Úkryt v podzemí

*Tak nějak mu vyčte, že pracoval, když jí slíbil, že to omezí a budou na tom dělat spolu. Dost jí to zamrzí a akorát si připomene, že ho nejspíš stejnak otravuje a on od ní nejspíš chce mít prostě klid.* Mohl jsi přijít za mnou. *Připomene, co mu také posledně říkala a nakonec od něj sklopí pohled a lehce potřese hlavou.* To je jedno, neřeš to. Chápu, že jsem asi dost otravná a potřebuješ se mě někdy taky zbavit. V pohodě. *Zamumlá rychle, než odejde za strážcem a zeptá se ho na Keenana. Nakonec oplatí Dorianovi objetí a opře se čelem o jeho hrudník. Na jeho slova jenom tiše přikývne a hlavou jí běží akorát to, jak ho ochránit před těma všema starostma, který s ní má a před svou vlastní otravností.* Chceš si mě ještě vzít? *Vypadne z ní nakonec tišším hlasem. Vlastně ani neví, jestli chce, aby na to odpověděl, nebo aby to radši neslyšel.*

*Cítí špatně z toho, že má pocit, jak Brikssi kvůli svému workoholismu zklamal, což ho začne hned žrát. Mrzí ho to, nejraději by opravdu takový nebyl a bude se snažit při jejich budoucím společném životě opravdu takový nebýt. Pro ní.* Proboha, ne. Lio, ne. Miluji tě a NIKDY jsi nebyla otravná, navíc NIKDY jsem se tě nechtěl zbavit, rozumíš? Jen mám nutkání, i když spolu jsme a nejraději bych byl dennodenně s tebou, ti nechávat stále nějaký prostor, abych tě neomrzel, nebo něco podobného.. Víš? Bojím se, že bych ti začal lézt na nervy. *Povzdychne si a rukou si vjede do vlasů. Cloumají s ním negativní emoce, hlavně když je nevyspalý. To se trošku utiší, když ji má u sebe v objetí.* Nikdy jsem nechtěl nic tak moc, jako si tě vzít a udělat tě právoplatně mou. Myslím na to každý den a nikdy bych si to nerozmyslel. *Obejme ji ještě pevněji a skloní se, načež ji zaboří obličej mezi ohyb jejího ramene a krku.*

*Chápe, že může Dorianovi přijít otravná a proto radši utíká za prací nebo čímkoliv jiným, aby s ní nemusel být a to také řekne nahlas.* Ale ty mi na nervy nelezeš. Kdybys mi na ně lezl, řekla bych ti to stejně jako zezačátku, když jsme se potkali. Nepotřebuju prostor. Potřebuju tebe. *Stáhne trochu obočí a kouká na něj trochu utrápeným pohledem, i když se ho snaží mírnit. Nakonec ho obejme a v jeho objetí nachází takové své útočiště, díky kterému se trošku uklidní.* Taky na to myslím každý den. *Přizná s menším úsměvem a pak ho začne jednou rukou hladit ve vlasech.*

*Hned ji její teorii o tom, že ho otravuje a jak se jí potřebuje zbavit začne rozmlouvat, protože tak to opravdu není a ona to musí pochopit. Musí pochopit, jak moc jí miluje a doufá, že po svatbě to pochopí na plné čáře.* Dobře, od teď to slibuji, že s tebou budu každý den. *Pousměje se a zastrčí ji pramínek vlasů za ucho, načež si ji přitáhne k sobě do objetí a řekne ji, že si rozhodně nerozmyslel, jak si ji chce vzít.* To jsem rád. Bude to krásný, nemůžu se dočkat. *Uculí se a když ho začne hladit ve vlasech, začne vydávat slastné zvuky, jako když například kočka vrní.* Nejsi unavená? *Pohladí ji po zádech.* Nebolí tě noha?

Dobře. *Usměje se na něj a trochu jí zahoří tváře, když jí dá pramínek vlasů za ucho. Pak se k němu přitulí do objetí a nakonec ho začne hladit ve vlasech. Musí se pousmát, když slyší jeho reakci. Už teď je jí jasné, že to bude dělat častěji, protože když je něco takhle příjemné jemu, má z toho radost automaticky i ona.* Já taky ne. Kee už mi i slíbil, že mě odvede k oltáři, když otec není k dispozici. *Ani nečeká, že by se Jasper ukázal na její svatbě, i kdyby byla nějaká veřejná. Ona by asi spíš uvítala něco soukromého, kde by byl jenom Kee a Dorianova rodina.* Možná trošku. *Přizná, když se zeptá na únavu a její nohu. Pak ho chytne za ruku a dovede ho k jednomu volnému lůžku, kam se posadí a položí si hlavu na jeho rameno.*

*Hned jakmile se ho začne dotýkat ve vlasech, začne vydávat zvuky, které by v kočičím případě mohly připomínat předení. Ve vlasech ho bývala hladila mamka, avšak už dlouho ho tam nikdo nehladil, proto mu to teď bylo neuvěřitelně příjemné.* Vážně? To je skvělé, že s tím Keenan souhlasí. *Zazubí se.* Myslím si, že budeš souhlasit, ale také se raději zeptám. Nebude ti vadit skromnější svatba? *Podívá se na ní a pohladí ji po tváři, načež se zeptá, zdali je unavená. Jakmile je odvede k jednomu lůžku, posadí se k ní na něj a rukou ji kolem ramen obejme, aby si k sobě byli co nejblíže. Opře si hlavu o tu její, načež se mu téměř hned začnou klížit oči. Neuvědomil si ani, jak unavený je,až do teď.* Chci počkat, až usneš ty. *Zamumlá.*

Jo, mám z toho radost. *Přikývne. Trochu se bála, že jí s tím Keenan pošle do háje, protože Doriana nesnáší, ale to se naštěstí nestalo a on prakticky okamžitě souhlasil. Je ráda, že má takového brášku, na kterého se vždycky může spolehnout a už teď jí začíná chybět, protože odsud brzo odjede a kdo ví, jak to bude.* Cože? Rozhodně ne. Nejradši bych byla, kdybysme tam byli my dva, Kee a tvoje rodina. Pochybuju, že někdo další z tý mojí by měl zájem vidět mojí svatbu a veřejnost do toho zrovna moc zapojovat nechci. *Pokrčí lehce ramenem.* Pořád platí, že by ses chtěl vzít příští týden? *Zeptá se ho pro jistotu, jestli opravdu může začít plánovat a pak s ním dojde k lůžku, kde se k němu přitulí a hlavu si opře o jeho rameno.* Neblbni, na nic nečekej a spi. Já budu v pořádku. *Ujistí ho a začne ho hladit ve vlasech, jako kdyby ho chtěla uspat. Sama ví, že se jí jen tak usnout nepodaří přes veškerou únavu.*

Pokud zaútočí rebelové, právě sem se můžete schovat. Budete zde v bezpečí. V každém úkrytu jsou lékárničky a i menší zásoby jídla a pití. Stejně tak lůžka či pohovky, kam si můžete lehnout a teplé deky.

*Lady Honey nese celou cestu do úkrytu v náručí. Neviděl už nikde svého tátu, mámu a ani sestru ale doufá, že na ně narazí někde v úkrytu.*/Třeba se schovali do některého z menších.. Těch je tu taky dost./*Oni jelikož tu žijí celý život ví o spoustech úkrytů. Zahraničním hostům, dívkám ze Selekce řekli jen o pár těch nejhlavnějších. Nejbezpečnější je ale ten, kam dorazí teď. Lady Honey položí na jedno z lůžek a když ví, ze se o ni už někdo postará, rychle začne procházet úkryt. Vidí tu hlavně dívky ze Selekce, případně pár zahraničních hostů, ale jak se zdá, z jeho rodiny je tu zatím sám.*/Do hajzlu, do hajzlu./

*původně ani neměl v plánu jít na ples, protože nemá rád takové davy lidí, ale jelikož je korunní princ, tak by tam asi jít měl. Rozhodl se k tomu ale dost pozdě, takže si narychlo oblékl modrý oblek, košili a bílou kravatu a vyrazil. Přišel do sálu těsně předtim, než se ozvou první výstřely. Sotva se stíhne rozhlédnout. Něco o zdejších rebelech slyšel, takže mu po chvilce dojde o co jde. Co nejrychleji zamíří k úkrytu, ale přitom mu stihnou pořezat ruku. Naštěstí to ale není nic hrozného. Jakmile se dostane do úkrytu, doktor mu ruku obváže obvazem a namaže něčím proti infekci. Potom se postaví k jedné stěně, o kterou se opře a jen sleduje dění kolem.*/Proč sem vůbec zvou tolik lidí, když to pokaždý končí masakrem?/

Simone, měl bych tě nést, sakra. *Procedí, když se mu vyvleče, ale bolest z ramene ho dost otupuje, proto nic dalšího nenamítá a alespoň Simone pořádně podepře, aby se jí šlo lépe, rychleji a aby hlavně byla co nejdříve v bezpečí. Jakmile konečně dorazí do úkrytu, pomůže ji alespoň na lůžko a začne si ji prohlížet, zdali je v pořádku.* Je všechno v pořádku? Nebolí tě nic? *Začne ji zasypávat starostlivými otázkami, protože se o ní vážně bojí. Viděl ji, jak v sále zvláštně ztáhla obočí, u ní si všímá i takových detailů. Starost o to, zdali je v pořádku, je teď na prvním místě.*

*Slepě následuje ostatní do úkrytu. Musí se soustředit hlavně na to, aby udržela May a vytrvale ignorovala bolest v noze. Adrenalin a částečný šok jí v tom pomáhají. Ani se nerozhlíží, kdo s nimi v úkrytu je. Místo toho si všimne volného lůžka, kam May opatrně položí. Ruce se jí chvějí vyčerpáním. Doktor se očividně věnuje někomu jinému, a tak jako náměsíčná popadne lékárničku.* /Zdá se to vymknuté./ To bude v pořádku, není to nic vážného, ta noha se brzy zahojí. *Uklidňuje ji. Její hlas zní poněkud přiškrceně, ale musí si vší silou připomínat, aby nekřičela. Držela paniku na uzdě. Místo toho vzala ještě jednu lahev s vodou, nevšímaje si krvavých ťápot, co za sebou nechávala a podala May vodu a prášky proti bolesti. Bohužel nevěděla, jak by na otok na kotníku sehnala led, ráda by však dívce ulevila aspoň takhle. Natáhla se na druhou postel a sebrala z ní polštář.* Možná to trochu zabolí. *Upozorní ji omluvně, a trochu jí nohu nadzvedne v lýtku, aby kotník podložila. Mělo by to trochu zpomalit tvorbu otoku. Nevěděla však, jak zle na tom kotník je, a tak se ho bála obvázat.* Bolí tě ještě něco? *Sama cítila tepající bolest v pravém chodidle, ale bála se na něj podívat. Už tak měla lem šatů od krve, z čehož se jí upřímně dělalo špatně. Od oné osudné autonehody špatně snášela pohled na krev, a tak se prostě jen snažila zhluboka dýchat a poprvé se rozhlédla kolem. Poznala jen pár účastnic a prince Xaviera.* /Aspoň že ten je v bezpečí. Ale kde je král a královna?/ *Sama by vyšilovala, kdyby takhle ztratila někde rodinu. Sama nevěděla, jak dlouho jí předstíraný klid vydrží. Byla v potlačování emocí dobrá, ale věděla, že to dřív nebo později bude muset ven.*

*Sotva se dostala do úkrytu pustila Gretchen a už už se otáčela, že se půjde podívat, jestli je tu někde u Ellevie a jestli je v pořádku vrazila v tom obecném shonu do prince Xaviera. Když viděla jeho výraz, došlo jí, koho asi hledá.* "Rebelové šli přímo po nich, strážci se krále snaží najít," *stihne ze sebe vysypat špatné zprávy. Nemůže mu nějak pomoct, ale lepší vědět to špatné než vůbec nic. Její šaty jsou trochu potrhané a kdesi nechala boty, takže tam teď před ním stojí bosa a celá potrhaná. Má rozseklé obočí, ale nevěnuje tomu pozornost. V její tváři je náznak strachu, ale její hlas je pevný. V žilách jí koluje adrenalin, takže stojí vzpřímeně, ruce se jí zatím vůbec neklepou. Ale to je jen otázka času.*

Ne, když tě střelili do ramene. *Dohaduje se s ním, ale nakonec se od něj nechá alespoň podepřít, aby je další dohady nezdrželi. V úkrytu se posadí na lůžko a během jeho dotazů jí zase chytí bolesti v břiše, které si obejme.* Já nevim. Může jít o další falešnej porod. Klidně se to může opakovat. *Procedí mezi zuby a snaží se co nejvíc zhluboka dýchat.* Musim to rozchodit. Jestli je to falešnej porod, rozchodim to a během chvíle budu v pohodě. Jestli ne... *Radši tu větu ani nedopoví a sleze z lůžka, aby mohla začít přecházet sem a tam. Během toho má pořád aspoň jednu ruku na bříšku. Všimne si Xaviera, kterého tu zahlédne jako jediného z její rodiny a je kousek od ní. Na první pohled na něm pozná, že docela vyšiluje, takže se k němu vydá.* Xavi, v pohodě? Neublížili ti? *Zeptá se starostlivě.* Jsou tu i ostatní? *Zajímá se, protože třeba je jenom přehlídla. Jestli odpoví nebo ne ale nijak moc nevnímá, protože se jí břichem rozlijí další křeče. Trochu se jí díky bolesti podlomí kolena a ona stáhne obličej.*

*I Atticus se přesune do úkrytu, určitě se nenechá zabít, spíš čekal, že někde potká Rosaline, jenže než ji stihl v davu lidí najít, zaútočili rebelové a on se samozřejmě šel úkryt, není nějaký hrdina, aby ji tam hledal, když ani neví, jestli došla. Jen co se dostane do úkrytu, rozhlédne se a spatří svého bratrance, který vypadá v pořádku tak na XAVIERA jen mávne a posadí se na pohovku. Vyvázl z toho dobře. Hned si bere mobil a začne hrát hry, aby se trochu rozptýlil.* /Sakra zasraní rebelové!/ *Pomyslí si, nejraději by je všechny zlikvidoval, kdyby to bylo možné. /Strážci jsou k ničemu. Jak jim mohli proklouznout?/ *Přemýšlí, zdálo se, že v řadách strážců byli zrádci a jemu se zdáli být všichni k ničemu. Bojí se o svou rodinu a doufá, že bude všechno v pořádku.*

*Nevidí nikde nikoho ze své rodiny což jej vyděsí. Má je rád, i když to tak mnohdy nevypadá. Má chuť se obrátit a jít je hledat. Kývne na pozdrav aspoň Atticusovi, který se tu objeví. Je rád, že je v pořádku aspoň jeho bratranec. Najednou se před ním objeví Nina.* Děkuju za zprávy.. Jste v pořádku? *Zeptá se jí starostlivě.*- Posaďte se.*Přiměje si ji sednout na židli, která je vedle ní. Než se jí stačí zeptat na něco jiného, třeba zda neviděla ještě jeho sestru, objeví se tu Simone.*Já jsem v pohodě a kde jsou ostatní.. Netuším. *Odmlčí se a polkne. Podívá se na chlapa, který je tu s ní a skloní se k Simone. *Prý šli přímo po rodičích. *Zašeptá, aby to slyšela jen ona a podívá se na Ninu, která sedí vedle nich a která mu to řekla. On tančil s Honey, když se to vše semlelo a tu taky dostal sem, protože byla postřelená.* Co ti je? *Zeptá se a podepře ji.* Lehni si. *Poručí jí a podívá se na ni.* Bolí tě břicho? *Zeptá se podívá se na ni. Přitom znovu nervózně polkne.* H-hele když m-máš rodit. Vyteče nějaká voda, ne? *Protože něčeho podobného si teď všimne na zemi pod ní, kde stála a taktéž na jejích šatech.*

*Dojde do sálu, kde uvidí Cardana, za kterým hned zamíří.* Takový velký oběti kvůli mě. *Zavrtí nad ním pobaveně hlavou a zase se usměje. Když vidí jeho výraz po její otázce, zazubí se na něj a pobaveně ho poplácá po tváři.* Moje postel je tvou postelí. *Zasměje se, ale potom se už ozvou výstřely a rány, to jak začal útok na palác od rebelů. Vyděšeně se rozhlédne kolem a pak se snaží skrýt bolest v obličeji, když ucítí palčivou a prudkou bolest v rameni.* Proč se omlouváš? *Zeptá se ho nechápavě, ale las má tlumený, jelikož se stále snaží nerozbrečet bolestí, to ji ale nevyjde, když vidí jeho slzy, což je jako spouštěč pro ty její.* Pššt, jsem v pohodě. Rána v ruce není smrtelná, Carde. *Zašeptá mu a druhou ruku, kterou nemá zraněnou mu položí na tvář.* A zvládla bych jít sama. *Namítne, ale je za to ráda. Když doběhnou do úkrytu, nechá doktory, aby ji to ošetřily, i když jen na rychlo, ale aspoň ji vytáhli kulku, teď už si to sama obvazuje. Porozhlédne se kolem sebe ve strachu o rodinu. Jenže uvidí akorát svého snoubence.* Kurva. *Zakleje potichu a nahlas si dokašle, aby to uslyšel i její snoubnec, aby upoutala na sebe pozornost, otočí se na Cardana a rychle se natáhne pro polibek, čímž i chvilku zapomene na tu bolest.*

Pořád je pro mě přednější tvé bezpečí. *Odporuje, protože přeci jen on jí má chránit co nejvíce může, jako princeznu, ještě s když je strážce. Pak dále už nic ale neříká a stará se jen o to, aby dostal Simone co nejrychleji do úkrytu, kde bude v bezpečí, proto ji i podepře, aby ji alespoň trošku ulehčil. Jakmile jsou v úkrytu, tak ji pomůže na lůžko a hned se jí začne vyptávat na to, jak se cítí a jestli je v pořádku.* Sim, teď bys měla radši vážně odpočívat. *Už se chystá stoupnout vedle ní, ale to už se dá do řeči s korunním princem Xavierem, takže raději nepřekáží a podívá se na své rameno, v kterém má kulku. Trošku se mu obrátí žaludek, ale svou pozornost zase přesune na Simone, když si všimne, jak se jí podlomí kolena. Co nejrychleji přejde k lůžku a poté se začne koukat směrem, kterým se podíval i Xavier.* Musíme.. Musíme se připravit, Sim vážně bude rodit. *Jemně vykulí oči, načež odvrátí pohled od země a podívá se Sim do obličeje.* Zvládneš to, jsi silná. A jsme tu s tebou, ano? *Pohladí ji po vlasech a silně se kousne do tváře.* /Ještě dnes jsme o tom mluvili../ *Starostlivě se dívá na Sim a zdravou rukou si vjede do vlasů.* Myslíš.. Že to bude teď? *Podívá se nejdříve na Sim, poté na Xaviera, mezitímco chytí Sim povzbudivě za ruku. Ví, že porody můžou trvat několik hodin, proto se raději ptá. Chce Sim pomoct, ale má akorát tak strach, že jí vůbec nepřilepší.*

*Když se rozhodne jít do sálu, zamíří hned k alkoholu, protože si uvědomí, že má na alkohol docela chuť a ani není překvapený, když tam uvidí Aideen. Zjistil, že není zrovna neviňátko.* Jo, tak trošku jsem byl ve sprše. Přece bych nemohl jít na ples zpocený od cvičení. *Uchechtne se a zavrtí nad ní hlavou s menším úsměvem na tváři.* Je to voda, co by to mělo být? Nebo víš, co? Nechci to vědět. *Uchechtne se a po její otázce pokýve hlavou.* Jo, tak nějak. Sice mě obleky štvou, ale rozhodl jsem se e jít. *Pokrčí rameny a trhne sebou, když uslyší výstřely. O útocích slyšel, vždyť i její mámu rebelové unesli. Pevně sevře čelist a aniž by si to uvědomil, chytne Aideen za ruku a začne ji táhnout pryč do úkrytu. Když si všimne jejího zranění, polkne a okamžitě ji vezme do náruče.* Budeš v pohodě, doktoři ti to ošetří. *Zamumlá a rychle doběhne do úkrytu, kde ji položí na postel a nechá doktory, aby se o ni postarali ale nedůvěřivě je sleduje.*

*Udělá, co jí řekne a posadí se.* "V pořádku," *řekne a utře si rukávem šatů krev z natrženého obočí. Tohle je podle ní opravdu to poslední, co by měli ošetřovatelé řešit. Je otřesná, ale adrenalin stále dělá své. Když se k nim dopotácí Sim, nemůže se na to koukat. Ani ona nikdy nepomáhala při porodu, ale musí jim nějak pomoct. Cítí to jako svou povinnost. Zvedne se ze židle a mizí na pár chvil pryč aniž by cokoliv řekla. Nikdy nebyla zvyklá říkat ostatním lidem, co dělá nebo co má v plánu. Běhala po ukrytu než se konečně vrátila k princovi s několika polštáři a velkou miskou s vodou. Nemluvila, měla pocit, že kdyby to udělala, tak začne buď zvracet z toho stresu nebo že se zhroutí. Začala skládat polštáře Sim pod hlavu, ale nevěděla, co dál. Tiše se vzdálila, aby byla po ruce, kdyby chtěli něco přinést, ale zároveň dost daleko, aby nepřekážela. Tohle byla rodinná záležitost a do té ona nepatřila. Navíc prince určitě učili první pomoc více než ji. Ona uměla maximálně ošetřovat popáleniny.*

*Atticus si píše s Rose a vůbec se mu to nelíbí. Pohledem najde i svou těhotnou tetu o kterou se stará bratranec a on se rozhodne jít se podívat blíž, takže přijde ke XAVIMU a SIMONE když vyděšeně kouká.* Pane bože... Ona bude rodit? Teď? Tady? To.. není dobré. *Zhodnotí situaci. Nelíbí se mu to, protože pokud tu není žádný doktor tak pochybuje, že tady někdo něco ví o porodu.* A kde je teta a strýc? *Rozhlédne se, když zjistí, že je tu nikde nevidí a kontroluje mobil, aby odepsal Rose.* /Tohle se mi nelíbí./ *Vydechne a sleduje svou tetu, která bude asi každou chvíli rodit.* Eh jednou jsem viděl porod koně, počítá se to? Určitě to bude podobně.. jen.. no asi trochu jiné. Ale... Máme internet! *Křikne a hned googli porod.* Na kolik centimetrů jsi... Otevřená? Já tam koukat určitě nebudu! *Křikne k nim.*

*Jenom nad Ryanovou paličatostí převrátí očima a pak se spolu dostanou do úkrytu, kde odmítne sedět v klidu na lůžku.* Ne, vážně. Doktor mi posledně říkal, že to mam zkusit vychodit. Třeba to bude v pohodě. *Ujistí ho, že nedělá nic, co je nebezpečný a když pak uvidí Xaviera, vydá se k němu. Má o svojí rodinu strach a chce, aby byli v pořádku.* Cože? *Vypískne vyděšeně, když slyší, že šli přímo po Misty a Jacovi.* Ne, oni musí být v pořádku. Musí je najít. Jim se přece nesmí nic stát. *Začne rychle vrtět hlavou. V dalším vyšilování jí zastaví bolest břicha, při které se jí trochu podlomí kolena.* A-asi další falešnej porod. *Odpoví mu a pak poslechne jeho příkaz a radši si lehne zpátky na lůžko, kde se trochu zkroutí nad přívalem dalších bolestí. Zároveň se ale snaží co nejvíc zhluboka dýchat, jak o tom četla ve spoustě příručkách a na internetu. Když slyší o vodě, vykulí oči. Sjede pohledem tam, kam se dívá on a trhaně se nadechne.* Já asi fakt rodim. *Oznámí oběma a pak se podívá na Ryana, který jí pohladí po vlasech.* Nech si ošetřit to rameno, Ry. *Řekne mu, protože to, že v něm má kulku není jen tak. Pevně mu stiskne ruku, když jí za ní chytí a zatěká mezi ním a Xavierem pohledem.* Asi se na vás už těší. *Pronese s malým pobaveným úsměvem, i když je na něm znát ta bolest, co teď cítí. Ví, že nejspíš není čas na nějaké vtipy, ale ona potřebovala trochu odlehčit atmosféru. Hned potom ale opět zavře oči a zkřiví obličej nad další vlnou bolesti, která se dostaví a je zatím ze všech nejsilnější, takže jí i ze rtů unikne bolestné zakňučení. Už jen stupňující se intenzita sama o sobě hlásí blízký porod.*

Viď? Ale když jsou ty oběti za tebe, tak mě to ani netrápí. Kvůli tobě snesu jak pitomý akce, tak ještě pitomější obleky. *Pobaveně se ušklíbne, dokud se nerozzáří, jakmile se ho zeptá, zdali půjde zase k ní do komnaty.* Jsem ti vděčný za to, že se o ní se mnou dělíš. *Mrkne na ní, než si všimne toho, že je útok. Rychle si vytáhne nůž, který u sebe pořád nosí, kdyby šel někdo po nich a jakmile si všimne, že je Via zraněná, zakleje a rychle si ji vyzdvihne do náruče, načež se jí začne opakovaně omlouvat.* Protože jsem měl zabránit tvému zranění. Nikdy jsem nechtěl dopustit, aby se ti v mé přítomnosti něco stalo. *Zaskučí a i když vidí, jak ona slzy dusí v sobě, on je výjimečně nechá, aby si našly cestu ven, kvůli čemuž se rozpláče i ona, což je pro něj šílený pohled.* Jo, budeš v pořádku.. Budeš. *Začne si opakovat, když ho o tom sama přesvědčí.* Jsi postřelená, Ricky. *Zavrtí hlavou na její poznámku o tom, že by zvládla jít sama. Poté už konečně vběhne do úkrytu a položí ji na lůžko. Je vděčný, že nemusí ani nic říkat a ošetřovatelé ji začnou ošetřovat. Když má z těla kulku pryč, sedne si k ní na kraj lůžka.* Ukaž. *Pomůže ji s obvázáním paže, protože se jí to musí dělat s jednou rukou určitě hůře. Poté než stihne nějak zareagovat na její hlasité zaklení, přijde další šok a to takový, že jej políbí. Položí ji ruku na tvář a polibek ji oplácí, dokud mu nedojde vzduch, což ho nutí se odtáhnout a podívat se směrem, kterým se při jejím zaklením sama koukla. Uvidí tam nějakýho muže, u kterého ví, že není stoprocentně z její rodiny, proto se napne a začne ho vraždit pohledem.* Do prdele, neříkej mi, že je to on.

*překvapí ji, když uvidí Jaydena a když si všimne jeho mokrých vlasů, neodolá popíchnutí. Pak už jí začnou napadat různé nápady, proč má mokré vlasy a byla by raději, kdyby ji ani nenapadly.* Tos udělal dobře, ještě by tady všichni omdlévali. *uchechtne se a pak se zatváří jako největší andílek.* Když to nechceš vědět, proč se ptáš? *zeptá se pobaveně. Pak se ozvou první výstřely a jí hned dojde, o co jde. Útok už zažila několikrát. Spolu s Jaydenem začne utíkat do úkrytu a a ni si neuvědomí, že se drží za ruce. Po chvilce ale ucítí bolest na paži a zjistí, že ji bodli. Zkřiví tvář bolestí a klopýtne, ale pak už ji Jay vezme do náruče.* Jsem v pohodě, můžu tam dojít sama.*namítne, ale díky její nemoci jí rána krvácí mnohem více než by měla, takže zašpiní krví i jeho sako a z toho pohledu se jí zvedne žaludek. Pořádně ani nevnímá, že se ostanou do úrytu, protože už ztratila dost krve a motá se jí hlava. Nechá doktora, aby jí ránu ošetřil. Jen jí to vydezinfikuje a obváže velkou vrstvou obvazu, aby jí aspoň chvíli vydržel a zadržel krvácení. Všimne si povyku kolem Simone a hned jí dojde, o co se asi jedná. Neujde jí ani že tu nejsou rodiče. Pokusí se postavit se a dojít až k nim, ale zase se jí zatočí hlava, takže nikam nedojde.* Můžeš zjistit, jestli je Sim v pořádku? A ostatní? Rodiče tu nejsou.... *zeptá se vystrašeně Jaydena.*

*Zeptá se Niny zda je v pořádku. Dost ho vyděsilo to, co mu řekla o rodičích, ale snaží se zachovat klidnou tvář. Doufá, že se jim podařilo utéct a jdou třeba v jiném úkrytu. Je jich tu více.*/Kdyby šli zadním vchodem, tak je tam takový menší.. Prosím ať jsou tam./*Když se tu najednou objeví Simone, podívá se na její společnost. Slyšel o Ryanovi a chtěl si s ním promluvit, ale teď má důležitější věci než ho chytit pod krkem a vyhrožovat mu, že ho nechá popravit, když Simone ublíží. * Určitě budou.. Strážní chrání hlavně je, budou v nějakém menším úkrytu. *Řekne přesvědčeným hlasem. Hlavně chce uklidnit Simone. Podepře ji, když se jí podlomí kolena a vyděšeně se na ni dívá.* Díky. *Řekne rychle Nině, která jim přinese nějaké věci a pak si všimne vody. Není úplně pitomý a ví, co to znamená.* Do prdele. *Zanadává. Podívá se po doktorech. JE jich tu jen pár. Snad ani tucet ne, to by bylo moc. A šetří dost vážná zranění.*/Ok.. to to mám jako to dítě vytáhnout já?/ Ale jak to máme jako vytáhnout ven? *Zeptá se nahlas. Podívá se na svého bratrance, který se tu najednou objeví.* Jak jako otevřená?? *Zeptá se nechápavě. O porodu moc neví.* Hele, Sim, hlavně dýchej. Jo? Jak jsme to zkoušeli spolu.. *Podívá se na ni a pak vezme mobil.* Google? Jak pomáhat při porodu? *Zeptá se do mobilu a poté, co si něco přečte polkne.* Ok.. Asi ti musíme sundat šaty a.. kouknout tam. /Proč já? Božee.. Já půdu po tomhle do kláštera a budu držet celibát raději!/ Dobře.. *Trochu vody si vylije na ruce, aby si je aspoň z části očistil a pomůže jí z šatů.* Ehm.. Asi musíš ty nohy nějak roztáhnout. /Ty vole, tohle říkat vlastní tetě./ Po tomhle mi dlužíš flašku tý nejlepší whisky, Simone.