Kruhovitý salón

Ano, výchova toho dělá hodně. *Dá mu za pravdu a pokýve hlavou.* Já čtu moc ráda historické knížky, či fantasy. *Četla opravdu hodně a tyto žánry četla nejvíce. Také četla něco z romantiky, ovšem toho nebylo tolik, jako knížek z tohoto žánru, které mu pověděla.* Také někdy čtete? *Zeptá se zvědavě.* Ano, rytmus, ten určitě také. *Zazubí se a přikývne. Ona tedy na žádný hudební nástroj nehrála, ovšem vždy si přála naučit se hrát na kytaru, či na housle. Možná už bylo pozdě na to, se začít učit na něco nového, ovšem i tak si to stále přála.* Samozřejmě, že to udržím jako tajemství. Nemohla bych Caroline obrat o to překvapení, které ji poskytne. Jsem vám za to opravdu vděčná, děkuji mockrát. Kdybyste chtěl s něčím pomoct, i když to je možná absurdní, můžete se mi svěřit. Ráda vám pomůžu, pokud budu moci. *Jakmile uvidí, že roztáhne ruce a otevře tím svou náruč, zaculí se a přijde k němu, načež ho obejme a opatrně položí své ruce na jeho záda.* Dobře, i když si jsem téměř jistá, že mi tady nic chybět nebude. *Usměje se.*

Fantasy jsou fajn. Já nečtu nijak moc. Nenašel jsem v tom to nadšení jako ostatní, ale sem tam si něco přečtu. Většinou je to právě fantasy nebo třeba detektivka. *Odpoví jí na otázku ohledně jeho čtecích návyků, které rozhodně nejsou nijak úžasné a sám sebe by za čtenáře neoznačil.* Dobře, platí. *Souhlasí s tím, že když bude s něčím potřebovat pomoct, půjde za ní a svěří se jí. I když ví, že to nejspíš nesplní, protože on se nesvěřuje nikomu. Nepotřebuje to a ani to neumí. Když slyší o obejmutí, vstane a rozpřáhne náruč. Usměje se, když vidí, jak se uculila.* Jste skvělej člověk s dobrým srdcem, Ember. Caroline má štěstí, že vás má. *Pousměje se a pak se od ní odtáhne a pohledem zaletí k hodinám.* Obávám se, že nás čas vypršel, ale strašně rád jsem vás poznal. A náš výlet uskutečníme co nejdříve, slibuji. Můžu vás doprovodit do komnaty? Dneska mě už žádné setkání nečeká. *Nabídne jí rámě a dovede jí k její komnatě.* Dobrou noc, lady. *Popřeje jí a pak se sám vydá do své komnaty, kde jen tak padne na postel a skoro hned usne. Už teď toho má plný zuby a to takhle má pokračovat ještě několik dní.*

Ano, detektivky jsou také dobré. Mám ráda, když je v knížkách nějaké napětí. *Usměje se a přikývne. Chápe, že hodně lidí čtení rádo nemělo, ovšem ona čtení milovala. Možná to bylo kvůli tomu, že měla ráda, když mohla utéct z reálného světa a vžít se do světa v knize. To byl úžasný relax.* To vy jste také, Vaše Výsosti. Máte srdce na správném místě. *Šeptne s úsměvem a chvíli si užívá tu chvilku.*. A také jsem vás moc ráda poznala, ten výlet můžete uskutečnit, až si budete chtít skutečně odpočinout. *Dá mu takový návrh, protože tímto by si vážně mohl na chvíli odpočinout. Nemusí být princeznou na to, aby nevěděla, jak toho musí mít spoustu.* Samozřejmě, že můžete. Budu ráda. *S veselým úsměvem přijme jeho dámě a dojde s ním až ke své komnatě.* Dobrou noc, Vaše Výsosti. Hezké sny. *Ještě se ukloní, než zapluje do své komnaty, kde ji komorné pomůžou se sundáním šatů, odlíčení a nakonec ji napustí vanu. Usne snad ještě dříve, než se její hlava dotkne polštáře.*

*Po včerejších schůzkách usnul vcelku rychle, takže je fyzicky odpočatý, ale psychicky už je zralý na blázinec. I během spaní mu to v hlavě šrotovalo, díky všem těm schůzkám a dívkám. Nechápe, jak je možné, že jedna z nich hned prokoukla jeho masku a druhá ho dokázala naprosto zaskočit, takže s ní plánuje výlet do Palomy za ochrnutou holčičkou. Teď se na to ale snaží zapomenout a soustředit se na dívky, které ho čekají dnes. Na sobě má opět černý oblek, černou kravatu a bílou košili, jako včera a čeká v kruhovitém salonu na první dívku. V salonu je stůl plný všelijakého občerstvení, sladkého i slaného a různého pití. Vše, co si dívka dokáže představit a má ráda. Jakmile přijde, povytáhne koutky rtů nahoru.* Dobrý den, lady. Jak se máte? *Má plánu se ptát všech dívek na podobné věci, i když už si připadá jako stroj.* Copak mi o sobě povíte? *Zeptá se jí, zatímco kývne hlavou ke křeslu naproti tomu jeho, aby se dívka posadila a sám se také posadí.* Pokud máte na něco chuť, nebojte se si něco vzít. A stejně tak se nemusíte bát na něco zeptat vy mě. *Usměje se na ní.*

*Dneska ma mit prvni setkani s tim, kteremu rikaji korunni princ. Pro ni je to jen demet, ktery hledi jen na sebe a na ostatni kasle. Komorne ji pomohou s licenim, ktere ladi k jejim svetlemodrym satum bez raminek a jemnym dekoltem a konci tesne pod jejimi koleny a latka satu obepina jeji postavu. Na nohou ma stribrne paskove boty na podpatku a sve dlouhe blodate vlasy ma volne spustene na zadech a pres tamena. Diky komornym zjistila, jak se dostat do onoho salonku, kde na ni ma cekat. Celou cestu jde se zalozenm rukama na hrudniku, ale prede dvermi je spusti podel tela a na rty nasadi jemny fake usmev a nasledne vejde dovnitr. Kdyz jej uvidi ma, co delat, aby se neusklibla, ale stale se usmiva. Prijde blize k nemu a udela lehke pukrle.* Vysosti. *Rekne milym hlasem a potom se posadi naproti nemu aupravi si saty a nohy necha na zemu a kotniky a kolena da k sobe.* /Jasne. Plny stul jidla. Jak jinak./ *Poslehne si jeho otazku a kouka se primo na nej.* Jmenuji se Nova Epona Mackenzie je mi dvacet a pochazim z Angeles, ale tohle byste mel vedet. *Rekne s nadzvednutym obocim a potom si chytne pramen lasu mezi prsty a zataha za nej.* Jsem ze sedme kasty a pracuji na jednom statku, coz me bavi, protoze miluju cerstvy vzduch a praci kolem zvirat. *Nakloni hlavu nabok.* Miluju zvákačky a to jakoukoliv prichur. *Zazubi se na nej a potom si jej prohlidne.* /Nepocopim, co na nem vsechny ty holky vidi. Rozmazleny, namysleny bastard, ktery jen kazdeho vyuzije. Proc jim byla Emilly tak posedla?/ Zvykate si pomalu na to, ze vam okupuje vase bydleni tolik holek? Jak se smirujete s tim, ze nejspis za par mesicu vam skonci vase svoboda, pokud jedna z nas ziska vase srdce? *Zepta se jej na par veci, aby rec nestala.*

*Rozhodne se neřešit, že tak nějak odignorovala jeho otázku jak se má a rovnou se posadí proti ní.* Ano, tohle vím. Myslel jsem co dál mi o sobě prozradíte. Vaše záliby, něco z vašeho života, cokoliv. Dávám vám volnost v tom mi prozradit co sama chcete. *Pokrčí letmo rameny.* Jaké zvíře je vaše nejoblíbenější? *Zeptá se jí zvědavě a když zmíní žvýkačky, pobaveně se usměje.* Žvýkačkami je palác naštěstí zásobený dobře. *Ujistí jí, že tady nebude strádat a po jejích otázkách nakloní hlavu na stranu.* /Tahle se jen tak něčeho nebojí./ *Zhodnotí jí v hlavě.* Pomalu si na to zvykám. Kromě vás jsou i zahraniční hosté, takže to není jen o zvykání na účastnice. A ohledně svatby ... Moc svobody nemám díky svému titulu a doufám, že dívka, se kterou strávím zbytek života bude taková dívka, se kterou si ani nevšimnu, že jsem o nějakou část svobody přišel. /Nebo taky třeba nebude žádná svatba./ *Takhle by to podle něj bylo nejideálnější.* Jakou nejšílenější věc jste kdy udělala? *Zeptá se jí zase on.*

*odpovi mu na jeho otazky a potom nadzvedne jedno oboci.* Tiju jen s bratrem a jeho zenou a jejich dvouletym synem v malem byte v jedne mestske casti Angeles. Moje konicky jsou tancec, siti satu, prochazky po plazi,mam rada zaady slunce, rada plavu a posloucham hudbu.*Pousmeje se na nej jak jinak nez falesne a kdyz se ji zepta, jake zvire ma nejradeji, pousmeje se.* Kone, necekane. /Pracuju na statku, prasata to nejspis nebudou. To by mohl vedet, kdyz predemnou sedi jedinec, ktery by se k praseti dal pritovnat diky tomu, jak se chova k ostatnim./ Vy mate taky oblibene zvire, nebo je vam to jedno? *Zepta se sladce a s usmevem jej sleduje.* /Hlavne sladce. Nepokaz to./ *Nasledne se zatvari nadsene ohledne zvykacek.* Tak to je skvele. Jde videt, ze palac opravdu nema nozi o nic, co se jidla tyce. *Koukne na stul s obcerstvenim a potom zase na nej.* /Vsadim se, ze zbytky vyhazuji, nez, aby je poslali nekdomu, kde by je jeste klidne zuzitkovali a byli by radi, ze maji aspon neco do zaludku. Snobi./ *Zepta se jej na nekolik otazek a poslechne si jeho slova apotlaci chu prevratit ocima, nebo se mu vysmat.*/Chudak ta, ktera s nim opravdu skonci. Bude jen kouli na jeho kralovsky hnate./ *Na tvari ma stale usmev.* Tak zahranicni hosty jsem nemyslela, ale myslim, ze se chapeme, jak jsem to myslela. /No i kdyz ten kdyz nepremysli rozkrokem, tak asi nepemysli vubec./ Uprimne doufam, ze najdete tu, ktera vam zmeni zivot. /Nebo ty ji ho znicis? kdo vi./ *Potom si prsty procisne vlasy a chvili mlci a zasmeje se.* Nejdilenejsi vec? No tak to byla si ta, kdy jsme s kamarady oslavovali moje osmnactiny a ja se tak opila, ze jsem nevedela ani jak se jmenuju a pry jsem tancovala na stole, jenze ten stul byl se sklenenou vyplni, takze po chvilce jsem jim propadla. *Zasmeje se.* Bylo toho vic, ale nebudu vam to ted vykladat, ale dulezite je, ze jsem se vzbudila ve vane a na hlave jsem mela podprsenku, ktera nebyla moje. *Pokrci rameny a nakloni se blize ke stolu a zubi se na nej.* Mate i vy nejake trapne momenty o kterych neni nikdo informovany z casopisu? *Zamrka na nej.* /Jo. Strasmne me to zajima./

Tak to se vám bude určitě líbit pláž, která je součástí palácových pozemků. Někdy bych vás tam třeba mohl vzít. *Nabídne jí. Musí vymyslet, kam ty holky pozvat na další schůzku.* To jsou skvělý společníci. *Přikývne. Sám má koně docela rád, hlavně toho svého.* Nedokážu se rozhodnout, které mám radši víc mezi svým koněm a celkově vlky. *Odpoví jí a pak přikývne.* Ano, to je pravda. *V paláci opravdu není o nic nouze.* Ano, chápeme. Jak jsem řekl, pomalu si zvykám. *Pousměje se na ní.* Třeba to budete vy. *Mrkne na ní a zeptá se jí, jakou nejšílenější věc kdy udělala. Během jejího vyprávění se zasměje.* Takže alkoholem nepohrdnete? *Nadzvedne mírně obočí.* Ano, je jich spoustu. A pokud je o trapné historky týkající se alkoholu, určitě sám nebudu znát všechny. *Uchechtne se.* Jednou jsem si omylem spletl v baru dámský a pánský záchody. A pak i pisoár s umyvadlem. Bohužel se tam akorát vydala skupinka nějakých holek. Naštěstí měly také připito, takže si to asi nepamatují. *Odvypráví jí jednu z historek.* Kdy a kde jste byla naprosto šťastná? Tak, že jste měla pocit, že najednou všechno zapadá do sebe. *Položí jí další otázku.*

*Pousmeje se nad jeho slovy.* Tak to nbych byla rada. Jsem si jista, ze se mi ta plaz bude ibit. Ani jsem nevedela, ze mate plaz v palaci. *Kyvne hlavaou a v hlave ji jede jen to, ze je v palaci a nedela by se tady nejspis divit nicemu.* /Treba tady maji i fontany, co triskaji cokoladu./ Kone jsou strasne pratelske a vdecne stvoreni. Tak jak vy se chovate k nim chovaji se i oni k vam a nejhezci pohled na svet je z konskeho hrbetu. *Rekne tentokrat uprimne a potomkyvne hlavou.* Vlci. Podle me vlk nepatri mezi domaci mazlicky. *Dalozi si ruce na hrudi.* jasne vypadate tak jise cool, ale stale je to divoke zvire, co spis patri do prirody a zaslousi si volnost. Nasledne si poslechne jeho dalis slova a uchechtne se.* Jsem rada, ze se chapeme. /Vyjmencne./ Cekala bych, ze se s tim tak snadno nesmirite, ze za par mesicu uz nebudete tak volny, jako tomu tak bylo do ted. *Usmeje se na nej.* Podle me vas to ve skutecnosti pekne stve. Budete zenaty a to uz nebude takove jako tomu bylo do ted, ale jepekne, ze se s tim pomalu smirujete. *Mrkne na nej a potom se zasmeje.* Treba to budu ja to je pravda. *Kyvne hlavou.* /Pochybuju, ze to budu ja, ale dobre no./ *rekne mu jednu ze svych trapnych historek, ktera se stala a posechne si tu jeho a zasmeje se.* Tak to se ochudily o fajn a jejdinecny zazitek s Kornnim princem. *Pokrci rameny.* A co se me a alkoholi tyce, tak ne nepohrdnu, ale snazim se, aby to bylo s mirou a, aby to nedopadlo, jako tenkrat na oslave mych narozenin. Priserne me bolela hlava a nic jsem si nepamatovala. *Zasmeje se a po jeho dalsi ptazce ji usmev zmizi z obliceje a koukne se do strany na zed.*To bylo prek dokem, kdyz jsme byli na rodinne veceri. Ja, rodice, brar a tehdy rocni Ziggy. *Jemne se usmeje, ale hned ji to prejde.* Tedhy jsem si ani neposmyslela... nikdo z nas si nepomyslel, ze je to naposledy, co takhle vsichni sedime u jednoho stolu. *Potom zakrouti hlavou.* Uz nikdy nebude nic tak spravne, jak jsem si ten den myslela. Uz nikdy. *Potom se koukne na nej.* Omlouvam se. Proste jsem ten pocit mea naposledy pred rokem. * Promne si dlani levou pazi.* A , co vy? Kdy naposledy jste mel pocit stesti? Mate ho neustale ne? Kdo by jej nemel, kdyz se narodil ve zlate kolibce. Nemusi se bat o to, ze se nenaji nekolil dni, protoze se musi rozhodnout, jestli zaplatit najem a elektrinu a tim padem musi jit spart s prazdnym zaludkem. *Vyhrkne.* Sledovat, jak se jediny clen vasu rdiny utapi v alkoholu, zatim, co jeho zena s jeho jedinym synem trpi hlady.. *Zakrouti hlavou a sklopi pohled.* Kruci... *Zasepta.*

Ano, je sice uměle vytvořená, ale od skutečné skoro k nerozeznání. *Přikývne a pak se pousměje.* To máte pravdu. *Přitaká a nadzvedne obočí, když vidí, jak si založila ruce na hrudi.* Netušil jsem, že se bavíme pouze o domácích zvířatech. Když jsem se ptal, které zvíře je vaše nejoblíbenější, myslel jsem všeobecně. Vlky rád pozoruji v jejich přirozeném prostředí. Sám žádného nevlastním a ani to nemám v plánu. *Ujistí jí a pak jí poslouchá a překvapeně povytáhne obočí.* Jak vy se smiřujete s tím, že možná za pár měsíců budete korunní princezna, aneb budoucí královna celé říše? Dívka s povinnostmi, žijící v paláci, součástí královské rodiny. Moje manželka. *Oplatí jí otázku, protože tuhle hru můžou hrát klidně dva.* Pravda, všeho je potřeba s mírou. Kocoviny jsou hrozné. *Uchechtne se a pak se jí zeptá na to, kdy naposledy byla naprosto šťastná. Během její odpovědi stáhne obočí. Zvlášť, když začne mluvit o tom, že on takové pocity musí zažívat neustále.* Je mi líto, čím vším jste si musela projít. A můžu vás ujistit, že palác dělá všechno co může, aby měli všichni lidé, co potřebují. *Je to pravda, i když chápe, kdyby mu dívka nevěřila.* A můžu vás ujistit, že život v paláci není dokonalý a není plný štěstí. *Zatne trochu zuby, protože by si to s ní klidně vyměnil. Radši by byl na jejím místě, než na svém. Jí měl aspoň někdo rád. Jeho všichni nenávidí. A ona sama potvrzuje, že i samotné dívky, ho nesnáší a žádná z nich ho nikdy milovat nebude.* Ale abych vám upřímně odpověděl, nepamatuji si, že bych kdy takový pocit zažil. *Přizná jí.* Litujete toho, že jste se přihlásila do Selekce a setkala se se mnou? *Zeptá se jí na další otázku, kterou si nemohl odpustit.*

Tak to jsem na tu plaz tedy zvedva. *Poumeje e a opravdu nevedela, ze neco, jako umelou plaz v palaci maji a je na ni zvedava a nasledne s nim souhlasi ze kone jsou naprosto skvela a vdecna zvirata, pokud se k nim chovate hezky a poom mu rekne, jaky ma nazor na to, ze lide si porizuji vlky, jako domaci mazlicky po jeho slovech nazvedne oboci.* Potom je to v poradku, kdyz je jen sledujete v jejich prirozenem prostredi a nemate v planu si jednoho vlka porizovat sem do alace. * Podle ni je ujety uz jen to, ze nekolik clenu tehle rodiny ma za mazlicky tygry. Ptijde ji to jako tyrani zvirat, protoze ty nepatri mezi mazlicky, ktere maji lide bezne doma. Nad jeho otazkou chvili jen uvazuje, nez se rozhodne promluvit s usmevem na rtech.* Nemam proc se s tim smirovat, protoze si nemyslim, ze zrovna ja bych byla vhodnou adptkou na budouci princeznu, natoz na kralovnu. *Rekne, jak to vnima.* Prijde mi, ze je jeste moc brzy mluvit o tm, zda se s tim smiruju, nemyslite? Vzdyt mam roblem v tom se tady neztratit, jak je to tady velke. *Rozmachne rukama a zasmeje se.* Navic tohle je poprve, co spolu jsme tvari v tvar a jeste se moc nezname na to, abych si dokazala predstavit si, ze bych se budila po vasem boku. *Zazubi se na nej a nakloni hlavu vice na stranu.* Zeptejte se me tak za mesic. *Zsmeje se apotom jen souhlasne kyve hlavou.* Presne tak. Nemusi se to s alkoholem pehanet a kocovina je opravdu zlo. Opravdovou kocovinu jsem zazila jen jednou v den mych osmnactin a nebylo to ic prijemneho. * Usklibne se, kdyz si vzpomne , jak ji trestila hlava.* /Jasne opila jsem s enekolikrat, ale ne tak moc jako tenkrat./ *Nasledne kdyz mu odpovida na jeho otazku ohledne jeji stastne chvile v zivote neudrzi se, kyz mu poklada stejnou otazku a v podstate mu vytkne, ze on o stesti nema nouzi, kdyz zije tam kde zije a nemusi se o nic starat. Vsadila by se, ze jej sluzebnictvo klidne i krmi, kyz nema naladu najist se sam. Zvedne k nemu sve modre oci.* pravdu? to bych vazne nerekla. *Rekne ironicky.* Myslela jsem si, ze vse je u vas ruzove a nalajnovane a prekypjete laskou. *Kouka se mu do obliceje.* Vy , ale mate rodice. Vam je nezabil bezcitny kreten, ktery ridil zfetovany auto a kdyz je srazil tak ujel a nechal je tam lezet.. *Preskakuje ji hjas a citi, ze se ji chce brecet, ale drzi e. Nebude preci brecet pred nim.* Vy mate tri sourozence a sirsi rodinu ktera drzi pri sobe. Co mám já? Bratra, ktery ma svou zenu a uzasneho sna, ale on je neschopny najit si praci a tak jen bere sve zene materskou a za ty prachy se opiji a je nechutnej. *Zvedne se a nahne se pres stul a opre se o nej dlanemi.* Je mu uplne jedno, zejeho syn je nemocny a kdyz nema svou alkoholickou davku, nemluvi s nami klidne nekolik dni. *Kouka na nej.* Nejsis vim jak vam je, kdyz si myslite, ze vas nenavidi vlastni rodina, protoze ja tenhle pocit am rok.. ode dne, kdy bratr zacal pit Od te doby mi, nebo sve zene,, nebo svemu synovi nerekl mam vas rad. Kdy vam nekdo naposledy rekl mam te rad? *Potom se narovna a zustane stata oslechne si jeho otazky.* Ne, Nelituji toho, ze jsem se do Selekce prihlasila, protoze Selekce je rpo mne posledni moznost, jak se pokusit zachranit rodinu, ktera mi zbyla. *Rekne mu upromne a potom si prohrabne vlasy a upne na nej svj pohled.* Nelituju toho, ze sem ted tady s vama tvari v tvar i kdyz si o vas myslim svoje, protoze Vy ani nemate tuseni, jak moc jste e s mou rodinou zapletl. *Skousne si spodni ret.* Te bolesti , kterou v sobe mam jste vy z jedne casti zodpovedny vy sam, Vase Vysosti. *Zatne spodni celist.*

*Oplatí jí otázku ohledně smiřování se s okolnostmi týkajících se Selekce a po její odpovědi mírně přimhouří oči a trochu se předkloní.* Musíte s tím ale počítat, ne? Věděla jste, že cílem této soutěže je najít budoucí královnu. *Opáčí.* Mě také přijde brzo mluvit o mé svatbě, když jsem se ještě nesetkal se všemi účastnicemi. *Chce se dostat až k tomu bodu, kdy ona nebude mít co namítnout. Zrovna teď se v něm probudila ta soutěživá stránka, která mileráda diskutuje a ty diskuze vyhrává.* A přesto jste se přihlásila do soutěže o mé srdce. *Nakloní hlavu mírně na stranu.* To si někam napíšu. *Uchechtne se a vážně se jí na to plánuje za měsíc zeptat.* V tom případě vám poradím, abyste si dávala pozor na tvrdý alkohol, který zde objevíte. Je opravdu silnější, než se zdá. *Varuje jí a pak jí ujistí, že život v paláci opravdu bezstarostný není.* Je spousta věcí, který byste neřekla a přesto jsou pravda. *Pokrčí letmo rameny.* Nalajnované ano. To další radši nechám bez komentáře. *Když zmíní smrt jejích rodičů, zatne zuby. Nechá jí to dokončit až dokonce a nepřerušuje jí.* Upřímně? Je to tak dávno, že si ani nevzpomínám. Jediný, co denně poslouchám jsou kecy od rádců, jak jsem nespolehlivej ignorant. Myslí si to o mě celá země. Myslíte si to i vy. Všichni si myslí, že život v paláci je zalitý sluncem, ale to doopravdy není. *Zavrčí na ní.* Vy nemáte ani páru o tom, jak mi je nebo neni. *Sleduje jí pohledem bez emocí.* Zapletl? *Nadzvedne obočí a pak se zamračí.* Jak jsem za to zodpovědný? *Je opravdu zvědavý, co z ní teď vypadne. Pak už se podívá na hodiny a vstane z křesla.* Rád jsem vás poznal, lady. Mějte se krásně. *Rozloučí se s ní a pohledem jí vyprovodí z místnosti.*

*Rekne mu, jak vidi to, ze by po jeho boku skoncila ona, protoze vi, ze neskonci. Neni zde proto, aby se zamilovala do nekoho, kdo znicil jeji nevlastni sestru.* /nesmism mu podlehnout ani za nic./ Proc bych s tim mela pocitat ted? Vidim vas poprve, takze ted nemusim pocitat s nikym. Mozna az vas lepe poznam, tak pak asi zacnu nad necim takovym uvazovat, *Pokrci rameny.* Ano, vim, co je cilem tohohle vseho, ale ne kazdy vam musi hned padnout k noham a naivne doufat, ze si vyberete prave me. Budme realisti. Je zde dalsich nekolik holek, ktere maji take sanci si vas ziskat a vy si ziskat jednu z nich. *Rekne nakonec a potom vydechne.* Fajn, tak si o tom promluvime za nejky cas, pokud hned jakmile odejdu nedate nekomu echo, aby mi zdelili, ze moje cesta zde skoncila. *Rekne kliddnym hlasem a nakonec se usmeje.* Opravdu jsem si jisty, ze jdem zde jen kvuli vasemu srdci? *Nadzvedne oboci a nasledne se uchechtne.* Takze se mam alkoholu vyhybat? Dekuji za upozorneni, Vysosti. *Rekne pobavene, ale potom uz se to njak zvrtne a ona uz tak klidna neni. Nakloni hlavu na strnu a primhori oci.* Jane, ze nerekla, protoze vase masky, ktere nam maji ukazovat, jak jste v pohode nam maji dat iluzi toho, jak skvela rodinka jste. *Rekne, jak to vnima.* Tak davno? Neverim, ze vam vasi rodice nerukaji, jak jim na vas zalezi a ze se na ne muzete kdykoliv s cimkoliv obratit, ale dobre. *Pokrci rameny a potom se na nej koukne.* Mysli si to cela zeme? a divite se? Potom, co se o vas pise v novinach, nebo jsme kolikrat videli v televizi? divite se, ze cela zeme vas potom ma za nespolehliveho ignoranta, jak rikate? Nemel byste se tedy zmenit, aby vas vase rodina a vas lid vnimal tak, aby vas za ignoranta dale nemeli? *Zepta se jej a potom jen vydechne, kdyz se ji zepta na to, jak je s jeji rodinou spojeny. Koukne se na nej a usmeje se.* Mozna za ten mesic , vam reknu, jak moc jste s mou rodinou sjaty. *Rekne sladce a nasledne po jeho slovech se mu ukloni.* Rada jsem Vas poznala, Vysosti. Preji vam krasny zbytek dne. *Rekne jen tak, aby se nereklo a nasledne se otoci a salonek opusti. Zady se opre jeste krate o dvere a zhluoka se nadechne. Teprve ted dovoli, aby se ji po tvari rozkutalely slzy, kteresi hned zacne utirat do hrbetu ruky.* /Krucinal.../ *Potom se rozejde rychlym krokem do sve komnaty.* /Proc ja blbka jsem se sem vubec hlasila?..Kdyby tohle nebyla osledni moznost, jak zajistit aspon nejake penize rodine, nebyla bych tady./

*Včerejší schůzka ho psychicky dostala snad nejvíc ze všech těch, které už během Selekce absolvoval. Pořád musí uvažovat nad tím, jak je spjatý s rodinou lady Novy a co je jeho chyba. Jako kdyby si už tak nevyčítal dost věcí a neposlouchal od dost lidí, jak hroznej člověk vlastně je. V noci se zase spíše jen převaloval, než aby pořádně spal. Teď už se na to ale snaží nemyslet a spíše se soustředit na to, co ho čeká dneska. Dojde zpátky do kruhového salonu, který je tento týden jeho základnou a opět je zde stůl plný všelijakého jídla a pití a čeká, až přijde první dívka. Na sobě má černý klasický oblek s černou kravatou a bílou košilí. Jakmile vejde dovnitř lady Tallulah, mile se na ní usměje a krátce jí sjede pohledem.* /Za ten první polibek docela stála./ *Zhodnotí v duchu.* Dobrý den, lady. Jak se máte? *Zeptá se jí a pokyne jí, aby se posadila do křesla naproti tomu jeho. Sám se posadí do svého.* Už jste si promyslela, na jaký nástroj byste se ráda naučila hrát? *Zeptá se jí zvědavě a naváže tak na jejich předešlý rozhovor.* Co mi o sobě prozradíte? *Zeptá se jí, protože chce zjistit něco víc, než co mu řekla, když se potkali poprvé.* Pokud máte nějaké otázky vy na mě, nebojte se zeptat. Stejně jako se nebojte vzít si cokoliv z občerstvení. *Ujistí jí s milým úsměvem.*

*Celou dobu měla  v hlavě jediné myšlenky, na polibek, který jí v podstatě nepatřil a ke kterému korunního prince svým způsobem vyprovokovala. Nedokázala, dostat chuť jeho měkkých rtů z těch svých. Od té doby o něm vlastně přemýšlela víc, než obvykle.  Sice tím zaměstnala svou hlavu, ale nezbavila se špatného pocitu. Nelíbilo se jí, že se prvních pár dní v paláci cítí takhle. Rozhodla se obléct si šaty a nechat se připravit na "první" schůzku, s princem. S kým taky jiným by se tu měla scházet, zrovna ona. Šaty se jí líbily, byly jednoduché a nikoho v nich nemohla pohoršovat.  Ze svých komorných dostala polohu salonku, do kterého potom i bez větších problémů dorazí. Její pohled okamžitě padne na prince Wyatta, přičemž si nejistě skousne spodní ret.*Dobrý den, i vám Vaše Výsosti.*Odvětí s krátkým pousmátím a následnou úklonou, sama se přesune po jeho pobídnutí ke křeslu, kde se posadí.* Mám se vlastně poněkud zmateně, po tom co se stalo. Ale nepřikládám tomu větší váhu.*Odmlčí se a pokývne nad tím hlavou.*Zeptala bych se vás na totéž, ale jsem si jistá, že tuhle otázku slýcháte několikrát za den a už vás to musí štvát.*Ušklíbne se nad tím, než se zase zarazí. Nějakou dobu mlčí, než si uvědomí, že zrovna nad touhle věcí ještě nestihla přemýšlet.*Nástrojů je spousta a uvědomila jsem si, že vybrat jen jeden je mnohem obtížnější. *Pronese upřímně a povzdychne si nad tím, jediná věc co měla udělat a místo toho přemýšlela nad jinými.* Napadlo mě, že mi onen nástroj můžete vybrat sám.*Mrkne na něj a následně na to se zaculí. * Už jsem vám o sobě řekla, spoustu věcí...nebude to vůči mým imaginárním kamarádům, když budete vědět víc než oni a vůči ostatním dívkám, nespravedlivé?*Nadhodí k němu otázku a nakloní hlavu lehce na stranu, než se dá do povídání.* Vím, že jsem se nezmínila o své matce. Nejspíš proto, že si pořád dávám za vinu co se jí stalo. Teda ona neumřela...jen...*Odmlčí se a odvrátí od něj svůj pohled.*Přede mnou i po mně několikrát potratila, sama jsem se narodila o měsíc dřív. Bohužel, mít děti podle doktorů nemůže, jelikož je nezvládne donosit. Od té doby je hrozně smutná a moc nevychází.*Ví, že se její hlas ztišil, ale jen se zhluboka nadechne a povzdychne si, zase. Přenesla se přes to, ale pořád jí to není nejmilejší.*A já, myslela jsem že za to můžu, právě proto, že jsem jako malá nechtěla sourozence.*Vysvětlí, ještě svou myšlenku, aby jí líp pochopil. Je si jistá, že ho to nezajímá, ale ona nemá moc možností s někým mluvit, svěřit se. Na slova ohledně občerstvení jenom přikývne.*

*Pozdraví dívku, která vejde do sálu a se kterou už měl tu čest a po jejích slovech nadzvedne mírně obočí.* Žádnou váhu? Zmateně? Pročpak? *Sleduje její obličej a snaží se přijít na to, jakým stylem tato dívka uvažuje.* Není to ta nejotravnější otázka dne. *Pokrčí pobaveně rameny a zeptá se jí rovnou na hudební nástroj, o kterém se posledně bavili.* Ano, je to obtížné. *Přikývne a už se chystá jí nabídnout, že času na rozmyšlenou má kolik jen chce, ale ona ho překvapí svou další větou.* Já sám? Jste si jistá? Myslím, že je hlavní, aby se ten nástroj líbil a seděl vám, což já nedokážu rozhodnout. Přeci jen vás vidím podruhé v životě. *Pokrčí letmo rameny.* Ale dle mého by se k vám hodilo piáno či harfa. Něco jemnějšího. *Navrhne jí, ale konečné rozhodnutí nechá na ní.* Imaginárním kamarádům? Máte jich hodně? *Zasměje se.* Věřte mi, že jsou dívky, o kterých vím o něco víc než o vás. *Uklidní jí a pak jí poslouchá, jak se dá do vyprávění a u toho stáhne obočí.* Tohle rozhodně není vaše chyba. Stává se to spoustě lidem, lady. Vaše matka má to štěstí, že může mít aspoň vás. *Ujistí jí s lehkým starostlivým pohledem.* Jakou nejšílenější věc jste kdy udělala? *Zeptá se jí zvědavě ve snaze jí nějak zvednout náladu a spravit atmosféru.*

Přece jen, pro vás ten polibek nic neznamenal, byl jen pro pobavení.*Pokrčí nad tím jednoduše rameny, snaží se tváři klidně...Aby se nemusela trápit, jistě že ví jak na něj její tělo reáguje a on  si toho mohl taky při jejich setkání všimnout. Vždyť by pro něj udělala cokoliv, jen aby byl pomyslně na chvíli šťastný. Vnímá jak její mozek neustále pracuje, na plné obrátky, protože jinak by to ani možné nebylo. Poté už mu odpoví, že se nedokáže rozhodnout nad nástrojem a nabídne mu, že by jí ho mohl vybrat on sám. Kývne nad tím, aby potvrdila, že svá slova myslí naprosto vážně. Vyslechne si jeho návrhy na nástroje, než se sama rozhodne pro jediný.*Piáno, mi připadá jako dobrá volba, pro další nástroj.*Pousměje se na něj a kývne se smíchem hlavou.*Vlastně jich mám víc, než těch reálných.*Ušklíbne se, bere to s humorem, i když je to pravda a ona si to nestěžuje. Nikdy jí nikdo nerozuměl, na to aby nějaké snad mohla mít. Vrstevníci se jí spíše vyhýbali obloukem, protože jim přišla divná. Ani se nediví, když zmíní, že o nějakých dívkách ví mnohem víc, spoustu z nich by se před ním mohla rozkrájet. I ona je jednou z nich, jenom její mozek jí nedovoluje, udělat to oč by její srdce stálo. O to být z něj mimo, propadnout mu.*Ona jen chce, abych byla šťastná.*Poznamená tiše, k jeho slovům. Načež překvapeně zamrká, jelikož jí jeho otázka zaskočí. Vážně si myslí, že zrovna ona někdy něco takového udělala? Zavrtí nad tím hlavou.*Člověk bez volného času, jen těžko udělá něco šíleného. A věc kterou ve svém životě považuji za nejšílenější, vám bude připadat absurdní. Jelikož jsem si jistá, že jste to sám nikdy nezažil, zamilovat se do někoho o kom víte, že ho nikdy mít nebudete. Právě z toho důvodu odmítáte Selekci, stejně jako vaši předci, stejně jako oni i vy se bojíte, že příjdete o svou volnost a svobodu ve spoustě věcech. Bojíte se toho, že možnost zamilovat se, vám vytvoří slabinu, kterou nechcete. Nechcete přijít o možnost jít do klubu, kdykoliv se vám chce. Já tohle chápu a respektuju to. Jenže láska, je ta nejvíc šílená a úžasná emoce, která existuje.*Její hlas je sice jistý, ale jasně roztřesený, bojí se toho co na její slova řekne, jelikož se tímhle vlastně prozradila v citech, které k němu chová už několik let. Sice né přímo, ale nedokázala to v sobě už víc držet. Svůj pohled sklopí do země a vstane z křesla, smířená s tím...co může udělat, s tím, že jí nejspíš pošle domů.*

Jste si tím jistá? *Nadzvedne obočí a pak se mírně předkloní.* Co znamenal pro vás? *Zeptá se jí se zvědavostí v očích a pak už se dostanou k hudebním nástrojům. Zmíní dva, které se k ní podle něj hodí a pousměje se, když si z nich vybere.* Dobrá, zařídím vám někoho, kdo vás na ten nástroj naučí. *Slíbí jí a pak potřese pobaveně hlavou nad tím, že má imaginární kamarády. On nikdy žádné neměl a ani neměl tu potřebu, takže tohle nejspíš nikdy nepochopí.* A jste šťastná? *Zareaguje na její poznámku s povytaženým obočím a pak se jí rozhodne trochu odreagovat svojí další otázkou, na kterou se ptá všech účastnic. Poslouchá její odpověď a u toho stáhne trochu obočí. Dá si dvě a dvě dohromady a dojde mu, co k němu tahle dívka nejspíš cítí. Nestihne nic říct, protože ona se hned zvedne z křesla.* Řekl bych, že ještě máme čas a nemusíte nikam odcházet. *Poznamená, ale sám vstane a přejde k ní.* Opravdu věříte, že mě dokážete upřímně milovat jenom na základě toho, co jste viděla v televizi nebo četla v časopisech? Myslíte si, že toto je skutečná šílená láska, o které mluvíte? *Zeptá se jí s hlavou nakloněnou na bok. On nevěří na to, že takhle se člověk dokáže zamilovat a milovat doopravdy.* A o tom, jestli a proč odmítám Selekci nebo čeho se bojím nevíte opravdu nic, lady. *Řekne jí klidným hlasem a sleduje během toho její oči.* Milovat mě znamená milovat plno dalších věcí a být připravena na povinnosti vzhledem k naší zemi. Opravdu velké povinnosti. Na které zatím rozhodně nejste připravena. *Sdělí jí s upřímností.*

Naprosto jistá.*Kývne hlavou, než si opět povzdychne.* Stačí když řeknu, že chuť vašich rtů, nemůžu dostat z těch svých?*Nakloní hlavu na stranu a v ten moment se její pohled změní ve zvědavý, sice mu na jeho otázku neodpověděla přímo, jelikož kdyby to udělala, musela by se propadnout do země studem. Je ráda, když se jejich rozhovor přesune k tématu nástrojů, protože tohle odvede na krátký moment její pozornost.*Je to od vás skutečně milé.*Přisvědčí s pousmátím, nedokáže slovy vyjádřit jak je za jeho nabídku na jednu stranu ráda, jen doufá, že se to nedozví její otec, už jí od něj stihlo přijít tolik dopisů, ví, že mu chybí.*Nejsem, teda jsem, ale není to skutečné štěstí, jen chvilkové. Z hezkých  chvil a maličkostí, jako byl třeba ten polibek.*Zavrtí nad tím hlavou v záporném gestu, a potom se dá po jeho otázce do vyprávění toho, co má tak trochu na srdci a co jí  trápí už dlouhou dobu. Když se postaví, je si jistá tím co příjde, tím co musí příjít.*Po tom, co jsem řekla..myslím, že by bylo vhodné, odejít na vždy z paláce.*Namítne roztřeseně, ale vnímá jak se k ní zas a znova přibližuje.*Člověk, který dokáže přehlížet i to nejhorší, neřešit chyby ani co dotyčný dělá za špatné věci, tak jak vás vykreslují média. Milovat někoho, u koho bude rád za jeho štěstí, i když by dotyčný neměl být s vámi, to je pravá podstata toho všeho. Chcete, aby byl milovaný člověk šťastný, i přes to  že vás to může stát život.*Odmlčí se ve svých slovech. Přičemž k němu přece jen vzhlédne a zadívá se mu do očí. Jenom mlčí a pozoruje jeho reákci, protože na nic víc už se nezmůže. Oči se jí přitom zalesknout smutkem i strachem zároveň.*Milovat vás, znamená příjmout s tím i všechno špatné co se s tím spojené. Už dávno jsem si uvědomila, že ať uděláte cokoliv. Nic z toho moje city nezmění, i kdyby jste mě měl popravit, i kdybych se měla dívat jak si užíváte s jinou. Prostě nic.*Mluví jednoduše a tiše.*Ráda jsem měla, možnost vás poznat reálně. Vaše Výsosti.*Zašeptá tiše. Než k němu natáhne ruku a konečky prstů přejde po jeho tváři, po tom už zamíří ke dveřím z místnosti pryč.*

Stačí. *Přitaká a uvažuje nad tím, co se této dívce honí hlavou. Jak může být tak zamilovaná do někoho jako on. Plánuje jí domluvit někoho, kdo jí na piáno naučí a doufá, že bude spokojená.* Chápu.*Přikývne nakonec, když zmíní chvilkové štěstí a pak už jí sleduje, jak se postaví a přejde k ní.* Já si naopak myslím, že by to vhodné nebylo. *Zavrtí hlavou a pak se jí zeptá, jak ho může doopravdy milovat na základě jeho reprezentace v televizi a časopise.* Obětovala byste ten svůj za mě? *Nadzvedne mírně obočí.* A uvědomujete si, že mě vůbec neznáte? Jaká je má oblíbená barva? Zvíře? Číslo? Nejkrásnější vzpomínka na dětství? Milujete představu toho, jaký jsem, ale ve skutečnosti to nevíte. Neznáte mě. *Pokrčí letmo rameny, protože tak to prostě je. Když ho pohladí po tváři, sleduje její oči trochu nechápavým pohledem a jakmile zamíří ke dveřím, chytne jí za ruku.* Také jsem vás rád poznal. A musím vás upozornit na to, že z paláce nikdo nepojede domů, dokud já neřeknu. A vy, lady, tady ještě chvíli zůstanete. *Ujistí jí a pak její ruku pustí.* Mějte krásný zbytek dne. *Popřeje jí s milým úsměvem a pak už jí nechá odejít, protože i když jim zbývá nějaký čas, on považuje schůzku za skončenou. To ona se vydala k odchodu. A navíc nechce, aby se mu tady rozbrečela. Jednoduše počká na příchod další účastnice a pokusí se co nejvíc uvěřitelně usmát.* Dobrý den, lady. Jak se máte? *Zeptá se i nově příchozí dívky a pokyne jí ke křeslu naproti tomu jeho, aby se mohla posadit.*

*Nebyla nijak nervózní, přece jen už prince jednou potkala. Jem je spíše nesvá z šatů, protože má radši kratší šaty, ale tu chvilki to třeba přežije. Celý den přemýšlela o tom, jak ty sátky dopadnou a jestli si to třeba princ nerozmyslel. Když dojde před salonek, počká než ji princ zavolá. Pousměje se a ukloní se.* Dobrý den výsosti. Mám se dobře, přece jen čekám kam se posune ta naše sázka. *Pokrčí rameny a děkovně přikývne, když se posadí na křeslo. Očkem si ho prohlédne a nakloní hlavu na bok.* Jak se máte vy? *Pousměje se na něj a pohledem ai ho přejede jestli se na něm něco změnilo.*

*Pozdraví další dívku, kterou už měl čest potkat o víkendu.* To jsem také zvědavý. A dáma má přednost,takže, co vás napadlo? *Zeptá se jí se zvědavým úsměvem a pak už jí pohledem doprovodí ke křeslu a sám se posadí.* O něco odpočatěji. /A ještě více deprimovaněji./ *Dopoví v duchu.* Copak mi o sobě prozradíte? *Zeptá se jí a nechá jí tak volnost v tom, aby mu o sobě řekla cokoli jen chce.* Jestli se chcete zeptat na něco vy mě, tak směle do toho. *Pobídne jí s úsměvem. Zrovna na tuhle dívku se docela těšil, protože posledně mu přišla milá.* A taky si klidně dejte cokoliv z občerstvení. *Kývne hlavou ke stolu, na kterém je všelijaké jídlo a pití.* Jakou nejšílenější věc jste kdy udělala? *zeptá se jí se zájmem na jednu z otázek, které pokládá všem.*

*Zamyšleně našpulí rty a uchechtne se.* A já doufala, že se první podělíte vy. Ale dobře. Takže, když prohraju já, nesměla bych vám na nic říct ne. A když prohrajete vy... Tak to jsem ještě nedomyslela. *Zasměje se a po jeho slovech se pousměje a prohlédne i ho.* Vypadal jste jak hromádka neštěstí a únavy. *Uchechtne se a po jeho otázce pokrčí rameny.* Není moc věcí na prozrazování. Máma ze mě chtěla modelku, má ze mě sochařku a za to mě tak nějak nenávidí. Vlastně mě nevykopla jen kvůli tomu, aby se jí měl kdo starat o další dvě děti. *Pokrčí rameny a u toho má na tváři úšklebek. Pak se zase změní v menší úsměv a zase pokrčí rameny.* Jaké vlastně máte pocity ze selekce? *Zeptá se na první věc co jí napadne a pohled přesměruje na jídlo a pití.* Dobře, díky. *Usměje se a po jeho další otázce překvapeně povysune obočí.* Kromě toho, že jsem vzdorovala své matce? Měla jsem piknik na hřbitově. Byla to sázka a bylo mi patnáct. /Nebyli jsme zrovna střízliví./ *Zasměje se a u toho pokrčí rameny.*

*Pobaveně se usměje, když jí slyší a pak čeká, co z ní vypadne.* Když prohraju já ... Máte u mě tři, jakákoliv přání. *Navrhne a v očích má přitom odhodlané jiskřičky. Rozhodně chce vyhrát.* Co bude předmětem sázky? *Nadzvedne obočí a čeká, co jí napadne.* Tak to vám teda děkuju, já si myslel, že zas tak hrozný to nebylo. *Poškrábe se na zátylku a pak jí poslouchá a přikyvuje.* Sochařka? Baví vás to? Jaké sochy děláte nejčastěji? *Zajímá se, protože ho to docela zaujalo.* Já... Vlastně pořád nevím, co všechno od toho očekávat. Už jenom těch posledních pár dnů mi ukázali, že se tu může stát cokoliv. *Potřese nad tím hlavou.* Jaké máte ze Selekce pocity vy? Jste ráda, že se jí účastníte, nebo byste radši vrátila čas a přihlášku si nepodala? *Zeptá se jí a rád by slyšel upřímnou odpověď.* Piknik na hřbitově? Pořád počítám s romantickou večeří v naší mučírně, ta to třeba i překoná. *Mrkne na ní.* Kdy naposledy jste byla naprosto šťastná? Tak, že jste měla pocit, že všechno zapadá do sebe.

Platí. *Zazubí se na něj a pobaveně se potom usměje.* Ale nemyslete si, že vás nechám vyhrát proto, že jste princ. Žádný takový. Jsem připravená na vítězství. *Opět se zazubí, jelikož je vážně připravená vyhrát.* Tak jelikož to minule vzniklo z toho, proč si všechny myslíme, že vám nemůžeme říkat ne, udělala bych předmět sázky z toho. *Pokrčí jednoduše rameny a pak se na něj mile pousměje.* Nemáte vůbec zač. *Uchechtne a pak zase pokrčí rameny.* Tak různě. Ale nejčastěji lidi. Nebo spíše hlavy. *Poví s menším úsměvem na rtech. Pak se na něj povzbudivě usměje a přikývne.* Máte to jako princ těžký, ale věřím, že to zvládnete. *Po jeho otázce si potichu povzdechne a zastrčí so pramínek vlasů za ucho.* Jsem ráda, že jsem se přihlásila a že tady jsem. Protože tohle beru jako možnost začít nový život, ale zároveň nechci, aby si o mně doma mysleli, že jsem ještě větší zklamání než si myslí. *Zamumla a na konci věty pokrčí jedním ramenem.* Tak to rozhodně nepochybuju. Věřím že romantická večeře v mučírně předčí úplně vše. *Zasměje se a po jeho další otázce je docela zaskočená.* Nevím... Až tak abych měla takový pocit, jsem nebyla šťastná hodně dlouho. *Pokrčí rameny a poheld sklopí k zemi.*