Střecha paláce s výhledem na město

*Sedela niekoľko metrov nad zemou a húpe vo vzduchu nohami. Hlava ju bolí, ale čerstvý vzduch jej robí dobre. Sediac chrbtom ku zvyšku strechy nezaregistruje, keď sa k nej priblíži neznámy návštevník až kým neprehovorí. Pri jeho slovách vystrašene nadskočí a rýchlo sa chytí zábradlia, aby nespadla.* /Ako som ho mohla nepočuť?/ *%Cuduje sa.* /Asi toho je na mňa priveľa./ *Dospeje k záveru. V nose ju štípe cigaretový dym. Cez rameno prehodí.* A teba asi nenaučili základom slušného správania. *Odvrkne a ani sa na neho nepozrie. Namiesto toho sa predkloní a provokuje neznámu osobu.* A čo keby som aj skočila? Aspoň by bolo dobré divadielko a budeš mať o čom rozprávať ostatným. *Podotkne a postaví sa na zábradlie a začne balancovať. Pozrie sa na neho, aby zistila jeho reakciu a až teraz si ho prvýkrát prezrie. Niekoľkokrát ho už videla, takže si ho dokázala zaradiť medzi rebelov.* /Paráda. Skvelé. Úžasné. Fantastické./ *Ironizuje v duchu.*

*Dnes má další schůzku, což pro něj znamená odsunout všechny starosti stranou. Bohužel menší kocovina se odsunuje těžko, takže se jí aspoň snažil potlačit prášky na bolest hlavy. Jednoduše toho na něj včera bylo hodně. Ani neví, že psal Polaris, ale ta mu ráno všechno osvětlila, když se vedle ní probudil. Je mu líto, že od ní musel odejít, ale nechtěl schůzku s Ninou rušit nebo přesunovat, takže se zvedl, oblékl a vyrazil k její komnatě. Nechápe pořád, proč psal zrovna Polaris. Proč se mu od ní nechce nikdy odcházet a jak je možný, že ona vždycky ví, co mu říct nebo kdy jenom mlčet a být s ním. Třeba na ten zmatek s Ninou zapomene. Když dojde k její komnatě, zaklepe na dveře a počká, než mu otevře.* Dobré dopoledne. Nebo ahoj, jestli ti nevadí tykání. *Pousměje se.* Můžeme? *Nadzvedne mírně obočí a nabídne jí rámě.*

*Měla mít dnes schůzku s princem Wyattem, ale kdoví proč se z toho cítila špatně...Nejspíš kvůli tomu co četla v novinách, možná podle slov komorných, které tvrdily že to není dobrý nápad. A kdyby jí radši řekly proč, možná by i zrušení sama zvážila. Jenže teď se sama připravovala, šaty si vzala tmavě modré. Stejně na tom tolik nezáleží. Při rozčesávání vlasů, uslyší klepání, takže jednoduše přestane a rozejde se rovnou ke dveřím, které otevře.*Dobré i tobě. Nevadí.*Zamumlá tiše a s přikývnutím příjme jeho nabízené rámě.*Vypadáš unaveně, i když asi míň jako zombie než kdykoliv jindy.*Poznamená s krátkým úsměvem. Jednoduše se při cestě na místo snaží být v klidu a pozitivní, jenže to tak jednoduše nedokáže.*

*Dojde ke komnatě Niny, se kterou má na dnešek domluvenou schůzku a zaklepe na její dveře. Když jí uvidí, nadzvedne koutky rtů o něco víc nahoru a nabídne jí tykání.* Dobře. Tykání mi přijde daleko lepší. Osobnější. *Pokrčí jedním ramenem a vysvětlí tak, proč jí to nabídl. Přeci jen jsou prakticky stejně staří. Pak už jí nabídne rámě a vykročí s ní směrem ke střeše. Po jejích slovech se zasměje.* Takovou lichotku jsem už dlouho neslyšel. Jsem rád, že nevypadám tolik jako zombie. *Odpoví jí pobaveně.* Včera jsem se trochu napil, takže jsem moc nespal. *Přizná a pak už jsou u dveří na střechu, které otevře a nechá jí vejít jako první.* Jak jsem říkal. Je tu krásný výhled. A dneska je skvělé počasí, takže je vidět daleko. *Pousměje se a je rád, že mu to vyšlo a není zataženo tak, že by nebylo vidět nic. Takhle mají na jednu stranu výhled na pozemky paláce končícími rozsáhlým lesem a na druhé straně vidí krásně město i přírodu za ním.*

Jo to asi je..*Souhlasí s ním s klidem, tykaní je to nejmenší co od něj může příjmout.. Už to, že je ještě vůbec v paláci je hodně. Příjme nabízené rámě a po jeho boku se rozejde na místo, kterým byla střecha.Zazubí se a nakloní hlavu na stranu.*Běžně lichotky nikomu nedávám, ani takovéhle...podivné.*Poznamená s úsměvem, je ráda, že ho tím aspoň pobavila. Jelikož o to jí šlo. Zlepšit mu trochu náladu ať byla jakákliv. Po jeho slovech se jí i potvrdí, že je to třeba.*Pil jsi? Stalo se něco? *Zeptá se skoro automaticky, ani už si neuvědomuje, že to dělá, ale její pohled je skutečně upřímný a starostlivý. Výjde dveřmi ven a na střechu. Přitom se také pustí z jeho držení a sama se rozejde až k samotnému okraji. Přičemž se zadívá někam do dáli na město.*Je to tu kouzelné.*Pousměje se a krátce se na něj ohlédne.* Já...děkuji, vážím si toho.. že jsi mě sem vzal.*Zamumlá tiše a s povzdychem svůj pohled zase vrátí tomu nádhernému výhledu.*

*Poděkuje jí za velmi originální kompliment a po její poznámce se zasměje.* Tak to jsem opravdu poctěn. *Zazubí se na ní a pak přizná, že včera trochu pil a to bude nejspíše důvodem jeho vzhledu. Po její otázce zavrtí hlavou a radši se nijak nezaměřuje na její starostlivý tón.* /Proč si o mě skoro všechny dělají takovou starost, když všem akorát ubližuju a je jasný, že všechny z nich si nevezmu?/ *Povzdychne si v duchu.* Nic se nestalo. Měl jsem prostě jenom chuť. *Zalže, ale vzhledem k tomu, že byl vždycky dobrým lhářem, tak není šance, aby to ona poznala. Pak už jsou na střeše, odkud je dneska skvěle vidět do všech směrů. Následuje jí k okraji a postaví se vedle ní.* Ano, to je. *Přitaká a pak se na ní usměje a potřese hlavou.* Za to děkovat nemusíš. Jsem rád, že se ti tu líbí. *Řekne jí upřímně.* Lituješ toho, že jsi se přihlásila do Selekce nebo jsi za to ráda? *Zeptá se jí zvědavě a byl by rád, kdyby mu odpověděla popravdě.*

*Pokývne hlavou, na to, že je její lichotkou poctěn. Sice mu ostatní dívky musí lichotit a kdoví co ještě dalšího. Ale ona si to ani nechce představovat. To, že tu pořád je přece nemusí znamenat nic vážně důležitého. Možná je to jen omyl, všimne si toho jak  zavrtěl hlavou.*V tom případě, bych řekla...že je tvá chuť častá. Nemáte to třeba geneticky, nebo tak něco?*Pokusí se svá slova zaonačit a pokývne hlavou. Bylo jí jasně, že se jí s ničím důležitým nesvěří,  i když nalhávat si to mohla. Její komorné v tomhle měly pravdu. Měla to zrušit.a vykašlat se na to. Pousměje se, když s ní souhlasí, nad tím že nemusí děkovat se nepozastaví...protože neví proč by měla.*Nelituju toho, že jsem se příhlásila, ale...nečekala jsem, že mě lidi až tak moc  odsoudí, aniž by mě znali. Není to příjemné.*Přizná jednoduše a s povzdechem zavrtí hlavou. Doma zvládla ignorovat pohledy lidí, ale dokud o ní takhle nepříjemně mluvili v novinách...nepřišlo jí to v pořádku*

*Když mu řekne, že jeho chuť k alkoholu je častá, mírně nadzvedne obočí a podívá se na ní.* Tak mi chutná alkohol. Vadilo by ti to, kdybys byla mojí ženou? *Zeptá se jí bez nějakých zbytečných vytáček a pak už jsou na střeše, kde se postaví vedle ní na okraji střechy a opře se o zábradlí. Zeptá se jí na podobnou otázku, jako několik účastnic před ní a to konkrétně, jestli lituje toho, že se přihlásila do Selekce, nebo je za to ráda. Po její odpovědi přikývne.* Jo, já vím. Všimla sis, kolikrát odsoudili mě? Skoro v každém článku je zmínka o tom, jak budu příšerný král. Kolikrát odsoudili i mýho otce a i mojí mámu. Napsali něco hnusnýho o prakticky všech účastnicích. *Pokrčí rameny.* Lidi budou kritizovat pořád. Hlavně média. Tím se živí. Kdyby si nemohli do někoho rýpnout, neměli by práci. Důležitý je nenechat se tím zdeptat. Všimla sis včerejšího příspěvku lady Ayleen na Illeagramu? Nejsme tím, co o nás lidi říkají. /Bože. Nikdy bych si nemyslel, že budu citovat zrovna jí./ Obzvlášť královnu budou kritizovat. Zbytek z vás odjede domů a pozornost, která na ně byla upřená, postupně vymizí. Otázka je....Zvládla bys tenhle tlak, kdybys byla královnou? *Nadzvedne obočí.*

*Ona to s tím alkoholem nemyslí špatně.*Vlastně mi alkohol nevadí, občas je dobré si ním uvolnit myšlenky. I když se podle mého spíše hodí právě k mužům než ženám.*Odpoví mu co si o tomhle myslí. Jí alkohol skutečně nevadí, když to s ním člověk nepřehání, proč ne. Občas by měl v tomhle ohledu vypnout každý, i když patří mezi lidi, co se dokáží bavit i bez něj. Sama se chytí zábradlí a nakloní se dolů, aby se rozhlédla. Z tohle místa, byl palác skutečně obrovský a ta výška šla znát.*Nemyslím si, že budeš špatný král. Novináři mají často tendenci věci rozmazávat a hledat, každý malý detail jak by si někoho mohli podat.*Odmlčí se a otočí se k němu, tak aby se zády opírala o zábradlí za sebou.*Myslím, vaše máma vypadá ve spoustě ohledech hrozně křehce, až mě překvapuje jak to kolikrát zvládá. Nejspíš za to může zvyk a opora v manželovi, králi.*Pokývne hlavou a rozhlédne se po tomhle místě, po střeše.*Všimla jsem si příspěvky lady...skutečně mi připadá hezká.*Zarazí se a zavrtí nad tím hlavou.*Nemyslím si, že to bude lehké..ale hádám, že bych s tím neměla problém. Možná né hned, ale na spoustu věcí si člověk musí zvyknout.*Zašeptá tiše a krátce se mu koukne do očí, než se k němu otočí zády a zase se zadívá na město.*

Nikomu nesluší se zlít pod obraz, ale myslím, že je jedno, jestli se pomocí alkoholu do nálady hodí žena nebo chlap. *Pokrčí rameny. I když i přesto, co teď řekl, je on schopný se zlít pod obraz bez jakékoliv výčitky. Pak už jsou na střeše, kde se opře o zábradlí vedle ní a pak se jí zeptá, jestli si všimla, jak často kritizují jeho a jeho rodinu, když si stěžuje na pár nelichotivých poznámek. Navíc, co si vzpomíná na jejich první setkání, tak se mu zdála zrovna ona dosti sebejistá, takže na tohle by jí netipoval.* /Ale od toho asi druhý schůzky jsou... Abych je poznal líp. A taky zjistil, jakou mají ohledně života v paláci výdrž./ *Uzná v duchu a pak pokýve hlavou, když mu Nina odpoví.* Přesně. A to si musíš říkat, i když mluví o tobě. *Mrkne na ní.* Je křehká. *Potvrdí a sklopí pohled k městu pod sebou.* /Je křehká a to je nejspíš důvod, proč se mnou prakticky nemluví. Proč by mluvila se synem, co akorát všechno zničí a nejspíš byl omyl?/ *Povzdychne si v duchu a Nině připomene včerejší příspěvek Ayleen na Illeagramu.* To ano, je krásná, ale o to tam úplně nešlo. *Pokrčí jedním ramenem.* To máš pravdu. A já věřím, že bys to zvládla. Jsi silná a často působíš sebevědomě. *Usměje se na ní.* Nechceš si dát něco k pití? Klidně alkoholickýho? *Zamžiká na ní obočím.* A nebo si můžeme třeba zatančit. *Nabídne jí.*

V tomhle s tebou tak nějak souhlasím.*Pokývne hlavou, protože jednoduše měla na tohle stejný názor, vzpomněla si přitom na alkoholové období svého otce a musela nad tím potřást hlavou. Posledních několik měsíců si byla jistá, tím že ho to přešlo, ale ted v Selekci...takovej přehled nemá, i když domů píše sebevíc. Nikdy se však nezeptala doma proč nemá sourozence, když její rodiče se zdáli zdravotně naprosto v pořádku. Potom mu řekne co si myslí, o tom co píšou, občas...*Naučila jsem se za tu dobu mít své tělo ráda, i když občas pořád příchazejí slabší chvilky.*Přizná opatrně tiše a přikývne. Všimla si postoje královny, nejspíš na ni samotnou toho bylo dost, ale ona do toho moc nevidí. Proto se to rozhodne akorát tak neroztahovat.. Pokývne hlavou, ona ten příspěvek pochopila, jen prostě..chtěla komentovat jinou část.*To možná ano, ale i ten sebevíc silný člověk, by se neměl bát projevit slabost nebo emoce. Dělá to lidi tím čím jsou.*Pousměje se nad tím a pak se zamyslí nad jeho návrhy.*Co takhle prohodit pořadí? Nejdřív tanec, a pak mi můžeš ukázat nějakou kvalitní whiskey co tu máte?*Navrhne jako kompromis, i když si není jistá, jestli je pro něj dobré další den pít.*

To chápu. Slabší chvilky máme každý. Ale to, v čem se od druhých odlišujeme je často to, čím jsme nejkrásnější. *Usměje se na ní povzbudivě a po jejích dalších slovech přikývne.* To je pravda. Ale musíme se naučit, kdy je vhodná chvíle pro to, tu slabost ukázat. Někdy musíme zatnout zuby a tvářit se silně. Obzvlášť, když na nás míří foťáky a odpovídáme někomu z bulváru. V soukromí nám pak nikdo naší slabost nevyčte. *Pokrčí rameny a zeptá se jí, jestli si nechce dát něco alkoholického, nebo si zatancovat. Když navrhne prohození pořadí, spokojeně se usměje, vytáhne z kapsy mobil a zapne pomalejší hudbu, na kterou se bude dobře tancovat. Mobil odloží na stranu a pak vezme Ninu za ruku, postaví se s ní do základní taneční pozice a začne s ní tancovat do rytmu hudby.*

Souhlasím, někdy je to jednoduše horší a někdy lepší.*Přikývne s klidem a zamyslí se nad tím vším, celkově jejich rozhovor byl...nikdy takhle s nikým jednoduše nemluvila. Ale uklidňovalo jí to, že nemusí příliš přemýšlet na svými slovy.*Nejsem si jistá, kolik členové královské rodiny mají soukromí. Ale hádám, že i toho moc není.*Poznamená s úsměvem, měl pravdu, rozhodně měl a jí překvapuje, že s ním může souhlasit v tolika věcech. Kolikrát si myslela, že by se měla změnit, kvůli lidem...chtěla aby jí aspoň jednou někdo viděl takovou jaká vážně je. A i když se toho nejspíš v paláci nedočká. Minimálně mohla poznat prince a skvělé místo, blíž. Navrhne mu změnu v pořadí, toho co můžou dělat a potom, už jen sleduje jak zapíná písničku. Opatrně stiskne jeho ruku, než s ním skutečně začne tančit do rytmu písničky. Skoro celou dobu se snaží s klidem dívat princi do očí, pousměje se nad tím. Tohle rozhodně nečekala, že bude někdy tančit s princem na střeše paláce.*

*Na její slova už jenom pokýve hlavou, protože je to pravda a on už nemá co víc namítnout nebo poznamenat, takže to nechá tak. Nikdy by neodhadl, že s tolika účastnicemi bude vést takhle hluboké rozhovory. Neví, jestli to ho vytáčí, otravuje, nebo spíše fascinuje. Každopádně po předešlé noci následované dnešní kocovinou, by možná radši uvítal odlehčenější téma, ale co už. Odlehčené téma by také mohlo vést k tomu, že budou tak akorát celou dobu vtipkovat a on ztratí všechen zbytek důstojnosti, co mu zbyl.* Ne, to ne. Ale většinou máme soukromí aspoň u sebe v komnatě, kde můžeme věci pustit ven. Nebo třeba v posilovně, tam je většinou prázdno. *Má vytipovaných pár míst, kde má většinou soukromí, ale s většinou se radši nesvěřuje, protože by se taky mohlo stát, že tam jednou uteče a bude to tam jak na náměstí. Pak už zapne písničku a začne s ní tančit během čehož se jí dívá do očí.* Tančíš skvěle. *Pochválí jí taneční schopnosti a navede jí do otočky.*

*Nebyla si jistá jestli má mluvit dál nebo ne. A tak zvolí tu druhou variantu, ticho nikdy nikomu ještě chvíli neuškodilo. Navíc nechce náhodou Wyattovi vymluvit díru do hlavy, jelikož netuší kolik toho předchozí den skutečně vypil..*Komnata zní fajn, i když v té mojí se často zdržují komorné.*Pokývne hlavou, když spolu začnou tancovat, má co dělat aby  si vybavila veškeré taneční kroky. Nakonec se jí to i povede, a není to tak špatné jak by čekala. Nad jeho slovy jenom zavrtí s úsměvem hlavou.*Díky, ale..nemyslím si to. Naposled jsem tančila jako malá. Otec kvůli tomu nejspíš přišel o prsty na nohách.*Uchechtne se při té vzpomínce, než udělá otočku a dotancuje s ním i do skončení písničky.*Popravdě, přemýšlela jsem jestli požádat o zrušení rande. Těšila jsem se a je tu skutečně krásně, ale podle slov mých komorných..to není dobrý nápad.*Povzdychne si nad tím, kdyby se ty ženské aspoň vyjadřovaly jasněji, i když komorné si povídají kdeco. Spousta těch věcích možná ani pravda být nemusí ale neví.*

To znám. Člověk se musí naučit, jak je vyprovodit ven a nebýt při tom za vola. *Pokrčí rameny. On sám má své způsoby, jak zařídit, aby byl sám. Jenže plno z nich vyžaduje vymoženosti, v jakým ona nemá přístup, takže se bude muset leda naučit nějak svým komorným vysvětlit, kdy chce být sama. Plno lidí se to také naučilo. Pak už ale podobné myšlenky zaplaší a místo toho s ní začne tancovat. Musí uznat, že tančí opravdu dobře.* Tak to jsem rád, že to zatím vypadá, že mě ty moje zůstanou. *Poznamená pobaveně a navede jí do otočky. Dotancuje s ní do konce písničky a pak dojde hudbu z telefonu vypnout a telefon vrátí zpátky do kapsy.* Není dobrý nápad? To proč? *Zamračí se nechápavě.*

Jistě, člověk musí umět spoustu věcí aby v tomhle světě přežil.*Skousne si spodní ret, chápe to, jenže kdyby své komorné pořád žádala o prostor a o to, aby mohla být sama. Mohly by to občas pochopit jinak, jako třeba tak, že je už nepotřebuje..Zbytek svých myšlenek však odežene pryč, protože spolu začnou tancovat. Což je skutečně příjemné a i docela fajn. Dokonce i výběr písničky není špatný.* Hádám, že těch tvých by byla škoda.*zazubí se nad tím a nakloní hlavu lehce na stranu, než poté udělá otočku a dotančí s ním, s koncem písničky. Zarazí se při svých slovech a prostě se zadívá do země.*Myslí si, že sis už vybral a nechtějí, abys mi zbytečně ublížil.*Odcituje přesně slova svých komorných a pokrčí nad tím rameny, sama by nad tím přemýšlela, kdyby aspoň řekly jméno dívky. Ale to nezaslechla ani z jejich štěbetání.*Nevím, co je na tom pravdy nebo ne...ale pokud to tak skutečně je..Bylo by fajn abys byl šťastný.

Přesně tak. *Přitaká a u toho se na ní pousměje. Pak už spolu tancují a on je rád, že jí to tak jde a jeho nohy neskončí v rozměru 2D.* To určitě. *Přikývne naoko vážně, ale nakonec se zasměje. Dotancují spolu do konce písničky a on hudbu vypne, než se začnou přehrávat písně jeho hudebního žánru. Je si jistý, že kdyby mu na nějaké schůzce začal hrát rock se spousty sprostých slov, asi by moc dobrý dojem neudělal. Když slyší o tom, co jí řekli komorné, zmateně se zamračí. Po jejím vysvětlení se jeho zmatení ještě zvětší.* Cože? Ne, já si nevybral. K žádný z vás zatím necítim nic víc. Neublížím ti. *Ujistí jí.* Dáme si něco k tomu pití? *Navrhne a vydá se k minibaru, odkud vytáhne flašku kvalitní whisky.* Může být? *Ukáže na flašku. Připije si s ní a po jedné skleničce zhodnotí, že pro dnešek má asi dost a víc by pít neměl. Všimne si i, že je docela pozdě a oba by se měli jít připravit na maškarní. Proto nabídne Nině opět rámě a odvede jí zpátky k její komnatě.* Děkuji za příjemně strávený den. Rád jsem tě zase viděl. *Rozloučí se s ní a vydá se do své komnaty.*

*Rozhodla se, že by se mohla vydat na čerstvý vzduch, jenže ven se ji nechtělo, a tak ji napadla palácová střecha s výhledem na město. Naposledy tady byla a potkala tu Scarlett. Když vyšla nahoru, znovu si vzpomněla na to, co ji řekla. Teď na to ale rozhodně nechtěla myslet a posadila se na jednu z pohovek, hlavu zaklonila dozadu a nohy si natáhla na pohovku.*

*Protože nuda je svině a na zahradě by bylo moc vedro, se rozhodne jít na střechu, kde je i stín *uuu*zamumlá si pro sebe, když uvidí Cath a ušklíbne se, vplíží se za ní *Baf!*zašeptá ji do ucha*

*Natáhne se na jednu z pohovek, která je umístěna na střeše paláce. Absolutně si nevšimne, že by někdo přišel. A když se ji Margareth rozhodne vylekat, tak zaječí a vyskočí na nohy.* Já bych tě..! *Zasměje se a znovu se posadí na pohovku.* Co tady děláš? *Usměje se a podívá se na ni.*

*zasměje se*Nudila jsem se a tak mě napadlo jít na střechu*řekne a hupsne si na pohovku vedle Cath*a co ty?

*Zeptá se ji, co tady dělá a na její odpověď přikývne.* Chtěla jsem jít na čerstvý vzduch a do zahrad se mi nechtělo. *Pokrčí rameny a řekne pravdu, protože to tak doopravdy bylo. Potom pohlédne směrem k městu.* Je tu hezký výhled, že? *Zhodnotí.*

*Přikývne*Ano, je. *zívne a přitáhne si k sobě polštářek*Taky se mi na zahradu na zahradu nechtělo

*Řekne, že je to tu hezké. Když Margareth souhlasí, jenom s úsměvem přikývne. Když si k sobě přitáhne polštář a zívne, musí zívnout taky.* Unavená? *zasměje se a opře se o opěrku pohovky.*