Palácové stáje

*Dnešní vyjížďka byla konečně příjemná změna a nějaká zábava a adrenalin, od té doby co byl v Illéi. Popravdě mu to udělalo dobře a náladu měl o něco lepší než na plese. Ve stájích sice potká Astrid, ale to ho nijak z míry nevyvede. Její přítomnost mu nějak nevadí. Postupně začne hřebce odstrojovat a při tom vede řeč s Astrid. Nenápadně koukne co vůbec dělá, aby zjistil jestli sem přišla koukat na koně, nebo jestli má v plánu si jít zajezdit.* Vlastně jo. Rodiče trvali na tom že na koni musí umět jezdit každý monarcha a mě to vždycky bavilo. *Jemně nad tím pokrčí rameny a položí sedlo i s uzdečkou na háček na boxu.* Tipuji že vy asi už nějaký pátek taky jezdit umíte. Nebo se mílím? *Podívá se očkem na ní a vytáhne z jednoho kyblíku jablko a dá ho hřebci za odměnu. /Zasloužil sis ho./ Pohladí ještě jednou hřebce a ještě se na něj chvíli dívá.* /Budu si muset jít zajezdit častěji./ O to je to s koněm zábavnější. *Odpoví s mírným úšklebkem nad její poznámkou o tom že je to s některými koňmi těžší.* Osobně dávám přednost těm divočejším. */Poznamená jen tak bokem. Vlastně se o koních ještě s žádnou ženou, kromě své sestry nebavil. Trochu povytáhne obočí nad tím že lítá.* /Ty zvláštní záliby se u princezen nějak rozšířili./ Létání. Zajímavý koníček. Sem jste taky pilotovala vy, nebo vám vaši sourozenci nedůvěřují? *Zeptá se s lehkým úsměvem na tváři a popravdě on by ani Fredovi, ani Rosamund taky letadlo nesvěřil. Všimne si jí že se opřela o box.* Pokud máte sebou boty tak proti vyjížďce nic nemám. *Podívá se na její boty. * /Aspoň se nebudu nudit a jednou semnou pojede někdo jiný než Rosa, nebo Fred./ Podá hřebci ještě jedno jablko.* Můžete začít vybírat koně. Jelikož tenhle letí jako vítr.

*Naštěstí to nevypadá, že by Andrease nějak otravovala, protože jí přijde, že on je zrovna ten typ muže, který by řekl, kdyby ho obtěžovala její přítomnost. Každopádně je ráda, že se nespletla a on má opravdu koně rád, potkala vážně málo můžu, kteří mají ke koním dobré vztahy a když někoho takového viděla, vždy ji to zaujalo.* To je dobré, že i když vám to rodiče podali jako povinnost, tak vás to baví. Pamatuji si, jak mě rodiče dostávali k etiketě a strašně mě to vždy otravovalo, ale koně mi to právě zpříjemňovali, nebo děti a později i to létání. Každopádně šaty odmítám jako správná princezna nosit do teď, mám mnohem raději džíny, kalhoty a košile. Šaty nosím jen na akce. *Pobaveně se usměje.* Nemýlíte se. Už jezdím nějaký pátek. *Pokýve hlavou a když se zmíní o svých preferencích v koních, rty se jí protáhnou, protože má na to podobný pohled.* Já si vždy vybírala ty složitější koně na ježdění, i když to někdy bylo možná až nebezpečné a často jsem se vracela ze stájí s podlitinami z pádů. Ale pro mě je prostě skvělý ten adrenalin a když si u toho koně můžu získávat důvěru a poté ho zkoušet o něco zklidnit, aby byl mírnější. *Řekne možná až moc zasněně, proto raději na chvilku zmlkne.* Moji sourozenci by mi do letadla nevlezli, přestože se mi ještě nic nestalo a dlouhou dobu jsem létala s člověkem, který mě učil a díky němu se úspěšně vyhýbám pilotským chybám. Ale dělám to potají, rodiče se o mě v tomhle ohledu bojí, hlavně protože jsem do letadla často lezla, když se mnou cloumal vztek nebo smutek, například z různých hádek. Ale zatím se mnou letadlo nespalo, tak si myslím, tě je to úspěch. *Trošku pobaveně se usměje, i když ji v hrudi bodne při zmínění, že ji někdo učil létat. Byl to ten strážce, který ji bohužel hnusným způsobem podvedl. Proto se raději opře o box a zeptá se jej, zdali by se nechtěl projet.* Mám dobré boty, není se čeho bát. *Zazubí se a otočí se na černého hřebce, kterého před chvílí česala.* Já rozhodně volím tohoto fešák, věřím, že mi zajistí výhru, pokud budeme závodit. *Nevinně se zazubí a zase se přesune do boxu.*

*Měl rád společnost a hlavně se nerad nudil. Proto ho vlastně jakákoliv společnost nijak neobtěžovala a nevadila mu. Byli lidi, které neměl rád ale ty nebyli v Illéi, nebo je zatím aspoň nepotkal. Měl přátele, ale málokdo se dostal pod jeho slupku, kde se skrývala všechna rodinná tajemství a jeho výčitky. Jejich rozhovor bude jeden z těch co mu zaplujou někam do hlavy a nebude na něj vzpomínat.* Taky mě všechno z mých povinností nebavilo. Tohle je jedna z mála věcí co mě chytla. *Zasměje se nad jejími slovy o tom jak jí nebaví etiketa. Jeho šálek kávy to zrovna nebyl.* A etiketa snad někoho baví? *Usměje se nad tím že odmítá nosit šaty. On měl taky radši neformální oblečení na obou pohlavích.* Popravdě s těmi šaty se vám nedivím. Já osobně mám radši neformální oblečení, než být někde v obleku a akce jako plesy, nebo slavnosti na kterých se nic neděje nesnáším ze všeho nejvíce. Na některých mi přijde že se snad zastavil čas. *Řekne jí svůj upřímný názor na akce. Nikdy se tím netajil akorát se hold nikdy nikomu nelíbilo, když to řekl zrovna on jako korunní princ.* Spoustu lidí má pocit že mě to musí jako korunního prince bavit. *Protočí nad tím oči v sloup. Poslechne si její slova o koních a připadá mu že snad Astrid už je myšlenkami jinde.* Zranění je hold riziko sportu. *Řekne ledabyle. On jich už taky pár měl, ale nikdy se z žádného nehroutil. Nakonec vždycky ho vychovávali jako toho co má obstát vše bez breku.* Adrenalin je to co okusíte jednou a pak po něm toužíte pořád. *On to tak měl na koních a v autě. Ostatně jízda s ním nebylo nic klidného. Poslouchá její slova o létání.* Moji sourozenci by taky nevlezli do auta, které řídím já. Takže tahle nedůvěra je normální. Ikdyž věřím že to umíte. *Zavře dveře od boxu a naposledy koně pohladí. Koukne se na koně, kterého si chtěla vzít.* /Tak uvidíme co tenhle krasavec dokáže./ To si pište že budeme závodit a nepočítejte s tím že vás jako gentleman nechám vyhrát. *Ušklíbne se a vzhledem k tomu že se mu nechce do komnaty se nudit se opře o dveře stáje a pozoruje koně v boxech.* Docela by mě zajímalo který je někoho z místní královské rodiny. *Pronese jen tak do větru.*

*Společnost je něco, co miluje, i když ji to samotné chvilku trvá, než se spřátelí s novými tvářemi. Každopádně dnes počítala pouze se společností koní, jenže nakonec potká Andrease.* Co vás přesněji nejvíce nechytlo? *Usměje se trošku zvědavě, když se zmíní o jejich postaveních a o etiketě jako celkové.* Kdoví? Doufám, že ne. Koho by bavilo učit se, jak se stát správnou bezchybnou princeznou? Jakoby ta etiketa mohla změnit člověka. *Pobaveně zavrtí hlavou, přijde ji to otřesné. Kdyby měla nosit podle etikety šaty pořád, asi by se zbláznila kvůli tomu, jak šaty nepohodlné jsou. Nosí je pouze na akce, na kterých je to dle dresscodu potřeba.* Jsem ráda, že se na to koukáme stejně. Jak šaty, tak obleky jsou hrozně uplé a nepohodlné, nosit to beru jako trest. *Uchechtne se a podívá se na něj, trošku soucitně.* To chápu, ne pro každého jsou akce zábavné a někdy se ten čas táhne i mně. I když je mám ráda, stejně bych je nejraději někdy vynechala a přesunula se na úplně jiné místo. Ale můj bratr mi pořád cpe, že bych měla reprezentovat svou zemi a podobné věci. Často je nevýhoda být že všech sourozenců nejmladší. *Zastrčí si pramínek vlasů za ucho a řekne něco k její lásce k adrenalinu a koním, když k tomu přijde příležitost a trošku se zasní, za což se hned cítí trochu trapně a tak se na Andrease omluvně podívá.* To je. Na každém tréninku, na každé vyjížďce počítám s tím, že se mi může něco stát. Vlastně to i je sportu patří. *Potvrdí jeho slova, načež se spokojeně usměje, když se dozví podle jeho slov, že sám má adrenalin rád.* Máte rád u nějakou jinou adrenalinovou záležitost, kromě jezdectví? *Optá se s určitým zájmem v hlase, jenže hned poté, co to dopoví, dostane odpověď.* Tak auta.. Moji sourozenci by tam nevzlezli i z důvodu toho, že si adrenalin nezamilovali tak, jako já. Neradi riskují. *Její sourozenci jsou úplně odlišní, než ona. Mohla by říct, že je černou ovčí rodiny, jenže je to spíše naopak. Je bílou ovcí rodiny vzhledem k její povaze, jako kdyby se narodila do jiné rodiny. Ale samozřejmě své sourozence miluje, o tom žádná.* Neočekávám, že se budete při závodu chovat jako gentleman. Ani bych to vlastně nechtěla, pak by to nebylo férové. Jen kdybych vyhrála, abyste se poté nevymlouval na to, že jste mě nechal vyhrát. *Pobaveně se zazubí, přičemž ji v očích problýsknou pobavené jiskřičky.* Nikoho z královské rodiny jsem zde zatím neviděla, takže sama netuším. Ale je pravda, že by mne to zajímalo.. *Zamyslí se nad tím, než ji něco napadne.* Nechtěl byste si tykat? Myslím, že to bude pro každého pohodlnější. *Trošku plaše se usměje.*

*Nad otázkou co ho nejvíce z jeho povinností chytlo chvíli dumá.* /Možná ekonomie země? Zahraniční vztahy? Jazyky? Názory lidu?/ Popravdě sám nevím co mě nejvíc chytlo, ale je toho víc. Ekonomie, nebo zahraniční vztahy nejsou špatná záležitost. *Lehce pokrčí rameny. On sám nikdy moc etiketu nemusel. Nebavila ho a přišlo mu to nanejvýš nudné a nezajímavé. Kvůli ní musel být dokonalý i v držení příboru.* Jediní lidé, které to může bavit jsou staré dámy co jí učí a neprominou jedinou chybu. *Vzpomněl si na svojí učitelku etikety z dětství.* /Baba jedna protivná./ *Zdálo se mu že na formální oblečení stejně jako na akce samotné měli oba stejný názor. Byl rád že s ním někdo soucítí.* Nejhorší trest je se v obleku pařit v létě, jelikož podle etikety se nemají nosit krátké nohavice. *Protočí oči v sloup a podívá se s úšklebkem na ní.* Tyhle pravidla vymýšlel pěkný sadista. *Ukončí jejich diskuzi o etiketě touhle větou s vtipem v hlase. Docela dobře se mu s ní povídalo a nenudil se. To bylo plus. Nenáviděl konverzace s nudnými lidmi. Poslechne si její názor na akce a sourozence.* Mě cpe že musím reprezentovat palác každý. *Pokrčí rameny.* Já jsem zase nejstarší a musím dávat pozor na dvojčata. Ti by byla schopná se klidně porvat i s vidličkami. *Uchechtne se nad svými sourozenci.* Asi ani nejstarší nejmladší není moc výhoda. *Zhodnotí a jejich konverzace se zase stočí úplně jinam. Chvilku pozoruje jak se zasnila a nakonec jí z jejího zasnění nemusel dostávat, ale probudila se do reality sama.* Ne každý hold rád riskuje a víc vás všichni hlídají pokud jste člen nějaké královské rodiny. *To že ho všichni hlídají ho občas vytáčelo. Vždyť to byl přeci jeho život.* O to se nebojte. Já vás vyhrát jen tak nenechám .*Ušklíbne se a v očích má pár jiskřiček.* Vítězství nade mnou není zadarmo.* Věnuje jí pohled. Její návrh tykat si mu připadá celkem dobrý. Není mu 50, aby někomu vykal.* Jistě přeci nám není 50, abychom si vykali.* Podá jí ruku.* Andreas. *Pousměje se a poté vykročí směr palác.* Budu muset jít mám ještě nějaké povinnosti. Nicméně mě těšilo Astrid. *Ušklíbne se na ní při odchodu a zamíří směrem do budovy paláce.*

Tyto věci překvapivě baví i mě. Ještě možná jazyky, ty mi taky nějak nevadí.. *I když se učí jazyky, který s největší pravděpodobností nikdy nevyužije, tak jí to baví. Nad jeho slovy se smíchem přikývne.* Naprosto souhlasím. Také mě učila taková stará dáma, která mě za každou chybu vždy štípala do ruky. A že já jako menší ty chyby dělala pořád, protože jsem se ani nesnažila. *Pobaveně se nad tím zavrtí hlavou. Když byla menší, tak se samozřejmě nesmála, protože to přeci jen trochu bolelo, hlavně měla na rukou několik malých modřinek.* Šaty jsou přeci jen pohodlnější v létě než oblek, pokud to nejsou nějaké zbytečně moc honosné šaty. Ale i tak zkrátka šaty nemám ráda. *Sama sobě se líbí i více v neformálním oblečením, než v šatech.* Pěkně nemocný sadista. *Doplní jeho slova a usměje se. Je ráda, že i vtipkují, rozhodně pak není čas na to, se nudit.* Já i když nejsem korunní, tak to mám také jako takovou povinnost.. Zvlášť z pohledu bráchy, který si na tomhle potrpí a dává tomu strašnou váhu. *Jemně nad tím protočí očima, než se jí na tváři zase objeví milý úsměv.* To mi trošku připomíná nás.. *Zasměje se, když řekne, že jeho sourozenci byli schopni se porvat i vidličkami.* Nejlepší je být zkrátka prostřední dítě. *Pokýve hlavou, byť nejmladší ji občas opravdu vytáčí.* Mě se také rodiče, i sourozenci snaží hlídat. Ale ani rodiče neví to, že když se potřebuji uklidnit, tak sednu do letadla. Kdyby se to dozvěděli, zařídili by, abych měla na letiště zákaz vstupu. *Opět jemně protočí očima, než se konverzací přesunou k jejich společné vyjížďce.* Já také vítězství neberu jen tak. *Přesvědčí ho s úsměvem, než mu navrhne tykání, které ji přijde mnohem pohodlnější, než lecjaké vykání.* Astrid. *S úsměvem mu připomene své jméno, když to tak udělá i on.* Měj se hezky, také mě těšilo. *Ještě mu věnuje úsměv, než odejde. Ona tedy ještě chvíli ve stajích je, než se odebere pryč i ona.*

*Spolu s Astrid se ze své komnaty vydá do stájí. Má na sobě jezdecké kalhoty a košili s rozeplými vrchními knoflíčky, přes kterou si hodila chlupatý světle hnědý kabát. Jinak je celá bílá, jako by se chystala někam na módní přehlídku.. Vlasy má stažené do vysokého culíku a na nohou má jezdecké rajtky. Ruce má zastrčené v zadních kapsách kalhot, zatímco cosi vykládá své kamarádce.* Ale chápeš to? Nejdřív mě tolikrát odmítá, a pak mi řekne, že mě miluje. Pak, když jsme se dokonce viděli, tak se choval jako ti chlapi, jak si z nich dělám legraci, když mě donutíš se koukat na nějakou romantickou komedii. No a pak mi řekne "hele, zapomeň na to, jdeme do baru?" Jakože cože? *Rozmáchne se jednou rukou, div že Astrid nedostane facku. Ruku si tedy dá podél těla a znovu zavrtí hlavou.* Prostě to nedává smysl. *Povzdechne si a když dojdou do stáje, ihned se vydá k boxu, kde je valach, na kterém občas jezdí.* A už fakt jen čekám, kdy se tu objeví jeden z mých bratrů. Nebo v ještě lepším případě Atticus. *Povzdechne si a zapluje do boxu.*

*Hned jak si dopsala s Rózou, se běžela převléknout. Konkrétně do černých nízkých jezdeckých bot a tmavě hnědých rajtek, přes které si zapla i černé chapsy. Jinak si vzala i bílou košili, kterou nosí nejčastěji, ale na ní si ještě přehodila obyčejnou černou mikinu, protože v tuto dobu samozřejmě venku už bývá zima. Jakmile je hotová, dostaví se před Rózy komnatu, přičemž na ní počká, než se s ní vydá poté do stájí.* Nechápu, měl by si přinejmenším uvědomit, co chce a ne si s tebou takhle zahrávat. Proto bys mu měla říct, co ti vadí a co je špatně. Poté byste si to mohli vyjasnit a mohlo by se to mezi vámi tak změnit. K lepšímu. *Vydechne a prohrábne si své dlouhé blonďaté vlasy, které si opět nijak nesepnula. Je celkem absurdní, že většinou ty rady dává ona, když ona samotná se pouze jednou zamilovala a skončilo to podvodem, avšak ne z její strany.* Nedává to smysl.. Podle mě si ani neuvědomuje to, jak se chová. *Zamumlá než se usměje na hřebce, na kterém minule závodila s Andrem.* Ahoj. *Pošeptá a vleze si k němu do boxu, přičemž si z kapsy vytáhne mrkev, kterou mu dá.* Atticus ve stájích? Co by tu dělal? *Jemně se zamračí, protože si nevzpomíná, že by měl koně nějak rád.*

*Od chvíle, kdy se vrátil z ošetřovny nedělá nic jiného, než že se snaží narazit na svojí sestru. Potřebuje si s ní promluvit o určitém incidentu, při kterém zůstal pozvracený od hlavy až k patě na ošetřovně. Kromě toho ještě sledoval onoho prince. Potřeboval by přes držku. Ale přesně jak řekl jeho dokonalý bratr, teď by to moc nepomohl. Projde pokojem až k oknu, i se svým ocáskem, který se od něj něho od doby, kdy se vrátil z ošetřovny. Popravdě na něj úplně zapoměl. Ne že by mu to bylo úplně líto, ale i tak nebylo nejlepší nechávat obrovského černého vlka samotného v pokoji. Hladového. Bez páníčka. Každopádně ho našel v pokoji, který vypadal přesně tak, jak ho nechal. Aspoň k něčemu to bylo. U okna strávil asi půl hodiny, než uviděl svou sestru a ještě jednu dívku v jezdeckém oblečení. A byli jasno. Dneska se de jezdit. Vběhne do převlékárny a rychle na sebe hodí černé rajtky a bílou košili a vyrazí i se svým vlkem ven. Jde rychle, chvilkami i popoběhne, než se dostane do stájí.* Dobrý den, moje milovaná sestřičko. A i vám neznámá dámo. *Flirtovně na ni mrkne a nahrne se k sestře.* Omluv se. *Zamračí se na ni.*

Mě už fakt nebaví, jak si se mnou hraje, ale srdci neporučíš. A to ani bratrům. *Uchechtne se při chůzi a debatě se svou kamarádkou, když jí ale zapípá telefon, tak ho jen přelétne očima. Až ve stáji, kdy je u svého koně, tak jen naťuká odpověď, nemyslí na následky. Pak svého koně osedlá a když vyjde z boxu, podívá se do toho, kde je zavřená Astrid.* Já si myslím, že by tu hledal jenom na kom si zajezdit. *Ušklíbne se nad svým vtípkem a pak ukáže kamarádce telefon, na kterým je její poslední odpověď.* Štípni mě, ať vím, že jsem to udělala, protože za pět minut toho budu litovat. *Poprosí ji a když najednou za sebou zaslechne hlas svého dvojčete, jen překvapeně vyjekne.* CO tu kurva děláš? *Zeptá se ho namísto pozdravu a když se k ní nakloní, jen o krok ustoupí, načež se vydá ke svému koni.*

Koho by to bavilo? Promluv si s ním a třeba mu dej i facku. Mnohdy si zkrátka muži uvědomí své špatné činy až tehdy, když pokročíš až.. Do extrému. *Samozřejmě je naprosto proti násilí, ale facka na probrání se snad nebude ničemu vadit. Třeba to tomu tvrdohlavci pak dojde, jak se chová. Nejdříve hřebce hřebelcuje, poté mu učeše hřívu a až poté ho nasedlá, aby byl připravený na jízdu.* Takže Atticus jezdí? *Stáhne jedno obočí, po poznámce Rózy a tázavě se na ní podívá.* /Na tohle jsem asi zapomněla./ *Pomyslí si a podívá se na její telefon, konkrétně hlavně na tu poslední zprávu.* Přesně takhle to má být. Pokud to nepochopí, tak je to ještě větší blb, než jsem myslela. A opovaž se tu zprávu smazat. *Pronese, přičemž nezapomene ji opravdu pro srandu lehce štípnout a zvednout na ní výhružně ukazováček. Když její kamarádka vyjekne, cukne sebou a rychle se otočí.* Zdravím. *Lehce se zazubí na Freda, s kterým sice ještě nikdy nemluvila, ale ví o něm díky Andremu a Róze, když je to jejich sourozenec a ona se s nimi baví.*

*Protočí očima a vydá se prohlédnout si koně.* Jednu s váma. Ne že mi ujedete. *Otočí se na ně s krásným úsměvem. Jak jinak, když tam stojí taková kočka. Najde stáj s koněm, který by se podle cedulky měl jmenovat Tornado. Proč ne že? Vejde do boxu a dá mu očuchat ruku. Potom z kapsy kalhot vytáhne kostku cukru a dá mu ji.* Tak a jsme kamarádi. *Ušklíbne se a podá si všechno potřebné. Na hřívu se naprosto vykašle a vyvede koně z boxu.* Tak můžeme, řekne a vyvede koně ven, načež zapíská, aby se mu vrátil jeho vlk.* Už pojedeme. Doufám, že jsi nikoho nesežral. *Podrbe ho za uchem a nasedne.*Rózo? Přestaň mě ignorovat. Kvůli tobě jsem skončil na ošetřovně bez krve. A k tomu jsi mě připravila o oběd a tričko svou opilostí. *Řekne a přitáhne svému koni uzdu. Už by běžel. *

*Zasměje se, když její kamarádka nepochopí vtip, kterým označila Atticusův koníček, a jen zavrtí hlavou.** Občas přemýšlím, jestli jsi opravdu tak nevinná, nebo to jenom děláš. *Oznámí své kamarádce s úšklebkem a dál cosi mastí do telefonu, načež zavrtí hlavou.* Očividně ses nespletla. *Oznámí kamarádce na poznámku ohledně debila a promne si čelo, než pokračuje v psaní.* A teď mi ten mobil drž, nebo ho někde rozflákám, a co hůř, můžu si ho zase odblokovat. *Očividně podle výrazu ve tváři je pěkně naštvaná a pak se v návalu šíleného vzteku podívá na svého o kousek staršího bratra.* Co tě zase popadlo? *Zeptá se ho a pak jen zakoulí očima.* Zaprvé, nepamatuju si, že bych něco takového vůbec dělala, a za druhé, vážně nejsem při síle, abych se s tebou musela dohadovat, co jsem dělala a co ne. *Zavrčí na svého bratra a vyhoupne se na koně.* Asi už si nepamatuješ Astrid, co? *Zeptá se ho a pokyne směrem k dívce, které je stále v boxu.*

*Nad další poznámkou její kamarádky zaúpí a podívá se na ní.* Nebo jsem spíše jen normální.. Protože teď moc nevím, na co narážíš. *Pronese trošku nechápavě, načež se zase na ní ohlédne, jakmile řekne, že se nespletla. Povzdychne si.* Zasloužíš si někoho lepšího. *Zavrtí nad tím blbem hlavou, než opravdu raději chytí její mobil, protože ví, že je každý ve vzteku schopný udělat různé věci. Jakmile se otočí na svého bratra, stáhne se hlouběji do boxu, připravujíc se na to, že se tam ti dva ještě pohádají. Při jejích slovech o její opilosti raději jen mlčí, protože sama neví, co by řekla. Asi se opravdu do toho nemá plést, proto i ona raději vyvede hřebce z boxu a vyhoupne se na něj, aby nebyla pozadu. Jakmile její kamarádka zmíní její jméno, tak se lehce na Freda usměje.*

*Přivolá k sobě svoje zvířátka a je připravený vyjet.* Netuším. Kdo by si měl pamatovat všechny holky, kterým kouká pod sukni. Nebo ve tvém případě pod poklopec? *Zazubi se.* Takže. Nebudu dělat, že se nic nestalo. Jsem neuvěřitelné naštvaný. Dokonce tak, že jediná věc, která mě dělí od toho, abych té schodek z koně do hromady hnoje je tady naše společnice. *Znovu si ji prohlédne od hlavy až k patě. Není ošklivá.* Takže budu hodný. Ale ty by jsi si měla ujasnit v hlavě. Vyspat se s někým je jedna věc. Nechat se od někoho zneužít druhá. Ujasnit si, co to bylo v tvém případě. *Kdyby pohledy mohly vraždit, ten jeho by to určitě dělal. Nelíbí se mu, že má jeho sestra takový vztah. Ničí to už tak poničenou reputaci celé rodiny.* A zvracet na svého bratra třetí. *Cuknou mu koutky úst. Jak on byl naštvaný, když tohle udělala. Ale nebyl naštvaný jenom na ni. Byl naštvaný i na toho prince.* Což mě vede k našemu princátku. Koukej mu dát košem, ať mu mužů pořádně rozbít hubu. *Popožene koně, aby měl rychleji. Ten nudný krok ho nebaví. Cestou si prohlíží krajinu a přemýšlí, co bude dělat. Celá tahle situace je tak příšerná. On neumí být ten starostlivý bratr a nemůže jí pomoct. Nejradši by si zašel někam do baru a opil se do němoty, aby na to přestal myslet.*

Bože, Astrid, tomu se říká dvojsmysl. *Zavrtí hlavou a pak jen souhlasně přikývne hlavou.* Mně už je naprosto jedno, co jsem si o něm kdy myslela, když mě slušně pošle do míst, kde se nesvítí, když po něm chci jednoslovnou odpověď. *Povzdechne si a skočí na koně, než se podívá na své dvojvaječné dvojče.* A já furt nechápu, co tě tak štve. *Když ale zmíní to o zneužití, jen zalapá po dechu a vražedně se na něj podívá.* Do prdele, Fredereku, laskavě mi řekni, co to do tebe se zneužitím vjelo. Nikdy jsem na sebe nenechala někoho sáhnout, na to jsem s tebou a Andreem trávila moc času. Umím se bránit. *A pak jen zmateně nakloní hlavu na stranu, když mluví o zvracení.* Co tím chceš říct? *Zeptá se ho tedy a když začne mluvit i o Atticusovi, jen nakrabatí čelo, jako by toho bylo na její mozek už opravdu moc.* Co sem zase pleteš Atticuse? *Zeptá se a podívá se na Astrid, ajko by jí to měla vysvětlit ona.* Pojď, bodyguarde. *Mírně nuceně se usměje na svou kamarádku a rozjede se za svým bratrem, než s ním srovná krok.* A hubu mu zmlať, kdykoli chceš. Ráda se na to přijdu podívat. *Řekne mu s chladným výrazem ve tváři, ani se na něj nedívajíc.*

Bože, Rózo. *Zamumlá, ale přeci jen jí zacukají koutky nad tím, že to nepochopila. Hold je například ze svých sourozenců nejmladší a také nejnevinnější, protože přeci jen, oba její sourozenci spí s neznámými, hlavně její sestra, i když u té neví, jak to je teď, protože ten dotyčný ji včera vyznal lásku. Její bratr má zase jen rád, když má něco pod kontrolou, přesněji když má dívky pod jeho kontrolou. V tomhle je ona úplně jiná, protože ona by se byla schopna vyspat s někým jen z lásky.* V paláci se najde mnohem více můžu, kteří budou lepší a rozumnější. Vykašli se na něj, nezaslouží si tě. Můžeš být jednoduše mimo nějaké vztahy, jako já. Někdy je to lepší, protože poté se méně trápíš. *Povzbudivě se pousměje na svou kamarádku, než se zase začne slovně pošťuchovat se svým bratrem. Do toho samozřejmě nezasahuje, protože na to nemá přeci jen právo, zvlášť když Freda nějak moc nezná. Spíše raději jen pobídne koně, aby byla krokem s nimi a ne nějak pozadu.* Jdu. *Zazubí se na ní, když ji sama pobídne a zase se zaposlouchá.* Po ráně si třeba uvědomí, co dělá.

*Skoro až šokováně se na ní podívá.* Ty si děláš prdel! Přijdeš za mnou na ošetřovnu, ožralá tak, že prakticky neustojíš na nohou, mi nazvracíš do oběda, v tričku tvého úžasného milence, o kterém řekneš, že tě nemá rád a že to pití, které ti dal bylo moc dobré. *Je rudý vzteky, protože si z něj jeho sestra dělá legraci. To přece nemůže zapomenout.* Nejsem hloupý. Zneužil tě. *Chvilku mlčí a pak se mu na tváři objeví drobný úsměv, i když zlostné vrásky mu zůstanou.* Taky jsi z brášky udělala Santu Klause. /Tohle náhodou zabila/ *Pomyslí si, ale nahlas to neřekne. * Že tohle je ta Andreasova pusa? *Zeptá se při oslovení bodyguard. Bráška měl vždycky dobrý vkus.* Děkuji za tvé svolení, i když ho nepotřebuju. *Podívá se na Astrid.* Páni to mi vůbec nedošlo. Chtěl bych mu rozbít úsměv jenom proto, že jsem jako otec a potřebuju mlátit do všeho živého. *Řekne sarkasticky a protočí oči.*

*Poslouchá to, jak se prý zřídila, a pak se nekontrolovatelně začne smát, ale zní to spíš jako řev nějakého tygra.* No to si ze mě děláš prdel? Přijdu tam za váma zlitá jak doga a ty mě ještě obviňuješ, že si nic nepamatuju?! *Zaječí na něj naštvaně a šokovaně zavrtí hlavou.* Do prdele, Fredereku, vážně si myslíš, že někoho nechám, aby na mě šáhnul, aniž bych to chtěla?! Mrzí mě, jaký o mně máš mínění. *Zavrčí a když uslyší o svém nejstarším bratrovi, jens točí pohledem směrem k Astrid.* Cože? *Vyhrkne stále s docela naštvaným podtónem, kterého se nejde zbavit. Chladně se zasměje.* To je geniální. Andreas mě poučuje o tom, jaký je Atticus hovado, a teď se dozvím tohle? *Zavrčí jak tur a po celé té sérii překvapení, zklamání a hádek zrychlí tempo. Je teď tak dál před Astrid a Fredem, zatímco si utírá slzy, které se jí derou z očí.*

No tak, nehádejte se.. Já sice nevím, co se přesně na té ošetřovně stalo, ale nemusíte na sebe křičet, zlostí to nevyřešíte. *Podívá se na oba, trošku rozpačitě, protože se začíná cítit poněkud nepříjemně. Když se její sourozenci hádají, má to podobně, také se vždy zkouší oba uklidnit, protože nemá ráda, když se někdo hádá. Na jejich mínění o Atticusovi raději mlčí, protože nechce vědět, jak by to dopadlo, kdyby tekla Fredovi něco špatného. Každopádně ona chápe, že chtěla Atticusovou přítomnost i v tomto ohledu. Avšak když uslyší poznámku od Freda o tom, že by měla být Andreho pusa, nechápavě nakrčí obočí a jakmile promluví i Róza, je ještě zmatenější.* Počkat, jak jako jeho pusa? Jsme jen kamarádi. Roz, vysvětlíš mi to, že jo? *Podívá se na ní, protože skutečně její narážku nepochopila, asi proto, že toho o Andrem moc neví.* Roz, no tak, zpomal. *Promluví na ní a také pobídne koně, aby ji mohla být nablízku.*

Mě štve to, že jsi přišla zlitá, jako droga! *Zakřičí na ni. Jeho vztek zneklidní i jeho vlka. Ten se začne ošívat a vrčet.* Klid, na tebe si nikdo nezlobí. *Okřikne ho.* Mě mrzí, že jsi taková. *Zatne ruce do pěstí. Jeho kůň teď běží, jak chce.* Nemotej se do toho. Tohle se musí vyřešit ! Dělá že všech okolo sebe debily, některý nechá skoro umřít, protože je hloupá husa... *To si nemohl odpustit. Přece kvůli ní mu chybělo tolik krve, že mu nějakou musel věnovat jeho bratr.* Jasně. On a mít jenom kamarádku? Ženské pohlaví? Pche. *Zhnuseně nakrčí obočí. Nehty si zaryje do kůže, tak že mu začne téct krev. Jak on jí nesnáší! Sebestředná koza! Kopne koně do slabin, je mu úplně jedno, jestli je to moc. Kůň se splašeně rozeběhne vpřed. Fredovi to vůbec nevadí. Prožene se okolo své sestry a nechá je za sebou. Je mu úplně jedno, že brečí. Jakmile se dostane k nějakým stromům přibrzdí koně a ještě za jízdy z něj seskočí. Potom se postaví k nejbližšímu stromu a začne do něj mlátit pěstmi. Když mu z nich začne teč krev proudy, otře si je o kalhoty a zády se posadí k onomu stromu. Zavolá si k sobě svého mazlíčka a položí mu hlavu do srsti. Je vzteklý a smutný zároveň.*

Potom. *Zamumlá směrem k Astrid a když její o pár minut starší bratr dál ječí, už to nezvládne.* Ty kreténe! Když o tom všem víš úplný hovno, nemíchej se do toho! *Zakřičí na svého bratra. Chudáka koně zastaví do kroku a se slzami v očích, zaslepující jí výhled, se bez jediného dalšího slova rozjede zpátky ke stájím, ať ji Astrid následuje nebo ne. Nemůže dýchat, rychle a mělce dýchá, jako by měla každou chvíli dostat zástavu srdce, a u toho nic neříká. Až takhle zničená dojede do stáje, kde z koně seskočí a nečekajíc na nějakou další reakci se rozběhne do paláce. Jak tohle o ní mohl říct? Jestli k němu někdy po tom útoku měla blíž, po dnešku to všechno pokračuje přesně opačným směrem.*

*Zavře oči a zklidní dech, když ji Fred okřikne s tím, aby se do toho nepletla. Nesnáší, když na ní někdo zvyšuje hlad, protože je ohledně tohoto vážně citlivá. Chápe, že ji Roz nechce vysvětlit Fredova slova o Andreasovi teď, jenže po každém slově jejího dvojčete, je ještě více mimo.* Jsme jen kamarádi. *Zopakuje pro svou obranu, protože takhle to prostě je, není v tom nic více. Nevinné přátelství. Jakmile se však Róza otočí a s pláčem odběhne zpět do stájí, ví, že už by ji nedohnala. Proto se rozjede trošku přikrceně k jejímu bratrovi. Jakmile ho uvidí, sleze z hřebce a pomalu se k němu rozejde.* Roz je jen poblázněná, kvůli Atticusovi. Ten kluk se k ní chová otřesně, ale určitě ji nezneužívá. Každopádně i tak bys z toho měl vinit hlavně toho kluka, který si s ní hraje. Nedávej vše za vinu jen Roz. *Promluví k němu tišším a milým hlasem, než se podívá na jeho ruce.* Potřebuješ to ošetřit. *Jemně se nad ranami na jeho rukou zamračí.*

Možná že o tom vím úplný hovno. Ale vidím tebe a to mi stačí! *Zakřičí na ni a už uhání na koni pryč. Je překvapený, že se za ním vydá ta druhá. Čekal by, že pojede za jeho sestrou.* Já vím a to mě právě štve. Pořád za ním dolejzá a on do ní kope, jak do míče. *Chytne si kolena pod bradu.* Myslíš, že ho z toho neviním? Na tu ošetřovnu nakráčela v jeho tričku a říkala že jí dal alkohol. A taky že ji nemá rád. *Zavrtí hlavou.* A ta husa ho pořád brání. * Kdybych neměl to stupidní rameno, tak už pres monokly nevidí. Hajzl. *Odplivne si a schová si ruce mezi nohy.* To je v pohodě, hned se to zahojí. *Ušklíbne se nad její starostlivostí.* Co ty jsi vlastně zač? Nikdy před tím jsem tě neviděl nebo si to nepamatuju. *Řekne a podívá se jí do obličeje. Ne. Nepamatuje si ji. Jak by taky mohl. Pamatovat si tolik ženských obličejů. Navíc všechny vypadají skoro stejně. Položí si hlavu o strom a protře si oči.* Pane bože co to zas vyvádí. *Řekne potichu.*

Protože je poblouzněná a nechce si přiznat, že by se od něj s jeho chováním měla držet dál, protože ho má ráda.. Nejspíše. *Jemně pokrčí rameny, v tomhle tak nějak vlastně Róze rozumí. Však ona se zamilovala do strážce, kvůli kterému si chtěla nechat vzít titul princezny, aby mohla být s ním a nakonec to bylo jen jednostranné, což zjistila, až když ho načapala s nějakou v posteli. Zeptá se ho na rány, oz ji celkem znepokojí, když si ruce schová, ale nechá ho.* Hlavně si to vevnitř omyj. *Zamumlá, přičemž pokýve hlavou a podívá se na něj, když se zeptá, kým vlastně je.* Jsem Astrid, belgická princezna. *Pokrčí jemně rameny a pousměje se na něj.* Fred, že? I když se znám s tvými sourozenci, tak s tebou jsem se ještě nebavila. *Optá se jej opatrně, když si promne oči.*