Letiště v Illey

*Cesta na letiště je dlouhá, proto se snaží o to, aby ji zrychlila svými myšlenkami, které ji nakonec dokonce uspí, proto druhou půlku cesty prospí, než ji řidič upozorní na to, že už jsou na místě. Vystoupí tedy z auta a pohledem začne hledat funkcionáře, kterého si brzy opravdu všimne a s představením mu podá své papíry. Když ji ujistí, že je vše v pořádku, usměje se a postaví se mezi další účastnice, než dostanou další pokyny. Zaslechne nějaký hlas a má pocit, že je mířený na ní, proto se na dívku podívá a mile se na ní usměje.* Ahoj, jo, to je. *Zazubí se.* Těšila jsem se, beru to jako velkou příležitost.. Ráda poznávám nové lidi a v paláci k tomu bude velká příležitost, takže.. *Usměje se na dívku a hbitě pokrčí rameny.* Ale také jsem dost nervózní! Obávám se i takových maličkostí, což se mi většinou nepodobá. *Pobaveně se usměje a zavrtí nad tím hlavou.* Máš od prince nějaká očekávání? *Šeptne jejím směrem, aby jí ostatní neslyšeli a s pobaveným úsměvem na dívku mrkne.*

*jakmile dorazí na letiště, vezme si z limuzíny své věci a jistým krokem zamíří k funkcionáři. Představí se mu a podá mu papíry. Celý postup si už dopředu nastudovala. Uchechtne se, když si všimne, jak jeho tváře naberou na červeném odstínu a poté, co jí řekne, že může nastoupit do letadla, udělá tak. Posadí se zhruba někde uprostřed. Není to její první let. Za svůj život už létala několikrát, takže není nijak nervózní. Trochu nervózní je ale spíše pak ze samotného setkání s princem. Ví, že kdyby to podělala, táta by jí to nikdy neodpustil a nechce zažít jeho vztek. Jelikož se celkem nudí, vytáhne si mobil a začne jen tak bezmyšlenkovitě procházet fotky, které má v galerii. Když letadlo po chvíli vzlétne, odloží telefon a podívá se z okýnka. Už teď cítí, jak jí chybí kamarádi. Rodiče až tolik ne... je ráda, že si od nich na chvíli odpočine*

Když se zastaví u funkcionáře, předá mu své papíry a následně si ještě vyčká než vše zkontroluje. Zatímco on zkontroluje dané papíry, ona si prohlédne svou manikúru. Jakmile ji dá pokyn, jenom mu pokyne hlavou a následně se s pohozením hlavy vydá k letadlu. Dlouhé hnědé vlasy za ní vlají při každém kroku. U schodů se zastaví a následně se vydá nahoru. Dívá se při tom před sebe, z jejího obličeje nemizí sebevědomí ba naopak. Jakmile se objeví v uličce, zastaví se a podívá se na každou dívku již sedící zvlášť. Možná tím chce dát najevo, že je zde jejich největší konkurence. Kdo ví. Možná si chce ona sama prohlédnout svou konkurenci. Nakonec se vřele usměje a vejde dále. Zde se usadí na volné sedadlo. Když uvidí NINU, lehce si ji prohlédne. Ahoj. Pozdraví ji nakonec a trochu pootevře ústa. Chceš si sednout ke mně? Navrhne ji.

*Když nastupuje do letadla, trošku se jí zvedá žaludek. Letadlem ještě nikdy neletěla. Její rodiče byli pomocná síla v kuchyni a dokud se neprojevil její úžasný talent na vaření, byli rádi, že s penězi dobře vyšli. Byla té dívce s dlouhými vlasy vlastně docela vděčná, když jí oslovila první. Ona sama vůbec nepřemýšlela o nějakých intrikách. Když přihlášku vyplňovala byla opilá jak doga a ani teď si to pořádně nevybavila. Počítala s tím, že když se jí princ nezalíbí, prostě udělá nějaký trapas a oni sami jí pošlou domů. Z tohoto důvodu nedokázala na ostatní dívky koukat jako na konkurentky. Navíc mezi ně ani nezapadala. Většina z nich vypadala, že tráví celé dny v posilovně a pracují na vysportovaném těle. Nina trávila celé dny v práci u plotny, takže na posilovnu měla sotva čas. Nebyla ošklivá, ale nyní si tak trochu připadala.* "Ahoj, moc ráda, *usměje se naprosto upřímně a přisedne si.*" Jsem Nina," *představí se té dívce. Snažila se udržet ten upřímný úsměv, ale její obava z letu byla mírně znát.*"Omlouvám se, dnes letím poprvé a nevím, co od toho mám čekat," *objasní své spolusedící své pocity.*

*Sleduje dívky nastupující do letadla a musí uznat, že jsou skutečně nádherné. Jasně, že viděl obrázky, ale naživo mu přijdou opravdu dokonalé. Takže červená barva v jeho tváři se usadí jako kdyby tam byla odjakživa.* Dobrý den. *Pozdraví další účastnici, která k němu přijde a když skloní pohled, uslyší její šepot a vzhledem k tomu, že jí nevidí do obličeje, vyloží si to tak, že to bylo řečeno pro něj.* Ano, elegantní ano. A dalo by se použít i spousta jiných slov. *Prohodí trochu plaše.* Promiňte. *Dojde mu, že nejspíš nic říkat neměl a odkašle si.* Papíry máte v pořádku. Můžete si nastoupit. *Dostane ze sebe rychle, aby tenhle trapas moc neprodlužoval. Zjistí, že tato účastnice byla poslední, takže si desky s papíry uklidí do tašky a sám nastoupí do letadla.* Takže když už jsme všichni, můžeme vzlétnout. Let trvá přibližně hodinu. Jsou zde i letušky, které vám donesou jakékoliv občerstvení budete chtít. Teď vás poprosím, abyste se připoutali, protože budeme vzlétat. V Angeles si poté můžete vybrat, zda pojedete sami nebo ve dvojicích v limuzíně do paláce, bude to jen kousek. *Řekne a doufá, že není rudý jako malina. Pak se posadí hned dopředu letadla a sám se připoutá. Během příštích pár chvil letadlo vzlétne a oni míří do Angeles.*

*Původně neplánovala s nikým v letadle hovořit, ale nebude na škodu, když se aspoň s někým trochu seznámí. A také jí rychleji uteče let, což uvítala, přestože jí nedělalo problém být trpělivá, dnes byla přeci jenom trochu mimo. To však navenek nebylo vůbec poznat, dokázala nasadit masku dokonalé dívky, dělala to celý život a ani tato situace to nedokázala ovlivnit. Měla to v sobě už pevně zakořeněné a ve společnosti to přicházelo automaticky. Dívka před ní navíc působila sympatickým dojmem, ačkoli nevěděla, jestli jí nevyrušuje, a tak jen doufala v kladnou reakci na svou otázku. Dosud v letadle nebylo moc dívek, ačkoli si myslela, že by si mohla zabrat sedadlo u okna, rozhodla se tuto výhodu vyměnit za rozhovor s jednou účastnicí. Samozřejmě si vzpomněla, o koho se jedná, Christophina. Byla si téměř jistá, že většina dívek si také nastudovala seznam účastnic, takže by se nedivila, kdyby dívka už znala i její totožnost, pokud jí tedy odněkud neznala ještě před událostmi Selekce a losováním, protože se jí nemálo stávalo, že jí lidé poznávali na ulici.* Myslím, že dokážu poskytnout lepší společnost.* Odpověděla jemně dívce a usmála se její sarkastické poznámce. Věděla, že její dotaz se možná může zdát jako zbytečná fráze, ale Willow byla na takové chování zvyklá. Takové optání přeci nikomu neublíží, když už tak jí jen získá plusové body za slušnost. A kolem takových bodů se točilo její postavení a obliba ve společnosti, na které si zakládala. Usadila se na sedačku a nenápadně si dívku prohlédla z blízkosti. Očekávala, že vybrané účastnice budou krásné a o Chris se nedalo říci nic jiného. Willow se ale už naučila nebýt nervózní ve společnosti lidí s krásným zevnějškem. Nejen, že měla dostatečné sebevědomí týkající se jejího vjemu, ale s pohlednými lidmi se ve svém oboru potkávala každý den. Kdyby se tím nechala ovlivňovat, nebyla by tak daleko, jak je teď. Všimla si, že se dívčin pohled zaměřil na vchod letadla, což znamenalo, že dorazily další účastnice. Willow překonala svou zvědavost, jak asi vypadají naživo a stále hleděla před sebe. Dovolila si jen občasný pohled, když někdo minul její sedačku a ačkoli to nedala znát na svém obličeji, již ze zvyku posuzovala, co si dívky vzaly na sebe. U jedné obzvlášť odvážně oblečené málem pozvedla obočí, ale raději se zase soustředila na svůj rozhovor s dívkou. Když se jí dívka představila nečekala a také jí prozradila své jméno. Připadalo jí trochu vtipné jak předváděli jako by si o sobě již něco nezjišťovali a neznali minimálně jména, ale přistoupila na danou hru.* Já se jmenuji Willow, těší mě, Chris. *Použila zkráceninu, pod kterou se dívka představila. Ruce si zlehka položila do klína a upravila si šaty.* Jistěže ne, vlastně bych za to byla vděčná. *Ačkoli jí vykání nevadilo, věděla, že tímto krokem by se aspoň trochu uvolnilo napětí, což by jistě obě ocenily. * Tohle bude vskutku zajímavá kapitola našich životů, co myslíš? Těšíš se na palác? Prince?* Nadhodila pár témat a doufala, že se jí podaří rozproudit rozhovor. Vlastně by jí zajímal pohled další dívky, která se nachází ve stejné situaci. Pevně se připoutala a zanedlouho cítila, že se letadlo rozjelo a poté vzneslo do vzduchu.* /Tak to začíná./

*U letadla si hned všimne sympaticky vyhlížející účastnice, na kterou vychrlí první slova, která jí napadnou. Je ráda, že na ní dívka nekouká jako na idiota, ale vezme to úplně v pohodě.* Přesně. Člověk nikdy neví, na koho narazí a spousta skvělých zážitků vzniká z toho, že člověk pozná někoho novýho. *Odpoví nadšeně a nadšení se odráží i v jejích očích.* Hrozně se bojim, že řeknu něco špatně. Občas prostě mluvim a mluvim a nedokážu přestat a pak se člověk dostane někam, kam nechce a trapas je na světě. *Zamává u toho i rukama, jak je jejím zvykem a pak si odhrne pramínek zrzavých vlasů za ucho.* Vlastně.. ani nevim. Jakože jasně, je na fotkách nádhernej, tak snad nebude mít třetí oko, blány nebo nebude zelenej, ale myslim, že to snad ne. A taky doufam, že mě nevyhodí hned potom, co mě uvidí. *Zasměje se a nastoupí do letadla, kde obsadí jednu z volných sedaček.* Sedneš si ke mě? Jestli ti teda nějak nevadim.. Občas nedokáže zmlknout a lidi vytáčim. Promiň. *Usměje se trochu provinile a u toho se podle instrukcí funkcionáře připoutá.*

*Dneska má přijet první skupina účastnic. Upřímně? Vůbec se na to netěší. Následující týdny pro něj budou jak psal na Illeagram peklo. Už tak má málo volného času, protože musí pracovat a teď v něm ještě bude muset obletovat nějaké holky, které zajímá tak maximálně jen sláva, peníze a koruna? To bude vážně skvěle a smysluplně strávený čas.. Nicméně jak je skoro tradice, i on se dneska vkradl na palubu letadla. Do teď byl v kokpitu u pilota. Letadlo už před pár minutami vzlétlo a teď je čeká pár hodinový let. Na sebe si vzal černou košili. Sako i kalhoty od obleku v takové tmavší béžové barvě. Na zápěstí má taky černé hodinky. Podívá se na ně a povzdechne si. Už tam musí jít. Poprvé z očí do očí uvidí ty holky. Od letušky si vezme několik pugétů. Každé dívce jeden vybral. Jelikož se přitom díval na jejich fotky a snažil si zapamatovat jak se aspoň některé jmenují vybral je podle toho, jak se mu k určité dívce hodili. Například lady Willow má ve svém pugétu slunečnice, protože viděl fotku jak má ve vlasech podobnou květinu. Lady Persefoniea má oranžovou kytici, což se hodí k jejím vlasům, které jsou zrzavé. Vyjde s několika kyticemi a s úsměvem na rtech před ně. Úsměv není upřímný, ale dosti uvěřitelný. Za ta léta falešný úsměv dopiloval k dokonalosti.* Dobrý den dámy. Rozhodl jsme se vás takhle neoficiálně uvítat ještě před příjezdem do paláce. Doufám, že vám to nevadí. Taktéž pro vás něco mám. *Poukáže na několik květin. Postupně obejde všechny účastnice až se zastaví u lady Aelin, které dá poslední pugét.* Doufám, že vám nebude vadit, pokud si k vám přisednu lady.* Řekne a ani nečeká na odpověď a sedne si na sedadlo naproti ní. Stejně je to jeho letadlo, tak co.* Jak se těšíte do paláce?

*Zacukaly jí koutky nad odpovědí Willow. Pohodlněji se opřela do sedadla.* Opravdu? Tyhle sedačky jsou totiž velice příjemné a taky ti kryjí záda, o kolika lidech můžeš prohlásit to samé? *Zeptala se s pozvednutým obočím. Nechtěla samozřejmě dívku odrazovat, ale už holt měla takový smysl pro humor. Jen občas uhnula pohledem k dalším účastnicím, které vstupovaly do letadla, nedokázala ukáznit svou zvědavost. Nakonec se však rozhodla alespoň dívce před sebou představit. Šlo o základní slušnost, přestože si dívka její jméno možná pamatovala z losování. Ona osobně si sice několikrát prošla seznam všech účastnit, ale její paměť na jména nebyla valná. Bojovala s ní v dějepise po celý svůj život. A také nechtěla, aby ji Willow oslovovala Christophino. Znělo to jako jméno pro osmdesátiletou stařenku a ona ho ze srdce nesnášela. Chris bylo nejen kratší, ale znělo i dospěleji něž CHrisie, což byla její dětská přezdívka. Bylo jen dobře, když si ji každý zafixuje jako Chris. Dívka před ní byla slušná a elegantní.* /Mohla by se hodit na princeznu./ *Ji osobně role princezny nelákala. Sotva zvládala roli milé a inteligentní studentky.* To jsem ráda. Asi mi bude chvíli trvat, než si zvyknu na to, že si v paláci většina lidí vyká. /Bylo by vůbec slušné prince požádat o tykání? Nejspíše ne, je výše postavený./ *V duchu si nad tím povzdechla. Neuměla flirtovat ani normálně, jak se to dělá ke všemu zdvořile a dle protokolu? Rozhodla se pro upřímnost k dívce, proto když jí položila ony otázky, lehce spiklenecky se na ni usmála.* Ne. Vlastně pořád nemůžu uvěřit, že jsem se přihlásila, natož že mě vybrali. Moje mysl se sekla někde u vyplňování přihlášky. Nezdá se mi tohle náhodou? *Lehce se štípla do ruky.* Tak prý ne. *Pokrčila rameny a připoutala se, když vzlétali. Uchváceně sledovala vzestup z letadle a onen zasněný výraz ji vydržel až do chvíle, kdy se po dovolení odpoutání v uličce vynořil princ.* /Počkat. Co?/ *Měla, co dělat, aby sebou netrhla. Jistěže ho poznala, navzdory jejímu pobytu v Itálii sledovala dění v Illei. Nečekala však, že ho potká tak rychle. Najde svůj ztracený hlas.* Děkuji, Vaše Výsosti. *Byla ráda, že se nezachvěl, přestože v ní všechno křičelo, ať se zvedne a raději vystoupí. Pád z deseti tisíc metrů by byl přijatelnější než to, jaký dojem z prince měla. Nevěděla, čím to je, ale měla takovou intuici vypěstovanou ze všech těch opileckých večírků, kterých se zúčastnila. Existují slušní kluci. A pak takoví, co se slušní zdají do doby, než vám položili ruku na stehno a “nenápadně” jí táhly výše, než bylo slušné.* /Nebuď paranoidní./ *Převzala si kytici a sklopila pohled od jeho tváře. Vážně doufala, že se nečervenala. Místo toho zkoumala kytici. Rudá růže uprostřed bílých se jí vysmívala.* /Rudá pro ženu značí vášeň. A pro muže touhu vyhrávat. Skvělé./ *DOufala, že kytice nevybíral sám, anebo šlo o náhodu.* Tak to jsem nečekala. *Přiznala, když se princ vzdálil a rozhodla se rozptýlit hovorem s Willow.* A ty se na palác těšíš? Jsi modelka, že? Musí to být stresující povolání. *Zeptala se upřímně zaujatě.*

*tohle není ani zdaleka její první let, takže z toho není nijak nervózní ani natěšená. Je to pro ni prostě běžná věc. Celkem se i nudí, takže prostě kouká z okýnka. Zrak odvrátí teprve až když se tady objeví princ. Ani tohle jí moc nepřekvapí, protože ví, že se to děje snad pokaždé a není to až takový vzácnost. Sjede ho pohledem a uzná, že naživo vypadá lépe než na obrazovce. Když k ní dojde jako k poslední, nasadí svůdný úsměv, který jí nedělá žádný problém.* Samozřejmě že mi to nebude vadit. Komu by to vadilo? *zeptá se a nakloní hlavu mírně na hlavu.* Děkuju za ten pugét, je nádherný. /Ten určitě nevybíral on./*proletí jí hlavou. Ale pugét se jí vážně líbí.* Asi tak jako všechny ostatní. Je to palác, po jakém touží každá dívka. *Pokrčí mírně rameny.*A jak se těšíte vy na palác plný dívek, které vám už teď padají ke kolenům? *oplatí mu otázku a přitom si vzpomene na jeho příspěvek na Illeagramu, který ji nemohl uniknout. *

*Je děsně ráda, že ji osloví jedna z účastnic, protože by se jinak v letadle sama unudila. Navíc bude ráda, když už v paláci opravdu bude někoho znát.* Úplně s tebou souhlasím. Jsem schopna oslovit i náhodného kolemjdoucího na ulici, jen proto, abych poznala někoho nového. A v paláci to bude zase úplně něco jiného. *Oplatí dívce natěšený úsměv, je ráda, že to cítí podobně. Vypadá to, že si s ní bude rozumět.* Neboj se, jen buď sama sebou, tak uděláš největší dojem a je to lepší, než se přetvařovat, každý je nějaký. Já jsem taky výřečná, táta mi sám pořád dokola říká, že bych se měla brzdit, ale patří to ke mně. *Pobaveně se zazubí.* I když je pravda, že jsem tak ne jen jednoho člověka vyděsila. Ale tak.. Co už. *Mávne nad tím s úsměvem rukou, načež se dívky zeptá na prince. Je zvědavá, jaký názor na něj má ona, alespoň přes média.* Jo, také se mi podle fotek zdá fajn. Tak snad to tak bude opravdu i v reálu a ničím nás nepřekvapí. Třeba právě tím, že by měl třetí oko. *Zasměje se a hned za dívkou nastoupí do letadla.* Jasně, že sednu. *S úsměvem si sedne na sedadlo před dívkou a zapne si pás stejně, jako ona.* Vůbec mi tvá přítomnost nevadí. *Ujistí ji ještě s milým úsměvem, než její pohled zaregistruje prince, který začne postupně účastnicím rozdávat pugéty květin. Když dojde k nim, rychle pozdraví a poté s překvapeným úsměvem za kytici poděkuje, než se podívá na dívku před sebou.* Tohle je má první kytka. *Uzná a lehce ji zacukají koutky, než si ke květinám přivoní.* Mimochodem, jsem Honey. *Představí se a nabídne s úsměvem dívce před ní ruku, aby se mohla představit se vším všudy.*

*Princovu přítomnost sotva zaznamenala, svou pozornost k němu obrátila až u jeho druhé věty. Celé jí to přišlo jako předem nacvičené. Ale možná to byl jen předsudek vůči vysoce postaveným lidem. Ani se nezačervenala, když jí podával květinu. Nebyla nervózní před lidmi, nikdy. Vždy se snažila působit jako příkladná šéfová. Strach z létání jí sice trošku té jistoty ze začátku sebral, ale tu už sebrala zpátky, takže opět působila naprosto vyrovnaně.* "Děkuji," *její hlas byl jistý, možná by z ní byla dobrá zpěvačka, ale nikdy si na to neudělala čas. Když se princ dostal z dohledu, obrátila svůj pohled opět směrem k dívce naproti ní. Nina neměla čas na to, učit se jejich jména a tváře nazpaměť. Když se lidé dozvěděli, že byla vybraná do selekce, byla restaurace plná k prasknutí. Překvapivě to byla úžasná reklama.* "Žiju ve Whites, je to úžasná provincie, zasněžená údolí jsou jako z pohádky," *podělila se vesele. Vlastně tu přírodu okolo obdivovala jen příležitostně, ale s touhle dívkou se asi nebude bavit o tom, které koření se více hodí k rybě a které ke zvěřině.* "Odkud jsi ty?"

*Všem dívkám s nacvičeným úsměvem rozdá květinu a pozastaví se u lady Ellerie, kterou to očividně moc nepotěšilo..* Děje se něco lady? *Četl si všechny přihlášky a neviděl snad ani v jedno, že by některé dívce vadily květiny a nebo na některé byla alergická. Zrovna lady Ellerii si pamatuje dost dobře. Zaujal ho její příběh o krasobruslení. Na lady Christophinu, kterou jeho přítomnost překvapí asi nejvíce mrkne. Nakonec skončí u poslední lady, která je snad jako jediná sama, u lady Aelin. */Snad to její jméno nezkomolím.. /*Jsou tu i horší jméně například Persefonia nebo spíše Persefoneia? Snad mu dívka dovolí říkat jí nějakou přezdívkou, protože na tomhle by si vylámal jazyk. A zná lepší způsoby, kde toho dosáhnout.. Pokrčí rameny.* V mimulých Selekcích se zde objevily dívky, které z princů nadšené nebyly a nebo se ani nepřihlásily samy, příklad je v mé mámě. /Ale s tou to dopadlo dobře.* Tak nevím, abyste mě třeba za to nepraštila tou květinou po hlavě. *Sedne si a od letušky si objedná whisky.*Nemáte zač. Každé jsme vybral nějaký, který se mi k ní hodil. A tenhle mi barvou pleti a trochu i vlasů připomněl vás. *Uchechtne se.* Asi dost zvláštní způsob jak pro dámy vybírat květiny, že? *Na její odpověď přikývne.*/Zlatokopka./ Proč se ptáte na něco na co odpověď znáte? Vždyť zrovna na váš příspěvek jsem reagoval.

Hmm, musím uznat, že to jsou dost dobré argumenty. *Připustila nakonec a cítila se naproti dívce o trochu uvolněněji, jelikož měla pocit, že mluví ze srdce. Minimálně její humor ano. I tak se posadila, a čekala na vzlet letadla, popravdě si chtěla prohlédnout i ostatní dívky, přeci jenom s nimi teď bude trávit spoustu svého času. Nebyla zvyklá na dlouhé volno a ačkoli nevylučovala, že v paláci budou značně zaměstnané, i tak to pro ni znamenalo chvilku oddechu od práce, kde byl plný program na denním pořádku. Stejnou upřímnost projevila dívka i ve svých dalších slovech a Willow souhlasně pokývala hlavou. Čekala, že by to mohl nějakým dívkám dělat problémy a byla ráda za to, že vykání pro ni bylo přirozenou věcí, která jí nedělala skoro žádné problémy. *Každý si budeme muset zvykat a řekla bych, že až vstoupíme do paláce, vykání bude to poslední, co nás bude trápit. *odpověděla dívce. Byla si jistá, že i Chris si již předem zjistila nějaké informace o tom, jaká etiketa se na zámku dodržuje. Tedy aspoň předpokládala, že si něco nastudovala, protože jet do paláce bez přípravy by byla skoro sebevražda, pokud člověk aspoň trochu neví, co dělat.* Myslím, že až budeš na schůzce se samotným princem, pocit skutečnosti bude ještě dál než v letadle.* Odpověděla se smíchem. Sama pociťovala lehkou nervozitu nad pomyšlením o princově osobě. Byla zvyklá hovořit s vysoce postavenými lidmi, ale královská rodina byla něco jiného. Když si všimla dívčina překvapeného pohledu nedalo jí to, a vyklonila se ze sedačky, aby si prohlédla příčinu jejího překvapení. Sama se na chvíli zasekla, když spatřila prince. */My o vlku.../* Když k ní přistoupil, převzala si od něj s poděkováním květinu.* To je od vás pozorné.* Poznamenala ještě, než princ přesunul pozornost na Chris. Neubránila se krátkému upřímnému úsměvu, když si povšimla slunečnic, princ se skutečně trefil do jednoho z jejích oblíbenců. Byla ještě trochu mimo z toho, že se právě skutečně potkala s princem a byla proto ráda, když Chris přetnula ticho a pokračovala v hovoru.* To jsme dvě.* Přitvrdila dívce a ruce s kyticí si složila do klína.*Nemůžu popřít, že jsem zvědavá, jak to tam vypadá.* Přiznala, při zmínce paláce. Souhlasně pokynula hlavou na správné označení povolání.* Každý si zvykne, veškerá povolání mají své výhody i nevýhody, já jsem si vybrala jedno, kde se konkurence bere vážně, pak je stres jasným přídavkem.* Vlastně se to tak trochu dalo přirovnat k samotné Selekci, ale nechtěla dívku zastrašit nebo vypadat jako že se povyšuje.* Ty se v životě věnuješ čemu?

Přesně tak. Teda.. Trochu horší to je v paláci v tom, že člověk může vyhrknout něco na nějakýho zahraničního prince, urazit ho a riskovat válku, ale myslim, že ani tohle mě v seznamování nezastaví. *Zasměje se. Jenom doufá, že ten scénář, jaký teď načrtla je dost pesimistický a nestane se to. Nerada by byla viníkem nějaké války. A i vzhledem k tomu jaké je nemehlo jenom doufá, že na někoho někde nespadne.* Taky jsem dost lidí vyděsila. Ale ukecanost je fajn. Člověk se aspoň nenudí a má spoustu zážitků. Když někdo jenom mlčí, tak moc nic nezažije. *Pokrčí rameny.* Uvidíme. *Zhodnotí s pokýváním hlavy její slova o princi. Pak už si nastoupí do letadla a povytáhne obočí, když uvidí prince s kytkama. Za tu jeho mu poděkuje a pak si jí zvědavě prohlédne. Mile jí překvapí, že je sladěná do barvy jejích vlasů.* Tak jo, třetí oko ani blány a zelenou kůži jsem neviděla. Je to docela v pohodě. *Zkonstatuje pobaveně, i když si uvědomuje, že u toho trochu zní jako puberťačka hodnotící nějakého svého crushe.* Já Persefoneia. Ale klidně mi říkej jenom Pers. *Přijme její ruku a potřese si s ní rukou. Ví, že má dost neobvyklé, složité a dlouhé jméno, takže se snaží to lidem okolo sebe zjednodušit.*

*Když uvidí prince, zrudne znovu jako rajče a vysekne poklonu, aby si to u něj nijak nerozházel. Je to poprvé, co ho takhle naživo vidí, takže zůstane chvíli jenom koukat a porovnává jeho obličej naživo s tím, jaký vídá na stránkách Illea News. Po nějaké době dostane od pilota zprávu, že budou přistávat, takže upoutá pozornost všech v letadle tím, že se postaví.* Za pár minut budeme přistávat, proto vás poprosím, abyste se opět připoutaly. Po přistání nasedněte do připravených limuzín. Jak jsem řekl, můžete buďto ve dvojicích a nebo samostatně, to je na vás. Poté pojedeme pár minut do paláce, kde si vás rozeberou komorné a my se rozloučíme. *Když domluví, znovu se posadí a připoutá. Když letadlo přistane bezpečně na zemi, vystoupí ven, aby mohl zkontrolovat, že má každá účastnice kde jet.*

Když se u nich princ zastaví a zeptá se jí přímo, co se děje, podívá se na květinu a poté zpět na prince. Zhluboka se nadechne. Jednoho dne ta květina zvadne nebo uschne a zbyde z té krásy jen nepatrná vzpomínka. Zadívá se mu zpříma do očí. Není proti květinám, ba naopak si vcelku užívá moment na ledě, kdy je přímo zahlcena palbou květin. Ale nenechává si je. Málokdo dokáže určitě její oblíbenou květinu a ač je to hezké gesto, Ellorie myslí hlouběji. Podivá se na květinu a vidí pomíjivost. Nechá jej odejít a poté se otočí k Nině. Jsem z Ottaro. Taky máme krásně zasněženou přírodu. Ačkoli jen málokdo to umí docenit. Pokrčí rameny, přičemž se naladí na její vlnu úsměvu. Věnuji se krasobruslení. Čemu ty? Zatím jejich rozhovor bere jako takové oťukávání, nic víc. Jakmile začnou přistávat, tak se připoutá a zadívá se na květinu.

*když se u ní objeví princ, svůdně se na něj usměje a přitom si připomíná, že to dělat musí. A hlavně nesmí zklamat.* Ani já si přihlášku nepodala sama, ale ujišťuji váš, že proti vám nic nemám. A ta květina je moc hezká na to, aby si zasloužila takový osud. *řekne klidným hlasem, za kterým skrývá tu trochu nervozity.* Každý máme své způsoby. *uchechtne se a stále nevěří tomu, že by ho vybral sám. Vždyť kluci ani nerozpoznají většinu barev. Jeho otázka jí trochu zaskočí, ale nedá to na sobě znát.* Protože na sociálních sítích mohou lidé vystupovat jinak než v realitě, a protože jste měl poměrně dost času na to, abyste svůj názor změnil. /Idiot./*pomyslí si a poté už opět promluví funkcionář. Udělá to, co řekl a připoutá se. Těší se, až se dostane z toho letadla plného lidí pryč.*

Jistěže ano, doufám, že tedy oceňujete, že jsem Vaší přítomnosti dala přednost, než abych sledovala ono sedadlo s obdivuhodným charakterem. *Pronesla tónem, jako by právě neříkala úplné kraviny, jimiž si doufala dívku naklonit. Byla vždy takové, snadno se s někým spřátelila, ale tam to také zůstalo, u povrchních známostí, protože dostat se k ní blíž se nepovedlo snad nikomu. A mohla za to ona sama, to věděla moc dobře. Ocenila svolení k tykání a hned toho využila.* Jako že to, abychom se neztrapnily, neustálé sledování od médií, to, že bychom měly zaujmout prince a mezitím se naučit, co to vlastně znamená být lady... to jsou problémy? *Zacukaly jí koutky.* Nejspíše máš pravdu, ale rozhodně mi to všechno půjde lépe, když budu moct alespoň někomu tykat, takže stejně děkuji. *Konečně vzlétli a v moment, kdy se jí lehce zhoupl žaludek, jakmile se letadlo odpoutalo od země, z ní spadla alespoň polovina veškerých starostí. Jakmile vystoupali nad mraky, uchvátilo ji jako vždy, jakým způsobem si zapadající slunce vyhrávalo s barvami.* Myslíš, že by bylo příliš ho taky štípnout a ujistit se, že je opravdový? Počítalo by se to jako útok? *Nadhodila zkusmo. Vzápětí doufala, že její poznámku princ neslyšel, protože se nečekaně vynořil z kokpitu. Kytice ji už zas tak nepřekvapila, nejspíše se od něj očekávalo, že dá účastnicím malou pozornost. Ale to, že na ni mrkl ji z míry vyvedlo mnohem více, i když se to snažila nedat znát.* /Tak to tedy ne. Bylo to mrknutí alá “to jste nečekala, co?” anebo “není se čeho bát”, či snad “rozhodně by ses bát měla”?!/ *Kousne se do rtu, aby si zabránila v tom se o své myšlenky podělit a následně pouze poděkovala.* /Jak asi budeš reagovat později? Dej se do kupy, Chrisie./ *Raději svou pozornost vrátila k Willow.* Určitě přehnaně noblesně. Zlato a mramor. *Nadhodí pobaveně. Sama si na takové věci moc nepotrpěla, přestože je dokázala obdivovat, když se při návštěvě v zahraničí dostala ke zkoumání památek.* Nakonec se to tudíž od Selekce nebude tolik lišit? Alespoň máš trochu lepší představu, co očekávat, povedeš si skvěle. *UJistí ji automaticky vřele. Sama by ze sebe nervozitu nesetřásla, ale pokud má možnost někomu ke klidu dopomoci, udělá to.* Ještě studuji. Právo a mezinárodní vztahy. Ráda bych byla diplomatkou. *Nezmíní se však o tom, kolikrát již o své kariéře pochybovala. Vyslechne si funkcionáře a připoutá se. Sestup skoro nevnímá, jako vždy je poměrně rychlý a přistání hladké.* Tak tedy do jámy lvové. *Usměje se na Willow a odpoutá se. Počká, až vystoupí ti blíže dveřím a následuje je. Venku se zahledí na limuzíny a v tváři se jí mihne jisté napětí.* /Už jen chvíle./ Pojedeme spolu? *Zeptá se Willow trochu opožděně. Její mysl více zaměstnávaly myšlenky na očekávané peklo než na to, s kým ho bude muset přestát.*

*Tiše nastoupila do letadla a sedla si na jedno z mnoha sedadel. Kytice od prince jí skutečně velmi potěšila. Navíc to vůbec nečekala, avšak klid úspěšně zachovala. Princovi mile a s úsměvem poděkovala. V hlavě sice trochu panikařila, i když věděla, že je to k ničemu. Navíc si všimla, že se i jedna účastnice úplně bez problémů s princem bavila. Moc jí nezáviděla. Sama věděla to, že by mohla hodně koktat. Proto jen tiše seděla a poslouchala funkcionáře jak oznamoval přistání, přičemž na porozumění kývala. Už se těšila na pohled na palác a poznání dalších nových lidí.*

*Zastaví se u lady Ellerie. Nechápe, co jí na květině vadí, takže se zeptá. Po její odpovědi pokrčí rameny.* Pokud vám to vadí, měla jste to napsat do přihlášky. Neznám vás jak bych tudíž měl vědět, co máte a nebo nemáte ráda? Kdybych věděl, jak vám je nepříjemné dostávat květiny pravé, tak bych vám přinesl umělou. Pokud se vám nelíbí, nějaká z letušek ji určitě ocení. *Mrkne na dvě letušky nedaleko od nich. Je mu jedno, že to vidí i účastnice. Lady Ellerie mu takhle připadá trochu nevděčná. Nakonec jen pokrčí rameny a zakepmí u další lady, Aelin, která se na něj hned svůdně usměje. */Tuhle dostat těžký nebude../*Proběhne mu hlavou.*A kdo ji za vás podal? *Zeptá se jí. Co ví za jeho mámu to udělala sestra, ale nevzpomíná si, jestli tato lady má sourozence či nikoliv.* Nenapsal bych tam nic jiného než pravdu. A pěti hodinám bych dost času na změnění názoru neřekl. /Krásná, ale pitomá./ *Připoutá se a když letadlo přistane, znovu si stoupne.* Venku na nás čekají limuzíny. Chcete jet v jedné se mnou? *Zeptá se ze zdvořilosti lady Aelin. Sice by z její společnosti, ze společnosti všech účastnic nejraději zdrhl, ano už teď, musí to nějak přetrpět.*

*Následuje pokynů a připoutá se. Odpověď, kterou dívka princi poskytla, byla moudrá. Nina si pomyslela, že ta dívka přeci jen nebude jen hezká tvářička. Což je dobře, alespoň se s ní dá mluvit. Krasobruslení je zajímavá záležitost, ale ona byla ráda, že se na bruslích udrží.* "Moje práce je moje největší záliba, jsem šéfkuchařka, miluju tu práci. Teď jsem začala pracovat na vlastní kuchařce," *začne se rozplývat nad svými sny. Doufá, že najde někoho, kdo bude její recepty ochoten vydat. Přeci jen pořád je z dost nízké kasty. Kdyby neměla tak mimořádný talent, ještě stále by myla nádobí. Nějak neví, o čem se s těmito slečnami bavit. Určitě nechtěla obdivovat prince nebo se rozplývat nad nejnovějším modelem šatů. To by asi nebylo úplně nejlepší, nevěděla by ani ň.* "Krasobruslení zní zajímavě, já jsem vlastně ráda, že dokáži přejet kluziště aniž bych se u toho sama zmrzačila," *trošku se zasměje a je to viditelně upřímné.*

Snad tam až tací suchaři nejsou.. Myslím, že to určitě poznáme. *Zasměje se, doufá, že se nic takového nestane, i kdyby nějakého zahraničního hosta omylem urazila, či něco podobného. Přeci jen jsou snad lidé natolik rozumní, že nejdříve člověka na jeho chování upozorní místo toho, aby hned vyhlášeli válku. Opravdu může jen doufat, že její optimistické myšlení je teď pravdivé.* Máš pravdu. Fakt jsem se bála, že celou cestu do paláce strávím v tichosti, což je pro mě čiré utrpení. Proto jsem ráda, že jsi mě oslovila. *Upřímně se usměje a poté se do letadla posadí a připoutá, než ji princ a i zbylé účastnice překvapí svým darem, tedy květinou.* Jo.. Naštěstí je to v pohodě. *Zasměje se, když zkonstatuje, že si na princi nevšimla ničeho zvláštního. Poté se rozhodne dívce představit, aby se měly jak oslovovat.* Těší mě, Pers. Máš krásné jméno. *Poví upřímně, než s úsměvem ruku odtáhne a opře se do sedadla ještě více. Po chvíli si všimne funkcionáře, který všechny upozorní, že už budou přistávat.* Nepůjdeme spolu do jedné limuzíny? Ještě je si toho hodně, co říct. *Odepne si pás a počká na Pers, než vyleze z letadla. Snaží se krotit svou natěšenost.*

*Když se ujistí, že jsou všichni ve svých autech, sám nastoupí do první limuzíny a všichni vyjedou k paláci. Za chvíli už tam jsou a dívky můžou z okýnka obdivovat zahrady před palácem a palác samotný. Na nádvoří auta zastaví a všichni vystoupí. Pak se vydají jako skupina do vstupní haly, kde si funkcionář naposledy nervózně stoupne před ně.* Takže jsme tady. Vítejte v paláci. Tohle..to je palác. *Vykoktá trochu nervózně, protože má pocit, že je před nim hrozně moc lidí.* Teď už si vás rozeberou vaše komorné a ukážou vám komnaty. Příjemný zbytek večera, dámy. *Zvládne to docela plynule zakončit a sám se odebere někam pryč, kde dnešní zážitek hodlá zapít.*