Palácové stáje

Je do něj úplně hotová. *Zabručí. Tomuhle totálně nerozumí. Je to princezna, může mít kohokoliv. A ona si vybere zrovna korunovaného debila. To on nikdy vztah doopravdy neměl. Ten nejdelší mu vydržel tak pět hodin a většinu z něj byl v posteli.* Jasně. *Řekne, aby ji uklidnil, ale s největší pravděpodobností to neudělá. Už s tím má zkušenosti a vzdycky se mu to zatím zahojilo.* Belgická princezna. Aha promiň. To jsem nevěděl. Popravdě zatím poznám jenom zdejší králi kouč rodinu. Dost chabé já vím. *Falešně se usměje.* /Kdyby jsme se spolu bavili, tak bychom se znali, ty chytračko./ Jo Fred. *Přikývne.* /Jako kdyby jsme měli víc sourozenců./ Asi už půjdu. Chtěl jsem se tu ještě projet. *Řekne a zvedne se.* Těšilo mě. *Řekne ze zdvořilosti a nasedne na koně. Pak ho pobídne a vyběhne s ním. Jízda ho vždycky uklidňovala.*

To je, nevybrala si úplně nejvhodnějšího člověka, ale třeba Atticus přestane být natvrdlý a uvědomí si své idiotské chování. *Zamumlá a požádá jej, aby si nezapomněl své rány na ruce ošetřit. Klidně by mu je ošetřila i ona, nedělalo ji to až takový problém vzhledem k tomu, že i minule pomáhala Andreasovi z mdlob. Medicína je její koníček, takže první pomoc ovládá bez problémů.* Nemusíš se omlouvat, kdo si má pamatovat všechny královské rody? *Pousměje se, kdyby si měla pamatovat všechny rodokmeny, nemá v hlavě nic jiného. Jakmile se rozloučí, tak se pousměje a přikývne.* Také mě těšilo. *Pronese upřímně, načež se vyhoupne zpátky na hřebce a cvalem se vydá zpět do stájí.*

*Nálada se mu o něco zlepšila, když se Ricky vrátila do paláce a když si s ní i psal. Ovšem ještě ji neviděl, takže se pořád trochu strachuje, jestli je v pořádku, přestože si na dnešek naplánovali schůzku, jen nevěděl kdy. Každopádně teď leží vzadu ve stajích, ve slámě a dívá se do stropu. Upřímně nevypadá nejlíp, v obličeji je bledý a pod očima má tmavé kruhy, vlasy má klasicky rozcuchané. Je oblečený v černém triku a v černých džínech a přestože Ricky nebyla pryč tak dlouho, jde na něm poznat nějaký úbytek na váze. Když byla Ricky pryč, nemohl spát a pomalu ani jist, šlo to s ním dost z kopce, proto je vážně rád, že je už tady. Každopádně si teď hraje s jedním stéblem slámy mezi prsty, protože se tím snaží potlačit celkem silný třas svých rukou, kvůli absťáku.*

*Celý den byla ve studiu a v hudebnim salonku, kde trochu zklidnila svou hlavu a tělo. Prakticky od toho jejího předávkování neměla žádné drogy. Došla ji i tráva a nemohla to riskovat. Chodila na ošetřovnu, kde se ji dívali na hladinu drog v krvi a hlídali ji. Měla jen alkohol, ale ten ji pomáhá jen na chvíli. Ze začátku ten absťák zvládala, byl to jen třas celého těla, hlavně rukou, ale teď už to moc nezvládá. Ma problém jíst, spát a pořádně se na něco soustředit. Ale těší se na Cardana, to ji utěšuje. Na sobě má kožené kalhoty a černý svetr. Vlasy má stažené v culíku. Růžové je má už jen trochu na konečkách, protože si vlasy zkrátila a tal čeká až ji to ještě trochu doroste. Když dojde do stájí, hned zamíří k senu, kde čeká, že Cardan bude. Usměje se, když ho tam uvidí. Nejdřív stojí opodál, nervózně. Naposled ho neviděla zrovna v nejlepší příležitosti. Nakonec to ale opadne a ona se za ním rozběhne k němu do slámy a padne mu kolem krku, přičemž ji prakticky hned začnou slzet oči.* Chybě si mi. Chovala jsem se jako kráva. *Zamumlá mu do ramena.*

*Celou tu dobu, co zde byl, to bylo stále jedno a to samé. Snažil se co nejvíce pracovat, protože tím alespoň zaměstnal hlavu, čímž na chvilku vypustil myšlenky o Ricky, která mu strašně chyběla. Bál se o ní, že se jí něco stane, bál se i toho, že se nějak sblíží se svým snoubencem.. Samozřejmě si uvědomoval, že Ricky taková není, ale strach byl silnější. Strach zkrátka způsobil i to, že minimálně spal, i jedl, což se na něm vzhledově podepsalo, i když kruhy pod očima jsou u něj celkem zvykem kvůli tomu, že trpí na noční můry. Teď to je ještě horší, protože se mu samozřejmě ve snech teď zjevovala právě i Ricky, nad kterou teď myslí prakticky neustále, i když jen leží v trávě a tupě čumí do stropu, přičemž si mezi prsty, které se mu strašně klepou i jako zbytek těla, převaluje kousek slámy. Jakmile však uslyší zvuk kroků, nadějně zvedne oči a když uvidí Ricky, hlasitě vydechne a pevně ji sevře v náruči, když se mu pověsí kolem krku. Mezitím se mu v očích nashromáždí slzy, normálně vůbec nebrečí, ale ona ho dokáže dostat na kolena ve všech ohledech.* Ty mně taky, příšerně. Tak moc, až to bolelo. *Sevře ji ještě pevněji a zaboří ji hlavu do vlasů, aby se i nadechl její specifické vůně. Skutečně ho to bolelo, jak psychicky, tak fyzicky.* Nechovala, měla jsi na to právo. I když mě mrzí, že jsme se rozešli v takovém stavu. Vážně jsem se bál toho, že na horách na mě změníš názor a nevrátíš se ke mně, ale jen domů. *Tiše vzdychne.* Co bych dělal, kdybych přišel i o tebe... *Ona je ta poslední osoba, která mu zbyla. Je jediná, na které ji záleží.*

*Snažila se dát během výletu na horách Cardanovi dat vědět, že na něj myslí. Občas pomocí Illeagramu. Ale myslela na něj často a doufala, že je v pořádku. Když se předávkovala, myslela taky na něj, protože při smrti by chtěla, aby její myšlenky byly právě jen a jen na něj. Když konečně dojde k němu, hned se mu svalí kolem krku.* Teď už jsem tady. Nemusí tě bolet. Jsem celá, živá a zdravá. /V rámci možnosti./ Ne, vždycky se vrátím k tobě. Ty jsi můj domov, Carde. Vracím se k tobě. I kdyby byla ztracená, vrátim se k tobě. *Zamumlá mu do krku a pak se odtáhne a obličej mu vezme do rukou, přičemž ho palcema začne hladit po tváři.* Nepřijdeš o mně. Něco vymyslíme. Austin řekl, že na něco přijde. Je vlastně fajn. Ma úžasnýho psa. *Uchechtne se a toužebně upře pohled na jeho rty. Políbila ho jen před snoubencem, jindy si na to netroufla, ale teď si přijde strašně zoufalá a potřebuje něčím zahnat pocit absťáku, takže se k němu nakloní, rty vyhledá ty jeho a políbí ho.* Chyběl jsi mi. Příště jedeš se mnou. Klidně si mohl. Byli tam zaměstnanci paláce... *Zamrká na něj a rukou mu prohrábne vlasy a začne mu z nich vybírat slámu.*

*Všímal si jejích příspěvků, když byla pryč a sám dával na Illeagram někdy fotky s takovými popisky, aby vyjádřil, že se cítí hrozně, když je pryč, protože se tak opravdu cítil. Hlavně ho ničila představa toho, co bude dělat, až odjede do Egypta a on zde zůstane. Nezvládal to bez ní pár dnů, natož aby se smířil s tím, že ho opustí na dobro. Proto když mu nabídla, že bude moct odjet s ní, se mu nehorázně ulevilo. Vážně doufá, že to vyjde, zvlášť když ji právě konečně po té dlouhé době drží v náruči. Je si jistý tím, že už v životě nechce, aby od něj byla takhle daleko.* Celá a živá ano, ale nevypadáš moc dobře, ne že by ti to neslušelo, ale však určitě víš, jak to myslím. Každopádně se to spraví. Brzy určitě. *Pohladí ji po vlasech, které jsou kratší, než byly. Vlastně teď jsou na tom docela podobně, jenže ona se navíc stihla na horách předávkovat.* /Já jsem její domov./ *Jakmile tohle uslyší, tak mu po tváři steče jedna slza, kterou si rychle setře před tím, než si jeho obličej vezme do rukou a začne ho hladit po tvářích. Mezitím si on prohlíží její tvář a lehce ji hladí po zádech.* Austin se nabídl, že nám pomůže? To je skvělý. *Vydechne, Austin mu vždycky přišel u rebelů jako jeden z těch normálnějších lidí.* Od kdy má vlastně psa? *Optá se s menším úsměvem, je rád, že si Austin s Ricky sedli. Je dobře, že si s někým v rodině vážně rozumí. Alespoň to tak vypadá z toho, co říká. Samozřejmě mu neunikne, jak se mu dívá na rty, proto sám sklopí pohled k těm jejím a lehce zalape po dechu, když ho políbí. Polibek prohloubí a dokud jsou u sebe v takové blízkosti, tak si ji tiskne k sobě. Jakmile se oba odtáhnou, tak stisk povolí. Je rád, že to udělala. Sám by první krok teď asi neudělal, protože se stále bojí, že by kvůli tomu, co jí před jejím odjezdem řekl, mohla od něj utéct.* Ty mně taky.. Nejspíše jsem mohl, ale víš přeci, že jsem ti nechával čas na rozmyšlenou, chtěl jsem, abys měla klid na to, aby sis všechno v klidu srovnala v hlavě. *Spokojeně přivře oči, když mu začne z vlasů vybírat slámu.* Takže mi vážně odpouštíš? *Potřebuje to slyšet nahlas, jelikož mu to jen psala a on si chce být jistý tím, že je to mezi nimi opravdu urovnané.*

*Chtěla se za ním vrátit, ale zároveň se setkání s ním strašně bála. Čekala, že to pokazila a on se na ni naštve za to, že se naštvala ona. Spokojeně se svalí vedle něj do slámy a začne se bavi tí, že mu slámu začne vybírat slámu  Potom se na něj podívá a rty stáhne do úzké linky.* Mám absťák. Řekla jsem si, že to  zkusím bez drog, protože od toho, co jsem se předávkovala, málem mi selhal organismus. To, že jsem byla ve vířivce moc nepomáhalo. Ale z toho jsem se tak dostala, jenže mě měli doktoři pod kontrolou. Měřili mi hladinu drog v krvi. Takže jsem ani nic nemohla mít. Pak když přestali, už jsem ani nic u sebe neměla. Jenže to prostě nedokážu vydržet. Třesu se po celým těle, někd á problém vůbec spát, jíst. Mám bordel v hlavě, nedokážu se soustředit. *To už svědčí o tom, že mu vybírá slámu z rukou, aby trochu zabavila ruce.* Nebreč, bdu taky. A já nerada brečím. Měkkoto. *Poví to ze srandy a pobaveně s úsměvem na rtech.* Jo, nabídl se. A psa si dotáhl už z ghetta. Občas mu ho ukradnu a hlídám ho. *pokrčí rameny jako andílek.* No  a já si to v hlavě tak nějak srovnala a máš mě tady. *Zzaubí se na něj a po jeho otázce se na něj koukne láskou v očích a ve tváři celkově.* Jo, odpuštím ti. *Zamumlá a zase spojí jejich rty, přičemž se mu přesune na klín a sedne si mu na klín.* Je ti jasný, že teď mě budeš vídat každej den, že jo? *Našpulí rty a koukne se na něj tím phledem, jestli si uvědomuje, že se ji teď na chvíli nezbaví. Následně se k němu zase nahne a vašnivě ho políbí na rty.*

*Se starostlivým pohledem si ji prohlíží, zatímco mu ona vypráví o svém absťáku a vlastně o tom, jak se cítí.* Je mi vážně líto to, jak ses předávkovala. Štve mě, že jsem tam nebyl s tebou. *Povzdychne si a poté se na ní podívá.* Když ještě brát drogy, nebo se chceš skrze ten absťák dostat? *Optá se jí trochu opatrněji, neví, jestli bude chtít riskovat to, že drogy jsou nebezpečné a že by se jí mohlo někdy stát to, co na horách. I když, když brala drogy s ním, vždycky to bylo v pořádku. Neměli tak silné dávky a pouze se poté cítili lépe, nic více. Každopádně on sám má teď absťák, protože poté, co Ricky odjela, neměl chuť se ani po ničem shánět a jej trpěl. Nad jejími dalšími slovy protočí očima a pobaveně se na ní podívá.* /Hlavně, že jsem stu slzu chtěl skrýt./ Tak mi neříkej tak dojemný věci, měkký jsem teď jen kvůli tobě. *Zakření se na ní. To, že mu řekla, že on je její domov, ho hodně dostalo.* To je fajn. Austin mi vždy přišel jako jeden z mála normálních lidi v ghettu. *Pronese a upřeně se na ní podívá, když znovu nenápadně poprosí o odpuštění a má co dělat, aby se kvůli jejímu pohledu na ní nevrhnul.* Děkuju. *Úlevně vydechne, když uslyší, že mu odpouští a položí si ruce na její boky, jakmile si najde místo na jeho klíně. S úsměvem ji polibek oplatí.* Říkáš to, jako kdyby mi to mělo vadit. *Pozvedne obočí a když ho zase políbí, tak ji položí druhou ruku na záda a přitiskne si ji k sobě tak, že by se mezi ně nevešel ani papír.* A já doufám, že ty si zase uvědomuješ, že tě už nikdy nikam nepustím, pokud nebudu moct jet s tebou. *Zamumlá ji do rtů. Možná to zní až moc majetnicky, ale in to myslí smrtelně vážně.*

Předávkovala jsem se schválně, Carde. Nebo schválně... Vzala jsem si víc dávek extáze než jsem měla, ale bylo mi to jedno. Využila jsem toho, že jsem byla v blízkosti snoubence. Aby se obrátil, šel to zasnoubení zrušit. Nebo mě tam prostě nechal. *Zamumlá potichu a na její další otázku stáhne obočí.* Já nevím... Strašně si chci něco vzít a být v pohodě, jenže už jsem tal dost velký zklamání pro rodinu. *Špitne potichu a zašklebí se nad tím, že je zklamáním rodiny.* Na dojemný věci nejsem. Ale baví mě lidi nutit brečet. *Pronese pobaveně s úsměvem na rtech.* Jo, asi je no. *Pokýve hlavou a pak se zasměje.* Co já vím, jestli ti to vadí nebo ne. *Pokrčí rameny, ale na tváři drží pořád velký úsměv.* Kamkoliv pojedeš, chci jet taky a kamkoliv pojedu tebe vezmu s sebou, i násilím klidně. *Zaculí se na něj a s úsměvem si užívá té blízkosti jakou mezi s sebou mají. Ruce mu položí za krk a hravě mu zatahá za ret, přičemž mu jednu ruku dá do vlasů, které začne prohrabávat.* Ty tu slámu máš všude. *Zasměje se a láskyplě mu věnuje polibek do koutku rtů.*

Proč jsi tak riskovala? *Jemně zalape po dechu, když mu řekne, že to vlastně bylo víceméně úmyslně. Trošku nad tím i vykulí oči, samozřejmě by ji za drogy sám nikdy neodsuzoval, když je bral a nejspíše asi ještě bude brát i on, ale je v šoku z toho, že věděla o tom, kolik si toho brala a uvědomovala si, co se může stát. Je to šok hlavně proto, že o ní tak mohl přijít.* Neblbni, Ricky. Kdyby tě tam nechal, tvé tělo by to nemuselo vůbec zvládnout. Nejspíše by to opravdu nezvládlo. *Pronese vyděšeným hlasem,když se nad tím jen zamyslí.* Nechápu, proč bys měla být pro rodinu zklamáním.. Jsi ta nejúžasnější holka, co jsem mohl potkat a co tak pozoruji občas dění, rozhodně jsi i nejnormálnější z rodiny. Neber si to špatně, nechci tvou rodinu urážet, jen to tak cítím. Jsi svá, nenecháš si kecat do svých věcí, jsi vtipná.. *Pokrčí rameny, ostatní z královské rodiny mu často přijdou dost falešní, jelikož mi přijde, že se nonstop přetvařují.* Jako i mě, jo? To si beru osobně. *Pobaveně se ušklíbne, když řekne, že ráda nutí ostatní brečet.* Rozhodně nevadí, když to jsi ty, tak mi tvá častá přítomnost vadit rozhodně nebude. *Pokrčí s menším úsměvem rameny.* Myslím si, že v tomhle násilí potřeba ani nebude, jelikož kam půjdeš ty, tak půjdu i já. *Mrkne na ní a následně si užívá té blízkosti mezi nimi. Tiše vzdychne, když ho zatahá za ret, kvůli čemuž ji stiskne provokativně boky.* Ještě se mi div, trčím tu celej den. A když tu není co na práci, valím se v slámě. *Ušklíbne se a poté jí s malým úsměvem zastrčí pramen vlasů za ucho.*

Já nevím. *Dostane ze sebe a nervózně si začne mnout ruce.* Já vím.. Ale... Nevím. Prostě jsme nevěděla co dělat. Přišlo mi, že by to vyřešilo všechny problémy prostě. *Přizná potichu a na jeho slova se uchechtne.* To sice možná jsem všechno, co jsi řekl, ale pro svou rodinu jsem prostě zklamáním. Pro tátu, pro mámu. Nejradši by mě zavřeli na odvykačku. A tam rozhodně odmítám jít. *Poví zamračeně. Nakonec se zasměje.* Tebe hlavně. *Cvrnkne ho do nosu se smíchem.* Jsi rozkošnej. Zbožňuju tě. *Zašeptá mu do ucha a jakmile ji stiskne boky, nahlas vydechme a podívá se na něj se stáhnutým obočím. * Takhle mě neprovokuj. *Poví na oko uraženě a hned se zas uchechtne.* Teď se tady můžeš válet se mnou. *Zamkrá na něj s hravým úsměvem, který vážně zrovna není výraz, který by patřil andílkovi.*

Jasně, no.. Prosím, už to nedělej. Neriskuj takhle, nebudu ti bránit v tom, abys brala drogy, to přeci víš, když jsem v tom taky. Jen takhle neriskuj, vážně nechci, aby se ti něco stalo. *Zamumlá a pohladí ji po lícní kosti. Jednou se sám chtěl předávkovat, to mu bylo patnáct. To mu bylo patnáct a vše přestal zvládat.* Na odvykačku bych tě ani nepustil, i kdyby to znamenalo zajít za tvými rodiči osobně a přemluvit je. Nebo bych se nechal zavřít s tebou, kdyby to bylo nutný. *Zamručí.* Však já vím. *Zasměje se, když řekne, že nejraději dohání k slzám hlavně jeho. Ale poté se zatváří překvapeně a zároveň potěšeně.* Rozkošnej? Každopádně tě taky zbožňuju. *Jakmile ji stiskne boky a ona hlasitě vydechne, způsobí mu to husí kůži po celém těle.* Mm, pokud vím, tak ty sis začala. *Zazubí se, jako úplně neviňátko.* Alespoň něco pozitivního, na té slámě. *Spokojeně se usměje a položí ji do slámy, načež jí zaboří obličej do krku, aby ji mohl na krk dýchat a otírat se jí o něj rty.* Nechtěla bys mě na dnešní večer propašovat k sobě? Třeba nám to oboum pomůže k tomu, se o něco lépe vyspat.

Neboj, nebudu. Kvůli tobě ne. *Pohladí ho po tváří, přičemž se pousměje a lehce ho políbí na rty.* Za mýma rodičema nechoď. Víš jak to dopadlo, když pro me přišlo strážci. Takže za mýma rodičema nebk strejdou máš zakázaný chodit. *Pronese vážně, nakonec se alle zase usměje.* Jo, rozkošnej. *Zazubí se na ní a na jeho slova k tom, že si začala ona jen zamručí a vyplázne na něj jazyk. Jakmile ji položí do slámy, usměje se na něj a když cítí jeho rty na svém krku, vydechne a potichu zavzdychá.* Jo, propašuju si tě k sobě. Klidně na další dny. *Zazubí se, udělá chvilku pauzu a pak mluví dál.* Ale teď se mi zrovna začalo líbit tady ve slámě. Protože provokuješ vážně skvěle. *Vydechne, přičemž rukama mu zajede po tričko, kde se vydá na prozkoumávání jeho svalů. Je jí jedno, že už má slámu ve vlasech, teď ji zajímá jen on.*

Díky. *Vydechne a usměje se, když ho lehce políbí na rty, což jí oplatí, akorát ji láskyplně políbí do koutku úst. Vážně nečekal, že někdy ucítí to, co právě k Ricky cítí. Lásku. Myslel si, že jestli někdy přijde, tak že ji ani nepozná, ale poznal, protože je to něco nového a zároveň je to strašně silný pocit, který může prostě cítit jen k ní, k nikomu jinému.* No, dobře. Asi nebudu riskovat, jinak by mě třeba podruhé zaujali do žaláře.. Ale i tak mě štvou za to, jak se k tobě někdy chovají. *Zamručí nespokojeně, když mu to zakáže.* Divím se, že něco takového od tebe slyším, ale dobře, tak ty jsi také.. Rozkošná. *Mrkne na ní,načež jí položí do slámy a začne se jí rty otírat o krk, kde ji udělá i jedno znamínko, jakmile uslyší její zavzdychání.* To jsem rád. Teď už spokojenější být nemůžu. *Zaculí se a jakmile mu zajede rukama pod tričko, vzdychne a sám ji začne líbat na dekoltu.* I když se mi zde s tebou ve slámě moc líbí, raději bych se přesunul do tvé komnaty, obávám se toho, že ten nadrženej stařec, kterému to tady patří, by si nás ještě natočil. *Ušklíbne se a začne ji vyhrnovat svetr.*

*S úsměvem se k němu přilepí ještě víc, i když už to snad víc nejde. Když ji políbí do koutku rtu, otočí se tak, aby se dotknula jeho rtů celými svými.* Ja si zvykla. Musíš si zvyknout taky. *Trošku smutně se na něj usměje a políbí ho na čelo.* Rozkošná jo? *Zazubí se na něj. Líbí se jí, když ji takhle skládá komplimenty, není na to zvyklá, protože k nikomi nikdy nic necítila. Stále se lásky bojí.* Ted se odmítám zvedat. *Zamručí pobaveně a trošku se odtáhne s úšklebkem.* Vypadněte! Nebo na vás zavolám strejdu! Krále, kdybyste nevěděl! A o místo tady přijdete a ja se postaram, abyste priselz i o koule! *Vykřikne tak nahlas, aby to bylo slyšet všude. Pak se zas otočí s úsměvem na na Cardana.* Můžeme pokračovat. *Zavrčí mu do ucha a tentokrát mu už tričko nedočkavě sundá, přičemž ho políbí na hruď, kterou mu začne rukama prozkoumávat. Pak se zas skloní k jeho krku, kde ho líbne, přičemž rukama začne rozepínat jeho pásek, jak je nedočkavá.*

*Zasměje se, když své hlavu otočí tak, aby se jí dotkl celými rty. Tak jí věnuje ještě pořádný polibek a široce se na ní usměje.* Zvyknout si na to, že se někdo k tobě chová takhle? Nejsem si jistý, zdali to půjde. *Spokojeně zaručí, když ho políbí na čelo a on ji naoplátku políbí na spánek.* Přesně tak. Rozkošná. Nikdo není rozkošnější, než ty. *Zastrčí ji pramínek vlasů za ucho a zářivě se na ní usměje. Normálně by se cítil nepříjemně, protože přeci jen nikdy nijak moc neskládal komplimenty. Ale s ní mu to přijde teď natolik přirozené, že se toho najednou nebojí. Jakmile začne křičet různé výhrůžky, začne se smát.* Být vámi, bál bych se jí! *Ozve se také a poté se s hlasovým pohledem podívá na ní.* Pokračujem. *Zvedne ruce, aby mu mohla sundat tričko, čímž se jí naskytne pohled na jeho hruď. Má na ní několik jizev, nejčastěji od nožů, kdy byl ještě u rebelů. Zvlášť jedna se mu táhne od ramene skoro až do půli břicha. Nakonec ji i on sundá svetr a lehce ji nadzvedne, aby ho dal pod ní. Nechce, aby měla tolik poškrábaná záda od slámy, přestože se tomu ani tak nejspíše nevyhne. Tiše vzdychne, jakmile ho líbne na krk a na hruď. Sám ji začne líbat na dekolt a poté ji začne líbat i níže, přičemž se do polibku tiše zasměje, když mu začne rozepínat pásek. On ji na oplátku rozepne podprsenku, stáhne ji ramínka a někam ji odhodí. Prohlédne si ji a krátce se jí podívá do očí.* Uvědomuješ si, jak moc jsi nádherná? *Zamumlá, když se jí přisaje na rty, mezitímco ji rukama začne přejíždět lehce přes hruď, přes břicho a přes boky. Dotýká se jí lehce, dokud polibky nepřesune přes krk, kde ji udělá dalších pár značek na hruď, kde se začne věnovat jejím prsům. Nejdříve ji na jenom líbá, nakonec i jazykem obkrouží její bradavku, zatímco druhé lehce stiskne. Po celém těle má z toho husí kůži, přestože má pocit, že celý z té touhy hoří.*

Ale půjde. Navíc se nechovaj tak zle... Táta by řekl, že se ke mně chovaj tak, abych si uvědomila, jak žiju svůj život. *Pokrčí rameny a věnuje mu menší úsměv. Když ji políbí na spánek, usměje se ještě víc. Na tohle si jentak nezvykne. Což je pro ni možná k dobře, když ma odjet pryč. Tohle by ji chybělo.* Možná jsem malá... Ale za to dokážu být agresivní. *Zazubí se a vážně doufá, že ten chlap odešel. Jinak nechce slyšet ani ty drby. I když tuší, že se to drbů nevyhne. Rukou mi přejede po jeho největší jizvě a smutně se na něj koukne.* To máš od rebelů? *Zeptá se ho tiše, přičemž ho na jizvu políbí. Spokojeně zamručí a podívá se mu do očí. * Nejsem si tím jistá, jestli si to uvědomuju, ale něco takového se stejně pořád poslouchá dobře. I když přeháníš. *Zaculí se na něj a hlavu nakloní, aby měl k jejímu krku přístup. Když ji začne objevovat hrudník, zavzdýchá a lehce ho zatahá za vlasy, načež se rozhodne mu stáhnout kalhoty a schválněho zatahá za boxerky, přičemž ho políbí na rty.* Ty jsi taky nádherný, uvědomuješ si to? *Pronese stejnou otázku jako před chvílí on jí.*

Jenže ty máš přeci právo na to, žít svůj život tak, jak uznáš ty za vhodné.. Nikdo by ti neměl říkat, jak přesně ho máš žít. *Lehce se zamračí a políbí ji na spánek.* To, že jsi malá, ještě přidává na tvé rozkošnosti. Ale to, že jsi občas agresivní, můžu s klidným srdcem potvrdit. *Zasměje se, myslí si, že po tomhle ten stařec opravdu odešel. Proč by zůstával, když mu samotná princezna vyhrožovala tím, že na něj pošle krále. Jakmile mu přejede po té jeho největší jizvě, co má, pohladí ji po tváři a koukne na ní.* Jo.. To jsem se učil šermovat s noži v souboji. *Šeptne a usměje se, když ho na jizvu políbí. Je tak šťastný kvůli tomu, že s ním zůstala i přesto, kým byl.* Tak si to uvědom. Nikoho, kdo by byl více nádherný, jsem nikdy neviděl. *Vydechne, když ji zase přiloží rty ke krku a udělá jí tam pár flíčků. Poté rty přesune přes její dekolt na její hrudník, který začne objevovat a následně se mu i věnovat. Tiše vzdychne, když uslyší její zavzdychání. Nic krásnějšího ještě neslyšel. Nechá ji, aby mu sundala kalhoty a aby nebyl pozadu, tak jí je také stáhne, avšak i s kalhotkami. Pomalu si ji prohlédne, poté se k ní nakloní a podívá se jí do očí.* Víc než ty rozhodně ne. Jsi dokonalá. *Zaculí se a začne ji něžně líbat po obličeji. Nejdříve ji dá polibek na tvář, poté na čelo, poté na nos a poté na ústa, kde ji věnuje horký a hladový polibek. Snaží se tím skrýt rtyechnu tu touhu, která jej spaluje, kdyby si to chtěla rozmyslet. Avšak se mu to moc nepovede, protože při polibku se o ní semtam otře.*

Říkat mi to můžou. Ale ja se tím odmítám řídit. *Pokrčí rameny a když ji políbí na spánek, spokojeně zamručí.* Proto nosim vysoký boty... Abych malá nebyla. Ale agresivní budu pořád. *Zasměje se také a vážně doufá, že už tady nikdo není. Když vidí tu jeho jizvu, koukne se na něj spíš smutně. Je mu ho líto, že to musel zažít. Chtěla by ho potkat dřív, aby nemusel udělat špatný rozhodnutí jít k rebelům. Mohla by ho sem dotáhnout už jako dítě.* Je mi líto, žes tam musel trpět. *Zamumlá smutně, ale její myšlenky už zničí jeho přítomnost, kterou si až moc dobře uvědomuje a uvědomuje si to celé její tělo.* Mhm... Viděl si vůbec někoho jinýho? *Popíchne ho se smíchem.* Dokonalý na sto procent není nikdo. *Zamumlá mu do kůže na krku. Jakmile ji sundá i kalhotky, nespokojeně zamručí a i hmed mu stáhne i boxerky, aby to bylo fér a meli dole stejný počet oblečení. Pak se na něj koukne významným pohledem a rty se přitiskne na ty jeho a čeká až jejich těla konečně spojí.*

To je moje Ricky. *Pousměje se a nad jejím zamručením se zaculí.* /Sakra, vážně je roztomilá./ *Kdyby nepoznal Ricky, určitě by se ksichtil nad tím, jak jen to slovo je nechutně sladké. Jenže ona nejspíše dělala takové zázraky, že ho nevědomě naučila lásce, přestože si to pořádně ještě nahlas nepřiznal.* Samozřejmě.. To už vím, že je to tak i s podpatkami. *Zasměje se a poté se na ní chvíli dívá, když si všimne jeho nejvýraznější jizvy. Rovnou ji potvrdí, že je od rebelů a jak k ní přišel.* Teď se tím netrap. *Vydechne a začne se jí plně věnovat. Na své jizvy teď nechce vážně myslet, když mu připomínají vše, čím si prošel.* Mm, takhle jsem neviděl žádnou. A ani nechci, když můžu mít tebe. *Zazubí se na ní a poté nevinně pokrčí rameny.* Pro mě jsi dokonalá na sto procent. *Zamumlá ji do hrudníku a stáhne ji kalhoty i s kalhotkami, jakmile mu ona sundá kalhoty. Když mu sundá i boxerky, vydechne a podívá se jí do obličeje, aby věděl, jestli si tím je jistá. Nechce, aby toho litovala. Jakmile uvidí její výraz, prudce ji políbí, avšak jejich těla spojí pomalu a opatrně. Nechce ji ublížit a chce, aby na tohle poté někdy vzpomínala s úsměvem. Po chvilce ji začne líbat jemněji a nechává ji, aby si na ten pocit zvykla.* V pořádku? *Zašeptá mezi polibky, načež se na ní podívá a pohladí ji po tváři.*

A čí bych byla když ne tvoje? *Zeptá se pobaveně s úsměvem na rtech.* Když mám podatky, nejsem malá a protože nejsem malá, moje zuřivost je náladová. *Zasměje se tomu a už si všimne jeho jizvy, která ji zaujme. Nepřijde ji fér, co si musel prožít. Je jí ho líto. Ale ty jizvy mu přidávají na kráse, to za smusí uznat, že je s tím ještě víc neodolatelnější, jelikož to dává na jevo, že si musel něčím protrpět, aby tady teď byl. Pak se na něj pobaveně podívá.* Tím mi chceš říct, že si ještě s nikým nespal? *Zamrká na něj pobaveně a uičnicky se na ně zazubí.* To není pravda. Určitě maximálně na devadesát devět procent. *Zamumlá pobaveně. Následně jsou už oba dva bez oblečení, což se jí rozodně líbí, když uvidí jeho pohled, láskyplně se na něj usměje.* /Tkhle se o mně ještě niko nikdy nestaral. Všem šlo jen o to, aby byli šťasní oni./ *Když jejich těla spojí, zavzdychá a políbí ho. Na jeho otázku mu odpoví polibkem a pohybem boků směrem k němu.* V naprostém. *Vydechne a zase ho políbí.*

Hmm, vlastně ničí. *Nevinně se zazubí, jakmile se ho zeptá, čí by byla, když ne jeho. Ohledně Ricky je docela majetnický, přestože  mu to přijde jako dost zvláštní vlastnost. Nedokáže si představit, že by měla být Ricky s někým jiným, proto toho jejího snoubence nenáviděl ještě dříve, než ho alespoň trochu poznal. A bude ho nenávidět furt, to se nezmění.* Tvé nálady já znám přeci až moc dobře. *Zasměje se, načež jí nechá, aby si prohlédla jeho nejvýraznější jizvu. Je rád za to, že jí nepřijde nijak ošklivá. Avšak po její otázce  má trošku problém se jí podívat do očí.* Jsi první. O nikoho jiného jsem se nikdy předtím nezajímal. *Zvedne koutky lehce nahoru, neměl vlastně šanci se ani s nikým blížit, navíc poté, co se stal dvakrát žebrákem, utekl ze sirotčince a i co se přidal k rebelům, neměl na takové věci pomyšlení, protože byl dost nedůvěřivý k lidem, kromě Ricky. A když se stal poprvé žebrákem, byla to chvilka po smrti jeho rodičů, kteří se mu stále vrací ve snech, tudíž na tom nebyl úplně dobře, dokud právě nepoznal ji.* U mě je to na sto procent. Neodporuj. *Zasměje se jí do krku, když už jsou oba bez oblečení, ještě se jí podívá do obličeje, aby věděl, že to opravdu chce. Když jej přesvědčí, konečně spojí jejich těla, tak těsně po jejím zavzdychání také zavzdychá a proplete si s ní jednu ruku. Polibek prohloubí a když se pohne proti němu, lehce ji skousne ret. Jakmile ho uklidní, že je to v pořádku, už nic neříká, protože teď jsou slova zbytečná. Místo toho ji zavzdychá do rtů a v pohybech boků začne postupně zrychlovat, přičemž jejich propletené ruce tlačí hlouběji do slámy. Sem tam se odlepí od jejích rtů a začne ji líbat na krku či na hrudi, nebo ji i někdy zasténá lehce do ucha, než jejich rty zase spojí. Jakmile ucítí, že se blíží ke svému vrcholu, tak ještě o něco zrychlí a dychtivě ji políbí, než se zavzdycháním jejího jména vyvrcholí.*

*Pobaveně nad ním zavrtí hlavou a zamiloavně se na něj podívá. Štve ji, že tohle není šťastně až do smrti. Tohle je jejich Šťastně až do odjedzu do Egypta. Už plánuje, že by si ho propašovla s sebou. Nebo by se mohla zavřít do pyramidy a nevylézt od atmtud, dokud nebude mít dovoleno Cardan za ní přijet.* Moje nálady jsou super. *Zazubí se na něj a po jeho dalích slovech o to, že ona je první trohu překvapeně zamrká, načež ho políbí.* Tak jsem skvělý porpvé.*Zamrká na něj s úsměvem na rtech. Ona sama měla před ním plno chlapů, ale to byli jen ti na jednu noc, pak jim řekla čau a odešla. Sice jí je teprve sedmnáct, ale s tímhle začala docela brzo. Ještě před stáctým rokem se v ní sepnul režim pravýho a rebelujícího Schreave a ona se rozhodla porušovat vše co jen šlo.* Neodporuju. Jsi blázen. Pomatenec. Jelito. A já nevím co ještě.*Vyplázne na něj pobaveně jazyk jako malé dítě. Když konečně spojí jejich těla zavdzdychá a ujistí ho, že je to vážně to, co chce, načež mu obvine nohy kolem těla. Snaží se nějak hlasitě nezvdychat, ale stejně je to marná snaha. Semtam zavzdychá jeho jmeno nebo místoo vzdchu ho lehce zataá za ret. Když i ona chvíli po něm dojde ke svému vrcholu, ruce mu obmotá kolem krku a natsikne se k němu co nejvíc to jde a zasténá mu do rtů. Je jí jedno, že bude mít poškrábaná záda od slámy, i když eží na svetr, stále pár stébel cítí. I kdyby ležela na střepech, bylo by jí to jedno, jelikož má Cardana.* Miluju tě. *Špitne sotva znatelně a srozumitelně, navíc zadýhaně.*

*Plánuje se k Ricky až pojede do Egypta nějak propašovat, protože si nedokáže představit, že by měla někam odjet bez něj a že by on měl zůstat tady, sám.* Pokud nejsi děsně mrzutá, tak jsou. *Zasměje se, načež s úsměvem přikývne.* Nejlepší poprvé. *Zamumlá ji do krku, ke kterému se školní a na který ji políbí. Všechny od sebe držel v jeho životě dál, jen Ricky ne. Od žádné holky, ať už by byla sebevíc atraktivní, by nenechal na sebe sáhnout, rozhodně ne. Byl takový dost nedůvěřivý, tudíž nebyl ani na nezávazné spaní, i když mu to přišlo jako dobrý nápad, tak se vážně nenaskytla příležitost.* A nebo ty jsi jen šíleně moc tvrdohlavá a já nejsem ani blázen, pomatenec a ani jelito. *Lehce ji jazyk skousne, když ho na něj vyplázne a poté konečně spojí jejich těla. Když mu obmotá nohy kolem pasu, tak ji začne líbat na krku, přičemž postupně v pohybech boků zrychluje, sem tam jiní zavzdychá do ucha, či do krku, nebo do rtů, i když se snaží v tom krotit. Poté se zavzdycháním jejího jména vyvrcholí a když vyvrcholí i ona, zastrčí ji pramínek vlasů za ucho, rozpojí jejich těla a zaboří ji obličej do mezery mezi krkem a ramenem.* Taky tě miluju. *Vydechne zadýchaně a sám si odhrne pár pramínků vlasů ze svého spoceného čela a přes Ricky hodí svou mikinu. Políbí ji na krk a chvíli se na ní zamilovaně dívá, avšak nedokáže potlačit zavírání jeho očí. Po této aktivitě je docela unavený, zvlášť když od toho, co Ricky odjela, pořádně nespal. Ještě těsně před tím, než usne, zamumlá něco ve smyslu, že se omlouvá za to, že právě usíná a aby si také odpočala.*