude muset nechat zbičovat. Chápe, že za to, co udělala.. může i nemůže zároveň. Do koho se zamilujeme neovlivníme, ale mohla mu to říct, když jí dal příležitost. A ne jednu. To, že ho Hoeny obejme ho překvapí, ale kupodivu ne špatným způsobem a objetí jí oplatí.* Děkuju, Honey.. Ale stejně bych ohledně toho rád udělal více. Aspoň jí po tom trestu lidé z paláce zase pomohou. Odvedou ji sem na ošetřovnu, kde se o ni postarají. /Jaká ironie, prvně jí lidé z paláce zbičují a pak jí zase ošetří../ *Ale co by měl udělat? Jen tak ji vyhodit na ulici? Nechat ji tam, než se sama zvedne a odejde? Ne, to by nezvládl. * Nezníš, je pochopitelné že se bojíš. Měl bych tě za blázna, kdyby ses nebála. Dobře, strážce ti zařídím. Dá na tebe pozor, bude tě poslouchat na slovo. Řekneš mu, aby odešel, odejde. Vždycky bude když někam půjdeš pár kroků za tebou. Tak je to normální, i když hlídá někoho z královské rodiny a tak. Aby nebyl hned metr za tvými zády. Ale bude dost blízko, aby zasáhl, kdyby bylo potřeba. *Ujistí ji. Takhle bude rozhodně více v bezpečí. Nalije jí skleničku džusu, následně i sobě a přiťukne si s ní.* Mají ti pomáhat. Ale jo, chápu tě. Jsi velice laskavá. *Většina lidí se k nim naopak chová povýšeně.* I don´t care, jestli znáš. Kdysi jsem si myslel, že na mě docela sedí, teď už ne. Selekce a vy, účastnice, jste mě dost změnily. A řekl bych sám, že v lepšího člověka. *Pousměje se. Přejde ke kytaře, kterou si sem přinesl už předním a sedne si s ní na židli. Je tu i pro ni nové ukulele jak slíbil.* To je pro tebe. Ber to jako ještě opožděný dárek k Valentýnu. *Pousměje se na ni. Rád lidem dělá radost a doufá, že tohle by se jí mohlo líbit.*

*Ona je hodně chápavá osoba. Vždy se vše a všechny snaží pochopit, přestože ani neví, co jí k takové chápavosti vede, nejspíše je vše s ní poměrně lehčí. A Xaviera rozhodně chápe, rozhodně to jen nepředstírá. Přijde ji nemožné, zapamatovat si třicet čtyři dívek, jejich tváře, jména, koníčky a různé zajímavosti o nich. Je to nemožné a to mu také řekne, ujistí ho o tom, že není stroj, aby si vše pamatoval dokonale a že je vážně v pořádku, v tom mít zmatek.* Vážně se omlouvat nemusíš, každý se někdy splete, takže je to úplně v pořádku. *Mávne nad tím s pousmáním rukou a pokrčí rameny. Ví, že kdyby byla v jeho situaci, zřejmě by na tom byla stejně, nebo dokonce hůře. Sama si do teďka není jistá jmény všech dívek, takže to chápe, ještě když on toho má k zapamatování ještě mnohem více. Následně jí jemně zajiskří oči.* Nabízíš mi možnost, zahrát si flašku na plese? Hmm.. Víš, že to vlastně zní dobře? Je to rozhodně lepší, jak tanec. Tvou nabídku si budu určitě pamatovat. *Samotné ji zacukají koutky, protože na plese bude vlastně vše lepší, než tanec, protože jak už Xavier ví, tanec v lásce úplně nemá, protože jí opravdu nejde. Následně k debatě o tom, zdali ji nabídl tykání nebo ne, již nic neříká, protože už k tomu nejspíše řekli všechno a bere to jako uzavřené téma, jelikož se stejně poté rozhodne ho obejmout, protože ví, že to teď musí mít těžké a objetí občas pomáhají. Kvůli jeho postoji pozná, že jej go překvapilo, ale i tak se potěšeně pousměje, když ji objetí oplatí.* Vážně mi neděkuj, jen mě mrzí, že ti nemůžu pomocí, protože bych vážně chtěla.. Každopádně si udělal vážně vše, co šlo. Snažil ses zabránit trestům a zabránil jsi tomu, že by šla Pers na trest smrti. Snažil ses a to je hlavní, nemůžeš za to, jak do nakonec dopadlo. A pokud ji ošetří tady, bude poté zase brzy lépe, když zde dostane tu nejlepší péči, co může dostat. *Povzbudivě se na něj pousměje a poté mu řekne o svých obavách.* Dobře, děkuji mockrát. *Úlevně se zazubí, když se dozví, že ji bude hlídat strážce. Každopádně poté si s Xávou přiťukne.* Pomáhají s tím, co nezvládnu sama. *Uculí se, když ji řekne, že je laskavá a upije z džusu. Nemohla by se chovat ke komorným povýšeně, když jsou šesté a šestou byla nedávno i ona. Bylo by to pěkně nespravedlivé a to ona být nedokáže.* Fall out boy? *Zeptá se, jakmile řekne název písničky. Jak už mu řekla, poslouchá všechny žánry, kromě rocku, proto tu píseň nejspíše zná, pokud je od této skupiny. Sleduje ho, jak se posadí na židli a když ji pohled spočine na ukulele, které má být pro ni.. Vykulí oči a nadšeně se na něj podívá.* Ty jsi mi vážně pořídil nové ukulele? *Optá se, jako ksbyy to nebylo jasné a přejde k němu, načež ho chytne opatrně do rukou a prsty přejede po strunách.* Je nádherné, strašně moc děkuji. *Poděkuje mu nadšeně, její oči právě vypadají, jako kdyby v nich praskl ohňostroj.*

*Usměje se na Honey a přikývne. Je ji vděčný za to, jak je chápavá. Mnoho lidí to, že se občas splete nechápe. Sice je možná korunní princ, ale pořád je jen člověk a ti se mýlí. Jenže on by měl být dokonalý.. Raději nad tím potřebě hlavou a dále se v tom nerype. Teď se chce soustředit hlavně na svou společnice. Uchechtne se. * Přesně tak. Myslíš, že jsem si za těch desítek plesů nevšiml jak je tam nuda? Tohle by bylo fajn oživení. * Jen tak se na plese nehraje flaška. A vidět účastnice jak si hrají před vévody na Orangutany je dost lákavé. * Vím nebo teda si myslím, že jsi mi říkala, ze neumíš tančit, ale i tak.. Je to tomhle nebo té od tance odradil ten jeden se mnou? *Zeptá se pobaveně a nadzvedne obočí. Ví že není zrovna nejlepší tanečník, ale že by až takhle? */Babička se za mě musí stydět. /*Proběhne mu hlavou. Jako bývalá baletka je pro ni určitě bolest svejo vnuka sledovat. Oplatí ji objetí, ale stejně.. Vyčítá si, že pro Persefoniu nemůže udělat více. Sakra, kdyby to bylo možné tak dá její trest na sebe. Prostě by se nechal zbicovat místo ní. Ale to by mu neprošlo. * Už jsi mi pomohla, Honey. Přesně tímhle. Jsem rád, že je tu aspoň někdo, kdo to vidí stejně. Občas mám pocit, že ani moje rodina to nechápe. Neber to špatně, nechtějí pro ni trest smrti. Ale byli pro to aby potrestána byla. I když je ale taky docela chápu.. Vidí to lépe než já. Táta to vidí jako pravý král, musí se něco udělat, aby se nevzbouřili lidé.. *On by udělal cokoliv, aby z toho tu dívku vysekal. To je rozdíl mezi nimi. On dokáže dělat i ty těžší rozhodnutí. * Vím, že to pro tebe bude nejspíše těžké, ale.. Nejlepší by bylo, kdybys na ten trest taky přišla. Lidí by pak mohli kritizovat ještě tebe, říkat že jsi skoro stejná jako oni se když nechceš vidět tohle může to být bráno jako že nesouhlasíš s pravidly. *A nerad by aby byl nucen ještě vyloučit Honey kvůli takové pitomosti. *Nemáš zač. * Pokud se bude více bezpečněji cítit se strážcem tsk ji jednoho zařídí. Není to tak těžké. Ještě ji řekne jak přesně to bude s tím strážcem. V podstatě to bude vypadat stejně, jako kdyby hlídal kteréhokoli clena královské rodiny. Přitukne si s ní a následně ji sdělí pro jakou písničku se rozhodl. Je už starší a ta skupina od které je má asi i mnohem známější písničky, takže ho překvapí, že ji zná. Ale samozřejmě ho to překvapí mile. Usměje se na dívku. * Ano, přesně od nich. Když jsi věděla skupinu, nebudu se ptát, jestli ji znas. *Uchechtne se pobaveně. *Líbí se ti? *Zeptá se ji tedy aspoň na tohle. Vezme si svou kytaru a poukáže na ukulele, které ji pořídil. Přikývne. *Je pro tebe. Jsem rád, že se ti líbí. *Soudí to tedy podle jejího výrazu. * Nemáš zač. *Ujistí ji s úsměvem. Je rád, že ji to tak potěšilo. * Jaká je vůbec tvoje oblíbená písnička, kterou mi chceš zahrát? *Párkrát zabrnka do strun kytary. *A chceš začít nebo nám já?

Ach, kdo by si toho nevšiml. Pravděpodobně jen vášnivé tanečnice. *Pronese pobaveně. Nic proti tanci nemá, je nádherné, když někdo umí tančit, obdivuje to, jen jí prostě opravdu nebaví a ani jí nejde.* Hm.. Bylo to vlastně odjakživa, ale ty jsi tomu když tak přemýšlím dopomohl, protože.. Taková zrada! Čekala jsem, že budeš tančit vážně špatně, jak jsi říkal a jak jsi mě připravoval. A poté jsi mě vedl a vlastně to nebylo až tak špatné, zatímco já se snažila, abych ti nešlápla na nohy a mezi těmi pohyby, co jsem se ti vyhýbala, jsem si málem zvrkla kotníky. *Zasměje se a pobaveně na něj koukne, načež ho krátce obejme a následně se obejme, aby mu mohla říct a snažit se ho přesvědčit o tom, aby si nic z toho, co se stane nevyčítal. On přeci za nic nemůže a navíc, udělal vše pro to, aby z toho Pers vyšla co nejlépe.* No, je to pochopitelné, že chtějí, aby byla Pers potrestaná.. Přeci jen jsou tak uvedené pravidla vaší selekce a oni je chtějí dodržovat, aby se právě nevzbouřili lidé, takže.. Mám pochopení pro obě strany, ale spíše se přikláním k tvé, protože bych byla také nejraději, aby se Pers nic nestalo. Snad jsem to vysvětlila dobře a chápeš mě. *Pousměje se a poté si povzdychne, ale přikývne.* Samozřejmě, budu tam. *Pokýve hlavou a prohrábne si vlasy. Je zvědavá, jak zvládne přihlížet takovému násilí. Následně si poslechne, jakou písničku si vybral a pro své potěšení zjistí, že ji zná.* Líbí. Mám raději starší písničky. *Zazubí se a poté naprosto unešeně svírá Ukulele, který jí Xavier věnoval.* Je dokonalé. *Vydechne ještě, když se s ním posadí naproti němu.* Boulevard Of Broken Dreams. Myslím, že ji budeš znát, je také starší. *Usměje se a poté se netrpělivě usměje.* Začni, prosím.

*Uchechtne se nicméně souhlasně pokýve hlavou.*Pravděpodobně jen ty. *Sám si tančení moc neužíval a ani dlouhé diskuze o politických otázkách. Práce si užil i tak dost, proč se aspoň na akci trochu neuvolnit?*Žádná zrada. Já nejsem až tak dobrý tanečník. Jen ti to nepřišlo, protože sama, a teď se prosím tě neuraž.. *I kdy sama o sobě tvrdí, že tančí špatně, tak mu za to teď jhdnu nelepí. ne?*Netančíš tak dobře. Pár lekcí v tanci, ty se to naučíš, já se nezlepším a pak bude vědět jak jsem neschopný. *Uchechtne se. I když asi to nechá tak. Je fajn mít tu někoho, kdo neumí tančit, takže se necítí tak sám a neschopný jen on. Docel škodolibý je no. Oplatí jí to objetí a docela mu to zvedne náladu. Je rád, že to vidí jak on, trest smrti je pro Pers moc, ale zase si vyčítá, že ani nedokázal ukecat, aby ji ani nebičovali. To si taky přece nezaslouží Do koho se zamilujeme neovlivníme. * Jo chápu a souhlasím.. Pravidla jsou pravidla, vy všechny o nich víte.. A i když tohle je zastaralé pravidlo.. Je to prostě takový zvyk nebo spíše tradice jako je Selekce samotná a v tomhle ohledu i lidi neradi vidí změny. Do další Selekce se pokusím tohle pravidlo změnit, ale nic moc teda neslibuju. /Selekce mého syna../*Přijde mu to strašně vzdálené. Jen ta představa že by měl mít dítě. I když si to asi dovede představit lépe než před půl rokem. Když se teď stará o malého Rafeo.* Bude tam podium, před tím ji budou trestat a před tím vším budete sedět vy všichni.. Když tak koukej třeba na okraj podia. To bude vypadat jakože to sleduje a nikdo ti nebude moct nic říct, ale přihlížet tomu ve skutečnosti nebudeš.. *Poradí jí. Chápe, že jí to asi nebude zrovna příjemné.*Jsi asi z jedna mála lidí. *Teda on spíše zná lidi, kteří mají rádi novější hity a ne něco starého deset let.* Jo, to znám. Je to od Green Day, že? Dobrá písnička. *Taky se mu dost líbí. Když ho vyzve, aby začal, začne prvně brnkat do kytary a později k tomu přidá i zpěv. Po chvilce písnička skončí a on se podívá na ni.*Řada je na tobě. Jme upřímně zvědavý jak to bude znít na ukulele, to jsem ještě neslyšel. *Ale nepopírá, že by to mohlo znít dobře, to ne.*

Pravděpodobně. *Dá mu za pravdu, načež se zasměje.* Určitě se nemám proč urazit, však říkáš jen pravdu. Vím, že tancuji otřesně, ale vážně mi přišlo, že netančíš tak špatně.. Ale máš pravdu, nejspíše to beru tak kvůli mým schopnostem. *Pobaveně se usměje.* Každopádně doufám, že už se necítíš ohledně tance tak špatně, když jsi zkusil tanec se mnou. *Zvědavě se na něj podívá, než ho obejme a pokusí se ho nějak podpořit. Chápe jak Xaviera, tak i jeho rodinu, má pochopení pro obě strany, přestože se přeci jen o něco více naklání ke straně Xaviera, ale ví, že jeho rodina jen dodržuje pravidla tak, aby opak nevyvolal negativní reakci lidí v Illee. Jakmile zaslechne o tom, že se to jedno pravidlo pokusí zrušit, s obdivem na něj koukne.* Už jsem ti řekla, že se z tebe bude skvělý král? *Jemně se na něj usměje. Podle jeho činů, názorů a rozhodnutích o tom vážně nepochybuje. I když o něm slýchala přes různá média, tak o tom nepochybovala, zvlášť teď, když ho poznala osobně. Následně si vyslechne jeho řadu o tom, aby se dívala na kraj podia a trochu pomaleji pokýve hlavou.* Dobře, děkuji za radu. Udělám to tak. *Určitě bude lepší, když se bude dívat mimo, než aby se dívala, jak Pers bičují. I když uslyší její křiky..* Starší písničky mají podle mě své opravdové kouzlo. Neříkám, mám i své oblíbené, které jsou novější, ale nevnímám je tak, jako ty starší. *Vysvětlí, načež pokýve s úsměvem hlavou.* Jo, Green Day. *Zaculí se a následně si poslechne, jak hraje a jak zpívá.* Zpíváš a hraješ krásně. *Vydechne po chvilce ticha, protože to chvilku vstřebávala.* Tak jdeme na to. *Zašeptá, možná trochu nervózně a začne hrát. Sama začne po chvilce zpívat, protože zpěv vždycky milovala. Málo před kým se odvážila kdy zpívat, ale když ji zazpíval Xavier, zazpívá mu taky. Do písničky dává všechny své emoce, jelikož i tu písničku má k něčemu přiřazenou. Poslouchala ji často s mamkou, jelikož ta Green Day milovala. A jakmile její mamka zemřela, poslouchala ji také, jenže ji dával ten text mnohem větší význam, než předtím. Kdyby se nenaučila skrývat pláč, už by ji tekly slzy. Poté, co musela být ta, která dostane svého tátu a svého brášku ze smrti své maminky z toho dna, nemohla si dovolit plakat. Ne před nimi, pro ně musela být silná a tak se odnaučila ve většině případech plakat před lidmi, přestože k tomu měla hodněkrát blízko. Jakmile dozpívá, tak má chvíli sklopenou hlavu, ale poté se podívá na Xaviera a pousměje se.*

Babička je bývalá baletka a ta při tanci se mnou trpí. *Uchechtne se. Netrpí falešnou skromností, když říká, že tancuje špatně a mylně ji o tom ani nepřesvědčuje. Říká pravdu. * Už se cítím skutečně lépe. I když mi taky nepřišlo, že bys byla tak špatná jak jsi o sobě tvrdila. Nevím, jestli je to tím, že jsem spolu tančili kratší dobu, protože nás u toho vyrušili rebelové, ale nepostřehl jsme, že bys mi někdy šlápla na špičku. *Je rád, že je tu někdo jako Honey, kdo chápe jak trest Persefoneii vnímá tak a zároveň rozumí, že jsou tu nějaká pravidla, která je třeba dodržovat.* Nikdy nebudu tak skvělý jako je můj otec, ale děkuju, těší mě, že si tohle o mě myslíš. *Vždycky ho potěší, když mu to někdo řekne, i když moc nevěří, že by měl být až tak dobrým králem. * Neděkuj. Chápu, že nebude nejpříjemnější u toho být, když stejně uslyšíš vše, co se bude dít a budu rád, když ti tohle aspoň trochu pomůže. *Vjede si rukou do vlasů. *Je z toho taky dost na větvi. Souhlasně přikývne na to, co říká ohledně písniček a jakmile ho vyzve, dá se do hraní své oblíbení - I Don´t care. *Díky. Kdybych nebyl korunním princem, asi bych uvažoval kariéru v tomhle oboru, hudbě. I když nevím, jestli přesně zpěvák, spíše třeba producent nebo tak. *Nebo by opravoval motorky. Se zaujetím poslouchá ji jak hraje na ukulele a zpívá a musí uznat, že vážně nádherně. Celou dobu se usmívá a když dohraje, dokonce zatleská.*Bylo to vážně skvělý, Honey. *Líbilo se mu to moc.*/Kdyby se uspořádala v palác soutěž talentů, cena je její. Podívá se na hodiny. Bohužel je už docela pozdě, takže se zvedne.*Už bychom ais měli jít. *Nabídne jí rámě. Jak sliboval, ukulele je její, takže si ho může rovnou vzít s sebou. Kdyby ho snad nechala tady, protože se jí to jako dárek zdá moc, poslal by někoho, aby jí ho zase vrátil. Má to marný.*Dnešní schůzku jsem si vážně užil. Děkuju ti za ni, Honey. *Usměje se n ni. Pomalu se skloní a lehce ji políbí na rty. Nemůže tomu odolat. *Dobrou noc. A budu rád, když si zase někdy zahrajeme.

Kdyby tančil někdo z mé rodiny, myslím, že by se raději zahrabal někam hluboko pod hlínu, jen aby mě neviděl znovu tančit. *Zasměje se a zastrčí si pramínek vlasů za ucho.* To jsem ráda, že se cítíš lépe. Na špičku jsem ti vážně nestoupla, i když to bylo vážně hodněkrát těsný. Párkrát jsem pod botou ucítila tu tvou a zbrkle jsem s ní uhnula dozadu, abych tě opravdu nešlápla. Ještě, že jsem vždy vyrovnala rovnováhu. *Nejraději by se za to plácla do čela. Raději ani nechce vědět, jaký na ní musel být pohled. Ani neví, jestli by viděla sama sebe, jestli by se cítila trapně, nebo by se spíše smála. Poté mu řekne svůj názor na ti záležitost s Pers. Chápe, že nejspíše musí dostat trest, kvůli porušení pravidel. Ale i chápe Xavierův pohled a také ji to mrzí.* Jsi skromný. Každopádně, nemáš za co. *Zazubí se na něj, načež si poslechne jeho radu o tom, co má dělat na tom rozsudku, za což mu poděkuje.* Určitě pomůže. Budu se cítit lépe, když na to nebudu přímo koukat. *Přizná. Po tomhle už přichází ta nejpříjemnější část jejich schůzky a to jeho hraní. A vlastně i zpěv. Nečekala, že začne i zpívat, každopádně ji moc překvapil. Přišlo ji to vážně nádherné.* Děkuju. Já bych měla nejspíše hudbu jako koníček, ale vždy jsem se chtěla věnovat focení. Nevím, jestli jsem ti to říkala. *Pronese ještě předtím, než začne hrát a následně i zpívat ona. Dává do hraní všechno, jako to dělá vždycky a při zpěvu se jí před očima promítají její nejhezčí vzpomínky, které má s mamkou. Chvíli je tiše, než zvedne pohled a usměje se na něj. Když ji zatleská, tak se jí lehce nahrne krev do tváří.* Děkuji. *Zazubí se. Když se ozve, že už musí jít, s přikývnutím vstane a s úsměvem přijme jeho rámě, zatímco v druhé ruce si drží své ukulele, které dostala právě od něj a které si hned zamilovala. Hraje se na něj skvěle.* Také jsem si ji moc užila, děkuju, Xaviere. *Usměje se, když ji políbí a zlehka mu polibek oplatí.* Dobrou noc i tobě. Třeba si opravdu ještě někdy zahrajeme. *Usměje se na něj ještě, než zaleze zpět do své komnaty.*

*Sice se s Nickem sestěhovali dohromady, ale i tak občas potřebuje prostor pro své myšlenky, nebo momentálně pro to, aby si mohla napsat do deníku a pokračovala v psaní písničky, kterou píše pro něj jako překvapení. Chce aby to bylo dokonalé, po tom večeru, co pro ní naplánoval. S kytarou se vydala do hudebního salonu a s sebou má klasicky deník, který už díky dolepování různých stránek nabyl docela na objemu a začíná mít ošoupané desky. Vlasy má smotané v copu a na sobě má béžový svetr a džíny. Od kolapsu na horách, kdy kvůli podváze omdlela a skončila na umělé výživě, už něco málo přibrala, takže vypadá o trochu líp, ale pořád by se dala označit za vychrtlou. V salonku se posadí k jednomu z oken na stoličku a blok si položí na parapet a začne brnkat na kytaru a vymýšlet další slova do písničky, která by vystihovala, co k Nickovi cítí.*

*Do Illey se dostal teprve brzo ráno a meziitím chtěl působit tak nějak normálně. Obhlédl si to tady, zašel do měst, ubytoval se v komantě. Je rád, že jsou lidé tady docela milí. Teď už má ale jediný cíl, najít jednu osobu. Prozkoumavá každou místnost, kde by mohla být. Dost by ho naštvalo, kdyby byla třeba ve městě, ale trpělivost nějakou má. Přece jen se táhne sem, jen aby potkal Maddie. Z těch příspěvků na Illeagramu se mu chtělo zvracet. Před chvíli našel posilovnu, která se mu dost zalíbila, takže v ní i hvíli zůstal. Sice je teď trochu zpocený, ale to mu na ráse neubýva ne? Po nějaké té chvíli se dostane do hudebního salonku. Nejdřív se zastaví u dveří, jelikož uslyší zvuky kytary. Pak až po chvilce dveře pootevře a nakoukne dovnitř. Jakmile uvidí dost známou postavu, v duchu se usměje, zatímco se chcopí klíče a potichu zamkne. Bere to jako pojistku, přece jen on stojí o normální přátelský rozhovor, ale kdo ví jak ona bude hysterčit. Následně přejde k ní a opře se o opěradlo nejbližší židle.* Jsi krásnější než si pamatuju. *Poví tak nahlas, aby ho slyšela.*