Hudební salón

*Trochu se bojí toho, že Nick nepřijde. Že se jí to třeba jenom zdálo a on na tu zprávu nepřišel. Že třeba začala trpět stejnými bludy jako Zach a něco si jenom nalhává. Sedí v křesle a u brady má přitáhnutá kolena, o které se opírá čelem. Nechce se tu moc rozhlížet, protože je to místo plné vzpomínek. Ale právě protože od Zachova příjezdu se tomuhle místu vyhýbá a on to ví, vybrala ho pro setkání s Nickem. Hlavu zvedne až když uslyší otevírání dveří a úlevně si oddychne, když vidí doopravdy Nicka. Už jenom díky tomu se jí podaří malinko nadzvednout koutky rtů.* To ty taky. *Sjede ho rychle pohledem. Doufala, že se mu podaří dát dohromady a hádá, že se mu to aspoň trochu podařilo, ale stejně to není ten Nick, jak ho dřív znala. Ale sama vypadá hrozně, zase o něco hubeněji a oči má červené z nedostatku spánku, takže asi nemá co soudit. Zprudka vydechne do jeho ramene, když jí obejme a schoulí se v jeho náruči, jako kdyby se tam měla schovat před vším zlým.* Nemusí tě to mrzet. Jsi tady, to je hlavní. *Zamumlá a v očích jí zaštípají slzy úlevy. Když se od ní pak odtáhne, rukávem mikiny si oči usuší a po jeho otázkách sklopí pohled.* Něco málo jsem snědla. *Odpoví na asi nejjednodušší otázku a i jemu může být jasné, že v jejím případě "něco málo" znamená pár soust. A i když se podobné otázce v posledním roce vyhýbala jak mohla, teď jí přišla nejlepší. Nechce mu říkat, co všechno jí Zach udělal.* Mám jenom pár modřin a ustřihnutý vlasy, žádný zranění. *Tahle odpověď sice vzbudí dost možná příval dalších otázek, ale asi lepší, než kdyby mu měla udělat výčet toho, co všechno jí Zach udělal, takže jí přejde tichem a doufá, že vzhledem k tomu, že odpověděla aspoň na něco, tak si toho nevšimne. Už tak se jí do očí tlačí slzy jenom o tom přemýšlí, natož, kdyby o tom měla mluvit nahlas.*

*sice už mu není tak hrozně, ale stále nevypadá úplně v pohodě. Už jen ty kruhy po očima o něčem vypovídají. Na jednu stranu se nemůže dočkat, až Maddie uvidí, ale na druhou stranu má strach z toho, co uvidí a co s ní Zach udělal. Asi je logické, kolik je v něm vzteku. Ale ten teď potlačil, důležitější je Maddie. Na chvilku se zarazí před tím, než trochu váhavě vejde. Asi není úplně nejhezčí uvítání "vypadáš hrozně", ale neví, co jiného říct. Maddie mu připadá skoro stejná jako před měsíci, když přijeli. Nakonec už tu vzdálenost nevydrží a prvně ji obejme. V tu chvíli má pocit, že se vlastně ani nic neděje a všechno je tak, správný jak má být. Což ale pravda není* to že ty jsi tady je hlavní. Kolik máme času? *Nenávidí tu otázku, ale zeptat se musí, i když nemá v plánů ji pustit zase pryč. Pohladí ji konejšivě po tváři když vidí, jak si utírá slzy a i jemu se začnou lesknout oči. Taky nemá daleko k slzám, i když se je snaží se všech sil zahnat.* Dobře. *Přikývne. Je jasné, že toho nebylo moc, ale lepší jak nic.* Ustřihnutý vlasy? *Zeptá se zmateně a schválně si její vlasy prohlédne. Nevidí ale nějakou extrémní změnu.* A jenom modřiny? Řekni mi všechno prosím. Jak si k nim přišla?*Chce vědět, co s ní udělal. Vidí, jak se jí do očí tlačí slzy, a tak se posadí na to křeslo, kde seděla předtím a stáhne ji sebou na svůj klín. Jednu ruku ji omotá kolem pasu a druhou ji konejšivě pohladí po paží.* On... Znásilnil tě, že? Stalo se to víckrát? *Zeptá se tišším hlasem a pohledem zabodnutým do země.*

*Když jí objímá, nejradši by se v něm úplně ztratila. Má pocit, že dokud je s ní, nic zlého se jí stát nemůže. Že už se budou dít jen dobré věci, protože v jeho přítomnosti se jí přece nic stát nemůže. Ráda by této naivní myšlence uvěřila, ale moc dobře si uvědomuje, že to není reálné. Zach sem může kdykoliv přijít a ublížit jim oběma. Už by Nicka doopravdy nikdy nemohla obejmout, nebo jenom vidět.* Dvě hodiny. Na dýl mě z komnaty nepouští. *A i když se to teď zdá jako dost času, ví, že s ním jí žádný čas stačit nebude. Věčnost by pro ní byla tak akorát. Opře se do jeho ruky, když jí pohladí po tváři a mírně nadzvedne koutky rtů.* Má... Prostě.. Vede si deník. Má tam strašně moc mých fotek. Z Illeagramu, ale i když třeba spim, nebo jsem někde venku. Prostě mě tam má vyfocenou, má tam napsaný, jak se tebe chce zbavit, jak jsem lepší, než všechny holky, se kterýma něco měl od doby, co jsme se rozešli. Ustřihnul mi i vlasy a ty si tam nalepil. *Hlas se jí přitom začne trochu třást strachem. Odhrne si přední prameny vlasů, aby mu ukázala jeden daleko kratší u ucha. Tím odkryje i modřinu od toho, jak jí vzal pod krkem a pak jí do něj i štípnul potom, co se mu snažila ublížit. Vidět ten deník jí vyděsilo. To, jak jí celý rok sledoval, fotil si jí. Jak prakticky nikdy neměla soukromí.* Držel mě hrozně silně, párkrát mě chytil pod krkem. Modřiny se mi pořád dělají hrozně snadno, takže se mi nějaký udělala prakticky pokaždý, když mě chytnul. Nebyl moc jemnej. *Popotáhne a rukávem si setře slzy, které jí začaly stékat na tváře. Opře se o něj, když si jí posadí na klín a snaží se nasát aspoň trochu tepla. Dřív se snažila naladit i na jeho flegmatismus, ale moc dobře ví, jak to v něm teď musí vřít. Po jeho dalších otázkách zůstane chvíli zticha a sklopí pohled ke svým rukám, kterýma začala žmoulat rukávy mikiny.* Většinou tak dvakrát denně.. *Odpoví potichu.* Vyhrožoval mi.. Že když to neudělám, tak tě zabije. Že za každý moje odmítnutí něčeho ti třeba uřízne jeden prst. Já... Měla jsem hroznej strach. *Dostane ze sebe se vzlyky a celá se trochu roztřese.*

*po tu dobu, co jsou v objetí, má pocit, že je všechno v pořádku a nic špatnýho se neděje. Klidně by takhle strávil celý zbytek života. Být jí takhle na blízku po těch mučivých dnech, kdy spolu nebyli, je to jediné, co teď chce a potřebuje. Zeptá se, kolik času mají, i když tu otázku nenávidí.* Nevrátíš se tam. Půjdeme ke mě. Klidně hned teď nasedneme na letadlo a vypadneme odsud. K němu se nevrátíš. *Řekne rozhodně, protože jí tam nenechá se vrátit. Už to udělal včera a vyčítá si to, takže znovu to dělat nebude. Ne, když teď vidí, co s ní dělá. Moc nechápe, proč by jí měl stříhat vlasy a nvíc mu nepřipadají nijak jiné.* Je to psychopat. Za to ho minimálně zavřou. Třeba ani nejsi první, které to udělal. *do teď mu přišel spíše jako násilník, ale teď ví, že je to psychopat. Tohle přece nikomu nemůže přijít normální. Když mu pak ukáže ten ustřihnutý pramen vlasů, skoro si toho nevšimne, protože daleko více jde vidět ta modřina, co má na krku. V očích se mu objeví vztek a odolává touze nakopnout a rozbít všechno, co tady je.* Já toho parchanta zabiju... *zamumlá potichu, spíše pro sebe a má pocit, že začíná všechno vidět rudě. Teď už jen těžko dokáže zahnat to, jak to v něm vře.* Mrzí mě to. Hrozně moc. Slibuju, že za to zaplatí a pak už ti nikdo neublíží. Nikdo se na tebe ani koukne, natož tak sáhne. *Po tomhle jí hodlá chránit mnohem více. A taky už nepůjde do tohoto salonu sama. Vlastně asi skoro nikam. Pak si jí posadí na klín a zeptá se, jestli jí znásilnil. Nebo spíše kolikrát se to stalo. Ví minimálně o jednom případu a tak nějak tuší, že to nebude poslední. Po její otázce ale vykulí šokovaně oči.* To je minimálně desetkrát nebo dvanáctkrát za tu dobu. *Spočítá si to spíše pro sebe a vztekle a zoufale si prohrábne vlasy.* Už je to dobrý, nic se ti nestane, už ti neublíží. *řekne konejšivě a přitiskne si jí blíže k sobě. Nesnáší jí vidět takhle a udělal by cokoliv proto, aby se tohle nestalo.* Měla bys jít na ošetřovnu.. když tam půjdeme zrovna, tak doktoři uvidí všechny ty modřiny a nahlásí to třeba králi, ten s ním už nějak naloží. Vždyť jste i rodina. *ale i on sám s ním má plány, což se mu ale moc říkat nechce. Neujde mu to, jak žmoulat rukávy mikiny, a tak vezme její ruce do těch svých a začne jí je jemně masírovat, jako to dělával často ještě před tímhle vším.* Ještě něco ti udělal?

Ale on nás najde kdekoliv, Nicku. Vždyť přijel až sem. A ublíží ti, když se k němu nevrátim. Já k němu musim. Tohle... Já jsem sem přišla tak nějak rozloučit. Chce odjet zpátky do Polska. Se mnou. Nechci, aby ti ublížil. A ty tu máš sestru, ta tě potřebuje. *Stáhne starostlivě obočí, protože má o něj děsný strach a neodpustila by si, kdyby se Nickovi něco stalo kvůli ní. Hrozně ráda by byla s Nickem, někam s ním odjela a žila tak, jak si to vysnila, ale nemůže. Když jí Zach dohnal tady, dožene jí všude a pak už ho nic nezastaví ve snaze Nickovi ublížit. A nechce, aby jí Nick upřednosňoval před svým dvojčetem. Ví, jak je pro něj jeho sestra důležitá.* Dost možná, ale pochybuju. Když ho prakticky během dvou let nepustila posedlost mnou, jak by mohla předemnou být ještě jiná holka? Nepočítám s tím, že by se ode mě někdy odpoutal. Tys neviděl, jak na mě kouká, jak se mnou mluví. Prostě... *Jenom potřese hlavou, protože sama neví, jak tu větu dokončit.* Nemůžeš ho zabít, Nicku. Já chápu, co všechno udělal, nesnáším ho, to ano. Ale on je prostě nemocný. Nezaslouží si umřít. Potřebuje pomoc. Jako já. Jenom oba máme nemoc jinou. Ale oba tu pomoc potřebujeme a zasloužíme si jí, ne? *Díky svým zkušenostem s psychickými problémy ví, že u Zacha nejde o něco, pro co by se prostě rozhodl. Je nemocný. A stejně jako ona s anorexií, i on potřebuje pomoc a jednou bude moct žít třeba normálně. Nechce ho odsoudit k smrti.* A co ty? Chci, abys na mě koukal a sahal ty. *Namítne s menším úsměvem, protože mu chce aspoň trochu zlepšit náladu. Pak mu trochu neochotně odpoví na to, kolikrát jí Zach nutil do sexu. Tuší, jaká bude jeho reakce a nechtěla ho stresovat víc, proto se jí moc nechtělo odpovídat.* Přestala jsem počítat u pětky. *Přizná potichu a přitulí se k němu co nejblíž to jde, zatímco se snaží nějak zklidnit vzlyky a slzy.* Jsou to jenom modřiny. Strejda má teď spoustu starostí, ostatní z rodiny taky. Nechci jim přidělávat další. Nepotřebuju nijak ošetřit. Žádný zlomeniny, rány nebo tak k ošetření nemám. *Zavrtí hlavou a lehce se pousměje, když jí začne masírovat ruce.* Nic dalšího mě už nenapadá. *Pokrčí rameny. Všechen ten sex, výhružky, škrcení a vyplňování deníku bohatě stačily. Neumí si představit, co dalšího by jí měl udělat.* Jak se má Caster? *Zeptá se na kotě, které Nick našel krátce před příjezdem Zacha.*

Cože? Jak jako rozloučit? Ne, ty s ním nikam nepojedeš, Mad. Nareth vezmem třeba s sebou, ale ty u něj nemůžeš zůstat, je to psychopat a násilník. *Zamračí se nad tím. Myslel si, že se tady sešli, aby to nějak vyřešili a ne aby se rozloučili. On se s ní loučit nehodlá. Rozhodně jí nenechá odjet s tím psychopatem do Polska. Ani přes jeho mrtvolu. Povzdychne si po jejích slovech.* Odpoutá se od tebe. Nepatříš mu, nemá na tebe žádnej nárok. *Řekne rozhodně, protože Maddie je jen jeho. Nebo teda byla, když byli zasnoubení. Ale to až tolik nemění. On na ní nemá žádné právo.* Ty.. ty pomoc potřebuješ a budeš v pořádku. Ale on.. ten si jí nezaslouží. Zaslouží si tak akorát shnít někde v cele a nebo ho popravit rovnou. Ublížil ti. Několikrát. Podruhý ti podělal život. *nechápe, kde se v ní bere nějaké pochopení pro něj nebo co to je. Kdyby mu někdo pomohl, nebyl by to přeci trest a ten si podle něj zaslouží.* To je samozřejmost přeci. Mě se tak rychle nezbavíš. *zazubí se na ní. Jasně, že na ní bude koukat a sahat jen on. Pak ho ale nějaké zazubení přejde, protože se zeptá na to, kolikrát jí Zach znásilnil. Nenávidí toho hajzla a jakmile ho uvidí, tak bude rychle po něm. Pokusí se jí nějak utišit, protože nesnáší ten pohled, když pláče.* Ale mohl ti ublížit i no.. jinak, ne? Znásilnil tě a několikrát. Měla bys tam zajít. /A nejlépe i na umělou výživu/ *ta jí minule pomohla hodně a vzhledem k tomu jak vypadá, by jí potřebovala znovu. Ale je mu jasné, že to asi tak jednoduché nebude.* A určitě bys nikomu nepřidělávala problémy. Ale fajn, jestli to nechceš říkat ostatním, tak si to vyřídíme sami. *pokrčí rameny, protože to mu až takový problém nedělá.* No... co si pamatuju tak spí, žere nebo vleze kamkoliv to jde a pak ho půl dne nevidíš. *uchechtne se. Nebyl na tom zrovna tak, aby ještě vnímal život kotěte.* Chyběla jsi mi. *zamumlá a položí jí jednu dlaň na tvář, aby jí potom mohl láskyplně políbit. Vydechne jí úlevně do rtů, protože ty dny bez ní byly jako mučení.*

Nemůžeš kvůli mě stěhovat polovinu rodiny přece. Já nechci, abych tolik ovlivňovala tvůj život, natož život tvojí sestry. *Potřese hlavou. Nechce, aby celá jeho rodina musela žít ve strachu, kdy se zase objeví Zach a někomu ublíží, protože ona si je jistá, že by se objevil.* On to samý říká o tobě. *Namítne potichu. Za ty dny to slyšela tolikrát, že se jí to vrylo do hlavy i s konkrétním tónem Zachova hlasu a jeho gest u toho.* Dobře, shnít v cele fajn. A nebo shnít na psychiatrii, kde by mu mohli aspoň trochu pomoct. Psychický nemoci se často dědí v rodině, nebo minimálně vlohy k nim. Neznám jeho rodinu, ale kdo ví, co tohle všechno v něm probudilo. Možná to v něm bylo celý život a on za to nemůže. Přece ho nezabiješ, Nicku. *Podívá se na něj trochu vykulenýma očima. Ubližovat sobě si sice zvládala perfektně, ale sledovat nebo jenom přemýšlet o ublížení druhým pro ní nebylo nic příjemného. Ale chápala Nicka, takže možná by ho nechala Zachovi nějak ublížit. Ale ke smrti ho nechce odsoudit. Spokojeně se usměje, když vidí jeho zazubení.* S nočníma můrama a tak mi na ošetřovně nepomůžou. A nijak jinak mi neublížil. *Ujistí ho. Předtím, než přijel Zach, tak začala brát prášky potom, co začali spát s Nickem. A pokračovala v tom i potom, takže v téhle oblasti jí snad Zach nijak neublížil.* Jak to chceš vyřešit sám? *Zamračí se trochu. V tomhle ohledu by byla asi radši, kdyby to řekla aspoň jednomu ze strýců, aby nějak klidnili Nicka a pomohli jim to vyřešit. Ale nechce přidělávat starosti ohledně svého stavu.* Doufam, že jsi ho krmil. *Popíchne ho pobaveně a spokojeně vydechne, když cítí jeho ruku na své tváři.* Ty mě víc. *Zašeptá a pak mu začne se vší láskou oplácet polibek.* Miluju tě. Tak moc tě miluju. *Vydechne do jeho rtů.*

Není to stěhování. Za pár týdnů bude stejně konec Selekce a odjeli bychom tak či tak, nic se nestane, když to bude o pár týdnů dříve. A v austrálii budeme v mnohem větším bezpečí, protože tam budeme pod větší ochranou. I kdyby se o cokoliv pokusil, nevyjde mu to. Tady se soustředí hlavně na Schreave a rebely. V Austrálii by chránili nás. A ty můj život neovlivňuješ. Ty jsi mým životem. *v AUstrálii by se už všechno dalo zařídit jinak. Přeci jen, tady jsou na návštěvě. Tam by ybli doma. Maddie možná je příbuzná se Schreave, ale tady by všichni vždycky nejvíce chránili ten hlavní středobod celý rodiny. Ne příbuzné.* A komu věříš víc? *podívá se jí do očí. Pak se ale zarazí nad tím, kdžy řekne, že ho přeci nezabije. Nechce být takový. Nenávidí toho parchanta, ale nechce někoho poslat na jatka.* Nezabiju.. *vydechne tiše a potřese sám nad sebou hlavou. Zabít ho nechce.. ale u trestu se nic nezměnilo. Zase ho nenechá, aby mu to jen tak prošlo.* Dobře. A s nočníma můrama ti pomůžu já. Když půjdeš se mnou. *pousměje se. Pořád si stojí za tím, že by na tu ošetřovnu jít měla, ale k tomu jí může přesvědčit později. Po její otázce jen pokrčí rameny.* Nějak, to by se domyslelo. *odpoví neurčitě. Ani on sám pořádně ještě neví.* Dalo by se tomu říct i krmení. *uchechtne se. Snažil se o něj starat, ale opilý toho moc nezmohl a v kocovině taky ne. I když to asi o němu víc, než když nebyl při smyslech. Pak už jí políbí a vydechne do rtů. Těch několik dní bez ní pro něj bylo mučením a teď má pocit, že se zachvíli zblázní z té blízkosti.* A já miluju tebe víc. *jemně jí skousne ret, za který i lehce potáhne a jednou rukou jí lehce stiskne stehno.* Už mě neopouštěj. Prosím. Nemůžu být bez tebe. *zamumlá zadýchaně mezi polibky, kterými se přesune na čelist a potom na krk.*

A ty jsi zase můj život. A já nedokážu existovat s vědomím toho, že tě ohrožuje, když jsem s tebou. S vědomím, že jsem neudělala všechno pro to, abys byl v pořádku. A to jsem dělala posledních pár dnů. Když jsem s ním, držím tebe v bezpečí. *Stáhne starostlivě.* Tobě. Jasně, že vždycky věřím víc tobě. *Odpoví rychle s pohledem do jeho očí. Opravdu mu věří. Ale zároveň chápe, že v očích Zacha mu doopravdy patří. Zach tomu opravdu věří a je o tom přesvědčený. Vděčně se na něj pousměje, když řekne, že ho nezabije a oddychne si. Nechce, aby někdo přišel k úhoně. Tolik lidí na světě umírá kvůli nemocím nebo válkám a ona k tomu nechce přidávat další zbytečnou oběť, které se dalo pomoci.* Nechci riskovat víc. Já... napíšu strejdovi, dobře? Třeba ho napadne nějaký řešení. Ale přece to nemůžeš řešit sám. Akorát se něco stane. Strejda nám dá třeba k dispozici strážce nebo tak. Třeba ho i něco napadne. *Snaží se přijít na nějaký řešení, při kterém se Nickovi nic nestane. Pak už je tak omámená z jeho polibku, že se ani nezmůže na dohadování ohledně toho, že ho miluje víc.* Nebudeš beze mě, neboj. *Ujistí ho a slastně vydechne, když jí políbí na čelist a krk. Jenže když se dostane k místu, kde jí škrtil Zach, před očima jí probleskne vzpomínka na to, jak jí nutil k sexu a ona se rychle odtáhne. Oči má přitom rozšířené strachem a rychle dýchá. Hned jí ale dojde, s kým je a že se nemá čeho bát.* Já... Promiň. Omlouvám se. To jsem nechtěla. *Vykoktá rychle a začne u toho vrtět hlavou.*

Ale ani já nedokážu s vědomím toho, že ohrožuje tebe. Když budeme spolu, ochráníme se navzájem, bude to v pořádku. Budeme mít lidi na naší straně a nic se nestane, slibuju. *stále se jí o tom snaží přesvědčit.* Tak vidíš. Neposlouchej ho a věř mi, že to bude dobrý, vysekáme se z toho a nikomu se nic nestane. *pousměje se. Pak se trochu zarazí nad tím, že by ho měl zabít, protože takový doopravdy být nechce. A nechce, aby tak o něm smýšlela Maddie. Takže to nakonec zamítne. Potrestat ho nějak chce.. ale zabít ne.* Dobře.. ale napiš co nejdříve, jo? Třeba i hned teď. Čím dřív, tím líp. *Ať už mu napíše nbeo ne.. chce si to s ním vyřídit stále i sám. Přeci jen.. je to jeho snoubenka, jeho životní láska. Nebo tedy byla to jeho snoubenka. Po chvilce už skončí v polibku, který si užívá a úplně přestane vnímat okolní svět a existuje pro něj jen a jen ona. Polibky sjede až k jejímu krku, kde by jí nejraději udělal několik značek, ale snaží se držet zpátky kvůli Zachovi. Nechce riskovat to, že by jí ještě více ublížil. Trochu překvapeně na ní koukne, kdy se rychle stáhne, ale jakmile uvidí její vystrašený výraz, hned pochopí, co se stalo. Zabolí ho ale na hrudi.* To nic, nic se neděje, je to v pořádku. *Řekne konejšivě a pousměje se, pří čemž jí pohladí po tváři.* Promiň, neměl jsem na tebe spěchat. Nechal jsem se unést. *Omluvně na ní koukne. Mohlo mu to dojít.* Půjdeme na to pomalu, jo? První tě dostaneme od Zacha, a pak začneme tak jako před měsíci. Každej den aspoň trochu jídla, za pár týdnů bude v pořádku jak tvý tělo, tak tvá hlava a i my. Já tě požádám o ruku a budeme zase zasnoubení a pak odletíme do AUstrálie, vezmeme se na pláži, odletíme někam na krásný líbánky a za pár měsíců bude palác plný mimin a potom vnoučat. A všechno bude tak, jak má být. *zamilovaně se na ní usměje. Taková budoucnost by podle něj byla perfektní.*

*Trochu utrápeně se na něj podívá, protože by si hrozně moc přála být s ním a uvěřit jeho slovům, ale jedna její část tuší, že Zachovi jen tak neuniknou. Normálně by člověk předpokládal, že i tady budou v bezpečí, když jsou v paláci se spoustou strážných, ale Zach se dostal i sem. Díky tomu, že má určitě postavení, jakožto budoucí diplomat, tak pro něj není těžké dostat se kamkoliv. Kromě toho se nedá popřít jistý šarm, který rád využívá ve svůj prospěch.* Dobře. *Souhlasí nakonec s vydechnutím, když jí znovu ujistí o tom, že to bude v pořádku a pobídne jí k tomu, aby mu věřila. Věří mu. Miluje ho a byla by schopná pro něj udělat cokoliv, ale i tak je v ní pořád vzhůru rozum, který říká něco jiného.* Jo, asi máš pravdu. *Teď tu není navíc Zach, který jí jinak kontroluje mobil, takže se nemusí bát Jacovi napsat. Přemýšlela, jestli napsat Justicovi, nebo jemu, ale nakonec se rozhodla pro Jace. Kromě toho, že je král a má větší moc, tak jí vždycky přišlo, že určitý věci bere víc vážně než její druhý strýc. Konverzaci pak ukáže Nickovi, aby viděl, na čem se domluvili.* Zítra nebo pozítří v poledne. Nebude to čekat. *Přetlumočí mu to ještě i nahlas, než celou konverzaci smaže, kdyby jí náhodou chtěl Zach projet mobil. Schválně Jacovi nic neříkala o tom, co jí Zach dělal a jak přesně jí vyhrožoval, protože mu nechce přidělat ještě víc starostí. Takhle to bude jednorázové zbavení se zločince, nebude se muset strachovat nějak dlouhodobě i o její psychický stav. Když jí pak Nick začne líbat na krku, připomene jí tím Zacha a co všechno jí dělal. Moc dobře ví, že se líbá s Nickem, uvědomuje si to, ale ty vzpomínky jsou hrozně silné, takže se rychle odtáhne. Hned se cítí provinile kvůli Nickovi.* Ne, vážně promiň. Nechtěla jsem. *Zavrtí hlavou, protože si to vyčítá a opře si hlavu o jeho ruku, když jí pohladí po tváři.* Za pár měsíců plný mimin? Kolik dětí bys chtěl? *Uchechtne se pobaveně při té formulaci, ale každopádně se musí natěšeně a spokojeně usmát, když jí takhle nastínil jejich budoucnost. Sama o tom takhle snila a vědomí toho, že i on to takhle bere a vážně s ní chce být až do smrti jí příjemně hřeje na hrudi.* Ale ještě si na to budeme muset počkat.. *Začne opatrně a pohledem sklouzne k hodinám.* Čas už skoro vypršel, budu muset jít. *Vysvětlí mu, kam tím míří a nedá mu ani čas na protesty, které tuší, že přijdou, rovnou začne mluvit dál.* Strejda souhlasil se zítřkem. Musí se to udělat tak, aby o tom Zach nevěděl. Když se teď nevrátím, jako první půjde hledat mě a pak rovnou tebe s úmyslem ti něco udělat nebo tě zabít. To nemůžu dovolit, chápeš? Nic se mi nestane, neboj. Jedna noc na tom už nic nezmění. *Pohladí ho po tváři a pak ho lehce políbí na čelo.* Uvidíme se zítra. Po tom všem. A pak už budeme jenom spolu, slibuju. *Prohrábne mu ještě prsty vlasy a druhou rukou mu jemně přejede po kruzích pod očima.* Zkus se vyspat, ano? A zítra začneme náš šťastnej konec. *Pousměje se na něj a ještě se mu podívá do očí, jako kdyby si je chtěla co nejvíce zapamatovat. Neví, co se zítra stane. Ani jestli Zachovi nějak nedojde, kde byla a neskončí to špatně. V každém případě si chce Nicka pamatovat do těch největších detailů.* Miluju tě. *Ujistí ho ještě když vstává z jeho klína a pak se co nejrychleji vydá ze salonu směrem do komnaty, protože nechce přijít pozdě a mít nějaké problémy.*

Já mám vždycky pravdu. *zazubí se na ní, hlavně aby odlehčil atmosféru. Pak si přečte tu konverzaci, ale zítra se mu zdá pozdě. Do té doby jí může ublížit přeci.* Nejde to dřív? Může mu přeskočit ještě více a ublíží ti ještě více. Co třeba teď? To taky nebude čekat. *Zamračí se nad tím, protože to čekání do zítra se mu ani trochu nelíbí. Trochu překvapeně na ní koukne, když se pak od něj odtáhne, ale když uvidí její strach v očích, dojde mu, o co asi jde, takže se jí pokusí uklidnit.* Neomlouvej se a nic si nevyčítej. Nic se neděje. *pousměje se. Vždyť to byl jen polibek. Ne nic světoborného. Pak jí začne líčit tu perfektní budoucnost, která by byla bez jediné chybičky. Jen je škoda, že to tak většinou nebývá,* Co já vím, dvě nebo tři třeba? Jednu malou tvrdohlavou Maddie a malýho úžasnýho Nicka. *pokrčí rameny a zazubí se na ni. Moc nad tím nepřemýšlel, jen ví, že děti s ní chce. Nějaké úsměvy ho ale přejdou, když si všimne, kolik je hodin.* Ne, prosím.. *zamumlá tiše a prosně na ní koukne. Nechce jí tam pustit, to v žádnem případě. Ale tohle bude asi předem prohraný boj.* To jsi říkala i včera a tohle bude už druhá noc. Nechoď tam. Já tě tam nepustím. Navíc.. jedna noc kdy tam nebudeš taky už tolik nezmění, když zítra tam přijdou strážci. *chytne jí za ruku v marné snaze jí zabránit v odchodu.* Může mu přeskočit a taky už se nemusíme vidět vůbec. Pojď se mnou. *nehodlá se ale jen tak vzdát.* Jak mám spát, když vím, že to jediný na čem mi záleží je v posteli s nějakým násilnickým psychopatem? Nebudu spát dokud nebudeš vedle mě. I kdybych chtěl, tak stejně neusnu. Jak tě tam mám nechat, když tam trpíš? Vždyť znásilňuje dvakrát denně, sakra. A nebo tě drží pod krkem. Já nemůžu jen sedět a nic nedělat, když ty.. ty prožíváš tohle. Takhle to nejde. Prosím tě, nechoď tam. *oplatí jí ten intenzivní pohled, ale v očích má jen strach a bolest. Nemůže si přece spát když ona bude s ním.* Taky tě miluju. Strašně moc. *šeptne tiše a nakonec jí nechá odejít, i když má chuť jí odnést k sobě do komnaty. Zoufale si prohrábne vlasy a po nějaké té chvíli bezvýznamného hledění do zdi, kdy se v něm opět nahromadí všechna ta nenávist k Zachovi, se také zvedne. Těsně před tím než odejde ze salonku už ten vztek neudrží a praští pěstí do zdi, jakoby to byl nějaký boxovací pytel, čímž si samozřejmě zaručí tak akorát sedřené klouby na ruce, na kterých asi pak bude mít pěkné modřiny.*

*Už je to chvilka co skončil s prací a po delší době mel chuť si zajít do hudebního salonku zahrát na kytaru. Hudební talent má po své matce. Sice nehraje tak dobře, ale nevadí mu to. Jelikož ještě nebyl v komnatě má na sobě tmavé modré kalhoty od obleku a bílou košili, jejíž rukávy má vyhrnute nahoru. Jeho vlasy jsou lehce rozcuchané, což mu dodává na klukovskem vzhledu, i když je to dneska už čtyřicátník. V salonku si sedne na jednu židli společně s kytarou v ruce. Tu vzal z stojanu kousek od něj. Prakticky hned začne hrát, ani dr moc nerozmyšlí. Většinou mu na mysl jako první přijde písnička, kterou napsal pro Christophine, když měli desáté výročí. *

*Nemá ponětí o tom, že Xavier už s prací skončil. Vrací se ze skleníku zpátky do komnaty. Vzhledem k tomu, že jí všichni kradli práci, často neměla, co dělat a tak si se věnovala svým zájmům. Vždycky zdejší skleník a zahrady milovala a v posledních letech se ráda podílela na starání se o záhony a květiny, bylo v tom něco uklidňujícího, dávat jim péči a vidět je růst. Zvlášť, když jí děti dospívaly a vylétaly z hnízda. Ačkoliv teď se to taky brzy změní. Pohladí zamyšleně již vyboulené bříško. Měla trochu starosti, vzhledem k tomu, že váha miminka nebyla podle doktorky momentálně ideální, a tak si dávala pozor, aby řádně jedna a přijímala dost živin. Na sobě má obnošené džíny se skvrnami od hlíny a tmavě modré tričko s ohrnutými rukávy. Vlasy si už rozpustila a tak se jí trochu divoce vlní kolem obličeji potom, co strávily několik hodin v drdolu. Když jde kolem hudebního salonku, zaslechne povědomou melodii a musí se pousmát. Tiše otevře a vklouzne dovnitř. Nechce ho vyrušit. Přejde k pianu, o které se opře zády a pozoruje ho, jak zabraně hraje na kytaru, prsty zkušeně mění akordy a probírá se strunami. Vypadá teď mladší a hlavně spokojený, díky čemuž se na něj dívá s jistou něhou, kterou má navzdory tolika dětem vyhrazenou jen pro něj. Až když písnička skončí, rozhodne se promluvit a upozornit na sebe.* Tu jsem dlouho neslyšela. *Podotkne jemně, doufá, že ho tak nevyděsí.* Dnes jsi skončil celkem brzo. *Dodá pak. Má toho poslední dobou tolik. Často přijde do komnaty, až když ona spí a nemají na sebe skoro žádný čas. Už byla zvyklá, tenhle život to vyžadoval a ona ničeho nelitovala, ale i tak jí mohl vlastní manžel chybět. Zamyšleně vyťuká několik kláves na pianu a potřese hlavou. Nikdy se na nic nenaučila hrát. Jakkoliv se snažila, nikdy jí to nešlo a neutkvělo v hlavě. Ale občas si s ním zazpívala, hlavně když na pozemcích chodili s dětmi “tábořit”, aká rozložit stan a opéct si brambory a špekáčky. Chtěla, aby jejich děti měli z dětství i nějaké běžné normální vzpomínky, ačkoliv byly takhle provizorní.*

*Chce si jen na chvilku zahrát a poté se hned vydá do komnaty, kde jak doufá bude i jeho manželka. Poslední dobou toho má moc, jelikož si vzal i její práci a ještě trochu práce krade i Aaronovi. Ten má Selekci a měl by se věnovat hlavně jí, aby si našel štěstí. Jeho táta mu taky pomáhal, když sám si Selekcí procházel a zpětně je mu za to vděčný. Sice jeho syn je větší workoholik, to bezpochyb, ale určitě později pochopí, že to dělal pro jeho dobro a ne proto, aby ho nějak trestal. Začne hrát písničku, kterou napsal pro Christophine jako dárek k jejich výročí a přitom má na tváři až zachmuřily výraz. Tváří se tak vždycky, když se plně soustředí a nic jiného nevnímá. Jakmile skončí, uslyší až moc dobře známý hlas, který ho přiměje se okamžitě usmát. Hned se zvedne, odloží kytaru pryč a vydá se ke své manželce.* Ahoj lásko No ano, dneska mi šla práce rychleji. Jen jsem si chtěl chvilku zahrát a pak jít do naší komnaty k tobě. *Když je u ní obejme ji okolo pasu.* Jak pak se měla dneska moje královna? *Zeptá se jí s úsměvem.* A náš malý princ či princezna? *Jednu ruku jí položí na břicho, které pohladí. Byl šok, když zjistil, že bude už po šesté otcem, navíc je i trojnásobný dědeček a další dítě už skutečně neplánoval, ale teď je za něj rád a těší se stejně jako u všech svých již dospělých dětí.*

*Měla ráda pohled na něj, když hrál. Vždycky do toho byl kompletně ponořený, jako by svět kolem ani neexistoval. Proto ji nepřekvapuje, že si jí nevšiml, dokud nepromluvila. Úsměv mu prozářil tvář a odehnal chmurnou vrásku mezi obočím, díky čemuž se sama musela spokojeně pousmát.* To už ti lezu na nervy, že se mi vyhýbáš? *Pozvedne obočí, ale škubající koutky prozrazují, že si z něj střílí. Dá mu ruce kolem krku a něžně mu prohrábne vlasy.* Mhmm, snažila se vybavit si, jak vypadá její manžel, aby si ho náhodou nespletla s tím sexy novým zahradníkem. *Podotkne nevinně.* Udělala jsem nějaké papíry a byla jsem ve skleníku. Nic vzrušujícího. *Uklidní ho. Hrozně na ni poslední dobou dohlížel. Na jednu stranu milovala, jak je starostlivý, na stranu druhou ho asi přetáhne brzy knihou po hlavě, pokud se jí pokusí ještě něco zakazovat nebo jí sebrat i poslední zbytky práce, kterou si vydobyla. Shlédne k břichu, po kterém ji pohladí a zazubí se.* ET dostal chuť na nachos a donutil mamku sežrat celou mísu s pálivou salsa omáčkou, co jí skoro vypálila chuťový buňky. *Odfrkne si. Každé její dítě dostalo nějakou přezdívku, než se vědělo, zda to bude holka nebo kluk a začali vybírat jméno. Vždycky vybrala nějakou, co byla však na začáteční písmeno, které mělo na dané dítě vyjít. A přitom šlo v zásadě o náhodu, když prohlásila u Aarona hloupost ve smyslu, že je to zatím jen shluk atomů a Xavier mu začal ze srandy říkat atomík. A pak přišla Bea jako bonbon, Clau jako Coco z té pohádky, co se jí líbila Daphné byla jasný drobek. No a u E se ET vyloženě nabízel.* A jak ses měl ty. Vypadáš unaveně. *Starostlivě se zamračí. Zajímalo by ji, kdy naposledy se pořádně vyspal.*

Ty a lézt mi na nervy? Nikdy. A to ni když po mě házíš naštvaně knížky. *Pořád ji miluje a taky milovat bude. Přijde k ní hned jako poslušný pejsek, na kterého zavolala panička a obejme ji okolo pasu. Vždycky, když jsou jen oni dva spolu ji chce mít u sebe co nejblíže. Lehce se zamračí.* Kvůli tobě budeme zaměstnávat jen všechny staré lidi. To jak poté budou vypadat zahrady, když je bude opravovat slepý zahradník a jak nás ochrání senilní strážci.. s tím si lámej hlavu ty. I kdy ti staří strážci by mohli po rebelech házet umělé zuby a mlátit je holemi. /Rozhodně by to byla vtipná podívaná./ Hmm.. to mi došlo. *Řekne pobaveně. Ten fakt, že se vrtala někde v hlíně mu uniknout nemohl. Je to dost jasné, vzhledem k jejím džínům, na kterých jsou skvrny od hlíny.*Nemáš té práce moc? Já si klidně ještě nějakou vezmu. *Nechce, aby se jeho manželka přepínala, obzvlášť teď, když čeká jejich další dítě a je to velice rizikové těhotenství. Zasměje se.* Ale škoda, že teď v abecedě není na řadě písmenko Ch, to bychom měli hned jméno. Chilli.. /Táta by byl nadšený./*Jeho táta spolu se strejdou měli kdysi dávno lišky, které se jmenovaly Chilli a Paper.* Jméno pálivého jídla na E mě momentálně nenapadá. *Zamyšleně našpulí rty.* Bez tebe hrozně, dneska byli rádci na poradách hrozní, nešlo je uklidnit. Je to horší než ve školce. Ale teď, když jsi se mnou se můj den mnohonásobně zlepšil. *Zazubí se na ni, skloní se a políbí jí na rty. Prolíbá si cestičku až na její krk, který prakticky od jejich svatby neustály zdobí jeho značky.*A odpočatý jsem dost, nemusíš si dělat starosti.

Miluju knihy, takže když ji po tobě hodím, určitě sis to v tu chvíli zasloužil. *Zasměje se. Stalo se to jen párkrát a rozhodně si za to vždycky mohl sám.* Žárlíš snad? *Nevinně zamrká.* Nemůžeš mí to zazlívat, když se plejí záhony a oni se předklání, to se zírá na zadek jedna radost. *Popíchne ho ještě.* A nestačí, že už máme šedivého krále? *Nadhodí.* Zrovna tady je jedna nová šedinka. *Podotkne, když se mu prohrabuje vlasama, v očích jí je znát smích, který se snaží potlačovat, když si ho tak nemilosrdně dobírá.* /No jo./ *Ale šla se převléct, kdyby ho cestou neslyšela hrát, už by ty džíny vězely v prádle.* Ani náhodou. *Přimhouří výhružně oči. Nebyla takový workoholik, jaký se vyklubal z Aarona, ale byla ráda zaměstnaná a rozhodně nechtěla skončit bez práce, co by pak dělala?!* Enchiladas. *Vyhrkne skoro bez přemýšlení. Kvůli němu se naučila hodně o pálivých jídlech, ačkoliv vařit jí pořád zrovna nešlo. Jediné jídlo, které si perfektně osvojila, byly lívance, které mu občas udělala ke snídani, ale jinak byl králem kuchyně z nich dvou rozhodně on.* Možná bych mohla zase chodit na porady s tebou. *Nadhodí. Má to teď “zakázáno”, aby se vyhla stresu, který dohadování se s rádci vždycky způsobuje.* Hmm, opravdu? Přesvědč mě. *Pousměje se do polibku, který jí věnuje, ale ráda mu ho oplatí. Pár nocí se teď musela obejít bez polibku na dobrou noc i na dobré ráno, takže si to rozhodně ráda vynahradí. Dech se jí zrychlí, když se s polibky přesune na krk a ochotně se zakloní, aby mu uvolnila přistup a vlasy se jí svezly na záda.* Nejsem si jistá. Možná bychom měli jít a uložit tě do postele, aby sis trochu pospal. *Oponuje hravě, snaží se předstírat, jak je nad věcí, i když ji svými polibky účinně rozptyluje. Za ty roky se však zlepšila v tom mu odolávat a nenechat se rozhodit. Dlaněmi přejede z jeho ramen na hruď a pohrává si s knoflíkem košile, aby ho provokovala. To ji nikdy neomrzí. Jejich vzájemné naschvály a provokace, v tomhle ohledu si nikdy neměli co vyčítat.*

Většinou ne. Třeba jednou, když jsi čekala Clau myslím, jsi po mě hodila knížku, protože jsem hlasitě dýchal. *A to si to rozhodně nezasloužil, chudáček malinkatý, nevinný.*A divíš se mi? Jsi nádherná, sex a každej by tě bral hned všemi deseti. Ty bys nezáviděla, kdyby mi místo rádců nosila práci nějaká mladá sekretářka v kostýmku s velkým výstřihem? *Pozvedne obočí.* Já nemám šediny! Nebo aspoň ne tolik.. *Popírání stáří a háklivost na šediny se u nich taky dědí, hlavně tím trpí Schreave muži.* No, mohla by jsi odpočívat? Jen ležet a nechat se obskakovat, to by šlo, ne? *Možná je to až přehnané, ale přesně to by si pro Christophine přál, by jen odpočívala a dávala na sebe pozor. Byl by tak dost klidnější. Ví, že je opatrná i teď, ale pořád by bylo lepší vědět, že leží na posteli u nich v komnatě, kde u ní do vteřinky někdo bude, kdyby se něco dělo, než že by se procházela po zahradách, kde se pomoc shání přece těžce.* Enchiladas.. *Popřemýšlí.* Pravda, ale asi se to moc nehodí ke Schreave. A mám takové podezření, že by nás naše dítě zabilo za takové jméno. Představ si princeznu Enchiladas Christophine Schreave. *Pokusí se jí navést na to, že by jejích dcera měla prostřední jméno po ní. Hlavně nenápadně.* To ti raději dám třeba o pět papírů navíc.. Samotného mě porady rozčilují a ty máš být přece v klidu lásko. Nechci, aby se tobě a nebo tomu prckovi něco stalo. *Řekne se starostivě staženým obočím.* Velice rád. *Políbí jí a polibky přejde až na její krk, ze kterého jí shrne vlasy, aby mu nezavazely v tak zajímavé činnosti jako je značkování jejího krku polibky.* S tím nemohu souhlasit. Vlastně.. *Odtáhne se od ní s vážnou tváří.* Jsem si vzpomněl na jeden důležitý úkol, který musím udělat. Poklepe rukou na klavír vedle nich.* Zanedbávali jsme poslední dobou kontrolu nábytku, především zde a měli bychom to hned napravit. *Zvedne ji a posadí na klavír. Hne dna to se vklíní mezi její nohy a spojí znovu jejich rty v polibku.*

Funěl jsi. To je rozdíl. *Odfrkne si. Byla unavená a chtěla si zdřímnout a on funěl jak parní lokomotiva! Nemohla za to, že ji v těhotenství ledacos dokázalo vytočit. To ty hormony! Když to podal takhle, musela se zamračit.* Po mně se nikdo neohlídne, ale pořídíš si takovou sekretářku a nepustím tě z pokoje. *Zavrtí hlavou.* /No fajn, žárlila bych./ *Její chyba, neměla si ho ohledně tohohle dobírat.* Ale jo, zrovna tady... *Poklepe mu na hlavu nad ušima a uculí se. Věděla, jak je na to háklivý.* To teda nešlo. *Zavrhne to kategoricky. Z toho by se brzy zbláznila. Byla opatrná, ale potřebovala mít možnost dělat aspoň něco. Vyprskne smíchy nad tím nápadem a pokroutí hlavou.* Chudák. Navíc to možná bude kluk. A i kdyby, nemohla by být druhým jménem po mně, Daphne tě předběhla. *Malá Opaline měla druhé jméno Christophine. Svou vnučku absolutně milovala, stejně jako zbytek rodiny a dojalo ji, když zjistila, že ji Daph pojmenovala po ní. Občas jí přišlo, že ten čas až moc rychle letěl. Možná i proto se tolik těšila na toho posledního drobka. Sice nebyl v plánu a už měli s Xavierem svůj věk, na druhou stranu jí často chyběly doby, kdy byli jejich děti ještě malé a bezmezně je milovaly a závisely na nich. Teď se jim to štěstí ještě jednou vrátí.* Tak fajn. *Souhlasí okamžitě, když jí dobrovolně nabídne papíry navíc. Je to lepší než nic.* Oba budeme v pořádku, neboj. *Uklidní ho a pohladí ho po tváři. Mrzelo ji, že mu přidělávala starosti. Usměje se tomu, jak nadšeně se vrhne do jejího přesvědčování, ale ani náhodou si nestěžuje. Tiše vzdychne, když ji vytrvale svádí polibky na krk. Přesto se snaží vloudit do jejich jednání trochu rozumu. Určitě by bylo lepší, kdyby spolu šli do komnaty, ať už by šel spát nebo ne. Zvědavě na něj pohlédne, když podotkne, že si vzpomněl na něco, co musí udělat.* Co? Xaviere... *Začne namítat, ale to už ji zvedne na klavír a ona se rozesměje.* Jsi šílenec. *Zhodnotí to pobaveně, ale on ji brzy umlčí žádostivým polibkem. Ochotně mu ho oplatí. Už se ani nesnaží ho přimět k rozumu. Kdysi možná, ale tyhle časy byly dávno pryč. Bylo jí jedno, zda je někdo uslyší nebo uvidí. Chyběl jí a teď ho měla pro sebe. No a co, že to bylo zrovna v hudebním salonku. Vždyť byl palác jejich domov, takže si zde v zásadě mohli dělat, co se jim zlíbí. Rozepne mu košili a pohladí ho po nahé hrudi a propracuje se k pásku u kalhot.* Pane Schreave, víte, jak nemístné je vaše chování? *Zeptá se ho zadýchaně, když na vteřinu opustí její rty. Rozepne pásek a dlaní zajede pod lem kalhot i boxerek, aby ho sevřela v dlani. Spokojeně si skousla ret, když cítila, jak reaguje na její laskání. Vzápětí se ale odtáhne a bez rozpaků si sundá tričko. Byly chvíle, kdy měla ohledně svého těla komplexy, hlavně po těhotenství, kdy něco nabrala a nebyla tak fit. Ale už si zvykla, nebrala ani nyní vyboulené bříško jako něco neatraktivního, spíše naopak, a taky věděla, že Xavier vždycky ocenil, že měla plnější dekolt. Skoro by řekla, že to bylo na celém těhotenství to, co měl nejraději.

Nefuněl, já nefuním. *Nespokojeně a hraně i ublíženě našpulí rty.* No to teda ohlídne. Já nejsem slepý. Jsi nádherná a já jsem si moc dobře vědom jaké mám štěstí, že jsi jen moje, ale ostatním to občas musím připomínat varovnými pohledy, protože se na tebe dívají až moc.* Noo.. Pokud bys mě nepustila z pokoje, nebylo by to až tak hrozné, právě naopak. Že bych si naschvál mladou sekretářku najal? *Uchechtne se. Je mu jedno, co poté bude se zemí, hlavně když bude mít mít svou milovanou celý den v náručí.*Brzy se budu muset barvit s tebou. *Odfrkne si.* Ale šlo by to, naopak je to asi ten nejrozumnější nápad, který jsem kdy dostal, abys nic nedělala a jen ležela. *Jemu se to zdá jako skvělá nápad a kdyby nebyla Christophine tolik tvrdohlavá, hned by ho i zrealizoval.*Ale vždyť nevadí, že se Opaline jmenuje taky po tobě, je to jen druhé jméno. Pokud bude naše poslední dítě dcera, zaslouží si jméno po své úžasné mámě. Pokud to bude kluk, mohl by se jmenovat Christopher druhým jménem. /To je podobné./Už jsi ale přemýšlela o nějakých jménech? *Místo toho aby ji tahal na porady, které jsou aspoň jeho největším stresorem jí nabídne jako úplatek papíry.*Dobře, dostaneš pět papírů na práci navíc, ale ani o jeden víc. *Uchechtne se. Tohle jí zabere asi tak půl hodinky, Chrsitophine je dost pracovitá a rychlá. * Já vím, ale stejně mám strach. Ty a všechny naše děti jste to nejcennější, co mám. *Pohladí jí ještě jednou její vystouplé břiško, kde se ukrývá jejich malý ET mimozemšťan. Začne se věnovat jejímu krku, který celý poseje polibky, ale poté se odtáhne a se zcela vážnou tváří jí řekne, že musí spolu dneska udělat ještě něco velice důležité. Její námitky nedbá a rovnou ji vyzvedne na klavír. Stejně by stačila minutka přesvědčování a sama by tam vyskočila.* Ale tvůj šílenec. *Zazubí se na ni a další její slova umlčí polibkem, od kterého spokojeně zamručí, když mu rozepne košili a pohladí ho po ní.* Na krále se nehodí, ale nevypadá to, že by to vás nějak pohoršovalo, má královno. *Když ucítí její ruku, která ho sevře, spokojeně zamručí. Sám moc nelelkuje a chytí jí za lem tričko, které si nakonec sama stáhne a jemu se naskytne úžasný pohled na její dekolt. Jednu ruku jí položí na záda a přitáhne si jí tím k sobě a druhou rozepne její podprsenku. V komnatě by ji více napínal a dráždil její bradavky i přes látku podprsenky, ale přece jen jsou teď v salonku a tyhle hrátky si nechá na později do komnaty. Jednu ztuhlou bradavku vsaje do úst a lehce skousne. Druhou jemně promne mezi palem a ukazováčkem. Po chvilce, které věnuje jejím ňadrům, najde lem jejích džín, kterých jí milerád zbaví a stejně tak s kalhotkama. Pro sebe se ďábelsky usměje. Musí jí přece oplatit to provokování. Chvilku jí dráždí na jejím vrcholku a až poté, co na ní vidí, že chce více do ní vnoří jeden prst, kterým se ale nehýbe.*Tak copak.. Myslíš si pořád, že pokaždé, co na mě hodíš knihu je to moje vina? *Zeptá se provokativně. Je snad jasné, že dokud neuslyší to, co slyšet chce, pokračovat nebude.*

Funíš. *Schválně nahlas a přehnaně zafuní.* Takhle. *Snaží se nerozesmát. Ty lichotky se moc dobře poslouchají, ne, že ne, ale stejně si myslela, že Xavier přehání. Dloubne ho do břicha za tu domýšlivou poznámku.* Nenajmeš. *Varuje ho. Neměla se přeci stresovat a to by šlo jen těžko, kdyby doopravdy tuhle výhružku splnil. Ne, že by mu nevěřila, ale určitě by nedokázala nežárlit.* Taky půjdeš na blond? *Zazubí se. To si nedovedla představit. Jednou ho kvůli sázce donutila udělat si modrej melír, ale blond by byla novinka.* Hmm, a co kdyby to byl Xavier? *Oplatí mu s úsměvem. Nikdy nebyla zrovna namyšlená, ani nepotřebovala pozornost. Nechtěla, aby se dítě jmenovalo po ní, opravdu jí stačilo jako čest to, že se Opaline jmenovala druhým jménem po své babičce.* Elliot, Ethan, Erik, Elise, Elizabeth, Elena, Eadlyn.. *Pokrčí rameny. E bylo poměrně dobré písmeno, vymyslet hezké dívčí jméno na B, aby se shodli, bylo rozhodně těžší. Za papíry je ráda, takže si nehodlá stěžovat, aspoň trochu se díky tomu zabaví a jemu ulehčí práci. Srdce jí při těch slovech i teď po letech poskočí, ale vzápětí začne uhánět rychleji než doposud díky tomu, že se rty zaměří na její krk. Určitě jí obnoví nějakou tu značku, jako by vážně nedokázal snést, že by po něm nezůstala stopa, jako by snad každý nevěděl, že je jen jeho. Rozesměje ji, když ji vysadí na klavír, který má v následujících minutách projít kontrolou.* Pravda. *Uzná a oplatí mu polibek, načež mu pomáhá s tím zbavit je oba dva oblečení.* Mýlíš se... jsem hluboce pohoršena. *Ujistí ho, ale její chování svědčí o něčem jiném. Nechá se přitáhnou a kousne se do rtu, když vsaje do úst citlivou bradavku. I tak jí unikne tiché zasténání, jakmile využije zuby a prsty nezanedbává ani druhý vrcholek. Prohne se v zádech, v zásadě ho vybízí, aby pokračoval, zvlášť když mi prsty vjede do vlasů a netrpělivě zatáhne, aby si ho přitáhla blíž. Nadzvedne se, aby ji mohl zbavit džínů a spodního prádla, boty skopne na zem a nedočkavě se na něj zadívá. Věděl přesně, jak na ni. Už jí bylo absolutně jedno, kde se nacházeli, chtěla ho prostě cítit u sebe, v sobě. Poslední dobou ji zanedbával, nezasloužila si to snad? Vymámí z ní další roztoužený vzdech, když prsty zabloudí do jejího klína, ale pak se zarazí.* /Ty parchante, už zase?/ *V mnoha případech takhle dosáhl svého. Jeho domýšlivý úsměv naznačoval, že i dnes si myslí, že tomu tak bude. Ale ona se místo toho zapře o desku piana a trochu se odsune, odstrčí jeho ruku s nečitelným pohledem, než se na chladné dřevo položí a sama vezme do ruky svoje ňadro, zatímco druhou rukou se přemístí mezi nohy. Začne se dráždit přesně tak, jak jí to on odmítl dopřát.* Vážně se teď... o tom chceš hádat? *Zeptá se ho na oplátku vyzývavě a pronikne do sebe prsty. Představuje si, že je to on a jde to snadno, když ho má teď na očích a nespouští z něj ani na okamžik pohled.*

Nefunííím. *Protáhne to jako malé dítě, které se vzteká, protože mu někdo sebral jeho oblíbenou hračku. Ale on takhle rozhodně nikdy nefuněl!* Hmm.. uvidíme. *Zazubí se na ni jako neviňátko a pak se zasměje.* Neboj, nenajmu. Ty jsi ta nejnádhernější ženská a já mám to štěstí, že jsi moje. Nepotřebuju žádnou mladou sekretářku. Ty jsi dokonalá. *Ujistí ji a políbí. Proč by měl měnit? Christophine byla vše a mnohem víc, co si mohl kdy přát.* Jasně, blond si nechám udělat boky a vršek růžovej. *Řekne se zcela vážnou tvcáří.* Ale leda tak ve snu. Kdybych se už barvil, tak bych šel do hněda. Ale tak zoufalý ještě nejsem. Navíc jak jednou zmiňoval Aaron, chlapi se šedinami se zdají pro ženy být více atraktivní, že mají více zkušeností a cítíte se s námi více v bezpečí. Musíš mi říct, jestli to pak platí a nebo si ze mě jen utahoval. *Nedivil by se tomu. Ať už byl jejich syn sebezodpovědnější, pořád to byl Schreave a ti se velice rádi navzájem provokují.* Xavier není hezký jméno a ani by se tol tolik nehodilo. Představ si jméno na E pak Xavier a Schreave. To něco na Ch nebo tak by se k tomu hodilo více. *Jemu se jeho jméno tolik nelíbí.* Eadlyn je moje teta, asi by ji to potěšilo. Ale i Elena je krásné. A pro kluka Erik.. *Pokýve hlavou a usměje se. Tahle jména se mu líbí skutečně moc. Není unavený, cítí se až moc čilí při představě toho, co by mohl s Christophine na tom nebohém klavíru dělat. A proč by to mělo zůstat jen u představ, že?* Vážně? Takže bych měl raději přestat? *Řekne hravě. Nechat toho rozhodně nemám v plánu, ale tak musí ji přece poškádlit. Začne se věnovat jejím bradavkám. Z jejích reakcí je jasné, že pohoršená není a asi by ho proklela, kdyby nepokračoval. Vzápětí je jeho manželka před ním už nahá a on se může kochat. Jsou spolu přes dvacet let, ale ještě pořád se pohledu na ni nenabažil a nemyslí si, že někdy se to změní. Začne ji dráždit v klíně a když do ni pronikne prstem, přestane. Chce, aby uznala, že pokaždé, co na něj hodí knihu to není jeho vina a mohou za to i její hormony. Překvapí ho, když ho odstrčí, ale zase ten pohled na ni, když se sama položí na dřevo a začne se dráždit.* Sakra Chris.. *Zakleje při tom pohledu na ni. Nemůže se podívat jinam. V boxerkách je mu už značně těsno.*/Kašlat na provokování./*Sundá si je a za chvilku je už u ní. Vezme její ruku.* Tentokrát jsi vyhrála. *Na tváři mu hraje pobavený úsměv a s tím do ní vnikne. Je už dostatečně připravená. Skloní se k ní a než se začne pomalu pohybovat, políbí jí. Postupně začne své tempo zrychlovat a sem tam si nějaký polibek ukradne, i když jen krátký.*

*Musí potlačit smích nad jeho trucovitým výrazem a nevinně pokrčí rameny, jako by tím dávala najevo “když to říkáš”. Přimhouří oči, když jí její popichování vrací skrz sekretářku, ale pak už ji ujišťuje, že to tak nemyslel.* Mhmm. *Zamručí lehce uraženě, což se většinou nestává, ale je pravdou, že hormony už na ní zapracovaly a snadněji se nechá vyvést z míry. Do polibku se ale přeci jen přestane mračit a oplatí mu ho. Tentokrát už se vážně zasměje té představě.* A co do toho třeba zelené proužky? *Navrhne s úsměvem.* Víc atraktivní? No já nevím, co když jsem spíš na zajíčky? *Snaží se udržet škubající koutky pod kontrolou. Ví, jak je na stárnutí háklivý, proto nebyl lepší způsob, jak si ho dobírat.* Náhodou, takový Erik nebo Ethan Xavier Maxwell Schreave... To mi zní báječně. *Navrhne.* E v pořadí, a pak po tobě a po našem prvním dítěti, aby se kruh uzavřel... *Skousne si ret. Ne, že by to Max ocenil. Už ji jako matku neviděl. A byla snad jediná, u koho se pořád tak vehementně bránil, aby vídala vnoučata. Nemohla lhát a říkat, že ji to nebolelo, když jí Xavier, nebo Daph či ostatní říkali, jak se jim daří a ona se k nim mohla leda plížit. A přitom neviděla Maxe ale jen Avu, kterou sice měla ráda, ale...Díky bohu ji z pochmurných úvah vytrhne Xavier a to tím nejlepším způsobem.* Ne. *Odpoví zadýchaně, neschopna dál hrát tuhle hru, na to byly jeho polibky až moc příjemné a absolutně to ztratila ve chvíli, kdy se ústy zaměřil na její ňadra a bradavky. V takovou chvíli si veškeré myšlenky berou neplacenou dovolenou. Brzy je nahá, což je trochu nefér, ale vynahrazuje jí to jeho žádostivý pohled. Za své tělo už se nestyděla. S postavou byla zase spokojená, a i když ji po prvním těhotenství nejdříve strie na břiše přeci jen trochu trápily, dnes je milovala, protože jí připomínaly každé jedno těhotenství se svými dětmi. Prohne se v zádech, když ji začne dráždit a zacítí, jak do ní proniká prstem, ale on se rozhodne přestat. Chvíli jí trvá vrátit se “hlavou na zem”. Ale poté se temně pousměje a odsune se od něj, aby v jeho práci pokračovala sama, když je tak neochotný. Tohle na ni zkoušel často. A ve spoustě případů bohužel úspěšně, ale dnes ne, dnes si vybrala svou malou pomstu. Oddálí nohy o něco dál od sebe v jasném pozvání spolu s otázkou a vítězoslavně se jí zablýskne k očích, když zakleje a svlékne si boxerky. Skousne si ret, jelikož ví přesně, co přijde.* Můžeš to zkusit příště. *Škádlí ho, ale vzápětí nahlas zasténá, když do ní pronikne. Vždycky je to tak příjemné, způsob, jakým ji naplňuje, ta slastná stopa bolesti, když do ní přirazí nadoraz. Navzdory tempu, které zvolil, mu polibek oplatí vášnivě. Stehny ho sevře v bocích, když se začne pohybovat a vychází mu vstříc. Dlaněmi putuje po jeho hrudi. Stále dost cvičil ve volném čase, často spolu s ní, takže na něj byl dokonalý pohled, a ona byla jediná, kdo mohl pevné svaly ocenit i dotekem. Když se k ní znovu skloní pro polibek, dá mu ruce kolem krku a trochu se nadzvedne, aby si ho k sobě přitáhla a byli tělo na tělo. Na co člověk vlastně potřebuje dýchat? Svými přírazy ji sebejistě vede k vrcholu, a ona ho líbá o to zapáleněji, přestože u toho musí lapat po dechu. Zaryje mu nehty do zad, když zacítí, jak se slast hromadí v jejím podbřišku, žhavá, ale známá. A věděla, že jemu pár škrábanců nikdy nevadilo. Přejede svými rty po jeho, tentokrát je ale nespojí, když zasténá jeho jméno a rozechvěje se, když dosáhne vrcholu. Vždycky ji rád slyšel a ona mu to nechtěla upírat, ani když byli na veřejném místě v paláci. Tep jí stále blázní, i když největší rozkoš pomine a ona ho spokojeně líbne do koutku úst.* Jednou si takhle něco uděláš se zády. *Rýpne si a nevinně se zazubí. Prsty něžně přejíždí po jeho ramenou a naposledy ho procítěně políbí.* Chyběl jsi mi, zlato. *Povzdechne si. Vůbec se jí odsud nechce. Zítra ho zase čeká spousta práce, ale tady byl na chvíli jen její a nemusela se s nikým dělit.*