Palácové stáje

Já? Mrzutá? To jde? O tom rozhodně nevím. *Zazubí se na něj a nevinně pokrčí rameny. Bývá dost mrzutá, hlavně teď, když je dostřihnutá od drog, na kterých si vypěstovala závislost. Na jeho slova o jeho poprvé se usměje a líbne ho na krk. Jakmile ji kousne do jazyku, pobaveně zamručí.* Příšě mě varuj, že na tebe nemám být dětisnká, jinak mi ten jazyk uhryzneš. *Poví pobaveně a potom si už užívá jeho blízkost. Jakmile je po všem, ještě má co dělat aby zklidnila svůj dech, který je jak splašený. Překulí se bok a když uslyší, že ji miluje, upřímně se ji rozlije po tváři úsměv. Ještě to nikdy od nikoho neslyela a stašně se toho bála. I tak je ale z toho nešťastná, jelikož zrovna jim tenhle vztah nemůže vydržet kvůli jejímu zasnoubení. Spokojeně se zamotá do jeho mikiny a přes něj hodí její svetr, na kterém do teď ležela. Její jedno, jestli bude poškrábaná od slámy, přece tu nemůže zůstat ležet nahý. Pohladí ho po vlasech a přiiskne se k němu co nejvíc to jde.* Dobrou nos, CARde. *Zamumlá, ale sama ještě neusne, jelikož ji to moc její absťák nedovoluje, takže se ji podaří usnout až později.*

*Na to, jak dlouho je tady v paláci, si čas na stáje udělala až teď a dost toho lituje. Ještě v Itálii na škole jezdila třikrát týdně, dokonce závodila. Byla to celkem velká část jejího života. Tak nějak si uvědomuje, že když si vezme Xaviera, její život se od základů změní a jednoduše bude muset dát určité zájmy stranou. Ale i tak se jí při příchodu do stájí zmocní povědomý klid. Milovala vůni koní, sena a kůže. Bylo v tom cosi bezpečně povědomého. Odmítne pomoc od stájného, ani neví, zda si dnes vyjede, chce si to tu hlavně obhlídnout. Zastaví se u stání grošovaného arabského plnokrevníka. Vždycky měla plnokrevníky ráda, ačkoliv dostihy jezdila spíše na anglických, arabští byli úžasně obratní a vytrvalí koně. Opatrně k němu natáhne ruku a následně si ho pohladí po lysině. Dala by mu ráda nějaký pamlsek, ale nerada by riskovala, kdyby měl kůň danou stravu, a tak se spokojí s tímhle. Na sobě má džíny a vyšší boty s drobným podpatkem, kdyby se přeci jen rozhodla si vyjet. K tomu jednoduché bílé triko s dlouhým rukávem, poslední dny bylo už celkem dost teplo, člověk se nemusel bát vyjít ven i bez mikiny.*

*dneska měla v plánu jít zase po delší době oprášit svou zálibu v lukostřelbě, i když ví, že by neměla vzhledem k tomu těhotenství. Už ale nedokáže jen tak ležet v komnatě a celé dny prakticky nic nedělat. Jenže tyhle její plány jí stejně narušily "ranní" nevolnosti, které trvaly skoro celý den, takže stejně trávila celý den v posteli. Nakonec se jí ale udělalo lépe, a tak se rozhodla aspoň trochu projít. Hodila na sebe jen Jaydenovu mikinu, protože teď nic jiného snad ani nenosí a nechala si černé legíny, které má na sobě celý den. Tu mikinu má dost obrovskou, ale líbí se jí to a hlavně je to pohodlné. Vlasy si učesala do culíku, ze kterého jí už pár pramínků vypadlo. Ve tváři je stále dost bledá, ale neměla moc náladu to zakrývat make-upem. Stejně je tma, tak je to jedno. Šla první do zahrad, ale nakonec se nějak dostala do stájí a ani pořádně neví jak. Po chvilce si ale všimne Chris a na tváři se jí objeví úsměv. Už dlouho si s ní chtěla zase popovídat.* Ahojky, jaktože nejsi s Xavierem? *zeptá se s úsměvem nevinného andílka.* Jak se máš?

*V tuhle denní dobu je tu hlavně personál, a tak má celkem klid. Nakonec neodolá a půjčí si hřbílko a kartáč. Vejde do stání koně a s tichým broukáním se pustí do hřebelcování. Většinou to dělal asi stájný, přichystal koně na vyjížďku se vším všudy, ale ona byla zvyklá se o koně starat a upřímně ji to bavilo. Chvíli pak ještě váhala, zda nezaplete koni hřívu, ale už tu strávila dost času. Možná zítra, až bude světlo, by se mohla stavit znovu a doopravdy si vyjet. Chyběl jí vítr ve vlasech, důvěra, kterou mezi sebou měl jezdec a kůň i ta lehká bolest nohou další den. Nečekala, že zde na někoho narazí, ale všimne si přicházející Aideen, když jde sklidit náčiní na hřebelcování.* Ahoj. *Protočí oči nad její poznámkou. Vážně si o nich špitá celý palác.* Je v práci, anebo má na starost Maxe. Anebo má rande. Taky je možný, že si užívá chvilku, co má třeba sám pro sebe. Nejsem hlavní náplň jeho dnů. *Podotkne pobaveně.* Skvěle. *Ujistí ji. Momentálně to byla i pravda. Se vším, co se dělo kolem Xaviera, její diplomovka byla skoro hotová a otec se cítil dobře, alespoň co říkal, když si volali. Momentálně neměla proč si stěžovat, ke štěstí jí stačilo málo.* A co ty? Vypadáš unaveně, nechceš si sednout? *Starostlivě si ji přeměří pohledem. Ví o jejím stavu.* Doufám, že Xavier zase neměl řeči, snažila jsem se mu promluvit do duše. *Skousne si ret. Říkal, že ho ta hádka mrzela a Aideen by se vážně neměla stresovat.*

*když se jí konečně udělalo trochu lépe, vyrazila na kratší procházku. Už jí štve to neustálé nic nedělání a šetření se. Ale zase ví, že nemá na výběr. Chce aby to miminko bylo v pořádku, miluje ho. A její leukémie už to tak dost ztěžuje. Nakonec dojde až do stájí, i když ani pořádně neví jak, ale narazí tam na Chris, takže je ráda, že se sem nakonec dostala. Je jí sympatická a je šťastná z toho, že Xavier je s ní šťastný.* Ale myšlenek a témat ke konverzaci rozhodně ano. *uchechtne se. Xavier o ní mluví skoro pořád a je jasné, že na ní myslí neustále.* Ne, sedím celej den, sedět už nechci. A je mi fajn.. v rámci možností. Nevolnosti a nálady jsou svině, ale jinak to jde. *pokrčí rameny. Nejraději by dělala cokoliv, jen aby nemusela ležet nebo sedět.* Neměl, naštěstí. Poznámky má teda pořád, ale ne v tom špatným smyslu. Ale nemusela jsi mu nic říkat... jsou to akorát zbytečný řeči, my bysme si to spolu vyřešili. *pousměje se. Vyřešili to nakonec i s Austinem. Nesnáší, když se se svými bratry hádá a teď jí to obzvlášť mrzelo. Ale taky byla neskutečně naštvaná, hlavně teda na Austina, ten totiž Jaydenovi rovnou začal vyhrožovat a kdo ví co dalšího. Toho se aspoň Xavier držel stranou. Ale urovnali to a je za to ráda.* Zajímáš se o koně? *zeptá se, protože jinak moc nechápe, proč by tu byla. Ale nikdy o tom neslyšela.*

*Nad tím jí zaškubou koutky a potěšeně se zapýří. Nemůže za to. Je poprvé v životě doopravdy zamilovaná a sice to není lehké a ani takové, jaké si to kdysi vysnila, přesto byla šťastná. Soucitně na ni pohlédne.* To přejde. *Ujistí ji. Zdá se, že většinou nevolnosti a nálady trápily ženy hlavně první trimestr, než si tělo zvyklo. I když s tou nevolností těžko říct. S její leukémií se možná zdrží déle.* Jen jsem se ujišťovala, že nepůjde nikomu zlomit nos. *Ušklíbne se. Xavier umí být horká hlava. Věděla, že by později litoval. I za tu hádku se přeci Aideen omluvil.* Promiň, nechtěla jsem se do ničeho míchat. *Nervózně přešlápne. S jeho rodinou se pořád moc neznala, jen si párkrát povídala s Aideen a jednou s Misty. On jí o nich vyprávěl hodně, ale očividně nebylo na místě snažit se do jejich soukromí nějak vidět a už vůbec ne se do toho míchat. Stále to nebyla její rodina, a i když by si ji Xavier vzal, těžko říct, jak ji přijmou.* Oh, no jo. Už od mala jsem na nich jezdila. Zjišťuju, že mi to trochu chybí. I ten ruch univerzity. Myslím tím, měla jsem jezdectví, dělala jsem gymnastiku, věci do školy, dva jazyky navíc, do toho debatní kroužek a školní noviny. *Zaškubou jí koutky.* Je to skoro zvláštní, ale občas mi přijde, že tady mám až moc volného času, jsem zvyklá být zaměstnaná. *Pokrčí rameny. Předtím ji to trápilo, protože měla více času přemýšlet. Teď když byla spokojená, tak ji vlastní hlava tolik neubíjela.* Co vlastně baví tebe? *Zeptá se zvědavě. Ví, že Aideen nakonec Illeu opustí, ale stejně by o ní ráda věděla víc, prožila s Xavierem celý život a šlo vidět, že mezi sebou mají ten správný sourozenecký vztah.*

*Je asi dost jasné, že Xavier na Chris myslí pořád a stejně tak o ní často mluví. Občas je to až nudné poslouchat, ale aspoň si z něj pak může utahovat, jak je zamilovaný až po uči.* To doufam. *uchechtne se. I když kdo ví, jak se nakonec její těhotenství vyvine a jestli vůbec bude schopná toho prcka donosit..* Kdyby mu zlomil nos, tak máš po budoucím manželovi. *Řekne rádoby vážně, ale zaškubou jí koutky. I když kdo jí opravdu zná, tak ví, e by toho opravdu schopná byla, kort navíc teď, když její nálady lítají nahoru a dolu jak splašené.* Ne, to je v pohodě, neomlouvej se. Jen si s tím nemusíš dělat starosti, hádáme se neustále. *ujistí jí a pokrčí rameny. Pak trochu překvapeně vykulí oči nad tím vším, čemu se věnovala nebo věnuje.* Umíš vůbec nic nedělat? *zeptá se pobaveně.*Jak tě to mohlo bavit? Vždyť něčím být neustále zaměstnaná něčím je horzný. *uchechtne se. Sama měla taky dost práce, snažila se i dost pomáhat Xavierovi a rodičům. Ale vždycky si našla čas na zábavu a chození do barů. Kdežto u Chris to vypadá, že je opravdu workoholik a něco neustále dělá.* No.. chození po barech a opíjení se? *položí to spíše jako otázku přičemž se samozřejmě zatváří jako andílek, protože andílek je.* Ale od toho mám asi teď utrum na nějakou dobu. A jinak mám ráda cokoliv co se týče hudby, hraju i na piano nebo kytaru a taky dělam lukostřelbu. *vyjmenují jí nakonec koníčky, kterým se věnuje asi nejvíce.* Ale štve mě, že teď nemůžu dělat skoro nic. Přestává mě to bavit.

Určitě. *Ujistí ji. Bude mít všechnu dostupnou péči. Aideen byla tvrdohlavá a silná žena, i kdyby se to pokazilo a nedej bože by potratila, zvládne to. Zvlášť s tím snoubencem, o kterém všichni mluví. Dle toho, jak to všichni prezentují, je do ní až po uši zamilovaný.* No právě, vlastně jsem mu promlouvala do duše i kvůli sobě. *Zazubí se na ni spiklenecky, přestože to slovo manžel je jí pořád trochu cizí.* To nejsou starosti. *Ujistí ji.* Já jen asi neumím být dlouho na nikoho naštvaná. Vydrží mi to tak den maximálně, a tak jsem zvyklá spíš hádky urovnávat, než se hádat. *Usměje se pobaveně.* Snažím se to naučit. *Ušklíbne se. Ale i když je tady, snaží se najít vždy něco, čím se zaměstnat, i když je to taková hloupost jako dnešní návštěva stájí. Případně hodně cvičí anebo dělá věci do školy. Tohle vzdělávání na dálku bylo v zásadě absolutní samostudium, ale pořád musel dokládat projekty a nějaké důkazy o svém postupu, aby ji později připustili ke zkouškám. Upřímně i kdyby vyhrála Selekci, ráda by školu dokončila, i když to bude náročné.* Já nevím. Vlastně mi to dost pomáhalo tolik nad věcma nepřemýšlet. *Díky tomu měla pocit, že má své záchvaty úzkosti pod kontrolou, občas už toho ale bylo moc, i proto se přihlásila do Selekce.* /Navíc je fajn cítit se užitečná./ *Zasměje se nad tím, co vybere za “zájmy”.* Lukostřelbu? *Zvědavě se na ni zadívá.* Nechceš mě to naučit? Abych měla čím vyhrožovat Xavierovi. *Oplatí jí předchozí nevinné pousmání. Chápe Aideen, sama by se asi taky zbláznila, kdyby nemohla nic dělat.* Co třeba plavání? To není tak náročné. *Sice by nemohla asi plavat závodně nebo na vytrvolost, ale klasické kondiční plavání by jí nemělo tolik uškodit.* Jen bys asi neměla jít sama. Můžeme se někdy domluvit, hm? *To jen pro jistotu, kdyby třeba kolabovala nebo tak.*

*opravdu doufá, že ty nevolnosti brzy odezní, i když to tak zatím nevypadá a vlastně nidko moc netuší, jak její těhotenství bude probíhat. Nejdůležitější ale je, aby se hlavně nezhoršila leukemie a ona nepotřebovala nutně podstoupit léčbu, to by mohlo miminku nenávratně ublížit. Uchechtne se po jejích slovech.* Tak to se schvaluje. *odpoví pobaveně. Byla by schopná Jaydena bránit před oběma svými bratry.* Tak v tomhle jsme rozdílné. Já umim být naštvaná fakt dlouho a jsem schopná vraždit. Ale taková jak ty je máma, tu jsem viděla naštvanou jen párkrát za život a nevydrží jí to déle než pár dní. To asi je jedinej důvod, proč je táta ještě na živu. *uchechtne se. Nikdy neviděla trpělivějšího člověka než svou mámu.* To bys měla, tohle totiž určitě není zdravý. *uchechtne se. Vždyť toho dělá horzně moc, ani nechápe, jak jí to všechno může bavit a jka to všehcno může stíhat.* Proč? Nad čím nechceš přemýšlet? *zajímá se. Vždycky byla zvědavá a má pocit, že za tímto je něco víc. Možná přeci jen po mámě nějaké rysy povahy i zdědila. Ta totiž umí skvěl odhadnout lidi a naslouchat.* Baví mě to. *pokrčí rameny. Je to trochu neobvyklý koníček, ale hodně jí to baví* Jasně. A pak na něj uděláme nálet obě. *zazubí se na ní. Ten nápad považuje přímo za geniální. Když zmíní plavání, vzpomene si na bazén a na to, co tam dělala s Jaydenem minule, ale snaží se to na sobě nedat tolik znát.* Jo, to by bylo fajn. Pokud mě teda vůbec Jayden pustí.. *protočí naoko otráveně očima nad svým snoubencem, který je občas až moc ochranářský. Ale chápe ho, i když je to někdy otravné.* Jasně, zajdeme tam někdy spolu. *zazubí se na ní.* Ale musíme co nejdřív, moc času není.

*Vážně nechtěla vidět tu melu, co by se stala potom, kdyby Xavier jejího snoubence praštil. Bylo bezpečnější ujistit se, že bude v klidu. Nu, minimálně mu rozhodně odvedla myšlenky jiným směrem, ale o tom teda Aideen vyprávět nehodlá, a tak raději odvrátí pohled. Ví, že se ještě pořád neodnaučila červenat.* Pravda, pokud bych byla jako ty, Xavier nepřežije další rok. *Zaškubou jí koutky. U ní byl problém s tím, že nad věcmi moc přemýšlela. A díky tomu si hádku vždy přehrávala v hlavě, uvědomovala si, kde to přehnala, že ta hádka vlastně byla zbytečná, a jak ji to zbytečné naštvání teď stojí spoustu času, který by se dal strávit lépe. Jen jednou se tvrdohlavě rozhodla zůstat naštvaná a dnes toho litovala, protože otec byl vážně nemocný a jejich vztah nejspíš už nebude to, co byl dřív.* Jo, to asi ne, člověk by řekl, že jsem ukázkový workoholik. *Ušklíbne se.* Nad životem, před Selekcí to bylo trochu složité. Radši se prostě udržuju zaměstnaná. *Pokrčí rameny. S víc se jí asi nesvěří a už vůbec ne ohledně svých záchvatů úzkosti. O tom věděl jen Xavier a i tomu to řekla poměrně nedávno a upřímně se ohledně toho stále necítila úplně nejlépe. Věřila mu, ale ta úzkost v ní byla jednoduše zakořeněná.* Hm, ale bylo by to super, moct mu vyhrožovat šípem v oku, když mě naštve. *Usměje se pobaveně. Zdá se jí, že se s tím bazénem strefila do citlivého místa a musí se nad tím uculit, ale nic neříká. Nemá ve zvyku vyzvídat.* Tak mu o tom neříkej. *Nakloní se k ní spiklenecky.* Taky ti přijde, že jsou chlapi občas větší citlivky než my? Zvlášť když si myslí, že ví něco lépe, než my. Nebo když si myslí, že se nám může něco stát. *Jako když ji Xavier peskoval, že sedí na zábradlí.* Ah, odjíždíš brzy? *Zeptá se posmutněle. Ráda s ní trávila čas a Xavierovi bude určitě příšerně chybět.*

Spíše den. *uchechtne se. Vždyť ona má chuť Xaviera přizabít minimálně šestkrát týdně. Což je asi dost. Ale zase musíme brát v potaz že sourozenecký vztah a milostný vztah je přeci jen něco jiného, takže u Chris by to mohlo být tak pětkrát týdně.* Rozhodně jsi ukázkový workoholik. Ale Xáva takový občas umí být taky, budete zajímavá dvojka. *uchechtne se.* Aha... klidně se vypovídej, jsem tu pro tebe. Kdykoliv. *pousměje se. Sice je zvědavá, ale zase má určité hranice a tohle jí přijde jako osobní a citlivé téma, takže moc vyzvídat nechce. Ale kdyby jí to chtěla Chris říct, je tu pro ni. Málo kdo by to řekl, ale v tomhle ohledu byla po mámě a uměla naslouchat. I když tuhle její stránku tolik lidí nezná.* Je to super. Naučím tě to co nejdříve. Není to ani těžký, kort když jsi vážně naštvaná, to jde samo. *je si jistá, že by to Chris šlo. A xavier by byl taky určitě nadšený...* Taky že mu o tom neřeknu, ale hlídá mě. Neustále. Jako chápu a jsem s ním ráda... ale občas je fakt otravný. *odfrkne si, protože jí tím Jayden vážně dost často vytáčí.* Jo, jsou to citlivky. Prvně dělaj, jak jim je všechno jedno, ale jakmile jde do tuhýho, tak se z nich stanou citlivky. Jsou otravní a pitomý. *uchechtne se. Fakt občas chlapy nechápe. I když ono to je asi oboustranné.* No.. zahraniční hosté odjíždí většinou hned po svatbě krounního prince a účastnice. A spolu s nimi i snoubenky. Ale dost mě to děsí, být v Dánsku. Je to daleko a být bez rodičů, sourozenců.. bude to divný. *není moc nadšená odjezdem, protože jí to hlavně děsí. ALe zase tam bude mít Jaydena. A s ním to bude snad v pořádku.*

Tak to budu dost brzo vdova. *Zaškubou jí koutky. Ale vidí to spíš tak, že když ji Xavier naštve, vykopne ho z komnaty, anebo sama naštvaně odkráčí. Vydrží to tak jednu nebo dvě noci, dokud nedoleze zpátky, ale nějaké to demonstrativní gesto je přeci nutné.* Asi jo... *Pousměje se plaše. Pořád je tak neuvěřitelné vnímat je dva jako pár. Natož to takhle slyšet od někoho jiného. A představa společné budoucnosti se stále zdála tak nereálná. Asi nebude věřit, že se to doopravdy děje, dokud od něj u oltáře neuslyší ano, a i pak si bude říkat, jak se sem vlastně dostala.* Děkuju, vážně. *Ujistí ji vřele.* Já jen nejsem moc svěřovací typ. *Potlačí povzdech a pokrčí rameny. Stále se učí spoléhat na druhé. Xavier jí v tom pomáhá, ale i tak má často pochybnosti. Bude to běh na dlouhou trať.* Tak to mi dej chvíli, ať mě někdo naštve. *Zasměje se, ale těší se na to, že by se naučila střílet z luku. Možná to není zrovna užitečné, ale přijde jí to cool.* Aah, ale vážně, máš pravdu. Občas mi přijde, že to spíš holky mají koule, zvlášť když přijde na děti. *Pobaveně si odfrkne.* Vždycky můžeš zavolat, kdykoliv a komukoliv, budeš tady chybět. Doufám, že budeš moct přijet na návštěvu, nebo my za tebou. Xavier bude chtít poznat svou neteř nebo synovce. *Pousměje se.* Možná budeš daleko, ale nebudeš sama. A budeš mít Jaydena. *Doufá, že to jméno nespletla.* /A pak taky to maličké. Domov nejsou místa, ale lidé./

Asi se raději chovej jako ty a ne jako já. *zkonstatuje nakonec pobaveně. Jako vdova asi skočí brzo i ona s tímhle přístupem.* A taky jste spolu hrozně roztomilý. A budete mít úžasný děti, který budu hlídat, až přijedu na návštěvu. Že na svatbě můžu být družička? *zazubí se na ní jako největší andílek. Musela přeci využít toho plachého úsměvu.* Jasně, to chápu, nic mi říkat nemusíš. Jenom kdybys někdy někoho potřebovala, jsem ti vždycky k službám. *pousměje se. Ví, že má Xaviera, ale občas si přeci jen holky potřebují promluvit i s holkama. Teda aspoň ona to tak má.* Dobře, pak dej vědět. *uchechtne se. Ráda jí to naučí, nedělá jí to žádný problém. I když představit si nevinnou chris, jak někomu střílí šípem do oka.. na jednu stranu skvělá představa, ale trochu nepředstavitelná.* Na děti? Takže máš osobní zkušenosti? Jsi těhotná? *vykulí překvapené oči.* Proč mi o tom Xavier neřek? Já mu to oko fakt vystřelim. *zamumlá si sama pro sebe a je naštvaná na Xaviera, že jí to vážně neřekl. Vždyť i ona je těhotná. Jak jí to mohl neříct?* /Pitomec/ Určitě jo, budu jezdit často. Budete mi chybět. *trochu posmutněle se pousměje. Vážně jí to tu všechno bude chybět.* Jo, to jediný mě asi uklidňuje. Teda.. pokud ho nezaškrtim dřív, než bude svatba. *uchechtne se.*

Asi jo. I když ty ho znáš od narození a taky jsi ho zatím nezabila. *zaškubou jí koutky.* /I když hádám, že to bylo občas hodně těžký./ *Jejímu entusiasmu se musí upřímně zasmát.* Tak na děti rozhodně hodlám počkat. *Ušklíbne se. Zatím jí stačí, že má Xavier Maxe. Má toho drobka vážně ráda, ale je těžké představit si sebe samu jako jeho mámu. Teoreticky pro něj teď nic neznamená, je jen jedna holka ze Selekce. Až po svatbě na něj bude mít nějaký nárok jako nevlastní matka. A strašně ráda by ho vychovala, byla mu oporou, jen se hodně bojí, že to nějak zpacká.* Já, uhm, asi jo? *Má ona co rozhodovat o svatbě?* Myslím tím, neměla bys být spíš Xavierův svědek? *Zeptá se zvědavě. Přeci jen má ke Xavierovi nejblíže kromě jeho rodičů.* Vážně děkuju. *Vydechne. Dokáže si představit, že by Aideen začala věřit. Určitě jí bude často volat. Ale potřebuje holt trochu víc času, vždycky to tak měla.* Stopto. *Zazubí se. Vyhrožovat Xavierovi tím, že mu ustřelí šípem koule? Skvělá věc.* Cože? *Vykulí oči.* NE! *Ohradí se panicky.* Teda skoro určitě ne, beru prášky, to by se nemělo stát, že? Šance je fakt malá. *Úzkostně si sáhne na břicho. Vážně zatím vlastní dítě nechce, není na to jednoduše správná doba.* /Ty mi způsobíš infarkt Aideen./ *Uklidní se. Určitě nemohla být těhotná.* A ty všem tady. *Bude zvláštní, jak palác ztichne, až všichni odjedou. Zatím tady byla spousta lidí.* Aaah, to by ses o hodně připravila, radši mu dělej ze života peklo. *Dloubne do ní spiklenecky loktem.*

Bylo k tomu blízko několikrát. *uchechtne se.* Ale budou jednou. A stejně úžasný budou za rok, dva nebo měsíc. *doufá ale, že aspoň budou více po Chris. Několik malých Xavierů by palác nepřežil* Myslím, že raději bude chtít Austina. Ale je pravda, že asi nikdo neví. *uzná nakonec. Má pocit, že se o tom i bavili, aůe už neví, jestli to byla svatba Austina nebo Xaviera. Ještě tak chybí svatba Nyveve. Ale je šťatsná z toho, že jsou její sourozenci šťastní.* Není za co. *usměje se. Vždyť vážně není za co děkovat. Ani nic neudělala. Nakonec nějak dojde k závěru, že je Chris těhotná a hned se naštve na Xávu, že jí to neřekl. Teď má právě tu náladu, kdy by ho nejraději zabila a už chce jít zpět do paláce, aby ho našla, ale zastaví jí její odpověď..* Schreave jsou výkonní. Jakože moc výkonní. Dvojčata i přes ochranu jsou tu klasika. *Obeznámí jí. Navíc vždyť její táta je z dvojčat a má sourozence dvojčata.* A teď jsem ti málem zabila budoucího manžela. Takže fakt těhotná nejsi? *Zeptá se pro jistotu ještě jednou.* To zní taky dobře. *uchechtne se.* Promiň, jsem dost unavená a asi bych se měla vrátit. Ale ráda jsem tě viděla a těším se, až spolu zajdeme do toho bazénu. *zazubí se na ni.* Měj se. *zamává jí, načež se vydá zpět do paláce.*

Nedivím se. *Zaškubou jí koutky. Dokázala si představit, že ji Xavier vytáčel a ona jeho. Přesto cítila smutek za tím, že neměla nikdy sourozence. Doufá, že až bude mít dítě, nebude to jedináček, ale pořídí mu i sourozence. S Xavierem se vlastně ani nebavila, zda by chtěl velkou rodinu, přeci jen už měl Maxe. Tomu se musí zasmát.* Jo, jednou snad budou. *Uzná.* /A budou mít pěkně vypečenou tetičku./ Hmm, no uvidíme, přeci jen tebe zná mnohem déle než Austina. *Osobně být na Xavierově místě, chtěla by za svědka Aideen.* Ale pokud to nevyjde, budu ráda, když mu půjdeš za družičku. *Ujistí ji. Překvapí ji, když vydedukuje, že je těhotná, což samozřejmě není pravda. Teda aspoň doufala. Při jejích slovech však výrazně zbledne a sáhne si na břicho.* Ne, určitě nejsem těhotná. *Přesvědčuje jak ji tak i sebe.* /To by byl malér./ *Nějak by to asi zvládla... snad. Anebo by zpanikařila, těžko říct. Ale řešit to přeci nemusí, protože těhotná určitě není!* To jo. *Sama určitě bude dělat Xavierovi peklo, ale tím nejlepším způsobem, nemůže to přeci mít snadné, no ne?* Ah, jasně, promiň, že jsem tě zdržela. *Omluví se upřímně. Možná to nebylo na místě, ale byla už holt taková.* Určitě se domluvíme. *Ujistí jí a zamává jí, když odbíhá zpět do paláce. Sama tu ještě chvíli zůstane, než se i ona vydá do komnaty, je trochu více noční sova, tudíž stejně nemá v plánu jít spát.*

*Po noční směně usnul sotva na dvě hodinky vedle Anais, kde je se mu rozhodně poslední dobou spávalo nejlíp. Pro jednou však neměl štěstí, nebyl dostatečně unavený a měl až moc živé sny. Tiše se tudíž vyhlíží z postele a následně i komnaty. Jen rozestlaná půlka postele značí o tom, že tam vůbec byl. Jelikož má volno, oblékl si obnošené džíny a obyčejné šedé tričko. Zamíří do stájí, kde se mu vždycky podaří zabavit a trochu zkrotit rozlítané myšlenky. Měl tu ve zvyku pomáhat se vším možným, takže se alespoň i trochu unaví a navíc si pak bude moct zajezdit. Oficiálně totiž koně nebyly k dispozici pro personál na vyjížďky, ale když měl člověk známé, anebo alespoň přiložil ruku k dílu, nikdo občasné vypůjčení neřešil. Momentálně však pomůže uskladnit nové balíky sena a slámy, načež vezme náčiní na hřebelcování a prochází boxy. Typická vůně stájí ho uklidňuje. Dokonce si při práci brouká, což dělá málokdy, ale nervóznější jedince z koní zde to často uklidňuje. Se zvířaty to obecně bylo jednodušší než s lidmi.*

*Probudila se před nějakou chvílí a zmateně hned hledala Robyna. Měla za to, že směna mu končila někdy nad ránem a pak se měl vrátit k ní. Trochu procitla, když si lehal do postele a o tom, že tu byl svědčí i jeho polovina postele, která je rozestlaná, ale on stejně nikde není. Netuší, kam mohl zmizet, ale chce ho najít a ujistit se, že je všechno v pořádku. Stáhne si vlasy rychle do culíku, aby se nemusela zdržovat zdlouhavým rozčesáváním a dáváním dohromady. Vyčistí si zuby a pak na sebe natáhne džíny a triko s rukávy do poloviny předloktí, aby zakryla všechny jizvy. Venku je sice vcelku vedro, ale nechce, aby je někdo zahlédl, stejně jako její celkově ještě dost vyhublou postavu. Netuší moc, kde Robyna hledat, takže využije komorné, které potká a opatrně se jí zeptá, jestli ho neviděla. Za pomoci jí a ještě jednoho strážce zjistí, že ho viděli jít ven a do stájí, takže se vydá tam. A doopravdy ho tam objeví. Zarazí jí jeho broukání, které je pro něj dost netypické, takže chvilku zůstane stát opřená o vchodové dveře a sleduje ho.* Sluší ti to, když vypadáš spokojeně. *Promluví na něj nakonec s úsměvem na tváři a dojde blíž k němu.* Když jsem se probrala, tak jsi tam nebyl a já měla strach, jestli se něco nestalo, tak jsem tě šla hledat. *Vysvětlí rychle svojí přítomnost tady.*

*Upřímně ani nepřemýšlel, že by ho Anais mohla jít hledat, plánované se odpoledne vrátit, takže jí nenechával žádný vzkaz. Ve stájích tráví hodně času, všichni ho už znají a ví, že není zrovna moc hovorný, ale že když mu přidělí práci, udělá ji správně a pečlivě. Jezdit na koni se též naučil až při výcviku a zvířata měl velmi rád, proto se koně staly rychle jeho nejoblíbenějšími němými tvářemi. Byli hodně intuitivní a chytří, nehledě na to, že jen máloco se vyrovnalo pocitu z rychlé projížďky na koňském hřbetě. Po skládání balíků, přičemž se celkem zapotil, ocení práci s čištěním koní, kteří se vrátili z výběhu. Venku je sucho, proto jde hlavně o prach a nečistoty v kopytech, které odstraní háčkem, zatímco na srst bere kartáč a hřbílko. Tahle systematická práce, vůně koní a jejich tiché odfrkování a přešlapování ho uklidňují. Brouká si neurčité melodie, čímž tiší ty nervóznější jedince a zjišťuje, že má čistou hlavu, s kterou by klidně mohl jít spát. Jenže už se necítí moc unavený. Zaznamená příchod někoho do stájí, hlavně kvůli změně chování koní, ale předpokládá, že jde o zaměstnance nebo hosta, nikoho, kdo by ho hledal, tudíž se na to nesoustředí a Anais se ho povede načapat nepřipraveného. Přitom, když promluv, broukání na chvíli utichne, než si srovná myšlenky, pokrčí rameny a pokračuje po krku koně, který jako jediný zbývá. Následně odloží náčiní a vezme hřeben.* Rád tu trávím čas. *Odpoví jí konečně.* Kdyby se dělo něco důležitého, nechal bych ti vzkaz, jen jsem nemohl spát. *Vysvětlí jí stručně a konečně se na ni podívá. Působí dnes mimořádně klidně, ale nikoliv tím chladným odtažitým způsobem, tenhle klid má v sobě jistou vřelost. Zvířata na něj měla dobrý vliv. Potlačí povzdech, než k ní přejde a krátce ji políbí.* Promiň, jestli jsem tě vylekal. *Snažil se, fakt že jo, napravit to, jak se k ní choval během noci, kdy se spolu poprvé vyspali. Teda... Nikoliv sex samotný nebo to, že k ní snad byl hrubý nebo že nebral ne jako odpověď. Spíš to, že pokazil její představu o tom, jak říct miluju tě. Vrátí se ke koni a opatrně mu rozčesává hřívu.* To je Napoleon. Je klidný, klidně si ho můžeš pohladit, jestli chceš. *To jméno mu přišlo celkem klišé, ale ačkoliv šlo o teplokrevníka, byl podsaditější a vzrůstově se blížil spíš k pony, takže chápal, kde šedý grošák ke jménu přišel.*

*Udiveně ho sleduje jako nějaký přírodní zázrak, když vidí, jak v dobré náladě je. Takhle uvolněného ho snad ještě neviděla a musí chvíli přemýšlet, jestli se jí to broukání jenom nezdá, nebo jde vážně od něj. Má ale ohromnou radost z toho, že je takhle naladěný. Ani jí nevadí počkat si na jeho odpověď, on promluví dříve, než by její trpělivost polevila a domáhala se nějaké reakce znovu.* To jde vidět. Máš rád koně nebo čistě jenom ten klid tady? *Zajímá se s klasickou zvědavostí. Myslela si, že o něm ví už dost, ale i tak jí dokáže pořád překvapovat a ona o něm chce vědět víc.* Klidně si mě mohl vzbudit, mohli jsme si povídat nebo..tak něco. *Dodá potišeji a jako na povel u toho zrudne, když si vzpomene na jejich první sex a na to, jak potom ještě druhý den měla problémy s chozením. Spokojeně se usměje, když se k ní otočí a políbí jí a polibek mu samozřejmě oplatí.* To je v pořádku. *Ujistí ho s úsměvem. Ví moc dobře, že omluvami neplýtvá, takže si tohohle váží. Nadšeně přijde ke koni, když jí ho představí a opatrně ho pohladí po nozdrách.* Ahoj. *Promluví na něj potichu, i když je jí jasné, že kůň jí nerozumí a už vůbec nepromluví. Místo toho jenom potichu frkne a hlavou se ze strany otře o její obličej. Anais se tomu potichu uchechtne a znovu k němu natáhne ruku, aby ho mohla dál hladit s klasicky jiskřícíma očima, protože i tahle maličkost jí o hodně zlepšila den.*

*Přijde mu, že na něj kouká trochu divně.* Co je? *Nechápavě svraští obočí. Možná se neměl ptát, ještě se ho na oplátku otáže, jak přišel na to, že se něco děje, a pak bude muset lhát, jelikož žádná žena neslyší ráda, že poulí oči jako zdrogovaný sýček. Dokonce i on měl nějakou sebereflexi.* Obojí. *Uzná. I ve stájích uměl být šrumec a on preferoval tyhle poklidnější popoledne, ale šlo mu asi hlavně o koně.* S koňmi je to lehčí než s lidmi. Nemluví. Ale když umíš poslouchat, stejně ti jasně sdělí, co od tebe chtějí. Jsou jednoduší, ale zároveň mají každý svůj charakter. Třeba tady Napoleon je totální kliďas, ale zatraceně tvrdohlavý, nesnese nezkušené jezdce, těm vyhazuje a odmítá povely, ale pod pevnou rukou šlape jako hodinky a mohlo by vedle něj něco bouchnout a ani by sebou necukl. *Poplácá koně po krku. Pozvedne obočí nad jejím sdělením.* Tak něco? *Přejde k ní a políbí ji.* Takhle něco? *Popíchne ji. Ví, že jí to poprvé nebylo příjemné, ale taky si pamatuje, jak se ho v té sprše pevně držela, tiskla se k němu a hlasitě vzdychala. Taky si v zrcadle všiml u zátylku drobných půlměsíčků, kde mu až příliš zaryla nehty do kůže, když ji uspokojoval ústy. Ne, že by mu to vadilo.* Kdybych tě vzbudil, taky by ses akorát zbytečně nevyspala. Navíc bychom možná ani doteď nevylezli z postele. *Odfrkne si téměř pobaveně. Když je jeho omluva přijata, víc už to nerozvádí, dává si jen pozor, aby ji zase nenaštval. Nechce zažít další kolo odmítání jen protože mu tvrdohlavě nebude chtít odpustit nějakou hloupost. Vybíne ji, aby si koně pohladila, než se mu podaří trochu vyčesat hřívu od všelijaké ho bordelu. Po očku ji sleduje. Nedokáže identifikovat, co přesně to s ním dělá. Naučitý nával tepla a nejistoty, kdy by si opětovně přál zastavit čas a zůstat v téhle chvíli, jelikož ví, že žádná další není garantovaná. Jako vždy poněkud skeptik, i když je šťastný.* Co kdybysme se vzali? *Zeptá se jí, když odloží hřeben a zamýšleně se na ni znovu zadívá. Hádá, že Anais změnou tématu celkem zaskočí, ale nevidí na své otázce nic zvláštního ani nelogického.*

*Trochu se zarazí nad tím, jak moc čitelná pro něj je, ale nakonec jen s červenými tvářemi potřese hlavou.* Nic. Jenom... takhle dobře naladěnýho jsem tě snad ještě neviděla. *Přizná nakonec popravdě. Chce zjistit, co za tímto rozpoložením stojí, jestli tohle místo nebo konkrétně koně, kteří tu jsou. I jí se vždycky koně líbili, umí na nich jezdit, je to jedna z dovedností, kterou musí jako princezna umět, i když se nikdy nedostala na žádný hon, protože to není pro princeznu vhodné. Její jezdecké zkušenosti tak zůstávali u poklusávání v průvodech a jízdárně. Když měla štěstí a nebyla pod dozorem, občas využila pár překážek v jízdárně, ale tím všechna její rebélie končila. Koně sice ráda má a sem tam se ráda projede, ale nepatří mezi její oblíbený koníček a způsob trávení času.* Máš tu nejradši Napoleona nebo jiného koně? *Ptá se zvědavě. Překvapuje jí, kolik toho o jednotlivých koních ví. Nejen celkově o těch zvířatech, ale o charakteru jednotlivých koní tady ve stáji.* Jo, takhle něco. *Špitne potichu, když jí pak popíchne a zrudne ještě víc. Je zvláštní o tom mluvit nahlas a ještě k tomu za zdmi komnaty. Pravidla etikety, kterými se celý život řídila, o tom mluví dost jasně.* Vyspala, usnula jsem docela brzo. *Nebo aspoň dříve než obvykle, když s ní večer nebyl, což bylo většinou, že neusnula vůbec.* A tobě by to vadilo? *Jí by rozhodně nevadilo strávit celý den v posteli a z jeho nenasytnosti chápala to stejné. Dojde ke koni, kterého si začne hladit a u toho se nadšeně usmívá a sleduje jeho lesklou srst. Do té doby, než Robyn promluví a naprosto jí vyrazí dech. O manželství prakticky nemluvila před ním. Tušila, že mu to bude připadat hloupé, jenom cár papíru, bez kterého lidé můžou být spolu úplně stejně. Netušila, že by po tom toužil a ještě k tomu někdy teď, jak z jeho otázky usuzuje. Chvíli na něj kouká a ujišťuje se, že teď nevyprskne smíchy a neujistí jí o tom, že to byl vtip. Zároveň ale když si to představí.. že by byl opravdu její. Manžel.* Tak..dobře. Kdy? *Zareaguje po chvíli trochu opatrně, ale hned se u ní projeví i nadšení z toho nápadu a z toho, že s ním přišel on sám.*

Oh... Mám to tu rád. *Překvapeně zamrká nad její poznámkou a poskytne jí vysvětlení, snad dostatečně výmluvné. Ničím jiným to ani není. Může si dělat svou práci, je s koňmi, které má upřímně rád, má tu klid a svým způsobem je odstřihnutý od světa. Kdyby si mohl svobodně vybrat, co bude zbytek života dělat, dokázal by si představit, že by pracoval ve stáji. Ne, že by svým způsobem neměl rád práci strážného nebo vojáka, ale stáje byly jednoduše místo, kde se doopravdy cítil dobře.* Genevieve, ty ryzka támhle. *Přejde ke dveřím boxu a ukáže na jeden přes uličku asi o dva vlevo.* Je dost temperamentní, ale se správným jezdcem prostě neuvěřitelná, neznám koně, co by měl lehčí krok a je hodně rychlá. Věděla jsi, že když přejdeš s koněm do trysku, v jeden moment se ani jedním kopytem nedotýká země? Proto se taky jízda na koni tak často přirovnává k pocitu, jako bys měla křídla. V jisté momenty vážně letíš. *Pokrčí rameny. Když se začervená, neodolá a políbí ji. Je mu celkem jedno, zda je někdo uvidí. Stejně se určitě budou šířit drby o tom, kolik spolu tráví času. Lidem to začne být jasné.* /To zní skoro jako přemlouvání./ *Pro něj alespoň určitě. Skloní se a přitiskne rty ke straně jejího krku. Je tu drobná podlitina, kterou jí předtím způsobil, ale už bledne.* Myslel jsem, že bys ráda následující den zvládla normálně chodit. *Podotkne téměř bezelstně, když se odtáhne. Byla jediný člověk, s kterým vtipkoval. Nepatřil zrovna k lidem s oslnivým smyslem pro humor. Raději se vrátí ke hřívě koně, a když je hotov, odloží načiní, přičemž se jí zvědavě zeptá na něco, co ho napadlo. Trpělivě se na ni dívá a uvažuje, že svou otázku zopakuje, když mu dlouho neodpovídá. Nečekal, že ji změna tématu sebere až takhle. Při její odpovědi nechápavě svraští obočí.* Kdy? *Někde muselo dojít k chybě spojení. Musí si to zpětně přehrát v hlavě, než mu dopne možná interpretace.* Aaaah. *Vydechne prudce.* Já myslel, jak by to vypadalo, kdybychom se vzali. Jako že někdy v budoucnu. Jsi australská princezna, a já strážce z Illey, tak jak by to vypadalo, zda by to šlo, a kdyby nešlo, co kdybychom to stejně udělali... *Vychrlí ze sebe a poprvé od doby, co se poznali, se mu do tváří vloudí červená barva.* /Takhle se lidi cítí, když je jim trapně? Tak to je na hovno./ Nemyslel jsem... neptal jsem se, zda si mě vezmeš. Teda... myslel jsem, že možná jo, jednou... *Zamračí se.* Ty bys nechtěla? Vzít se v budoucnu? Měl jsem dojem, že jo. Frustrovaně si vjede prsty do vlasů. Jemu bylo manželství absolutně volné. Přišlo mu to jako zbytečná instituce, ale toužil po ní a jen by ji to učinilo jeho i před očima zákonů a to bylo lákavé. Takže proti tomu nic neměl. Jen ji o to zrovna teď nežádal. Už pokazil jeho první “miluju tě”, hádal, že u žádosti u ruky by měl mít aspoň ten hloupý prstýnek, ne? Jinak by ho poslala do háje. Ale možná ne.*

*Následuje pohled k boxu, který ukáže.* Ta je krásná. *Pokýve hlavou. Jí se ale stejně asi víc líbí Napoleon, kterého si mohla prohlédnout zblízka.* Jo, už jsem to slyšela. A sice jsem nikdy neměla možnost jet takovym tempem, ale spousta lidí to o tom lítání říká, takže jim věřím. *Při poklusávání v průvodu se jí kolikrát spíš z monotónního houpání zavíraly oči než aby byla nějak nadšená a připadala si jako při létání. Kromě toho nikdy nedostala nijak temperamentního koně. Pro ní a její sestru byly vždycky vybráni ti nejklidnější z celých stájí, aby se předešlo nějakým komplikacím. Zadrhne se jí dech v krku, když jí políbí na stranu krku, kde má už i tak značku. Na tomhle místě vždycky reaguje stejně.* No.. To by bylo fajn, ale na procházky budeme mít ještě dost času někdy jindy. *Uchechtne se potichu a snaží se, aby to znělo stejně nenuceně jako jeho vtipkování, i když je na tom stejně dost znát její nervozita pramenící z toho, co všechno vypouští ze svojí pusy nahlas. Překvapí jí jeho další otázkou a promítne se to i na jejím výrazu. Nakonec ale projeví nadšení tím nápadem se vzít. Nečekala, že by to Robyn vážně chtěl a tohle je něco úžasného. Aspoň do doby, než si všimne jeho nechápavého pohledu a následně jí dojde, že se špatně pochopili. Snaží se potlačit zklamání z toho, že to pochopila špatně a byla nadšená předčasně a u toho rychle zamrká, aby probrala svůj výraz a dokázala nasadit úsměv.* Aha, promiň.. *Potřese rychle hlavou.* /Seber se./ *Radši se začne zase soustředit na nozdry koně, po kterých znovu začne přejíždět rukou.* No... Kdybysme se vzali, tak bysme buďto mohli mít titul oba a ty bys byl princ, to se praktikuje nejčastěji. Nebo bys zůstal jenom vévodou, neměl tolik pravomocí, ale zase bys měl větší volnost. A nebo... je i možnost, že bych se já vzdala titulu a my mohli mít aspoň trochu normálnější život. Chci říct... víš co.. média nezapomínají. Ta pozornost, aspoň pár let, by byla stejná s titulem nebo bez něj. Bývalá princezna pořád princezna podle nich. Spíš by byla jediná změna v tom, že bych se vzdala svých povinností, životu v paláci a možnosti peněz. Nejde mi o pohodlí nebo luxus spíš.. Já prostě nic pořádně neumim a naše rodina není tak rozsáhlá jako zdejší. Bratranec toho má jako korunní princ hodně a my se sestrou mu pomáháme jak jenom můžeme, takže bych je v tom nerada nechala samotný, pomoc si zaslouží, ale no... taky záleží na tobě a tak.. *Donutí se zmlknout, protože jí došlo, že zase mluvila rychle a skoro bez pauz jako pokaždé, když je nesvá a snaží se to neúspěšně zamaskovat.* Jo, v budoucnu.. Jasně, že chtěla. *Střelí po něm krátce pohledem a vykouzlí co nejlepší rychlý úsměv, jaký svede.* /Já jsem fakt pitomá../ *Nakonec měl asi pravdu. Optimista se často hlavně zklame. Jako pesimista by byla momentálně nejspíš potěšena tím, že o možnosti manželství vůbec ví.*