Palácové stáje

*Postěžuje si na to jablko, které nešlo rozkousat a ona tak měla kvůli tomu ucpanou pusu a zamračí se na toho červeného viníka, který za to podle ní může.* Ale já viděla taťku, jak jednou celý jablíčko snědl a to do něj jenom dvakrát kousnul a chtěla jsem to zkusit. *Vysvětlí a pak si dojde poslušně pro helmu a nechá si od ní pomoct na hřbet koně. Pak už se rozhlíží po lesní cestičce, kterou jedou. Řekne jí, že si tady zatím nenašla žádné kamarády, u čehož sklopí pohled k sedlu. Nelíbí se jí tady. Daleko radši to má doma.* Tak jo. *Rozzáří se, když slyší, že s ní bude chůva chodit ven. To jí totiž dost chybí.* A půjdeš se mnou někdy ven i ty? Prosííím. Já si chci hrát i s tebou. *Zamrká na ní prosebně jako andílek.* Co jsou to ti p.... pře... přehci? *Pokusí se po ní to slovo zopakovat a pak uvidí kousek před ní větev, která se táhne nad cestičkou, kterou jedou. Během chvíle je větev přímo nad ní. Díky tomu, že je malá se nemusí skrčit, aby pod ní projela a stačí jí jenom natáhnout ruce, aby se větve dotkla. Což také zkusí, protože si najednou připadá jako hrozně velká holka. Chytí se větve oběma ručkama, ale zapomene, že kůň pod ní pořád jede, takže za chvilku visí sama na větvi a pod ní je jenom tvrdá zem.* Daesyn. *Zavolá nešťastně na svou sestru, protože cítí, jak jí ručky z větve kloužou a ona se moc dlouho neudrží.*

*Usměje se.*Táta je ale taky větší jak ty a má větší pusu, víš? A určitě měl menší jablko, tohle je dost velké i na něj.*Snaží se to nějak zakecat, protože nechce, aby byla ještě nešťastná z tohohle. Poté jí vysadí na koně a vyjedou po lesní cestičce, kterou jezdí ona sama dost ráda a často. Je jí líto, že si zatím Anaydis nenašla kamarády a slíbí jí, že zkusí zařídit, aby chodila s chůvou častěji ven a měla tak více možností někoho potkat.*Promluvím si s ní ještě dneska večer.*Slíbí jí.*Jasně, že půjdu. Víš, kde mám komnatu, kdykoliv za mnou můžeš přijít An. Ať už i třeba budeš chtít jen povídat a nebo jít ven.*Je tu pro ni vždycky a chce, aby to věděla.*Předci? To jsou naši příbuzní, kteří tu byli před námi. Třeba naši rodiče jsou naši předci, nebo babička s dědou. A rodiče našich babiček a dědů a tak pořád dokola. Co vím, tak my máme předky až právě odtud, z Illey. My žijeme v Austrálii a rodiče naší mámy ve Španělsku, tma žila i mamka, než si vzala tátu. A než si babička vzala našeho dědu a přestěhovala se do Španělska, žila tady v Illey, byla tu princezna. Stejně jako máma naší babičky, to je naše prababička. A naše prababička tu žila taky jako princezna, společně se svou mámou, to je naše praprababička. A naše praprababička měla rodiče v Illey, ale ti urození nebyli. Víš, že jsem tu kvůli Selekci, ne? Tak naše prapraprababička byla právě jednou z účastnic Selekce, kdysi. Ale to už je hodně dávno. Ale víš co je dobrý? V rodině máme lásku ke koním právě už od naší prapraprababičky. Co jsem slyšela z vyprávění, byla to žokejka. To je dívka, která jezdí závodně na koni. *Odvypráví jí docela velkou část jejich historie. Jako malou ji to dost zajímalo, ale taky se jí to dost motalo. Podívá se na svou sestru zrovna v momentě, kdy už není na koni, ale jen se drží větve.*Pane bože.. *Zastaví koně a rychle z něj seskočí dolů.*Neboj, mám tě. *Vezme ji do náruče a postaví na zem.*Jsi celá? Promiň, moc se ti omlouvám, měla jsem dávat větší pozor na cestu..*Proměn si obličej.*/Jednou ji vezmu na vyjížďku a málem jsem dopustila, aby si ublížila.. Měla bych se od ní fakt držet raději dál, není se mnou v bezpečí./

Až budu mít větší pusu a najdu malý jablko dám si s ním závod. *Zazubí se na ní, když jí předvede svůj skvělý nápad. Potom už jedou na koních lesní cestičkou, kterou překvapeně sleduje a hrozně se jí líbí. Pak jí nadchne, že by mohla s chůvou chodit ven a hned chce, aby si s ní hrála i Daesyn jakožto její milovaná sestřička.* Tak jo. Někdy přijdu a budeme si hrát. *Zatleská nadšeně a pak se zase chytne pevně sedla a poslouchá její vysvětlování toho, kdo jsou to vlastně předci. Zezačátku to ještě chápe, ale když pak zaběhne až k prapraprababičce, totálně se ztratí a na jejím obličeji se usadí nechápavý výraz.* Takže já jsem z části.. taa... hokejka? *Zeptá se jí a je přesvědčená o tom, že to řekla správně. Pak uvidí větev, na kterou dosáhne a nenapadne jí nic jiného, než se jí chytit a zavěsit se na ní. Ale nevydrží jí to dlouho, protože jí během chviličky začnou sjíždět ruce. Naštěstí jí ale Daesyn chytí a v bezpečí dopraví na zem.* To bylo super. *Vyskočí do vzduchu nadšeně a u toho zubí.* Ještě jednou? *Zeptá se jí s jiskřícíma očima, protože jí se tahle akrobacie opravdu líbila a možné nebezpečí ignoruje.* Mam tě ráda. *Usměje se na ní.*

*Uchechtne se.*Jo, to můžeš zkusit.*Přikývne. Jedou společně po lesní cestičce. Nejedou nijak rychle, ona schválně drží koně jen v pomalém tempu, nechce, aby se Anaydis ještě něco stalo a ona třeba nespadla. Ujistí ji, že tu pro ni je a kdykoliv si bude chtít hrát a nebo jen povídat, může sena ni obrátit a přijít k ní. Nikdy ji nepošle pryč, má ji ráda, i když být ve společnosti An je někdy ke zbláznění s jejíma nápadama.*Můžeš přijít kdykoliv.*Ujistí jí ještě jednou. Bude jedině ráda, když za ní přijde, protože jí připadá, že více času tráví s Kadenem, raději jak s ní.*/A už spolu budeme jen pár týdnů.. /*Svého plánu vzdát se titulu a odstěhovat se nevzdává. Ashera si nevezme ani za nic. */Podruhý už do stejný řeky nevstoupím ani za nic. Možná jen kvůli pomstě? Touha po ní je dost velká.. /*Přemýšlela, že by mu to oplatila a udělal to, co udělal on, jenže.. O by si to tak nevzal. Kdyby si s ním jen hrála, bylo by mu to někde. A neví, co by na něj jinak vytáhla. Rozvypráví se o jejich předcích a pak se uchechtne.*Ne hokejka ta se používá při hokeji, to je jen sport. Žokejka.*Opraví ji.*A máme to v genech no. Jde to vidět, až do teď všichni naši předci ze strany mámy měli rádi koně. Když ji vidí jak visí na větvi, zastaví koně a rychle z Onyxe seskočí, aby jí pomohla dolů.*Super? Já z tebe málem měla infarkt.. *Zase si v duchu začne vyčítat, že ani nedokáže zajistit, aby byla Anaydis v bezpečí, to je u ní normální.*Já tebe taky, hrozně moc.*Obejme ji u toho, Ráda to od ní slyší a udělalo jí radost, že to řekla. */Kdy mi tohle naposledy někdo řekl?/*Bude to už dlouhá doba.*

Tak jo. *Zazubí se spokojeně a je odhodlaná doopravdy někdy přijít s tím, že si s ní chce hrát. Jenom musí vymyslet nějakou skvělou hru a pak už si to jen nakráčet ke komnatě své sestry. Vzhledem k tomu, že jí to takhle sama nabídla, plánuje toho rozhodně využít a to ne jednou. Svou sestru má hrozně moc ráda, ale vždycky měla pocit, že má radši Kadena, než jí. Proto se poslední dobou snaží vypadat co nejvíce jako právě jejich bráška. A nejspíš to opravdu zabírá, jak vidí.* Hokej? To je to s těma upocenýma pánama? Jak u toho Kaden jednou slintal? *Zeptá se jí zvědavě. Pak už si zahraje na akrobatku, když zůstane viset na větvi stromu. Naštěstí jí pomůže Daesyn, takže si nenatluče zadek.* A to je co? *Má pocit, že během posledních pár minut jí polovinu slov nerozuměla.* Zkus si to. Já tě chytnu. Je to sranda. *Zazubí se na ní nadšeně. Pak jí oplatí objetí a přitulí se k ní.* Takže nemáš ráda jenom Kadena? *Zeptá se jí.* Vždycky jsi s nim toho dělala tolik a já musela být s chůvama. *Vysvětlí jí svůj dotaz.*

No.. upocení páni jsou při každým sportu..*Uchechtne se.*Hokej je to, co se hraje na ledě.*Není si jistá, jestli myslí to a nebo ne. Rychle zastaví, když vidí, jak Anaydis visí ze stromu a vydá se jí na pomoc. Když je na zemi, oddechne si a chytí se za srdce.*Prostě jsem se o tebe strašně bála a lekla jsem se. Mohlo se ti i něco stát, mohla ses zranit a to bych si neodpustila. *V duchu si to začne klasicky vyčítat, ale to nedává navenek najevo. Popere se s tím sama, jako s mnoha věcma.*Ne, to je dobrý.. Navíc mě by jsi neudržela, jsme mnohem těžší, jak ty. *Pak už ji obejme a usměje se. Má ji moc ráda a myslela si, že to ví.*Cože? *Zeptá s zmateně a odtáhne se.*An já nikdy neměla ráda jen Kadena. Ale i tebe. Mám vás ráda oba dva a stejně.*Neví, kde to vzala, ale po jejích dalších slovech si povzdechne.*Bylo to jen kvůli tomu, že on byl větší jak ty.. Teď často zapomínám na to, že už ty taky nejsi mimino, víš? A navíc, netrávím čas jen s Kadenem, vlastně většinu času jsem teď sama.. Naopak jsem si myslela, že ty máš raději Kadena než mě.*Přizná jí.*Když jsi většinou chodila jen za ním, za mnou ne.. Oblíkáš se jako kluk, takže je jasný, že si ho asi bereš za vzor.. A já nejsem nejlepší sestra.. Vím, že Kaden je o mnoho lepší sourozenec, jak já. Zasloužila by sis lepší sestru, která by tu pro tebe měla být. Promiň..

A proč? *Zeptá se na ty upocené pány.* Aháááá. *Už si nejspíš trochu vzpomíná, co to hokej je. Pak už se dostane dolů ze stromu a zeptá se jí, co je to infarkt.* Takže když se bojíš, tak máš infarkt? *Zeptá se nechápavě.* Nic se mi nestane, neboj. *Usměje se na ní.* Udržela. Vždyť ty jsi mě taky udržela. A jsi lehkáá. *Namítne, protože na tom opravdu nevidí nic špatného a je si jistá, že to bude fungovat. Pak jí obejme a když slyší, že jí má ráda, musí se zeptat na Kadena.* Ale nemusíš být sama. Já s tebou chci být. *Řekne jí s malými slzičkami v očích, protože jí je její sestry líto. Nechce, aby byla tak sama.* Protože jsem myslela, že když budu jako on, ty mě budeš mít radši. *Řekne jí popravdě.* Ty jsi ta nejlepší ségra na světě. *Řekne jí přesvědčivě a znovu jí pevně obejme.*

No nejsou to jen páni.. Však víš, že třeba teď v létě, když celý den běháš, jsi pak zpocená a unavená a tak je to i při třeba hraní fotbalu a dalších sportů. *Zmíní, že hokej je to, co se hraje na ledě a doufá, že Anaydis má aspoň trochu ponětí, o čem to tady mluví.*Ne.. To zase ne. Prostě.. infarkt může dostat člověk, co má nemocné srdce a něčeho se lekne. Jenže lidi to říkají i jen tak, když se leknou a ani třeba to nemocné srdce nemají. *Pokusí se jí to nějak vysvětlit. S Anaydis je to občas dost těžké, vzhledem k tomu, že se pořád na něco ptá.*Nejsem lehká, jsem minimálně jednou tak těžší jak ty a taky jsem větší, o něco silnější. Navíc, když zvedáš něco hodně těžkýho, můžeš si uhnat kýlu. To je taková nemoc. *Je jí jasné, že by se An zeptala, co to kýla je a ak to vysvětlí rovnou.*An neplakej.. *Nerada ji takhle vidí.*/A zase kvůli mě../*Potřese nad tím hlavou.*No jak vidím, obě dvě jsme si chování té druhé vyložily jinak a a spletly se. Ale to už je teď jedno. Protože teď už víš, že tě mám ráda stejně jako Kadena a ne kvůli tomu, že se oblíkáš jako kluk, ale jsi prostě moje ségra. A kdykoliv za mnou můžeš s čímkoliv přijít, jo? *Pousměje se. Její slova ji zahřejou na srdci a oplatí jí objetí.*Už je tma, měly bychom se vrátit.. Co bys řekla na pozdní zmrzlinu a bonbonky, pokud mi teda slíbíš, že to nenapráskáš rodičům a Kadenovi. A společně bychom se mohli podívat i na nějakou pohádku, co říkáš?*Navrhne jí to a zároveň jí pomůže do sedla a sama se vyhoupne do toho svého, by se mohli vydat do stájí, kde ona pomůže odsedlat koně a poté je nechá na starost stájníkovi a s Anaydis se vydá zpět do paláce.*

Jasný. *Přikývne, protože jí to docela osvětlila a pak začne přikyvovat i když jí vysvětluje co to je infarkt.* Už to chápu. *Samozřejmě si to přeložila po svém a kdykoliv se teď nějak lekne nebo se bude bát, bude to přisuzovat infarktu. Ale to je přeci vedlejší. Pak už se nadechuje, aby se zeptala, co je to kýla, ale Daesyn jí předběhne a rovnou jí to vysvětlí, takže opět přikývne a spokojeně se usměje.* Ale jsi krásná. *Zazubí se na ní jako neviňátko.* Já nebrečim. *Zavrtí rychle hlavou, aby to popřela a nedělala tak své sestřičce starosti, i když vlhkost v očích jen tak zamaskovat nedokáže. To jí ale nedojde, takže si myslí, že Daesyn opravdu přesvědčí. Když pak slyší, že nezáleží na tom, jestli se oblíká jako kluk nebo ne, šťastně se na ní usměje a stáhne si čepici z hlavy, takže jí všechny vlasy spadají na ramena a až k pasu. Nepamatuje si, kdy si je stříhala naposledy, nebo jestli vůbec někdy, jako malá chtěla dlouhé vlasy jako princezna a potom jí nikdo nedovolil je ostříhat.* Joooooo! *Zvolá nadšeně a oči jí začnou zářit jako dvě led světýlka.* Nic neřeknu, slibuju. *Zazubí se na ní a nechá se vysadit na koně, takže se můžou vydat zpátky do stájí a potom i společně do komnaty.*

*Sám nevie, čo od dnešného stretnutia očakáva a nechápe svoje myšlienkové pochody, ktoré ho vôbec k tomuto doviedli. Už sa mu totižto podarilo z toho zasnúbenia skoro vyvliecť. Napísal list otcovi Stefanie, v ktorom mu oznámil, čo sa stalo. Že si jeho dcéra zabodla injekčnú striekačku rovno do ruky a to rovno pred ním. A že skončila na ošetrovni vo veľmi zlom stave. Tiež v ňom kráľa poprosil o zrušenie zasnúbenia. Kráľ mu zatiaľ neodpovedal, takže netuší, ako zareagoval. Namiesto toho sa ozval Stefanie a od nej zistil, že by ju jej otec možno zavolal domov a to zasnúbenie zrušil. To by znamenalo, že by sa v jeho živote stalo konečne niečo pozitívne. Zachránil by jej život. A tento raz už nie len metaforicky, ale doslova. Veď práve kvôli nemu skončila na ošetrovni.Skoro ju zavraždil. V tej ošetrovni pri nej presedel niekoľko hodín. Vlastne do chvíle, kým mu lekári nepotvrdili, že sa preberie. Potom napísal ten list. A tam to malo skončiť. Určite si s ňou nemal vypisovať a kvákať o tom, že to zasnúbenie musia prerušiť, pretože toto chatovanie ho dostalo až k dnešnému dňu. Napadlo mu, že jej ukáže a vymenuje všetky dôvody, pre ktoré s ňou byť nemôže. Popravde, ani netuší, čo spraví, keď kríva k jej dverám v obyčajnom čiernom tričku a čiernych gaťoch.* /Ako by to, že beriem drogy nestačilo./ *Je ale pravdou, že odvetedy, čo si zapichla tú ihlu do ruky, tak si už dávku nevzal a skončil pri čísle 5, ale aj tak mu jeho svedomie neustále rado pripomína, že tie drogy už neboli len jeho únikom, ale skoro zničili inú osobu. A preto si ich nedokázal zobrať. Zastaví pred jej dverami, váhu prenesie na paličku a zaklope. Dal jej dopredu na lístočku vedieť, že za ňou príde, tak dúfa, že bude nachystaná. Dokým bude čakať pred jej dverami, hádam vymyslí, čo jej spraví, aby s ním už nikdy nebola.* /Predhodím ju mimozemsťanom? Pri tom jej odhodlaní by ani to nestačilo./ *Pomyslí si, keď pred tými dverami stojí.*

*Vůbec neví, co od dnešní schůzky se svým snoubencem má čekat. Jejich chat nebyl úplně klidný, protože jí možná maličko naštvalo to, že psal jejím rodičům. Její otec je dost přísný a nedivila by se, kdyby ji hned začal brát jako nějakou feťačku, která si něco do žil vpichuje 24/7. Pokud přijede, bude to zkrátka v háji a ona tak bude nucena říct i svému bratrovi vše, co se stalo. Což určitě také nedopadne dobře, vzhledem k tomu, jak je Damian vůči ní ochranářský. Ovšem u něj zase ví, že ji bude věřit s tím, jak to bylo. Vždycky to tak bylo, nikdy o ní nepochyboval. Alespoň do teď a doufá, že to tak bude pokračovat i nadále. Věděla, v kolik hodin má Isaac přibližně přijít, proto se tak nějak začala připravovat alespoň už hodinku předem. Dala si vlažnou sprchu, v které strávila nějaký čas. Sprchování totiž miluje. Jakmile dokončila své koupání, oblékla se, dnes do černé sukně, která ji končí nad koleny a bílé obyčejné košile, kterou si ještě zastrčila do sukně. Většinou nosí džíny či kalhoty, sukně a šaty vážně málokdy, ale jelikož dnes bylo opravdu teplé počasí, nechtěla se péct v džínách. Na nohy si nazula obyčejné, černé balerínky a z vlasů si upletla dva copánky od hlavy. Právě sedí na posteli a mazlí se se svou červenou pandou, přičemž vyčkává na to, až dorazí Isaac. Tiše si brouká, drbe její zvířátko po bříšku, ale jakmile uslyší zaklepání, usínající zvířátko dá do pelíšku a vydá se ke dveřím. Otevře a pousměje se na Isaaca.* Ahoj. *Vydechne a zavře za sebou.* Takže stáje? *Jemně nakloní hlavu do strany a i když ví, že podle toho co jí psal by to neměla být příjemná schůzka, se na něj usměje tak, až se jí jemně zvýrazní lícní kostí.*

*Netuší z akého dôvodu sa s ňou rozhodol stretnúť. Veď ich posledné stretnutie skončilo tým, že si vrazila striekačku do ruky a skončila na ošetrovni. A bola to čisto iba jeho vina. Čo horšie by jej ešte vôbec mohol ukázať, aby ju odradil a prečo sa vôbec ešte snaží? Sám dôvod nepozná. Možno aj z toho dôvodu kráča k jej izbe, kde ju má vyzdvihnúť a vziať ju na najhoršiu schôdzku jej života. Pred dverami zastane. Stojí tam tak dlho, až sa môže zdať, že sa pokúša vystáť do zeme dieru. Uvažuje totižto nad tým, že sa na mieste otočí a jednoducho sa na ňu vykašle.* /To by jej ukázalo, že som hajzel a je mi úplne ukradnutá. Vlastne je to skvelý nápad./ *Prebehne mu mysľou a naozaj nad týmto nápadom dlhšie uvažuje, pretože by to obom uľahčilo život. Krátko si povzdychne a nakoniec na nie dvere zaklope s výrazom, ktorý pripomína námahu a smrteľné vyčerpanie, keďže sa mu do toho absolútne nechce. A potom tam len čaká, dúfajúc, že sa Stefanie na neho možno vykašľala a radšej išla na nákupy alebo si niekam užívať. No dvere sa otvoria a vidí v nich ju. Paličku v ruke stisne pevnejšie a jej krátke ahoj jej oplatí.* Ahoj. *Nemôže si pomôcť, ale jeho oči tancujú po jej pokožke a po jej tvári, hľadajúc nejaký náznak toho, že je s ňou niečo v neporiadku. Ako by tá droga na ňu mohla mať vplyv aj po niekoľkých dňoch. V mysli sa mu totižto vybavila jej bledá nehybná tvár ešte z ošetrovne. Ten obraz z hlavy však rýchlo vyženie a vráti sa do reality, takže sa už na ňu nedíva ako na mimozemšťana.* Áno, stajne. Vlastne je celkom jedno, kam by sme šli, ale... mám to miesto rád. *Oznámi jej. Nenapadla mu žiadna šialená situácia, ktorá by ju prinútila vziať nohy na ramená a rozhodol sa jej to vysvetliť. Povedať jej o tom, čo sa v minulosti stalo a prečo nie je dobré, aby s ním vôbec bola. Vykročí smerom po chodbe a popritom jej venuje krátky pohľad. Následne sa zas pozrie na dlaždice pred sebou.* Mala si nejaké komplikácie po tom, ako ťa pustili z ošetrovne? *Prehodí neisto, pretože je mu jasné, že keď ukáže, že myslel na to, čo sa naposledy stalo, ona uvidí záujem z jeho strany. Aj kvôli tomu, že kríva, sa po chvíľke dostanú až ku stajniam. Prejde k jednému z boxov a všimne si tam jedného čierneho araba. Natiahne k nemu ruku a pohladí ho po strede hlavy. Otočí sa k nej s miernym úsmevom na tvári.* Podobného mi kedysi kúpil otec. Na arabovi som sa učil jazdiť. *Keď si však uvedomí prečo tam prišli, úsmev rýchlo zahodí. od koňa ustúpi a chvíľku rozmýšľa ako začať.* Nemám v pláne ťa strašiť, ako v horore. Len ti chcem povedať... pravdu. Asi si to zaslúžiš a bude to tak lepšie.

*Nebyla z dnešní schůzky nijak nervózní, spíše byla.. Zvědavá. Byla zvědavá, jak to mezi nimi bude poté, co se stalo minule. Trošku ji štve, že si to Isaac vytáčí,jako kdyby ji tu drogu do žíly vpíchl on, což je absurdní. Ví, že to není špatný člověk, jen ji přijde, jako kdyby byl.. Rozbitý, když to řekne špatně. Samozřejmě neví proč, ovšem ani jednou ho neviděla smát se, či se upřímně usmát, tudíž jí tak nějak došlo, že něco nebude v pořádku. Přes chat mu i nabízela, jestli by se jí nechtěl svěřit, ale místo toho ji řekl, ať mu dá pokoj, kvůli čemuž v ní trošku provinile trklo. Nechtěla ho nějak ublížit či ho otravovat, vše myslela dobře.* /Možná, že vše myslím až moc dobře./ *Při čekání na svého snoubence se mazlila se svým zvířátkem, už oblečená a nachystaná na to, vyjít. Jakmile uslyšela klepání, klidně vyšla ven a zavřela za sebou. Samozřejmě ho také pozdravila. Nejde ani přehlédnout to, jak si ji prohlíží.* Jsem v pořádku, už mi nic není. *Pousměje se a zavrtí hlavou. Nechce, aby si dělal snad starosti, když už je nějaký ten čas pryč z ošetřovny. Ví, že přitom byl, když upadla do bezvědomí, ale za nic nemohl. Kdyby se jí stalo něco vážnějšího, stále to byla a je jen její vina. Zeptá se jej, jestli jdou teda do stájí a když to potvrdí, jemně se zazubí.* Máš koně rád? *Optá se jej, mezitím co tam s ním jde. Jde klidným krokem tak, aby na něj nebyla moc rychlá. Při cestě nijak ticho nenarušuje, aby jej neotravovala. Ale nakonec ticho přeruší on.* Nic neobvyklého, ani vážného. Byla jsem jen oslabená, ale s tím se dalo počítat, když jsem tak dlouho ležela a nezapojovala skoro žádné svaly. Žádné komplikace, je mi fajn. *Podívá se na něj, aby věřil, že to myslí naprosto upřímně. Nelhala by mu, ale zase by mu nedokázala říct, že ji bylo špatně, což ani nebylo. Je ráda, že mu nemusí dávat důvod k tomu, si to vyčítat ještě více. Nejlepší by bylo, kdyby si to nevyčítal vůbec. Poté dojdou ke stájím a přesunou se k boxům. Dívá se, jak hladí černého araba a jemně se u toho usmívá.* Chceš mu dát jablko? *Optá se s úsměvem a vytáhne z kapsy na sukni jablko, které vzala. Následně vidí, jak mu opadne úsměv.* Dobře, poslouchám. Ale k ničemu tě nenutím, ano? *Jemně zvedne koutky.*

*Keď sa pred ním zjaví, tak si jeho oči prezrú každý jeden jej centimeter. To, čo sa stalo naposledy pre neho bolo horovým zážitkom. Nereagovala. Zdalo sa mu, že ani nedýcha a bál sa, že kvôli slabému kolenu ju na tú ošetrovňu ani nedostane. Podobné myšlienky radšej vypustí z hlavy, ale aj tak sa jej musí spýtať, či jej tie drogy nejako neublížili. Až potom si uvedomí, že sa ho pýta na kone. Krátko prikývne hlavou.* Myslím, že je to miesto, kde nás nikto rušiť nebude. *Kone zbožňuje. Pripomínajú mu starý život a dúfa, že ich prítomnosť mu dodá odvahu, aby jej dokázal vysvetliť, prečo sa zásnuby musia zrušiť. Po jej odpovedi o jej zdravotnom stave sa na ňu znova pozrie, ako by jej stopercentne nedôveroval a potreboval si to preveriť ešte raz.* Aj jednorázová dávka na človeku zanechá určitú stopu. *Odvetí sucho, až vyčítavo, pretože doteraz nechápe, ako to mohla spraviť a v kútiku duše dúfa, že jej to už nenapadne.* /Veď, keď obaja budete na opačných koncoch zemegule, tak nebude mať žiadny dôvod. Všetko zlé z jej života zmizne./ *Pomyslí si. Zvyšok cesty sa nesie už v tichu, až sa dostanú k stajniam. Tam dlho na mieste nepostáva a namiesto toho prejde k čiernemu arabovi. Podobného má aj doma. Stret so zvieratami, ku ktorým má tak blízky vzťah na jeho tvári konečne vyvolá úsmev. Vlastne je to prvý úsmev, čo na jeho tvári môže vidieť. Po jej otázke mu oči padnú na jej ruku. Krátko pokrúti hlavou.* Skús mu ho dať sama. Možno z vás budú kamaráti. *Kone má dnes rád aj kvôli tomu, že na nich môže jazdiť bez obmedzenia a dokáže tak zabudnúť aj na jeho nohu, keďže na malý moment prestane krívať. Koňa prestane hladiť po hlave. Oči presunie na Stef, potom na zem. Očný kontakt by nezvládol. Zhlboka sa nadýchne, ako by sa chystal bežať maratón.* Nie som skvelá partia, Stefanie. /Ako by si to už nestihla overiť ona už milionkrát./ *Netuší, z ktorého konca má začať. V zdôverovaní sa bol vždy príšerný. Zdá sa mu ako by mal v hlave úplný chaos a nevie sa chytiť jednej nite.* Pred pár rokmi som bol na návšteve vo Francúzsku. Stretol som tam dievča a zamiloval som sa do nej. Chcel som ju požiadať o ruku, ale potom som ju na plese našiel bozkávať sa s iným chlapom. *Začne. Rozpráva to sucho, bez náznaku emócie, ako by to v skutočnosti ani neprežil na vlastnej koži. Je to asi jediný spôsob, akým to zo seba dokáže dostať.* Naštvalo ma to a musel som odtiaľ vypadnúť. Nasadol som na motorku. Pršalo. Dostal som šmyk a motorka narazila do stromu. *Pozrie sa na svoju nohu.* Odnieslo to koleno. Istý čas som nemohol vôbec chodiť, ale nejako sa mi podarilo dostať aspoň do tohto štádia, ale bez paličky urobím len pár krokov. *Pozrie sa na koňa.* Vlastne kone mám rád preto, že nemusím krívať. *Poznamená trochu od veci a vráti sa späť k príbehu.* Dával som sa do kopy doma v Írsku. Pomohli mi hlavne moji rodičia. *Rukoväť paličky silnejšie zovrie medzi prstami.* Tých však zavraždili. Dodnes neviem, kto to bol. Zo dňa na deň som sa stal kráľom. A potom ma moji radcovia donútili, aby som si začal hľadať ženu. *Konečne sa na ňu pozrie.* A tak mi našli teba a povedali mi, že sa s tebou mám v Illey zoznámiť pred tým, ako si ťa odveziem domov. Dúfal som, že budeš mrcha so škaredou tvárou. V tom prípade by mi nevadilo, ak by som ti zničil život. Ale potom som ťa stretol, Stef... *Prejde k nej o krok bližšie a chytí si medzi prsty prameň jej vlasov.* A ty si naozaj veľa vecí, ale určite nie škaredá mrcha. Preto to zasnúbenie musíme zrušiť. Nedokážem ti dať šťastný život. *Jeho ruka pustí jej vlasy a dotkne sa jej brady. Chce, aby sa mu pozerala do tváre. Jeho tón znie vážne, úpripmne a naliehavo, aj tak však hovorí pokojne a potichu.* Som mrzák so zlomeným srdcom, ktoré sa už nikdy nezamiluje, rozumieš? So mnou to neskončí slovami milujem ťa. Dal by som ti len bolesť, zúfalstvo a nudu. A to ja jednoducho nedokážem. Zaslúžiš si viac, vieš? *Odstúpi zas od nej a ruka mu padne pozdĺž tela.* Preto som to napísal tvojmu otcovi. Dúfam, že to stačilo a zásnuby sa zrušia.

*Dívá se mu do obličeje, mezitím co si on prohlíží snad každý její kousek. Nechá jej jen z důvodu toho, aby si uvědomil, že je opravdu v pořádku a nic ji není. Opravdu byla slabší po opuštění ošetřovny a možná se jí z toho kapánek motala hlava, ovšem nebylo to nic vážného. Naopak to bylo něco, s čím počítala a byla na to připravená. Její bratr o ničem neví, neodvážila by se mu to říct, protože se bála, že by ji měl za někoho, kdo je drogově závislý, i když věčně byl na její straně a podporoval ji. I tak se toho bála a ona by nedokázala ztratit svého bratra, který o ní vždy pečoval, když ji bylo zle. Více jak rodiče, kteří mají neustále moc práce - ještě k tomu, když její otec je tak trochu nemocný. Bere prášky na ovládání vzteku a když si je nevezme a něco jej naštve, dokáže zničit vše kolem sebe. Je dost výbušný a díky němu má často takové 'tiky', kdy ji chce třeba někdo pohladit, ale ona sebou před natáhnutou rukou často cukne, i když na ní člověk sahá s dobrým úmyslem. Se svým otcem vychází dobře, ale prostě se ho bojí a na tom asi nic změnit nejde. Bohužel to tak bylo, je a bude. Po jeho poznámce nasucho polkne.* Omlouvám se, ale víš, proč jsem to udělala. Nechtěla jsem, aby to skončilo v tobě, tak to skončilo ve mně, pouze mojí vinou. Možná jsem udělala chybu, ale vybrala jsem si sebe a nelituji toho. Prosím, nevyčítej si to a nevyčítej to ani mně. *Vydechne prosebně a namotá si na prst pramínek svých vlasů. Poté už je ticho, tedy do té doby, dokud nejsou u stájí. U stájí se s ním postaví k boxu a s úsměvem se dívá, jak hladí toho araba.* Dobře. *Sevře jablko v ruce a ruku dá koni před tlamu, načež ji rozevře a ukáže mu jablko. Když si jej kůň vezme a sní, zaculí se a pohladí jej po čumáku. Miluje zvířata. Přejde zase k Isaacovi, když ji řekne, že ji potřebuje něco říct. Vůbec neví, co jí chce říct a tak jen tiše čeká. Stojí na místě jako přikovaná, jako by se snad nedokázala hýbat. Neví, co to s ní je, ale jeho příběh ji dostane. Nedokázala si představit, že se mu stalo tolik věcí za těch pár let, co žije. Najednou se začne cítit provinile za to, jak jej nutila s ní mluvit, jak mu přidělala starost ohledně toho, co minule udělala. Dívá se mimo, protože se mu nyní nedokáže podívat do očí. Je jí to všechno strašně líto, samozřejmě. Poté si všimne, jak si namotá pramen jejich vlasů na prst a když ji zvedne bradu, zakloní jemně hlavu, protože přeci jen, ona nemá ani 160 centimetrů a on je o dost vyšší. V očích se jí zalesknou slzy díky tomu, co vše teď slyšela.* Isaacu. *Hlesne, když udělá krok vzad.* Tolik se ti omlouvám, já.. Nevěděla jsem, kolik starosti ti přinese to, když jsem si vpíchla tu drogu. Nevěděla jsem o tobě absolutně nic. *Dá si svou ruku na krk zezadu a promne si jej.* Nechtěla jsem být nijak dotěrná, nějak se tě dotknout, či tě naštvat.. Jen nemám ráda, když se lidi v mém okolí nemají dobře.. Nejraději bych se pro všechny obětovala, jen aby byli ostatní spokojení. Na to samé jsem myslela, když jsme se potkali v hudebním salónku. Rozhodně jsem nechtěla, aby ta droga způsobila problémy tobě. *Polkne a na chvíli zavře oči.* Omlouvám se a moc mě mrzí to, co se ti stalo.. Ale teď mám nutkání ještě více v tom, abych z našeho zasnoubení nevycouvala. Takhle ti můžu pomoct, Isaacu, alespoň trošku. Nebudeš na vládnutí sám a to ti přeci pomůže. Nemusím mít milostný vztah k tomu, abych ti přeci pomohla. *Představí si, co všechno by to pro něj znamenalo, kdyby na vládnutí byl sám. S tou nohou, s těmi vzpomínkami. Nechtěně ji steče slza z lítosti, kterou si rychle sestře.* Dovol mi ti pomoct, notak. *Podívá se mu opatrně do očí.*

*Nejakým zázrakom sa zjaví až pred dverami svojej snúbenice, zaklope a naozaj ju pred tými dverami vyzdvihne. Prvé, čo spraví, je kontrola. Jeho myšlienky sa neustále stáčali k hudobnému saloníku. Výčitky mu na to nedovolili zabudnúť. Už od prvej sekundy, čo ju stretol si nahováral, že jej ublíži a že ju zničí. Toto mu všetko potvrdilo. Ak to dovtedy boli len akési predtuchy, teraz už to bol stopercentný fakt - skoro ju zabil. Keď kráčajú smerom ku stajniam, tak to načrtne. Nie je síce lekár, ale je mu jasné, že podanie drogy v tak veľkom množstve človeku, ktorý ju nikdy nevyskúšal, môže mať devastujúce účinky.* Ja ti to nevyčítam, Stefanie. Ty by si k tej striekačke nikdy nedostala nebyť mňa. Len mi sľúb, že to už nikdy nespravíš. *Poznamená počas chôdze. Snaží sa, aby jeho slová zneli seriózne a že z nej nerobí dobrý deň.* A ak by to ešte niekedy mal byť výber medzi mnou a tebou, tak si vyber seba prosím, dobre? *Poprosí ju, čím chce tento incident uzavrieť, pretože im obom už priniesol dosť bolesti. Nakoniec skončia v stajniach. Tam sa na moment jeho náladu z bodu mrazu vyštverá na pozitívnu stupnicu, pretože kone mu vždy dokážu zlepšiť náladu. Vlastne, ke´d mu je najhoršie, tak sa k nim zvykne ísť skryť. Pokiaľ teda nenájde fľašku s alkoholom. Sleduje ju, ako dáva koňovi jablko a musí sa pousmiať aj nad tým. Je to svetlý okamih ich stretnutia. Je mu ľúto, že ho musí skaziť svojou minulosťou.* /A takto by presne život so mnou vyzeral. Sekunda šťastia a potom mesiace ponorené v depresii./ *Potom jej porozpráva, čo sa stalo v posledných rokoch. V skratke. Ak by to totižto popisoval detailne, boli by tu do zajtra. Samozrejme, je pre neho ťažké to zo seba dostať, takže sa Stefanie môže zdať, že rozpráva príbeh cudzej osoby a nie svoj vlastný. Je to niečo ako obranný mechanizmus. Nedíva sa na ňu, pretože je mu jasná, ako bude reagovať - ľútostivo a empaticky. Nakoniec sa však na ňu pozrieť musí a dokonca jej nadvihne bradu, aby sa mu pozrela do tváre. Robí to preto, aby konečne pochopila, že s ním nemôže zostať. Keď vidí slzy v jej očiach, tak si povzdychne a osteň bolesti sa mu zatne niekam do srdca. Plače kvôli nemu. Len ju pozoruje. Nehýbe sa a počúva jej slová. Je to reakcia, ktorú nechcel. Chcel, aby ju to vydesilo a ona s nohami na ramenách utekala preč. Ku koncu pokrúti hlavou tam a naspäť. Rozhodne sa ju prerušiť.* Prestaň, Stefanie... Prosím. *Prejde zas k nej a ako to už urobil pred tým, zas jej zdvihne bradu a obe ruky jej položí na líca. Palička sa mu opiera o nohy.* A teraz ma počúvaj. Ja ti nič nevyčítam a nie je nič, čím by si ma naštvala. Všetko to je moja vina. Ja som nás dostal do tejto situácie a to, že si si ublížila, je tiež na moju zodpovednosť. *Palcom jej zotrie slzy z tváre.* Takže kvôli mne neplač. Máš to zakázané. *Pokračuje.* Ja nepotrebujem, aby ma niekto zachraňoval. To nedokážeš. Ja len chcem byť s niekým, o kom si budem istý, že mu nebudem ubližovať. Chápeš? *Pustí jej tvár, ale stále stojí blízko pri nej, pretože chce, aby konečne všetko pochopila. Fakt, že je jej tvár zblízka ešte krajšia skúša ignorovať a rovnako aj to, že jej pery sú od tých jeho len niekoľko centimetrov.* Ty si zaslúžiš niekoho, kto ťa bude milovať a dá ti celé srdce. Niekto ťa zoberie na nejaký sprostý výlet a budeš sa vďaka nemu smiať. Nie niekoho, koho budeš vyťahovať zo sračiek a brať na seba jeho zodpovednosť. Ja som ti ublížil už dostatočne a nechcem v tom pokračovať, dobre? *Dokončí a na moment sa odmlčí.* Preto som poprosil tvojho otca o to zrušenie zásnub a povedal mu, čo sa stalo. Čo ti vlastne na to všetko povedali?

*Aji po tom všem, co se v poslední době odehrálo, se dokázala s klidem usmívat. Možná její pozitivita byla až přehnaná, ovšem ona ráda kouká jak se říká 'skrz růžové brýle'. Možná je naivní, ovšem kdyby se zabývala vším tím negativním, co se jí v životě odehrálo, možná by padla do celoživotní depky, v které by se stále topila, čímž by ztratila tolik času. Proto ji pro ni mnohem lepší a pohodlnější být veliký snílek a optimista. Nejspíše to má po své mamce, která je také přesně taková, jako ona. Její bratr je spíše po tátovi, ale také je po prarodičích, jelikož je spíše uzavřený do sebe a introvert. Jen ona je ta, s kterou dokáže bez obtíží mluvit a dokonce se umí i rozpovídat, což jí vždy vykouzlí úsměv na tváři. Dělá ji radost, když si s ní povídá. Minule se jí dokonce svěřil s jeho orientací, což byl pro ní šok, ale nakonec ji to všechno zapadlo do sebe a rozplakala se, že ji řekl něco tak velkého. Dost si toho vážila. Ví, že jí její bratr miluje, ale neví, zdali je dobrý nápad ho seznámit s Isaacem. Bijí se toho, že by Isaac jejímu bratrovi namluvil to, jak je hrozný a že od něj musí odejít co nejdříve, což už párkrát řekl i jí.* Slibuji, ale slíbíš mi ty, že už to také nikdy nepoužiješ? *Šeptne a žádné se rozhlížet kolem. Cesta k stájím je krásná, stejně jako samotné stáje. Zvířata jako celkově zbožňuje, není snad zvíře, který by se jí protivilo. A koně měla vždy ráda, jsou to pro ní neuvěřilně silná a krásná zvířata.* Určitě už si nikdy mezi námi nebudu muset vybírat. *Řekne jinou odpověď než tu, kterou asi chtěl, ale lépe mu odpovědět nedokázala. To by už raději neodpověděla vůbec, než aby si mezi nimi musela vybrat. Když se staví u toho krásně velikého černého stvoření, s úsměvem mu dá jablko a pohladí jej.* Nechtěl bys mě naučit jezdit, prosím? Vždy jsem si to chtěla zkusit. *Vypadne z ní, ani neví jak. Přemýšlela nad tím, že by se na koních chtěla naučit jezdit. Na hřbetu koně se na vše musí dívat lépe. Poté začne být vážný, proto zmlkne a přijde k němu, načež ho pobídne, aby povídal. Ovšem to, co jí řekne, ji hrozně překvapí. Tolik špatných věci, kterých si musel projít.. Z těch informací se jí i chvikově zamotala hlava.* /Však na vše musel být sám.. Úplně sám./ *Když ji zastaví a položí ji ruce na líce, podívá se mu do očí. Lehce se svou dlaní dotkne té jeho. Jediné, co teď nechtěla bylo právě přestat. Jak by taky mohla?* Isaacu, notak. Musíš si to přestat vyčítat. Já jsem si to vpíchla do žíly, dobrovolně. Stál jsi pár metrů ode mne, nedonutil jsi mě k tomu, bylo to mé svobodné rozhodnutí, za které ty nemůžeš. Kdybych to nezvládla, mohla bych za to já. Kdybych dopadla hůře, nikdy bych tě z toho nevinila. Nikdy. *Vrtí jemně hlavou, přičemž se jí jemně začne třást spodní ret.* Je mi jedno, koho si zasloužím a koho ne, chápeš? Jsi také člověk, Isaacu. A já nechci, aby si na to všechno byl sám. Zasloužíš si alespoň přítele. *Šeptne zoufale. Na tohle všechno nemůže být sám. Poté sklopí pohled z jeho očí a podívá se na špičky svých bot.* Táta je hrozně naštvaný. Na mě. *Jemně pokrčí rameny.* Jestli přijede, tak se asi půjdu schovávat do zdejšího labyrintu, nebo si zalezu do stájí a přikryju se senem. *Cukne ji v koutku.* A.. Chce tě poznat.

*Ich posledné stretnutie ho vydesilo. Vlastne nikdy v živote sa tak nebál, pretože sa mu ešte nestalo, že by pred ním niekto skolaboval. A ešte jeho vinou. Preto sa chce uistiť, že Stefanie v poriadku a po tom predávkovaní na nej nezostali žiadne stopy. Síce si to neprestane vyčítať, ale aspoň mu odľahne, že ich spoločne strávený čas ju nezničil viac, ako bolo potrebné. To si totižto presne myslí - že ak s ňou trávi čas, tak ju to postupne ničí. A ten incident, ktorý sa stal pred pár dňami, ho v tom len utvrdil. Aj tak od nej chce počuť uistenie, že už nikdy nič podobné nespraví. A nielen kvôli nemu, ale aj kvôli iným osobám, ktoré stretne. Keď Stefanie po ňom chce, aby aj on prestal s drogami, tak to od neho ani chcieť nemusí. Pohľad na jej bezvládne telo na ošetrvni ho presvedčilo, aby sa od všetkého, čo sa pichá do žily, držal na kilometer ďalej. Nie kvôli vlastnému zdraviu, ale skôr kvôli tomu, aby sa nenašiel niekto, kto by mu jeho dávku zas skúšal ukradnúť.* To ti sľúbiť môžem. *Samozrejme, netýka sa to liekov proti bolesti, na ktorých si vypestoval závislosť a pchá ich do seba ako cukríky. Nakoniec sa dostanú do stajní, čo mu na malú chvíľku zdvihne náladu. Veď vlastne z toho dôvodu aj išlel na toto miesto. Aby mu dodalo odvahu k tomu, aby jej povedal časť zo svojho príbehu. Pred tým však, ako začne, ho prekvapí jej prosba. Chce, aby ju naučil jazdiť. Zarazene sa na ňu díva, potom oči presunie na koňa a potom z koňa zas na ňu.* Ak to stihneme pred tým, ako ty sa vrátiš domov a ja do Írska, prečo nie? *Súhlasí a úprimne? Ani netuší, čo to do neho vošlo, že teraz dobrovoľne kývol na to, že spolu budú tráviť viac času. Možno z toho dôvodu, že pri jazde na koni sa nemôže udiať nič zlé. Teda, to si myslí aspoň on sám.* /A skôr než by sa to pokazilo, príde jej otec a odvedie si ju domov./ *A potom jej rozpovie, čo ho vlastne dostalo do toho stavu, v akom ho vidí dnes. Svojimi slovami rozhodne nechcel docieliť, aby sa rozplakala. Nikdy nevie, čo v takom prípade robiť. Človek by si myslel, že sa to už stihol naučiť pri tom všetkom zúfalstve, ktoré sa okolo neho premlelo. No nedokáže sa na slzy na jej tvári dívať, takže k nej prejde a položí jej svoje ruky na líca, aby ju upokojil. Alebo možno aj seba. Poprosí ho, aby sa prestala o neho starať, pretože je to aj tak dopredu prehratý boj. Keď s ním zas nesúhlasí, tak si v duchu povzdychne a odstúpi od nej. Myšlienky, týkajúce sa toho, ako boli ich tváre blízko, sa radšej vyhne. Pokrúti hlavou zo strany na stranu, čo je znakom zúfalstva.* Ako si to, sakra, nemám vyčítať, Stefanie? *V jeho hlase sa nachádza iskra hnevu, pretože nikdy nepatril medzi najpokojnejšie osoby.* Chceš mi povedať, že by si si tie drogy pichla bez toho, aby si ma stretla? Šla by si v noci za dealerom a vypýtala si ich? *Je to rečnícka otázka. Ani na odpoveď nečaká.* Tak mi nehovor, že to bolo tvoje rozhodnutie a tvoja vina. *Keď počúva ďalej jej slová, tak pomaly, ale iste, začína strácať trpezlivosť.* Ja nepotrebujem, aby ma niekto ľutoval a lízal mi rany, Stefanie. Ja som ti nič z tohto nepovedal, aby si mi snažila pomôcť. Len som ti chcel vysvetliť, prečo nemôžeš byť s niekým, ako som ja. Zničilo by ťa. Ja by som ťa zničil. *Jeho tón znie ostro, ale úprimne. Každé slovo myslí vážne. Potom sa jej spýta, čo na jeho list povedal jeho otec. Podľa neho je to jediné riešenie, ako sa dostať z tejto šlamastiky. Keď počuje, že je na ňu naštvatý, tak ho pri srdci pichne osteň viny.* A na tvojho snúbenca, ktorý berie drogy naštvatý nie je? A chce niekoho takého do rodiny? *Opýta sa jej a čo ho dokonale šokuje, sú jej ďalšie slová. Padne mu sánka, potom nadvihne obočie.* Chce sa so mnou stretnúť. *Chytí paličku do ruky. Na chvíľu ju nervózne podrží a zas ju položí na zem.* Vlastne je to dobre. Zrušíme tie zásnuby osobne.

*Zvládla už hodně věcí, co se týče zdraví, i když je pravda, že je křehká. Má slabší imunitu, ovšem když pomyslela na to, že by si to další svinstvo dal do těla Isaac, jako kdyby její mozek vypnul, přestala myslet na to, co by se jí mohlo díky tomu stát a zkrátka za pár vteřin to bylo v ní. Jednala hodně nezodpovědně, ale občas se zkrátka stává to, že dříve jedná, jak myslí. Ale teď na ní šlo vidět, že je v pořádku. Má v obličeji svou normální barvu, tváře ji nabraly její jemně růžový odstín, pod očima nemá již žádné kruhy a ani oči se jí nelesknou. Když se probudila, bylo jí ještě dost blbě, ale z toho se po pár dnech vyležela a rozhodně ji ani na vteřinku nenapadlo, že by něco z toho dávala za vinu jemu. Je fakt, že by k té droze bez něj nepřišla, ale píchla si to dobrovolně, na což by se měl brát ohled. I když ví, že on si to za vinu dává, což jí trochu frustruje. Nechce, aby si to vyčítal, když ona ví, co dělala.* Dobře, děkuji. *Rozlije se jí na tváři úsměv, když ji slíbí, že už se k drogám nikdy nepřiblíží. Neví, zdali nebere něco jiného, ale alespoň o jednu věc je to méně. Vůbec nemá zdání, co to bylo za drogu a kolikrát si ji tak mohl dát, ale vypadalo to, že absťák poté neměl. A přestal s tím, což je hlavní. Poté se jen zeptá na tu otázku, zdali by ji nenaučil jezdit. Chtěla by si vyzkoušet ten pocit svobody na hřbetu koně, o které tak všichni mluví. Chtěla si to také zažít. Jako malinká si někdy vylezla na poníka, ale to za zády rodičů, kteří se koní bojí a nikdy ji nechtěli dovolit chodit ke koním. Zaslechla snad, že její mamka jednou ošklivě spadla z koně.* Pokud se budeš vracet až po ukončení Selekce. *Vydechne a otočí pohled ke koni. Neví proč, ale tak nějak jí pokaždé bodne na hrudi, když to s ní takhle nahlas vzdá.* /Vážně bych byla tak špatná královna? Však mám někdy více povinností, jak bratr a snažím se o to, být alespoň správnou princeznou./ *Vždy se strašně bála, že by zklamala svou rodinu, což by pro ní byla naprostá pohroma. Pocit, že od ní ostatní očekávali něco více a ona jejich očekávání nemohla splnit.. Potrpí si na názorech ostatních, proto se snaží i s každým vycházet. I když je k ní někdo hrubý, ona se vždy snaží zachovat klid a být milá. Mrzí ji, když si s někým nerozumí, i když to naprosto patří k životu. Teď něco podobného zažívá se svou sestrou, která začala být jaksi toxická poté, když zjistila, že odletí do Illey. Ani se s ní nerozloučila a teď se jí i přestala ozývat. Netuší, co udělala tak strašně špatně. Hlavně, že ona se jí ozvala nespočetněkrát. Poté ji položí ruce na tváře. Neunikne ji, jaké teplo se jí tělem najednou rozlije. Ovšem za chvíli už je pryč a začne proti jejím řečím protestovat.* Prosím, nezlob se. *Šeptne naléhavě, protože ho samozřejmě nechtěla nijak vytočit.* Já ti to ale za vinu nedávám, Isaacu. Copak není hlavní to, jak to cítím já? Proč si to stále dáváš za vinu, když ti to já nevyčítám? Donutil jsi mě snad, abych si to vpíchla? Ne. Nikdy bych ti to nevyčítala, já vím, že jsem to udělala já sama a byla to blbost, ale pořád lepší, abych to byla já, než někdo jiný, koho znám. *Zašeptá a dívá se na něj, trošku zahanbeně, když vidí, že začíná být naštvaný.* Já vím, co jsi mi povídal a co ne. Vím, že jsi neříkal, abych se ti snažila pomoci. Ale já to chci udělat, prostě jsem taková. Ráda způsobuji lidem radost, záleží mi na ostatních více, jak na sobě. Bylo by mi jedno, jestli bych na tom byla blbě já, jde mi o spokojenost ostatních, copak to nechápeš? Řekni mi, jak by jsi mě zničil, když mi nikdy nevadilo někomu pomáhat. *Šeptne a podívá se mi do očí.* Tátovi záleží na tom, jak vystupuji.. Věděla jsem, že si to přebere jinak. Bůhví, jestli mě teď nemá za feťačku, která si něco do žil vpichuje každý den.. Ale to je teď fuk, mého tátu zatím neznáš, je tak trochu nemocný a když je naštvaný, není to málo. Uvidíme, jak se to vyvine, až přijede. *Jemně pokrčí rameny, jako kdyby ji to bylo jedno. Přitom není, protože ze svého táty má často strach.* Dobře.. Když víš, že se mnou nebudeš spokojený a jde vidět, že nebudu umět vládnout, udělej to, pokud budeš šťastný. *Poví, ovšem nepodaří se jí skrýt smutný tón.* /Nejspíš jsem se prostě špatně učila. Nebo jen mám špatnou povahu. Nebo../ *V její hlavě začnou šrotovat různé myšlenky, proto raději popojde ke koni a začne ho hladit.*

*S drogami sa rozhodol prestať hlavne z toho dôvodu, že sa v Illey potuluje priveľa individuí, ktoré majú sklon ich ukradnúť a potom si ich pichnúť do žily. A keďže síce mu na jeho vlastno zdraví priveľmi nezáleží, na ostatných áno. Preto jej to aj dokáže sľúbiť bez zbytočných námietok alebo vyhovárania sa. Absťák ešte tiež nemal, keďže si ich vzal len párkrát. Bola na to jednoducho príliš skoro. Potom sú už v stajniach a ich rozhovor sa zvrtne ku koňom, to nie je nič divné, keďže on koňa zbožňuje a je to jedna z mála vecí, čo mu naozaj dokážu zlepšiť náladu. Možno aj z toho dôvodu s ňou súhlasí a sľúbi jej, že ju na tých koňoch naučí jazdiť. Nad jej slovami krátko pokrčí ramenami, ako by mu bolo úplne ukradnuté, kedy odíde.* Ja odídem po tom, ako sa vyrieši ten problém medzi nami. *Vidí na nej, že ju zraňuje jeho odmietavé správanie,  ale on vždy skúša svoju empatiu udusiť, pretože mu hlások v jeho hlave neustále pripomína, že ak ju od seba bude ďalej odstrkovať, vlastne ju tým zachráni. Náznak dobrej nálady, ktorý sa u neho objavil, zmizne ako šmahom čarovnej paličky, keď jej porozpráva o svojej minulosti. Dúfa, že sa mu ju podarí odohnať, keď jej to všetko vysvetlí a zľakne sa, že by mala zbytok svojho života stráviť s takou troskou. Nechcel ju však rozplakať, preto sa na malú chvíľu dotkne jej líc a prosí ju o to, aby si to zbytočne nevyčítala. To však nezaberá, pretože ona stále opakuje to isté dookola. Keďže má v celku prchkú povahu, tak ho to už prestáva baviť a začína sa cítiť zúfalo, pretože od nej nedokáže dostať presne takú odpoveď, akú chcel počuť. Preto od nej odstúpi a reaguje možno o niečo ostrejšie, ako by mal. Keď ho začne prosiť, aby sa sa na ňu nehneval, tak má pocit, ako by mu už mala vybuchnúť hlava, pretože sa v ňom momentálne mieša toľko protichodných pocitov, že sa už ani nevie sústrediť ani len na jeden z nich. Cíti sa ako klbko nervov. Ale nakoniec nájde spôsob, aby sa sústredil len na jeden z tých emócií, a to hnev. Že ho nepočúva a nedokáže pochopiť, že to on všetko spôsobil a postupne ju zničí.* Dobre. Tak keď je to tvoja vina, zohnala by si si drogy sama od seba? Nepredstavovala si si, keď si bola menšia, že skončíš s niekým, kohi budeš milovať a kto bude zas teba? S niekým, s kým si dokážeš život užiť? *Pýta sa jej stále ostrým tónom a oči má zapichnuté do tých jej.* Odpovede na všetky tie otázky poznám, Stef, a konečne by si si mala pripustiť aj ty! Prečo tak trváš na zväzku, ktorý ti zničí život a nechceš z neho utiecť? Nemáš snáď nejaký pud sebazáchovy alebo si nevážiš samú seba? *Je mu jasné, že jej tými slovami ublíži, ale momentále si to neuvedomuje, pretože je naštvatý.* A naozaj je ideál tvojho života sa rozkrájať pre osobu, ktorá ani tvoju pomoc nechce a niekoľkokrát ti to aj povedala? Nezdá sa ti trochu úbohé, Stefanie? *Nejako tuší, že to, čo mu vyletelo z úst, je už cez čiaru a prehnal to. Ale veď presne to dnes chcel aj spraviť, nie? Odohnať ju od seba a ukázať jej najhoršiu časť samého seba. A asi sa mu to práve podarilo. Prečo sa mu ale neuľavilo, ale namiesto toho sa cíti ešte oveľa horšie a začína sa ho zmocňovať pocit viny? Počúva jej slová o jej otcovi a uvedomí si, že jej tým zas a znova ublížil. Vlastne sa už z toho stáva akési pravidlo a on ho musí prerušiť.* Tvoj otec pozná celý príbeh. Ja som mu povedal, akým spôsobom si sa k tým drogám dostala a že boli moje. *Dodá, čo bolo obsahom toho listu.* Takže ak sem príde, tak to podľa mňa bude len z toho dôvodu, aby si ťa odviedol domov, Stefanie. *Sklopí hlavu a v zúfalstve si poškrabe koreň nosa, keď sa Stefanie obviní z toho, že by podľa neho nezvládla rolu kráľovnej. Skúša sa trochu upojiť, ale je mu jasné, že vôbec nepochopila to, čo sa jej po celý ten čas pokúšal vysvetliť. Najradšej by nakopol kocku sena, ktoré stoja od nich len kúsok. No nespraví to, pretože by pri tom pravdepodobne skončil na zemi kvôli svojej nohe. Namiesto toho k nej zas zdvihne pohľad.* Rozumieš, že problémom nie si ty, ale ja? Keby si ma stretla rok, možno dva dozadu, bol by som šťastný, ak by som mohol stráviť zbytok života s niekým ako si ty, pretože si dokonalá. Ale ja si ťa už nezaslúžim a k pokazenému človeku patrí iný pokazený človek. Nechcem ťa totižto zničiť a trápiť. *Tie slová vyrchlí do tváre, ale na dnes už má toho dosť a cíti sa vyčerpane. Je mu jasné, že ona sa musí cítiť ešte horšie a je čas na to, aby toto ich trýznivé stretnutie skončilo. Preto sa zas oprie o paličku.* Dúfam, že už to všetko chápeš. *Povie namiesto pozdravu. Nedokáže sa na ňu už ani len pozrieť, pretože si uvedomuje, že sa správa ako korunovaný idiot. Krívajúc vydá preč. Asi k fľaške alkoholu, ktorá ho trochu upokojí. Aspoň v to dúfa.*

Jsou velmi velké a každý si zde najde koně podle své chuti. Je jedno jestli se jedná o koně, či klisnu. Koně pro drezuru, nebo vytrvalce. Též se tu nachází pár boxů se senem. Jména koní jsou napsané na boxech.

*Zatím se za jeho pobyt v llléi nic zajímavého nestalo. Navštívil jeden bar, jde zvládnul sedět až do zavíračky. Minulou noc nikde nebyl a tak aspoň využil toho že jednou vstal a ráno šel do stájí se podívat na koně a zajezdit si. Taková dopolední divočina kdy si vypůjčil jednoho z palácových koní.* /Ve Švédsku máme lepší./ *Nevzal ani tu helmu, což u něj nebylo nic vzácného. Riskoval rád a koním důvěřoval. Možná i někdy víc než některým lidem. Po dvou hodinách se vracel do stáje s vlasy rozházenými na všechny strany od větru. Na sobě měl akorát bílou košili, tmavé jezdecké kalhoty a vysoké jezdecké boty. Seskočil jedním skokem z koně a vedl ho do stáje. Jemu stékaly kapky potu po tváři a hřebci, kterého si vypůjčil zase též. Vedl ho do boxu a měl v plánu hřebce odstrojit a dát mu nějakou odměnu. Přeci jenom si jí zasloužil když s ním na zádech létal po lese dvě hodiny.*

*Už zde v paláci toho prozkoumala celkem hodně, například byla u fontány, u skrytého vodopádu, v lázních, v zahradách a na různých dalších místech, ale dnes chtěla něčí společnost, proto se rozejde do stájí, aby mohla chvíli strávit v přítomnosti těch krásných zvířat. Na sobě má dnes černé džíny i černou košili, své blonďaté vlasy má tedy volně rozpuštěné. S úsměvem vejde do boxu k jednomu nádhernému hřebci, kterého pohladí po krku a dá mu z dlaně jablko. S úsměvem se na něj chvíli dívá, jak chroupe, než se rozhodne, že hřebci rozčeše jeho tmavou hřívu. Vezme do ruky tedy speciální hřeben a začne hřebci hřívu rozčesávat, přičemž si ještě tiše brouká. Je jí zvláštní, že je zde sama, ale to poté zaslechne klapot kopyt, nad čímž se po zastaví. Vedle krásného koně záhledne Andrease, s kterým si zde už stihla popovídat.* Myslím, že jste mi ještě na plese, kde jsme spolu tančili poprvé povídal, že máte rád koně. *Mile se usměje a vrátí se k česání hřebce.* Jaká byla vyjížďka? *Optá se.*

*Když vede hřebce zpátky do jeho boxu uslyší známý hlas a potom uvidí i tvář princezny Astrid. Pamatuje si jí snad jenom proto že s ní tančil a viděl jí na světle. Většinu žen, které náhodně potkal si nepamatoval. Taky že se většinou jednalo o ženy na jednu noc a těm se do obličeje dívat nemusel. Tentokrát vodí že má na sobě méně formální oblečení.* /Vypadá v tom lépe než v šatech./ *Projede mu hlavou. Vlastně měl radši neformální oblečení, než obleky a přezdobené ženské šaty.* Tak jestli si to myslíte tak jsem vám to asi říkal. *Malinko se poušklíbne se a zavede hřebce do boxu, kde ho otočí tak aby měl hlavu směrem k chodbě stáje.* Nicméně je to pravda. Koně jsou má oblíbená zvířata. *Začne hřebci rozepínat uzdečku a pomalu mu jí sundá.* Vyjížďka byla příjemná, nicméně potřeboval by chodit častěji ven. Byla to s ním docela divočina, asi je zvyklý jenom chodit na jízdárně. *Pohladí hřebce po jeho světlé lysině a začne rozepínat podbřišník a sundá sedlo. Krátce se podívá na Astrid.* Co vy a koně? Koukám že si celkem rozumíte. *Ukáže pohledem na hřebce, kterého češe a on se ohne, aby sundal chrániče na nohy.*

*Jakmile zaslechne klapot kopyt, chvilku čeká až uvidí, kdo právě do stájí a když uvidí spoceného a rozcuchaného Andrease, tak se usměje. Šlo vidět tedy, že byl s hřebcem na vyjížďce, přičemž ji hned dojde, že se vlastně na plese, na kterém se poprvé viděli zmínil, že má rád koně, což i řekne. Nad jeho poznámkou se pobaveně usměje a začne hřebci česat zase ocas, na kterém mu začne plést i cop.* Jezdíš na koních odmalička? *Optá se s menším úsměvem, když se zmíní o tom, že jsou koně opravdu jeho oblíbená zvířata.* To asi ano, u nás například se koně trénují celkem často, ale s nějakými je to těžší. *Pobaveně se usměje, když si vzpomene, jak ve volném čase trénovala jednu kobylu, u které si získala důvěru, ale i tak ji po nějaké době shodila a měla ošklivě zlomenou ruku. Ale chápe, že jsou to pouze stále zvířata a ona miluje adrenalin, takže by ji nic od adrenalinu neodtrhlo.* Když můžu, tak jsem ráda u koní, mám ráda adrenalin, takže k tomu patří právě i ta jízda na nich. Sice častěji lítám, ale ke zvířatům, zvlášť ke koním mám skvělý vztah. *Vysvětlí a když má hřebce učesaného a má udělaný copánek, tak se s ním ještě pomazlí a vyjde z boxu, načež se opře o sloup vedle boxu.* Můžu se někdy k vám na projížďku přidat? *Zeptá se a ještě se otočí ke hřebci, kterého pohladí po tváři.*