Velká knihovna

/Jo, ani si za to nenecháš platit./*Uchechtne se. Když ji tak poslouchá, odhaduje, že kdyby si platit nechala, nejspíše by měla peněz vážně dost. Nakonec se nechá tak trochu vyprovokovat. Přitáhne si ji k sobě blíže a začne ji líbá na krku, klíční kosti a dokonce i u ucha. Přičemž jí pokládá otázky. Odtáhne se s úsměvem.* Vážně se ti to nelíbilo? Pokud by to byla pravda.. proč ses neodtáhla? *Nadzvedne obočí.* Kdyby se ti to nelíbilo, ani trošičku, přece by sis to nenechala líbit. Nezdáš se mi jako takovej typ holky. /Kdyby to nechtěla, schytal bych kopanec do koulí./ Vy starší sourozenci jste hrozní. Stejně jako vy o nás, tak i my mladší se o vás chceme postarat a pomoct vám. Pořád jsme rodina a ta si má přece pomáhat navzájem, ne? Je jedno, kdo je mladší, či kdo je starší. *Nechápe je a štve je toto postavení, které zaujímá jak Livia tak i jeho bratr.* Herec umím být náhodou dobrej. Ale pochybuju že by mi můj herecký výkon byl k něčemu, když bych se snažil odtáhnout bratra k terapeutovi. mí číst a přečetl by si nápis na dveřích "teraperut". *Pokrčí rameny.* To není. On nechápe, že ona po tomhle ani netouží. Mluvil jsem s ní jednou maximálně dvakrát, za ty dva roky, co jsou spolu a už jen podle toho, jak a co o ní říká on je mi jasný, že nemá ráda takový dárky. *Ironie je, že ty jsi z nás dvou ta starší. *Uchechtne se. Doufá, že mu teď neomlátí nějakou knihu o hlavu, když zmínil její věk. Hodně ženských je na to háklivých.* Ale neuvidíš mě ani tak málo, jak by sis přála.

*Po jeho otázkách nakloní hlavu mírně na stranu a koutky rtů o něco málo povytáhne nahoru.* Tak to zkusíme s reakcí, jakou jsi očekával? *Navrhne, ale nijak moc nečeká na jeho odpověď a sama ho políbí na rty. Pak sjede k jeho krku, který zasype polibky a sama mu na něm nechá několik značek. Jednou rukou mu přejede po hrudi až k lemu kalhot, o který na chvíli zahákne prst a pak mu kalhoty rozepne, aby se dostala rukou dovnitř a mohla ho pohladit po jeho nádobíčku.* Tohle by se ti líbilo? *Zavrní mu do ucha sladkým hláskem.* Stačí říct a já budu pokračovat. *Pokrčí lehce jedním ramenem nad tím, jak je to jednoduché a je zvědavá na jeho reakci.* To jo, jsme jedna rodina, ale my starší máme nadhled. Od malička jsme poslouchali "Dávej pozor na brášku", "Hlavně na něj dohlídni", "Buď ten rozumnější a postarej se o něj", takže občas je prostě těžší si uvědomit, že máte už svojí vlastní hlavu. Vždycky jsme to byli my, kdo vás měl po rodičích na starost a toho se jen tak nezbavíš. Stejně jako tátové vidí svoje dcery pořád jako malý holčičky, my vás vždycky budeme vnímat jako ty mladší, který potřebují pomoc a který mají míň zkušeností. *Pokusí se to nějak zformulovat do slov, i když vůbec neví, jestli to dává smysl, protože své emoce a pocity většinou nijak nevyjadřuje. A vlastně ani nechápe, proč se mu to snaží vysvětlit a neodpálkovala ho rovnou nějakou ironickou poznámkou, jak je jejím zvykem.* /Asi mam holt slabší den. Za to může ten Titanic, na kterej jsme se koukali s Astrid../ *Usoudí hned v duchu.* Tak by ses s nim domluvil, abyste se sešli jinde. Řekneš bráchovi, že jdete k nějakýmu soukromníkovi. Uvidí maximálně jméno na zvonku. A jakmile budete vevnitř, stačí otočit klíčem, postavit se před dveře a říct mu, že ho odtamtud nepustíš, dokud si s tim týpkem nepromluví. *Protočí očima nad tím, jak všechno musí vymýšlet za něj. A pak, že mladším sourozencům to myslí stejně jako těm starším.* To je druhá stránka věci, která nemění nic na tom, že se snaží být milej. Holt to dělá špatným způsobem. Ale nemám zrovna potřebu se do toho montovat, moje manželství to neni. *Pokrčí nad tím rameny.* Naštěstí ale ta nejzachovalejší a nejchytřejší, měl bys ke mě mít respekt. *Uculí se na něj, protože se od něj nenechá zmínkou svého věku urazit. Zrovna 23 jí nepřijde jako tak hrozná číslovka a ona se nenechá svým věkem zastavit. Přeci jen jí není sedmdesát.* Každej máme nesplnitelný přání. *Zkonstatuje prostě.*

*Zeptá se, proč se tedy neodtáhla, když se jí to tak nelíbilo, jak tvrdí. Nepřipadá mu jako ten typ holky, která by se raději nechala. Spíše by od ní čekal kopanec do rozkroku. Oplatí jí polibek a znovu si ji k sobě přitáhne blíže. Když mu obsype krk polibky, spokojeně zamručí. A když ho pohladí po nádobíčku a promluví na něj, místo odpovědi jen znovu zamručí. Podívá se na ni moc nečeká a hned ji zase políbí. Lehce jí přitom skousne spodní ret, chytí ji pod zadkem a přiměje ji, aby obtočila nohy kolem jeho pasu. Je mu jedno, že jsou v knihovně a kdokoliv by je tu mohl vidět. Přejde kousek k pohovce, která je tu hned za dalším regálem. Ten je taky trochu bude krýt. A když by sem případně někdo přišel a slyšel vzdechy, asi by se taky klidil a nešmíroval. Položí ji na onu pohovku a vjede jí rukama pod tričko. Moc neváhá a prakticky hned jí ho přetáhne přes hlavu. Polibky přejde přes její čelist, ž ke krku, dále na klíční kost, než se odstane k jejímu dekoltu. Pár polibků, jen jemných, aby ji potrápil, věnuje i jejímu bříšku, odkud se na ni ještě letmo podívá, aby ji zkontroloval a ujistil se, že se jí to líbí a vážně teď do rozkroku neschytá. * Hmm.. to je asi pravda. Ale vidíš, ty to chápeš, mohla by jsi si nechat pomoct od svých sourozenců, ne?/Bych mohl ještě Timothymu vysvětlit, že už jsem dospělej a dokážu myslet za sebe.* Máš to nějak moc promyšlený. S tím už máš zkušenosti? *Zeptá se s nadzvednutým obočím.*/ Ji naseru, ona mě někam odtáhne, zamkne a už mě nikdo nikdy neuvidí./ Lotuješ, že ti já kytičky a zamilovaný vzkazy nosit nebudu? Jen upozorňuju, fakt nebudu. Budu rád, když si vzpomenu na tvoje narozeniny anebo mi dojde, že bych ti měl pořídit dárek na Vánoce. *V tomhle je typickej chlap, na vše zapomíná. Timothy je mezi nimi vzácná výjimka. Ash si ani neuvědomuje jaké má štěstí. Docela ho i štve, že mu nedala šanci. Jeho bratr si ji zaslouží. Potřese hlavou, aby zahnal tyto myšlenky. * Za to beztak mohou nějaký plastiky nebo tak. Jen se přiznej, co všechno bereš na bolest kloubů. A jak vysokej máš důchod, budeme se moci roztočit, až budeme ti manželé? *Popichuje ji.*

*Když jenom souhlasně zamručí, pobaveně vydechne.* Řekni to. *Vyzve ho, protože s jen takovým zamručením se nespokojí. Pak už ho ale nechá, aby jí políbil a všechny polibky mu oplácí. Omotá si nohy okolo jeho pasu a rukama se ho chytne okolo krku, když se s ní někam rozejde a jakmile pod zádama ucítí docela pohodlné místečko, ani se nijak nezajímá o to, kam jí vlastně odnesl. Vzhledem k tomu, jak krátce jí nesl předpokládá, že jsou stále v knihovně, ale nijak se nad tím nezamýšlí. Zakloní hlavu a dovolí si ze rtů vypustit slastný výdech, když jí pak líbá na jejím dekoltu a až teď si všimne, že je její triko pryč. Když zaregistruje, že polibky přestaly, podívá se na něj a setká se s jeho pohledem.* Tak fajn. *Vydechne nakonec. Sice se nějaké aférce a sexu s ním bránila, ale teď jí dostal docela nepřipravenou a v ne zrovna skvělé formě, kdy je schopná úplně vše maskovat, takže jeho polibky a doteky s ní dělají skutečně dost. Přitáhne si jeho obličej znovu k tomu svému a políbí ho. Během toho i dosáhne lépe na jeho kalhoty, které mu začne stahovat dolů. Jeho nádobíčko dost lehounce pohladí a pak se soustředí hlavně na sundání jeho trika.* Nerada si od nich nechávam pomoct. Vlastně od kohokoli. S bráchou máme vztah takovej, že ho vnímam i jako staršího díky tomu jakej je to intelektuál, ale mladší ségru nikdy asi jako dospělou vnímat nebudu. *Přizná s pokrčením ramen. Astrid je až moc velké zlatíčko na to, aby jí vnímala jako dospělou. Zvlášť potom, co jim přiznala před pár dny.* Ne, jenom mi to myslí i přesto, že jsem blonďatá. *Protočí očima.* Nelituju ani náhodou. Nepotřebuju a nechci žádný dárky. Nějakou kytku bych ti spíš omlátila o hlavu. *Ušklíbne se mírně. V tomhle nejspíš vyfasovala toho lepšího z Angcijských sourozenců.* No jasně, drahoušku. Nechala jsem nám postavit nový palác, kde budeme bydlet. Bohužel mám ráda led, tak snad máš aspoň jeden kožich, ale tebe hřeje mládí, že? *Zazubí se na něj jako neviňátko a lehce ho poplácá po tváři. Zároveň ale nezapomene protočit očima, jak je pro ní typické.*

*Místo toho, aby jí odpověděl ji sám políbí. To jí bude jako odpověď na to, že chce, aby pokračovali muset stačit. Ani si nemyslí, že je ve stavu, kdy by dokázal zformulovat nějakou větu, neodkázal by zformulovat asi ani slova. Zvedne ji a když si omotá nohy okolo jeho pasu přenese ji na pohovku, který je kousek od nich. Líbá jí na krku, na klíční kosti a když jí stáhne a hodí někam na zem tričko, tak i u dekoltu. Pousměje se pro sebe, když slyší její vzdech, který předtím tma pracně a schválně zadržovala. Aby se ale ujistil, že jí to nevadí, na chvilku přestane a tázavě se na ni podívá. Po její kladně odpovědi se mi zablýskne v očích. Rozepne její džíny, kterých ji taky milerád zbaví, takže je pod ním jen ve spodním prádle. Oplatí jí polibek a když cítí, že se snaží sundat jeho tričko, odtáhne se a rychle si ho přetáhne přes hlavu. Je to tak rychlejší a on se jí zase může věnovat. Přes kalhotky ji začne lehce hladit. Na chvilku ji taky vtáhne do sedu, aby jí mohl rozepnout vzadu podprsenku a rychle ji jí zbavit. V leže to moc nejde, nebo by to rozhodně trvalo déle.* Pokud ti někdo nabídne pomoc, měla bys ji přijmout. Myslí to dobře a kdyby ho to nějak obtěžovalo, pomoc by ti přece nenabízel. *Nad tím, že svou sestru nikdy nebude vnímat jako dospělou se uchechtne. Timothy možná je starší, ale má pocit, že z nich dvou je to spíše on. Nejen vzhledem, ale občas i tím, jak rozumí některým věcem. Už jenom to, že mu radí ve vztahu s manželkou je to jako by radil mladšímu bráškovi.* Dobře, kytky ti nosit nebudu. Doufám, že aspoň na nějaký ty narozeniny mi to aspoň dovolíš. To by vypadalo divně, kdybych ti nic nedal. A ještě více doufám, že až budeme někde dále za rohem od lidí, neomlátíš mi ji o hlavu. Ta kytka si to nezaslouží, vyberu krásnou a ještě by ti jí bylo líto. *Nějak počítá s tím, že by jí spíše bylo líto té kytky, než jeho, kterého by to bolelo více.* Jsi tak skvělá, že se strachuješ o to zda mi bude teplo. Nebo miláčku, ujišťuju tě, že kožich mám a přinejhorším mě snad zahřeješ i ty, ne?

*Pobaveně jí zacukají koutky, když žádnou slovní odpověď nedostane a on jí místo toho políbí. S tím se ale dokáže spokojit, takže nic nenamítá a polibek mu oplácí. Ujistí ho, že jí nevadí v tom pokračovat a docela jí překvapí, že má potřebu se o tom takhle ujišťovat. Přeci jen doteď s ním spolupracovala dost ochotně. Ale musí uznat, že je to docela roztomilé a milé gesto. Celé tohle je trochu odlišné od většiny jejích románků. Skoro vždycky jde chlapům jedině o jejich potěšení a všechno je dost zběsilé. Ale on se věnuje hlavně jí a jejímu tělu. Pak už se jí podaří stáhnout mu triko a po chvíli i kalhoty, aby mohla trošku potrápit i ona jeho. Ale všechna snaha přijde vniveč, když jí on začne přes kalhotky hladit.* Ty fakt víš jak se holky dotýkat. *Zavrní potichu a nechá ho, aby jí vytáhl do sedu. Sama to využije, aby změnila pozice a donutí jeho, aby si pak lehl na záda a ona byla nad ním. Začne si prolíbávat cestu přes jeho hrudník až k lemu boxerek, které mu pak svlíkne a pak pár polibků věnuje i na jeho nádobíčko. Jen lehkých, aby to trošku provokovala.* Nojo. *Protočí očima, protože tahle debata její oblíbená rozhodně nebude. Trochu si i vyčítá, že toho řekla tolik o tom, jak sama vnímá věci a celkově že se docela otevřela na její poměry.* Vzhledem k tomu, že před chvílí jsi říkal, že na moje narozeniny nejspíš zapomeneš, tak si myslim, že samým překvapením mi asi ztuhnou ruce, když od tebe ten den nějakou tu kytku dostanu. Pokud teda hned za rohem nebude chybět nějaká kytka ve váze. *Uchechtne se, protože si sama doteď pamatuje, jak se její táta přesně takhle snažil zachránit výročí, na které zapomněl.* No to víš, já jsem ta nejlepší, jakou si můžeš kdy vzít. *Usměje se andělsky a pohodí lehce vlasama.* Já jsem ta stará prokřehlá stařenka, ne? Ty máš když už zahřívat mě. Copak tě doma neučili jak být gentlemanem? *Nadzvedne obočí a pobaveně se usmívá.*

*Když už Livia leží na pohovce, začne ji pomalu svlékat z veškerého oblečení. Prvně se věnuje polibky jejímu krku a dalším částem těla a nakonec ji začne přes kalhotky dráždit. Pro sebe se usměje, když slyší její pochvalu. Vytáhne ji do sedu, aby jí sundal podprsenku a nakonec skončí pod ní. Spokojeně zamručí, když cítí její polibky. Má taky trochu pocit, jako by to celé byla soutěž o to, kdo koho více vyprovokuje. Prsty jí zahákne o poslední kousek oblečení, její kalhotky, které jí nakonec i stáhne. Dostane ji pod sebe a usměje se. Spojí znovu jejich rty a konečně do ní pronikne. Začne do jejího těla pomalu přirážet, přičemž se jeho tempo postupně zrychluje. Štve ho, že si jeho starší bratr nebo spíše starší sourozenci celkově nenechají od těch mladších pomoc. I když, on je mladší a taky to nemá zrovna rád. Nerad někomu přidělává starosti. Proto i taky dost vyčítá, že předtím Timothymu řekl, že by chtěl to zasnoubení zrušit a on se teď ještě k tomu všemu zabývá tímhle. Měl prostě držet jazyk za zuby. Jak se zdá s Liv to nebude až tak hrozný. Uchechtne se.* Nejsme tak blbej, abych bral kytku z vázy, na kterou můžeš narazit. Rychle odběhnu do zahrad, kde natrhám nějaký pampelišky, růže a tak, co tam bude. *Pobaveně mu zacukají koutky.* Tak se budeme zahřívat navzájem. *Navrhne tedy kompromis.*

*Nijak dlouho ho neprovokuje, protože nakonec stejně skončí pod ním. Nestěžuje si ale, protože během chvíle už je v ní a začne přirážet, s čímž nemá jediný problém. Občas přirazí boky proti těm jeho a ani se nesnaží nějak skrývat vzdychy a sténání. Easton jednoduše ví co dělá a dělá to skvěle. Netrvá nijak dlouho a vzrušení v ní začne narůstat až se dostane k bodu, kdy přeteče v orgasmus. Trochu se prohne v zádech a zatahá ho za vlasy, se kterými si trochu hrála celou tu dobu.* Přiznávam, že jsem tě podcenila. *Uzná pak trochu zadýchaně a odhrne si několik vlasů z obličeje, protože jí tam překáží. Vzhledem k tomu, jak si dává na své emoce a pocity pozor může tohle Easton brát jako pochvalu nejvyšší kvality.* To jsem teda zvědavá. *Zasměje se a dovede si představit, jak dostane nějakou kytku ještě s kořenama, obalenou hlínou.* Myslím, že nazkoušený to máme už skvěle. *Uzná a u toho zamžiká obočím.* Tak... a teď, když mám lepší náladu, tak mě i zajímá co tak rád čteš. Ať vim, co dát tobě k narozkám. *Podloží si hlavu rukou a upře na něj trochu zvědavý pohled.*

*Moc dlouho ji nenechá ho provokovat. Má pocit, že už to ani nevydrží. Rychle jí svlékne kalhotky a dostane ji pod sebe. Za chvilku je už v ní a přiráží do jejího těla. Občas spokojeně vzdychne. Jestli je něco v čem si budou rozumět, tohle je nejspíše ono. Krátce po ní i on dosáhne orgasmu. Usměje se na ni.* Docela lituju, že jsme toho v tom vodopádu nechali. *Přizná. Odrhne jí zbytek vlasů z obličeje a pak si stoupne. Podá jí oblečení a sám se obleče. Nemusí tu nutně být jen tak nazí. Někdo by je mohl vidět, pokud je tedy neviděl během toho, co dělali. To asi upoutalo větší pozornost. * Ne, že bych zapomínal schválně, jen jsem typickej mužskej. Většinaz nás si na tohle nepamatuje Existují vzácné výjimky jako můj bratr, ale troufám si tvrdit, že většina nás je právě takových jak já. *Pokrčí rameny.* Jo, to máme. *Dá jí za pravdu, což se neděje vůbec často. * Když mi nedáš román z červený knihovničky, přečtu vše. Nejsem nějak extra vybíravej. *Pokrčí rameny. Přečte si klidně detektivku, nějaké sci-fi. Jen romány nemusí. Vezme knihu ze stolu, kam ji odložil.* Už jdu. Rád jsem tě viděl. Možná za to může ten nedostatek spánku a tak, ale doktory volat kvůli tomu, že jsem řekl tohle nemusíš. *Uchechtne se.* Tak zatím. *Rozloučí se s ní a vyjde z knihovny mířící rovnou do své komnaty.*

*Vezme si od něj své oblečení a poděkuje mu jen kývnutím hlavou. Pak se obleče a pobaveně se na něj podívá.* Tys toho nechal. *Opraví jeho tvrzení a na slovo "tys" dá dost velký důraz. Samozřejmě se u toho nezapomene i ušklíbnout.* Neboj, sama jsem vyrůstala s bráchou, kterej tohle prakticky neřeší a tátou, kterej právě výročí a narozky řešil tak, že vykrádal vázy. *Zasměje se. Na to, že někdo zapomene na její narozeniny je už jednoduše zvyklá a zrovna od něj opravdu nic nečeká, když se berou z donucení.* Vážně? Ani žádnej oblíbenej autor nebo tak? *Nadzvedne mírně obočí, protože že bude až takhle všestranný knihomol by do něj neřekla ani náhodou.* Vezmu vás s tvym bráchou k terapeutovi oba dva. *Ujistí ho, když slyší, že jí rád viděl a pobaveně se zasměje.* Čau. *Bylo jí divný jít hned s ním potom, co se rozloučili, takže tu ještě chvíli zůstane a čumí do blba a hledat svojí komnatu se vydá až později. Co by taky zrovna ona dělala dobrovolně sama v knihovně, že?*

*Bylo to sotva pár dní co přiletěl se sterou, bratranci a sestřenkami do Illéi a už by chtěl nejradši zpátky domů do Švédska. Nejradši by vymazal fakt že se tu někde potuluje jeho snoubenka. Co mu to udělali? Vždyť nejradši byl zalezlý za knihami, ponořený v psaní básniček nebo jen tak běhal či se procházel se psi. Jak ho mohl někdo zasnoubit? Radši na to nemyslel a vydal se utéct od svých starostí do knihovny.* /Snad bude aspoň tak dobrá jako máme ve Švédsku./ *Knihovnu u nich v paláci miloval. Byla obrovská a plná všemožných knih z celého světa. Pousmál se i nad vzpomínkami kdy ho jeho otec občas donutil vylézt z knihovny ven na vzduch. Ta v Illéi byla podobně velká. Hned začal prozkoumávat poličku s knihami o historii. A utíkal tak od světa.*

*Už je to pár dní, čo spolu s nevlastným bratom a sestrou pricestovala do Illey, a tak bolo na čase spoznať všetky zákutia paláca. Vybrala sa preto do jednej z knižníc. Hoci knihy nepatrili medzi jej najobľúbenejšie, chcela si tam nájsť niečo, čo by si mohla prečítať. Nemohla predsa do Illey zobrať všetkých svojich miláčikov, a tak kto vie, možno sa vráti aj k iným koníčkom, na ktoré už takmer zabudla. Ako sa tak prechádzala pomedzi regály všimla si neďaleko nejakého muža.* /Tak čo Emmeline, budeš milá princezná, alebo tá malá rebelka, ktorú v sebe skrývaš?/ *Opýta sa sama seba, keď sa zahľadí na muža.* Krásny deň na trávenie medzi knihami, no nie? *Povie napokon celkom príjemným hlasom.* /Veď svoju pravú tvár mu ešte len môžem ukázať./ *Povie si sama pre seba.*

*Nabral si pár knih a položil je na stůl. Pomalu si sednul ke stolu a začal jednou knihou listovat, aby zjistil co v nich je. Z jeho prohlížení ho vyrušil až hlas nějaké dívky.* /Vážně sem někdo chodí. Všude jsou lidi. Proč?/ *Podíval se na dívku a věděl že je to nějaká zahraniční princezna, ale nevěděl jaká.* Jo je. *Zvedne hlavu od knih s úsměvem.* Jsem Algot. *Představí se jí a čeká že ona udělá to samé.* Jdete sem pro nějakou knihu, nebo jenom tak posedět. *Podívá se na ní. Moc na konverzaci nebyl a spíš to záviselo na druhé straně. Jak se na dívku podíval poznal v ní sestru své snoubenky.* /A sakra./ *Silně doufal že její sestra o něm neví. Ikdyž těžko, když je to offiko zasnoubení.*

*Keď na ňu ten muž prehovoril, usmiala sa pomerne milo.* Ako sa to vezme. Ak tu nájdem Malého princa, prečítam si ho, ale ak ho nenájdem hneď tak si tu len posedím a nasajem tú atmosféru kníh kým mi dovezú motorku, na ktorej pôjdem do mesta. *Povie smerom k tomu pre ňu zatiaľ neznámemu mužovi, aj keď sa jej už predstavil.* Teší ma Algot. Som Emmeline Saskia, ale stačí keď mi budete hovoriť Emmeline alebo len skrátene Emm. *Povie po chvíli svoje meno, celkom rada sa predstavuje celým menom až neskôr prezývkou, pokiaľ ide o nejakého zahraničného hosťa, o ktorého ako predpokladala išlo i v tomto prípade.* /Prečo mi je nejaký povedomý? Kde som už len to meno počula? Mala som šancu ho vôbec niekde počuť?/ *Pýta sa sama seba.* Odkiaľ pochádzate Výsosť? *Opýta sa ho po chvíli ticha, celkom ju to zaujíma.* /Nie, to nemôže byť snúbenec Maeve, aj keď vraj by tu mal byť, no uvidíme ako to celé so sestrou dopadne./ *Pomyslí si, pričom si muža premeria od hlavy až po päty.* /Ale uznávam, že nie je na zahodenie./ *Pousmeje sa znovu na Algota.*

*Poslouchal slova dívky, ačkoliv by si stokrát radši četl. Nebyl moc sociální typ a dokázal se rozmluvit pořádně jenom s lidmi, které znal. Už od mala takový byl. Antisociální s korunou na hlavě, kterou zdědil po svém velice extrovertním otci.* Malý princ je hezká knížka, ale málokdo ho plně pochopí. *On sám tuhle knížku četl už několikrát, ale nebyl to jeho šálek čaje. Kávu totiž nepil.* Jo město je hezké, teda ne tam kde jsou turisti. *Neměl rád místa kde bylo hodně lidí. Proto zalézal do knihovny, nebo šel na místa kam lidi nechodili. Jako třeba do lesa, zapadlých ulic a podobně.* Těší mě. *Pousmál se na ní a sice věděl že je to sestra jeho snoubenky, ale nehodlal to zas tak vytahovat.* /Doufám že její sestra nebude moc extrovertní./ Ze Švédska. Trochu víc severní země. *ve Švédsku byla docela zima a vzpomínal si na to jak vždycky jeho máma zvyklá z Belgie na teplo nadávala že je v paláci málo zatopeno. Pak se zatopilo a zase nadával jeho otec že je jako v sauně. U něj by byl vůbec úspěch, kdyby došel ke svatbě. No vlastně se ani ženit nechtěl.*

*Po chvíli státia sa posadí na jeden zo stolov v knižnici, veď prečo by mala sedieť na stoličke alebo v kresle, keď môže sedieť na stole?* Takže Švédsko. To musí byť úžasné, no nie? Chladné počasie, pomerne veľa snehu a plno kopcov, no nie? *Zasmeje sa keď začne hovoriť o Švédsku, severské krajiny ju vždy fascinovali aj keď o tom len málokedy a s málokým hovorila.* To áno, Malého princa treba čítať niekoľkokrát aby mu človek porozumel. Nerozumiem úplne všetkým častiam ale i tak ho milujem. Hlavne tú časť kedy si má skrotiť líšku. Tá je veľmi pravdivá i v bežnom živote. *Znovu sa zachichoce, no potom zvážnie.* Ach, to áno, na motorke sa veľmi zle jazdí, keď sú všade okolo mňa ľudia a hlavne malé deti, ktoré nevedia normálne chodiť. *Zavrčí mierne nahnevane, už niekoľkokrát skoro zrazila decko, ktoré jej vbehlo do cesty, len preto, že si matka na neho nedala pozor.* Len sa to pletie pod nohy a stále to jačí. *Povie po chvíli, aj keď veľmi túži po dieťati, zatiaľ to nie je jej šálka kávy.* Možno by sme niekedy mohli zájsť na nejakú prechádzku, kde nebudú ľudia. Napríklad do lesa, alebo niekde v rámci paláca. *Navrhne po pár minútach ticha.* /Prečo mi je tak povedomý? Kde som ho už videla? Alebo som počula jeho meno? Nespomínal ho otec v spojení s Maeve? Počkať ... nebude to jej snúbenec, že nie?/ *Pýta sa sama seba, meno Algot jej niečo hovorí, ale nevie prísť na to čo.* Alebo sa môžeme stretnúť pri kvalitnom víne? *Opýta sa s mierne nadvihnutým obočím.*

*Jenom poslouchá její slova o Švédsku. Jemu samotnému tam vyhovovalo žít. Byla tam zima, v zimě se brzy stmívalo, nadílka sněhu, žádné velké letní festivaly kde se lidi potí a mačkají na sebe. Nejvíc se mu líbilo v zimním sídle na severu Švédska. Tam by se nejradši odstěhoval.* Sníh tam nechybí a hory na severu se taky nějaké najdou. Je to rozdílná krajina oproti Illéi. /A taky se tam nesjede na půl roku milion zahraničních hostů a člověk tam má klid./ *Na její otázky odpovídal celkem stručně. Hold mu trochu déle trvalo než se rozmluvil.* Liška je postava co ví jaký ve skutečnosti život je. *Pousměje se.* /Teda neví jaký to je se narodit jako následník trůnu a být introvert a antisociál./ *Ačkoliv své rodiče měl rád a nevlastní sestru taky občas si připadal že nezapadá do vzorce korunního prince.* Malé děti jsou hold malé děti. *Pokrčí rameny.* Každý někdy takový byl. *Včetně jeho, který se jako malý kamarádil jenom s bratrancem Adrienem a pár dalšími kamarády. Moc jich nikdy nebylo. Nevěděl co jí má na její pozvání říct.* /Sakra nemůže tu být Adrien ten by věděl co dělat./ *Komunikace s ženami mu moc nešla a navazovat vztahy už vůbec ne.* Víno moc nepiju. *Řekne upřímně.* Mám radši čaj. *Jo byl trochu podivín.* /Je to dobrý chodit s její sestrou na procházku? Možná zjistím jestli má smysl se s ní bavit nebo ne./ Krátká procházka by asi šla. *Řekne ačkoliv sám váhá. Akorát to nebylo moc vidět.* /Vezmu sebou Adriena a bude to./

To musí byť úžasné. Raz by som to chcela zažiť. Tam musí byť ale pokoj. Žiadne malé deti pod kolesami motorky, žiadni otravní ľudia, čo sa chcú fotiť na každom jednom kroku, máš vlastný život. O tom ja môžem len snívať. *Povzdychne si, aj keď vlastný život si u rodičov vydupala, no i tak vie, že na každú jednu prechádzku s ňou posielajú strážcov, ktorí majú zakročiť, ak by sa jej niečo stalo, čo ju dosť otravuje, a tak im začala utekať.* Byť princeznou je žiaľ ťažké. Aj Vy ste neustále na očiach svojich obyvateľov? Očakávajú od Vás rôzne veci ale najmä to, že sa budete správať slušne a vzorne za každých okolností? *Opýta sa ho po chvíli celkom ju to zaujíma, ako to majú v iných kráľovstvách.* Och, to je škoda, víno je úžasné, dokáže zahriať rovnako, ak nie aj lepšie ako šálka horúceho čaju. *Zasmeje sa, čaj síce mala veľmi rada, no víno bolo odkedy dovŕšila 18 rokov pre ňu asi najobľúbenejším nápojom.* Niet nad pohár dobrého vína. V tejto zemi som však ešte víno neochutnala. Ale s tou prechádzkou súhlasím. Môžeme ísť niekam, kam budete chcieť ísť Vy. Dokážem sa prispôsobiť ak chcem. *Povie po chvíli.* /Čo sa to so mnou deje? Prečo sa správam tak slušne? To predsa nie som ja./ *Zamyslí sa nad svojím správaním, no stále sedí na veľkom stole.* Tak sa niekedy stretneme. Nemusíme ísť hneď teraz, vidím, že chcete ešte ďalej čítať knihy a mne by každú chvíľu mali priviezť motorku plus musím ísť skontrolovať do komnaty moju krásku. *Povie rýchlo, keď si spomenie, že si do tejto zeme priviedla so sebou aj svoju samicu Veľhada kráľovského, o ktorú sa musí postarať, ak nechce, aby jej zdrhla a vyplašila celý palác.*

*Ve Švédsku byl celkem větší klid než v jiných zemí, ale za to mohla spíše obecné pohoda severských národů než něco jiného.* No ne vždycky. Ve Stockholmu je docela rušno. *Pokrčí romany. Navíc Švédsko si za vlády jeho otce prošlo několika ránami od ekonomické krize až po protesty.* Ale v meších městech je větší. *Nevěděl co jí na to odpovědět. Rušno bylo u každého paláce.* Na očích je skoro každý kdo se narodí do královské rodiny a laťka je nasazená vysoko ale král ještě nejsem. *Jasně že se od něj očekávalo mnoho jako od korunního prince. Byl rád že zatím není král. Jeho otec neměl v plánu abdikovat a zdraví mu taky sloužilo. Neuměl si představit to že se ocitne v situaci jako jeho otec před lety. Tenkrát byl v Illéi, jeho otec zemřel a on musel okamžitě nastoupit do funkce.* Každý má rád něco jiného. *Pousměje se. Nesnažil se vyvolávat nějaké konflikty.* V tom případě asi někam do lesa, nebo do parku. *Odpoví jí stručně.* /Mě ta komunikace s ženami fakt nejde./ Určitě na to bude čas. *Pousměje se na ní. Předpokládal že láska je nějaký domácí mazlíček.* Nebudu vás déle zdržovat. *Pousmál se a počkal až odejde a začal si číst knihy.* /Pomoc. Do čeho jsem se to zase namočil./

Tak teda prechádzka v lese. Už teraz sa neviem dočkať. *Zasmeje sa, no stále ho počúva, čo jej hovorí.* Tak to áno, to je pravda. Každý kráľovský potomok je stále pod drobnohľadom, či neurobí nejaký problém, čo by mohlo ich krajinu priviesť do problémov, alebo tak ... *Kývne nad tým rukou, o to, čo vedeli o nej sa nestarala, mala okolo seba ľudí, ktorí jej problémy zmiatli pod koberec, a tak sa verejnosť o nich nedozvedela.* Tak ja Vás teda už nechám. Bolo to ale veľmi príjemné sa s Vami porozprávať. *Povie napokon, keď sa otočí pomaly na odchod.* Do skorého videnia. *Pozdraví ho, keď sa vydá von z miestnosti.* /Musím od Maeve zistiť, ako vyzerá ten jej snúbenec./ *Povie si sama pre seba, dúfajúc, že zastihne jej sestru v komnate, aby sa s ňou mohla porozprávať.*

*Dnes má v plánu zalézt a nevycházet, pokud to nebude přímo nutné. Včera byla produktivní, co se seznamování týkalo a docela se těší, až dívku potká osobně. Jen se bojí, že to, co psala nebude jen tak a něco z toho myslela vážně.* /Unést prince? Nebo mě nechat zabloudit? Děsivé, ale zábavné./ Usměje se pro sebe, když přes sebe přehodí bratrovu vytahanou mikinu. Dnes řekla komorným, že si jen zaběhne do knihovny pro knihy a celý den nevyleze z pokoje. Nějak na to nemá náladu, potom, co se stalo na plese. Dělala si s Purity legraci o tom, že si zlomí nohu během tancování a nakonec si udělala něco s kontníkem. Neměla tomu jak zabránit, ale i tak toho lituje, že ji kromě odchodu ze sálu nijak nepomohla. Mohla udělat víc. Splete si vlasy do dvou copů po stranách, nandá si brýle, do klokaní kapsy si dá telefon i  se sluchátky a vydá se směrem do knihovny. Sklopí pohled, aby se nesetkala s pohledy strážných, kteří na ni koukají jako na zjevení. To že je lady, ještě neznamená, že se nemůže obléknout do džín a velké mikiny, aby se alespoň jednou cítila pohodlně. Naštěstí k jejímu dobru, nevzala si tenisky, ale černé balerínky. Když vejde do knihovny, zavře za sebou dveře a zkontroluje, zda je tu sama. Hned na to si dá špunty do uší, pustí si staré klasiky a vydá se najít knihy, které se ji budou hodit ke studiu. Nemůže se jen tak válet, když ví, že jakmile vypadne, bude se muset vrátit zpátky domů. A taky potřebuje přijít na jiné myšlenky ohledně Purity. Bude za ní muset dojít, ale bojí se jí podívat do očí.*

*Svou komnatu má vcelku blízko ke knihovně, kde tráví dost času. Je to prakticky jeho útočiště, kde ho lidi, kteří ho znají, hledají. Buďto je u sebe v komnatě, pracovně a nebo v knihovně, pokud nemá jiné povinnosti, které ho zavedly jinam. Má vytipovaný čas, kdy se mezi regály s knížkami nepohybuje ani služebnictvo a právě během ní se tam teď sám vydá. Vzhledem k tomu, že počítá s tím, že nikoho nepotká, má na očích výjimečně brýle. Normálně je nosí jen v komnatě nebo pracovně a mimo tyto místnosti má čočky, aby působil více dokonalým dojmem. Brýle jsou ale pohodlnější a má je daleko radši. Už se ale naučil odpírat spoustu věcí kvůli svému titulu, tohle je maličkost. Stejně jako se naučil nosit minimálně neformální oblečení. I teď má na sobě kalhoty od obleku a košili, u které má rukávy vyhrnuté k loktům a první tři knoflíčky má rozepnuté. Zapne si je až bude muset na nějakou poradu, kde bude muset mít i kravatu a sako. V knihovně se vydá hned ke stolu, kam složí složky papírů, na které se musí podívat a pak dojde k regálu, kde jsou knihy týkající se Illey - počet obyvatel, ekonomická situace - vše v podrobném seznamu a grafech za posledních několik let, aby to bylo přehledné. Než se do práce ale stihne zabrat, všimne si dívky v obří mikině a džínech. Nijak ho to nepobuřuje. Ale má sto chutí si nafackovat za to, že s účastnicemi nepočítal. Nehodlá se ale nenápadně vytratit, to mu nepřijde slušné. Místo toho se opře ramenem o roh regálu a počká, než se objeví v jejím zorném poli.* Dobré ráno. *Popřeje jí s úsměvem.*

*Brýle nosí jen na čtení. Na škole začala mít problémy, že nějaké věci viděla rozmazaněji, takže se jí pořídili brýle s menšími dioptriemi. Nijak nepočítá s tím, že by někoho potkala, proto celkově to oblečení. A to samé s hudbou. Je do ní tak zabraná, že si ani neuvědomuje, že vrtí hlavou a občas boky. Cítí se totiž jako doma, proto nemá důvod se nějak ostýchat. Najde pár zajímavých knih o historii Illei, které si vezme a přitiskne na prsa. Díky tomu ji také nespadnou, když se otočí a spatří prince. Lekne se ho natolik, že udělá krok zpátky. Rychle si vyndá sluchátka a dá si je do kapsy od mikiny, aby se jimi někde nezasekla a nebo je nerozbila. Do obličeje se jí hrne krev. Ukloní se tak, jak jí to džíny a knihy dovolují a sklopí pohled.* Dobré ráno, Vaše Výsosti. *Pozdraví ho a pokusí se mu podívat do obličeje. Musí docela dost zaklonit hlavu.* Co tu děláte? Nečekala jsem, že tu někdo bude… Oblékla bych se jinak. *Podívá se nejprve na svoje, poté na jeho oblečení. Pravděpodobně očekával to samé.* /Asi přestanu poslouchat písničky tak nahlas. Málem jsem dostala infarkt./ *Nenápadně si oddychne a přitiske si knihy na hruď pevněji.*

*Neodolá a koutky rtů se mu stočí do pobaveného úsměvu, když jí pozoruje, jak je zabraná do hudby. I tak ale počítá s tím, že by si ho jednou všimla, takže počká, až se tak stane. Nečeká, že jí vyděsí až tolik, i když nejspíš měl. Překvapí ho ale, když automaticky couvne, jak kdyby tu na ní čekal s motorovkou a psychopatickým šklebem.* Nemusíte se klanět. *Zastaví jí rukou. Její otázky u něj vyvolají další pobavený úsměv.* Bydlím tu. *Odpoví žertovně. To ona je tu na návštěvě, pokud dovedla zapomenout. Není naštvaný, jen ho to pobavilo.* Kvůli mě se jinak oblékat nemusíte. Kvůli novinářům bych to už doporučil, jsou tu dost často a skoro všude. Leda se umíte vyrovnat s kritikou. Ale mimo oficiální akce nemusíte chodit pořád v šatech. *Sám sice většinu času nechodí v neformálním oblečení, ale i oblek uměl přetvořit do vcelku pohodlné formy jako třeba teď.* Jinak jsem sem šel najít průzkumy, co potřebuji k práci. *Odpoví přesněji na její otázku.* Čtete ráda? *Sice má knihovnu prozkoumanou dost dobře, ale podle desek přitisknutých na její hrudi nepozná, o co se jedná. Nedokáže to zařadit ani mezi žánr.*