Angelské jezero

No snad se s tím nějak smířím. *Uchechtne se.* Oslíka ze Shreka bych brala. Konečně bych potkala někoho otravnějšího, než mého mladšího bráchu.. Už tam budeme? *Zkusí napodobit jeho hlas. Svého mladšího brášku miluje, ale lézt na nervy umí, je to puberťák, takže je to vlastně jeho práce. Překvapí jí, že ji chce poslat až do Elity a poté, co ji tu vychválí zčervená jako rajče.*/Proč nemůžu strčit hlavu do písku jako pštros? Oni to sice nedělají, ale prostě.. Je to lákavý./ Děkuju. *Poděkuje mu, když její tváře už konečně nemají stejnou barvu jako její vlasy.* Dobře, řeknu jim to. Stejně mě hlavně od staršího bratra čeká výslech. Je docela ochranářský, občas to až trochu přehání, ale to je úděl všech nejstarších sourozenců. /Starší vždycky chrání ty mladší a lehce je tím štvou, i když ve skutečnosti jsou za to rádi./To chápu a neboj, nikomu to neřeknu, slibuju. *A když ona něco slíbí, dodrží to. Nemusí se bát, že by to hnedka někde vykvákala. Spíše se na to možná sama pokusí zapomenout, tolik nemyslet, aby nebyla zklamaná, pokud by se to nepodařilo, protože chápe, že Aaron má dost práce a tímhle by se zabýval bokem.* Určitě to zvládneš perfektně. Už dneska jde vidět, jak poctivě plníš svoje povinnosti a snažíš se pro lidi dělat ještě více, tím je důkazem tvé návštěvy střediska. Vážně budeš skvělý král. *Vsadila by se o cokoliv, že bude jedním z nejlepších. Je dost všímavá, takže jí jeho zaváhání neunikne.* Vím, že jsem prakticky cizí, vždyť spolu mluvíme asi podruhé v životě, ale pokud chceš, jsem jedno ucho. A nemám potřebu jiným lidem vykládat věci, které mi řekli jiný. *Naznačuje mu tím, že se jí klidně může svěřit a nemusí se bát. Nakonec přijedou na místo, kde je už několik dětí, které se nadšeně vrhnou k nim. Hladí si koně a ona do náruče vezme jednu holčičku, která stála opodál a nemohla se k Fernandovi dostat. Podívá se na Aarona a usměje se, když ho vidí s těmi dětmi. Když je drží na mysl jí vyvstane jeden rozhovor s dalšími dívkami o jeho dokonalých svalech a ona znovu zčervená. Rychle odvrátí hlavu a soustředí se více na děti. Nepotřebuje, aby ji tak viděl.* Jde ti to s nimi skvěle. *Řekne Aaronovi a usměje se na ty dva rošťáky, které drží.* Řekla bych, že na druhé straně je ještě málo rozcuchaný. *Uchechtne se.*

*Zasměje se, když slyší, jak napodobuje Shreka.* Určitě není zas tak otravný. *Snaží se zastat jejího mladšího sourozence s pobaveným úsměvem.* /Rozhodně ne víc, jak když do puberty došly ty tři harpyje../ *Proběhne mu hlavou vzpomínka na pubertu jeho mladších sester. S Beou sice byli v pubertě prakticky společně, ale na tom nezáleží. Daphne a Claudia to pak vynahradily.* Není za co. Je to jenom pravda, nemusíš se červenat. I když je to roztomilý.. *Uzná rychle s úsměvem a sjede pohledem její rudou tvář.* Nojo... Takový už jsme. *Zasměje se. Sám se řadí mezi ty ochranářské starší bratry, takže v tomhle jí asi nijak nepomůže a ani neuklidní, že to třeba přejde. Nepřejde. Moc dobře ví, že minimálně on bude mít o sestry starost a bude je chránit ještě klidně za dvacet let.* Díky, že si to myslíš. *Usměje se na ní vděčně. Sám o sobě jako o králi pochybuje. Nikdy nebude lepší jak jeho otec a pochybuje, že se mu někdy i jenom vyrovná.* Vážím si toho, vážně. Ale jsou věci, o kterých mluvit jednak nemůžu a pak jsou věci, který vysvětlit prakticky ani moc nejdou. Prostě jenom... Selekce není procházka růžovým sadem. *Shrne ho tak, aby to nejlépe vystihovalo situaci, i když i tak mu to přijde jako moc velký eufemismus. Dojedou do střediska, kde seskočí z koně a během chvíle drží dva raubíře, které najednou kůň prakticky přestal zajímat a zajímá je jenom, jak mu na hlavě vytvořit co největší hnízdo a z uší udělat uši slona. Zaznamená červenou barvu v obličeji Purity, ale jenom nadzvedne obočí v nevyřčené otázce, při které jí nenutí k odpovědi.* Tobě taky. *Usměje se na ní a na holčičku, kterou drží. Jednoho z kluků, kterého držel v ruce vysadí na hřbet koně a když se k němu začnou natahovat ručičky dětí, které chtějí taky, tak náhodně ještě dvě vezme a na hřbet svého koně tím pádem usadí hned tři malé zadky.* Můžeme jít přímo do střediska, čekají tam ostatní. *Řekne Purity a chytne uzdu svého koně, aby ho pomalu vedl blíž ke středisku a dává pozor na děti, aby nespadly.*

Jde vidět, že ho neznáš. *Uchechtne se.* Ale pochybuji, že sis to sám taky nezažil. Máš tři mladší sestry, určitě znáš nejrůznější naschvály a blbosti, které může provádět. *Podívá se na něj s úsměvem. Děsí se dne, kdy přijdou do puberty její dvě mladší sestry. To bude teprve něco.. Její mladší bratr to zvládl ještě docela s poklidem, určitě to mohlo být horší. Vlastně jí je to líto, musel předčasně dospět, kvůli ztrátě rodičů.* Já se červenám kvůli skoro čemukoliv. *Pokrčí rameny.* Ale když na to budeš poukazovat, budu se červenat ještě více. *Řekne pobaveně.* Je od tebe hezké, že se o ně tak staráš, ale no.. Mluvím za někoho, kdo podobnou starost zažívá taky a myslím, že občas je i důležité, abys je nechal.. Pokud nejde o nic až tak vážného, ať dělají svoje chyby, ze kterých se mohou poučit. *Nechce mu nijak radit a ani aby to vzal špatně, že mu do toho mluví. Vlastně ani neví, jak se ke svým sestrám chová, ale dle jeho chování to nějak dokáže odhadnout a taky odhadnout, jak to berou jeho sestry.* Za tohle mi děkovat nemusíš. *Řekla jen pravdu. Chápavě přikývne, nabídla mu, že se jí může svěřit, pokud chce, ale chápe, že si některé věci chce nechat spíše pro sebe.* Chápu to a jen za tebe doufám, že se vše brzy zlepší. *Usměje se na něj povzbudivě. Nebude to z něj dále tahat. Když jsou u dětí a ona vidí, jak ty dva kluky přidržuje Aaron, aby si snadněji pohladily koně, vzpomene si na jeden dávnější rozhovor a zčervená. Rychle odvrátí hlavu a do vysvětlování se teda sama nechystá.* Mám děti ráda. *Pohladí holčičku po tváři. Přikývne.* Chceš se taky projet? Zeptá se malé dívenky a po jejím nadšeném kývnutí jí posadí na hřbet koně a následně ještě jednu holčičku. Dát si tam třetí teda netroufne.*

*Už ani neví, kdy naposledy byla na nějakém pikniku. Kdysi je podnikali s Xavierem a dětmi dost často. Ne vždy se jim poštěstilo opustit pozemky paláce, ale zdejší zahrady byly rozlehlé a ideální na trochu toho trávení času na čerstvém vzduchu. Přesto bylo moc příjemné změnit scenérii, u vody trávila čas ráda. Moc nyní na akce nechodila, popravdě se necítila zrovna dobře. Trápilo ji, co se stalo s Aaronem a Alyanou. Zjistit, že její dcera je naživu byl šok. Pořád si vyčítala, i když jen tajně, že to nepoznala, jako matka určitě měla a v tomhle ohledu selhala. Ale i ono štěstí z šance na nový začátek kalil fakt, jaký vztah mezi sebou nevědomě Aaron a Alyana měli. Bolelo ji, že její děti tak trpí a ona nemůže nic udělat. Uměla se ale dobře přetvařovat. Lhaní nebylo její silnou stránkou, ale svým chováním a přístupem dokázala lidi přesvědčit, že je v pořádku a skrýt to, jak mizerně se cítí. Bála se, že i kvůli stresu nepřibírá tak, jak by s dítětem měla, ačkoliv si dává na stravu pozor a následuje rady doktora. Nehodlala však ani dnes zkazit den a dát svůj strach najevo. Místo toho se na Xaviera usmála. Na sobě měla jen lehké letní šaty, od prsou splývaly volně a tak tolik nezvýrazňovaly vystouplé bříško. Nejradši by sundala sandále a brouzdala se bosá ve stéblech trávy, které budou určitě od sluníčka příjemně hřát. Xavier ji nenechal ani nést košík nebo deku, jako by jí to snad mohlo ublížit, ale po tolika dětech ji to spíš vždy pobavilo než štvalo. Lehce nepřítomně přelétne okolí pohledem. I když jen z povzdálí, samozřejmě dnešní akci hlídaly stráže, opuštění paláce se bez toho neobešlo, ale naučila se je ignorovat. Zajímaly ji spíše ostatní účastníci, hledala mezi nimi vlastní děti a povědomé tváře.* /Je v pořádku být nervózní./ *Přišla si, že teď pořád očekává nějakou katastrofu.* Nemůžu uvěřit, že jsem tě vážně vytáhla od papírů, je to s tebou teď ještě horší než s Aaronem. *Rozhodne se rozptýlit konverzací. Ačkoliv by mohlo jít o pokárání, tón má pobavený, což naznačuje dost jasně, že se doopravdy nezlobí.* Možná jsem všechny ty dokumenty měla vzít a utopit v jezeře. *Nadhodí.*

*Rozhodl se po delší době zajít na akci, jako král by se tam měl občas taky ukázat a rád taky uvidí Aarona mezi účastnicemi. Když byl na jeho místě těšil se, až bude pozorovat svého syna a pobaveně se usmívat, dělat s legrácky.. Občas sice nějakou poznámku utrousí, ale nepřehání to. Poslední dobou má spíše starosti. Aaron miloval Alyanu, kterou si ale nemůže vzít, protože je to jeho sestra a jak se zdá, s jinou účastnicí nemá nějaký větší a hlubší vztah, než jen přátelství. Vlastně tajně začal pracovat i s možností, že si manželku nenajde. Chce pro svého syna to jediné a to, aby byl šťastný a pokud uvidí, že s dívkou kterou si bude chtít vzít šťastný stoprocentně není, prostě to zruší. Bude s tím dost práce, lidé budou nejspíše naštvaní, ale rodina je pro něj na prvním místě, takže nějak přežije to kritizování a bude se od toho co nejvíce snažit chránit svého syna. S Christophine se drží za ruku, když jdou k jezeru. Na sebe si vzal tmavě modrý oblek, od kterého si tedy sundal sako a nechal ho v autě a vyhrnul si rukávy od košile.* Snažím se mu co nejvíce pomáhat. Vím jak je těžké mít Selekci a ještě do toho povinnosti prince. *Pokrčí rameny. Bere Aaronovi práci, i když se mu to nijak extra nelíbí, dělá to pro jeho dobro.* To by sis moc nepomohla, pak bych je stejně musel všechny vyplnit znovu a navíc teď pracuji i na něčem důležitém.. *Povzdechne si. Nechce to sem moc zatahovat, rád by si užil jen piknik se svou krásnou manželkou.* Co bys řekla na to, abychom si vzali nějaké jídlo na talíř a pak šli tam o kousek dál. *Kývne k dece, která je dál od ostatních. Dek je tu hodně rozmístněných po zemi a jídlo na švédských stolech, odkud si ho mohou vzít hosté na talířky.*

*Dneska se koná akce u jezera, jedná se o piknik, na který se osobně moc těší. Nemůže říct, že se jí nelíbí velkolepé plesy a není jimi ohromená, ale akce venku v přírodě mají taky něco do sebe. Na místo ji doveze auto z paláce, rozhlédne se kolem a vidí stoly s jídlem, menší stolky s židlemi a hlavně deky, na které si mohou lidé sednout. Rozhodně si prvně nabrat trochu jídla na talířek a poté se posadit. Vezme si převážně ovoce a do skleničky citronovou limonádu, která jí asi nejvíce osvěží. Je docela teplo, taky aby ne, když je právě prostředek léta. Je ráda, že si mohla vzít docela obyčejné šaty a ne nějaké moc strojené jak by se hodilo na společenskou akci do paláce. Její šaty jsou bílé, za což si je jistá, že snese mnoho kritiky od módní policie, ale kromě toho na nich jsou i květiny v různých odstínech růžové. Lodičky na podpatku jsou až na špičku a patu víceméně průhledné. Co se týče líčení, to je ve světle růžové. Vlasy má volně, akorát občas je tam nějaký copánek a na vršku hlavy má čelenku z květin. Když všechno drží, rozhlédne se kolem a nakonec se vydý k dece, která je nejblíže k jezeru a je pod stromem, takže na ni přímě nesvítí sluníčko.*/Ideální místo./

*Šaty měly sice délku, která odpovídala etiketě, ale svému muži povinnost nosit oblek v takové teplé dny nezáviděla. Ačkoliv bez saka a s ohrnutými rukávy jí vždycky přišel tak nějak ležérně sexy, což se asi nikdy nezmění, ale on to taky nikdy nemusí vědět.* Já vím, že víš. *Pousměje se, jednak aby ho uklidnila, jednak protože to řekla trochu hloupě.* Určitě by mi to přineslo jistý pocit zadostiučinění. *Zamumlá si spíš pro sebe. Upřímně byla taky workoholik, ale když teď měla práce méně, o to víc ji štvalo, když viděla, jak je jí Xavier zavalený a ona mu ani nemůže pořádně pomoc. Měli své povinnosti sdílet, no ne?* Na čem? *Chytí se okamžitě zvědavě a možná trochu nadějně, vzhledem k tomu, že by o tom s ním mohla aspoň mluvit, když už na tom nesmí pracovat.* A nesnaž se vytáčet, znáš mě dost dobře, takže víš, že dokud to nevyklopíš, nevzdám se. /A když to jen zkusíš, možná skončíš v jezeře ty./ Dobře. *Pokývne a rozhodne se mu vyhovět. Navíc by si ráda sedla. Zatím jí kotníky nenatékají, ale občas měla pocit, že ano, jako by se snad její mysl už dopředu připravovala na známé utrpení. Naloží si toho poměrně dost, vzhledem k tomu, že jí za dva, a to i když vlastně zas tolik hlad nemá. Usadí se na dece a pohled upře zpět výmluvně na svého muže, pozvednutým obočím ho vyzývá, aby začal.*

*Pousměje se na ni. Vůbec se na ni nezlobí. Ví moc dobře, že to nemyslela nijak zle a tou poznámkou ač je jakkoliv pravdivá ho spíše jen škádlila. Uchechtne se. * Tak já ti udělám kopie a jen kvůli tomu pocitu ti je nechám třeba na spálení, chces? *Navrhne velkoryse. Musí přece svou manželku taky potěšit a splnit ji přání. * Vážně se tím chceš teď rozptylovat od pikniku? *Pozvedne obočí a pak potřese hlavou. Zná ji až moc dobře, aby věděl, že dokud ji to neřekne tak to nenechá být. Myslet si opak by bylo velice naivní, v čemž ho ostatně usvědčí znovu další její slova. * No.. Však víš, co se stalo s Aaronem a Alyanou. Vím, že je to poměrně nové, ale i tak.. Aaron si bude muset vybrat manželku a očividně k žádné necítí nic víc, než přátelství. Nechci, aby se oženil bez lásky, tak jsem se částečně začal porozhlížet po možnostech a nebo spíše věcech, které by bylo potřeba zařídit, kdyby si v Selekci dívku nevybral. Stalo by se to poprvé, lidé by byli naštvaní, ale nějak by se to přežilo. Nehodlám dopustit, aby byl nešťastný. A jen chci být připraveny, kdyby taková situace nastala. *Vysvětlí ji, mezi tím co naberou jídlo na talířky a on vezme i nějaké pití jak pro sebe a i pro Christophine, se kterou si následně sedne na délku. *

*Zaškubou jí koutky.* A nemůžeš si nechat ty kopie a já spálím ty opravdové, to pak vyhlíží víc reálně. *Poškádlí ho.* /I když potom, co na naše děti prý skoro podpálily pokoj, bych se radši spolehla na to utopení v jezeře./ Jaké rozptýlení, piknik je o jídle, odpočinku a povídání a my si budeme povídat. *Podotkne bezelstně a snad je jejímu muži jasné, že bude muset s pravdou ven. Jako vždy je nejdřív trpělivý naslouchač, ačkoliv jí čelo zbrázdí starostlivá vráska. Až když sedí a může si to trochu promyslet, se rozhodne promluvit.* Bylo by to těžké. *Povzdechne si. Ani ona nechce, aby byl Aaron nešťastný. Jenže s rebely měli větší problém než kdy jindy a lidé se necítili v bezpečí, Selekce je rozptylovala a zároveň poskytovala určitou jistotu, tradici, kdyby ji celou zrušili, kdo ví, jaké nepokoje by to ještě přineslo, a jak by se toho rozhodli využít rebelové. Potlačila povzdech. Najednou se jí do jídla už vůbec nechtělo.* Pokud někdo něco vymyslí, tak určitě ty. *Poví nakonec. Její manžel byl mnoho věcí, neponaučitelný, tvrdohlavý, okouzlující, vtipný, starostlivý, ale i velice inteligentní, což ne každý věděl. Věřila tomu, že se řešení urputně věnuje a na něco přijde.* Taky nechci, aby se trápil. Ani jeden z nich. *Dodá a opře si hlavu o jeho rameno.* Víš, že mi můžeš přenechat nějaké hloupé papírování, že jo? Nemusíš být na všechno sám, já se z trochy práce nesesypu a ty se budeš moct lépe soustředit. *Navrhne a zamyšleně si s ním proplete prsty, palcem ho pohladí po snubním prstýnku.*

*Uchechtne se.* S tím by pak byly problémy, sice bych ti splnil nejraději každé přání, tohle by nešlo, vzhledem k tomu, že tvé další přání je se mnou trávit čas, což je vzájemné, pak bych ti nemohl splnit to, protože bych musel ještě déle pracovat. *A pochybuje, že to by se jí líbilo. Naopak by byla asi dost naštvaná. A s velkou pravděpodobností by se ho snažila od práce odvést. Což není tak těžký, stačilo by ji, aby skočila jeho stůl a řekla, že ho musí zkontroloval.. Koneckonců proto mají tolik děti. *Dobře, dobře.. *Tušil, že nemá smysl se s ní dohadovat. Mezi tím, co že stolu bere jídlo, hlavně pro Christophine, protože ona je těhotná a musí jist víc kvůli miminku, všechno ji řekne. * Já vím že ano, ale raději strávím několik dní, kdy nebudu spát, abych to vyřešil, než abych Aarona viděl nešťastného. /Kdybych ho do Selekce nenutil vůbec, bylo by snazší to okecat.. /Děkuju.*Rad to slyší a sám si víc věří, když to od ní slyší.* Já taky ne. Co s Alyanou upřímně nevím už vůbec.. Rád bych se s ní sblížil, je to přece jen naše dcera, ale je to s ní snad těžší než s Nyneve. *Vzpomene si na svou sestru která byla v podobné situaci. * Já tě nechci zatěžovat.. *Přitáhne si ji blíž k sobě to náruče a políbí ji do vlasů. * Musíš se snažit být co nejvíce v klidu, kvůli prckovi. *Položí ji ruku na břicho, kde je jejich andílek. *

*Schválně si povzdechne.* Tak to budu muset přistoupit na kopie. *Prohlásí s hraným smutkem. Poté však z Xaviera tahá, co ho v práci tíží.* /Spíš týdnů./ *Pomyslí si smutně.* Jsi úžasný táta, víš to? *Podotkne a opře si hlavu o jeho rameno.* Zvládli bychom to. Lidem se to nebude líbit, ale nestojí to za to, aby byl Aaron nešťastný. Snad to pak i lidé pochopí, že spokojený král je většinou i lepší král. Ale stejně si myslím, že Aaron se bojím těm dívkám dát teď šanci. Ne, že bych se divila. Ale nejspíš je uvězněný vinou a vzpomínkami, a je přesvědčený, že stejně nikdy nebude správně fungovat. Jak pak může najít dívku, s kterou by si dovedl představit budoucnost, když si vlastně myslí, že si to nezaslouží? *Nadhodí spíše zamyšleně. Její syn byl stejně tvrdohlavý jako oni dva, takže ji to neudivovalo. Ale stejně ji mrzelo, že lpěl na představě zhrzené první lásky, ale emoce nebylo tak lehké ovládat. Chtělo to čas. Zobla si ovoce a přikývla. Nyneve zrovna dobře neznala, přestože se párkrát potkaly, ale Xavier jí vyprávěl, jak těžko si k sobě hledali cestu.* Nedivím se jí. Pokud si nechtěla Aarona vzít kvůli koruně, tak těžko bude ráda, že jsme její rodina my... natož že vlastně její rodina není, kdo si myslela, že je. *Potřese hlavou. Stejně to hodlá zkusit a zajít za ní, jelikož Alyana určitě první krok neudělá a ona umírala touhou poznat svou dceru, nikdy nemyslela, že bude mít tu šanci.* To by mě nezatěžovalo. *Zaremcá, i když si ji k sobě přitáhne. Znovu se usměje, když jí položí ruku na břicho, ale následně sebou trochu cukne.* Ah, počkej. *Přidrží jeho ruku na břiše, zvědavě zadrží dech. Ale je to tam zase, výraznější pohyb, který je na dotek cítit. Potěšeně se usměje. Jistěže pohyby dítěte cítila už dřív, ale šlo o ty nevýrazné, známé, tohle se téměř dalo označit za první kopání.* Začal ze všech nejdřív. *Pronese potěšeně, načež si skousne ret nad tím, co jí ujelo. Vždyť to Xavierovi ještě neřekla, ale nadšení ji na chvíli přemohlo a přestala si dávat pozor.*

No to nevím. Snažím se, ale nějak extra úžasný nejsem. *Zamítne to se zavrtěním hlavy. *Přitáhne si k sobě svou manželku blíž a políbí ji do vlasů. * Máš nejspíš pravdu. Myslel si a nejspíše si stále myslí, že je to jeho vína.. Což není. Nemohl tp vědět, ani on a stejně ani Alyana. Pokud je někdo na vině, tak jsem to já.. Měl jsem tušit že to nebude jen tak. Stalo se to už několikrát. *Vyčítá si, co se stalo. Přišel o tolik let s dcerou, jejich vztah nebude takový jak mohl být. A ještě pak ten jejich vztah.. Mohl tomu všemu předejít, jen kdyby více pátral po pravdě. * Aaron si zaslouží lásku, být šťastný a ras bych mu pomohl, ale nevím jak.. Taky jsem zvažoval třeba jen pozastavení Selekce, aby měl více času na to se s tím smířit, ale to se i také nezdá férové. Doma by ty dívky byly více obléhavany médií a vzhledem k tomu, že by byly pořád vlastně v soutěži, nemohly by dělat spoustu věcí.. *Prakticky i jen to si zajít ven vy bylo nebezpečné. Byly by na raně rebelům, kteří by jim chtěli ublížit aby ublížili Aaronovi. * Jo.. *Povzdechne si. Alyana je samostatná kapitola. * Ani nevěřím, že si vezme titul. Samozřejmě to nevadí, ale čeho se ještě více bojím je, že se nebude chtít s námi vídat.. Přišli jsme o tolik let s ní. Sice nás vztah bude vždy jiný než s ostatními, ale pořád bychom nějaký mít mohli. Jen to nevypadá, že by měla zájem. *Pohladí Christophine palcem po paži. On to zvládá špatně, ale ona je na tom snad ještě hůř. A samozřejmě mu to dělá starosti, neměla by se moc stresovat. *Ale ano určitě. *Naspuli rty. * Vím, že mi chceš pomoct a jsem rád, ale nejvíce mi pomůžeš, když budeš v klidu. *Bude se o ní tak méně bát. Sice ne o moc méně, ale i tak.. Položí ji ruku ba břicho, po kterém ji pohladí a usměje se, když cítí kopání. Pořád mu to přijde stejně kouzelné, jako u Aarona. U Maxwella kopání nezažil. Usmívá se, ale pak se zarazí. * Začal? *Pozvedne obočí. Ví, že by se už teď dalo zjistit pohlaví, ale nevěděl, že si to Christophine už nechala říct. *

Ale jsi. *Poví mu vřele. Vždycky se o rodinu staral, všechny své děti miloval bez rozdílu. Lehce se zamračí.* Není to tvoje vina. *Odmítne to příkře.* Všichni bychom mohli na sebe házet vinu. /Včetně mě./ *Což taky dělala.* Ale doopravdy... za to nemohl nikdo, jen ten, kdo nám ji vzal. *Dostane ze sebe neochotně. I jí se těžko přiznává, že to nemohla ovlivnit. Obviňovat se bylo snazší, než přijmout, že jim bylo takto ublíženo.* Zatím tomu necháme volný průběh, hmm? Třeba se to změní, a když ne, přijdeme na to, jak z toho Aarona vysekat, hmm? *Navrhne a schválně použije množné číslo. Xavier byl až moc zvyklý dělat všechno sám. A ona taky. A přesto zvládli roky pracovat jako tým, takže to teď nehodlá měnit.* Zkusím za ní zajít. Snad mě nevyhodí z pokoje. Někde se začít musí a však víš, jak jsem neodolatelná. *Zavtipkuje, aby se zbavila smutku nad tím, že Xavier má nejspíše pravdu. Alyana je nikdy nepřijme. Vyhne se jeho pohledu, protože nějak tuší, že ví, jak ji to trápí. Před ním toho moc neskryje.* Takže kontrola nábytku mě nezatěžuje, ale pár papírů by mohlo? *Namítne potměšile.* Hmm, tak to asi raději odložíme i tu kontrolu vířivky, to by přeci mohlo být namáhavé. *Dodá schválně, aby ho popíchla. Poprvé pořádně zacítí, že dítě kope, když ji Xavier pohladí po břiše a nadšeně se usměje, přičemž jí uklouzne příliš konkrétní údaj. Provinile se kousne do rtu.* Byla jsem na kontrole. Doktor mi to neřekl, ale nejsem slepá, ultrazvuk jsem absolvovala už hodněkrát, takže tak na 70 procent jsem si jistá, že budeme mít malého Ethana. *Vyklopí pravdu, stejně teď už nezakecá, že by to mohla být holka. Ale sama se může plést, jenže už si v hlavě vytvořila představu kluka a tak nějak cítí, že má pravdu.* Promiň, vím, že to mělo být překvapení.

*Vděčné se na ni usměje. Rád to od ní slyší. Ne vždycky to tak možná vypadá, i vzhledem k tomu, že tolik pracuje a nemá na rodinu moc čas.. Jeho manželka a děti jsou pro něj to nejdůležitější na celém světě. Je vděčný, že je má, všechny do jednoho. Od Maxwella, který se od jich distancuje, přes Aarona, který je strašný Workoholik, tvrdohlavou Beu, Claudiu i Daphne, Alyanu, která se distancuje.. Až po ten malý zázrak, který nosí Christophine pod srdcem. * Měl jsem být obezřetnější.. Ty jsi byla po náročném porodu unavená, nemůžeš za to, ale pak jsem se měl víc starat já.. Ujistit se, že to co nám řekli byla pravda.. *Potřese hlavou. * Nebudeme se dohadovat, ano? Dneska bych si nejraději užil jen tvou přítomnost, bez dohadů, na kterých se stejně nejspíše neshodneme.. *On si to nikdy nepřestane vyčitat, ani kdyby je Alyana přijala. * Jo.. Asi to zatím nebudu tak hrotit. Kdo ví, co se může stát. Ještě Selekce netrvá tak dlouho. Ani není lhůta, kdy by ji měl ukončit. A vzhledem k tomu, že ještě není Elita, lidé tolik nekomentuji, že není jasná favoritka.. *Bude o tom přemýšlet dal, ale nechce, aby se Christophine nějak trápila. * Tvoji neodolatelnost jasné potvrzuje fakt, že jsi znovu těhotná. *Uchechtne se. * Noo.. Ehmm.. *Snaží se vymyslet nějakou výmluvu, obzvláště když jeho manželka za uvažuje, zruší návštěvu vířivky. * No tak.. Pět papíru navíc, dobře? *Navrhne jako kompromis.*/ Pět papíru není zas tak hrozný. /*Citi jak jejich prcek kope, přičemž zjistí i jeho pohlaví. Čekal, ze se zeptají znovu, ale po jejím vysvětlení chápavě přkývne. * To je v pořádku, lásko. Přece za to, že jsi to dokázala odhadnout nemůžeš. Můžeme spolu zajít za doktorem hned zítra a zeptat se, jestli je to pravda. *Skloní se k ní a políbí jí. *

*Zamračí se.* Přestaň. *Napomene ho a potlačí povzdech. V tomhle byli stejní, oba si to budou vyčítat. Ale ona věděla, jak je to zbytečné, jen tomu nemohla zabránit.* Zrovna jsme se dozvěděli, že nám umřela dcera. *Namáhavě polkne.* Jsem si dost jistá, že jsme byli oba zdrceni natolik, že by nás nenapadlo rýpat se v čerstvé ráně. *Zavrtí hlavou.* Tak toho nech, nemohl jsi za to. Ale dobře, konec dohadů. *Souhlasí a stiskne mu povzbudivě ruku. Však se pohádají jindy. To jim šlo taky skvěle, vzhledem k tomu, jak si oba uměli stát tvrdohlavě za svým. Ne, že by pak měla něco proti usmiřovacím taktikám, které její muž ovládal rovněž skvěle jako všechny techniky na to, jak ji vytočit.* Přesně tak, lidé možná budou neklidní, ale je dáno, že Selekce může trvat i roky, pokud si to korunní princ přeje. Dejme mu ještě čas, nejdřív se musí dát dokupy, aby si vůbec dovolil pohlížet na ty holky jako na něco jiného než povinnost nebo v lepším případě kamarádky. *Zhodnotí to.* Vážně? Pověz, byla jsem neodolatelná už tenkrát, když jsi mě poznal? Pravda, upřímně bych tenkrát asi na první schůzce nepoznala, zda přemýšlíš nad tím, že mě svlékneš a položíš na pohovku. *Spíš ho jen škádlí. A kdysi by se u toho červenala a uhýbala pohledem, ale ty časy byly dávno pryč. Pobaveně ho sleduje hledat cestu, jak pryč z oprátky, kterou si sám upletl. Rozverně se zazubí.* Deset a zkontroluju s tebou klidně i kapotu auta. *Odpoví mu hravě šeptem, přičemž ho políbí pod uchem. Nechá však provokace, když zacítí, že Ethan začal kopat. Je ráda, že se Xavier nezlobí, že zjistila pohlaví dřív než on. Nebylo to naschvál.* Tak dobře. *Přikývne a usměje se mu do rtů, když si ukradne polibek.* Pohoršuješ tu okolí. A dítě. *Podotkne a pohledem výmluvně klesne k břichu, ačkoliv byl polibek vlastně úplně nevinný. Jen ho ráda provokovala.* Líbí se mi tu. Myslím, že až tohle malé odroste, měli bychom si najít dům někde u pláže nebo u jezera. *Navrhne zamyšleně.* Pryč od toho všeho chaosu. Určitě potom po letech zasloužíme trochu klidu, ne? *Líbila se jí ta představa. Pořád byli manželé, ale taky král a královna, nemohli se toho titulu zbavit jen tak, a byli též rodiče. Ale jednou by spolu mohli jednoduše už zestárnout, jen oni dva a nikdo jiný. Tahle hloupá romantická představa se jí stále držela. Nikdo jí ale nemohl vyčítat, že chce strávit poslední roky života po boku muže, kterého miluje a zemřít po jeho boku.*

*Stejně si myslí, že měl udělat více. Ano byl zdrcený, oni oba dva a měli další děti, které bylo potřeba uklidnit a být tu pro ně.. Bylo to těžké, ale stejně to v jeho očích neomlouvá to, že se aspoň on neměl ujistit.. Christophine si nemá co vyčítat, byla po porodu unavená a on je přece jen chlap.. Měl se postarat o svou rodinu pořádně.* Dobře.. *Povzdechne si. Vážně nemá nálady na dohady, ještě ne tady na veřejnosti, kde je kdokoliv může slyšet. O to, že si mysleli, že je jejich dcera mrtvá a teď se tady objevila by nešlo, spíše by šlo o to, že se snaží utajit její a Aaronův vztah. Oplatí jí stisk ruky a lehce se na ni usměje.*Jo, to je pravda.. Ale na druhou stranu.. Selekce nikdy netrvala déle než půl roku.. ani to ne a dá se předpokládat, že už v tu chvíli, budou lidé mít řeči, jak znám Aarona, tomu se to nebude líbit, bude mít pocit, že akorát všechny zklamal a ještě to bude chtít zbrkle ukončit. *Prohrábne si rukou vlasy. Bojí se, že tolik ještě jakž takž v klidu času jeho syn už nemá. Zasměje se.* Okouzlila jsi mě už na první pohled. V té chvíli, co jsem poprvé viděl tvoji přihlášku ses mi líbila a naživo to bylo samozřejmě ještě lepší. Jsi naprosto nádherná, zlato a já jsem moc šťastný muž, že jsi po mém boku. *Skloní se k ní, aby jí zašeptal do ucha.*A musím říct, že ses docela trefila.. Už při první schůzce s tebou dost pravděpodobně mou mysl zaplňovaly ne moc vhodné myšlenky. /A vzhledem k tomu jak stydlivá byla a jak často se červenala, kdyby věděla přesně nad čím jsme přemýšlel, asi by to nedala a složila se mi tam./ Hmm.. Sedm, to je šťastné číslo. *Nehodlá se jen tak vzdát, i když to, co Christophine řekla ho klidným nenechává. Když dítě začne kopat, s úsměvem se dívá na bříško své manželky. Pamatuje jak kdyby to bylo včera, kdy takhle poprvé kopal Aaron. A ani jeden z nich si nebyl jistý, jestli je to vážně ono. nebo tomu spíše nechtěli uvěřit, byl přece jen jejich první dítě.. U Maxwella on kopání nezažil a Christophine neměla šanci už vůbec. Přišlo jim to jako obrovský zázrak a aspoň z jeho pohledu se nic nezměnilo. Pořád mu to jako zázrak přijde.* Nevinným polibkem pohoršuju okolí? Hmm.. tak to bych asi neměl dělat tohle.. * Ruku položí na její stehno, po kterém jede nahoru, až jí trochu vyhrne šaty. Má přitom na rtech provokativní úsměv. * Ta představa se mi osobně líbí taky. Mohli bychom jet třeba do Clermontu.. Tam je nádherně a není to tak daleko odtud, ale zase dost daleko, abychom měli klid. *Navrhne. Vezme sáhne po jahodě, jednu menší si hodí do pusy a druhou dá Christophine do pusy.*

*Oddechne si, když už to dál nerozebírají. Jsou dále od ostatních a vyhnuli se detailům, ale asi by nebylo dobré, kdyby někdo něco slyšel. Chtěla navíc dát Alyaně ještě chvíli čas.* To máš asi pravdu. *Potlačí povzdech.* Promluvím si s ním. Snad na mě dá. Už tak se natrápil dost, vážně si zaslouží aspoň trochu víc času, to je to nejmenší. Zaškubou jí koutky.* Ah, lichocení, to se mi líbí, klidně pokračuje. *Prohodí nonšalantně a pobaveně na něj hledí, dokud jí nezašeptá do ucha. Skousne si ret, jak se snaží nesmát.* Napadlo mě to dle toho, jak ti ujel pohled do mého výstřihu. *Uzná.* Ale tenkrát jsem si naštěstí nedokázala ani představit hloubku tvé zhýralosti. *Ujistí ho. Snaží se vyjednat víc práce, dokonce provokuje. Nakonec se však zamyslí a zavrtí hlavou.* Ale osm je moje šťastné číslo. Takže osm. *Dodá již lehce nekompromisně. Na míň jít odmítá. Spokojeně se do Xaviera opře a nechá malého Ethana kopat. Je to její neoblíbenější část těhotenství, kdy už miminko může doopravdy cítit, nejen nezřetelné pohyby, ale všechno to vrtění. Pamatovala si, že Daphne mívala hrozně často škytavku a jí to přišlo vtipné. Navíc to bylo dobré znamení, její drobek možná nepřibíral, jak by měl, ale očividně byl činorodý, určitě to muselo být dobré znamení.* /Zvládneme to, zlato./ *Polibek Xavierovi oplatí, i když hravě zmíní pohoršování okolí. Vzápětí ho musí chytnout za ruku, která se sune nebezpečně vysoko. V očích se jí zablýskne.* To je vážně hrozné. Víš, že v tomhle věku už bys měl být trochu vyklidněný? Ale ty zatím chytáš druhý dech. *Ještě předtím, než zjistila, že je těhotná, si ji vysadil na stůl v zasedačce, když vyhnal všechny rádce. Prý ho až moc rozpalovalo, když se rozčílila a komandovala celou místnost. Ne, že by si chtěla ztěžovat. Pohled jí zjihl. Byly páry, kterým jiskra jednoduše vyprchala. A oni spolu po tolika letech ještě stále flirtovali.* Clermont zní báječně. *Přikývne a nechá se krmit. Pro jednou si opravdu užívá dne. Můžou mluvit o tom, že jejich oblíbené motorce blbne motor a musí ho opravit. O její nové vášni k zahradničení. Vzpomínat na časy, když byli děti ještě malé, přičemž se ona sama toužebně těší na to poslední. Ani si nepamatuje, kdy naposledy se cítila takhle klidná. Člověk jednou za čas potřebuje dobít baterky.* Měli bychom jít. *Podotkne trochu smutně, hlavou mu leží v klíně, oči spokojeně přimhouřené.* Jsem vážně ráda, že sis udělal čas. *Dodá. Věděla, že ho to muselo stát nějaké zařizování. Ale sobecky byla opravdu vděčná, že tenhle společný den měli.*

Jo, zaslouží. A já bychom mu ho rád dal, my všichni, ale veřejnost.. *Povzdechne si. Ani ty lidi nemůže vinit, neví co se Aaronovi stalo a s čím se právě vyrovnává. Nemají ani jak to tušit, obzvlášť když se to snaží udržet v tajnosti. Protože kdyby to věděli, snesli by se pomluvy, lidé by Alyaně a Aaronovi nadávali.. přitom za nic nemohou. Nevěděli, že jsou sourozenci, jinak by si vůbec nezačali. Uchechtne se.* A divíš se mi? Tvůj výstřih je naprosto dokonalý a kdyby tě neočumovali cizí chlápci, navrhl bych ti, že bys klidně mohla chodit bez podprsenky, abych měl ještě lepší výhled. *Zazubí se na ni jako neviňátko a přitom i zamrká očima.* Neříkej, že kdybych já tam měl rozepnutou košili, tak by ses na moji hruď nepodívala. *Nevěří, že by to neudělala, i když tenkrát byla podstatně nevinnější, bez teď. Pořád se červenala, což mu přišlo a pořád přijde roztomile. Nespokojeně zasténá, tohle je prohraná bitva, ví to. *Fajn.. Osm, ale ani o jeden víc. *Řekne rozhodně. Už tak toho má dost, měla by se šetřit.. Je těhotná v dost pokročilém věku a on o ní má strach. Nechce, aby se ji a nebo dítěti něco stalo. Nebude opakovat situaci, která nastala teď. Hladí jí po břiše, kde kope jejich poslední malý zázrak. Další dítě už vážně neplánuje a vzhledem k tomu, že mu Christophine při porodu často vyhrožovala ufiknutím královských klenotů, nedivil by se, kdyby to tentokrát byla ochotná dovést do konce. Pohoršování okolí mu nevadí a když už, tak pořádně, ne? Rukou jí jede nahoru a nespokojeně se zamračí, když mu ji manželka odstrčí.* S tebou žádný vyklidnění nehrozí, to bys pak nemohla být tak sexy. /A taky bych nemohl být Schreave chlap./* Ti jsou prostě činní až do smrti. Dost možná tu bude v osmdesáti nahánět bez zubů s tím, že si chce ještě užít, ať vyskočí na jeho vozíček a jedou spolu do komnaty.* A pláže tam jsou skvělé. *To ale moc dobře ví, několikrát tam spolu byli. Jako král a královna mají povinnost nejen cestovat do zahraničí, kde tvoří přátelství mezi zeměmi a podepisují smlouvy, ale taky objíždět Illeu, kde je třeba. A i když mají dost povinností, vždycky si najdou aspoň chvilku pro sebe. Dá jí do pusy jahodu, zatímco si ji drží u sebe a spolu sledují jak pomalu zapadá slunce a hosté postupně odcházejí.* Máš pravdu, nechci, aby ti taky byla zima. *Sice přes den bylo velké horko, ale i v Midstonu se s příchodem noci ochlazovalo a on nebude riskovat její zdraví. Zvedne se a pomůže na nohy i jí.* Já taky. Slibuju, že si ho budu dělat častěji. Poslední týdny byly hektičtější, než snad někdy jindy, ale ty jsi pro mě na první místě. *Přitáhne si ji k sobě, aby si ještě ukradnul polibek. Následně si s ní proplete prsty a vydá se k autu.*

*Věděla, jak to myslel. V jejich postavení často člověk vlastně doopravdy na výběr neměl. Tedy... měl, ale ten tlak okolí na to, aby si vybrali konkrétní možnost, byl tak vysoký, že si vlastně občas doopravdy nemohli dovolit něco neudělat.* Aaah, to mi ani nepovídej, nejraději bych si ji sundala hned teď. *Zamručí. Prsa měla v těhotenství samozřejmě větší a hlavně citlivá. Což Xavierovi více než vyhovovalo, ale jí to přinášelo samé potíže. Tedy až na postel, jasně, to mělo své výhody.* Podívala, ale nepředstavovala bych si, jak ji mapuju rukama a jazykem, to přišlo až později. *Uculí se.* /Ano!/ *Zatváří se nadmíru spokojeně, když svolí na osm papírů.* Přestaneš se cítit zle hned , jak po návratu zkontrolujeme vířivku. *Ujistí ho nevinně. Doopravdy se nepřepínala. Hodně málo se teď míchala do práce, dokonce i v rodinném chatu se raději neozývala, když došlo na hádku. Nějaké to papírování jí ale neuškodí, jde o uklidňující rutinní práci. Zarazí ho, když jí rukou jede po stehně stále víc. Vážně by si nafackovala za to, že doopravdy uvažovala, že se natočí tak, aby skryli, co tu dělají a nechala ho, aby pokračoval... Ale člověk nikdy neví, kde je nějaký horlivý paparazzi.* /Doma./ *Ujistí spíše sama sebe.* Však počkej, až budu vrásčitá a bezzubá, ono tě to přejde a budeš mi běhat za mladšíma. *Zavtipkuje.* Hmm, doufám, že nebudeš zase zkoušet rybařit jako na líbánkách, příšerně ti to nešlo. *Usměje se nostalgicky při té vzpomínce. Dost se tehdy nasmála, když ho donutila sázkou vážně si vytvořit oštěp a zkoušet lovit ryby. Lepší než televize. Milovala cestování, tuhle část své práce měla nejraději, všechny ty zahraniční a vnitrostátní návštěvy. Pro jednou se i nechá krmit, proč se trochu nenechat hýčkat, že? Ani si nevšímá, jak ten čas běží, ale slunce zapadá a dělá se chladno. Zahřeje ji u srdce jeho starostlivost. Vezme ho za ruku a nechá se zvednout. Brzo už to bude pravidlem, vždycky ji štvalo, že se v pokročilém těhotenství člověk jen tak na nohy ze země nevyškrábe. Polibek tentokrát ona sama prodlouží.* Já vím. *Vydechne. A měla to stejně. Milovala své děti. Ale ještě v Selekci mu to kdysi řekla. Nikdy nikoho nebude milovat víc než jeho a byla to pravda. I za své děti by dala život, ale Xavier... Xavier byl její život. Jakkoliv patetické to bylo. Vezme ho za ruku a následuje ho k autu.*