Palácové stáje

*Zeptá se ho, jak jej napadlo zrovna jméno Krescenc. Nepamatuje se, že by ho snad někde slyšela ve filmu nebo četla v knize.*Aha.*Přikývne chápavě. Když dá Jasper svému koni jablko a on je z toho strašně nadšený, příjde jí to roztomilé a usměje se nad tím. Pohladí ho a nespouští u něj oči, ani když jí dá Jasper ruku na pas. Zrychlí se jí tep, ale snaží se na sobě nedat nic dát. Když se jí zeptá, proč nejezdí, hned si vzpomene na dětství, kdy to hodněkrát zkoušela, ale když se jednou kůň splašil, nikdy si do sedla nesedla. Pak pokrčí rameny.*Možná bych to mohla zkusit.*Řekne pořád trochu nejistě. Hodněkrát to zase zkusit chtěla, ale neodhodlala se k tomu. Možná s Jasperem to půjde.*

*Stojí za Charity, když hladí jeho hřebce a dá jí ruku na pas. Ví, jak na něj reaguje a rád toho využívá. Vlastně, kdyby na něj tak nereagovala, tak by tu teď s ní nestál a neplánoval, jak jí zneužije k tomu, aby měl klid od svých rodičů. Ani neví, jak moc mu to usnadňuje. Zeptá se jí proč nejezdí. Chápe jí. Jemu se nikdy kůň naštěstí nesplašil, ale ví, že když se to stane, je to dost ošklivý zážitek a takoví lidé se pak bojí sednout do sedla klidně po zbytek života. Když od ní slyší, že by to mohla zkusit, s pousmáním jí položí druhou ruku na druhý bok a jemně si jí otočí k sobě, aby na něj viděla.* Pomůžu ti. Ale musíš si být jistá, že to zkusit chceš a snažit se zbavit co největší části toho strachu. *Řekne jí vážně. Nebude jí uklidňovat z hysterického panickýho záchvatu, jakmile si sedne do sedla.* Emerencia je asi nejklidnější klisna ve stájích. Takže jestli chceš, osedlám ti jí. *Nabídne jí.*

*Řekne mu, proč se bojí jezdit. Není to žádné tajemství. Prostě spadla a od té doby se o to nepokusila. Možná se zachovala jako srab, ale každý se něčeho bojí. Hodně holek bude vyšilovat z malého pavoučka, to ona třeba zase ne. Řekne, že by možná mohla zkusit zase si zajezdit, když jí nabídne pomoc. Navíc jí to přijde od Jaspera moc milé, že jí chce pomoci. On jí dá ruku i na druhý bok a otočí ji k němu. Zvedne pohled jemu do očí. *Děkuju.*Usměje se na něj.*Dneska raději ne. Ještě se na to úplně necítím. Navíc na sobě mám šaty a němi by to nešlo moc dobře. Pravděpodobně bych se zabila ještě dříve, kdybych se pokusila jezdit, jako to dělávaly dívky dřív.*Uchechtne se.*

*Položí jí ruku i na druhý bok a otočí jí k sobě. Koukne jí do očí. Sice tohle "romantický" civění jeden druhýmu do očí nechápe a nic to s ním nedělá, ale s ní očividně ano.* Není za co. *Uchechtne se.* /Děkuj mi, až ti zlomím srdce. I když ... měla by mi děkovat i za to, že jí věnuju nějaký čas a pozornost. Ne každému se tohle poštěstí od tak skvělé osoby, jako jsem já./ *Usměje se samolibě jeho vnitřní já. Po jejích dalších slovech přikývne a pobaveně se usměje.* /Nejsi vůbec vtipná../ Dobře. Je to na tobě. Kdykoli budeš chtít a budeš připravená, stačí přijít. Udělám si na tebe kdykoliv čas. /Teda pokud nebudu zrovna mimo palác na nějaký párty nebo u nějaký buchty, abych spravil náladu po času strávenym s tebou./

*Dívá se mu do očí a usmívá se. Připadá si jako ten nejšťastnější člověk na světě. Ten úsměv, který má na tváři jí vydrží dlouhou dobu. Bude mít problém se chovat normálně, ale musí to zvládnout.*/Stejně to asi dlouho nevydrží být tajemství./*Poděkuje mu, když jí chce pomoci s ježděním, ale chce to nechat na někdy jindy. Dneska se na to ještě necítí a navíc v těch šatech by to bylo hodně těžké.*Dobře.*Přikývne. Sama se k němu asi dlouho jít neodhodlá, je celkem stydlivá. Někdy ani moc nemluví, dneska má asi hodně povídací den. Všimne si, že je celkem pozdě a to se sem chtěla stavit jen na chvilku.*Už budu muset jít. Zatím ahoj.*Usměje se na něj ještě a naposledy pohladí Krencence. Poté opustí stáje. S velkým úsměvem dojde do své komnaty, kde si hnedka začne všechno zapisovat do svého deníku*

*Dneska se zase vydá do stájí. Na sobě má obyčejné modré džíny, na kolenou roztrhané a pak taky černé tričko. Stavila se do kuchyně pro pár mrkví a jablek. Ve stájích, kde ucítí vůni sena, se usměje a vydá se k boxu Dwighta, koně na kterém jezdil Bastien a i ona se na něm občas projede, protože je to asi ten nejhodnější kůň, který je ve stájích. Chvilku ho hladí a pak mu dá mrkev a následně se vydá k dalšímu boxu, kde je šedá klisna, Greycea. Ta je taky její oblíbenkyně ze všech těch koní, kteří tu jsou. Proto si od ní vyslouží červené jablko. Hned jak ho dostane, spokojeně zařechtá a ona se nad tím usměje.*

*Zase se jen tak prochází palácem, protože je zvědavá na všechny ty části, ve kterých ještě nebyla. Občas se zeptá komorné, jestli neví o nějakém místě a jaké by ji doporučila. Dneska to tak udělala taky a poslala ji do stájí. Teď už je Josephine na cestě tam. Musela ji popsat i cestu, aby se neztratila. Na sobě má hnědé šaty na barevném, slabém svetříku. Zrzavé vlasy má svázané do dvou drdolů na vršku hlavy, pár vlasů má spadených mimo. Jakmile dojde až ke stájím, s úsměvem vejde mezi koně a začne je obcházet. Jaknile však spatří dívku u jednoho koně, nervózně se pousměje a odkašle si.* /Mám se začít bavit nebo ne? Ale tak. Třeba bude hodná./ Eehm, ahojky. Neruším vás? *Zazubí se a dívku si prohlédne. Hned se však začne dívat na koně a usměje se ještě víc na koně, u kterého dívka je a pohladí ho.*

*Hladí jednu klisnu.*/Někdy si musím zazávodit s Bastienem.. Asi bych na něj vzala Greyceyu, ta je skutečně rychlá a jednoduše bych ho porazila.. I na skoky je dobrá./*Pomyslí si. Uslyší kousek od sebe hlas. Zvědavě se otočí na dívku, která je tam.*/Ta je ze Selekce./*Uvědomí si hnedka. Tuhle si zapamatovala díky jejím vlasům, stejně jak Keiru a Zoellu. Tyto tři dívky jí přišly nejvíce výrazné. Usměje se na ni mile.*Ahoj.*Pozdraví ji.*Klidně mi tykej.*Já jsem Kasey.*Představí se jí.*Jak se jmenuješ?*Zeptá se. Ví, že je ze Selekce ale její jméno si už nevybavuje.*

*Zamíří na doporučení od komorné do stájí. Koně nikdy neměla, ani na něm moc nejezdila. Jen párkrát, když byla malé dítě, tak na nějakých akcích. Aleni tak ji přišli krásni, stejně jako všechny ostatní zvířata. Jak tak prochází kolem každého koně zvlášť, každého pohladí po hlavě. Aspoň teda toho, které je otočený k ní nebo který je dostatečně blízko. Po chvilce dorazí k dívce, které stojí u klisny. Na tu se zářivě usměje. Úsměv ji na tváři zůstane.* Dobře. Já jsem Josephine. Říkej mi klidně jak chceš. Plno lidí mi říká Jo, Josie, prostě jak chceš. A těší mě. *Zazubí se na ni a klisnu pohladí po hlavě.* Ty si z paláce, že ano? *Zeptá se ji zvědavě, protože v letadle ji neviděla a tak ji mezi účastnice nepřiřazuje.* /A nebo máš blbou paměť. A ve zkušenosti si ji tam viděla. Ale ne, určitě ne./

*Všimne si dívky, která se připojí k ní v hlazení šedé klisny. Představí se jí a zeptá se na její jméno.*Taky mě těší Jo. Jsi ze Selekce, že?*Sice to ví, takže vlastně ani nečeká na odpověď. Tohle byla prostě jedna z řecnických otázek.*Ano, jsem. Kasey Thalia Schreave.*Představí se celým jménem.*Ale normálně mi říkej Kasey.*Řekne jí. Nechce, aby se jí klaněla a nebo jí vykala. Chce si s ní jen tak popovídat, přátelsky.*Jak se cítíš v Selekci?*Zeptá se jí zvědavě.*Určitě to musí být zajímavá skušenost.*Ona by se asi nepřihlásila, kdyby měla teda možnost. Navíc teď má Bastiena, se kterým je šťastná, takže o nikom jiném už není schopná přemýšlet, než o něm.*

*Na dívku se taky usmívá. Když prohodí otázku, jen přikývne. Je to zvláštní, být teď v paláci a v tom paláci někam patřit, bojí se na to vůbec zvykat, jelikož stejně za pár dní pojede domů. S úsměvem přikývne.* /Aspoň už někoho znáš, ještě to chce někoho ze selekce. A pak mužu být spokojená./ Jako, je to zvláštní. K přihlašení mě dokopal táta s bráškou, takže fo nebylo úplně moje svobodná volba. Ale zas je to tady fajn, takže jsem za to ráda a cítím se zvláštně, ale dobře. *Zazubí se. Dokonce se poslední dobou více s každým rozpovídává než jdy dřív, za což je také ráda.*

*Představí se dívce, stejně jako ona jí a pak se jí zeptá na Selekci, ví že je to účastnice a chtěla si s některou z nich popovídat.*A co Sawyer, líbí se ti?*Zeptá se s úsměvem.*/Hnedka bych mu mohla poslat vzkaz, jak na tom s ní je.. Ale ne. Ať si na to přijde sám./*Pomyslí si a otočí se zpět na koně.*Máš ráda koně?*Položí jí další otázku.*Já hodně taky občas jezdím. Ty jezdíš? Nebo jsi to někdy aspoň zkoušela?*Zeptá se jí. Většinou bývá ta tichá, ale dneska má povídací náladu. Občas to tak je, díky mamčiným genům, a ta je upovídaná hodně. Tátův gen stydlivosti to nedokázal úplně potlačit.*

*Na dívku se usmívá, sem tam koně pohladí a otočí se i na koně vedle. Nikdy nevěděla, který zvíře se ji líbí víc, vždyť se ji líbily ohrožené druhy, ale celkově prostě všechny zvířata. Když se ji zeptá ma Sawyera, přihmouří pořád s úsměvem oči.* A to říct můžu? Není to nějaké tajemství pro účastnice? *Ptá se jí s přimhouřenýma očima.* Ale ne, řeknu ti to, co mu. Připadal mi jako nějaká projekce, když byl s nama v letadle, protože cosi budem, nevěřil jsem, že by si daval tu práci na nás čekat. Ale teď mi celkem přijde fajn. Ale pořád nevím, jestli mu můžu důvěřovat. *Prohodí, ale poslední větu spíše zašeptá, ale Kasey ji stáe může slyšet. Mužům moc nedůvěřuje, ať je to kdokoliv.* Mám ráda všechny zvířata. Všechny stejně obdivuju. Takže jo, mám. *Zazubí se na ni a pokrčí rameny.* Ale nejezdím, jen jsem se jako malá párkrát příležitostně svezla. *Vysvětlí a má co dělat, aby po jejím návalu otázek neměla vykulená očka.* /Co mají všichni s tím, ptát se na tolik otázek? Stačila by jedna./

*Zeptá se jí zvědavě na Sawyera. Přece jen ji soutěž jejího.. asi by jejich vztah přirovnala k bratranci a sestřenici. Takže ji Selekce jejího bratrance zajímá.*Jestli mi to nechceš říct, nemusíš.*Řekne hnedka. Nechce ji nutit, pokud jí to říct nechce.*Projekce? To mi připomnělo Avengers.. Jestli jsi to někdy viděla.*Pousměje se a vzpomene si konkrétně na poslední díl. Pka přikývne a zeptá se jí na koně.*Aha.*Řekne chápavě.*A jak se ti líbí tady v paláci?*Položí jí další otázku. Nechce, aby mezi nimi bylo trapné ticho. Navíc dneska má povídací náladu a očividně to odnáší právě Josephine, která na ni narazila.*

*Napřed s úsměvem přemýšlí, jestli ji to.má říct. Sice di vážně pohrává s myšlenkou, že ji to neřekne, ale to by ona nedokázala, takže ji to nakonec řekne a po jeji větě našpulí rty.* Jo, myslím si, že párkrát jo. *Zazubí se na ni a opět si vzpomene na cestu letadlem, kdy se najednou z ničeho nic objevil. V tu chvíli nemohla ani promluvit, jak byla překvapená, že ho vidí.* Je to tady nádherné. Úplně jiné než u nás. Víc... Jiné. Bohatší, větší, modernější. *Pokrčí rameny a jeji úsměv stale na tváři zůstává.* Jaké ne to tady bydlet... Celý život? Chtěla bys někdy pryč? Žít třeba v nižší kastě? *Zeptá se ji zvedavě mezitím, co si zase hladí koně. Bojí se být hlavou i blízko toho koně, aby ji třeba náhodou nevytahl kytky z drdolů.*

*Poslocuhá, co jí říká Josephine o Sawyerovi a při zmínce o projektu v letadle, vzpomene si na Avengers a pousměje se. Zeptá se jí i jak se jí líbí tady v paláci. Přece jen musí to být změna. I kdyby byla dívka třeba z druhé kasty, nic podobného asi ještě nezažilo. Palác je nádherný.*/Je nádherný, ale občas se tu člověk cítí jako v kleci../No, jak kdy.. *Přemýšlí, jak správně odpovědět na její otázku.*Někdy je to fajn, ale někdy nic moc.. Pořád je tu hodně lidí a člověk má své soukromí snad jen v komnatě. Ale zase je to tu nádherné. Zahrady, les, vodopád v zahradách.. Taková místa asi jen tak někde nenajdeš.. *Odmlčí se.*Navíc se tu člověk nenudí.. pořád se tu něco děje, což je výhoda a někdy i nevýhoda, když chce člověk klid.*Pokrčí rameny.*Žít v nižší kastě.. Asi ano. Chtěla bych si to aspoň zkusit, jaké to je. Navíc třeba bych tak zjistila co je potřeba změnit, poupravit.*Řekne jí.*I když tohle na mě ani moc nezálež. To Keenan, Sayer a Brikssi./Jo, já to budu mít ve Španělsku./

*Chtěla by, aby se lide měli všude stejně a všude dobře, i když ví, že tenhle její sen, se nestane skutečností. Vidět ty děti v dětském domově, jak nemají rodiče a pochází ze špatně zabezpečené rodiny a pak vidět tenhle palác a da se říct, život jak v bavlnce, je to něco jiného.S úsměvem ji poslouchá a přikyvuje.* Mate tady i vodopád? *Zamrká na ni překvapeně a hned se ji více rozzáří očka.* /Mají tu vážně vše. Chtělo by to tady i zoo..../ A máte tady třeba něco s květinami? *Nakloní zvědavě hlavu na bok a stále dívku poslouchá.* Ale mohla bys jim to pak navrhnout. Určit by te vyslechli. *Zazubí se na ni. Tuší, že tohle možná není nic snadného bydlet v pálaci, ale bez možnosti cokoliv udělat * Akce jsou tady takhle pořád? I mimo selekci? *Ptá se dál a tak nějak doufá, že není moc vlezlá a zvědavá.* /Stýská se mi ale po našem skromném baráčku. Ne že by se mi stýsaklo po těch dvou furiich, ale po tátovi s bráškou jo. Už jenom kvůli tomu, by bylo fajn být brzy doma./

*Zmiňuj Řekne snad všechny nevýhody a i výhody, které nabízí život v paláci.*Jo, máme. Skryty v zahradách.*Pousměje se.*Je to moc krásné místo, klidné.*Ráda tam chodí a čte si.*No, kromě zahrad, kde jsou všude rozkvetlé keře květin.. Tu máme skleník.*Usměje se na dívku.*Máš květiny hodně ráda, co?*Podívá se na její vlasy, ve kterých jsou taky květiny. Pak souhlasí s tím, že by si chtěla zkusit žít v nižší kastě, hlavně proto, že by mohla asi něco změnit k lepšímu.*Jo, to bych mohla.*Usměje se.*No, když není Selekce, akce jsou taky, ale méně./Teďka je to tady až neuvěřitelně živé./*Dořekne v duchu.*Užíváš si akce?*Zeptá se jí. Pro někoho to musí být jako úžasný zážitek, i když ona to nijak nevnímá. Nebo ne moc extra.*/Akcí zažiju určitě ještě hodně.. Teď v Illley během Selekce a pak ve Španělsku./

*Z ošetřovny ze dostala až dneska dopoledne. Snažili se jí přesvědčit, aby tam ještě zůstala, ale byly neoblomná. Koneckonců byla to "jen" bodná rána do ramene, jejími slovy. Ruku má zavázanou a i když s ní nemůže moc hýbat, od nikoho nechce pomoc.*/Jen blbý je, že je to pravačka a já jsem pravák../*To ji neskutečně štve. Na sobě má dneska černé džíny a šedé tričko. Vlasy má rozpuštěné, protože si je sama nedokáže dát ani do obyčejného culíku, ale pomoc nechce. Nerada ukazuje, že je slabá nebo tak a v posledních dnech to udělala už několikrát. Míří do stájí. Má ráda koně a ráda by si i zajezdila, ale je jí jasné, že to dneska nezvládne.*/Jak těžké může být říct si o pomoc? Pro ni hodně. Stavila se i do kuchyně, kde vzala několik jablek a i pár mrkví. Přistoupí k velkému černému koni.*Ty jsi ale krasavec.*Řekne, usměje se a pohladí ho po nozdrách. Poté mu dá i jedno jablko.*

*Rozhodl se dneska zajít do stájí. Už od útoku přemýšlel, že by se stavil za Lucyou, protože o ní má strach. Ví, že jí bodli do ramene a nesnáší ty parchanty, kteří se rozhodli ublížit jeho mladší sestře. Nejradši by nakráčel do jejich ghetta a postřílel je. Je přesvědčený, že by nebyl jediný a v paláci by se našli další odvážlivci, kteří by chtěli pomstít zase své milované.* /Ještěže máma s tátou zůstali doma. Nezvládl bych, kdyby ublížili i jim./ *Proběhne mu hlavou, zatímco jde do stájí, protože společnost koní ho vždy dokáže uklidnit. Jakmile tam dojde, uvidí Lucyu u jednoho černého koně a po jejích slovech se pobaveně usměje a přejde blíž.* Jo, já vím. Slýchávám to ze všech stran od každé dívky, která mě chce mít jen a jen pro sebe. Děkuji, sestřičko, že jsi to konečně uznala. Ty taky nejsi k zahození. *Zazubí se na ní a pak jí sjede starostlivým pohledem a odsune humor stranou.* Jsi v pořádku? Promiň, že jsem za tebou nebyl na ošetřovně. Strašně moc jsem chtěl, ale buď mě k tobě nechtěli pustit, nebo mi sem táta poslal papíry a pak už bylo na návštěvu pozdě. *Omluví se jí, protože má pocit, jako by právě jako starší bratr zklamal.*

*Dojde do stájí s obvázanou rukou do stájí s několika jablky a taky mrkvemi. Štve ji, že je poněkud teď neschopná. Je pravák a pravou ruku má zraněnou Řekne černému koni, že je skutečný krasavec, pohladí ho a dá mu jablko. Když uslyší hlas svého bratra protočí očima.*Ty jsi ale egoista..*Zamrmlá směrem k němu, naoko otráveně.*Nejsem k zahození? Tak to vážně potěší, děkuji.*Uchechtne se.*Jestli tohle říkáš každé holce "nejsi k zahození". Pak vážně nechápu, jak můžeš ty nějakou holku sbalit. Nejspíš s takovou skončíš navždycky sám.. S kočkou, jako starý panic.*Usměje se na něj sladce. Pak si povzdechne. Mnohem raději si z něj takhle utahuje, než se baví o něčem nepříjemném, což je například její zranění.*Jo jsem. Není to nic smrtelnýho.*Ujistí ho.*V pohodě, já se nezlobím.*Ujistí ho.*Ví to i rodiče?*Zeptá se ho.*/Musí to vědět../*Nechce, aby si o ni dělali starosti.*

*Dojde do stájí, protože koně ho vždy dokážou uklidnit a objeví tady svou sestru. Netušil, že už jí z ošetřovny pustili..* /Není to nějak brzo? Vždyť jí sakra bodli do ramene. To se jí nemohlo snad ani trochu zacelit, ne?/ *Proběhne mu hlavou a pak hned pobaveně zareaguje na její slova adresovaná koni a pak se zasměje.* Nejsi k zahození. *Přikývne.* I když ten tvůj princ ti určitě říká, něco jinýho, co? *Pousměje se.* A jsi moje sestra. Bylo by divný, kdybych řekl, že jsi sexy kočka k nakousnutí. *Pokrčí rameny a pak se zasměje.* Co jsem tak slyšel, tohle si myslelo i plno lidí o tátovi a jak to dopadlo. A navíc... panic nejsem už dávno. *Zazubí se na ní a pak jí přejede starostlivým pohledem a zeptá se jí, jak jí je. Hned se jí omluví za to, že jí nenavštívil a má pocit, že tím úplně jako starší bratr selhal.* Mohlo by být. Nepodceňuj to. Tak sis odbyla tu formální odpověď. A teď doopravdy. Jak se cítíš? *Koukne na ní vážným pohledem, kterým od ní vyžaduje upřímnost. Po její otázce se smutně pousměje.* Zbytečná otázka, nemyslíš? Máma chtěla, abysme jeli domů. Táta jí to nakonec rozmluvil, protože jestli si vybrat mezi rebelama doma a u nás, vyjde to nastejno. *Pokrčí rameny.*

*Hraje uraženou, když její bratr řekne, že není k zahození.*Jo to by asi bylo.*Uzná.*Jo to říká.*Alexei neví, jak to mezi ní a Josephem je a vlastně ani ona sama se v tom moc nevyzná. Měl v plánu se vzdát titulu a zůstat tady, v Illey, ale teď se její názor mění a ona neví, co chce.*/Do háje.. Tohle se stát nemělo./*Uvědomí si. Pak se uchechtne.*Jo a táta má mámu.. Snad se i tobě teda poštěstí. Ale nesmutni, kdyby ne. Vždycky si můžeš pořídit nějakou kočku a po nocích se cpát zmrzlinou.*Nabídnu mu další alternativu. Pak se jí zeptá, jak se cítí a ona řekne, že je to v pohodě. Vážně se cítí celkem dobře, když teda pomineme, jak ji štve, že plno věcí jí trvá dvakrát tolik času, protože musí používat jinou ruku, než obvykle a je tvrdohlavá říct si o pomoc.*Jenže nebylo Alexi. Nic to není.*Zopakuje svou odpověď. Pak si nahlas povzdechne.*Já jsem ti řekla, jak se cítím.. Jsem v pohodě, vážně. Jsou lidi, kteří byli zranění více, ale já měla štěstí, že jen tohle. Takže klid.*Pak se zeptá, jestli to ví rodiče a po jeho odpovědi přikývne.*Jo, dalo se očekávat že máma bude chtít, abychom přijeli domů../Ale mě se tam ani moc nechce./*Uvědomí si.*Jak si užíváš pobyt v Illey?*Chce odvést jejich hovor někam pryč. I když si zase není jistá, jestli je zrovna tohle dobré téma.*/Poslední dobou jsem se celkem krotila s návštevami barů.. Byla jsem tam jen třikrát?/*To je na ni vážně málo, vzhledem k tomu, že v Rusku tam byla skoro nonstop. Snaží se chovat vzorně i kvůli Josephovi, i když sama neví proč jí na tom teď tak záleží. Ale jedno ví jistě, nechce to probírat se svým bratrem.*

*Z včerejšího útoku vyvázl bez zranění a je rád, že jeho rodina také. Zjistil, jak je na tom Nova, se kterou má na dnešek domluvenou schůzku a je rád, že se jí nic nestalo. Mrzí ho, že bez zranění nevyvázli úplně všichni.* /Hned po dalších schůzkách vyřadim co nejvíc holek, abych je neohrožoval./ *Honí se mu hlavou, zatímco jde ke komnatě Novy. Nechal jí už předem poslat jezdecké oblečení s tím, že kromě ukázky koní si mohou i zajezdit. Sám má na sobě své jezdecké kalhoty a triko. Jakmile zastaví u její komnaty, zaklepe na dveře a čeká, než mu otevře.* /Docela paradox.. Jedna z těch, který na mě byly nejhnusnější a já jí pozvu jako první.. Jsem magor../ *Proběhne mu hlavou, ale nakonec uzná, že to aspoň bude mít brzo za sebou.*