Zahrady paláce

Ne. Radši jezdím na růžovém pegasovi. Jednorožce mají radši moje sestry. *Odpoví jí pobaveně a pak nadzvedne obočí.* Takže.. všichni princové a princezny jsou idioti? Co král? Řekla byste o mém otci, že je idiot? *Zeptá se jí s nadzvednutým obočím. Neubrání se ale tomu, aby zatnul zuby při čekání na její odpověď. Jemu totiž rovnice princ = idiot, moc logická nepřijde. Ale možná je to tím, že nedával na matice pozor a dívka mu to osvětlí.* A tohle soudíte, protože....? *Vyzve jí k pokračování a objasnění svých slov.* Proč je to tak lepší? Čím jsem se vám tak zprotivil? *Ptá se dál a má v plánu pokračovat, dokud nedostane nějakou pořádnou odpověď. Chce jí více porozumět. Chápat její chování a to, co skrývá za všemi těmi slovy. Pak se zastaví a natáhne k ruku, zatímco jí navrhne dohodu.* Já vám neříkám, abyste se za svůj názor styděla. Ani abyste mi lhala. Jenom chci, abychom spolu my dva byli schopní vycházet. A pak bych také rád pochopil, co za těmi všemi slovy a urážkami vězí. Jste jako zamčená kniha s hrubýma deskama, která odrazuje ostatní od toho, aby se podívali dovnitř. A já si jsem jistý, že schováváte velmi poutavý příběh a že uvnitř jste přeci jen jemná milá dívka. Protože ač si myslíte, že ne, máme toho společného víc, než si myslíte. *Pokrčí rameny a mírně nadzvedne jeden koutek rtů, když jeho ruku přijme.* Fajn a teď... Ti chci ukázat jedno dost krásný místo. *Přepne rovnou na týkání, které v té dohodě zmínil a hlavou kývne za sebe. Stejným směrem se pak vydá a dovede jí až do koutku zahrady, který je na první pohled jen zarostlý keři a stromy a nijak dál nepokračuje.* Hlavně se neboj a trochu mi věř. *Uchechtne se a vykročí mezi keři, přičemž jí občas podrží nějakou větvičku, aby mohla projít. Nakonec dojdou na malou kulatou mítinku, které holduje menší jezírko.* O kousek dál je vodopád. Málokdo ví, že ta voda pak teče ještě sem. *Objasní jí. I sem voda přitéká ze strany, která je o dost vyvýšená, než zbytek místa, takže tu voda tvoří malý šumící vodopád.* A když vydržíš chvilku potichu a budeme mít štěstí... *Nedokončí tu větu a s úsměvem se na ní podívá. Pak se po tom místě rozhlédne a usměje se, když zjistí, že štěstí dnes opravdu mají. Za chvíli se ve větvích začnou postupně otřásat malá stvořeníčka, ze kterých se vyklubají motýli se svítícími modrými křídly, kteří začnou lítat okolo nich.* Palác je něco jako jejich rezervace. Ve volný přírodě je už nenajdeš, protože je lidi skoro vyhubili kvůli jejich křídlům. Snažím se je vrátit do provincií. Postupně se mi to začíná dařit. *Vysvětlí jí, jaký význam tohle místo má a pak se na ní podívá.* Tak co, pořád si myslíš, že palác je plný idiotů? *Zeptá se jí zrovna ve chvíli, kdy jí jeden motýl dosedne na rameno.*

Pegas by taky ušel. A mimochodem na něm se spíše létá, ne jezdí. *Poinformuje ho pobaveně. Nad jeho další otázkou se trochu zarazí, ale nedá to na sobě znát.* Co myslíte? Byla bych toho schopná? *Chce znát jeho názor. Asi by před ním nerekla, že je král idiot. To už je moc i na ní. Ale že by měla krále zrovna v lásce? To se říct taky nedá.* Protože chci. *Odpoví mu na otázku a tváří se přitom jako andílek.* Ja se takhle chovám ke všem. Je to tak prostě lepší. Smiřte se s tím. *Odpoví mu s výrazem bez emocí. Takhle je to pro ní prostě jednodušší. Schválně od sebe lidi odhání.* Jistý si klidně buďte, ale nikdy se to nedozvíte. A my dva nemáme společného nic. A ani nikdy mít nebudeme. *Řekne vážným tónem. Neví, co na nich vidí společného. Maximálně to, že jsou oba stejně tvrdohlaví a musí mít poslední slovo. Pak tedy jeho ruku přijme, ale to neznamená, že se mu hned začne dvořit.* /Vážně mně bude tahat v těhle botech ještě někam dál? Jak spolu máme asi vycházet, když se mě snaží umučit chůzí na podpatkách k smrti?/*pomyslí si a nahlas si nesouhlasně povzdychne tak, aby to Wyatt slyšel. Pak se ale neochotně vydá za ním.* Nebojím se, ale nevěřím ti. *Odvětí a potlačí ušklíbnutí. Poté se vydá za ním a pohledem mu propaluje záda.* Chceš mě odvést někam daleko, abys mě pak mohl znásilnit a zabít? *Povytáhne obočí.* Protože jestli ano, tak to ti moc nevyjde. Dřív, než se tam dostaneme, /pokud vůbec/ tak mě totiž zabijou ty šílený podpatky. *Řekne vážným hlasem. Když pak dojdou na místo, zastaví se a rozhlédne se.* Na zabíjení lidí máš vážně divný výběr místa. Příště si vyber spíše nějaký tmavý, zatuchlý místo a ne tohle. *Ušklíbne se.* Bez urážky, samozřejmě. *Nemohla si to odpustit. Po chvilce si všimne malých modrých motýlků se svítícími křídly. Překvapeně vydechne a s úsměvem je pozoruje. Na chvíli úplně zapomene na to, s kým tady je a že svou masku odhodila stranou. Když ji jeden motýl dosedne na rameno, lehce se uchechtne a pak se obrátí na Wyatta.* ano, myslím. Ale možná nebudeš tak hrozně velkej idiot, jak jsem si myslela. Nicméně pořád idiot jsi, to je jasné. *Odpoví mu a odvrátí pohled.* Ale uznávám..tohle je vážně hezký a.. milý. /Bože...od kdy já někomu říkám tohle?!/*odkašle si, protože by nikdy v životě neřekla, že tohle řekne.* Povedlo se ti to.. celkem. *Uzná a jde na ní poznat, jak neochotně to dělá.* I tak jsi ale idiot. *Řekne už trochu jistějším hlasem a podívá se zpět na nej.*

Ten můj rád kluše. Jako Oslík v druhym díle Shreka. *Namítne se smíchem a zmíní svou oblíbenou pohádku z dětství.* Vy? To nevím. Nejspíš ne takhle z fleku, ale jakmile by se objevil menší zádrhel a vy ho postřehla, nebránila byste se tomu, abyste nám to dost jasně nepředhodila. Máte odvahu a to se cení. Akorát odvaha a prostořekost dohromady vás můžou dostat do dost velkých problémů. Nikdo vám neříká, abyste neměla svůj názor na věc, ale radím vám ho dávat najevo slušně nebo jenom v soukromí. Vaše poznámka a drzost v komentářích na Illeagramu rozhodně dobře nepůsobí a plno lidí očekává, že vás nějak potrestám. A já vím, že kdybyste pokračovala a já nic neudělal, lidi ztratí respekt a objeví se nové skupiny rebelů, kteří budou chtít zabít mě a mou rodinu. Což nedopustím. Nelibuji si v trestání někoho, sám nejsem ten nejpříkladnější. Ale všechno má své meze. Myslím to dobře. *Nadzvedne mírně koutky rtů, aby to nepochopila tak, že jí tady vyhrožuje. Ale musí chránit respekt, který ke královské rodině lidi mají. Pokud uvidí, že je někdo uráží a vyjde bez trestu, budou si myslet, že to mohou dělat také a trest je mine.* Nepřijde vám to trochu povrchní a dětinské? *Zeptá se jí ve snaze dostat se aspoň trochu pod tu její slupku.* Proč je to tak lepší? *Pokračuje ve vyptávání se a pak nadzvedne obočí.* Vadí vám myšlenka na to, mít se mnou něco společného? Co kdybych vám řekl, že jedna z věcí, kterou máme společnou, je maska. Oba dva jí nosíme. Oba dva potřebujeme mít poslední slovo, rádi se dohadujeme, jsme tvrdohlaví. Doufám, že vás to moc nezklamalo. *Zablýskne se mu pobaveně v očích a pak už jí řekne, že jí chce něco ukázat a vede jí k okraji zahrady.* Občas by se mi sice líbilo, kdybys byla mrtvá a tím pádem nemluvila, ale až moc mě baví ta tvoje tvrdohlavost. Navíc nevím, jak bych vysvětlil zmizení účastnice a následně hrob v zahradách, takže ti nic nehrozí. *Mrkne na ní a pak už se vydá mezi keři a občas jí podrží nějakou větvičku. Moc dobře si uvědomuje, že pohledem propaluje jeho záda a vykouzlí mu to na tváři pobavený úsměv.* Znásilnit? A já čekal, že budeš spolupracovat. *Povzdychne si rádoby smutně a zavrtí zklamaně hlavou. Zároveň se mu ale od potlačovaného smíchu otřásají trochu ramena.* Nemusela sis je brát. Můžete nosit balerýny. *Informuje jí.* A nestěžuj si pořád. Menší procházku zvládneš. *Zasměje se a pak už dojdou na mýtinku s malým vodopádem.* Proč? Nikdo sem nechodí. Je to ideální. Hrob si můžeš vykopat sama třeba těma podpatkama. *Kývne hlavou k zemi vedle jejích nohou, jako kdyby čekal, až začne.* Neboj, od někoho, kdo bude brzo pod zemí se urazit nenechám. *Zazubí se na ní a pak už zmlkne a čeká, až se vynoří motýli. Jakmile se tak stane, sleduje její reakci a u toho jí popíše smysl tohohle místa. Zeptá se jí, jestli je pořád idiotem a po její odpovědi se uchechtne.* Už jenom, že jsi řekla nahlas něco hezkého je pro mě výhra. *Oznámí jí s potěšeným úsměvem.* Jestli chceš, můžeme se tu vykoupat, ale nenutím tě do toho. *Pokrčí rameny a kývne hlavou k potůčku.*

Co se s vámi stalo? Kde je ten princ, se kterým jsem mluvila minule? *Zkoumavě se mu podívá do očí a pobaveně se přitom usmívá. Pak mu odpoví na otázku otázkou a je zvědavá na jeho odpověď. Čekala všechno, ale že jí začne poučovat a vesměs i vyhrožovat...to vážně ne. Překvapeně několikrát zamrká a povytáhne obočí.* Delší proslov připravený nemáte? *Zeptá se a ušklíbne se.* Takže mně varujete, že pokud ještě jednou zareaguji podobně, tak mně budete muset potrestat, protože lid to očekává? I kdybyste to dělat nechtěl? Kde to má do háje logiku a spravedlnost?! *Potřese hlavou. Přijde ji to dost nesmyslné.* Vy naznačujete, že já jsem dětinská, zatím co mi tady vykládate o tom, jak máte Pegase který kluše stejně jako oslík v Shrekovi? *Neodolá a rozesměje se. Možná i trochu nevěřícně.* A že prý já jsem povrchní a dětinská. *Potřese nesouhlasně hlavou.* Protože jsem zvyklá, že na mě lidi pohlíží jako na kus hnusného zatuchlého hadru, jehož otec je v base. Proto k sobě nikoho nepustím a raději všechny odháním. Protože pak někdo zjistí pravdu a už několikrát se stalo, že jsem to hnusně odnesla já nebo moje matka. Navíc lidi jsou všichni stejní. Prvně se chovají jako nevinné duše, kterým má váš záleží a pak "bum", svěříte se jim s něčím a oni to použijí proti vám a zničí vás. A já nehodlám riskovat samu sebe. To si prostě nemůžu dovolit. *Odpoví mu na jeden nádech naštvaným tónem. Štve ji, že se pořád vyptává na všechno.* Vy jste šílenej! Prostě musíte mít za pravdu vždycky, co? *Frustrovaně si povzdychne.* Masku nosíme možná oba, ale každý z jiného důvodu. A ano tvrdohlavost, potřeba mít poslední slovo a dohadování se máme společné, ale to má společnýho několik dalších lidí! Nemáme nic bližšího společného. Vy jste princ. Máte vše, co chcete. Žijete si v blahu. Kdežto já jsem nikdo. Bydlím v polorozpadlém domě, který ani nemá zámek na vstupních dveřích. Jediný, co mě denně zajímá je to, abych zaplatila co nejvíce účtů a odložila dost peněz na to, abych jednou mohla matce zaplatit doktora. A to málo co zbyde, pokud vůbec něco zbyde, vyuziju na jídlo. Nemáme společného nic. Vůbec nic. *Tvrdohlavě si stojí za svým a jeho otázku, jestli jí vadí myšlenka mít něco společného, ignoruje. Na to odmítá odpovídat. Stejně si její odpověď asi dokáže domyslet. Pak se nechá odvést do zadní části zahrady a zeptá se ho, jestli má v plánu ji zabít a znásilnit. Po jeho odpovědi si nevěřícně odfrkne* Ty vážně víš jak člověka potěšit. Ale děkuju ti. Jsem ti nesmírně vděčná za to, že mě tady nezabiješ, protože bys nevěděl jak vysvětlit zmizení účastnice. *Řekne a v jejím hlase je znát dost ironie. Pak se vydá z ním a pohledem mu propaluje záda.* Zmlkni Wyatte! Varuju tě..pro svoje vlastní dobro zavři hubu! *Řekne naštvaným tónem.* Jediný, na čem bych spolupracovala by bylo jak šikovně vysvětlit zmizení korunního prince. *Dodá ještě.* To vysvětli mojim komorným. Proč nemůžeme nosit normální boty a oblečení? Vždyť v tomhle se nedá ani dýchat! Taky jsme jen lidi, do háje. *Řekne naštvaně. Nesnáší to, jak musí chodit oblékaná.* Tak si to zkus v těhle botách! Budu si stěžovat a nijak tomu nezabráníš. *Řekne už trochu zoufale. Když konečně dojdou na místo, vděčně si oddychne.* Neříkal jsi náhodou, že bys nevěděl jak vysvětlit zmizení účastnice? *Ušklíbne se. Když se pak objeví motýli, překvapeně vydechne a na tváři se jí objeví úsměv. Pak mu řekne, že je stále idiot a neochotně dodá, že je to hezké.* Važ si toho. Poprvy a naposledy. *Uchechtne se a pak pohledem sjede k potůčku.* Nemám plavky. *Pokrčí rameny.* A nijak jinak tam nejdu. *Dodá, aby nezačal Wyatt vymýšlet různé varianty, jak se dá koupat.*

Usnul na vyčerpání. *Odpoví jí rovnou bez váhání a pokrčí přitom rameny. Pak už jí řekne, aby si dávala pozor.* Ne, musí vám stačit tohle. *Když na něj pak vyjede, zavrtí hlavou.* Logiku? Podívejte se na to z nadhledu. Jste občan, který nesnáší královskou rodinu, ale vychováváte děti, takže mlčíte, dodržujete zákony a nedáváte svojí nenávist nijak najevo, protože víte, že by vás stihl trest a ten poznamenal celou vaší rodinu. Pak ale vidíte, jak účastnice veřejně uráží prince a nic se jí nestane. Nikdo jí za to nepotrestá. Co tomu občanovi zabrání, aby se k ní přidal? Co zabrání všem ostatním, aby nedali dohromady nějaký odboj podobný rebelům a netáhli proti paláci? Obzvlášť v týhle době, kdy se musíme nějak vyrovnat s virem a nemůžeme si občanský nepokoje dovolit. Konečně jsme uzavřeli příměří s rebely. Nemůžeme si dovolit, aby se objevili další. Chápete to aspoň trochu? *Zeptá se jí. Nemluví nijak naštvaně ani vyčítavě, mluví mírně a snaží se jí to vysvětlit, aby pochopila, že nějakou logiku to má. Že musí udržet v krajině klid, a proto existují zákony a za jejich porušení tresty.* Dobře, máte pravdu. Ne dětinská. Je to spíše povrchní. *Pokrčí ramenem a pak si poslechne její menší výbuch a u toho na ní bezeslova trochu překvapeně kouká.* To je mi líto. Ale já lidi nesoudím. Ne takhle. Spíše obdivuji lidi, kteří to mají těžké a pořád jsou odhodlaní bojovat a zvládají to. *Řekne jí popravdě, ale pak přijde její další výbuch, při kterém pevně zatne zuby a pěsti.* V blahu?! To jste vážně tak zaslepená, bože? Moje sestra se včera večer předávkovala! Málem to nepřežila. Můj otec umírá a má maximálně jedenáct měsíců života! Další moje sestra se hroutí, protože potratila jedno dítě a její snoubenec je momentálně v komatu. Celá země si myslí, že budu nejhorší král všech dob a že to nezvládnu. Snažim se pomoct všem ve svý rodině! Momentálně se skoro hnu jenom kvůli idiotovi, kterej si měl vzít mojí sestru! Musim si do dvou měsíců vybrat manželku a budoucí královnu a do toho se připravovat na to, že ze dne na den ze mě může být král! *Vybuchne a radši zamlčí to, že se do toho všeho snaží dostat z drog.* Takže jestli si myslíte, že můj život je dokonalé proplouvání vším na růžovém obláčku, tak jste pěkně na omylu! *Zakončí to a pak se několikrát zhluboka nadechne, aby se uklidnil a vydá se k místu, které jí chce ukázat.* Nemáš za co. *Uchechtne se a pak se zasměje, když mu řekne, aby zavřel hubu.* Jasně a pak by sis rovnou svým kecáním přivlastnila korunu. Hodně štěstí. *Popřeje jí bez nějakého většího zájmu v hlase.* Vysvětli jim to sama. Pusu na to máš proříznutou dost. *Uchechtne se.* A jsi v paláci. S tím se pojí určitá pravidla a povinnosti. Tohle oblečení je jedno z nich. Myslíš, že mě baví nosit denně oblek? *Protočí nad její nespokojeností očima.* Stěžuješ si od doby, co jsi sem přijela, nic nového. *Potřese pobaveně hlavou a pak jí poradí, jak si může vykopat hrob.* Jo, říkal. Ale potřebovalo by to tady zrýt a ty si chceš sundat ty boty. Myslel jsem, že hrozba smrti ti pomůže trochu pohnout. *Zazubí se na ní.* Poprvý možná. A naposledy....uvidíme. *Mrkne na ní a pak jí nabídne možné vykoupání se.* Spodní prádlo je úplně stejný jak plavky. *Pokrčí rameny.* Pokud teda nějaký máš.. *Dodá a sjede pohledem celou její postavu.*

*když řekne, že jí bude muset stačit tohle, protočí očima. Pak řekne svůj názor na to, co jí právě řekl on a vyslechne si jeho ponaučení.* Tak mě potrestejte. Do toho. Nebudu první ani poslední, koho potrestáte za to, že má svůj názor a raději je upřímný, než aby lhal do očí. *Propálí ho pohledem.* Já nejsem povrchní. *Řekne uraženě.* Povrchní člověk je ten, kdo upřednostňuje na první pohled viditelné informace před těmi hlubšími. A to já nedělám. Na rozdíl od vás. *sjede ho kriticky pohledem. Pak už se neudrží a vybouchne. Řekne mu o tom, jak na ni pohlíží většina lidí doma a proč si nikoho nechce pustit k sobě.* Vy možná ne, ale ostatní ano. A pak si dluhy, které u nich má otec, vybíjí na mně a moji matce. Roznesou se drby, a jak už to chodí, tak si to každý člověk trochu upraví a převezme po svém, a zrazu je z mojí matky ta, která se vyspí pro peníze s každým. Což neni pravda, samozřejmě. A ze mě je pak dcera drogového dealera, který skončil za mřížemi královské věznice a jeho manželky šlapky. *řekne nenávistně. Nesnáší otce za to všechno, čím si kvůli němu matka prošla. Jednoho večera její matku znásilnili. Neví, kdo to byl, jediné co ví je, že to bylo protože jim otec dlužil peníze. Jenže on jim je odmítal dát, a tak si to vybrali na jeho manželce. Pak následuje další její výbuch.* Ano, je mi to líto. Moje rodina, pokud se tak tomu vůbec dá říkat, je taky pěkně na sračky, ale vy aspoň žijete v teple! Máte dost jídla, vody a elektřiny. Nemusíte se starat o to, aby vaše rodina napadla hladem. Vim, že na vás utočí rebelové, ale to se venku děje taky! Jenže vy se máte aspoň kde ukrýt. Myslíte si, že my ano? Že máme někde úkryty? Ne, nemáme. A dveře bez zámku nás neochrání! *založí si ruce na hrudi a musí se na chvilku zastavit, aby se mohla nadechnout.* Tam venku umírá tisíce lidí jenom proto, v jaký jsou kastě. Každý den zemře několik žen a nenarozených dětí kvůli potratům. Lidi umírají hladem a někdy je jediný způsob, jak přežít si jídlo ukrást. Jenže to je trestný. Trestáte člověka jen za to, že se snaží udržet svou rodinu na živu, a tak musí krást. Muži padnou na vyčerpání prací. Domy nejsou na tolik zabezpečené, aby se do nich nikdo nevloupal, takže potom vzniká několik vloupání a napadení nebo znásilnění. *Řekne už trochu klidnějším hlasem.* A vy si žijete tady. Máte všechno, co je k životu potřebné. Vim, že vaše vztahy v rodině jsou na nic, ale nejste jediný, kdo to takhle má. Vy to jen nevidíte. Nevidíte kolik věcí se děje některým lidem jen proto, do jaký kasty se narodili. *snaží se kontrolovat, aby mluvila trochu klidněji. Pak se s ním vydá na místo, které ji chce ukázat a přitom si neodpustí několik poznámek. Poděkuje mu za to, že ji nezabije jen kvůli tomu, že by nevěděl, jak vysvětlit zmizení účastnice. Jde poznat, že to myslí ironicky, a tak po jeho slovech obrátí oči v sloup.* Myslíš že já bych si přivlastnila korunu? S tim běž za někym jiným. *uchechtne se.* Ale aspoň máš normální boty, ráno tě půlhodiny nemalují a nemusíš nosit vlasy vyčesaný v drdolu! A v obleku se určitě líp dýchá než v těch šatech. *stojí si za svým.* Stěžuju si, protože mi k tomu dáváš důvod.*uchechtne se* Jak milé...vyhrožovat mi smrtí. *řekne ironicky.* Naposledy každopádně. *opraví ho. Když ji začne sjíždět pohledem, ona ho na oplátku pohledem začne vraždit.* Samozřejmě že mám spodní prádlo. Vypadám snad jako jedna z těch, který ho před tebou schválně nenosí? *zeptá se ho nevěřícně.* Kdo ví, jestli ho vůbec máš ty...*protočí očima* Ale klidně tam běž. Mně je to jedno. *pokrčí rameny.*

*Protočí očima po jejím vyzvání.* Nejsem žádnej bezcitnej vrah. Ani tyran. Ani sadista. *Oznámí jí vážně, kdyby to náhodou ještě nestihla postřehnout, protože opravdu není nikdo, kdo by si liboval v tom, že může někoho potrestat. Spíš naopak. Vždycky to nesnášel a už jenom představa nějakého rozsudku mu stahovala žaludek.* Na rozdíl ode mě? A to má znamenat co? Kdy vám přišlo, že jsem se o něco nezajímal do hloubky? *Zamračí se nechápavě a ohrne naštvaně ret, když vidí, jak ho sjela kritickým pohledem.* Je mi líto, čím vším jste si musela projít. Vážně. A doufám, že peníze za vaši účast v Selekci vám aspoň trochu pomůžou. Každopádně to, že někdo žije ve zdánlivém luxusu neznamená zákonitě, že má dokonalý bezproblémový život. Každý má něco. *Pokrčí mírně jedním ramenem. Pak už vybuchne a vyjmenuje kratší seznam toho, co všechno se mu děje, přičemž musí zatínat jak pěsti, tak zuby, aby úplně neřval. Přeci jen tu v pravidelných intervalech prochází strážci a do toho i nějaký ostatní personál a ti tohle rozhodně nemusí vidět ani slyšet.* O chrání nás ten úkryt? Posledně ho taky obsadili, to jsi tu už byla, tak to víš. Každej útok někdo bojuje o život a pokaždý aspoň jeden člověk zemře. Do toho se snažíme vyjít vstříc co nejvíce lidem a posouvat život v Illee na lepší úroveň. A to i přes Selekci, otcovu nemoc, virus a plno dalších věcí. Každej z nás se může přetrhnout. Možná máme teplo a jídlo, ale zase máme jiný starosti. Věřte mi, že vím, jak to v zemi vypadá a snažím se to zlepšit. Ale všechno nejde hned a na všechno musí být nejdříve peníze. *Snaží se jí to vysvětlit, ale už tak nějak předem ví, že to bude k ničemu a ona si dál pojede svoje.* Já to vím. A tresty se v posledních letech zmírnili na nejmenší možnou hranici. Každý rok se buduje několik středisek pro pomoc chudým s oblečením a jídlem zdarma. Přispívají na ně i vyšší kasty každý měsíc. Každý částkou tak, aby jim zbyl dostatek na živobytí a nikdo kvůli tomu nespadl do krize. Je mi líto, že to nejde tak rychle, ale od začátku vlády mého otce se to o hodně zlepšilo. A já mám v plánu to zlepšovat dál. *Snaží se mluvit také klidně, když vidí, kolik snahy vynakládá i ona. Pak už jí vede na jedno krásné místo a uchechtne se po jejích slovech.* Tohle by řekli i moji sourozenci, takže ti radím mě zabít až seženeš nějakýho dobrýho budoucího krále. *Dá jí přátelskou radu, ale sám si uvědomuje, že najít někoho, kdo by byl lepším králem, jak on, nebude zas takový oříšek.* Ne, musim se jenom oholit, nasadit uvěřitelný úsměv, oblíknout se do obleku, ve kterym se pořádně nedá hnout rameny a do bot, který jsou udělaný tak, aby v nich tvoje chodidlo vypadalo co nejužší. Což taky není moc pohodlný. *Uchechtne se.* Ale jo, v tomhle to mají nejspíš holky o něco horší. *Uzná nakonec mírně neochotně.* Fajn. A teď zkus říct něco pozitivního. *Mrkne na ní a v očích má jasnou výzvu. Je zvědavý, jestli to vůbec tahle osůbka zvládne.* To nevíš? Já jsem gentleman každým coulem. *Uculí se na ní a pak navrhne zaplavání si.* Co já vím? Vzhled není všechno, ne? I kdybys tak vypadala...nejsem povrchní. *Mrkne na ní, zatímco jí připomene předešlou část jejich konverzace.* Chceš se o tom přesvědčit? *Zaprovokuje trošku a zahýbe obočím nahoru a dolu.* Pojď se mnou. Přece se nebudeš bát. *Podívá se na ní s výzvou v očích.* Ale jestli se za svoje spodní prádlo tak moc stydíš.... *Sáhne na skálu vedle potůčku a sebere z něj menší balíček, který jí hodí.* Mezi těma stromama nebudeš vidět. Tak nějak jsem počítal s tím, že budeš stydlivka, i když si hraješ na drsňačku. *Snaží se jí vyprovokovat a u toho si sundá sako, košili a začne si rozepínat kalhoty. Sice jí tím ukáže všechny své modřiny i na hrudníku, ale je mu to jedno. Rozhodně se nemá za co stydět. Pak už skopne boty s ponožkama a stáhne si kalhoty, takže zůstane v obyčejných černých boxerkách.*

*vyzve ho aby ji tedy potrestal./* A proč mi tedy teoreticky vyhrožujete, že pokud to udělám ještě jednou, tak to uděláte? *povytáhne obočí. Pak řekne, že ona na rozdíl od něho povrchní člověk neni.* Pamatujete na naši "debatu" o strážcích atd.? Tam jste se moc nezajímal. Šlo vám hlavně o to, aby vás měl kdo chránit. *připomene mu jejich minulé setkání a kriticky ho sjede pohledem.* Já neříkám, že máte bezproblémový život. *pokrčí rameny. Nikdy to neřekla. Říkala, že si žije jako prase v žitě, ale nikdy neřekla, že by měl úplně bezproblémový život. Pak ho sleduje, jak vybouchne a vyjmenuje jí řadu věcí, co se mu právě teď děje. Sama se snaží trochu zklidnit, protože ví, že tady nejsou sami.* Ale aspoň nějaký úkryt máte! My nemáme nic! Vůbec nic. Tahle situace je v Illey už dlouho! A nic se s tim nedělá. A ohledně těch peněz...zkuste je přestat vrážet do toho, aby byl palác co nejhezčí a raději je investujte do něčeho více užitečného. *pak zmíní, že trestají lidi jen za to, že se snaží, aby jejich rodina nepadla hladem.* Přispívají, a pak se k nám chovají jako k odpadu a využívají nás. A to si vážně myslíte, že ty střediska fungují tak, jak mají? Ne, nefungují. Chovají se k nám, jako bychom ani nebyli lidi! Dávají nám jasně najevo, kdo jsme a kam patříme. Na většinu lidí už se ani teplé jídlo nedostane a oblečení je taky málo. *stojí si tvrdohlavě za svým a pořád se snaží trochu kontrolovat nervy, i když ji t Wyatt lehké nedělá. Pak s ním dojde na hezké místo vzadu v zahradách a přitom si stěžuje na cestu.* Vždyť máš několik sourozenců a vaše rodina má příbuzný snad úplně všude. To by se nenašel někdo jinej? *zeptá se. Když pak uzná, že holky to mají v tomhle ohledu lepší, vítězně se zazubí.* Opravdu jsi to uznal. Páni...to si budu pamatovat do smrti. *řekne pobaveně. Pak chvilku přemýšlí nad něčím pozitivním, ale moc ji toho nenapadá.* Vybral jsi hezký místo. A to že se snažíš, aby se ti motýli dostali i pryč odsud je...docela pozoruhodný. *uzná a podívá se na něj se stejnou výzvou v očích.* A teď ty. *pak neodolá a rozesměje se.* Ty a gentleman? Proto mě taháš přes nějaký křoví? *povytáhne nevěřícně jedno obočí.* Jasně, jasně..vubec nejsi povrchní. *ušklíbne se.* Ne, nechci a nepotřebuju se o tom přesvědčovat. Tohle používej na někoho, kdo o to stojí. *Řekne s vážným výrazem.* Nebojim se, jen na sobě prostě nemam plavky, pochop to. *protočí očima.* Nejsem stydlivka. *stojí si za svým a balíček si od něj vezme. Když se začne Wyatt svlékat, odejde mezi stromy a v rychlosti si obleče plavky. Pak svoje spodní prádlo zabalí do šatů tak, aby nebylo vidět a zamíří zpět k potůčku. Jdou ji vidět všechna tetování, které má a taky nějaké jizvy. Nejvíce jich má na zádech. I ji párkrát otec zbil, ale ne všechny jsou od něj. Šaty se spodním prádlem položí na jeden kámen a ruce si založí na hrudi, aby se trochu zakryla.*

Abyste si uvědomila, že se musíte nějak chovat. Ne jako povrchní malé děcko. *Odpoví jí a po jejím připomenutí debaty o strážcích se potichu uchechtne.* Pokud si pamatujete, říkal jsem, že to není jenom o chránění mojí rodiny a mě. Mají z toho prospěch i jejich rodiny. Je pravda, že jsem nevěděl o tom, jaký přístup k těm penězům má plno strážců. Ověřil jsem si to potom, co jste mi to řekla. Odteď chodí tři čtvrtě jejich výplaty rovnou jejich rodinám. Tak mají oni dostatek peněz na to něco si pořídit, i když jídlo a vystroj mají od paláce a jejich rodiny mají peníze také. *Je pravda, že tohle palác nijak v žádném oznámení nezveřejňoval, protože pak přišel vir a muselo se řešit daleko víc jiných věcí, ale je to pravda.* A vzhledem k té epidemii se jejich platy o dost navýšili. *Dodá ještě a pak jí poslouchá a nakloní hlavu mírně na stranu.* Můžu se zeptat...kdy vy jste naposledy viděla náš rozpočet? *Nadzvedne mírně obočí.* Za poslední dva roky se dávali nějaké větší peníze na něco v paláci naposledy pár měsíců dozadu, když rebelové zapálili sál. Je tu celá obrovská stará část paláce, kterou nikdo nezrenovoval už přes sto let. Díky tomu má své kouzlo, ale hlavní důvod je proto, aby se mohly dát ty peníze na jiné věci v různých provinciích. Občas je samozřejmě potřeba nějaká menší částka na údržbu, ale věřte mi, že palác jako budova, pokud nepočítáme platy zaměstnanců, je v našem rozpočtu jedna z nejmenších položek. *Pokrčí jedním ramenem.* Tak mi řekněte, jak to mam zlepšit! *Opáčí mírně vytočeně a rozmáchne u toho jednou rukou, kterou si pak prohrábne vlasy.* My se snažíme, jak můžeme. Vybudovali jsme ty střediska. Snažíme se jich udělat daleko více a jejich služby co nejvíc zlepšit. Ale nemůžeme lidem přikázat, aby byli na všechny milí. I vy musíte uznat, že je to nemožné. Jestli máte nějaký nápad, jak to vyřešit ... sem s ním. Ale neosočujte mě z toho, že se nesnažíme dost, protože denně sedím na aspoň jedné několikahodinové poradě, kde řešíme veškeré dění v zemi a snažíme se přijít na to, co všechno a jak zlepšit. *Ví, že by si měl kontrolovat hlas a celkově nervy, ale s ní to je prakticky nemožné vzhledem k tomu, že ho tak neuvěřitelně vytáčí.* Ne, nenašel. Všichni ví, že být korunním princem je spíše prokletí. Nikdo by si to na sebe dobrovolně nevzal. *Pokrčí rameny a pohledem skenuje radši cestu před sebou. Po debatě s ní má pocit, že ať se bude snažit jak chce, nikdy nebude dobrým králem.* To bys měla, opakovat se to nebude. *Ušklíbne se a pak jí zvědavě pozoruje, jestli řekne něco pozitivního.* Díky. *Pousměje se na ní a pak pokrčí jedním ramenem.* Ať už se snažíš tvářit jako sebevětší drsňák, záleží ti na lidech. Nejen na tvé rodině, ale na lidech celkově. Sice to dáváš najevo dost kousavým způsobem, ale je na tobě vidět, že bys ráda změnila věci k lepšímu. Což je jedna z věcí, kterou by budoucí královna měla mít. *Řekne svou pozitivní věc.* Bohužel ti to kazí to věčný dohadování se a urážení. *Dodá pak s menším pobaveným úsměvem.* Křoví? Vždyť se ti tu líbí. *Zasměje se a koukne na motýla na jejím rameni.* A jim se líbíš taky. *Doplní a potřese pobaveně hlavou, když vidí její úšklebek. Pak už po ní hodí menší balíček s plavkama, který pro ní nechal připravit a svlékne se do boxerek.* Ale jsi. *Stojí si na svém a pak jí nechá, ať se jde převlíknout a mezitím vleze do příjemně vlažné vody. Když jí vidí, jak vyjde zpoza stromů, rychle si jí prohlédne. Obzvlášť její tetování.* Mají nějaký význam? *Zeptá se zvědavě a kývne hlavou směrem k vodě v tichém pobídnutí. Stoupne si pod vodopád a nechá vodu, aby mu padala na záda. Přitom jemně přivře oči, protože cítí, jak se po dlouhý době aspoň trochu uvolňují jeho svaly.* Vážně tě vytáčím až tak moc? To jsem vážně tak odpornej člověk? *Zeptá se jí potichu a přitom se na ní podívá s menší rezignací v pohledu. Hned jakmile to řekne, potřese hlavou.* To je jedno, nemusíš odpovídat. Je docela pozdě. *Podívá se na oblohu, která pomalu potemňuje. Vyleze z vody a oblečení si vezme jenom do ruky. Nemá smysl si ho brát znova na sebe.* Můžeme? *Koukne na ní a jakmile je připravená k odchodu, vydá se zpátky do zahrad a přes ty do paláce k její komnatě.* Díky, že jsi souhlasila se schůzkou. Měj se hezky. *Pousměje se na ní a pak už se otočí a vydá se do své komnaty, kde se usuší, převlékne a vydá se na ošetřovnu za svou sestrou.*

*když jí řekne, že je povrchní malé děcko, uraženě si odfrkne a propálí ho pohledem.* Já nejsem povrchní malé děcko. Vážně víte, jak zlepšit člověku náladu..*pak mu připomene jejich poslední debatu o strážcích a tím, jak se uchechtne ji akorát ještě více vytočí.* Vidíte? Ale dokud jsem vám to neřekla, nevědě jste to. Jste povrchní. *zopakuje mu to znovu.* Navíc všichni víme, jak je s vámi a vztahy na jednu noc. A jsem si víc než jistá, že si ty holky nevybíráte podle toho, jak se která chová, ale podle toho, jaké má tělo. To je jen další důkaz toho, že jste povrchní. *ušklíbne se. Po jeho další otázce zadrží nevěřícný smích.* Kdy? Vidim ho posledních několik týdnů v kuse! Bože..vždyť i ty vázy jsou ze zlata! Dojde, jak vypadá váš rozpočet. *odpoví mu na otázku a jde poznat, jak ji tohle vytáčí.* I tak jsi ale žijete v baráku, který má dvoje lázně, hvězdárnu, milion salónků a obrovský pozemek, kde jsou i záchody ze zlata! *stojí si za svým. Ty záchody už jsou asi trochu přehnané, ale nedivila by se, kdyby na nich opravdu bylo něco ze zlata.* Já nevim! Třeba snížit daně nebo aspoň zařídit, aby školní docházka nebyla tak drahá a rodiče mohli dětem dopřát aspoň základní vzdělání! Nebo udělat azylové domy pro svobodné matky s dětmi, které jsou v Šesté, Sedmé a Osmé kastě, a které nebudou placené, nebo si to budou moct odpracovat třeba v kuchyni. A taky levnější služby nebo uplně zdarma. Aspoň ty základní, jako je doktor. I nějaký uplně primitivní. Všechny služby jsou pro lidi z nižších kast moc drahé a i proto taky umírá tolik lidí. *řekne prvních několik věcí, které ji přijdou na mysl.* Určitě je tady někdo, kdo touží po koruně a moci. Vždyť takových lidí je na světě tolik..neříkejte, že nemáte nikoho takového v rodině. *uchechtne se.* Úrávě proto říkám, že si to budu pamatovat do smrti. Vim, že už se to opakovat nebude, ale budu dělat všechno proto, aby ano. *zazubí se. Pak mu řekne něco pozitivního a kývne hlavou. Následně ho vyzve ať udělá to samé.* Taky děkuju...ale obešlo by se to bez toho dodatku. *uchechtne se.* Tady je to hezký, ale za cesta byla strašná! *odvětí pobaveně. Pak očima sjede k motýlům a trochu ji zjihne výraz. Jenže to by nebyla ona, aby k tomu něco neřekla.* Vypadá to, že tobě ale moc ne. Asi to bude tim vzhledem a modřinami. Ani se jim nedivim. *popíchne ho pobaveně. Pak si od něj vezme balíček s plavkami* Nejsem.*zamumlá naštvaně a vydá se za stromy se převléct. Pak se vrátí zpět na mýtinu a své oblečení a boty odloží na jeden kámen. Pak si trochu zakryje tělo rukami. Přeci jen má dost jizev od otce nebo z jiných důvodů a nerada se ukazuje.* Tohle...*ukáže své pravé předloktí.*..význam nemá. Nevim, jak jsem k němu přišla, takže jsem v sobě měla nějaké drogy nebo tak něco.*pokrčí rameny.* To na zádech je jen tak. Vždycky se mi líbili tetování na zádech, takže jsem si ho nechala udělat. *pokrčí rameny a pak ukáže na tetování, které má za uchem* Tohle význam má. Mamka dřív vždycky říkávala, že po měsíci vyjde slunce. Je tim myšleno to, že po tom špatným vždy přijde to dobrý. Jenže jednoho dne pro mně prostě slunce přestalo vycházet. *pokrčí rameny a pak vleze do vody. Zůstává ale v přiměřené vzdálenosti od Wyatta.* Já se takhle chovám ke všem. Už jsem ti to říkala. Nejsi to jenom ty. Klidně se kohokoliv zeptej. Prostě jsem se naučila všechno skrývat a nikoho si nepouštět k tělu a raději všechny odhánět. Vim, že se chovám hnusně, ale prostě je to tak lepší. Nechci skončit jako ta, která se nechá někým zničit. Nemůžu si to dovolit. Pak bych se nemohla starat o mámu a ona by tak mohla přijít i o mě a bylo by jí ještě hůř. A to nedopustim. *oznámí mu s klidným hlasem a pohledem hypnotizuje vodu před sebou.* Jo, nějakej podíl na tom máš i ty, ale hlavně je to kvůli tomu, že nechci, aby mě někdo viděl a pak toho využil. *Pak si povzdychne a taky vyleze z vody. Kdyby si teď na sebe dala šaty, tak budou celé mokré, takže usoudí, že oblékat si je nemá smysl. Navíc ani Wyatt se oblékánim nijak nezabývá. Oblečení si vezme do ruky a boty také.* Jo, můžeme. *ujistí ho a pak se spolu s ním vydá zpět do paláce. Tentokrát už bez kousavých poznámek a stížností.* Taky se měj hezky a aspoň trochu se vyspi. *také se lehce pousměje a pak zamíří do své komnaty.*

*Objeví se v palácových zahradách, své boty na podpatku držíc v jedné ruce. Už ji bolely nohy z toho, jak se na nich snažila strávit celé dny, a dost ji otravovalo, že to tak musí dělat. Pochybovala o tom, že se dostane vůbec do Elity, i když to tu měla ráda a s dost lidmi, které potkala, si sedla a nerada by je opouštěla, ale má to vůbec smysl? Ty podpatky ji zabíjely a ona má nohy celé bolavé, ze zkoušení nových a nových typů bot i oškrábané a vůbec ne hezké. Nicméně ve tváři se jí zračí úsměv. Je veselá, aspoň jak je vidět, protože poslední dobou se snaží myslet jen na ty hezké věci. Když jí Wyatt povolil přístup do kuchyně, chodí tam aspoň jednou denně a sem tam si udělá sama něco k jídlu, ale často narazí na někoho z personálu, přičemž ho vždy zahltí otázkami a dožene ho pak k dlouhé diskuzi. Tady je tedy vidět, co má v druhé ruce. Hnědý pinkikový košík, kterým skoro nehýbe, jako by v něm bylo něco, co nechce zničit. Odejde teda z cestičky na trávu pod jeden ze stromů, kam si s úsměvem sedne a otevře košík, odkud začne vytahovat sušenky na talíři, lahev džusu a ubrousky. Ty tam nakonec zase vrátí a opře se zády o strom, načež se podívá do zahrad a začne s úsměvem zamyšleně chroupat jednu ze sušenek.*

*poslední dny už se cítila lépe, ale po tom setkání s účastnicemi má pocit, že všechno jde zase dolů. Camille se s ní ani nechtěla bavit. Nepřekvapilo ji to, ale zabolelo. Chybí jí ty časy, kdy se k sobě chovaly jako sestry. Snažila se s drogami přestat. A dost se začala mírnit. Za tu dobu, co se naposledy potkala s Wyattem v jeho komnatě, si nevzala skoro nic, ale dneska je toho prostě moc. Od rána ji šumí v hlavě. Pořád slyší ty slova Rhii dokola, i když je jenom napsala. Dokáže si ji ale živě představit, jak ji to říká do očí. Zhruba před půl hodinou zamířila ven a došla až do zadní části zahrad, kde nikdo nebývá. Není to tam ani moc udržované. Tam si zapálila jointa a konečně trochu zmírnila proud myšlenek. Od koksu se snaží držet co nejdál. Když joint celý vykouřila, zamířila přes zahrady zpět do paláce a nedávala moc pozor na cestu. Proto malém kopla do nějakého košíku, ale naštěstí se zastavila těsně před ním. Hned zvedla pohled a všimla si topsy, která seděla pod stromem.* Promiň. *V rychlosti se omluví, protože kdyby do toho košíku kopla, mohla by zničit to, co je uvnitř.* Jakto že jsi tady sama? *Povytahne obočí. Došlo k,i že Topsy je ukecaný člověk, takže by jí spíše čekala s nějakou společností. Na sobě má černé legíny a obyčejné šedé tričko. Vlasy má rozpuštěné a na sobě téměř žádný make-up, takže jdou vidět její kruhy pod očima.*

*Tiše si vychutnává sušenku, zatímco sleduje zahrady, a neunikne jí malá postava, která se najednou objeví a pak zase vyjde jinde, ale nevěnuje jí moc nějakou pozornost. Na chvilinku dokonce zavře oči, jako by si chtěla odpočinout, dát si jenom tady šlofíka, když najednou někdo v její blízkosti vyřkne omluvu. Rychle otevře oči, úplně zděšená, co se stalo, a když před sebou uvidí jen princeznu, úlevou vydechne. Ani neví, koho čekala, ale měla takový ten divný pocit, že se něco stalo. Rychle se podívá k nohám princezny a i když nic nevidí, tváří se stále trochu vyjukaně. Nechápe, proč se omlouvá, ale pak se jen usměje.* Vždyť se nic nestalo. *Pokrčí rameny a podívá se znovu na košík položený na zemi tak, jak ho tam sama dala, když si sem sedala. Když jí ale položí otázku, proč je tady sama, jen se malinko uchechtne. Neví proč, ale přijde jí to zvláštní, když jí někdo pokládá takové otázky. Všichni si o ní myslí, že bez lidí nedokáže strávit ani vteřinu života, což je možná pravda, ale co když ne?* Potřebovala jsem na chvilku od všech pokoj. Doma mám pocit, že když zavřu restauraci, jsem konečně sama, vypadnu nahoru za tátou a jsme sami, ale tady vím, že můžu kdykoli narazit na stráže, služebnictvo, a to počítám jen to nutné. *Uchechtne se a podívá se zase pryč, načež pokrčí rameny.* Potřebovala jsem od toho všeho trochu vypnout. *Mírně se uchechtne a zvedne tácek se sušenkami se slaným karamelem, aby si dívka taky jednu vzala.* Nechceš?

*zamířila do zadní části zahrad, kde si zapálila jointa a vyhnala tak z hlavy většinu svých myšlenek. Už delší dobu nic neměla, takže si to náramně užívá a má to na ní o trochu silnější účinky. Skoro jako poprvé. Po chvíli zamíří zpět do paláce, ale nesleduje cestu před sebou, takže malém kopne do nějakého košíku, který leží na zemi. Rychle zvedne pohled, vsimne si topsy a pak z ní vypadne omluva. Ani moc neví, za co se omlouvá. Sotva dokáže jasně uvažovat. Pravděpodobně za to, že kdyby do něj kopla, tak nejspíše k zničí to, co je uvnitř. Nebo že narušila její rande s jídlem. Přijde ji trochu divné, že tak upovídaný člověk jako je ona tady sedí sám.* Tohle k paláci patří. Pokud nevíš jak, nemůžeš se schovat. *Pokrčí rameny. Naštěstí ona už se za ty roky naučila schovávat a zna místa, kde na nikoho nenarazí.* To chápu. *Uchechtne se, a když ji nabídne sušenky nebo slaný karamel, vezme si jednu sušenku a posadí se vedle ní.* Tak co ty a brácha? Kolikrát jste se viděli? A chci podrobnosti...neřeknu mu, že jsi mi něco říkala. *Ujistí ji a kousne si do sušenky.* Je to moc dobrý.*pochválí ji sušenky a pousměje se.*

*Uchechtne se, kdyby věděla, hned by se někam schovala, ale ot by si zase o ní všichni mysleli, že se Selekci vyhýbá, no ne? Sakra, od kdy jí tak záleželo na tom, co si o ní lidi myslí? No, tak nakonec jen pokrčí rameny a vyloudí na svém obličeji něco jako úšklěbek.* Očividně. *Souhlasí. Když se jednou chtěla schovat, všechny tím strašně vylekala a přišla si potom strašně hnusně, že ty lidi tak vyděsila. No, asi by to neměla dělat uprostřed noci. Když se jí ale nezptá na to, jak je to s ní a korunním princem Illey, jen zamrká a podívá se na ni. Tuhle otázku rozhodně nečekala, rozhodně ne, když ji viděla na setkání. Nikdy to nepochopila, ale vždycky jí přišlo, že princezny jsou k dívkám ze selekce milé, hodné jenom kvůli tomu, že se jedná o jejich bráchu. Tak proč se na to teď tak najednou ptá? Než se ale stačí rozhodnout, jestli jí to řekne nebo ne, jen se mírně usměje a pokrčí rameny, dál okusujíc další sušenku.* Viděla jsem ho několikrát, asi už o mně na zámku kolují slušný drby, protože kde se objevím já, tam se něco stane, doslova. Pověst, o kterou by tady každá dívka stála. *Uchechtne se a pak znovu pokrčí rameny, přemýšlejíc, jestli je dobré říct, jak to vlastně bylo u jejich snídaně.* Vlastně vždycky, když jsem ho viděla, za to mohly dvě věci. poslední dvě schůzky byly kvůli jídlu, jednou jsem ho tak trochu nevědomky pozvala na vlastnoručně vyrobenou snídani a pak jsme měli rande v kuchyni, nebo za to mohly moje boty. První dvě schůzky jsem jen padala a padala. *Zakoulí ořima a ukáže na své podpatky. Když jí ale pochválí sušenky, podívá se na ni.* Díky, zkoušela jsem něco nového.

*řekne, že pokud neví jak, tak se v paláci neschová. Jsou místa, kde nikdo nechodí , protože o nich moc lidí neví. Především ve staré části paláce, která není zrekonstruovaná. Když nebyla ve městě, zdržovala se často právě tam. Teď ale tráví většinu času ve své komnatě. Pak si od ní vezme jednu sušenku a posadí se na zem vedle ní. Zeptá se jí na Wyatta a je odhodlaná z ní vytáhnout každou malou podrobnost.* Drby jsou jen drby. Ukaž jim, že to není nic vic. Že to není pravda. Nenech ostatní, aby si o tobě mysleli to, co se pise v Illea News nebo koluje v řeči mezi zaměstnanci paláce. Dokaž jim pravý opak. *Řekne upřímně a pokrčí rameny. Podle ní by se vůbec neměla Topsy nechat ovlivnit drbami.* Vlastnoruční snídani? Donesla jsi mu ji do postele? *Povytahne jedno obočí a koukne na ní. Tohle je opravdu zajímavé.* Naučíš se na nich. A mimochodem můžete nosit i baleríny. *Uchechtne se a poté ji pochválí sušenku.* Povedlo se ti to.*řekne a dojí sušenku.* Našla sis tu nějaké oblíbené místo? Kromě kuchyně. *Zeptá se jí a lehce se ušklíbne.*

Že není pravda, že jsem ho svlékla na táboráku? *Uchechtne se a zavrtí hlavou, načež si jen odfrkne.* Normálně si z toho, co o mně kdo říká, nic nedělám, ale tohle je něco trochu jiného. *Pokrčí nad tím rameny. Přemýšlí, jak to má vlastně vysvětlit.* Je divný, že celý svět najednou ví, kdo jsem, že jsem tady a co se o mně myslí. Na jednu stranu mi to přijde dobré, že vlastně dokážu, že jsem někdo, což rozhodně pomůže mému sebevědomí. *Uchechtne se, její pohled jasně říká, že to nic neříká moc vážně, ale ráda si ze sebe utahuje. Když ale zase začnou mluvit o snídani, jen pokrčí rameny a zatváří se jako svatoušek.* Jo, tak nějak se to stalo, když... No, to je jedno. Je to trochu dost zamotaný. Ale jo, tak nějak to byla snídaně do postele, i když mě nakonec překecal taky, ať si tu snídani dám s ním. *Pokrčí rameny. Nerada moc mluví o tom, jak tahle schůzka probíhala, protože o ní nikdo nevěděl. Nechce, aby si mysleli, že za ním leze jak pejsek.* Baleríny by... TY JSI GÉNIUS! *Vypískne a dívá se na ni, jako by spatřila ducha.* Ty jsi vážně génius. *Zopakuje znovu a začne se culit jako sluníčko, načež popadne džus a z košíku vytáhne sklenici.* Chceš taky? *Zeptá se jí a pak jen pokrčí rameny.* Moc se tu netoulám, ještě bych se ztratila a našli by mě až za deset let. Nemám moc dobrý orientační smysl. *Pokrčí rameny a když vidí, že se nakonec s princeznou dá docela dobře povídat, jen povytáhne obočí.* Co si to tomhle všem vlastně myslíš ty? Že tu je najednou o tolik víc holek, že se děje tohle a, no... Prostě tohle.

*kdyz Topsy řekne, že Wyatta svlékla na táboráku, překvapeně vykulí oči. O tomhle ještě neslyšela.* To jako vážně? Jak daleko to došlo? Skončili jste v jeho komnatě? *O očích ji pobaveně jiskří a málem se i rozesměje, ale vzhledem k jejich předešlé debatě ji to nepřijde jako nejlepší nápad.* Když jsi vyplňovala přihlášku, musela jsi vědět, že to tak bude. Teď jsi všem na očím a ještě dost dlouhou dobu budeš. Ať už vyhraješ nebo ne. Vy všechny. *Pokrčí rameny. Topsy s tímhle měla počítat.* Ale vím, jaká je to šílenost..*hlesne tiše. Hodně pozornosti za ni a sourozence schytává Wyatt a ona ví, že to dělá schválně. Je mu za to vděčná, ale podle ní už to přehání. Nemůže si na sebe brát všechnu pozornost. Pak se ji začne vyptávat na jejich společnou snídani.* takže jste spolu byli v posteli. *Usoudí a na tváři se jí rozlije pobavený úsměv.* A jak daleko došlo tohle? Bylo mezi vámi něco víc? *Dal jí vyslýchá. Už jednou takhle vyslýchala Destiny, takže topsy bude asi druhá v pořadí. Když Topsy rekne, že je génius, rozesměje se.* /Ta má vážně v hlavě jen jídlo a nahýho Wyatta.../*pomyslí si.* Ne, díky. *Odmítne její nabídku.* Tak řekni Wyattovi, ať tě tady provede. *Zazubí se na ní. Přijde ji to jako skvělý nápad. Po její otázce uhne pohledem a chvíli přemýšlí nad odpovědi.* Že začátku mi to bylo jedno. Většinu času jsem trávila mimo palác. Což už teď nedělám, ale většinou se zdržuju ve své komnatě. Upřímně nevím, jak to vnímám. Ale asi je mi to tak nějak jedno. Nikdy jsem se v paláci necítila chtěná a nikdy jsem se tu necítila opravdu doma. Jen je mi líto Wyatta. Nemá to jednoduchý a selekce tomu moc neprospívá. *Řekne upřímně a pokrčí rameny.*

*Když zaslechne, že o tom princezna ještě neslyšela, rozesměje se a přikývne.* V žádném případě! *Zavrtí hlavou, stále nemůže popadnout dech, tak se jen směje jako ryba na souši, přičemž se snaží popadnout dech, aby mohla pokračovat.* Začalo... Začalo to tím. *Hlesá v záchvatu smíchu* Že jsem si stěžovala na podpatky. Tak mi řekl, že mi půjčí boty. No a nakonec jsem ho tak nějak vyhecovala, aby mi dal i vršek a kalhoty. Takže jsem odešla s jeho oblečením a docela dost přemýšlím, jak rychle se mohlo v paláci roznést, že mi v šatně trůní jeho kalhoty. *Řekne, stále se ještě smějíc, a pak, když zase přejdou na téma drby a pozornost, přikývne.* Já vím, já vím. Jenomže ne vždycky si člověk uvědomí to všechno, co se stane, co něco vlastně přinese. *Vysvětlí, jako by prostě nevěděla, jak to říct.* Když jsem to vyplňovala, věděla jsem, že budu "celebrita" *Udělá ve vzduchu uvozovky.* Ale nenapadlo by mě, že až takhle velká. *Vysvětlí jí a pak se znovu uchechtne, ve tváři se jí objevujíc červeň.* Vůbec nikam, jestli tě to tak zajímá. V tu dobu byl rád, že je rád. Bylo to chvilku po tom plese. *Vysvětlí jí totiž a pak si jen povzdechne. Docela by ji zajímalo, co se tam vlastně stalo. Sama si mezitím nalije džus a upije, načež se zase podívá na princeznu.* Možná někdy. *Uchechtne se. Kdo ví, co si o ní Wyatt myslí po tom, co provedla v kuchyni. není na to pyšná, ale co? To se má zavírat v komnatě, když má svoje dny? Povzdechne si a pak naslouchá jejímu názoru na selekci.* Víš žes mi to nemusela říkat? *Zeptá se jí zvědavě. Vždyť jí kdykoli mohla říct, že o tom nechce mluvit, ale stejně to udělala. To se všichni Schreaveovic chovají jako přes kopírák?* Jak myslíš chtěná? *Zeptá se jí a pak se omluvně zasměje.* Promiň promiň, jednou budu asi horší než všechny drbny ze zámku. A to si na to tak stěžuju. *Zavrtí hlavou.*

*ještě neslyšela o tom, že by Topsy svlekala Wyatta na táboráku, takže ji to hodně překvapí.* /Teď už se to roznese rychle./*pomyslí si.* Když to nebudeš říkat všem, tak se to jen tak neroznese. *Řekne pravý opak toho, co si teď myslela. Pak se začnou bavit o drbech. Podle ní, by si jimi neměla Topsy vůbec nechat ovlivnit.* A to zatím není Elita. *Uchechtne se. Teprve pak se o ty dívky začnou zajímat reportéři a bulvární plátky.* Aha, to je škoda. Ale ono to jednou vyjde, neboj. *Mrkne na ní a v očích ji pobaveně jiskří.* Určitě by to byla romantická procházka. Začali byste někde ve starých uličkách a došli až ke starému jezírku. To je romantické místo na polibek. A nikdo by vás nerušil. Jenom si dávej pozor, aby te pak nezhodil do vody. Už to jednou prej udělal nějaký holce. *Varuje ji s hraným vážným tónem. Pak ji řekne svůj názor na selekci a zamračí se.* Ptala ses, tak jsem odpověděla. *Pokrčí rameny.* To je jedno. Stejně bys to nepochopila. *Vymluví se, aby ji nemusela popravě odpovídat.* To je v pohodě. *Pokrčí rameny.*

*Prochází s zahradami, jako už poněkolikáté. Zahrady paláce se jí zdají skutečně krásné. Vzala si s sebou i bloček, do kterého si plánuje kreslit. Na sobě má černé šortky a bílé tílko. Vlasy stáhlé do culíku. Prvně se snažila nějak působit, ale i jiné účastnice na šaty pomalu kašlou.*/Vždyť je nenosí ani princezny, proč bychom my musely?/*Stejně, ona není materiál na princeznu. Nevěří, že by vyhrála. Už se to ani nesnaží předstírat. Sedne si pod jeden ze stromů. Je skryta za keři s růžemi. Otevře blok a začne si kreslit. Svou sestřenici. Pořád jí chybí a každý den více. Tohle místo se jí bude opouštět těžce, jak říkala nedávno Alessii, když se potkaly, ale na druhou stranu se už domů těš, právě na svou neteř.*

*v komnatě se chvíli zase věnovala malování. Není to sice to samé jako Graffiti, které dělá doma, ale aspoň něco. Domov ji chybí čím dál víc. Už se těší, až odsud vypadne. Jediný, co jí bude chybět je dobré jídlo a pohodlná postel. To doma nemá. Jejich dům se pomalu rozpadá. Nemají ani zámek na dveřích, takže jich i několikrát málem vykradli kvůli dluhům, které zanechal její otec. I když by ta, toho stejně moc nenašli.. Rozhodla se, že zamíří do zahrad se trochu projít. Na sobě má roztrhané džíny, černé tílko s nějakou rockovou skupinou a kolem pasu uvázanou károvanou černo-bílou košili, Šaty už nosí jen když musí. Prochází se zahradami a přitom vzpomíná na ty časy, kdy byl ještě její život v pořádku a byla šťastná. Všimne si Destiny, která sedí pod jedním ze stromů a neunikne jí, že si něco kreslí do bloku. Zamíří za ní, i když se tomu sama diví. Z vlastních zkušeností se raději lidem vyhýbá.* Podvádíš kytky - se kterými si měla rande minule - s blokem na kreslení? Páni..to kdyby věděl Wyatt. Dávej si bacha, aby tě ještě nepostihl trest.*popíchne ji a ušklíbne se. Přitom si vzpomene, jak dopadlo jejich minulé setkání ve skleníku, kde Destiny odešla jen pár minut poté, co se poznali.*

*Sedí pod jedním ze stromů a kreslí do svého bloku. Svou neteř zná dokonale a proto ani nepotřebuje její fotku, aby ji dokázala namalovat. Mají mezi sebou blízký a skutečně hezký vztah. Tráví spolu dost času a ona jí už dost chybí. A těší se, až se zase uvidí. Ví, že ji pak od ní čeká i výslech, jak se měla v paláci. A jestli se stala tou princeznou a nebo ne. */Tohle ji asi zklame../*Ví, že nevyhraje. A více, jak ona tak z toho bude zklamaná spíše její neteř. Z přemýšlení nad podobnými věcmi ji vytrhne hlas, který dobře zná. Zvedne hlavu a uvidí Ayleen, se kterou se setkala už předtím, ve skleníku. Pousměje se na ni.*Jestli se to dozví, tak mě mučírna nemine.*Řekne pobaveně. Blok zavře. Stydí se své kresby ukazovat. Podle ní to není tak dobré, naopak by to označila za průměrnou kresbu. *Jak se máš?*Nechce, aby mezi nimi bylo ticho. A proto se snaží nějak začít rozhovor.*

*chvíli se zase věnovala kreslení a pak zamířila ven. Chybí ji domov, ale zároveň se jí nechce vzdávat luxusu, který je jí dopřán tady v paláci. Venku si všimne Destiny, která sedí pod jedním stromem. Ví, že se k ní minule nechovala hezky, ale takhle se ona prostě chová ke všem. Odhání od sebe ostatní, protože nechce, aby se někdo dostal pod její masku a opravdu ji poznal. A poté ji využil nebo ublížil. To nechce dopustit a ani si to nemůže dovolit. Musí se soustředit na to, aby nějak naspořila peníze na doktora pro mámu a zaplatila účty. Navíc z vlastních zkušeností ví, jací lidé jsou.* Třeba by to nebyla mučírna, ale rovnou šibenice. *uchechtne se a pokrčí rameny jakoby nic.* Celkem to ujde, co ty?*zeptá se jí a pak pohledem sklouzne k jejímu bloku.* Můžu to vidět? *zeptá se jí.*

*Ví, že se k ní Ayleen minule nechovala zrovna přívětivě, ale i tak, když k ní přijde, pousměje se na ni přátelsky. Tipuje, že bude stejná jako Wyatt a Aless. Na tváři nosí masku a pod ní je to někdo úplně jiný.*To bys mí přála spíše, co? Aby ses zbavila konkurence?*Popíchne ji. Dělá si legraci což prozradí její úsměv, který nedokáže skrýt. A i v očích má pobavené jiskřičky. Zeptá se, jak se má, aby mezi nimi nebylo ticho.*Taky to celkem ujde. Poslední dny dost přemýšlím od odjezdu domů, který mě beztak brzy čeká.*Přizná jí. Pak se podívá na její blok.*Není to nic moc krásného.. Nijak se tomu nevěnuji. Jen občas něco nakreslím.*Upozorní ji. Pak ale bloček otevře na stránce, kde je rozdělaná kresba její neteře. *Ještě to není dodělaný. Je to moje sestřenice. *Bloček jí podá a čeká na její reakci.*