Úkryt v podzemí

*Všechno to v tichosti sleduje. Posadí se na pohovku a doufá, že je Rose v pořádku. Mobil už schová, chytne se za hlavu a vydechne. Musí koukat bokem, vážně se nebude dívat na svou tetu, která právě rodí a zdá se, že má kolem sebe dost lidí. Začíná být nervózní, má strach jak o Rose tak o svou tetu a její dítě, když se však místností line dětský pláč, musí se usmát a jde se na dítě podívat.* Gratuluji. *Usměje se.* Vítej do rodiny. *Řekne k dítěti, na které se podívá a když vidí kolem tu krev, tak se snaží nepozvracet, takže se raději stáhne a posadí se do křesla, kde čeká, až budou moci konečně opustit úkryt a pak tedy odejde.*

Hmm.. *Nějak si už zvykla od něj na horší věci, které by mohla poslouchat.* Já chápu, že by to na tebe vrhlo špatnej stín, ale ten už tam máš, chápeš tohle zase ty? *Musí se uchechtnout.* O tomhle neví veřejnost? Drby se palácem šíří, tvoji rodiče sem přiletí a začne se o tom jednat. A i kdyby nakonec nepřiletěli.. V Illea news o tom napíšou tak jako tak, to je jistý. Takže veřejnost se to dozví. *Myslet si, že se to nikdy nedozví lidé je docela naivní představa. Bolí jí, když ji nazve nejhorší matkou roku a jde to na ní vidět, ale mlčí.* Pokud.. Pokud zajistím, že se naše zasnoubení nezruší a budu bez keců dělat to, co říkáš.. Slibuješ, že ji přijmeš za svou, zařídíš, aby ji nenazývali všude bastardem a nebudeš ji schválně znevýhodňovat? Nebudeš na ni nadávat aspoň v její přítomnosti? Pokud se takhle dohodnou, vezme si ho. Jen nechce, aby vyrůstala v prostředí, kde jsou na ni hnusní. Nepřišlo jí, že by se dokázal Emmett nějak kontrolovat, ale když vážně potřebuje ji, aby nastoupil na trůn, asi bude ochotný aspoň k tomuhle.. Ona to nějak přežije. Když to bude takhle, raději ohne záda a bude poslouchat, ale běda mu jak jednou zanadává na její dceru a vztáhne na ni ruku. Zeptá se ho na jednu otázku, na kterou chce znát odpověď nejvíce, nicméně té se jí kvůli rebelům nedostane. Nezdržuje se s ním a ani nekomentuje, že si jde pro flašku. Co nejrychleji se vydá do úkrytu, což jí trochu znemožní náhlá bolest a divný pocit, jako by jí něco teklo po nohách. */To ne.. sakra to ne../*Dojde jí, že jí musela prasknout voda a když jí je jí už takhle špatně, že za chvilku bude matkou. Nejlepší by bylo dostat se do porodnice, ale místo toho je zastrčena do jednoho z úkrytů. Chce se radovat, že aspoň ne sama, ale když zjistí, že je to Emmett, tak ji radost přejde. * Sakra práce, zrovna teď a s tebou.. *Zasténá a zkřiví obličej bolestí. Musí ze sebe dostat šaty. Nejspíše ten zip roztrhla, ale to je jí upřímně jedno.*

Ne zas takovej, jak si myslíš. Dramatizuješ to a nevíš, o čem mluvíš. Všechny informace, které o mě kolují, mám pod kontrolou. Umím v tom chodit. Právě proto se teď tak staram. *Tohle ho vážně stojí veškerou energii.* Nedostane titul korunní princezny Španělska, na to ani nemá nárok, jestli tohle bereš jako znevýhodnění. Nástupce trůnu odnosíš třeba dva roky po svatbě. Jinak ano. Máme dohodu. *Přikývne. Neví, co je podle ní znevýhodnění a co ne, ale dceři jí a nějakého nikomu neznámého násilníka, rozhodně svojí zemi nesvěří. Doběhne s ní do úkrytu a zmateně se zamračí, když vidí, jak se ze sebe snaží dostat šaty.* To je nějaká povinnost vyspat se s tím, s kým skončíš v úkrytu nebo co? Nebude to s tim tvym břichem docela nepohodlný? *Nadzvedne obočí a pak si všimne loužičky u jejích nohou.* Něco z tebe te.... če. *Zarazí se, protože si to spojí a dojde mu, co se děje.* No do prdele. Zadrž jí nějak vevnitř. Tady přece rodit nemůžeš. *Ušklíbne se trochu znechuceně. Ne, takhle si večer rozhodně nepředstavoval.* Kurva. *Zanadává a dojde k ní. Flašku zatím odloží.* Počkej, než tu zešílíš. *Převrátí nad ní očima a se zipem šatů jí nakonec pomůže.* Proč jsi nezůstala v komnatě, když máš rodit sakra? *Nechápe to. Přijde mu vážně jako naprosto pitomá.*

Nikdy nemůžeš mít vše pod kontrolou, ale jak myslíš.. *Povzdechne si. Hádat se s ním je zbytečné.* S titulem korunní princezny jsem ani nepočítala, vím, že jí nemůže být, je to stejné jako s mým nevlastním bratrem Maxwellem. Ale bude princezna Španělska. *Chce, aby její dcera měla nějaký titul. Pokud ho nebude chtít, může se ho pak vzdát.* Pak máme dohod. /Ještě to probrat s rodinou../*Hlavně musí s tátou a přesvědčit ho, aby to nezrušil. Poté, co zaútočí "rebelové" se snaží rychle dostat do úkrytu, kde zřejmě porodí. Na ošetřovnu se teď nedostanou, bude muset svoji princeznu přivést na svět tady.*/Bez léku na bolest a odborné pomoci, jen se snoubencem, který by ji nejraději viděl mrtvou../ *Jeho otázku záměrně ignoruje. Musela by na něj zavrčet nějakou urážku o tom, že je úplná debil, jenže ona nerada nadává.*Kdybych mohla, tak ji zadržím, ale to nejde. *Nechá si od něj pomoct se zipem od šatů.* Díky.. Hned si na ně sehne do napůl sedu a napůl lehu.* Já nemám rodit. Až za měsíc. Je to předčasnej porod. *Skousne si ret, aby nezakřičela. Kontrakce pořád sílí.* Prosím tě.. musíš ji pak chytit. *Řekne a snaží se to nějak rozdýchat. */Jak mám tohle sakra dát? Jak ji mám dostat ven? Vždyť to nejde!/ *Kontrakce jsou čím dál kratší a ona se pokouší tlačit.* Za chvilku bude nejspíše venku.

*Souhlasí s tím, že její dcera bude princeznou Španělska. On jí tak sice nikdy brát nebude a nejspíš ani občané jeho země, ale jestli to vnitřně pomůže Daphne, aby se mu podřídila, tak fajn. Občas je potřeba přivést nějaké oběti. Pak už se dostanou do úkrytu, kde jeho "milovaná" snoubenka začne nekontrolovatelně rodit.* Nebuď hnusná. Jak mam vědět, jak tohle funguje? *Nakrčí obočí a zašklebí se. Pomůže jí se zipem šatů a pak jenom zmateně sleduje, jak se kydne na zem.* Počkej. *Rozhlédne se po věcech okolo a povede se mu najít deku zabalenou v obalu, takže nebude zaprášená a rozhodně to bude asi lepší jak šaty. Tu rozbalí a hodí na zem pod ní. Už se chystá sednout někam stranou a říct jí, ať se snaží být potichu. Jenže ona ho do tohohle "zázraku stvoření" hodlá zapojit!* Cože? Jako jak do prdele? *Vykulí oči a neochotně se přidřepne blíž k ní. Ne, že by neviděl už miliardu holek nahých ze všech možných úhlů, ale... dívat se tam s vidinou toho, že uvidí nějaký cizí mimino... Ne, díky. Sundá si sako a kravatu, které odhodí někam vedle sebe, vyhrne rukávy košile a pár knoflíčků i rozepne, aby měl větší volnost pohybu.* Musíš být potichu. Pochybuju, že ty stěny jsou udělaný tak, aby nepropouštěli hluk. *Řekne jí, když se natahuje po flašce. Tu otevře a nejdříve si z ní pořádně lokne, než nabídne i jí.* Mohlo by ti to pomoct to všechno otupit....? *Sám neví, jestli jo nebo ne, ale snaha se přece cení. Pak si dost velkou část tekutiny vylije na ruce.* Proto jsem jí bral. Nejsem alkoholik. Piju rád, ale vodku zrovna moc nemusim. Ale je to skvělá dezinfekce. Slyšel jsem dost o rebelech tady. Kdyby jsem skončil postřelenej nebo někdo okolo mě, na kom mi záleží, aspoň se o něj budu moct postarat, než se k nám dostane pomoc. *Neví, jestli tímhle kecáním uklidňuje sebe nebo jí a nebo rovnou oba. Jasně je ale vidět, jak se mu rozklepaly ruce nervama z toho, co se tady všechno momentálně děje.*

Já nejsem hnusná. Ale bolí to.. *Musí si skousnout ret, aby nezakřičela. Když si sundá šaty, tak si sedne na zem a vděčně se na něj pousměje, když jí podá deku. Přemístí se na ni, je to přece jen o trochu lepší, než sedět na těch šatech. Ale bude potřebovat pomoct. Sama ji nedokáže přivést na svět. Nezvládne ji chytit, až poleze ven.* Prostě.. Běž mezi moje nohy a až uvidíš hlavičku, opatrně ji za ni chytni a přidržuj ji, aby nespadla. Hlavně nijak silně.. *Dostane ze sebe trhavě.* Snažím se. *Trochu hluk pravděpodobně zadrží, ale ne moc. Aby byla co nejvíce potichu, kouše si ret a zatíná pěsti. Vezme si od něj ochotně flašku a napije se. Osm měsíců alkohol neměla a teď to snad vadit nebude.. Je to jeden lok. Co slyšela, že když už chce ženská porod vyvolat, pije červené víno. Sice je tohle něco jiného, ale to je jí jedno. Doufá, že to aspoň trochu pomůže.*/Jak tom někdo může říkat zázrak stvoření? Jak??/ *Moc ho nevnímá, tak pět a půl slova pochytí.*Je dobře.. že ji máš.. *Poté už s ním nemluví a soustředí se jen na tlačení. Pokud se nemýlí cítí hlavičku a za chvilku se už úkrytem ozve poplakávání. Snaží se to vydýchat. Odhrne si vlasy z čela, sice měla drdol, ale pár pramínků se dostalo ven a přilepilo se jí na něj potem.* Děj mi ji prosím.. *Natáhne k té malé ruce, chce si ji pochovat. Jde vidět, že je drobnější, taky se narodila předčasně a nejspíše bude v inkubátoru, až se dostanou na ošetřovnu.*

Za to já nemůžu, tak to neobracej proti mě. *Nic jí neudělal. A že v jeho přítomnosti rodí? Vždyť jo, ať si rodí, ale on na to ohledy brát odmítá. Jenže ona chce rovnou pomoct.* Si myslíš, že jsem porodní bába? Budeš chtít, abych toho prcka i odkojil? *Je to snad poprvý, co o jejím dítěti mluví, aniž by použil "ona" a nenazve jí bastardem. Až natolik ho rozklepala. Klekne si k jejím nohám, které roztáhne do praku, jako to dělá holkám, když se s nimi hodlá vyspat. Tentokrát by ale ani neměl jak protože celý prostor zabírá na svět se deroucí hlava.* /To co mam mezi nohama je rozhodně hezčí a roztomejší jak tohle./ *Nechápe, jak to někomu může přijít jako zázrak. Chytí malou za hlavičku a opatrně jí přidržuje, zatímco přichází na svět. Nějak se jí povedlo mít pupeční šňůru obmotanou okolo nožičky, takže jí končetinu uvolní a se šklebem se na ní poprvé nějak pořádně podívá. Je rád, že jí může dát s rukou, když si o to Daphne řekne.* Co s tou trubicí? To si jí necháš na vodítku? *Jo, vážně o tom skoro nic neví.*

Já vím.. Jenže moc nedokážu ovládat tón svýho hlasu. Zkus si rodit a pak mi něco říkat. *Není to zrovna lehká záležitost a taky nejpříjemnější.*/Sakra ať už vyleze!/ Kojit si ji budu sama, to se nemusíš bát. *Kdyby nemusela mít obličej zkřivený bolestí, tak by nad ním protočila očima. Roztáhne nohy a je jí upřímně v tuhle chvíli úplně jedno, co všechno Emmett uvidí. Trochu se bojí, aby jí něco neudělal, i třeba nechtěně. Není to žádný doktor, ale určitě to zvládne lépe než ona. Ona by ji chytnou nezvládla. Když je malá konečně venku, snaží se to pořádně rozdýchat, ale za chvilku už ji chce mít u sebe.* Je to pupeční šňůra.. A měla by se odstřihnout.. Nebo nechat, dokud sama neodpadne. Vzhledem k tomu v jakých jsme tu v podmínkách.. *Lékárničku tu nikde v dohledu nevidí.*Tak bych to zatím nechala. *S unaveným úsměvem si vezme svou princeznu do náručí a poprvé si ji pochová. Ten porod byla nesnesitelná bolest, ale když ji drží takhle v náručí, jako by všechna zmizela. Ještě před chvilkou by přísahala, že už nikdy si tímhle nehodlá projít, ale teď by to klidně udělala znovu. Trochu ji očistí a pak políbí na hlavičku.* Děkuju ti moc, Emmette. Nezvládla bych to bez tebe. *Podívá se na něj a pousměje se. Za tohle je mu vážně vděčná. Malá zakňourá, jako by si vyžadovala její pozornost, chytí ji za pale, který sevře do své ručky a ona se usměje.* Moje malá princezna.. Budeš se jmenovat Opaline. Opaline Christophine Schreave

Hysterko. *Zamumlá tlumeně spíš sám pro sebe a převrátí u toho nad ní očima.* Já jenom pro jistotu. Abysme měli stejný očekávání. *Pokrčí rameny. Kdo ví, jestli pomoc s porodem nezahrnuje i dělání kojný. V týhle situaci je poprvý a nejradši by v ní nebyl vůbec. Malá je ale venku vcelku rychle a zůstane jí vodítko.* Kouknu po lékarničce. *Zvedne se a ruce od krve si otře do bílé koše. Radši nepřemýšlí nad tím, odkud ta krev je.* Hmmm. Ty jsi tlačila. *Odpoví jí na poděkování s pokrčením rameny, aniž by se na ní vůbec podíval. Lékárničku najde a donese jí k ní.* Asi se toho ujmeš sama.....? *Netuší co s tim, ale v lékárničce jsou nůžky i nůž.* Ještě něco potřebuješ? *Nadzvedne obočí a vezme si zbytek vodky, který do sebe vyklopí, tohle musí zapít.*

Nemáš mlíko, nemohl bys kojit ani kdybych tě plánovala svázat a mít jako osobní kojnou, aby nemusela dojit mě. /A teď na další řeči s tebou z vysoka kašlu a jdu ze sebe dostat tří kilový a skoro půl metrový děcko../*Sice to její bude menší, když se rodí předčasně, ale nějak okolo toho by mohla mít a vůbec, zabírat se tím kolik bude měřit a tak, na to teď nemá náladu. Dozví se to poté na ošetřovně. Brzy už svou princeznu drží v náručí a s úsměvem se na ni dívá.* Dobře. *Pousměje se i na Emmetta. Teď je mu vlastně dost vděčná, za pomoc a taky mu poděkuje.* I tak.. bez tebe bych to nezvládla. Nemůžeš prostě přijmout mé poděkování abychom se pro jednou nehádali? *Na to teď nemá náladu.* Ano, to už zvládnu./Nějak... snad../*Vezme si od něj lékárničku a zastřihne pupeční šňůru. Jen doufá, že bude malá v pohodě a ona něco nezkazila./ Ne, už ne. Dále si na porodní bábu hrát nemusíš. *Uklidní ho. Malou houpe v náručí, zabalenou do menší dečky, kterou tu taky našla a sleduje její roztomilý obličejík.* Neodpověděl jsi mi na otázku. *Připomene tu otázku ze sálu. Sice asi zná odpověď, ale ráda by to slyšela přímo od něj.*

To já vim, neboj. Jenom mě zajímalo, jestli to víš taky. To máš fakt furt vyřídilku se se mnou dohadovat? *Nadzvedne zmateně obočí. Jestli ano, nechápe, proč dělá takový bordel a hluk. Jestli ne, nechápe její paličatost. Její poděkování přejde bez nějakého zvláštního zájmu a pozornosti.* Já se nehádám. Tys tlačila, to je pouhý fakt, na kterém nemám žádnou zásluhu. *Pronese s pohledem stále upřeným na police s věcmi, kde hledá lékárničku. Když jí najde, otočí se s ní k Daphne a mírně cukne koutkem rtu.* Nemáš za co. *Řekne nakonec, aby mu dala klid a radši ani nekouká, co s tim vodítkem dělá. Uhne pohledem, když mu připomene tu otázku a beze slova se zvedne a dojde k policím, kde objevil předtím ještě jednu deku. Tu rozbalí a hodí jí jí přes ramena, protože její šaty se válí na zemi a hádá, že adrenalin opadává a do ní se může dát zima.* Ano. *To je jeho jediná a tichá odpověď. Jestli souhlasí s tím, že jí předtím neodpověděl, nebo že měla pravdu, to ať si přebere sama. Může být ráda i jen za tohle.*

Očividně ano. *Kdyby nemusela tlačit, asi by se nad touhle jejich konverzací i zasmála. Poděkuje mu za pomoc, protože bez něj by to nezvládla. Sice nebyla prvně nadšená, že je tu s ní, ale je to lepší, než kdyby to musela zvládnout sama.* Jak myslíš. *Nebude se s ním o tom dále dohadovat. Poděkuje mu i za tu lékárničku, kde najde nůžky, aby mohla Opaline zbavit té pupeční šňůry.* Rozhostí se tady ticho, když ji ona chová a s úsměvem se na svou dceru dívá. Má pocit, že se jí nemůže nikdy nebažit. Miluje ji více než kohokoliv jiného. Vděčně si přitáhne deku k tělu.* Děkuju. *Poděkuje mu znovu. Je to slušnost, i když ho asi to slovo musí otravovat, chce aby věděl, že je mu za tohle vděčná. Do toho, aby jí pomohl porodit malou ho dotlačila sama, ale už nemusel hledat lékárničku a už vůbec jí nedávat deku. Vzpomene si na otázku, na kterou se ho zeptala v sále a na kterou nedostala odpověď. Nicméně ta zní stejně jak si myslela. Přikývne.* To je mi líto. Já se nikdy nezamilovala.. /A asi ani nezamiluju./ A ani se s nikým tudíž nerozešla nebo o něj jinak nepřišla, takže si nedovedu představit jaké to pro tebe musí být. *Odmlčí se na chvilku.* Sice jsme si moc nerozuměli, ale.. nezasloužil sis to.

*Převrátí nad ní očima a už jenom nesrozumitelně něco zamručí pro sebe. Nakonec jí řekne, že nemá za co, aby byla spokojená. Rozhodne se nebýt nejhnusnější, když si prošla porodem. Do módu zabijáka hodlá přepnout zase od příště. Posadí se nakonec mimo zakrvácenou část deky tak, aby mezi nimi byl dostatečně velký rozestup. Nechce, aby si myslela, že mezi nimi nastalo hluboké porozumění vedoucí k lásce. Nejsou ve filmu nebo v knize.* Nemusí ti to být líto. *Pokrčí rameny a trochu se nahrbí, protože tenhle rozhovor začíná být dost osobní.* Já si zase neumim představit, jaký to je v tvojí situaci. *Přizná potichu a kývne u toho hlavou k malé princezně.* Znalas ho? Nebo vzpomínáš si, jak vypadal? *Hádá, že pochopí, o kom to mluví. O biologickém otci mimina.* Můžu.... no... myslíš.. že bych mohl... to...? *Znejistí a pohled přesune na princeznu, kterou právě pomohl přivést na svět.*

*Chová malou Opaline a usmívá se na ni. Přijde ji jako by nic jiného neexistovalo kromě jí. Jestli ji někdy pustí z rukou, tak to bude čirý zázrak. Teď se ji nechce vzdát. Zjistí, že její teorie byla správná. Když ví to o Emmettove minulosti, jako by ho více chápala. Sice pořád nemá právo na to se chovat tak jak se chová, ale.. Ženská mu zlomila srdce a on se nenaštval jen na ni, ale rovnou na všechny. *Nemusí.. Ale stejně je. Nikdo si nezaslouží mít zlomené srdce. *Ani Emmett, i když se k ní nechoval nejlépe. Vlastně po tomhle nějak začala doufat, že by to mohlo být lepší.* /Pak se mi určitě vysměje jak jsem naivní../*Už neví, čemu u něj věřit. Bude se s ním snažit bavit normálně, ale když bude nevrlý, už se nebude snažit a nechá ho být. Ona snahu měla a většinou, když se baví skončí to tak, že ji nazve hloupou a nebo se naváží do někoho, koho miluje.* Neznala.. Než jsem otěhotněla, často jsem chodila do města. Většinou na pláž, do parku, kina.. A třeba jednou za měsíc i do baru. Nejsem ten typ, co tam jde třeba dvakrát týdně, stačí mi to málo. Jeden večer jsem tam zase šla a už chtěla odejít pryč, když.. se to stalo. Nevím, kdo to byl a vlastně ani jak vypadal. Vypadalo to, že má tmavé vlasy, ale nic jiného výrazného na něm nebylo. *Chvilku se na svou holčičku dívá.* Jen doufám, že malá nebude po něm.. Záleží dost na výchově a na tom jaké má dítě zázemí. Proto jí chci tak moc zařídit co nejvíce klidný a milující domov. *Proto nechce, aby ji ze všech stran uráželi. Může se v ní povaha jejího otce probrat, pokud se to musí stát, nezabrání tomu, nikdy ne úplně, ale může se o to přece pokusit.* Chceš si ji pochovat? *Docela ji to překvapí, ale s úsměvem přikývne.* Vidíš jak ji držím? Spoj tak podobně ruce, abys z nich utvořil.. něco jako vaničku nebo tak. *Pomalinku si přesune malou, aby ji držela jen jednou rukou, je dost drobounká, takže pasuje do ní přesně a svou druhou volnou rukou pomůže Emmettovi, správně nastavit jeho ruce. Poté mu do nich pomalu položí Opaline. Ta je vzhůru a zvědavě si ho prohlíží. Po chvilce zírání na něj to dokonce vypadá jako že se usmála.*

Ani já? *Nadzvedne obočí. Z toho, jak se k němu chovala, má pocit, že si o něm nic dobrého myslet nebude.* /Neni zlomený.. Vzala si ho celý s sebou./ *Taky se tak chová. Jako bez srdce. Poslouchá, co mu říká o tom večeru, kdy došlo k početí její dcery a u toho zabodává pohled do země. Doufal, že uslyší něco konkrétního, aby mohl toho parchanta najít a ideálně zabít. Byl by toho schopný. Ví to moc dobře, protože při snaze dostat své srdce zpět udělal přesně tohle. Někoho zabil. Už jenom čistě z tohohle hlediska si nezaslouží nic dobrého. A všechny chrání tím, jak se chová.* Proč jsi to nikomu neřekla? Proč mě jo? *Zvedne k ní pohled. Nechápe to. Když si v rodině tak skvěle rozuměli, proč jim to neřekla a musel to udělat tak nějak on.* Musí mít aspoň tebe. Zaslouží si aspoň mámu. A ty budeš možná vcelku ucházející máma. *Větší pochvaly se od něj nikdy nedočká.* Dobře. *Přikývne váhavě a pokusí se z rukou vytvořit podobný útvar jako ona. Nechá si od ní pomoct, i když jakmile se ho dotkne, přejede mu mražení po páteři a usídlí se mu v břiše. Je to zvláštní. Hrozně dlouho nic podobného necítil. Nelíbí se mu to, ale nedá to najevo. Pak už mu v rukách přistane miminko. Takhle se mu zdá ještě menší než předtím. Překvapeně na ní kouká a jeho šok se zvětší ještě víc, když se na něj trochu usměje. Letmo mu cuknou koutky rtů. Nic neříká, jen ji sleduje. Než stihne něco dalšího, přiřítí se strážce s tím, že je bezpečno a oni můžou pryč. Malou vrátí rychle Daphne a postaví se.* Měla bys jít na ošetřovnu. *Doporučí jí zase a na obličeji má klasickou nepřístupnou masku. Sehne se pro sako, které si přehodí přes ruku a nakonec ještě Daphne zastaví tím, že jí opatrně chytne za loket.* Neomlouvej mě. Zasloužím si úplně všechno. Přestaň se na mě koukat tak pozitivně, protože to je největší hloupost, jakou můžeš udělat. Já jsem vrah. Nechceš se se mnou bavit a sbližovat. Nechceš mě poznat. *Bez bližšího vysvětlení se prosmýkne okolo ní a vydá se pryč.*

Ne, ani ty. Protože je mi navíc jasné, že než ti ho ta dívka zlomila, nebyl jsi takový. A někde tam uvnitř se v tobě ukrývá určitě přívětivější člověk. *Bylo by fajn, kdyby měl občas tyhle světlé chvilky, dá se s ním povídat i normálně, kdy ba sebe navzájem nekřičí a neurážejí se. Už ani neví, co si o tomhle má myslet. Doufala, že by se mohla do svého snoubence zamilovat a být s ním šťastná, protože vždycky chtěla lásku jakou viděla u svých rodičů, ale teď nějak nevěří, že by se to mohlo skutečně povést. Dohodli se jak to u nich bude vypadat a s tou představou je prakticky spokojená. Nehodlá to nějak ohrozit případnými city. Emmett je náladový, v jednu chvíli jako teď má pocit, že jsou docela v pohodě a pak jí říká jak je naivní a uráží ji.* Neřekla jsem ti to schválně, prostě mi to vypadlo z pusy. Proč jsem to neřekla rodině? V podstatě jsem se tak nějak bála.. Ten kdo mě znásilnil.. Byl to rebel, řekl mi to. Kdybych jim řekla pravdu jak jsem k němu přišla, nedokázala bych jim zatajit tohle. Obávala jsem se, že by se pak na tu malou dívali jinak. A stejně tak média. Teď mě mají sice za nezodpovědnou, ale smířili se s tím. Lepší než aby se na mě dívali jako na nějakou chudinku princeznu, co byla znásilněná, všude mě litovali, já snášela jejich pohledy a ještě by na mé dítě více nadávali, když by věděli, čí ve skutečnosti je.. Bylo by to pro mě horší. Nemluvě o tom, že jsem vždycky měla ráda tu svoji svobodu.. Že jsem si mohla zajít do města a být na chvilku obyčejná. Rodina se bála, oprávněně a pořád ke mě chtěli dávat strážce, jenže pak bych si to už moc neužila, samotnýmu ti nemůže být přece příjemné, když ti pořád někdo stojí za zády. No a kdybych jim řekla pravdu věděla jsem, že by mě tam už nikdy samotnou nepustili. *Pokrčí rameny. Ironie je, že od té doby se do města stejně bála vkročit a v podstatě je jen pořád zavřená v paláci. O tom mu tu ale vyprávět nebude. Nejspíše by ji označil za strašpytla. Nějak nečeká, že by jí mohl říct něco pěkného. Teď by se už třeba do města sama odvážila, ale stejně o tu svobodu zase přijde. Vezme si Emmetta, stane se královnou ve Španělsku a bude v cizí zemi, daleko od rodiny. Jediné dobré je, že u sebe bude mít Opaline.* Díky.. *Tahle pochvala ji dost překvapí a stejně tak i fakt, že si chce malou pochovat. Nicméně nenamítá poradí mu jak by si ml dát ruce a opatrně tam malou princeznu vloží. Nepostřehne úsměv Emmetta, pořád sleduje tu malou a pohled od ní odlepí až když z leknutí nadzvedne hlavu a podívá se na strážce. Vezme si malou do náruče a pomalu se taky postaví.* Půjdu tam hned. *Ani by ji nenapadlo jít někam jinam. Doktoři musí zkontrolovat jak ji, tak hlavně Opaline. Zastaví se, když ji chytne za loket a poslechne si, co jí chce říct.* Dobře.. *Řekne jednoduše. Mají dohodu, ne? Opaline bude mít titul a on její dceři nebude nadávat, když se mu ona pořídí. Asi by měla začít. Má chuť ho zastavit a zeptat se ho, proč by měl být vrahem a taky ví, že nedokáže přestat vidět ho v částečně dobrém světle, ale zkrátka si to bude muset nechat pro sebe.*