Palácová pláž

Milé. *Uchechtne se a potřese nad ní pobaveně hlavou. Trochu se bojí toho, co všechno jeho máma bude schopná v paměti vyhrabat a nadšeně Octavii přednést, ale tuší, že před jejich setkáním nijak neuteče a jednou to bude muset nastat.* Nestydím se za to, že jsem paličák. *Zazubí se na ní. U sebe to jako slabou stránku nevidí, ale u ní by ocenil, kdyby se tolik nedohadovala. Uvědomuje si, že je to docela dost nefér, ale počítá už teď s tím, že ten názor nijak měnit nebude.* Pokud to není pánev nebo nějaká tlustá knížka, tak je to ještě v pohodě. *Zasměje se a doufá, že až jejího bratra pozná, nepřivítá ho klučina s zařízlou pánví do hlavy.* Vím, že nebudu jeho strejda. Ale zní líp strejda Sebastien než kdyby mi říkal švagře. To slovo zní příšerně, takže budu strejda. *Zamrká jako neviňátko, protože to má dost dobře vymyšlené.* Jen aby. Ale klidně se s nima seznam. Nemůžu ti to zakazovat. /Bohužel./ *Doufá, že nevytasí s nějakými pomluvami nebo totálně pitomými historkami, ale snaží se svým sourozencům aspoň trochu důvěřovat.* Já vím, moc dobře si to uvědomuju, ale ty zase víš, jak reaguje veřejnost, když vidí následníka trůnu, který má nějaké chyby. Celý život jsem se snažil jim dokázat, že budu dobrý. Že mám k dokonalosti nejblíž, jak to jde. Neučil jsem se přiznávat svoje chyby, ale maskovat je a měnit je v klady. Je divný se před někým takhle...otevřít. *Pokrčí lehce rameny a pousměje se na ní. Jeho úsměv se rozšíří, když mu bez problémů vyjmenuje věci, které neumí ona.* Dobře, budu tě zdržet daleko od kuchyně. To si zapamatuju. *Uchechtne se.* Budu nadšený, jako malé dítě. *Přikývne s pobaveným úsměvem.* To jsem rád. Tenhle společný dárek zní skvěle. *Stiskne jí s úsměvem ruku.* Už je docela pozdě. Nechceš už jít? Můžeme kouknout na ten film. Práce počká do zítřka.

*Oba dva jsou dost tvrdohlaví a na tom se nic nezmění. I když ani jednomu se nelíbí, jak je ten druhý tvrdohlavý. Nakonec přizná, že bratra nehonila s papučí v ruce po paláci jenom jednou, vlastně je to u nich doma takový obvyklý jev a už to ani moc lidí neřeší.*Pánvičky jako většinou v komnatě nemívám. A té knížce bych to neudělala.*Uchechtne se. Když Sebastien řekne, že bude pro Willa strýček, opraví ho, protože ti dva budou švagři. Uchechtne se.*Dobře ty strejdo, jak myslíš. Nicméně bys měl vědět, že i když je Willovi teprve osm, rád se chová jako starostlivý starší bráška, takže bacha, aby sis to s ním nerozházel. Pak by se ti chtěl ještě nějak pomstít.. Říkala jsem ti, že jsem se už probudila jednou s napůl růžovou hlavou? *Usměje se jako andílek a doufá, že v Sebastienovi to vyvolá reakci o jakou usiluje a že se trochu zalekne, protože ji vždycky pobaví ho vidět vykolejeného.*To nemůžeš. Ale vážně neboj, nic co mi řeknou nezpůsobí, že na tebe úplně změním názor a zase se uzavřu.*To už by neudělala, ne před ním.*Já vím.. Je to těžký, ale i lidi by měli vědět, že my dokonalí nejsme.. I když máme tituly, jsme taky jenom lidi. Vždycky když mi někdo něco takový ho vyčítá, osobně se ho snažím nevnímat. Oni ani prakticky neví, o čem mluví. Neví, co musíme snášet. Tlak veřejnosti, pronásledování médii.. Neví jak by to všechno zvládali sami.*Pokrčí rameny. Začne vyjmenovávat věci, které třeba nejdou jí a ani se s tím moc netrápí.*Jo, to bys měl.*Uchechtne se.*Ale vidíš? Nemusíš se přede mnou bát otevřít. *Sama mu řekla několik věcí, se kterými má problém a to proto, aby věděl, že před ní se klidně otevřít může. Přikývne.*To zní. *Ráda s ním tráví čas sama.*Jo, můžeme. Ale jestli myslíš, že na tu práci tak zapomenu, mýlíš se, prostě ti pomůžu zítra.*Zazubí se na něj. Oblékne si rychle šaty, přes plavky a posbírá věci, aby se pak se Sebastienem mohli vydat pravděpodobně do jeho komnaty.*

Tyhle prostory, které se nacházejí na venkovních pozemcích paláce, jsou poměrně novinkou. Nadkrytý prosklený komplex vznikl před dvěma lety z dálky působí spíše, jako ohromný skleník, ale zdání klame. Uvnitř se nachází velká písčitá pláž s velkou vodní plochou, Umělá sopka, která chrlí oheň každou hodinu, spousta umělých skalek, rostliny, palmy a přistroj na tvorbu umělých vln, kdyby si snad někdo toužil zasurfovat. Vnitřní teplota je vždy okolo třiceti stupňů a teplota vody se pohybuje kolem osmadvaceti stupňů. Střecha komplexu je zatahovací, takže když je slunečné počasí není zastřešení potřeba, ale za deštivých dnů se pláž zastřeší a nikomu nic nebrání v tom, aby i tak na pláži mohl pobývat.

*Slyšela o jakési pláži uvnitř paláce, která by zde měla být. Dlouho neváhala a vydala se ji pomocí navigace komorných hledat. Na sobě má černé džíny a ještě bílé tričko. Na pláž si s sebou vzala ještě mobil a sluchátka. Pod oblečením má plavky. Když dojde na místo, hodí mobil se sluchátky na jedno z mála lehátek, které tu je.*/Škoda, že nic podobného nemáme v Austrálii.. Aspoň nějaká výhoda toho, kdybych si vzala Wallace by tu byla./*Ale za to jí to asi nestojí. Než si vzít jeho, raději se skutečně vzdát titulu a odjede nebo bude fingovat svou smrt, pokud bude třeba. To už má dost promyšlený a myslí, že by to mohlo vyjít. Za to, aby zrušila zasnoubení jí stojí prakticky cokoliv Nechce být s někým, kdo se jí v mládí akorát posmíval a teď se jí taky nijak nelíbí. Sundá si všechno oblečení a nechá na sobe jen dvojdílné černé plavky. Dlouho neváhá a vejde do příjemně teplé vody. Pláž je pod střechou, ta se sice dá rozevřít, ale je zima, tudíž je zavřená a je tu krásně teplo. Skoro jí připadá, jako by byla na skutečné pláži.*

*Od včerejší rozpravy s Livií se ho drží špatná nálada. Doopravdy nenáviděl, když bylo něco mimo jeho kontrolu, avšak nyní nemohl dělat nic s jejím zasnoubením a věděl, že skrze její tvrdohlavost ji nepřesvědčí o tom, aby jednala i ve vlastním zájmu a přestala se ohlížet na to, co její rozhodnutí přinesou jemu. Strávil dnes slušnou hodinu boxováním, kdy i přes ochranné pásy na klouby začal cítit, jak ho bolí a tuhnou. Dostal tak ze sebe sotva zlomek frustrace, která ho stravovala. I proto se rozhodl jít si zaplavat. Předpokládal, že v bazéně bude nyní více lidí, než na uzavřené pláži, kde je navíc více prostoru, aby se člověk druhé osobě vyhnul, když zrovna jako on nemá náladu na konverzaci. Předevčírem si v noci studoval základní nákres paláce, který si vyžádal, aby se mu nemohlo stát to, co Livii a neztratil se. Jeho fotografická paměť byla užitečná, a tak na pláž trefil bez obtíží. Po rychlé obhlídce si zde všiml pouze jedné další osoby.* /Perfektní./ *Z boxu se nepřevlékal a měl s sebou jen ručník a lahev s vodou, které bez zájmu hodil do písku, zul si boty a svlékl si sportovní šortky a tílko, aby zůstal jen v tmavých boxerkách. Vůči svému tělu necítil žádný ostych, zároveň neměl potřebu se cestou stavovat pro plavky. Často nechápal, proč ženy dělají takový rozdíl mezi bikinami a spodním prádlem, když první často odhaluje více a vypadají v obojím stejně. Zamířil do vody a jakmile byla přijatelná hloubka, ponořil se a nechal vodu, aby z něj alespoň trochu smyla pozůstatky předchozí námahy. Voda nebyla slaná, naopak mu po vynoření na rtech ulpěla otravná pachuť chloru. Sic celé okolí připomínalo tropický ráj, stačila chvíle, aby byla ta iluze prolomena. Uvědomil si, že je druhému návštěvníkovi pláže blíže, než očekával. Dost blízko, aby rozeznal rysy tváře a zařadil si ji jako australskou princeznu. Měl podrobný přehled o jiných královských rodech, považoval to za svou povinnost. Spočinul na ní pohledem o něco déle, než by bylo vhodné, ne však pro lákavé křivky, přestože si byl jist, že pro tak útlý pas by ženy pár století vzad vraždila a mučily svá těla korzety. Zaujalo ho tetování, když k němu byla na okamžik otočená zády. Nemělo by ho překvapovat vidět ho na princezně, přesto se tak na vteřinu stalo.* /A měl by sis ty předsudky vymlátit z hlavy./

*Pořád přemýšlí nad tím svým zasnoubením. S Wallacem si toho v mládí prožila dost nepěkné věci. Proč? Řekněme, že vždycky nevypadala tak dobře jako dneska. Měla pár kil navíc, protože sladkým zaháněla posměšky dětí, které se jí smály kvůli tomu, že její táta raději upadl do kómatu, když viděl jakou má dceru. On ani nevěděl, jestli bude dívka nebo chlapec, když do něj upadl. Nicméně za to jak vypadala byla postřehem jen dalším posměškům. Taky rovnátka tomu moc nepomohla. Teď už má ale zuby rovné a jako perličky a pas štíhlý. Možná skoro až moc. Taky se pohybuje jen tence mezi dobrou váhou a podváhou, protože má čas od času tendenci jíst o něco méně, než by měla a k tomu všemu dost cvičí. V černých dvojdílných plavkách se vydá do příjemně teplé vody. Líbí se jí tu, skoro jako by byla na opravdové pláži.*/Ještě lepší, nejsou tu medúzy a žadný nechutný a slizký řasy../ *Akorát je tu ona chlorovaná voda no. Všimne si, že se k ní někdo přidal, ale moc mu nevěnuje pozornost, dokud k ní tedy nepřejde blíže a nezačne na ni zírat. Nadzvedne obočí.*Ahoj? *Pozdraví ho trochu otázkou.* Řekneš něco, nebo na mne bude jen nadále takhle creepy a trochu úchylácky zírat? *Zeptá se s lehce pobaveným úsměvem.* Mimochodem, jsem Kelaya. *Představí se a doufá, že jí řekne svoje jméno. Všechny královské nezná. Tipovala by, že patří k rodu, který je v Belgii nebo Švédsku, ale není si jistá. Na tohle nikdy nebyla. Ani ji nebaví být princeznou. Kdyby měla možnost, rozhodně by se jí stát nechtěla. Na rozdíl od těch dívek, které se přihlašují do Selekce.*

*Občas se dokázal ztratit v myšlenkách. Jeho rodina a přátelé na to byli zvyklí, mělo ho však napadnout, že na dívku bude působit zvláštně, když na ni bude jen tak nepřítomně zírat.* /Idiote./ *Většinou si na takové věci dával pozor, dnes byl ale podivně roztržitý.* /Čas se dát dohromady./ Zdravím. *Pokývl jí a nasadil omluvný úsměv a pohlédl jí do očí.* Omlouvám se, rozhodně jsem neměl v úmyslu "trochu creepy a úchylácky" zírat. *Tyhle anglicismy mu byly pořád cizí, a tak není divu, že mu zacukaly koutky nad tím, jaké slova princezna zvolila. Na rozdíl od ní jí vykal. Ačkoliv se neukázal ze začátku v nejlepším světle, na vychování dbal a tykání a jeho nabízení bylo rozhodně výsadou dámy. Jeho sestra by se mu vysmála, že je suchar. Nejspíš se od něj očekávalo, že sklopí pohled a bude zkoumat její tělo, ale to bylo pod jeho úroveň, přestože by jistě bylo, co obdivovat.* Zaujalo mne to tetování na zádech a zamyslel jsem se. Kvalitní práce. *Vysvětlí ještě.* Bylo by zeptat se na jeho význam pro změnu příliš creepy a vtíravé, anebo to budu mít povoleno? *Nadhodil pobaveně a nepřímo už se však zeptal.* /Já vím./ Australská princezna, nemýlím-li se? Lucien, Belgie. *Udělal krok k ní, avšak dal si záležet, aby mezi nimo udržel přijatelnou vzdálenost, vzhledem k tomu, že byli polonazí. Natáhl se po její ruce, pozvedl ji a jen naznačil polibek na její hřbet, jak se slušelo.* Potěšení je zcela na mé straně. *Měl alespoň chvíli na to si její tvář více prohlédnout o něco pečlivěji. Vypadala o něco straší, než kolik věřil, že jí je, její výraz zvláštní směsí jisté odtažitosti a zároveň vstřícnosti. Byl na to zvyklý, většina členů královské rodiny vždy balancovala na hranici mezi tím, co doopravdy cítí, a jak by se choval měli. Pustil její ruku a odstoupil a vzhledem k tomu, že protokolu bylo učiněno zadost, padnout naznak do vody a užít si její hřejivé objetí, kvůli kterému původně přišel. Přestože nebyl v náladě na družnou konverzaci, přítomnost Kelaye ho kupodivu zatím nikterak neirotovala. Naopak se v něm probudila zvědavost, jednalo se o důležitou osobnost a on vždy rád zkoumal lidi. Zajímalo by ho, kolik toho může princezna zaujmout. Udržet totiž jeho pozornost nebylo zrovna snadné.*

*Na osobu, která se k ní přidá na této pláži se nesoustředí. Myslí si, že stejně jak ona bude i on ignorovat přítomnost toho druhého. Přišla si sem hlavně zaplavat, aby měla nějaký pohyb. Taky mohla zajít do posilovny ale, tam byla včera a chtěla prostě změnu. Pozdraví h, trochu otázkou. Když na ni jen tak zírá vypadá docela creepy a úchylácky, ale udělá si z toho legraci. Pobaveně se usměje nad tím, jak tato dvě slova řekne. Taky ji překvapuje, že si s ní vyká.*/Ani by bylo taky dobrý začít../*Sice si na tyhle věci nepotrpí, zase nepotřebuje vypadat jak nevychovanec. Přikývne.* Děkuju. *Poděkuje mu za tuhle lichotku a po jeho dalších slovech potřese hlavou.* Nevadilo by mi, kdybyste se na to zeptal, a když vím, že to chcete vědět odpovím hned. Žádný význam pro mě nemá. Prostě jsem si chtěla nechat něco vytetovat a toto se mi zalíbilo. Neskrývá se v něm nějaká tajná zpráva nebo tak. Pokrčí rameny a pobaveně se pousměje.* Nemýlíte. A těší mě. *Řekne, když se jí taky představí.*/Tak přece jen jsem se trefila tím odhadem země./*Když ji vezme za ruku a na její hřbet naznačí polibek, pousměje se pobaveně.*Omlouvám se jen.. Jste asi první člověk, princ, za celý můj život, který se ještě chová takhle vychovaně. *A taky je tahle situace v tom, že naproti sobě stojí, on jen x boxerkách a ona jen v plavkách. Bizarněji by to vypadalo jen, kdyby byli rovnou v komnatě a chystali si to rozdat a on ji jen tak políbil na ruce. Taky klesne do vody a tím mu zakryje pohled na její tělo, stejně jak on na to jeho, což ji mrzí. Prohlédla si ho, jak by ne.. Stál před ní jen tak v boxerkách, snad každá holka by se podívala.* Nechcete si tykat? Abych přiznala, vykání a všechny tyto věci jsou pro mě trochu otravné. *Není jako ostatní princezničky, které se chovají naprosto dle etikety a při akcích stojí v koutě domnívající se, že musí být chlap ten, který je osloví první. A když se tak stane, jen se chichotají a kopí stydlivě oči. Ona se dokáže zabavit dokonale sama.* Takže.. Často takhle stojíš a díváš se na nic netušící se dívky? Nejsi snad nějaký stalker? *Ráda si z lidí utahuje a provokuje je.* /Chová se přesně podle etikety.. Snad to nebude nějaký suchar, co bere vše přehnaně vážně a bude aspoň trochu legrace. Jestli mi tu začne vykládat nějaké nudné kecy o tom, jaký je venku počasí a ani nepochopí srandu, ais se utopím. To by vyřešilo i dost problémů../ *Proběhne jí hlavou.*

*Vzhledem k tomu, že princezna nejeví známky pohoršení nebo uražení a bere situaci s hunorem, uleví se mu a rozhodne se na to navázat.* /Chytrá odpověď./ *Pousměje se v duchu nad tím, že mu to poví hned, když to očividně chce vědět. Bylo příjemné poznat dámu, která ví, jak používat mozek, škoda že jeho starší sestra si tuhle vlastnost neosvojila.* Impulzivní nápad? *Pozvedl pobaveně obočí. On málokdy jednal impulzivně, zvlášť kvůli tomu, že mu v hlavě neustále šrotovaly veškerá ozubená kolečka a tím pádem až příliš nad věcmi rozmýšlel. Občas by si přál, aby občas provedl nějakou hloupost, ale potřeboval vyvažovat Liviiny eskapády. Bylo to něco, na co si ale nikdy nestěžoval. Svým způsobem na sebe se sestrou neustále tajně dohlížejí. Představí se jí a pobaveně si odfrkne nad její poznámkou.* Takže považujete za slušné, že jsem na Vás zíral? Co dělají poté ti méně slušní princové? Tahají Vás do temných zákoutí a překládají na potkání neslušné návrhy? *Zeptá se rádoby šokovaným hlasem a nevěřícně potřese hlavou. Nikdo by mu to komedii nesežral, ale o to přeci šlo. Ponořil se do vody, svaly se mu díky tomu začaly uvolňovat. Dnes to s tím boxem doopravdy přehnal.* Když to podáte takhle, nerad bych byl otravný, tudíž nabídku přijímám. *Pozvedne lehce pravý koutek úst v jakémsi pokřiveném úsměvu, který prozrazuje upřímné pobavení. Sám se ve formalitách vyžívá, protože to bere jako hru. Nudnou, společenskou, ale i snadnou na to vyhrát. A kdo by nerad vyhrával.* Můžu jen prozradit, že v tom, co dělám ve volném čase jsem dobrý, tudíž pokud bych byl stalker, rozhodně ne tak mizerný, abych se nechal takhle přistihnout. *Na falešnou skromnost rozhodně netrpěl.* Máš snad hodně stalkerů? U princezny bych se nedivil, nejspíše ani netušíš o tom, kolik mužů si tě tajně fotí a vyvěšuje si tvé fotky po stěnách kolem domácího oltáře s tvým jménem. Lidé mají divné úchylky, lepší o nich nevědět. *Utahoval si s ní. Věděl, o čem mluví, přeci jen taky nebyl zrovna neviňátko. Pochyboval však, že by na tom ona byla jinak. Už je způsob, jak s ním otevřeně vtipkovala a v náznacích provokovala ji prozrazoval. Nevadilo mu to. Povídat si, flirtovat, to mu bylo blízké, ale málokdy to nechal zajít dál. Dívky, které zatáhl do postele si pečlivě vybíral.*

*Odpoví mu rovnou a jeho otázku ohledně významu jejího tetování. Stejně to vědět chtěl, proč ho nutit, aby svou otázku zopakoval a tak ztrácet čas?* Asi by se to dalo říct. Jeden den jsem si řekla, že je přece málo věcí, za které by mě mohli lidé kritizovat. *Pokrčí rameny. Nechová se jako princezna, kterou by si představovali. Ráda chodí do barů, nevyhýbá se alkoholu, jezdí na motorce, lidi se na ni dívají divně i kvůli tomu, že je nemanželské dítě. Člověk by si řekl, že žijeme v moderní společnosti, ve které to nebude tolik vadit, ale opak je pravdou. Možná obyčejní lidé to mají lehčí, ona však ne. U ní je tohle to zločin, za který ani ona sama nemůže. Nenutila svého tátu jít do města, kde ho přepadli rebelové. Samotné je jí to líto, že ho nikdy nepoznala. Pobaveně se zasměje.* Tohle mi patří.. *Uzná, že tuhle poznámku si nemohl odpustit.* Ale spíše jsem poukazovala na to políbení ruky. Tohle ještě nikdo neudělal a já začínám vážně přemýšlet, co jste za člověka. /Stalker, co se ale umí chovat jako džentlmen.. /*Tohle ještě fakt neviděla.* To jsi mě vážně potěšil. Tebe to neotravuje? Pořád slušné chování? Jestli řekneš, že to máš třeba rád, budu si připadat jako nějaká rozbitá princezna ještě více. *Tak jí často lidi taky nazývají. Není dokonalá, ví to, ale co? Každej je nějaký.* Jak bych to měla vědět, neznám tě. *Pokrčí rameny.* A proč bych taky měla věřit tvému slovu? Působíš na mě dojmem.. že si občas až moc věříš a přeceňuješ se. *Odpoví mu popravdě jak na ni působí.* Takže, aby to, že jsi dobrý stalker neříkalo jen tvé vysoké ego. *Provokuje ho dále a zkouší, kam až může zajít, než jí něco hnusnýho odsekne.* Když si mě tajně fotí a dělají tajně oltáře, navíc stalkeři by neměli být viděni, jak mám vědět, zda jich mám hodně nebo málo? *Nadzvedne obočí v otázce.*

*Zamyšleně přikývne. Má dobrý odhad na lidi. Pokud jedním z impulsů k tetování bylo to, že se to lidem nebude líbit, nejspíš nebyla zrovna vzorná. To už ukazovalo, když mu začala automaticky tykat. Ne, že by nebyl zvyklý, tímhle mu trochu připomněla Liv. Předpokládal i díky této podobnosti, že nejspíše byla taky trochu do větru. Alkohol a vymetání barů? Dost možná. Provokace? Typické, ale co se za tím skrývalo? To bylo to, co ho na ní zajímalo a proč se rozhodl nakonec pustit do konverzace místo toho, aby se omluvil a odplaval si to za svou zaslouženou chvilkou klidu a ticha. Zvědavost byla jeho osudová chyba. Věděl o ní jen velmi málo, například to, že byla nemanželské dítě. Už to mohlo vést k tomu, že se na její jméno od malička snášela zbytečná kritika. S myslí dítěte to může udělat otřesné věci. Ne, že by ji litoval, na to neměl zrovna buňky, vždyť ji vůbec neznal. Byla pro něj v zásadě další psychologický experiment.* Nikdo? V jaké společnosti se to pohybujete? *V jeho hlase šel rozpoznat škádlivý tón.* Spoustu lidí otravují zbytečné složitosti, ale já v tom vidím určitý řád. Něco, nad čím můžeš mít kontrolu, pokud znáš pravidla. Jako hra, která se dá jen těžko prohrát, když se jednou naučíš pravidla. Nepotrpím si na formality, ale ani nemůžu říct, že bych jimi pohrdal. *Odpoví jí upřímně. Neví, proč by se nemohl podělit o své myšlenky, nejedná se o nic osobního.* /Rozbitá? Kdo o sobě tak mluví?/ *Sám by se jen nerad spojoval s takovým přívlastkem, vyznívalo to příliš zranitelně. Byl však příliš velký gentleman na to, aby tohohle jejího počinu využíval. Proto jen pokývl a odvrátil zrak.* Rozbitý neznamená nutně neopravitelný. Takže i kdyby, proč by tě to mělo definovat? *Pokrčil rameny, jeho tón o stupínek vřelejší, ale stále až příliš praktický, jako by jí oznamoval fakt spíše než se ji nějak snažil utěšit.* Pozor na to, co říkáš, skoro to vyznělo, jako bys mě poznat chtěla. A to bys mohla litovat. *Neodolá lehké provokaci, zvlášť když ona se v ní očividně vyžívá.* Vědět o svých schopnostech a uznávat je, není to samé jako se přeceňovat, ale máš pravdu, že mi nemusíš věřit ani slovo. Bylo by ti milejší, kdybych raději přetékal falešnou skromností? *Zeptá se jí. On sám falešnou skromnost nenáviděl. Přišla mu nadutější než otevřeně přiznat, že je někdo v něčem dobrý. Falešná skromnost toho druhého vyzývá k tomu, aby jejího vyznavatele ujišťoval o tom, že se mýlí a je lepší, než říká. Šlo tudíž v zásadě o vyjádření touhy po pozornosti.* To vědět nemůžeš. Vzhledem ke statistice bych však minimálně jednoho takového cvoka očekával. *Zasmál se. Věděl své. Kvůli Astrid se jednou musel potýkat se zákazem přiblížení. Nějaká magor věřil tomu, že jsou spřízněné duše a snažil se seč mohl, aby ji obtěžoval. Povedlo se mu dostat mezi zaměstnance paláce a skoro až k ní do komnaty, mohlo to dopadnout katastrofálně. Tehdy hrozně zuřil.* Pokud je to místo ale volné... *Naznačil, než se ušklíbl.* … asi pozici Vašeho osobního stalkera přenechám někomu jinému. Mám již poněkud mnoho příjemnějších povinností. Třeba se válet na pláži. *Podotkl. Vracel jí tak její předchozí pokus ho vyprovokovat.*

Není už jen z mého ne moc vybíravého chování poznat, že ne v té nejlepší? *Odpoví mu otázkou. Nejen v barech, ale i jinde se pohybuje mezi normálními lidmi, prostými, neurozenými. A takový chlapi holkám nelíbají na ulicích ruky, nevykají jim ani nic podobného. Na rozdíl od světa těch, kteří jsou královské krve, oni žijí v moderní době. Královští se zasekli někde ve středověku, ať už chováním, přísnou etiketou, pomluvami tím, že je někdo nemanželské dítě a nebo třeba domluvených sňatků, což je na tom všem asi nejhorší. Kdyby měla možnost se na světě zbavit jedné jediné věci, byly by to domluvené sňatky. Vyřešil by se tím její problém. Samozřejmě by se mohla zbavit svého snoubence, ale v tom by si ničem nepomohla. Co kdyby jí našli jinýho? Není to taky jen o Wallacovi, prostě nechce nikoho. Chlapi ji stačí na jednu noc. Zeptá se, jestli on má snad etiketu a tohle vše rád. Protože ona to nesnáší. Na jho odpovědí pokýve hlavou. Uznává, že je dobrá.* No.. mě tyhle ty hry vážně nebaví. Snažím se na etiketu dbát, ale většinou mi to ujede a nebo tomu druhému hned nabídnu tykání. Svůj titul a vše okolo toho prostě nemusím. *Pokrčí rameny.* Tak mě nazývají u mě doma v Austrálii. á bych tak samu sebe nenazvala. Každý je přece nějaký. Jenže podle nich jsem prostě hrozná princezna, už jen kvůli tomu, že jsem nemanželské dítě, což je něco neodpustitelného a je to očividně moje chyba. /Jako bych si to rozhodla sama./*Ona neříkala svý mámě s kým se má vychrápat a s kým otěhotnět a nebo to, že se už nikdy nemá vdát. * Jen jsem konstatovala fakt. *Sice se jí s ním povídá dobře, ale blíže se seznamovat zase není nutné.* To ais ne. *Uzná a přikývne. Taky, že mu ale všechno doslova nevěří.* Jo, a abys jím přece jen nebyl ty, když se v tom tak vyznáš. A těmito slovy, že by ses nenechal jen tak chytit se nesnažil zakrýt to svoje dnešní selhání, kdy jsem tě odhalila. *Znovu ho popíchne. Ví že si ji lidé fotí, je to přece jen princezna, ale doufá, že nikdo doma vážně nemá oltář s jejíma fotkama, před kterými se modlí a uctívá ji jako bohyni.* Tak z tohoto odmítnutí se budu dostávat věky. *Řekne hraně smutným tónem a utře si slzy, která tam ani není, aby tomu dodala na dramatičnosti.*

*Hraje překvapeného.* Vážně? Dle tvého vybíravého a uctivého chování, bych hned tipoval, že ses narodila se stříbrnou lžičkou v... /zadku/ útrobách a uměla jsi latinsky dříve, než ses naučila chodit. *Ujistí ji vroucně. Nikdy mu nevadilo, že působí jako ze staré školy. Byl takhle vychováván a přišlo mu to přirozené. Nepohrdal ani jiným životním stylem, ale pro něj bylo něco takového příšerně triviální. Sedět v baru, kde vyřvává jednotvárná nevkusná muzika, vymývat si mozek přísunem alkoholu a nakonec zatáhnout na záchodky, do auta nebo při troše štěstí někam na přípustné místo, aby si to nakonec rychle odbyl? Ne. Měl rád postupné poznávání, odkrývání povahy, a co se týče sexu, raději si ho vychutnává, bere si svůj čas. Kdyby věděl, co si princezna myslela, musel by s ní souhlasit, každý je nějaký.* A jaké hry jsou blíže tvému vkusu? *Zeptá se zvědavě.* Rozumím. ROzuměla by sis s mojí sestrou. *Pokrčí rameny.* /Ah, to bylo hloupé./ *Dát ty dvě dohromady by mu ještě chybělo. Liv samotná mu stačila, představit si to dvakrát, skoro ho rozbolela hlava. Lehce naklonil hlavu na stranu.* Je to údělem dětí, platit za chyby rodičů. *Poznamená a nalezne pod nohami pevnou zem, aby se zase narovnal. Neměl v úmyslu ji nějak utěšovat. Vůči tomuhle byl imunní. Jemu sice nebylo úplně jedno, jak působí v očích společnosti, ale pokud by se ho někdo rozhodl pomlouvat, vrásky by mu to nedělalo. Spousta lidí ho například považuje za suchara, když dá přednost partii šachů před divokou nocí v klubu. Nemohlo by ho to zajímat méně. Bere si k srdci jen oprávněnou kritiku a přijde mu hloupé, že si lidé dovolí nechat ovlivnit život hloupýma řečma druhých.* /Spousta lidí by žila lepší život, kdyby ignorovala všechny ty sračky, co jsou někteří schopni z pusy vypouštět./ Zamotaný to příběh. Být ale stalker... *Schválně k ní udělal několik kroků a narušil její osobní prostor, šelmovský úsměv by mohl naznačovat nečisté záměry, ale v očích mu hrálo pobavení.* Být tvůj stalker, měl bych tě přesně tam, kde bych chtěl. *Sklonil se k ní, aby jeho slova působily důvěrněji.* Jen já a dívka mých snů. Nebezpečná situace. *Podotkne. Vzhledem k její povaze a nátuře by ji tušil jako dívku, která se bude umět bránit. I on si však v bitce vždy dokázal poradit a na jeho straně by stála výhoda výšky i váhy. Občas ho rozčilovalo, jak dokázaly být některé dívky lhostejné vůči otázce svého bezpečí. O jeho sestrách nemluvě.* Mrzí mě, že tvou věčnost bude kazit tato trpká vzpomínka. Je snad něco, čím bych svá příkrá slova mohl zmírnit? *Odfrkl si, skoro se smíchem nad její přehnanou dramatičností.*

*Uchechtne se a pobaveně nad ním potřese hlavou. Bála se prvně, když viděla jeho chování aby se nechoval pořád podle etikety a nebyl až přehnaně zdvořilý a suchar, ale on je naprostý opak, za což je vážně ráda.* tss. Jen se stříbrnou? Já se narodila se zlatou. *Opraví ho s naoko vážným výrazem, ale brzy ji od pobavení začnou cukat koutky.* Spíše žádné. Jsem raději, když se mnou lidi mluví prostě narovinu. Když se jim něco na mě nelíbí, klidně mi to řeknou. Pokud máš připomínky, vybal je. *Řekne mu zcela upřímně. Nerada hraje slovní hry, tohle ji prostě nebaví. Raději vše řekne narovinu, s čímž nemá problém, slovní filtr toho, co by měla říct a nebo ne, co je vhodné a co už ne, jí jaksi chybí.* No, v tom případě je jako já a to tě lituju. Sebe bych za sestru nechtěla. Musíš si to s ní užívat. *Poznamená. Vždycky si přála sourozence, ale za tu cenu, že by byl jako ona by si raději nechala zajít chuť.* Jo, to asi je. *Přitaká.* náš to z vlastní zkušenosti? *Zeptá se zvědavě, jestli si taky prochází něčím takovým. Jestli taky platí za chyby svých rodičů. Zná je. Ví, že jeho otec si měl původně vzít její matku. A kdo ví? Třeba, že mu lidi v Belgii vyčítají, že tak přišli o spojenectví s Austrálií, když se to zrušilo. I když za to mohli obě dvě zúčastněné strany. Začnou se bavit znovu o stalkerství, kdy ho ona provokuje a je zvědavá, co udělá. Když k ní přejde zpozorní. Umí kickbox a to dobře. Už nejednou se v baru potýkala s opilými ožraly, co se po ní sápali. Nadzvedne obočí.* Teď bys mě měl, kde bys chtěl? Před dveřmi sem jsou strážci. Jsou na každým rohu paláce, stačí jeden výkřik a přiběhnou sem. Navíc tě ujišťuji, že se sama taky umí bránit, nejsem nějaká křehká květinka a nemám problém ti urvat tvou tyčinku i s borůvkama. *Usměje se na něj.* Nejspíše ne. Tohle ti nikdy nedokáži odpustit a ani zapomenout.*

No jasně, musela jsi mít zlatou, takové příšerné rozmazlování. *Nesouhlasně zamlaskal. Pro jednou nepochopil smýšlení někoho jiného. Na chvíli ho to zarazilo. Přesto nevypálil první věc, co mu přišla na mysl, svá slova vždy pečlivě promýšlel.* Znám tě všeho všudy pár minut. Měl bych k tobě mít připomínky? Protože kdyby jo, nemohly by být pořádně ničím podložené a tím pádem podnětné. Nechápu, proč bych měl vyslovovat domněnky, když nevím, co za tím stojí. *Mohl by třeba poznamenat, že je trochu moc hubená. Ne, že by neměla křivky, to by si netroufl tvrdit, vzhledem k tomu, že musel vyvíjet úsilí, aby je ignoroval. Ale z jeho úhlu pohledu stála na pokraji zdravě štíhlé postavy. Co on ale mohl vědět o jejím metabolismu? Někteří lidí sní tunu jídla a nepřiberou ani gram. Někteří lidé mají s jídlem problémy, ať už fyzické nebo psychické. Co jemu přísluší soudit? Vždy nejdřív pozoruje a ozve se, až když má dojem, že má všechny informace.* Nu... rozhodně jsem se díky ní naučil sebeovládání. /Vražda sourozence by mi asi neprošla./ *Nebyl zvyklý se svěřovat, a tak pouze pokrčil rameny.* Tak trochu. *Jeho rodiče měli určitou pověst a Livia šla v jejich stopách. On se naproti nim dost lišil, jenže lidé si často mysleli, že je stejný jak oni. Žít v jejich stínu je něco, na co už si zvykl. Nebyl člověk, který by si stěžoval. Dostal rozdané karty a raději se s nimi naučil hrát. Znovu neodolá jisté provokaci, už čistě proto, aby zjistil, jak bude reagovat.* Myslíš, že bys stihla křičet? *Otázal se schválně níže položeným tónem, téměř svůdným. Lehce naklonil hlavu na stranu, než se rozesmál.* Tyčinku s borůvkami. Páni, zajímavé přirovnání. Vážně víš, jak chlapa rozhicovat. *Stiskne rty, aby zabránil dalšímu smíchu. Slyšel už všelicos, ale tohle byla novinka. Přesto o kus ustoupil. Nerad by přišel o možnost mít děti, kdyby ji přeci jen zvládl rozhněvat.* Hrůza. Doopravdy nic, co bych mohl udělat? Tak to budu muset žít se svou hanbou. *Povzdechne si teatrálně.* Bylo by ti milejší, kdybych se ti teď klidil z očí? *Navrhl ochotně.*

Princezny si přece zaslouží to nejlepší. *Ušklíbne se. Nemyslí to vážně. Jen si dělá legraci. Naopak všechno zlato stříbro, celkově šperky moc nemusí. Nosí je jen na akce, kam má jako princezna povinnost chodit. A i když se jí to příčí, snaž se svoje povinnosti plnit tak nejlépe, jak to jen dovede.* Jen říkám, aby ses nebál, kdybys mi chtěl říct něco přímo do očí, prostě to udělej. A nějakou tvoji domněnku bych třeba mohla uvést na pravou míru a vysvětlit ji. *Pokrčí rameny. Jen ho chtěla ujistit, že kritiku snese a nemusí s ní chodit okolo horký kaše. Kdysi byla na takovéhle věci dost citlivá, proto ostatně je taková je a chová se tak, jak se chová. Ale vypěstoval si hroší kůži a jen tak něco ji do kolenou už nedostane. To by se musel Lucien pořádně snažit a nezaručuje mu, ž e by e mu to podařilo. Nějaký čas by trvalo a on ani nemá důvod, proč do ní svůj čas investovat.*Často ti dělala naschvály a tak? *Zeptá se jej. Jelikož ona nemá žádného sourozence ať už staršího nebo mladšího, terčem jejích vtípků a naschválů se stal její bratránek a sestřenice od strejdy Kadena.* Stejně mi to přijde trochu zvláštní Tvůj táta si měl vzít mou mamku. Kdyby se to vše nezamotalo, ani jeden z nás by tu nemusel být. *Ví, že jeho otec se k její mámě nechoval dobře. Znali se už předtím, než je zasnoubili a on ji jen využil, proto ho neměla ráda. Kdyby ale do Illey nepřijel se Skyden, třeba by se usmířili a byli spolu. Její máma by si nezačala s Coreym a Skyden by tedy neměla sestru Luciena a ani jeho samotného. * Co je na tom tak těžkýho? Stačil by jeden výkřik a oni by určitě šli zkontrolovat, co se děje. Zacpal bys mi pusu? Našel by se způsob, jak bych tě donutila mi ji na chvilku pustit. /Stačilo by ho do ní kousnout a kdyby ho kopla do rozkroku, taky by ho to na chvilku třeba zaměstnalo. Přemýšlí o tom, protože i když pochybuje, že by jí něco udělal, je raději ostražitá a pozoruje ho bedlivě, když je takhle u ní. Spolu s ním se zasměje a jen nad tím pokrčí rameny.* Hm.. občas jsem hodný člověk a dnes mám dobrou náladu, takže ti to asi odpustím, aby ses s tím nemusel do konce života trápit a pořád se to za tebou netáhlo. *Řekne předstíraně velkorysým hlasem.* Pokud chceš odejít, klidně běž. Držet násilím tě tu nebudu.

Hedvábí? Drahé šperky? Šaty od nejlepších návrhářů? Roztomilé mazlíčky? Drahá auta? *Pozvedl obočí a zapitvořil se. Holčičí věci mu příliš neříkaly. Stačilo mu sledovat své sestry. Hlavně že on je kritizován za jeho lásku ke knihám. Celý jeho pokoj je vlastně knihovna. Už i tady v Illey svou komnatu zamořil přítomností všemožných titulů. Knihy se válely na stole, různě na zemi. Jako rychločtenář se jimi prokousával neuvěřitelnou rychlostí. Zvlášť když zde neměl tolik povinností jako v Belgii, tak měl na čtení mnohem více času. Na chvíli ho napadlo, že by si mohl najít milenku, ať se během svého pohybu nemá čas nudit, ale většina zahraničních hostů se sem slezla za účelem poznat své snoubenky a snoubence. Možná by se mohl poohlídnout po někom z personálu? Na druhou stranu, stálo by mu to za tu námahu?* Nu dobře, myslím si, že máš kolem sebe tak vysokou obrannou zeď, že kdybych se chtěl dozvědět doopravdy něco důležitého, musel bych se snažit mnohem víc? *Zkusí to a pozvedne obočí, v tváři nezúčastněný výraz. Začíná ztrácet soustředění. Pořád je v něm moc nevybité energie a v hlavě mu to víří.* Dala mi do bot vteřinové lepidlo a já jí do šamponu zelenou barvu. *Usmál se při té vzpomínce.* Jako děti jsme si dělali naschvály pořád, teď... je to trochu lepší. /Kromě neustálého dohadování a pošťuchování./ Vážně je to tak zvláštní? *Zeptá se zvědavě. Lidské city byly podle něj nestálé a domluvené sňatky, navzdory tomu, co se říkalo, ne vždy došly naplnění. On sám se tím upřímně nikdy pořádně nezabýval. Věděl, že se dá z minulosti poučit, ale zrovna tohle mu přišla jako nedůležitější součást dějin. Semkl rty nad její sebejistotou. Stačil by jeden správný úder na krku tak, aby ochromil hlasivky. Lehce zakroutil hlavou.* Každý může v jistý moment skončit bezbranný. Člověk by měl být raději vždycky opatrný. *Přičemž i díky tomu ustoupí, kdyby jí náhodou praskly nervy a chtěla ho nakopnout nebo podrazit nohy.* /Ženy jsou podlé stvoření./ *Další poznámka ho však rozesměje.* Nu, nejsi ty pravá ukázka velkorysosti. *Podotkne s úsměvem.* Rád bych si ještě trochu zaplaval, pokud ti to nevadí. *Ovšem na její potvrzení nečeká. Vážně potřebuje vybít trochu energie. Další půlhodinu se o to snaží, ani se nezastaví, přesto když vyleze z vody, cítí pouze určitou únavu těla a ne mysli.* /K čertu s tím vším./ *Zažehne se v něm jiskra vzteku. Vidí to na bezesnou noc.*

To byla ironie. *Ujistí ho pro jistotu.* Stačí mi moje motorka, jsem s tím spokojená a nic jinýho už nepotřebuju. *Ráda jezdí, nechala si svou motorku přivézt i sem, aby tu mohla jezdit. Navíc, pokud bude chtít uskutečnit svůj plán, bude ji potřebovat.* Nebo ještě by stačilo pár knih. *Pokrčí rameny. Motorka a knihy pro ni znamenají více než šperky, šaty a drahá auta.* Přesně tak. Ale máš štěstí, že tak snažit se nemusíš. Dneska se spolu bavíme poprvý a když nebudeme chtít, asi i naposledy. *A proč by měli chtít se spolu bavit? On si na povídání najde určitě někoho zajímavějšího jak ji. A ona klidně taky. Usměje se taky.* Jo, tohle je dost typické. Já dala do šampónu zase svému bratranci růžovou barvu na vlasy. *Tohle jsou takové ty běžné žertíky, které mezi sebou sourozenci, bratranci nebo sestřenice pořád provozují.* Trochu lepší? Stejně budu asi čekat, že pokud tě někdy zahlídnu, budeš mít na sobě přilepený peří, budeš oholený dohola nebo mít křiklavě zelený vlasy jako vodník. *Pousměje se. Ona teda už moc takové žertíky nedělá. Naposledy, co to udělala je to už pár let dozadu. Pořád ráda provokuje a nebo ostatní pošťuchuje a utahuje si z nich, ale stačí jí to slovně.* Jo stačilo málo a mohlo to být jinak. *Pro ji je to zvláštní. Ví o všem, co se stalo a teď i tu povídá se synem člověka, který její mámě jedou tolik ublížil. Každý to bere jinak a jak to vypadá, zrovna Lucien to asi vidí dost jinak a tolik ho to nezajímá. V tom, že by se ubránila si je docela jistá. Nebyl by první před kterým by se bránit musela.* Já jsem opatrná. Jen si fakt nemyslím, že zrovna ty bys na mě tady teď něco zkoušel. Co ty víš, kdokoliv sem může někdo vejít. *Podívá se směrem k vchodu sem.*A občas se najdou lidi, co mě na ulici otravují jen proto, že jsem princezna a na ulici mě otravují, s nimi jsem se vždycky nějak vypořádala. *Ta sebejistota z toho, že by se ubránila není získaná jen tak, ale právě díky tomuhle.* Když mám dobrou náladu, dokážu být i dosti milý člověk. *Uchechtne se.*/Ale 99% času spíše převládá ta špatnější část mě./*Ujistí ho, že ho tu nebude držet, pokud chce jít a po jeho slovech přikývne.* Nevadí, v pohodě. Už teda půjdu, ráda jsem tě poznala. *Rozloučí se s ním, aby ho nechala samotného jak asi taky chce. Rychle na sebe natáhne oblečení, popadne mobil a vydá se do sví komnaty.*

*Včera byl docela pozdě do noci v posilovně, kde nějakou chvíli učil Viu s nožema a celkově o tom, že její nápad o tom, přidat se k rebelům je ta největší kravina, jaká jí vůbec mohla napadnout. A hned ráno se vydal na palácovou pláž. Tady se málokdy vyskytne někdo cizí, kdo by koukal na tři obrovské jizvy, které má přes celý hrudník a jednu z nich až na nohu. Kdežto na paláci ve městě by na něj čumělo plno lidí. A nechce tolik poutat pozornost, když ho navíc každý už zná z Illea News jako dlouho ztraceného/mrtvého prince. Tady si užívá hezky v klídku vlny a surf celý den. A docela se těší na to, až se k němu přidají jeho sourozenci. Má neskutečnou radost z toho, že s nimi Nyneve začala komunikovat a i s ním samotným. Když jí nabízel, aby se přidala, nečekal, že by souhlasila. Jako kdyby zase další dílek jeho já zapadl do sebe, když se může normálně bavit se svým dvojčetem. S sebou na pláži má i Magnuse, který se právě zabavil okusováním klacku, který tu našel, zatímco jeho pániček jede na vodě vstříc další vlně, kterou pak bez problémů sjede.*

*Dneska naštěstí nemá rande, až na zítřek pozval Honey do Hudebního salonku. Ví, že má ráda hudbu a ona taky, tak proto. Ale nicméně dneska se může celé odpoledne věnovat svým sourozencům a kupodivu všem. Na sebe si vzal kromě plavek ještě černé džíny a bílé tričko. Asi by nebylo vhodný se procházet po paláci jen takhle, i když jemu by to nevadilo. Ale v Illea news jsou na něj teď dost naštvaní, takže je nechce moc provokovat. Nakonec stejně bude muset Persefoneiu potrestat. Potřese hlavou, aby myšlenky na tohle z í raději vyhnal. Dnešek si chce užít a nepotřebuje přemýšlet nad tím, co bude o víkendu. Když dojde na pláž všimne si psa, která k němu přiběhne a podrbe ho.* Ahoj Magnusi. *Zvedne pohled na Austina.* Ahoj.*Zavolá i na něj. Přejde k lehátku, kam si odloží svoje oblečení, takže zůstane jen v plavkách. * Koukám, že klasicky Aideen kecá, abychom pohnuli a sama tu není. *Uchechtne se.*

*Po tom, co se setkala v kavárně s Aideen a jejich rozohovor tam byl dost příjemný se rozhodla více otevřít i všem dalším a dneska se s nimi už bavila normálně. Teda hlavně šlo o Austina. Sice se pořád necítí, že by jemu jako svému bratrovi měla svěřovat nějaká tajemství, ale už se ho aspoň nebojí a je ochotná uznat, že by v jeho společnosti mohla být i legrace. Aby si to uvěřila souhlasila s tím, že dneska půjde s nimi na pláž. Lucien musí dodělat stejně práci a navíc si každý potřebují užít i nějaký ten čas o samotě. Však on se zabaví třeba knihou jak ho zná a než se naděje ona bude zpátky. Na sebe si vzala dvojdílné plavky zlato-modré. Úplně minimalistické má náušnice a co se týče líčení tak má jen lehčí, ani nejde vidět. Ani se nepokoušela zamaskovat si cucflek na svém krku. Voda by to tam stejně rychle smazala a taky by stačilo, aby si jen trochu promnula krk a už by se to odhalilo.*/Snad to nebudou moc komentovat../*Je jim jasný, že v posteli je s Lucienem dost aktivní. Vlasy si dala do drdolu, kdyby je měla volně pořád by jí lezl do obličeje. Dobrým řešením by byl culík, ale tohle je přece jen ještě o něco lepší. Dojde na pláž, kde uvidí zatím jen Austina a Xaviera.* Ahoj. *Pozdraví je s menším úsměvem na tváři. Přejde k lehátku, kde si přetáhne přes hlavu volnější modré šaty, které měla.* Proč mám takový pocit, že sem Aideen přijde s tácem plným panáků? *Všimne si, že tu její sestra ještě není a pravděpodobné asi je, že ji zdrželo právě tohle.*

*těší se, až stráví odpoledne se všemi sourozenci. A hlavně je ráda, že už se s nimi začala bavit i Nyveve. Na sobě má černé plavky v celku, které mají trochu větší výstřih. Náušnice má jen malinké perly a vlasy si sepnula do vysokého drdolu. Nalíčená je minimálně, protože k vodě to moc nemá smysl, ale díky tomu je vidět to, jak je bledá a její kruhy pod očima. Přes plavky si oblékla pouze šortky a zamířila k pláži. Nebyla by to ale ona, kdyby sebou něco nevzala, takže má tašku plnou takových těch plastových sklenic a alkoholu a jídla. Když dojde na pláž, zjistí, že došla jako poslední, což taky potvrdí slova XavierA.* To nejlepší přijde vždycky nakonec, bráško. *nevinně se na něj zazubí.* Skoro ses trefila. *uchechtne se a začne vytahovat z flašky všechny svoje zásoby, při čemž si všimne cucflek, který má Nyv.* Jak je možný, že tohle neustále rudnoucí rajče je takhle sexuálně aktivní? *neodolá popíchnutí, načež si stáhne ty šortky.* Pff, se pořád musí vytahovat s něčím. *okomentuje Austina, který sjíždí další vlnu.*

*Sjíždí si vlny, když čeká až dojdou jeho sourozenci, kterým to trvá šíleně dlouho. Nechápe, co tak dlouho dělaj, on už by tu byl třikrát, i kdyby se měl courat jak šnek. Pak už ale konečně uvidí Xaviera, na kterého mávne a jakmile sjede vlnu, na které právě byl, vydá se ke břehu za ním a Nyneve, která dorazila hned po něm.* Čau. *Pozdraví ho a surf nechá položený na písku, zatímco dojde k nim a zasměje se, když slyší, jak mluví o Aideen.* Příště stanovim jako podmínku výuky na surfu včasnej příchod. A taky příchod bez chlastu. *Rozhodne s pobaveným úsměvem a nadzvedne oči, když vidí, co všechno Aideen táhne s sebou.* Stejně to nevzdávam. A ty budeš dneska bez alkoholu, sestřičko. *Zazubí se na ní.* Takhle sis přinesla akorát tak lákadlo. Jestli chceš chlastat, tak žádnej surf. *Nebude jí mít na svědomí a tuší, že o krk jí půjde i bez promilí v krvi. Sám si cucfleku Nyv všimne až když na něj poukáže Aideen a pobaveně se uchechtne.* Tichá voda břehy mele. *Zkonstatuje nakonec. I když kdyby se to bralo obráceně, tak by Aideen musela být panna v klášteře. Stejně jako Xavier.* Jsi už vůbec vyléčenej z kocoviny? A lásky ke stejnému pohlaví? *Vzpomene si na to, jak se Xavier ožral a řešila se jeho orientace. Na to, co následovalo, nevzpomíná rád, protože v tu chvíli měl trochu chuť napsat Daleyze, že to tu nedává a jestli může zpátky, ale neodolal popíchnutí.*

*Dojde na pláž a dokonce jako druhý. A od by člověk čekal, že když je Aideen tak pobízí a těší se sem bude tu jako druhá, hned po Austinovi, který tu je snad celý den.* Tak to se tu Aideen ani neobjeví. /A smůla na kuráž jsem si sám dal sklenku whiskey před odchodem sem./*Ale to mu raději neříká, aby neměl zbytečné kecy.* To nejlepší na konec sestřičko? Ale já tu byl jako druhý, to mi to trochu nevychází. *Usměje se na ni a nevinně zamrká. Protočí nad tím, co mu připomene Austin.* Střízlivej už jsem. Včera to bylo ale hrozný.. Dneska jsem už v pohodě. A z lásky ke stejnému pohlaví jsem vyléčený taky. Fakt se nemusíš být, že bych tě tady nějak nevhodně očumoval. Ještě vzhledem k tomu, že jsi můj bratr, je to dost nechutná představa. Potřese hlavou, aby tyhle myšlenky z ní vyhnal.* Jednu skleničku, než vlezeme na ten nástroj smrti dovol. *Našpulí rty a udělá na Austina psí či. Nebyl by to on, kdyby řekl, že ho alkohol, který přinesla Aideen neláká.*

*Pozdraví oba dva své bratry a mezitím, co čekají na Aideen si sundá šaty, aby zůstala jen v plavkách a dřepne si, aby mohla drbat Magnuse, který se k ní vydá.* Vědět, že ho sem vezmeš tak bych vytáhla i Asciena. *Ti dva si mohlo spolu hrát. Uchechtne se, když jí Aideen řekne, že s tím podnosem alkoholu se skoro trefila a sleduje ji jak vytahuje všechno z té své tašky. Přejede si prsty lehce po tom cucfleku a pokrčí rameny* Nejsem žádné věčně červenající se rajče. Minimálně teď už ne. *Uchechtne se. Lucien jí z toho červenání dost vyléčil. Přejde blíž k Aideen a starostlivě se zamračí.* Jsi v pohodě? Jsi dost bledá a máš kruhy pod očima.. Pokud je ti špatně, můžeme surfování odložit a jen ležet na lehátkách. *I tak by se určitě spolu zabavili.*