Hudební salón

*sedne si na pohovku, ke které ji dovedla Charity a řekne jí, co se děje. Když se pak Charity začne smát lehce se zamračí ale po jejích dalších slovech se taky zasměje.* Dobře, takhle to vypadá celkem vtipně. A věř mi, Sawyera jsem chtěla vraždit jinak než jen pohledem.*uchechtne se. Kdyby tenkrát nebylo okolo několik lidí, asi by ho za to pořádně nakopla. Pak vybere první variantu, protože prášku má až po krk a nechce je ani vidět. Když ji řekne, aby si promluvila a Mionelem řekne jí, že je vyděšená a nechce ztratit i jeho. Po jejích slovech si nemůže pomoct a obejme ji.* Děkuju za všechno co pro mě děláš.*řekne těsně předtím než ji pustí a pak se na ní usměje.* Jak se daří dvojčatům? Mimochodem, já být tebou, dávám si bacha na Jaspera a zásadně  se vyhýbam lázním a vířivce.*schválně odvede rozhovor jinam a uchechtne se *

*Řekne, že je vtipná představa toho, jak tam jsou všichni spolu, co jim Sawyer oznámil, že Lia miluje Mionela. Protože ta představa se jí zdá vážně vtipná.*Jo, to ti věřím. Kdyby někdo udělal něco podobnýho taky a ještě teď, co mám docela rozházený hormony, asi bych už kopala na zahradě díru, kam bych schovala tělo./Takže až nebudeš moci najít svého bratra, potom co mi sní MOU čokoládu, víš, kde hledat../*Dodá si v duchu pro sebe. Pka jí dá varianty, jak rychle usnout z čehož si vybere tu první a poslouchá, co ji trápí. Jediné, co jí dokáže poradit je, aby si promluvila s Mionelem. Pak se snad všechno vyjasní. í, jak se cítí, že se bojí.*Láska je ten nejkrásnější strach.*Dodá pak s úsměvem. Oplatí jí objetí.*Nemáš zač. Já děkuju, taky jsi tu pro mě vždycky byla.*Řekne s úsměvem. Je ráda, že má za kamarádku někoho, jako je Lia.*Ale pamatuj.. já to říkala.*Zazubí se na ni a naznačí, že říkal, že ji Mionel nebere jen jako kamarádku.*Nakonec nebude tak hrozný, když ti naplánuju svatbu, co? *Poškádlí ji.*No.. dvojčata si z mého močového měchýře udělali skákací hrad a nutí mě každé ráno zavit se včerejší večeře.. Jinak to ujde. *Nadzvedne obočí.*Cože? Proč se mám vyhýbat Lázním, vířivce a Jasperovi?*Nechápe ji.*To zase má nějáký svůj šílený nápad nebo o co jde?

*nakonec se tomu taky zasměje a dodá, že Sawyera chtěla vraždit jinak, než jen pohledem.* To si dokážu živě představit.*uchechtne se po jejích slovech. Nedivila by se, kdyby tam Charity jednou zakopala Jaspera. Řekne jí, co jí trápí.* To je pravda.*uzná a její slova o tom, že láska je nejkrásnější strach, se jí přehrávají v hlavě pořád dokola a dokola. Pak ji obejme a poděkuje ji za všechno, co pro ni dělá. Po jejích slovech se na ní usměje.* Ty mi taky nemáš za co děkovat.*po jejich dalších slovech tiše zapí.* Já vím, já vím. Teď už si to konečně můžeš říct.*zakroutí pobaveně hlavou.* Žádné plánování svatby.*řekne vážně* Na to je moc brzo. To spíše já bych měla začít plánovat svatbu tebe a mého bratra.*tentokrát se na ní zazubí ona a pak taky zmíní, aby si dala pozor na Jaspera a držela se dál od lázní. Po její odpovědi ji zacukaji koutky a má co dělat aby se nerozesmála.* Jo, dalo by se to tak taky říct. Ale ode mě nic nemáš, jasný? Tohle jsi v životě neslyšela. *pokusí se o vážný tón, ale moc se jí to nedaří* Jen tě chci jako tvoje kamarádka varovat, protože jeho nápady jsou někdy šílené./Jasper mě zabije../

*Řekne, že sama by asi už zabila, kdyby byla na jejím místě a kopala díru v zahradách, kam by schovala tělo. Přitom si v duchu dodá, že jestli nebude moct Lia najít svého bratra, pravděpodobně jí snědl čokoládu a je právě na tom místě. Poslechne si, co jí trápí a poznamená, že láska je nejkrásnější strach. Obejme ji nazpět a řekne, že nemá zač. Ona tu pro ni taky vždycky byla a sama jí poděkuje. Neodpustí si tu poznámku a prostě musí říct "já ti to říkala". To by bez toho nešlo a pak se zasměje.*Proč ne svatba? Já bych naplánovala něco hezkýho, neboj.*Ujistí ji. Pak potřese hlavou.*Kdo ví, jestli se vezmeme. Po tom všem co se stalo.. Ještě jsme si spolu ani pořádně nepromluvili , takže těžko říct.*Pokrčí rameny.*Ale jestli se vdávat budu, byla bych ráda, kdybys byla můj svědek.*Usměje se na ni. Uvažovala nad ní a Vic, ale s Liou si je přece jen o něco blíže. Nechápe, proč by se měla vyhýbat Jasperovi, lázním a vířivce, jde na ní poznat, že to nechápe a zeptá se jí na to. Přikývne.*Neřeknu, že to mám od tebe, ale o co jde?*Zeptá se znovu.*/Bože v lázních mě nechtěl požádat o ruku, že ne?/*Vzpomene si na to, o čem se bavili předtím. Přikývne a doufá, že z ní konečně vypadne, co měl Jasper v plánu.*

*obejme ji a poděkuje ji za to, jak moc ji ve všem pomáhá. Když ji pak Charity řekne, že to říkala, jej tiše zaúpí a pak ji řekne, že na svatbu ne moc brzo.* O to strach nemám, ale na moji svatbu si ještě chvíli asi počkáš.*doplní s úsměvem a pak řekne, že by spíše ona měla plánovat svatbu ji a Jasperovi.* Moc ráda, ale jen v případě, když ty budeš svědek na mé svatbě.*přijme její nabídku a nabídne jí to samé.* A neboj, všechno dopadne dobře. *Povzbudivě ji stiskne ruku. Pak zmíní, aby si dávala Charity pozor na Jaspera. Je jí jasné, že pokud se o tomhle Jasper dozví, bude na ní pořádně naštvaný.* Hlavně klid, ano? Než ho zabiješ, mysli na to, že s ním čekáš dvojčata. *Nakloní hlavu na stranu* Nedávno byl Sawyer za Jasperem na ošetřovně a on si zrovna představoval, jak si to s tebou rozdá ve výřivce. Pak jsem přišla i já a Sawyer mi to řekl.*koutky ji pobaveně zacukají* Slib mi, že mu to vážně neřekneš.*řekne a prosebně se na ní podívá*

*Baví se o svatbách a ona už tajně plánuje, že tu její bude už vymýšlet, protože brzy určitě přijde. Možná dřív jak její. Ona si ani není jistá, jestli se teď chce vdávat. Chce jim dát další šanci, to ano, ale tímhle si není jistá stoprocentně a neví, co by Jasperovi odpověděla, kdyby se jí zeptal. Navíc mají více než dost času, podle ní. Řekne, že pokud se bude vdávat, ráda by ji měla na svatbě jako svědkyni a když souhlasí,usměje se na ni nadšeně.*Jistě, budu tam.*Souhlasí s ní.*Jo, nějak to dopadne../Prosím bože, ať mě Jasper nežádá ještě aspoň rok dva o ruku.. Děti si vezmou jeho příjmení a je to jedno, ne?/*Zeptá se, o co jde, když jí Lia říká, že by se měla vyhýbat Jasperovi a lázním a vířivce. Nechápe proč a docela se bojí, co z ní vyleze. Slíbí jí, že neřekne, od koho to má. Jen kývne na tom, že bude brát zřetel na to, že s ním čeká dvojčata a čeká, co z ní teda vypadne. Po jejích slovech celá zrudne. A dá hlavu do dlaní, aby tak zakryla celý svůj červený obličej a zaúpí.*Proč jáá?*Zeptá a ani vlastně nečeká na odpověď.*Já ho asi uškrtím. Zasednu.. Za trest bude vyměňovat měsíc sám plínky obou dvojčat.*Vymyslí pro něj dokonalý trest.*Neřeknu, od koho to mám, neboj.*Ujistí ji a když se trochu přestane červenat.*Ale chuť uškrtit ho mám fakt velkou.. V životě s ním do lázních a ani vířivky nepůjdu, takže neboj, nemusíš se bát tam chodit.

*začnou se bavit i svatbách a ona ji řekne, že to dobře dopadne a svatba Charity a Jaspera určitě bude. Pak souhlasí s tím, že jí půjde na svatbě za svědka a následně jí nabídne to samé. Když Charity přijme, vděčně se na ní usměje. Pak z ní Charity vytáhne, proč by se měla vyhýbat Jasperovi a lázním. Má co dělat, aby se nerozesmála, ale když vidí jak Charity zrudne a schová si obličej do dlaní, už to nevydrží a rozesměje se.* Protože tě miluje, stejně jako ty jeho.*odpoví se smíchem* To bych neriskovala, ještě jim dá ty plínky naopak. A kdybys ho zasedla, tak si myslím, že to by spíše ocenil, než bral jako trest. *Okomentuje její tresty.* Takže ti zbývá ho uškrtit.*usoudí nakonec. Pak ji ještě jednou připomene, aby nevyzradila, od koho to ví.* Děkuju. Kdyby se to dozvěděl, asi bych se vaší svatby ani nedožila.*ušklíbne se* Jenom aby..*zazubí se na ní.* Ale co víš, třeba se tam potkáte se Sawyerem. Od nějakch komorných jsem zaslechla, že tam nedávno s jednou dívkou byl. Určitě to musela být Thylane. *Neví, jestli je to jenom další drb, nebo tam opravdu s někým Sawyer byl.* Dobře, nechme toho, nebo jinak ti ty tváře shoří.*uchechtne se.*

*Naposledy s Liou mluvil na posledni akci. Rozhosl se, ze si dloho nebyl zahrat a tak je jeho cesta jasna. Miri do hudebniho salonku, kde taky dlouho nebyl. Ma na sobe crne tricko, cernr kalhoty a cernobile boty. Premysli nad tim, co se za posledni dny stalo a taky si nemuze zvyknout, ze je z nej Veboda. Byl jen pohym synem radce a nyni je z nej Vevoda. Premysli take nad tim, co se dozvedel diky Sawyerovi a to ten fakt, ze jej Lia taky miluje, ale take nad svou mamou.. Jak je zamysleny vejde proste do salonku a ani nepostrehne hlasy a tom, zetam jsou dve odoby vezme na vedomi az kdyz je uvnitr.* Ja... Omlouvam se... Byl jem asi nejak moc .. ztracenej ve svy hlave, takze jsem.... nepostrehl, ze...tady nekdo je. *Kuli na obe oci a kokta ze sebe slova.* Ja prijdu pozdeji. *Koukne na obe, ale pri pohledu na Liu se musi jemne pousmat a couva zase ke dverim.*

*Nechápe, proč by se měla vyhýbat lázním, takže se to z ní snaží vydolovat. Slíbí, že nikomu neřekne, že to má od ní. A když pak zjistí, že si Jasper plánoval si to z ní rozdat ve vířivce, celá zrudne a složí si hlavu do dlaní. Přitom zaúpí a zeptá, proč zrovna ona.*Tohle ale neměl říkat..*Zaúpí znovu. Začne pro něj vymýšlet různé tresty, jako třeba že bude sám měnit plínky.*Ukážu mu to. A po každý, když to dá některému z nich obráceně, přidám mu k tomu další den.*Doladí svůj plán, který teď zní skutečně lépe. Uchechtne se.*Myslíš, že kdybych ho zasedla, bylo by mu to příjemné jo? Tvůj bratr je vážně šílený člověk tím pádem.*Tohle o něm teda nevěděla.*Jo, to škrcení zní dobře.*Uzná a uchechtne se.*Neboj, svatby se dožiješ. Bude určitě brzo. A pak líbanky a po nějákém to měsíci oznámíš, že čekáš dítě a já nebudu jediná s náladami a divnými chutěmi.*Usměje se na ni jako andílek.*Tak teď tam už vůbec nepůjdu.*Nepotřebuje ještě vidět Sawyera, jak si to tam rozdává s některou dívkou. Protočí očima a pak se podívá ke dveřím, kde se objeví Mionel. Na tváři se jí zjeví ještě větší úsměv a když ho vidí, jak couvá zavrtí hlavou, stoupne a rychle přejde k němu. Vezme ho za ruku a posadí ho vedle Lii.*To já vás tady nebudu obtěžovat.. Máte toho hodně co probrat.*Mrkne na ně.*Tak zase někdy Lio.*Mávne na ni ode dveří a pak se vydá do komnaty.*

*řekne jí, o čem Jasper nedávno přemýšlel a když vidí jak zrudla, rozesměje se. Je to poprvé, za poslední téměř tři týdny, co se opravdu zasmála. Pak jí řekne proč zrovna ona a taky okomentuje její tresty.* Myslím, že s tvým pozadím by problém neměl.*dodá, aby jí to objasnila* Ale máš pravdu..někdy je vážně divnej.*usoudí nakonec a pak se obě shodnou, že nejlepší volna bude ho uškrtit.* Jdeš na to moc rychle Charity.*řekne už trochu vážnějším tónem. Nad budoucností popravdě vůbec nepřemýšlela a ani nebude. Když tak udělala naposledy, dost se jí to vymstilo. A navíc pořád ji pronásleduje minulost, takže jen těžko dokáže myslet na budoucnost. Pak zmíní, že po paláci kolují drby, že i její nejstarší bratr si do lázní nedávno přivedl dívku. Usoudí, že je na čase tohle téma ležet, protože tváře Charity vypadají jakoby měli každou chvíli shořet. Sotva to dořekne, otevřou se dveře a ona spatří Mionela. Svět jakoby se na chvíli zastavil a ona už nevnímala nic jiného než jeho přítomnost. Než stihne nějak zareagovat, Mionel už sedí vedle ní a Charity odejde. Otočí se na něj a chvíli se bez hnutí utápí v jeho pohledu a srdce se jí ještě více rozbuší. Poté si odkašle a nervózně se nadechne.* Omlouvám se. Za tom jak jsem minule utekla z toho plesu. A tak že jsem ti tenkrát při tom útoku asi rozdrtila ruku. A t-taky děkuju, žes mě z tama dostal. K-kdyby ne asi bych t-tam..*začne se zakoktávat a tak toho raději nechá a sklopí pohled aby nebylo poznat, že teď je to ona, komu hoří tváře.*

*Je zamrany do svych myslenek, takze ani nevnima, ze v salonku uz nekdo je a kdyby nebyl zamysleny nejspis by slysel hlasy za zavrenymi dvermi a nevpadl by do misnosti, jako hurikan. Potom uz jen kuli oci, jak na Charity, tak na Liu, protoze si myslel, ze tam nikdo nebude.* /A ono evidentne tady nekdo je. jak dlouho jsem byl mimo?/ *Vykokta ze sebe omluvu a , ze je nebude rudit a prijde sem pozdeji, ale nz stihne jakkoliv reagovat, tak sedi vedle Mer a slysi, jak Charity zavrela dvere hudebniho salonku. Podiva se na Mer a poslechne si jeji slova a nasledne chytne do dlani jeji oblicej.* A co jsi si myslela? ze necham, aby mi te ti rebelove zabili? To bych se jim postavil sam. *Usklibne se nelibe.* Miluji te a kvuli tobe bych se postavil i kulce. *Zasepta a potom si neco uvedomi.* Pani.... Rekl jsem, ze te miluju.... Myslel jsem, ze to ze sebe snad nikdy nedostanu. *Pousmeje se a palci pohladi jemne jeji tvare.* Bez tebe bych nebyl nicim, potoeze ba mne bylo jen pul.

*když se v hudebním salonku objeví Mionel, už nedokáže vnímat nic jiného než jeho přítomnost. Ani se nenaděje a on už sedí vedle ní. Chvíli mlčí a jen se mu dívá do očí. Pak ze sebe vykoktá omluvu a poděkuje mu, že ji dostal tenkrát pryč z tanečního sálu. Když jí položí dlaně na obličej, okamžitě jí vskočí na pažích husí kůže. Po jeho slovech vydechne a chce něco říct, ale jen otevře pusu a nic neřekne a jen mu se upřeně dívá do očí* Já...ani nevíš jak šíleně moc, tohle pro mě znamená. Posledních pár týdnů tě dokážu vyhnat z hlavy. Uvědomila jsem si, že když jsem s tebou, dokážu se zase smát. Dokážu na chvíli zapomenout, na minulost. Tvoje společnost se mnou provádí divy. *odmlčí se* Ale jsem vyděšená. K smrti vyděšená. *její hlas je slabý a než začne zase mluvit, hlasitě polkne* Všechno, na co sáhnu, zničím. Všechno, na čem mi záleží, vždy brzo pomine a já pak jen trpím, trpím a trpím. Nechci zničit i tohle. Nechci přijít i pro tebe, protože jenom ve chvílích kdy jsem s tebou, dokážu zase volně dýchat. Dokážu zase žít.*musí se zastavit, protože jí dochází dech.* Jenže… je tady toho tolik, co nevíš. Moje minulost, která mě pronásleduje, a já na ní nedokážu zapomenout.*její poslední slova jsou téměř slyšitelná a začnou se jí třást ruce, i když je má složené v klíně* Taky mám strach, že až uslyšíš o tom, co jsem udělala, budeš na mě pohlížet úplně jinak. *zašeptá a uhne pohledem*

*Nez se nadeje sedi vedle Lii a posslechne si jeji slova a nasledne chytne jeji tvare do svych dlani a rekne ji, ze by se kvuli ni postavil i kulcea potom ji rekne, ze ji miluje a je sam prekvapeny, ze to ze sebe konecne dostal a potom si poslechne jeji dalsi slova a potom se zazubi.* Jo jsem divutvornej. *Pronese pobavene a potom vsak zvazni.* Pro mne zase znamena hodne slyset tyhle slova. Ze mne vnimas podledni tysny jinak a nemuzes na mne restat myslet, protoze ja to takhle mel posledni dva roky. *Skouske si spodni ret a poslechne si jeji dalsi slova a jemne pusti jeji tvare a nakloni hlavu na bok.* na mne nejspis tve destrukcni schopnoti neplati a nikdy platit nebudou, protoze mne jen tak neznicis. *Pusmeje se na ni a ptom vydechne.* Mer, proto jem zde pro tebe, zlato a slibuji, ze po mem boku se uz nikdy trapit nebudes, protpze proto udelam cokoliv. *Rekne ji dhodlane a je pripraveny tenhle slib dodrzet.* /Uz nikd se nebude trapit. Ne v me pritomnosti./ *Posloucha dalsi jeji slova a vsimne si, jak nejistela a odvratila od nej pohled. Chytne jemne jeji bradu a donuti ji tak, aby se na nej podivala.* Posloucham te... Vim jiste, ze to, co mi reknes muj nazor a mou lasku k tobe nezmeni. *Ujisti ji.*

*když ji Mionel řekne, že jí miluje, řekne mu, že je vyděšená, protože na vše na co kdy šáhne zničí a nechce přijít i o něj.* Jo, jsi divutvornej.*uchechtne se. Nad jeho dalšími slovy nevěřícně vydechne.* Dva roky?*cítí se strašně, že si toho nikdy nevšimla.*  Vím, že bys mi záměrně neublížil, ale už jednou jsem zažila jaké to je, když  tě někdo kompletně zničí a už v životě to nechci zažít. *pak ještě dodá, že má strach, aby se jeho láska k ní nezměnila po té, co se dozví co udělala. Když ji pak donutí se něj podívat, chvíli mlčí, protože hledá ty správná slova* Je to skoro více než rok, co jsem se zamilovala do jednoho strážce. Po chvíli oťukávání, jsme se dali tak nějak dohromady. Bylo to tajné. Nikdo to nesměl vědět. Byla jsem tak hloupá, ale bylo mi s ním tak dobře. Dala jsem mu všechno. Obětovala jsem pro něj všechno, co jsem mohla. Neustále jsem lhala rodině. Přestala jsem se věnovat koníčkům, jen abych mohla bezhlavě bloudit po paláci a snažit se ho zachytit. Byla jsem tak omámená láskou. Bylo to z části proto, že to bylo něco, co bylo zakázané. Něco, co se dít nemělo. O to víc mě to přitahovalo. Ty kradmé pohledy a doteky. Tajné schůzky na místech, o kterých téměř nikdo neví. Milovala jsem to. Možná i víc, než jeho. *poslední větu řekne tak potichu, že to zní spíše jako šepot* V ten den byla nějaká charitativní akce. Měla jsem zpoždění a nechtěla jsem nic riskovat a tak jsem si udělala test. Už ani nevím kolik jich bylo. Všechny do jednoho vyšli pozitivně. Svět se mi začal pomalu hroutit. Nevěděla jsem, co mám dělat. Nechtěla jsem to dítě. Šla jsem na ošetřovnu, tam mi to znovu potvrdili. Věděla jsem, že na té akci musím být. Neměla jsem na výběr. A tak jsem tam šla a tím, že už to nemůže být horší. Nevěděla jsem, co všechno se ale ještě bude dít. Byl útok. Nebylo to nic velkého a všichni vyvázli bez zranění. Až na mě. Jenže mé zranění bylo psychické. *na chvíli se odmlčí a snaží se nabrat síly na to, aby mohla pokračovat.* Potkala jsem ho tam. Stál přímo naproti mně. V ruce držel zbraň a mířil někam za mě. Všiml si mě těsně před tím, než vystřelil. Nedokázala jsem se hnout z místa. Byl to rebel. Byl v paláci v utajení. Celou tu dobu to na mě hrál. Celou tu dobu tady byl jen proto, aby mě mohl potom zabít. Pochopila jsem, že i když si člověk myslí, že už mu nemůže být hůře, nikdy to není pravda. Hůř může být pořád víc a víc. Kdyby mě tenkrát neodvedl jiný strážce, asi by mě na místě zabil.*zavře pevně oči a snaží se zadržet slzy*  Když jsem pak byla sama v komnatě, došlo mi to. Otěhotněla jsem s rebelem. Čekala jsem dítě s člověkem, který mě chtěl zabít. Už jsem neměla nad ničím kontrolu. Nad sebou, svým životem ani budoucností. Všechno bylo naprosto v troskách a já nevěděla, jak by to někdy zase mohlo být normální. Toho dne jsem ztratila část sebe, kterou už nikdy nezískám zpět. Přestala jsem věřit na lásku a šťastné konce. Nic jsem necítila a zároveň to bolelo tak moc, až jsem nemohla dýchat a všechno se ve mně svíralo.*musela se zhluboka nadechnout, aby mohla pokračovat. Chtěla mu říct všechno. Mionel je první, komu toho řekla tolik. Nikdo to neví až takhle do podrobna* Nebylo možné si toho nevšimnout. Nevycházela jsem z komnaty. Nejedla, nespala. Později to ze mě mamka vytáhla. A pak už to věděli všichni. Sawyer, Jasper i táta. Tak strašně moc jsem se styděla, ale muselo se rozhodnout, co s tím plodem uvnitř mě. Nejlepší volba byla potrat. Jakmile to šlo, podstoupila jsem ho. Myslela jsem si, že to je ta nejlepší volba. Nechtěla jsem to dítě. Nechtěla jsem vychovávat něco, co bude z části i jeho krev. *přes Cassiuse už se dostala dávno, ale tohle je věc, která ji trápí a trápit ještě dlouho bude.* Zabila jsem někoho. Nedala jsem tomu dítěti ani šanci na život. Zničila jsem to, co bylo právem moje a nikdo si na to nemohl nárokovat. Vím, že kdybych si to dítě nechala, bylo by to hodně náročné. Ale ten potrat byla největší chyba mého života. Není den, kdy bych toho nelitovala. Kdy bych neopovrhovala sama nad sebou. Nechápu, že jsem byla schopná něco takového udělat. *začala se nekontrolovaně třást a po tvářích už se jí řinuly slzy. I přes to se rozhodla pokračovat, protože už jí zbývalo jen to nejmenší* Cítila jsem se ještě hůř než předtím. Šla jsem prudce ke dnu. Začala jsem brát antidepresiva, ale nepomáhali mi. Cítila jsem se po nich jako stroj. Měla jsem pocit, že je ve mně nějaký blok, který mi zabraňuje cokoliv cítit. Potřebovala jsem se ujistit, že ještě není konec. Že ještě něco cítit dokážu. Udělala jsem to jen párkrát. V době, kdy jsem na tom byla nejhůř. V době, kdy jsem byla jen tělo bez duše.*naráží na pár jizev na svém pravém zápěstí. Jsou dost nenápadné a navíc si je zakrývá make-upem, takže o nich jen málokdo ví.* Když jsem to udělala naposledy, byla jsem vážně na dně. Tenkrát to mohlo dopadnout špatně. Ale pohled na všechnu tu krev mě probral. Uvědomila jsem si, že musím se svým životem něco udělat. Přestala jsem brát prášky, protože mi po nich bylo jenom hůř. Naučila jsem se všechny ty pocity zahnat do jiné části mého mozku. Naučila jsem se je potlačovat a nedovolit jim vystoupit zpět na povrch. Občas jsem se na to soustředila tak moc, až jsem nedokázala jasně myslet. První měsíce po tom, co se to stalo, jsem prožila v ještě větší mlze. Už jsem nedokázala dělat nic jiného, než potlačovat své pocity. Postupně se to zlepšilo. Stala se z toho moje každodenní činnost, přestala jsem se o to snažit, ale i tak se to dělo. Samo od sebe. Už to bylo automatické. *nedokázala se mu dál dívat do očí. Sklopila hlavu a ze všech sil se snažila zadržet pláč. Ví, že vynechala to, že se s ním v posledních měsících opět párkrát sešla, ale o tom se nikdo nikdy nedozví.* Ani si nedokážeš představit jak moc se za to stydím.*zakroutí hlavou*

*Pořád nedokáže rozdýchat to, co se dozvěděl po Tribunálu. Tribunálu samotného se neúčastnil, ale zprávy o tom, co se tam stalo se rozšířili po paláci nadsvětelnou rychlostí. Jeho táta je mrtvý a on má v sobě geny dvou snad nejhorších lidí na světě. Od okamžiku, kdy se to dozvěděl nevyšel ze svojí komnaty. Sice svého otce neměl úplně v lásce, ale pořád to byl jeho táta, který ho vychoval a to, že zemřel ho dost sebralo. A stejně tak zrada jeho staršího bratra. Vždycky k němu tak nějak vzhlížel a teď zjistil, že zmizel, aby pomohl jejich otci v nároku na korunu. Dneska poprvé z komnaty vylezl. Na sobě má zmuchlanou košili a pod očima tmavé kruhy z nedostatku spánku, protože nemůže pořádně usnout. Zamíří do hudebního salonu. Hudba ho vždycky uklidní a pomůže mu myslet na něco jiného. A přesně to teď potřebuje. Dojde do salonu a volba nástroje je jasná. Umí hrát sice na klavír, bubny i kytaru, ale teď mu pomůže se pořádně vymlátit a proto sedne za bubny, vezme do rukou paličky a začne bubnovat první písničku, která mu přijde na mysl, aniž by pořádně věděl, co za písničku to je.*

*Ona na Tribunálu nebyla, nechtěla se ho účastnit. Takové události jí nedělají dobře a jednoduše po tom co se doslechla co se tam stalo. Odmítala věřit, že to všechno je pravda. že lidi se kterýma vyrůstala jsou potomci, těch špatných. Nikdo z nich nebyl zlý. Jonas nemůže být špatný člověk, věc která jí ale na tom všem štve asi nejvíc je zrada Tobiase, který se přidal k jejich otci, který nikdy nebyl dobrý. Byla z toho nehorázně smutná. Rozhodla se jít na procházku po chodbách. Měla jednoduše žluté šaty na ramínka, a na nohou chundelaté papuče. Už na chodbu se ozýval hluk z hudebnýho sálonu, proto se rozhodne nakouknout. Její oči se po dlouhé době na moment rozzáří.* Ty bubny ti nic neudělaly lásko.*Zahihňá se a rozejde se pomalu zezadu za ním.*

*Dojde do hudebního salonu, protože hudba ho vždycky uklidňovala a pak začne hrát na bubny, ani neví jakou písničku, a soustředí se na každý úder zvlášť, aby dali dohromady co nejdokonalejší verzi písničky znějící v jeho hlavě. Je tak zabraný do bubnování, že mu až po chvíli dojde, že na něj někdo nejspíš mluvil. Přestane bubnovat a zmateně vzhlédne. Jeho pohled zjihne, když uvidí Vic.* Jo, já vim. Jenom ... mě to uklidňuje. *Vydechne a prohrábne si zoufale rukou vlasy. Otočí se v sedě čelem k ní a obejme jí okolo pasu.* Jak se máš? *Zeptá se jí a pak zaboří obličej do jejího břicha, které má akorát v úrovni obličeji, když sedí a ona stojí, a nadechne se její vůně. Její přítomnost je pro něj to největší uklidnění.*

*Neurčila si cestu kam půjde a rozhodla se jen procházet po chodbách. To až hluk její kroky  přesměroval rovnou k hudebnímu salonku, kde si všimla Jonase sedícího za bicími. Usmála se a rozešla se rovnou k němu.* Já vím že jo, ale jde to slyšet přes půlku paláce.*Poznamená pobaveně a zaculí se nad tím. Rukama si ho přitáhne k sobě blíž a začne mu pročesávat vlasy. Vždy si s nima ráda hrála, ale teď mu žádnej úžasnej účet udělat nemůže.* Jsem zklamaná, z toho že to Tobias udělal. Že se přidal k vašemu otci.*povzdychne si než se odmlčí na delší dobu.*Uvědomila jsem si tím, že se známe moc dlouho na to, že už o tebe nechci přijít.*Poví s klidem a pousměje se, možná by se mohli ve vztahu posunout. Sice spolu nejsou dloouho, ale znají se v podstatě celý svůj život, na co by museli čekat.*

Jo, zrovna teď nějak nemám na to se nad tím zamýšlet. /Příště bych si mohl jít zahrát zase po delší době do města./ *Napadne ho, ale dál už podobné myšlenky nechá plavat a soustředí se jenom na blízkost Vic. Zaboří jí obličej do břicha a nadechne se její vůně. Jemně se pousměje, když mu začne pročesávat rukou vlasy, protože je mu to příjemné. Po její odpovědi si povzdychne.* Nikdy bych to do něj neřekl. *Zrada jeho bratra ho doopravdy hodně zabolela.* Nepřijdeš, neboj. Nikdy tě neopustím. Na to tě až moc miluju. *Slíbí jí a o trochu se od ní odtáhne, aby se jí mohl podívat do očí.* Došlo mi, že už si svůj život nedokážu představit bez toho, aniž bys ty byla jeho součástí. A chci, abys byla součástí mého života jak jen je to možné. A já zase součástí toho tvého. *Nervózně polkne, protože se bojí, že by mu přeci jen mohla odpovědět negativně. I tak ho to ale nezastaví od toho, aby si před ní klekl na jedno koleno a z kapsy vytáhl krabičku s prstenem, kterou u sebe nosí už pár dnů.* Takže se tě chci zeptat, Vic. Vezmeš si mě za muže? *Zeptá se jí a u toho se jí nervózně dívá do očí.*

¨Když ohluchne půlka paláce, aspoň budeme vědět kdo za to může.*Namítne vážně ale zazubí se nad tím, skutečně to nemyslí špatně, nikdy nic nemyslí nijak zle. Když ho má u sebe automaticky si začne hrát s jeho vlasy a usmívat se u toho jak nejvíc zamilovanej člověk na světě. Přikývne nad tím, jistě kdo by to taky do něj řekl.. Nic tomu nenaznačovala do chvíle, než se rozhodl zmizet bůhví kam a objevit se tu s jejich otcem.* A já miluju tebe víš?*Skousne si spodní ret a oplatí mu pohled do očí. Přičemž začne poslouchat jeho slova. Srdce jí přitom nehorázně začíná bušit a nevěří vlastním uším, jestli se jí to třeba nezdá jako už tolikrát, přece se nemohl skutečně rozhodnout. Překvapeně vykulí oči, když ho vidí si klekat na koleno, následně se její oči rozzáří, skloní se k němu, aby spojila jejich rty v polibek.*Vezmu, jasně že si tě vezmu.*Zašeptá s úsměvem na tváři a kouká mu tak do očí.*

Jo, to jo. *Přikývne s uchechtnutím a pak už jí zaboří obličej do břicha a užívá si její přítomnost. Podívá se jí do očí, když mu řekne, že ho miluje a pousměje se.* Teď už jo. *Odpoví jí a pak znervózní a popravdě ani pořádně neví, co jí to říká. Jenom ví, že si kleknul na jedno koleno a otevřel krabičku s prstýnkem, jak bylo v plánu. Teď by asi ani nezaznamenal, kdyby se jí omylem zeptal, jestli si dá pizzu, místo toho, aby se zeptal, jestli si ho vezme. Oplácí jí polibek, do kterého se šťastně usmívá a když mu řekne, že si ho vezme, vezme její ruku a navlékne jí prstýnek.* Teď jsi ze mě udělala toho nejšťastnějšího člověka na zemi, víš? *Usměje se na ní zamilovaně, zatímco vstává a pak jí položí ruce na boky a přidržuje si jí tak u sebe.*

*Je ráda, když se k ní tulí, proto by něco namítla, když se rozhodl od ní odtáhnout, ale neudělá to. Jelikož jí řekl ta úžasná slova.*Héj!*Zakňučí se smíchem a zavrtí hlavou, určitě to musel vědět i bez toho aniž by mu svá slova řekla. Čeká co všechno z něj vypadne, než je to nakonec ta jedna jediná otázka, kterou v tenhle moment opravdu nečeká. To, že jí oplatí polibek, určitě znamená, že je s odpovědí spokojený.*Zajímalo by mě, jak můžeš být šťastnější člověk než já.*Uculí se a ruce si položí na jeho ramena. Přece jen pořád je oproti nemá  strašně malinká, jako trpaslík. Stoupne si na špičky a začne se zase věnovat jeho rtům, než se přemístí na krk, kde ho několikrát lehce kousne. Jo nemůže si to neodpustit. Tohle je jejich šťastný den a nikdo a nic jim to nevezme.*

*Zasměje se jejímu zakňučení a potřese nad tím pobaveně hlavou. Pak se na ní zase podívá a nadzvedne obočí.* Copak? Teď jsi mi to prostě potvrdila. Neumím ti číst v hlavince. *Zazubí se na ní a pak už před ní poklekne a pořádá jí o ruku, jak to má už pár dnů v plánu. Je šťastný, že mu řekne ano a se vší tou radostí jí oplácí polibek.* Tak jsme nejšťastnější pár. *Navrhne kompromis a přidržuje si jí u sebe za její boky. Pobaveně se pousměje, když vidí, jak si musí stoupnout na špičky, aby dosáhla na jeho rty a pak jí oplácí polibek a aby měla k jeho rtům snadnější přístup, chytne si jí pod zadkem, nadzvedne si jí a její nohy si omotá okolo těla. Nakloní hlavu na stranu, když ucítí její polibky na svém krku a když ho kousne, trhaně vydechne. Pár kroky se ocitne u stěny, na kterou jí lehce natiskne zády a pak začne svýma rukama putovat hladově po jejím těle.*

Ale měl bys to umět, když se znám tak moc dlouhou dobu.*Namítne naprosto vážně na jeho slova, jelikož si myslí, že by bylo určitě lepší do budoucna se to naučit.. Jen co jí požádá o ruku se proto i dočká kladné odpovědi. V tomhle nemá proč váhat a přemýšlet. Je jen její a tímhle to bude na pořád.*Myslím, že s tím můžu souhlasit.*Skousne si spodní ret a pokývne hlavou. Na to mu začne věnovat polibky. Překvapeně zamrká když si jí zvedne a nohy si dá kolem jeho těla. Následně na to ozdobí jeho krk několika fialovými flíčky a pousměje se, když uslyší jak špatně dýchá. Pod dotekem jeho horkých dlaní se chvěje, chce víc...chce ho. Nespokojeně zakňučí a svými rty se přesune k jeho uchu.*Tady....ne.*Jediná slova, která v ten moment dokáže vydechnout. Nechce aby jejich první milování proběhlo tady. Proto doufá, že si jí odnese.*

Občas možná odhadnu, co si myslíš, ale umět číst v hlavě druhých neumí nikdo, zlato. *Zasměje se a pak navrhne kompromis v podobě toho, že jsou nespokojenější pár na světě a pousměje se, když s ní souhlasí. Pak už jí opětuje polibky a aby měla k jeho rtům lepší přístup, nadzvedne si jí a omotá si její nohy okolo svého těla. Když se začne věnovat jeho krku, přerývaně vydechne a je mu úplně jedno, že bude mít po krku fialové skvrny. Natiskne jí jemně na stěnu a rukama jí hladově začne jezdit po těle. Celým jeho tělem proběhne jiskření, když slyší její hlas u svého ucha a pak krátce přikývne.* Takže tvoje komnata? *Navrhne potichu a stojí ho to hodně úsilí, aby dal své nohy do pohybu a opustil hudebnu spolu s ní v náručí.*