Střecha paláce s výhledem na město

*S kytarou míří na střechu, kde si plánuje zahrát. Na sobě má obyčejné šedé džíny a modré tričko. Vlasy má stáhlé do culíku. Nijak se naparádila, proč taky? Na střeše stejně nikdo nejspíše nebude. Taky není, když tam vejde. Sedne si na jednu z pohovek. Zabrnká první pár tónu.*/Je rozladěná./*Pomyslí si a začne ji ladit zpět. Po chvilce to zase zkusí a když zjistí, že je to lepší, pousměje se a dá se rovnou do hraní první písničky. Kterou se stane Take on the world, její oblíbená. K tomu začne po chvilce i zpívat.*

*Je pořád docela zmatená z toho, že se její zasnoubení zrušilo. Teda vůbec si na to nestěžuje, přece jen ji to vykouzlilo úsměv na rtech, ale doufá, že jejího ex-snoubence někdo uvidí. Rozhodla se zůstat hase chvilku v paláci, vzala to přes kuchyň kde si nabrala talíř čokoládových sušenek a teď je cestou po chodbě pojídá. Na sobě má černé rifle a hnědou košili, nemá důvod nosit šaty, i když je v paláci a možná by měla, ještě když je jako host, ale nemá na šaty náladu. Kudrnaté vlasy má rozpuštěné, jako vždy. Po chvilce dojde až před střechu, ze které uslyší zvuky kytary a zpívání. Když vejde dovnitř a uvidí nějakou dívku, jde ještě více dovnitř. Přejde před pohovku, na které sedí Kasey, což zjištění, že je to ona ji donutí se pousmát.* /Takže přeci jen neutekla./ *Posadí se na zábradlí naproti ní a poslouchá ji. Nakonec to ale nevydrží, ani sušenky ji nezastaví a promluví.* Tak jak to dopadlo? Potkala si se už a ním? *Nakloní hlavu na bok, přičemž k ní natáhne ruku s talířem, na kterém jsou sušenky s výrazem, aby si vzala.*

*Když dojde na střechu, snaží se naladit svou kytaru. Je docela rozladěná a nehraje dobře. Když usoudí, že je to už ucházející, dá se do hraní a zpívání. Když někdo promluví, přestane hrát a trhne sebou. Neslyšela nikoho přicházet, asi díky tomu, jak byla zabraná do hraní. Když zjistí, kdo to je, musí se pousmát. Ještě dívce nestihla poděkovat za to, že ji zastavila v tom odchodu. Nikde ji nepotkala. Ale dneska to určitě napraví. Na její otázku přikývne a vydechne.*Asi bych se měla omluvit. Nechovala jsem se zrovna příjemné.*Řekne jí.*Je mi to líto. Omlouvám se a taky děkuju, že jsi mě zastavila. *Usměje se na ni a pak si vezme sušenku.* Potkala jsem ho a vyřešili jsme to mezi sebou. Sice si pořád nevzpomínám.. Ale začínám k němu zase cítit něco víc. *Ví že si ho chce vzít a být s ním.*/Možná bych si měla otevřen přiznat, že ho miluju./*Proběhne jí hlavou znenadání tahle myšlenka. Všimne si až teď, že Winnie sedí na zábradlí a nadzvedne obočí.*Bacha, ať nespadneš*Nechce, aby se jí něco stalo.*

*S úsměvem a plnou pusou sušenek dojde až na střechu, kde uslyší zvuk kytary a zpěvu, což oboje jak následně zjistí patří Kasey, kterou už jednou potkala a to když ji rozmlouvala útěk. Na dívku se pousměje a následně se na ni zazubí.* To se přežít dalo. Nebylo to nejhorší. *Pokrčí rameny s pobaveným úsměvem.* Rádo se stalo, sem tam dobrý skutek neuškodí. *Ušklíbne se a zvědavě na ni upre očka.* No vidíš, a ty by si mu utekla. Nakonec spolu budete až do stáří a budete spolu háčkovat ponožky a luštit křížovky. *Stále ma na tváři pobavený úšklebek. Když ji upozorní aby nespadla akorát si vezme další sušenku a jen pokrčí zase rameny.* Nespadnu, jsem šikovná. Teda snad. A když jo, můžeš na mě vysypat zbytek těch sušenek? Chci umřít s jídlem. *Uculí se na ni a zase si nacpe pusu.* Photohe hidlo he to nehlepshi... *Nakoenc sušenky polkne a rukávem od košile si utře koutky úst.* ...s čím můžeš umřít.

*Když se tady objeví Winnie, vzpomene si, jak se vlastně ne moc příjemně chovala, když se potkaly poprvé a ona jí rozmlouvala útěk. Hned se jí za to omluv a když si na to jen vzpomene, docela se stydí. Přikývne a usměje se, když od ní slyší, že je to dobrý.*I tak je mi to líto.*Dodá ještě. Ale je ráda, že ji tím nějak moc neranila nebo tak. To nechtěla. Poděkuje jí i za to, že jí to rozmluvila. Teď, jak si s Bastinem zase promluvila a vyřešilo se to s ním, je šťastná. Zasměje se.*Háčkovat ponožky a luštit křížovky? Osobně bych se nedivila té křížovce, kdo ví, kdy zase zešílím, ale že bych háčkovala ponožky si fakt představit nedokážu.*Řekne pobaveně. Vezme si od ní sušenku, která jak zjistí později je moc dobrá. Pak ji upozorní aby nespadla. Protože pochybuje, že umí Winnie létat, tenhle pád by nejspíše nepřežila.*/Jsme na střeše, jasně, že by to nedala./*Uchechtne se zase.*Dobře, tvoje poslední přání ti splním, ale i tak se pokus nespadnout, jo?*Poprosí jí.*Palačinky jsou lepší..* Řekne nesouhlasně. Zvedne se a přejde k baru, odkud vytáhne pro sebe džus, podívá se na ni.*Chceš něco?

*I ona se nechovala zrovna v pohodě, mírně k člověku, který chce utéct. Možná na ni mohla být milejší, ale to snad ani neumí. Ale je ráda, že to vyšlo. Když zase řekne, že ji je to líto, protočí očima.* Jsi jak zaseknutá gramofonová deska. *Zamumlá s pohledem upřeným na nebe. Asi aby Kasey neviděla až znovu bude protáčer očima.* Vždyť to dělají staří lidi, ne? A třeba vam hrábne dřív. A nebo fajn, ty budeme luštit křížovky a on háčkovat ponožky. Nebo plést. Nevím jak se dělají ponožky. *Zašklebí se na ni s pobaveným pohledem. Když ji upozorní na to, aby nespadla, podívá se očkem dolů a poté zase na sušenky.* Pokusí se tvoje přání vyplnit. *Zasalutuje s úplně vážným pohledem, no který nevydrží dlouho.* Všechno sladký je dobrý. *Zamumlá nesouhlasně pro jistotu ona. Jakmile se jí zeptá, jestli chce něco k pití, nakrci zamýšleně obočí.* /Od alkoholu bych se měla držet./ Tak třeba nějakou... Limonádu? *Pokrčí rameny stále s nakrčeným obočím.*

*Zase se jí omluví a po její poznámce, že je jak zaseknutá gramofonová deska se zasměje.*Tohle jsem už několikrát slyšela.*Nevymlouvá jí to, protože je si vědoma, že se tak vážně chová. Přizná jí s úsměvem. Když od ní slyší, že má jako stará háčkovat ponožky a luštit křížovky, poznamená, že ty křížovky jí až tak nevadí, ale to, že by měla háčkovat ponožky jí nepřijde nejlepší. Naopak si to nedokáže představit.*Doufám, že tohle se nestane. Až zestárnu, chci být jako moje babička. Ta je docela aktivní. Občas se účastní plesů a spolu s mým dědou hodně cestují, když mají konečně volno od povinností.*/Protože jsem je zastoupila místo nich já./Ty vůbec máš někoho?*Tohle ji skutečně zajímá. Pak ji požádá, aby si vážně dávala pozor a nechtěla zkoušet, jestli umí létat nebo ne. Jí je jasné, že ta odpověď bude negativní a doufá, že i jí. Když zasalutuje pobaveně potřese hlavou.*To ano. Sladké je nejlepší. Ale i ostatní je dobré. Třeba pizza.*Řekne. Pak přejde k baru kde si vezme džus a nalije si do sklenice a zároveň se zeptá jí, jestli něco nechce. Klidně jí něco dá, nemá s tím problém.*Dobře.*Usměje se a vezme z ledničky coca colu. Ta snad nikoho neurazí, ne? Přejde zase k ní a podá jí ji. Zase se posadí na gauč a dá si nohu přes nohu. Přitom se napije a odloží sklenku na stůl. Pohled jí padne na kytaru, kterou má opřenou vedle.*Hraješ na něco?*Položí jí další otázku, aby hovor nestál.*

*Když řekne, že to o té zaseknuté gramofonové desce slyšela už hodněkrát, opět nad tim protočí očima.* A nenapadlo tě někdy se odseknout? *Samozřejmé to myslí mile, tuhle dívku si oblíbila, sice jí netrvá získat důvěru dlouho u všech lidí, ale to už je vedlejší.* A pak tě někde z té akce trefí šlak, že stejně skončiš u luštění křížovek a dělání ponožek. *Zaculí se na ni jako andílek, přičemž na ni upře pobavený pohled. Když se ji zeptá, jestli někoho vůbec má, poškrábe se na zátylku.* No. Byla jsem zasnoubená. Ale jsem to jedno procenta ze sta, kde se to zruší. Takže... Ne, jsem teď momentálně volná. Takže si můžeš klidně zahrát na seznamku. *Mrkne na ni, ale to poslední myslí spíše ze srandy, sama je ráda, že se na jejího ex-snoubence neupnula, jak má většinou ve zvyku. Možná to bude tím, že se s ním setkala tak málo. A to dvakrát.* Jídlo nejlepší přítel člověka. *Zazubí se s pohledem upřeným ma zbytek sušenek, přece jen jich víc už snědla cestou sem.* Děkuji ti, dobrá duše. *Přikývne a vezme si od ní pití, přičemž seskoči se zábradlí a sesne si na zem.* Ne. Jako malá jsem se měla učit, ale to víš, nebavilo mě to. *Pokrčí rameny a opět se napije.*

*Řekne, že zaseknutá gramofonová deska jí řekli už mnohokrát. Na její otázku jenom pokrčí rameny.*Nemohu si pomoc.*Řekne jí. Pak probírají to, že má háčkovat ponožky a luštit křížovky s Bastienem ve stáří, což se jí moc nelíbí. Nechce háčkovat ponožky. Doufá, že bude jako její babička, což Winnie taky řekne.*Nech toho, to se nestane..*Namítne pobaveně.*Víš, co? Uvidíme. Třeba ti jednou ode mě přijde balíček, kde budeš mít uháčkovaný krásně růžový křiklavý svetr. A ne, že ho nebudeš nosit! Já si to ohlídám.*Pohrozí jí prstem. Zeptá se, jestli ona někoho má a docela ji překvapí, že se její zasnoubení zrušilo.*Tak to máš štěstí? *Zvedne to do otázky. Protože co ona ví, taky se do svého teď už bývalého snoubence mohla zamilovat.*Mám?*Zeptá se s úsměvem.*Tak platí. Koho by sis představovala? Blonďák, brunet? Nebo něco exotičtějšího? *Nadzvedne jedno obočí.*Přesně tak, žádný pes. Jídlo.*Souhlasí s ní. Nakonec jí slíbí, že teda pokud přece jen spadne, vysype na ni zbytek sušenek, ale doufá, že tohle se nestane. Následně jí přinese coca colu a sama se napije svého džusu. Protože zahlédne svou kytaru zeptá se, jestli ona na něco hraje.*A co teda ráda děláš? Kromě jezení sušenek a zastavování random lidí při odchodu z paláce?

*Jen za dnešek bude mít asi rekord v protáčení očí. Ale nemyslí to nijak zle, jen jí to prostě nutí. Vážně si myslí, že se ji to stejně stane a ona bude plést ponožky nebo cokoliv jiného a u toho luštit křížovky a poslouchat dechovky.* Ale co tak vím z deníku mé mamky, tak moje babička taky nebyla zrovna ta typická stará bábi. Co jsem z togo tak zjistila, byla ulítlá na trávě. *Zamumlá s úšklebkem na rtech.* Když nebude v křiklavě růžové, tak se bránit nebudu. V takové hnědé by to šlo, pokud to nebude taková ta hnusná kousavá látka a hnusný vzor. *Zašklebí se na ni, ale hned se usměje od ucha k uchu.* No, asi? Teď se cítím tak divně volná. A ještě k tomu sama skončit nechci, i když být sama a mít tak třicet koček nezní špatně, ale tak chci vypadnout z Belgie. A takhle jsem to měla jistý. *Pokrčí rameny a vážně doufá, že její nabídku vezme ze srandy. Když ji ale začne dávat návrhy, zamrká a vztyčí prst.* To byla sranda. Chápeš to, že jo? Ne že se mi před komnatou objeví zítra od každýho něco, jnak budeme útěk vymlouvat mě. *Zamumá, ale zase se hned pousměje. S úsměvem přikývne a pohled přesměruje na její kytaru.* Plavu, zbavuju barů jejich zásob, objevuju nové bary, jezdím na kole. *Pokrčí rameny. Píše si i deník, teda pokračuje v tom, který jeji matka nedopsala, ale o tom nikdo neví a taky to tak jeste zůstane.*

Taky máš zajímavou rodinu.*Řekne jí s úsměvem.*Jak jsme my dvě vůbec příbuzný?*Zeptá se jí, protože sama si tím není jistá.*Bude to ten nejvíce růžově křiklavý svetr.*Zazubí se na ni. Uchechtne se.*Pokusím se vybrat dobře.*Ujistí jí. Pak začne přemýšlet, koho by jí tak mohla představit. Napadne ji její bratr, ale ten by ji asi sám pak uškrtil.*/Však já na to ještě přijdu../Být sama není zase tak dobrý. Aby ti pak někdo, kdo ti rozumí nechyběl.*Řekne jako největší odborník na vztahy.*Tak můžeš přece vycestovat jen tak pryč, ne? Určitě by to nějak šlo.*Uměje se na ni. Zazubí se nevinně.*Neboj, tohle ti slíbí. Ale třeba na plese bych ti mohla domluvit tanečníka..*Nenechá se jen tak odbít. Zeptá se, co ráda dělá, kromě toho zastavování lidí a jedení koláčků. Když slyší o barech, vzpomene si na Bastiena.*/Ale toho jí nikdy nedám. Ten je jen můj./*Pomyslí si.*Já taky docela ráda plavu. Jednou jsem zkoušela i surfovat, ale...*Nechá tu myšlenku volnou a zavrtí hlavou.*Jinak ráda čtu a tančí.*Řekne jí, i když se vlastně neptala.*

/Měla jsem zajímavou rodinu. Copak já vím, kde babička skončila? Na tohle je i deník krátkej./ *Když se ji zeptá, jak jsou vlastně příbuzní, zamýšleně se nakrčí.* Už jenom ten fakt, že jsi Shchreave. Ja bych taky byla Schreave kdyby si ta vzal mámino příjmení. Moje máma je... Byla Nikolaos Schreave a její máma byla Morgan Schreave. A víc jmén si už nepamatuju. Mama má v deníčku sepsaný pár jmén ještě je tam její děda na... Asi J a máma asi na... P? N? B? Něco z toho. Ale nevím, kdo jsou tví rodiče, moc lidí tady vážně neznám. *Pokrčí tameny. Sice jako malá tady byla asi dvakrát, ale byla vážně hodně malá a už si vůbec nic nevybavuje.* Tak to nosit nebudu. *Zamumlá a věnuje ji jedno pobavené mrknutí.* Teoreticky bych mohla, ale je tu možnost, že mě nenechají. *Vysvětlí ji s menším úsměvem na rtech.* Budu mít kočky, to mi bude stačit. *Mavne nad tím rukou, přičemž potom na ni hodí varovný pohled. * Opavaž se. Mi. Někoho. Dohazovat. *Větu rozkouskuje snad aby to mělo větší efekt.* Nech mě hádat, smetla tě vlna, ty ses topila a pak nevim, stala se z tebe mořská panna? *Nevinně na ni uculí, což je twn největší výraz andílka co snad dokáže.*

*Zeptá se, jak jsou vlastně příbuzné.*Hmm.. Morgan Schreave..*Poklepe si prstem na bradě.*Ta byla dcera Jonaha Schreave.*Rodokmen své rodiny zná dobře. Vždycky jí fascinovalo, jak se vlastně jejich rodina roztrostla jen od Jonaha a Eathena.*Jonah byl starší z dvou bratrů, ten prvorozený byl Eathen. A Eathen měl za syna Adriena, což je můj děda. Ten měl spolu s mojí babičkou moji mámu.*Pak si ještě na něco vzpomene.*A vlastně Morgan měla za bratra Anthonyho a ten měl syna Andrewa a to je můj táta. Takže nejjednodušší pojmenování toho, jak jsme příbuzné jsou asi vzdálenější sestřenice.*Řekne jí.*Ale budeš.. Já na tebe vždycky nalítnu na nečekanou inspekci a jestli ho nebudeš mít na sobě, už nikdy nedostaneš ani jednu sušenku.*Řekne pobaveně. Pak řekne, že přece může vycestovat i bez toho, aniž by se za někoho vdala.*Třeba ano, nepřestávej doufat.*Řekne s úsměvem. Zasměje se, když zase řekne, že budou stačit kočky.*No, jak myslíš./Ale někoho se ti stejně pokusím dohodit. Zvedne ruce v obraně.*Neboj, neboj../Budeš šťastná../*To, jak větu rozkouskuje a dá důraz na každé slovo nijak nevnímá, ignoruje to.*Ano, z toho, že jsem surfovala mi najednou narostl ocas.*Uchechtne se.*Tak tragický to zase nebylo. Ale jo, spadla jsem, několikrát a ještě týden po tom mě bolelo celý tělo.

*Pozorně ji poslouchá, i když je ráda, že to vůbec pobírá pi chvilce a ro mluví jen o bratrech Schreave. Když lak začne mlucit o bratrovi její babičky a o její tátovi, je ráda, že ji mizek zatím ještě neexplodoval, ale nemá od toho daleko. Když jí řekne, že jsou vzdálené sestřenice, nakloní hlavu na bok.* To se tady všichni množí i mezi sebou? *Přihmouří oči nad tím, kolik lidí už vyjmenovala a to řekla jen vážně malou část jejich rodiny.* Tak to bych ty sušenky i obětovala, stejně mám radši koláčky a čokoládu. *Pokrčí rameny s vyrazem, že ji to vůbec nevadí.* To se docela bojím. *Uchechtme se, jelikož si myslí, že je schopná každou minutu pro někoho poslat. Potom větu rozkouskuje a zamračí se, když to s ní ani nehne.* Jo, protože tě třeba nějaká kousla. *Pokrčí s úšklbkem na tváři rameny.* A od té doby si nesurfovala? *Zepta se ji s povytazenym obočím.*

*Zamyslí se a zavzpomíná, jak vypadá rodokmen Schreave. Ona si ho pamatuje docela dobře. Přece jen je to její rodina, dokonce se jej i učili a ona neměla problém v tom, si ho zapamatovat. Pokrčí rameny.*Moji rodiče se do sebe zamilovalo a příbuzenský vztah mezi sebou měli asi jako já a ty, možná i vzdálenější, teď si nejsem úplně jistá.*Řekne jí.*Tak bych ti sebrala koláčky a čokoládu.*Upraví její trest, kdyby náhodou zjistila, že Winnie nenosí její určitě nádherně háčkovaný křiklavě růžový svetr, protože tohle by byl vážně zločin. Pak jí řekne, že nikoho shánět nebude, ale snad všem je jasné, že aspoň jednoho člověka jí prostě zkusí dohodit.*/Za pokus nic nedám./Takže.. jsem měla surfovat a spadnout, pak mě z toho kousla mořská panna, jako pavouk spidermana a já díky tomu mám po každým kontaktu s vodou ocas?*Zeptá se pobaveně.*Pak jsem to ještě jednou asi zkoušela, ale pak ne. Ani mě to nijak nechytilo.

*Nechápe jak kdy v životě mohla říct, že v jejich rodině v Belgii je hodně členů. Teď když slyší toto tak to vůbec ale vůbec nechápe, kdy ti lidi odsud mají čas na to takhle zvětšovat ten rodokmen.* Už si nikdy nebudu stěžovat na to, že v Belgii máme hodně členů v rodině. *Nakrčí nad tím obočím a mírně zakroutí hlavou.* Takže jo, fakt se tady množíte i mezi sebou. Aspoň máte jistotu, že to tady nevymře. *Rozhodí zamyšleně rukama.* No to víš že jo. *Zamumlá a ohrne nesmlouvavě spodní ret, když řekne, že ji sebera i její dvě oblíbená sladká jídla. Není si jistá, jestli chce, aby ji vůbec někoho dohazovala. Třeba by si někoho někdy sama našla. Do života ji stačí povyražení na jednu noc nebo den a toho chlapa pak už nikdy nepotkat.* Třeba? Ale ro si řekla ty, já ne. *Poše ji nevinné vzdušnou pusu.* Taky když jsem na kole padala, pak jsem znovu nasedla poté mě už nikdo z kola nedonutil slézt, jezdila jsem i do své komnaty na kole. *Nad tou vzpomínkou se zakření a usměje od ucha k uchu.*

*Usměje se.*Belgický rodokmen neznám.*Tak dobrou paměť zase nemá. Zasměje se.*U rodokmenu Schreave je jasný, že nikdy nevymře. Je nás tolik, že to snad ani není možné.*Uchechtne se znovu. Když řekne, že nebude nosit její svetr, začne jí naoko vážně vyhrožovat, že jí sebere čokoládu a koláčky, pokud dojde na to, že jej vážně nebude nosit.*/Konečně někdo stejně bláznivej jako já./*Pak plánuje, jak jí někoho dohodí, aby nebyla sama. Když je ona teď šťastná, když je zasnoubená s Bastienem, tak chce aby byli šťastní i ostatní. Už poznala, že láska je něco krásnýho a to stejný si zaslouží zažít i Winnie. Jen díky ní navíc s Bastienem může být. Jinak by utekla a to by jejich vztahu asi moc nepomohlo. Pak tady spolu vymýšlí nějáké ty konspirační teorie o tom, jak surfovala a jak Winnie určitě správně odhadne.. spadla do vody a díky tomu jí kousla mořská panna, díky čemuž se ona stala taky jednou z nich.* Uchechtne se, když jí pošle vzdušnou pusu a nějak to už nekomentuje.*Upřímně si nedovedu představit, že bych měla jezdit po paláci na kole. To z tebe byli určitě všichni nadšení, že?*

Myslíš, že já jo? *Ušklíbme se. Sice by ho znát měla, trochu i zná, ale nepamatuje si ho úplně celý. Tak tři až čtyři generace možná.* Teď je možná dobře, že se jmenuji de Croy-Solre a ne Schreave *Úšklebek na tváři ji stále přetrvává.* Jestli někdy vymřete, tak bude konec světa a budou to poslední lidi na zemi. *Pobaveně se uchechtne a nad konverzací o křiklavě růžovém svetru protočí očima.* /Asi máme nějakej divnej gen společný./ *Ohledně dohazování někoho si není jditá, jelikož se na nikoho nechce upínat. Proto radši volí někoho na chvilku, protože nemá ráda, když se na někoho upne. Nad těmi věcmi co vymyšlí potom se jen zubí, protože je přece reálný aby ji kousla mořská panna.* Byli. Hlavně když jsem chtěla zkusit jet i ze schodů, skončila jsem se zlomenou rukou. A se zlomenou rukou jsem chtěla jet do schodů. Všichni ze mě byli nadšení. *Zasměje se te vzpomínce, to ji mohlo být tak pět až šest let, ale pořád si to taktak vybavuje.*

No, jako možná bys aspoň trochu měla.*Zasměje se. Možná ano.*Souhlasí s ní. Uchechtne se, když řekne, že pokud Schrave vymřou bude to tím, že budou poslední lidé na zemi.*Tohle se nestane. My bychom nějak lidskou populaci zachránili.*V tohle skutečně věří. Pak se baví o růžovém svetru a následně i o tom zda jí někoho dohodí nebo ne. I přes její nesouhlas to stejně má v plánu udělat.*/Bude to legrace a ona mi ještě poděkuje, když bude šťastná./*Díky tomu, jak se baví mořské panně jí přijde ještě více, že jsou příbuzné, protože jsou obě dvě tak nějak stejně šílené. Když od ní zjistí, že jezdila na kole i po paláci, nedovede si to představit v jejím provedení.*/Taky ono jezdit na kole a surfu je něco jiného. Kdybych si vzala surf a sjela s ním hlavní schodiště, asi by byli lidé ještě méně nadšení, jak rodina Winnie, když ona jezdila na kole./Ou.. Ty máš fakt šílený nápady.*Potřese hlavou, když slyší i o zlomenině. Zasměje se spolu s ní. Dopije džus a odnese sklenku zase k baru, kde ji krátce umyje. Otočí se zase na Winnie.*Já už půjdu. Moc ráda jsem tě tu dneska potkala, snad se zase někdy potkáme.*Řekne s úsměvem.*Tak zatím.*Ještě jí od dveří zamává a pak se vydá směrem do své komnaty.*

Dokud vím kdo je král, kdo byli mí rodiče a kdou jsou moje sestřenice a bratranci, tak jdem v klidu. *Prohrábne si sve kudrnaté vlasy, přičemž se u toho na ni zazubí.* To byste se lak začali křížot sestra a bratr, ne? *Popíchne ji s obočím vysunutým skoro až k vlasům. Je ráda, že s ni našla řeč a že ji potom co ji nechala utéct vlastně ještě se omluvila a neomlátila ji kytaru o hlavu.* /Jestli ji napadne mi někoho dohodit, tak si klidně zalítat se sušenkama může ona./ *Potom se nějak dostanou od mořské panny k surfování a od surfování k ježdění na kole v paláci, coz byla její zábava snad celé její dětství.* Ty mě drží pořád, takže jestli uvidíš nekohoz skákat na kole trebaz odsud, já to nebyla. *Zvedne ruce v jakiby obraně.* Já tebe taky. Měj se, a žádný. Dohazování. *Zabodne prst do vzduchu ještě než stačí odejít. Potom taky dopije svoje pití, skleničku umyje, vezme si talíř se zbytkem sušenek a vydá se zpět do kuchyně. Buď odnést talířek nebo doplnit zásoby.*

*Dneska se koná na střeše rozlučka se svobodou a je to asi poprvé co doopravdy hlídal celý den čas, aby tam byl včas. Jinak mu většinou bylo jedno, jestli někam dorazí pozdě nebo ne. Dojde na střechu s nadšeným úsměvem, jako když malé dítě dostane svou vysněnou hračku a rozhlédne se po celé ploše.* Zase jedinej... Tak díky no.. *Zamumlá si sám pro sebe. Rozhodně ale neplánuje čekat, až se ostatní uráčí přijít, takže rovnou přejde k baru a vezme si flašku whiskey. Nemá smysl se zdržovat se skleničkou, když jí stejně vypije nejspíš celou. A nejspíš nejen jednu. Rovnou si pořádně z flašky přihne a pak stočí pohled k městu a sleduje ty světla tam.* /Tak to vidim asi na sólo jízdu, když se na mě vysrali../ *Zhodnotí v duchu.*

*Dneska je jeho rozlučka se svobodou. No možná je i ostatních no..*/Taky nemůžu mít žádnou sólo party? Jako král? Bych se měl urazit./*Na sobě má černé džíny a šedé tričko. Protože měl ještě poradu, skočil se převléct do komnaty a má trochu skluz. Dojde na střechu, kde už uvidí svého bratra jak jinak než s flaškou v ruce.*Ani na mě nepočkáš, tohle ti jen tak nezapomenu..*Řekne mu a s úsměvem se vydá k baru. Vezme si sám flašku whiskey, kterou rozdělá a hned se napije.*Vsadím se, že ještě před půl rokem by se všichni vsadili, že Edelynne bude mít svatbu dřív, jak my dva.*Řekne a sedne si na stoličku, přičemž si zase lokne z flašky.*

*Jediné, co ho nějak na rozlučku donutilo jít je to, že tam může pít a nebude jedinej, kdo bude mít další den možná menší kocovinu. Vzhledem k tomu, že tam nikoho nezná, aspoň teda ne přímo, se mu tam chce o něco míň, není přátelský typ, ale věří, že s falškou alkoholu by se to mohlo změnit. Jeho vzhled vypadá tak jak obyvkle, tmavě hnědé vlasy v kudrlinkách rozházené snad všude, naušnice a piercing na svých místech, volné černé kalhoty a černá mikina, u něj nic neobvyklého. Když najde konečně to místo, kde to má být, vejde tam a nervozně se poškrábe na zátylku při pohledu na Schreavy.* jsem tu asi správně, co? *Zamumlá a pohledem si je oba dva prohlédne, přičenž jde blíže.* Ehm, jsem Bastien. *Rukou si vjede do vlasů a posadí se do nějakého křesla, které je volné.* /Ještě před tím, než jsem poznal Kasey, bych sem naletěl s batohem plným drog a začal pořádně... Slavit?/

*Rozhodně se mu ten nápad příčí, neuvěřitelně moc a co nejvíc to jde. Jít do paláce na rozlučku krále? Ještě když je pozval králův bratr? To se mu vážně nelíbí. A rozhodně tam neplánuje být nějak dlouho. Hned jak se to tam začne nějak zvrhávat, otočí se, vyzvedne Arowen a vydá se pryč. Na sobě má velkou riflovou bundu, bílé tričko a černé roztrhané rifle, takže mu jdou vidět tetování na nohách. Vlasy má rozpuštěné a na tváři nasadí kamenný výraz hned jak se rozloučí s jeho snoubenkou. Po chvilce najde i tu střechu nebo co to vlastně je a už se mu jen příčí pohled na všechny ty nobl věci všude kolem.* /Něco co bych si mohl vzít do svého vlastnictví a nebo nějaká váza, kterou bych jim mohl rozmlátit o hlavy?/ *Hned jak vyjde, povzdechne si a pohledem sjede všechny, co tam jsou.* Hned jak začneš něco namítat, vyřiď si to s tvým bratříčkem, to on nás pozval. A nepřišel bych, kdyby sem nešla i Arowen. *Snaží se mluvit, co nejvíc normálně, takže to dopadne tak, že to trochu procedí skrz zuby a poté se usadí na volné pohovce. Pohledem sjede všechny, co to jsou a zastaví se u toho, kterého ještě nezná a pak zase pohledem sjede ty dva, který zná docela dobře.*

*Dojde na střechu a nespokojeně si pro sebe začne mrmlat, když zjistí, že je tam zatím sám. Jednoduše si vezme flašku whiskey a pak sleduje město před sebou, než se konečně uráčí přijít jeho bratr.* Ani se neuráčíš přijít včas, tohle ti jen tak nezapomenu já. *Ušklíbne se pobaveně a zase se napije z flašky. Trošku v náladě je už díky drinkům, který si dal, než sem přišel. Potřeboval si nějak zkrátit čekání a Charity byla tak nervózní z její vlastní rozlučky, že se rozhodl pro kamarádku whiskey.* Jo, to asi jo. Ale bacha, furt nám můžou zdrhnout od oltáře. *Zasměje se a následně se na střeše objeví Bastien.* Čau, vítej v rodině, brácho. *Zazubí se na něj a pak vezme z baru flašku a hodí mu jí. Následně se objeví Rory. Po jeho udání zvedne ruce do vzduchu na znamení míru a zatváří se jako andílek.* Když už je ten mír a on bude stejně brzo patřit do rodiny. Taky do toho praštil. *Uchechtne se a stejně jako Bastienovi, i jemu hodí flašku whiskey.* Ty jsi vlastně hrozně zpomalenej, Sawe. *Otočí se na svého bratra a sám se svalí na jeden gauč.* Všechny už jsme se stihli podělit o své geny s holkama. Tvoje děti se nejspíš narodí, až ty naše už budou vrásčitý. *Zasměje se.* A jestli máš se splozením potomka nějakej problém... klidně se svěř, jsme tu jenom chlapy. *Zazubí se na něj a pořádně si lokne z flašky.*