Kruhovitý salón

*Predstaví si skupinu zamotaných dievčat a usmeje sa nad tou celkom smiešnou predstavou.* /Pokiaľ by som bola medzi nimi, tak by mi situácia smiešna nepripadala./ *Bola rada, že teraz už nemusí behávať pod prísnym dohľadom lektorky, ale už rozmýšľala nad tým, že by mala chodiť aspoň raz za čas behať, aby úplne nevypadla z formy. Potom pokrčí ramenami.* Možno by sa mi behanie aj páčilo, keby na mňa stále niekto nehučal, že som priveľmi pomalá. *Vedela však, že hučí do nich pre to, aby mali motiváciu a aby sa takýmto spôsobom stále prekonávali. Stále myslí na jej trošku aj trápnu príhodu a ako tancovala medzi divákmi. Potom prikývla.* Po predstavení si ma lektorka riadne podala. *Priznala sa, ale keby sa jej to stalo znovu, vedela, že by sa rozhodla rovnako. Postaví sa.* Aj ja som Vás rada spoznala, Vaša Výsosť. *Vyjadrí svoju vďaku. Potom sa pokloní.* Myslím, že by ste mi tým splnili môj tajný sen. *Priznala sa. Potom sa ešte raz poklonila a odišla. Schôdzka dopadla nad jej očakávania a bola rada, že sa nestrápnila. Mala chuť sa vyzuť z tých topánok, ale usúdila, že by nebolo vhodné, keby po paláci pobehovala bosá. Cestou so svojej izby, ako inak, zle zabočila a musela sa spýtať jedného sluhu na cestu.*

*Dneska se má setkat s princem. Ostatní dívky se s ním setkají poprvé, když s ním nemluvily v letadle, kde jak si všimla dělal společnost dvěma dívkám. Ona jej potkala při příletu v labyrintu. Připadal jí docela milý, čímž se uklidňuje, ale i tak je z toho docela nervózní. Je nervózní z něj. Na sebe si vzal světle fialové šaty, které jí navrhly komorné a jí se zdají kouzelné. Dojde k salonku, kam jí pomůže se dostat jedna ze služebných. Pořád tu bloudí, jak by ne, když je tu teprve druhým, nebo třetím dnem, když počítáme i den příletu. Na tváři má přitom menší úsměv, trochu nesmělý. Když uvidí prince, udělá pukrle. *Dobrý den, Výsosti.*Pozdraví jej.*Mám se skvěle, jak se máte vy? Není to už trochu únavné? Setkávání se s námi?*Zeptá se jej a sedne si naproti němu. Nadzvedne obočí a vezme si od něj mapu.*Popravdě jsem nečekala, že ji skutečně nakreslíte.*Řekne upřímně a papír rozloží.*Ale děkuju.*Podívá se na ni. Vidí nakreslený labyrint a tam i cestu.*Vypadá to dobře. Docela to i poznávám.*Zas mapu složí a nechá si ji u sebe.*Našla jsem si cestu ke stájím a musím říct, že tu máte vážně moc krásných koní, hodně plemen.

*Pousměje se po její otázce a letmo pokrčí rameny.* Naštěstí jste druhá, se kterou jsem se dneska setkal, takže to zatím tak hrozně nevnímám. Ale večer budu asi zralej na pořádný kafe nebo panáka. *Zasměje se.* A mám se dobře. *Odpoví jí na otázku, i když je to lež, ale on umí lhát dost dobře, takže si s tím hlavu neláme. Místo toho se zaměří na tu mapu, kterou jí slíbil a podá jí ji.* Upřímně... Já taky ne. *Uchechtne se.* Ale měl jsem dost volného času, tak jsem si řekl, že to zkusím a třeba tam podle toho trefíte. /Spíš jsem měl dvě probdělý noci, během kterých jsem jednoduše usnout nedokázal./ Nemáte zač. *Usměje se na ní.* Takže až se ztratíte, není to moje vina. *Zazubí se na ní a pak se jí zeptá, jestli objevila nějaké další zajímavé místo.* Jaký kůň vás zaujal nejvíce? *Zeptá se jí zvědavě.* Kdybyste se měla popsat, celá, vaše osobnost, život a tak, co byste o sobě řekla? *Nakloní hlavu mírně na stranu a čeká na její odpověď.*

*Zeptá se jej, jestli už není únavné, přijímat takhle jednu dívku za druhou, ale když zjistí, že je teprve druhá a po jeho komentáři se uchechtne.*Nějak to určitě zvládnete. A už po prvním setkání nás můžete pár vyřadit, ne?/Jako třeba mě../Na schůzkách soukromých pak toho budete mít méně.*Řekne trochu povzbudivě. Překvapí jí, že on skutečně nakreslil mapu, která ji navede v labyrintu tomu jezírku. Uchechtne se, když přizn, ež ani on nečekal, že to skutečně nakreslí. Poděkuje mu a zase se pobaveně usměje.*Doufám, že mne aspoň necháte hledat, kdybyste si náhodou všiml, že jsem zmizela./Což by se asi stejně nestalo../*Řekne, že navštívila i stáje, kde viděl skutečně několik různých plemen koní.*Docela se mi líbila klisna Anglického plnokrevníka, Mira. Pak jsem se podívala i na vašeho koně, Cantricka.. Začala jsem vám ho vykrmovat jablky, snad nevadí. Má je dost rád.*Poznamená. Nad jeho další otázkou se krátce zamyslí.*O životě.. Narodila jsem se až jako druhé dítě.. Mám staršího bratra, díky matce jsem se dostala k baletu, čímž se živím. Ona taky byla baletka a velice často nám ráda připomínala, že kvůli mě a mému bratrovi nemohla pokračovat ve sv kariéře.*Potřese hlavou.*Na mě není nic zajímavého, Výsosti.*Pokrčí rameny.*Z osobnosti.. co bych o sobě řekla je, že často bývám nervózní, docela plachá a raději se držím od ostatních dále. Někdo říká, že jsem i docela tvrdohlavá.*Nakloní hlavu na stranu.*Co byste mi o sobě řekl vy?

Můžu, ale neudělám to. *S vyřazováním plánuje ještě nějakou dobu počkat a užít si víc zábavy.* Nebojte, dám. *Uklidní jí se smíchem v hlase a pak se jí zeptá, jaký kůň jí ve stájích zaujal nejvíce.* Mira je hrozně krotká klisna. Je jednou z těch, na které se lidi nebojí posadit ani děti nebo úplně začátečníky. *Když zmíní vykrmování Cantricka, zasměje se.* Nevadí, ale buďte opatrná. Rychle si zvyká na komfort, takže jakmile jednou přijdete bez jablka bude uražený. Znám to z vlastní zkušenosti. *Jednou skutečně jablka zapomněl, protože šel do stájí hned z porady a Cantrick pak odmítal kamkoli jet a jen tvrdohlavě stál na místě. Lehce se nad tou vzpomínkou pousměje a pak už jí zvědavě pozoruje a je zvědavý, jak odpoví na jeho otázku. Už jenom podle toho, jak se zamyslila, se mu potvrdí domněnka, že nemá moc velké sebevědomí.* A taky máte sklon se podceňovat, nevěřit si a ráda pomáháte ostatním, nemám pravdu? *Doplní pár věcí, kterých si on všiml už v labyrintu.* Na každém je spousta zajímavostí, lady, a vy nejste výjimkou. *Usměje se na ní povzbudivě. Sám ale trochu zaváhá, když se zeptá, co by jí o sobě řekl on.* O životě... *Začne stejně, jako předtím ona.* Mám obrovskou rodinu, kterou zná celá země. A mě zná taky. I když ve skutečnosti všichni znají jenom to, co jim sám ukážu. Mám svůj život předurčený už od doby, kdy moje máma zjistila, že je těhotná a jednou budu, doufám dobrým, králem týhle země. Z osobnosti... Nejspíš bych řekl, že ač si to plno lidí myslí, nikdo mě ve skutečnosti nezná a že jsem zvyklý si spoustu věcí nechávat pro sebe. *Odpoví jí nakonec a už jenom díky tomu, co jí teď řekl, si najednou připadá hrozně zranitelný a jako kdyby před ní odhalil svá největší tajemství, což se mu rozhodně moc nelíbí.* Jakou nejšílenější věc jste kdy udělala? *Přejde k trochu jinému tématu.*

*Překvapí jí, když řekne, že nemá v plánu po těchto schůzkách žádné vyřazování. Myslela si, že to udělá a ona bude první kdo vypadne.*/Taky by mohl pryč poslat jenom mě../*Řekne mu, který kůň ji zaujal. Mira, klisna se jí zdála skvělá. Přítulná. Přizná se taky, že vykrmuje jeho koně, Cantricka.*Znáte? *Pobídne jej tímhle, aby jí řekl, co se stalo.*Kdykoliv půjdu do stájí, na něj si určitě vzpomenu.*Usměje se. Když se jí zeptá, co by mu o sobě řekla, o své osobnosti, životě, musí se zamyslet. Nemyslí si, že by na ní bylo něco zajímavého, ale nakonec se přiměje říct aspoň to základní. Zčervená, když dodá, že se podceňuje, nevěří a ráda pomáhá.*To s tom pomáháním je pravda.. Aspoň lidi ráda vyslechnu, to je to nejmenší, co můžu udělat a co se týče toho podceňování.. Asi na tom taky něco bude.*Souhlasí trochu neochotně, ale ví, jaká je sama, i když tohle nerada přiznává nahlas. Nedohaduje se s ním, jestli je na ní něco zajímavého nebo ne, ona si to nemyslí a myslet asi nikdy nebude. Zeptá se jej na tu stejnou otázku, co by jí o sobě řekl on a když začne stejně, jako ona, trpělivě čeká, než si rozmyslí, co jí řekne. Je upřímně zvědavá. Ví, že má tendenci ukazovat jakousi masku a je zvědavá, jestli to stejně udělá i teď.*Budete dobrým králem, určitě.*Pousměje se na něj.*Poznala jsem to na vás. Že nosíte masku. Navenek hrajete, že jste jiný, jak ve skutečnosti. Ale když jsme se minule potkali v labyrintu.. Choval jste se moc mile, jinak jak vás popisují média. Chcete se tak chránit? Připadáte si moc zranitelný, když ukazujete tuhle stránku a máte problém svěřovat se někomu, protože máte pocit, že tu pro vás nikdo není?*Pokouší se jen odhadnout a pochopit.*Nebojte, nic nikomu neřeknu. I když chápu, neznáme se a vy moc nemáte důvod mi věřit. A jak jsem předtím odhadovala, svěřování vám asi není příjemné, takže mi ani nemusíte odpovídat, pokud nechcete, je vám to nepříjemné.*Nechce jej do ničeho nutit.*Nejšílenější věc? To upřímně.. nevím. Na nějáké šílenosti nebyl čas.. Většinu času jen trénuju za dozoru matky a ta je lepší, než kdejaký strážce ve vězení..*Zamyslí se.*Jenom jsem se klasicky popichovala s bratrem a tomu jednou dala do lahvičky od šampónu růžovou barvu na hlavu. Z toho byl nadšený.

Jednou jsem šel do stájí hned po poradě a na jablka jsem zapomněl. Jakmile to Cantrick zjistil, urazil se a nešlo s nim hnout. Ještě týden na to mě probodával pohledem. Naštěstí jsem si ho pak udobřil. Sice byla zase naštvaná kuchařka, že jí zmizel pytel jablek a ona neměla z čeho udělat jablečný koláče na jednu akci, ale s tim jsem se smířil. *Pokrčí se smíchem rameny.* Jo, to bude. Schválně.. Vyjmenujte tři věci, které na sobě milujete. *Vybídne jí a nakloní hlavu na stranu. Očekává, že jí to bude dělat dost velké problémy, pokud se jí vůbec podaří tři věci vyjmenovat. Pak se ho ale zeptá ona a on jí o sobě něco málo řekne. Hned má pocit, jako kdyby jí řekl nějaké obrovské tajemství a jako kdyby byl hned zranitelný, takže potlačuje chuť se na místě ošít. Překvapeně se na ní podívá, když zmíní masku. Uvažuje, kdo to před ním vlastně sedí, protože je první člověk, který si toho za dlouhé roky všiml a který na to poukázal.* Chráním tím víc lidí, než jen sebe. *Odpoví jí vyhýbavě, protože jeden z důvodů, proč se před médii začal chovat tak, jak se chová, byl protože tak nebylo tolik pozornosti upřeno na jeho sourozence. Ale ti ho stejně nenávidí, takže je jim to asi jedno.* Nemám problém se svěřovat, jenom nemám tu potřebu. *Zalže a masku, o které Destiny akorát mluví, si zase začne nasazovat.* Jste dobrý člověk, lady. *Zkonstatuje a radši změní téma a zeptá se na nejšílenější věc, kterou kdy udělala.* Takže odteď si budu svůj šampon hlídat jako oko v hlavě. *Uchechtne se.* Povězte mi... Kdy a kde jste se naposledy cítila naprosto šťastná? Tak, že je všechno, jak má být.

*Pobídne jej, aby jí řekl o tom, co se stalo s tím, že má zkušenosti, když byl jeho kůň uražený kvůli tomu, že mu nedal jablka. Musí se zasmát.*Kuchařka musela být nadšená. Naháněla vás pak s vařečkou po paláci?*Přijde jí vtipná představa prchajícího prince před naštvanou kuchařkou, která mu takhle hrozí. Následně uzná, že asi se podceňuje a po jeho pobídnutí, aby řekla tři věci, které na sobě miluje otevře párkrát pusu, ale nic neřekne.*Měl jste pravdu..*Řekne tiše a prohrábne si vlasy. Přitom sklopí pohled k zemi, která se jí momentálně zdá skutečně zajímavá. Pak se zase podívá na něj. Když jí pak přizná, že mnoho lidí si myslí, že jej zná, ale ve skutečnosti ne, ví o čem mluví a řekne, co si myslí, že dělá. Přitom jej pozorně pozoruje a vidí, že mu to není moc příjemné a asi se trochu bojí tohle říkat. Možná mu není příjemné říkat to jí, protože se přece vidí podruhé v životě. Když vidí, jak se na ni překvapeně podívá, potvrdí jí tím její domněnku. Potřese hlavou.*Chráníte lidi tím, že jste se choval, tak jak jste se choval? Ta stránka, kterou jste mi ukázal včera byla mnohem lepší, než kterou jsem mohla vidět na fotkách v Illea News a tak.*Stojí si za svým, i když se trochu bojí, že by se na ni mohl třeba naštvat.*Když máte komu se svěřit, uleví se vám. *Potřese lehce hlavou. Pozná, že asi zase nasadil masku a od teď to bude zase ten Wyatt, který je všem známý a pravou tvář nebude ukazovat.*To vy taky./Na rozdíl ode mě je to taky pravda../*Pak řekne, co udělal svému bratrovi a uchechtne se.*Ne, tohle bych vám neudělala.. Vám by růžová až tak neslušela. Zelená by byla lepší.*Podívá se na jeh vlasy, jako by nad tím skutečně uvažovala. Po jeho další otázce se zase zarazí.*Asi. před dvěma roky?*Spíše se zeptá, než to řekne jen tak.*Když ještě žil můj otec a krotil matku.. šlo to. *Pokrčí lehce rameny.*A teď bych ráda věděla to stejné od vás.. A na rovinu, to že jste šťastný pořád.. Vám neuvěřím.*Uvědomuje si, že možná dost riskuje a sama nechápe, kde se to v ní bere, že se jej na tohle zeptá klidně jen tak.*

Ne, to naštěstí ne. *Zasměje se a pak jí pobídne, aby mu řekla tři věci, které na sobě miluje.* Tu mám často. *Přikývne.* Zkuste nad tím uvažovat. Příště bych rád slyšel aspoň jednu věc. Tu určitě najdete. *Mrkne na ní povzbudivě a pak se na ní překvapeně podívá, když zmíní jeho masku a to, jak se cítí ohledně svěřování se.* To protože nežijete v mém světě. *Odpoví jí na rovinu, ale pořád klidně. Nemá důvod se na ní naštvat. Pořád je docela překvapený z toho, že jeho masku prokoukla.* /Měl jsem v tu sobotu zůstat v komnatě a nikam nechodit./ *Proběhne mu hlavou.* Nepotřebuju žádnou úlevu. *Pokrčí letmo rameny, i když je to lež. Sám si to ale nechce přiznat. Když slyší o tom, co udělala svému bratrovi, uchechtne se a prohlásí, že si na svůj šampon bude dávat pozor.* Být vámi bych si dával pozor, abyste neskončila s modrými vlasy. *Zazubí se na ní a pak se jí zeptá, kdy byla naposledy doopravdy šťastná. Úsměv mu troch povadne, když slyší o jejím otci.* To je mi líto. *Vyjádří se k tomu, že zemřel. A je mu taky líto, co musela zažít s matkou, i když se o tom nezmínila nějak do detailů.* A to, že si nevzpomínám, mi uvěříte? *Navrhne opačnou odpověď, než tu, kterou zmínila ona.* Ne, dělám si srandu. Bylo to, když se konečně vrátila moje sestra Camille. *Odpoví jí a zmíní první věc, která ho napadne, i když je to lež. Samozřejmě měl radost, že se Camille vrátila, ale oni dva nikdy nebyli zrovna podporující se a milující se sourozenci. Pravda je taková, že si nevzpomíná, kdy byl naposledy skutečně šťastný. Posledních pár let zažívá štěstí hlavně díky drogám, ale ví, že to není skutečné štěstí a uvědomuje si to, i když je zrovna pod vlivem.* Bohužel náš čas už vypršel, ale rád jsem vás poznal, lady. *Vstane z křesla a pousměje se na ní.* Mějte se krásně a hlavně se neztraťte v labyrintu. *Rozloučí se s ní a pak už čeká na příchod další dívky, kterou by měla být lady Adeline. Jakmile dívka přijde, usměje se na ní.* /A jedeme znova../ *Povzdychne si v duchu.* Dobrý den, lady. Jak se máte? *Zeptá se jí tak, jako dívek před ní a pokyne jí ke křeslu naproti němu, aby se posadila. Sám se usadí do svého křesla.* Jestli si chcete dát něco z občerstvení, klidně si dejte. *Nabídne jí rovnou a kývne u toho hlavou ke stolu vedle nich, kde je snad úplně všechno, na co si dívka může vzpomenout, včetně různých nápojů.* Co mi o sobě řeknete, lady? *Nechá jí volnou ruku v tom, co mu o sobě chce prozradit.* Pokud máte i vy nějaké otázky na mě, klidně se ptejte. *Pousměje se.*

*na tenhle okamžik se těší od malička. Celý život doufala že ji vyberou do selekce. Teď je to tu. Vlasy má zvlněné a její komorné jí přinesli krásné šaty. Když si obuje lodičky padnou jí perfektně. Bohužel se jí v nich chodí špatně. Za první zatáčkou si je sundá a jde bosky.  Cestu se od komorných naučila nazpaměť. Opatrně vejde do salonku. Lodičky stále v rukou*/ no teď už si je nemá cenu nandavat když jsem vkročila bez nich/ *usměje se a dělá jak by nic* Dobrý den i vám výsosti. Má se skvěle děkuji za optání. Jak se máte Vy?*zeptá se* děkuji ale nic si nedám jsem moc nervózní na to abych něco zvládla sníst nebo vypít*řekne upřímně* noooo není moc co říct. Žiju ve Whites se svým otcem který se mnou nemluví. Mám ráda sladké a mám radši kočky než psi. Taky je mi od příjezdu sem pořád hrozné teplo protože jsem zvyklá na úplně jiné počasí. Ale jsem ráda že jsem zpátky v Angeles.* Z nervozity mluví absolutně přímo* proč jste včera nebyl na večírku?

*Řekne že má pravdu, protože tři věci které na sobě má ráda nedokáže říct. Uchechtne se jeho slovům.*Když myslíte..*Přikývne. Pokusí se něco vymyslet, protože je možná docela smutné, že vážně nedokáže nic říct.*/Vždyť by bylo lepší, kdybych vůbec nebyla../*Pomyslí si. Baví se o jeho masce, kterou nosí a ona díky tomu, jak se v sobotu potkali poprvé prokoukla. Nic na to neříká, podle ní by se měl princ svěřit, ale nechá to na něm a ona asi není člověk, kterému by se vůbec svěřovat chtěl, vidí se přece jen podruhé. Pak řekne, co udělala bratrovi a jemu, že by dala spíše zelenou. Uchechtne se.*To vy byste si měl dávat také.*Řekne ještě. Pak se zamyslí, kdy byla asi tak naposledy šťastná a řekne, že asi před dvěma lety. Je to přes rok, co zemřel její táta a od té doby šťastná nebyla.*To nemusí.. Člověk si na to, po chvilce řekne.*Nechce říct, že smíří, protože s tím, že přišla o rodiče se nesmíří. Pořád jí to tak trochu bolí, ale naučila se s tím nějak žít.*Ne.*Potřese hlavou. Pozná na jeho odpovědi, něco se jí nezdá, ale možná je to tím, že sama teď začala více mysle na tátu, jak se soustředit na Wyatta.*Já vás také Výsosti.*Stoupne si a udělá pukrle, aby se s ním rozloučila.*Hodně štěstí s ostatními. Věřím, že si mezi nimi najdete dívku které se nebudete bát otevřít a ukázat druhou stránku. Ta dívka bude moc šťastná.*S tímto odejde ze salonku a vydá se do zahrad, trochu si provětrat hlavu.*

*Nadzvedne obočí, když vidí, že si nese lodičky v rukou.* Podpatky se vám znelíbily? *Zeptá se jí pobaveně.* Skvěle, děkuji. *Zalže, ale vzhledem k tomu, že je skvělý lhář nemá dívka žádnou šanci to poznat.* Nervózní? Ze mě, z paláce, nebo z něčeho jiného? *Povytáhne obočí, protože tímhle ho docela překvapila. Na většině lidí jde poznat, když jsou nervózní, ale málokdo to takhle otevřeně přizná.* Nemluví s vámi? Smím se zeptat proč? Něco se stalo nebo tak? *Zeptá se jí, protože rodinné problémy byly něco, co vždy upoutalo jeho pozornost. Sám s nimi měl bohaté zkušenosti.* Ke schlazení doporučuji bazén. Voda v něm má tak akorát teplotu na ochlazení se. *Pousměje se na ní mírně.* Někdy bych vám ho mohl ukázat. *Nabídne jí, protože stejně potřebuje nějaké nápady, kam ty holky zvát. Po její otázce potlačí uchechtnutí. Takovou otázku čekal spíše od někoho z rodiny nebo rádců, ne od dívek ze Selekce.* Neměl jsem moc náladu. Navíc jsem narazil na jednu dosti zajímavou osobu a trochu jsme se zapovídali. Užila jste si večírek? *Zeptá se jí, protože zatím od nikoho nezjišťoval, jak to proběhlo a pak jí položí stejnou otázku, jako všem ostatním.* Jakou nejšílenější věc jste kdy udělala?

*jelikož se jí na podpatcích šlo špatně sundala si boty. Neuvědomila si je je nemá takže do salonku vejde bosky, ale už je na nic si je nandavat.* Znelíbily je silné slovo, líbí se mi, bohužel chodit v nich je hrozné. Pořád mám pocit že při dalším kroku spadnu.*usměje se.* Po pravdě jsem nervózní ze všeho. Z lidí co na mě koukají. Z téhle schůzky.  Z vás tak trochu taky. Mám pocit že něco pokazím *přizná* neberte si to ale nijak osobně* pak mu stručně povypráví o svém životě.* Noooo před pár lety moje matka spadla ze schodů a zlomila si vaz. Našla jsem ji tam* na chvíli se odmlčí* otci jí strašně připomínám. Proto semnou tráví minimum času. Je zamlklý a utrápený. Moc jí miloval* párkrát rychle zamrká a zhluboka se nadechne* miluju bazény.  A budu moc ráda když mi ho ukážete.* Usměje se * to mě mrzí ale jsem ráda že jste si to vykompenzoval.*zamyslí se* no byla to trochu nuda. Neměla jsem odvahu někoho odlovit takže jsem brzy odešla. Ostatní ale vypadali že si to užívají.* Jeho další otázka jí trochu překvapí.* No jak jistě víte tam kde bydlím je hodně překupníků a pochybných individuí. Před několika lety jsem se seznámila s dcerou jednoho obchodníka sse slovními kly. Tenkrát mi to nepřišlo jako pochybné zaměstnání. Několikrát jsme jejího otce špehovaly při obchodech. A pak jsme dostaly nápad. Dohodli jsme se že si budeme hrát na překupníky. Od jednoho kožešníka ve městě jsme si koupily falešnou medvědí kůži a rozhodli se jí dráze prodat. Dohodli jsme si předání s nějakým překupníkem jako jsme to viděli dělat jejího otce. Kůži jsme donesli na místo určení a odnesli si peníze. Šlo o bezkontaktní předání s platbou předem. Nevím jestli ten chlap zjistil že je falešná. Už nás nekontaktoval, vlastně ani neměl jak použily jsme falešné údaje a telefon kterým jsme volaly jsme vrátily prodejci. Za ty peníze jsme si koupily spoustu zbytečností a horké čokolády.*zasměje se*

To věřím. Já to nikdy nezkoušel, ale vypadá to ... nebezpečně. *Přemýšlí chvíli nad vhodným slovem, než ho řekne. Pak už se jí zeptá, proč s ní otec nemluví. Když mu odpoví, stáhne obočí a přikývne.* To je mi líto. /Je tu nějaká holka, který neumřel jeden z rodičů?/ *Proběhne mu hlavou a je ochotný uvnitř uznat, že jeho táta měl pravdu a do paláce přijelo nejspíš dost dívek za účelem, aby tu našli úkryt, před svými životy a démony.* Dobře, někdy se domluvíme a ukážu vám ho.* Odškrtne si v duchu další jméno, ke kterému má vymyšlenou další schůzku.* Nebojte, příští akce se plánuji zúčastnit.* Tak aspoň, že se tam nepozabíjeli. *Očekával nějakou komplikaci, když se toho účastnila i jeho rodina, ale je rád, že nenastala. Pak se zasměje, když mu odpovídá na nejšílenější věc, kterou kdy v životě udělala.* Takže jakmile odsud něco zmizí, zkoušela jste si překupnictví znovu. *Odhadne se smíchem, ale myslí to pouze jako vtip.* Horkou čokoládu máte ráda? *Nadzvedne mírně obočí.* Povězte mi.. Kdy a kde naposledy jste se cítila naprosto šťastná. Tak, že vše zapadá do sebe. *Zeptá se jí na další otázku.*

*Zasměje se poznámce o podpatcích. Pak mu povypráví o svém životě a o otci.*děkuju * skvěle až budete mít čas ráda si půjdu zaplavat* usměje se* to ráda slyším. Ostatní budou určitě také rádi že se zúčastníte*zasměje se* Hmm možná ale to vám nepovím jinak by jste mě okamžitě odhalili*zasměje se* ano ve Whites je docela chladno po celí rok. Horká čokoláda v podstatě nahrazuje zmrzlinu.  A to že  ji mám ráda není úplně přesné. Kdybych si měla vybrat jak umřu zvolila bych si u topení v čokoládě.* Zasměje se* to opravdu nevím.*usměje se ale začne nad tím uvažovat*/ je to velice zajímavá otázka* nevím jestli je to vůbec možné. Vy jste to někdy zažil?

/No to moc nevim.. Moje rodina za to rozhodně ráda nebude../ *Proběhne mu hlavou.* Já se také rád zúčastním. *Přikývne s úsměvem.* Už jsem vás odhalil. Teď stačí jenom počkat, když se prozradíte. *Mrkne na ní pobaveně a zeptá se jí, jestli má ráda horkou čokoládu.* Krásná smrt. *Uchechtne se.* /Ne, nezažil./ Určitě to možný je. Zažil jsem to, třeba když se vrátila moje sestra. *Odpoví jí stejnou lží jako dívce, která seděla na jejím místě před ní.* Co ráda děláte ve volném čase? *Zeptá se jí na docela obyčejnou otázku, protože všechny ty hlubší mu už jaksi došly a dívka se o nich zrovna moc nerozpovídala.*

*je ráda když slyší že se chystána příští akci* můžu si zamluvit tanec?*zeptá se. Opravdu ráda by si s ním zatančila* no v tom případě budu muset být opravdu velmi opatrná a dávat si na vás pozor*usměje se*přesně* zasměje se. Na jeho další otázku nezná odpověď. Nikdy nad tím nepřemýšlela. Ale teď ji to nejspíš nenechá spát* pokud jste to zažil tak jste nejspíš jeden z nejstarších lidí na světě*řekne zcela vážně* kdyby se mě někdo zeptal před týdnem řekla bych že ten moment nastane až se s vámi potkám. Teď si ale myslím že to chce něco víc. Něco převratného. Neberte si to osobně*usměje se na něj* co ráda dělám ve volném čase?*zasměje se* po té předchozí jsem čekala spíš něco ve stylu : Proč existujeme nebo Je vesmír vážně nekonečný.*zasměje se* ve volném čase plavu, tančím nebo prodávám kožešiny na černém trhu* zavtipkuje* taky chodím běhat když není moc zima. Taky jsem tak trochu amatérská kuchařka. *Zasměje se* co děláte vy?

Můžete. *Přikývne se smíchem a pak se mu zablýskne v očích.* To nedokážete, já mám na své straně strážce a různé jiné prostředky. *Zazubí se na ní.* Teď jste prokoukla vy mě. Vlastně jsem starý už pět set let, ale naštěstí používám účinné omlazovací sérum. *Zasměje se a po jejích dalších slovech pokýve hlavou.* Takže jste se těšila, až mě potkáte? *Nakloní s úsměvem hlavu na stranu.* Schválně, co bude tou převratnou věcí... *Zauvažuje a blýskne se mu v očích.* /Když se na mě tak těšila, určitě jí to vadit nebude./ *Trochu se k ní nakloní blíž a podívá se jí do očí.* Máte krásné oči, lady, víte to? *Nadhodí.* Jste úplně jiná, než ostatní dívky. *Zkonstatuje a přitom pořád pohled upírá do jejích očí. Pak se k ní nakloní ještě víc a smaže těch pár centimetrů mezi jejich rty. Nejdříve se o ty její jen krátce otře, aby jí dal prostor na reakci a pak jí políbí o něco déle. Po pár vteřinách se od ní odtáhne s otázkou v očích, jestli to do sebe zapadlo a on dosáhl té převratné věci, o které mluvila.* Myslíte, že je nekonečný? *Opáčí hned s úsměvem.* Řekl jsem si, že hloubavých otázek už budete mít asi plné zuby. *Pokrčí pobaveně rameny.* Když už se nějaký ten volný čas najde, tak ho věnuju většinou boxu, šermu nebo běhu. A nebo také hře na bubny, na které hraji již odmalička. *Odpoví jí a pohledem zaletí k hodinám.* Je mi líto, ale náš čas už vypršel a musím se dnes věnovat ještě jiným dívkám. *Postaví se z křesla.* Ale rád jsem vás poznal, lady. Mějte se krásně. *Rozloučí se s ní a pak už počká na další dívku, která vejde.* Dobrý den, lady. Jak se máte? *Zeptá se jí jako ostatních a i jí pokyne ke křeslu naproti tomu jeho, do kterého se posadí.* Nebojte se vzít si cokoliv z občerstvení. *Nabídne jí rovnou a kývne u toho hlavou ke stolu vedle nich. Je na něm všechno, co si jen dívka dokáže představit, jak jídlo, tak pití.* Co mi o sobě prozradíte? *Zeptá se jí zvědavě.* Jestli máte vy nějaké otázky na mě, klidně se zeptejte. *Usměje se na ní mile.*

Hmmmm pravda ale jsem účastnice selekce řeknu jim že jste mi to davolil*uculý se a jeho další větě se zasměje. Pak trochu polemizuje o okamžiku kdy do sebe všechno západní* každá dívka co tu teď je se na vás těšila ne?* Usměje se* kdo ví*odpoví mu a pozoruje ho počínání. Polkne*děkuju* trochu ucouvne* to říkáte každé?*z. nervózně, když překlene posledních pár centimetrů aby ji políbil je překvapená. Na chvíli ztuhne a pak mu polibek opětuje. Když se odtáhne uvědomí si že zadržovaly dech*/ ooo můj bože/*vydechne* ano myslím*řekne rozechvělím hlasem. Polemizovat s vámi o nekonečnu by mě neomrzelo*usměje se a poslechne si co rád dělá. Když řekne že jim vypršel čas vstane.*také jsem vás ráda poznala. * Vyjde ze dveří a břicho má plné motýlků.  Když se vrátí do komnaty tak se její komorné zděsí že nemá boty.*/ Musela jsem je zapomenout v salonku/

*Na dnešní schůzku s princem se dosti připravovala. Na sobě měla tmavě modré šaty se zlatými detaily a vlasy měla rozpuštěné. Komorné ji nechtěly nechat vlasy rozpuštěné, ovšem ona si je tak přála mít. Překvapivě na očích neměla brýle, ale kontaktní čočky, které nešly samozřejmě vidět. Čočky nosila vcelku nerada, ale kvůli princi je bude ráda nosit. Sama sobě se s brýlemi opravdu nelíbila a před princem chtěla nějak vypadat. Jakmile dojde do salonku, všimne si, že už tu princ je.* Dobrý den i Vám, Vaše Výsosti. *Usměje se mile a ukloní se. Jakmile ji pobídne, aby se před něj posadila, s radostí tak udělá.* Mám se skvěle, děkuji za optání. Jak se máte Vy? *Zeptá se vesele.Při pohledu na občerstvení se jí očka úplně rozzáří, ale zatím si nic nedá, ovšem poděkuje za nabídku.* Co bych vám o sobě tak pověděla? Jmenuji se Ember Wayland, jsem ze třetí kasty a je mi devatenáct let. Studuji předškolní pedagogiku a jezdím na dětské tábory jako lektorka. *Řekne mu s úsměvem pár věcí o ní.* A mám moc ráda čtení knih, psaní příběhů a fotografování. A copak máte rád Vy? Snad vám tato otázka nevadí, ovšem kdybych se nezeptala i na Vás, mohla bych se rozpovídat a už bych byla k nezastavení. *Zasměje se, Vážně se něco o princi dozvědět chtěla. Zářila z ní pozitivní energie a veselost.*

Mám se skvěle, děkuji. *Usměje se na ní a už se ani nepozastavuje nad tím, kolikrát tu lež vlastně dneska řekl. Vždycky byl skvělý lhář, takže ví, že dívka nejspíš nic nepozná. Pak se jí zeptá, co by mu o sobě řekla a potěšeně se usměje, když se dívka rozpovídá s daleko větším nadšením než ty předešlé.* Takže děti máte určitě hodně ráda, že? *Položí jí vcelku zbytečnou otázku, protože mu to mohlo z jejích slov dojít.* Tak to se vám bude určitě líbit naše obrovská knihovna, kterou zde máme. Někdy bych vám jí mohl ukázat, pokud byste chtěla. *Pousměje se na ní a zasměje se, když se zeptá, co dělá rád on.* Nevadí, můžete se ptát na cokoli. A pokud se rozpovídáte, vadit mi to taky nebude. *Uklidní jí.* Já ve svém volném čase, když už nějaký mám, hraju buď na bubny, na které hraji odmalička, nebo se věnuji různým sportům. Třeba šerm, box, běh, a tak. *Pokrčí letmo rameny. Nic extra zvláštního mu na tom nepřišlo.* Jakou nejšílenější věc jste kdy v životě udělala? *Zeptá se jí na stejnou otázku jako ostatních dívek a u toho zvědavě nakloní hlavu na stranu.*

Není za co. *Šťastně se usměje, když vidí, že mu otázka skutečně nevadila, protože by prince nerada nějak urazila.* Ano, děti mám opravdu moc ráda. Vždycky mě těší, když můžu vidět, či slyšet jejich smích. Je to pro mě takové blaho, pro uši. *Řekne mu, jaký má vztah k dětem. K dětem vždycky jezdila s opravdovou radostí, každý rok se těšila na tábory a až bude moct za dětmi jezdit. Někdy za nimi jezdila až domů, když ji od dětí přicházely dopisy, jak jim Ember chybí. Nemohla přeci nechat, aby se trápily.* Knihovna. *Vydechne s úžásem, přestože ani neví, jak ta jejich vypadá.* To bych byla moc ráda, kdybych se s vámi do ní mohla podívat. Navštívila jsem moc opravdu krásných knihoven, ovšem věřím, že ty se té vaší nevyrovnají. Už teď se nemůžu dočkat! *Poví zase vesele, pokud si ji princ opravdu všímá, nedají se přehlédnout veselé jiskřičky v jejích očích.* Uvidíme, co budete říkat, až se opravdu rozpovídám. *Nevinně se zazubí, čímž trochu ukáže své rovné, bílé zuby. Opravdu dokázala být výřečná a trochu se bála, že tím prince odradí.* Páni, bubnujete? To je skvělé, máte zajímavé koníčky. *Usměje se a je ráda, že prince může poznat i blíže, než jak ho může poznat z televize.* Moje nejšílenější věc, co jsem udělala.. *Zamyslí se a poté se zasměje.* Nejsem lehkomyslná a jsem celkem stydlivá, ovšem co bych neudělala pro děti? Jednou jsem se kvůli mladším dětem oblékla za jednu smyšlenou postavu, z pohádky. Děti tu postavu milovaly a moc chtěly, abych se za ní převlékla a strávila s nimi tak den v kostýmu. Bylo mi hrozné vedro, to oblečení svědilo.. Ovšem já i přesto kvůli nim v tom vydržela a šla v tom i do města, protože jsem musela. *Na chvíli si zakryje rudé tváře a zasměje se.* Bylo to opravdu šílené! Lidé se za mnou otáčeli a já si už přála, ať ten den skončí. *Zasměje se a vrtí nevěřícně hlavou, že do toho tehdy opravdu šla.* Jinak, na táboře jsem potkala jednu holčičku, která vás velmi obdivuje. Je na vozíčku a já ji beru jako svou sestřičku, pravidelně za ní jezdím, aby se jí nestýskalo a ona vám v den vašich posledních narozenin napsala toto. *Vytáhne zpoza zad přáníčko k narozeninám. Jde vidět, že to dělalo dítě, ale ta dívenka si s tím dala opravdu práci a Ember ji slíbila že hned, jakmile ji uvidí, předá mu to.* Omlouvám se, pokud je to nevhodné, ovšem té holčičce jsem to slíbila, dala si s tím skutečně práci. *Usměje se a podá princovi přání.*

Ano, to ano. Ale když brečí... *Nedokončí tu větu a jen se jemně se smíchem ušklíbne.* Dobře, tak se někdy domluvíme a já vás tam vezmu. Určitě se vám bude líbit. *Je si tím docela jistý, protože žádného milovníka knih by to nenechalo chladným.* To nebudu říkat nejspíš nic a budu vás poslouchat. *Zasměje se a pak jí řekne něco ze svých koníčků, přičemž vynechá kokain, alkohol a míchání drinků.* Ano, bubnuji. Už jako malé dítě se mi hrozně líbila sestava bubnů, které máme v hudebním salonu, takže jsem se na ně pak nakonec začal učit. *Pokrčí letmo rameny a zeptá se jí na nejšílenější věc, kterou kdy udělala a když mu jí řekne, zasměje se.* Musela jste vypadat rozkošně. *Poznamená pobaveně a pak překvapeně nadzvedne obočí, když začne mluvit o nějaké holčičce, která ho obdivuje. Vůbec nečekal to, co se stalo, takže když mu podá přáníčko, překvapeně na ní zůstane koukat a pak si ho vezme a prohlédne.* Není to nevhodné. *Potřese hlavou, pořád zaskočí.* Já jen... Promiňte, vůbec jsem to nečekal. *Pousměje se a pak znovu sklopí pohled k přáníčku. Jeho narozeniny vždycky vypadaly tak, že palác uspořádal obrovskou oslavu, na které dostal plno drahých dárků tak, jak to v bohatých královských rodinách bývá. Ale nikdy nedostal takhle ručně dělané přání, takže to, že si s tím někdo dal práci, ještě k tomu někdo, kdo ho nikdy naživo neviděl, ho jednoduše dostane.* Jste s tou holčičkou často v kontaktu? *Zeptá se jí.* Rád bych jí poděkoval... Osobně... Z jaké je provincie? *Zajímá se. Jestli to té malé udělá radost a on jí tak bude moct aspoň nějak oplatit tu práci, kterou si dala s jeho přáníčkem, udělá to rád. Možná tak nevypadá, ale děti má rád.* Jestli by vám nevadilo odložit návštěvu knihovny... Mohla byste za ní jet se mnou? *Nadzvedne obočí.*

Pokud pláčou občas a nejsou to zlý děti, dá se to zvládnout a vždy se je snažím utěšit. Ovšem najdou se zde i děti, které ráda bohužel nemám. *Pokrčí s menším úsměvem rameny.* O tom nepochybuji, každá knihovna je pro mě naprostým rájem, to nezke popřít. *Zaculí se jemně a sklopí pohled, když ji řekne, že musela být rozkošná. To opravdu nebyla, ale nechce mu nic vyvracet, proto to nechá tak, jak to bylo.* Nedivím se vám, bubny jsou opravdu pozoruhodný nástroj a jejich zvuk.. Také se mi moc líbí, každé písničce dodá tu originalitu. *Pokýve s úsměvem hlavou. Nemohla uvěřit tomu, za jak krátkou dobu se o princi dozvěděla tolik věcí. Jakmile mu předá přáníčko, jemně se usmívá a naklání hlavu na stranu, aby viděla lépe jeho reakci. Opravdu si přeje, aby to prince potěšilo.* To je v pořádku, omlouvám se, pokud jsem vás tím nějak zaskočila, ovšem nemohla jsem ten slib porušit. To bych Caroline nemohla udělat. *Dál se dívá, jak jeho Výsost reaguje.* Ano, jsem s ní stále v kontaktu. *Rozzáří se, jako ještě nikdy za tuto schůzku, když poví, že by ji poděkoval osobně a že by za ní jeli společně.* Je z Palomy. *Tentokrát je zaskočená ona, ale v dobrým slova smyslu. Má co dělat, aby nezačala skákat.* To by ji udělalo takovou radost, kdyby vás viděla naživo/ /Já věděla, že má srdce na správném místě./ Moc vám děkuji, ani nevíte, jak moc si toho vážím. Jak se vám jen můžu odvděčit? *Vydechne, stále celá září.*  Odpusťte, teď, kdybych mohla, asi bych vás i objala. *Zaculí se šťastně.*

Jde hlavně o to, jak je člověk vychová. Když je dítě rozmazlené, často je to chybou rodičů a jejich výchovy. *Pokrčí rameny.* Jaké žánry čtete nejčastěji? *Zeptá se jí se zájmem.* Originalitu a hlavně skvělej rytmus. *Usměje se, protože hru na bubny opravdu miluje. Pak už si od ní převezme přáníčko, které mu doslova vyrazí dech a překvapeně se na něj dívá. Nedokáže z něj spustit zrak. Nikdy nic takového nedostal a teď tomu věnovala čas malá holčička, která ho ani nezná osobně.* To chápu. Jsem rád, že jste svému slovu dostála. *Pousměje se na ní a pak se jí zeptá, odkud ta dívka je a jestli by s ním nejela ho navštívit.* Nemusíte pro mě dělat nic na oplátku. Udělám to rád. Stačí, když to udržíte jako překvapení, bude to tak lepší. *Chce tu holčičku doopravdy překvapit, takže neplánuje svůj příjezd ohlašovat.* A kdo říká, že nemůžete. *Uchechtne se, vstane a rozpřáhne náruč, aby ho mohla obejmout.* Rád udělám radost jak jí, tak vám. Takže kdybyste cokoliv potřebovala, nebo vám tady něco chybělo, nebojte se mi to říct, dobře?