Komnaty Selekce

*Jakmile uslyšela nějakou ránu, musela okamžitě vyběhnout, aby věděla, že je vše v pořádku. Běhat ji nedělalo problém, protože na jejích botkách měla ten nejmenší podpatek, který mohl být. Vlastně v práci ani vyšší podpatek nepřicházel v úvahu. Když pomohla dívce na nohy, starostlivě si ji prohlédla.* Dělají vám problém podpatky? Nechcete s nimi nějak pomoci? *Zeptá se laskavě.* Mohla byste si vzít už ty zničené podpatky, na těch bychom to mohli nacvičit. Co říkáte? *Navrhne dívce s úsměvem, při kterým ji vylezly lícní kosti. Ráda nabízela pomoci, hlavně těmto dívkám, které byly v paláci teprve pár dnů.* Nebojte, zvládneme to, chce si jen na to zvyknout. Samozřejmě vás podržím, abyste si něco neudělala. *Vše samozřejmě myslela dobře, nechtěla, aby Lady měla nějaké modřiny navíc.*

*Když jí nabídne pomoc, jen zamrká. nikoho nechtěla obtěžovat kvůli tomu, že si myslela, že každému to půjde hned, a hlavně by pak komorné odváděla od jejich práce. Ale když se jí tak sama nabídla, musí to přijmout. Už jen kvůli tomu, že se jí nabídla sama a že by to bylo hnusné, pokoušet se o to sama, když teď tady má profesionální pomoc. Tak se na ni jen mírně usměje, jako kdyby za to byla ráda, a jen přikývne.* Jestli by vám to tedy nevadilo. A prosím, jen Topsy, vykání mi už opravdu leze ušima. *Mírně se naň usměje a pak přikývne, začne se zase soukat do těch sebevražedných bot.* Nechápu, jak na tom lidi můžou bez chyby chodit. Vždyť to je strašně nepohodlný a nebezpečný. *Povzdechne si, říkajíc to snad jak jí, tak sama sobě, a pak se zase podívá na komornou, která jí nabídla pomoc. Zná vlastně její jméno?*

*Jemně se jí rozzáří oči, když dívka její pomoc přijme. Byla to pro ni taková menší čest. Svou práci milovala, přestože vždycky pracovala od rána do večera, většinou bez přestávky. Najíst se stíhala pořádně až večer, jinak si stíhala při chůzi dát akorát tak svačinu.* Dobře. Nejdříve vám poradím, abyste se narovnala. Nenechám vás spadnout, nebojte. Nejdříve váhu přední vykročenou nohou přeneste na podpatek a pak se opatrně zhoupněte na celou nohu. Uvidíte, budeme to cvičit a půjde to. *Usměje se ještě více, když ji nabídne tykání.* Dobře, Topsy. Já jsem Crystal, mimochodem. *Představí se a chytí Topsy pod ramenem, aby vyloučila případné pády.*

*Tiše naslouchá, jak se jí snaží pomoci, a jen zamrká, když je očividně konec jejího vysvětlování. nepochopila z chůze ani slovo, ale snad to nějak půjde. Při nejhorším tady s ní bude delší dobu.* Nebudeš mít problém, když místo práce někde jinde jsi tady se mnou a pomáháš mi? *Zeptá se jí. Nebyla si jista, jestli se komorné mohou takhle zastavit v práci, ale zse byla ráda, že tu není sama. Tak se tedy postaví a vděčně se na Crystal usměje, zatímco se pokusí udělat krok. Postupuje podle toho, co jí Crystal řekla, ale i tak se jí trochu zvrtne v botě noha. nicméně to za Crystaliny pomoci ustojí a podívá se naň.* Jak dlouho tady vlastně pracuješ? *Zeptá se jí trochu zvědavě.*

*Většina z účastnic Selekce ji odmítala, proto byla naprosto nadšená, když Topsy její pomoc neodmítla. I taková maličkost ji udělala radost. Navíc ji tato dívka připadala zdvořilá a vskutku milá.* Nebudu, teď jsem neměla na práci nic důležitého, jen jsem skládala šaty do skříně, takže nemusíš mít starosti, ráda se budu věnovat tobě. *Usměje se a když dívce škobrtne noha, přidrží ji, aby nespadla.* To nic. Můžeš pomaleji, nikam nespěcháme. *Udělá s ní další, pomalý a malý krůček.* Pracuji tu zatím už tři roky a práci tady miluji. *Odpoví ji s úsměvem.* Líbí se ti v paláci?

dobře, jsem ráda, že na to nebudu sama, protože se bojím, jak na plese budu chodit. Měla jsem na výběr mezi několika šaty... Myslíš, že by ses mi na ně podívala, jestli jsou dobré? Furt se rozhoduju mezi dvěma, tak by se mi hodilo oko odbornice. *Požádá ji. Nikdy neuměla pořádně nich nosit, vždycky jen chtěla, aby byla výstřední. To ji bavilo, když na sebe mohla upoutat pozornost ne kvůli svým pádům, ale kvůli tomu co měla na sobě. Kdyby ale neměla dvorní dámy, vypadala by jako hastroš. Tady to neuměla tak hezky kombinovat.* Jaj! *Vyjekne, když málem spadne, a pak přikývne, načež zpomalí. Teď a ani pár dalších kroků nespadne.* Je to tu hezké, jen jsem ještě neviděla kuchyni a až to rozhoduje o tom, jestli se mi tu bude opravdu líbit. *Zažertuje.*

Tak s tím něco společně uděláme a na plesu zazáříš, slibuji. Není to nic těžkého, jen jde o zvyk a podívej. *Odhrne si svou dlouhou sukni, čímž ji ukáže své botky na miniaturním podpatku.* Nejsi v tom sama, také mi to s podpatky moc nejde. *Usměje se povzbudivě.* Samozřejmě! Miluji vybírání šatů. Jako šestá jsem nikdy ke krásnému oblečení neměla přístup, ale už od dítěte navrhuji šaty a pak je šiju. Kdybys měla nějaký návrh na vysněné šaty, bylo by mi ctí ti nějaké vyrobit. *Zazubí se nadšeně, jako kdyby ji už řekla, že ji nějaké šaty ušít může.* Máš ráda vaření? Myslím, že nebude problém tě dostat kdyžtak do kuchyně. Kuchyň je tu moc krásná, ale na můj vkus moc velká. *Zasměje se a udělá další krůčky.*

Díky. *Usměje se na Crystal a pokusí se udělat další kroky.* Docela se bojím, že tam zase spadnu. *Povzdechne si a pak se na ni zase podívá.* Tyhle jsem měla, když byl táborák. Nikdo mi neřekl, že na něj můžu být oblečená podle toho, jak chci já. *Uchechtne se a pokusí se udělat dalších pár kroků, načež se zase usměje.* Vážně bys mi nějaké mohla ušít? Víš... Myslím si, že hodně holek pude v modrých, protože takové je nebe, vesmír, a tohle všechno. Ale mně se víc líbí prostě hvězdy, měsíc, a to je šedý, stříbrný. Ani jedn az mých komorných mi nedokázala dát prostě to, co by se mi líbilo. Sakra, já fakt zním jako nějaká namyšlená kráva. *Uchechtne se a dál pokračuje.* Chtěla bych něco, co vypadá jako hvězdy, jako lesknoucí se hvězdy, ale aby to zároveň říkalo, že nejsem ta hlavní. Hvězdy jsou jen malé střípky vesmíru, jestli víš, co tím myslím. Chci něco jednoduchého, ale aby barva nebo styl látky jasně hlásaly, že jsem prostě hvězda, že jsem vidět, ale furt nechávám určitý odstup. Dává tohle smysl?

Není za co. *Usměje se a vede ji pomalu dál.* Vidíš, jde ti to. *Jemně a povzbudivě ji stiskne ruku, aby si i věřila.* Nespadneš, věř si. Hlavně buď narovnaná, abys měla i vyrovnanou rovnováhu a našlapuj tak, jak jsem ti řekla. *Ukáže ji, jak jemně šlápne na svůj podpatek a pak přenese váhu na celou nohu. Samozřejmě to ukáže velmi zpomaleně.* Samozřejmě! Moc ráda ti někdy něco ušiju. *Následně se zaposlouchá do toho, jak by si představovala její šaty.* Jasně. Nenápadná, ale zároveň výrazná a jedinečná. *Zamyslí se a poté se rozzáří.* Chvilku počkej tady! Myslím, že mám něco, co by se ti mohlo líbit! *Vyběhla z komnaty a přešla k jedné šatně, odkud vytáhla stříbrné třpytivé šaty, které začínaly jemně pod rameny a měly krásný střih. Byly takové jednoduché, ale člověk v noch dokázal zazářit. Crystal si byla jistá, že v nich zazáří právě Topsy. Přiběhne společně s ramínkem, na kterém visí šaty zpět do její komnaty a ukáže ji je, ze všech stran.* Co myslíš? Ušila jsem je jen tak, ale jak jsem koukala, žádné lady by tu nebyly, nebo by jim nesedla ta barva, ale tobě by mohl padnout skvěle. *Usměje se s nadějí v hlase.*

*Usměje se, když se jí kroky daří, a pak se jen ušklíbne.* Doufám, že mi to takhle půjde i na tom plese, moc ti děkuju, Crystal. *Poděkuje jí ještě jednou a s úsměvem zkusí ještě několik kroků, načež přikývne.* Jasně, sebevědomí ze mě přímo pryští. *Uchechtne se a zkusí tedy to, co ona. Narovná se, srovná záda a pokusí se znovu udělat pár kroků, vůbec nepadá. Když ale Crystal zmizí jako pára nad hrncem, jen zamrká, ale když přijde se šaty, jen vykulí oči.* Páni, Crystal, ty jsou nádherné! Ta látka! *Opatrně ji uchopí do rukou a hladí je, jako by to byla živá duše, a pak se znovu podívá na Crystal.* Ty jsou nádherné! To je přesně to, co jsem chtěla! *Zašeptá překvapeně a sleduje ji i ty šaty, přičemž si ústa schovává v dlaních.* Děkuju ti moc.Myslím si, že až zase nebudeš mít co šít, bude se blížit další akce. *Zasměje se.*

Učíš se velmi rychle. *Poznamená s úsměvem, ale stále dává pozor, aby se dívce něco nestalo. Chvíli si s ní ještě povídala, než třetí kosmickou vyletěla z její komnaty pro jedny šaty. Když je přinesla a uviděla Topsyino nadšení, byla také spokojená. Byla ráda, že se někomu líbila její práce a zároveň její koníček, alespoň to k něčemu bylo.* Jsem tak ráda, že se ti líbí. A neděkuj, je to maličkost. Spíše bych měla poděkovat já, vždy si vážím toho, když vidím, že se někomu mé výtvory líbí. *Zazubí se a přikývne.* Ano, ta látka je hebká a jemná, ale zároveň pevná, aby šaty něco vydržely. Mohla bych ti pomoci i s přípravou na ples, pokud bys chtěla. *Nabídne ji s úsměvem.* A ty šaty si nech, jsou jenom tvé. A pokud nebudeš mít nějaké návrhy, začnu hned zítra kreslit a vymýšlet nějaké další šaty já. *Zasměje se.*

*Když jí Crystal nabídne i přípravu na ples, jen se usměje a přikývne, načež se zazubí a roztáhne ruce, načež ji přitáhne do pevného objetí.* Ty jsi anděl! *Zazubí se na Crystal a zavrtí hlavou, načež se usměje.* Jasně, že bych byla ráda, kdybys mi pomohla s přípravou. Co myslíš, že se k nim hodí? nechci jít jako všechny nudně v modré a zlaté, přijde mi to takové nicneříkající, víš? *Usměje se a dívá se na šaty, přičemž stále kroutí hlavou nad tím, jak se to sakra může někomu vlastně povést.* Doufám, že zažiju ještě víc takových akcí, než mě vyhodí, protože tvoje ruce chci vidět na látce mých šatů ještě hodně dlouho. *Zasměje se snad svému vtipu, že si z Crystal udělá vlastní švadlenku a osobní asistentku.*

*Překvapeně zamrká, když ji Topsy obejme, ale nakonec se jen usměje a krátce ji pohladí po zádech.* K té stříbrné bych dala fialové doplňky, ale světlá fialová bude lepší. Líčení bych zvolila jemné, aby jsi to byla stále ty a určitě takový volnější drdol, co myslíš? *Usměje se a podívá se na její otevřenou skříň a botník, kde uvidí semišové, fialové podpatky.* Tyto by se ti k tomu moc hodily! *Vezme je do ruky jako nějaky drahokam a dá je k ní.* Můžu se podívat do tvé šperkovnice? *Zeptá se jí, aby se jí tam nehrabala bez povolení.* A chtěla bys udělat i nehty? Delší, či kratší? Nevadí ti větší náhrdelníky? *Zasype ji otázkami, aby ji mohla pomoci s nějakým tím outfitem.* Ale prosimtě. Nedivila bych se, kdybys příští královnou Illey byla právě ty. Koruna by ti tak slušela! *Zvolá nadšeně.*

*Tiše poslouchá, jak jí radí se všemi těmi doplňky, a připadá si, že je potopená pod hladinou všech těch termínů a všeho možného, co má co společného s módou, že to ani není možné. Jen se usmívá a kroutí hlavou, načež jen začne přikyvovat.* Jo, taky si myslím, hlavně kdybych měla něco moc výrazného na očích, tak by to pak přebylo ty šaty, ne? *Zeptá se Crystal taktéž a pak se jen usmívá, když vidí ty boty.* Myslím si, že už mě dlouho znát nebudeš, jestli mi chceš dát na nohy tyhle dvě sebevražedný zbraně. *Chtě nechtě se u téhle poznámky šklebí jak blázen a jen přikývne.* Myslíš si, že bych se v nich udržela? *Zeptá se jí trochu nejistě a pak jen přikývne.* Jasně, nic tady z toho vlastně ani není moje, takže máš jakékoli dovolení se v tom hrabat, co jen srdce ráčí. *Uchechtne se a pak jen přikývne.* Jasně, nikdy jsem je moc neřešila, ale asi je nejvyšší čas. No, možná by byly lepší trochu delší, ale furt takové, abych se s nimi dokázala hýbat. *Přikývne vědoucně hlavou, načež se jen ušklíbne.* Miluju velké náhrdelníky. *Souhlasí a pak jen vyprskne smíchy.* Myslíš? Neříkám, že bych nebyla ráda, ale myslím si, že některé dívky má Wyatt radši než mě.

*Úplně se do té přípravy ponořila. Samozřejmě chce, aby Topsy na plesu vynikla a aby si sama o sobě myslela, že ji to sluší. Proto ji také začne zaměstnávat hromadou otázek, aby měla představu, jak ji pořádně připravit.* To ano. Takhle právě vynikne tvá krásná tvář a společně s ní i právě tvé šaty. *Usměje se a zavrtí hlavou.* Neboj se, určitě to zvládneš! Na plese přeci běhat nebudeš a až budeš tančit, nezdá se to, ale tvůj spolutanečník tě tak trochu podrží a dodá ti oporu. *Poví ji uklidňujícím hlasem a na její přání přikývne.* Skvělá volba! Tak uděláme středně dlouhé nehty a dáme nějaký výraznější náhrdelník. *Začne se koukat do šperkovnice a vyndá dva veliké náhrdelníky. Jeden se stříbrným lemováním, druhý se zlatým. Podle toho se zařídí na ostatní doplňky, podle toho, jaký si Topsy vybere.* Zlatá, či stříbrná? *Zazubí se a ukáže ji náhrdelníky, které našla.* Takhle nemysli, Topsy. Každá jste jiná a výjimečná, ale do princovi hlavy nevidíš, no ne? Bohužel teď nikdo z nás neví, co ke komu jeho Výsost cítí, ale jsem si jistá, že ty to dotáhneš daleko.

Pokud se mnou někdo bude tancovat, na to nezapomínej, Crystal. *Zasměje se a zavrtí hlavou, jako by se sebou nepočítala v tom, že se někomu bude líbit natolik, aby ji pozval k tanci.* Většina mužů v paláci je zadaná, budou chtít tancovat se svými polovičkami, a pochybuju, že princ bude mít čas mezi všemi poskakovat a nabízet jim tanec, přípitek a kdo ví co ještě. Nejsme tu jenom my. *Uchechtne se a pak, když uvidí stříbrnou, jen se usměje.* Rozhodně stříbrná, je naprosto nádherný, vypadá jako ze starých dob! *Zazubí se na ni vesele a zároveň šťastně, načež jen povytáhne obočí.* To fakt ne, ale nevím. Vždycky mi přijde, že když spolu mluvíme, tak je takový spíš... no, že mě bere jako kamarádku, jestli to dává smysl. Nepřijdu mu podle mě jako ideální typ pro chození, nejsem milá, pokorná, ale je mě všude plno. Hlavně mě docela bolí to, že nikomu nic neříká, přijde mi, jako by prostě chtěl, aby ho všichni viděli jenom jako toho nejvitlnějšího, nejveselejšího a vždycky v dobrý náladě. Když jsem byly u bazénu, úplně se mně a ještě pár dalším dívkám svalil k nohám a omdlel. *Povzdechne si a zavrtí hlavou.* Ten je stejně tvrdohlavý jako mezek jako já.

Určitě bude. Kdo by s někým, jako jsi ty, nechtěl tancovat? *Zazubí se. Maličko ji mrzelo, že neměla příležitost jít na nějaký ples jinak, než pracovně, tudíž nějaké tancování nepřicházelo v úvahu.* Vím, že ne. Ale dnes zazáříš, takže si tě někdo určitě všimne! *Následně už ji opravdu začne připravovat. Pomůže ji do šatů, udělá ji drdol a následně ji i nalíčí.* To je, také se mi moc líbí starší věci. *Zazubí se a následně ji opatrně připne náhrdelník, i náušnice.* Víš, v kolika případech se stalo, že se z kamarádství vyklubala hluboká, skrývaná a později objevená láska? Nezoufej! *Nazuje ji podpatky a s úsměvem si ji prohlédne.* Moc ti to sluší. *Poví, když už je se vším hotová.* A teď bez, všem vytři zrak a pořádně si to tam užij! *Popřeje ji a dívá se, jak opustí komnatu.*

*Od té doby, co se seznámila s Camille by neřekla, že by ji ještě nějaký sourozenec Wyatta překvapil, ale to sw zase dneska změnilo, kdy ji překvapil jeho bratr. Nechápe, co to do všech vjelo a ani neví, jestli vážně Wyatt přijde nebo to byl nějaký vtípek. Na sobě má volné a docela velké tričko, které má nad kolena jako noční košili. Oranžové vlasy má volně rozpuštěné, přičemž si je snaží ještě odhrnout z obličeje, aby nevypadala jakože právě vstala. Pohled má pořád upřený na dveře a ani neví, jestli chce, aby se ozvalo zaťukání nebo ne.* /Hlavně bych se mohla zeptat, jestli má z těch čtyř sourozenců někoho normálního. I když o tom začínám pochybovat./

*Má sto chutí jít spíše do komnaty svého bratra a zaškrtit to. Nechápe, co do něj vjelo, ale už si je jistý, že se oficiálně zbláznil.* /Kdyby se radši věnoval Elsie, když se konečně zasnoubili. Ne, on se radši bude srát do mojí "sexuální frustrace"./ *Běží mu hlavou, když jde chodbami cestou ke komnatě Polaris. Nechce, aby byla zklamaná, když jí Stefan řekl, že přijde.* Hajzl jeden malej. To si ho Elsie nemůže ohlídat? *Mumlá si sám pro sebe potichu a pak se zhluboka nadechne, když dojde ke dveřím komnaty Polaris. Potichu zaklepe a pak dovnitř strčí hlavu.* Ahoj. *Pozdraví jí a donutí se nadzvednout koutky rtů.* Jestli chceš, můžu zase jít. Mýmu bráchovi dočista hráblo. Neměl tě do toho zatahovat. Promiň. *Omluví se jí rychle.* Ale no...jestli chceš, mam víno. *Pousměje se a ukáže jí flašku červeného vína.*

*Sedí na posteli, přičemž se dívá na dveře a semtam hodí pohled na mobil. Když uslyší zaklepání, narovná se a pousměje se, když zjistí, že je to Wyatt. Pak zavrtí hlavou a ukáže rukou k sobě.* V pohodě, můžeš zůstat jestli chceš. Jestli ti nevadi, že jsem v tričku a ne v šatech, jak bych asi měla být. *Ušklíbne se a pak zase pokrčí rameny.* Tvůj brácha mi psal, že máš prý deprese? *Povytáhne starostlivě obočí a pak si prohlédne a nasadí zděšený pohled.* Kde máš tu mašličku? Abych tě ještě neposlala zpátky, když nemáš mašličku. *Uchechtne se a přikývne.* Pojď prosimtě dál. *Zavrtí pobaveně hlavou a prohlédne si ho.* Tak co, je ti něco? *Zeptá se starostlivě a nakloní hlavu na bok.*

*Dojde ke komnatě Polaris a zaklepe na její dveře. Pak strčí dovnitř hlavu a hned se jí omluví na svého bratra. Kdyby chtěla, klidně by odešel.* To triko na tobě vypadá skvěle, takže nevadí. *Usměje se na ní a pak protočí očima.* Přehání. On myslel spíš sexuální deprimaci. Ale to prostě ignoruj. Zbláznil se. *Pokrčí jedním ramenem a pak nadzvedne obočí, když slyší o mašličce. Podívá se na ní tím pohledem "to jako vážně?".* Bude ti muset stačit mašlička na tý flašce. *Poukáže na flašku vína, na kterou nalepil mašli a pak vejde dovnitř a posadí se na kraj její postele.* Nic nového. Nedělej si starosti. *Pousměje se na ní.* Co ty? Něco novýho? Kromě mých sourozenců. S těma to vyřídim, neboj. *Uchechtne se a už plánuje zadušení jak Stefana, tak rovnou i Aless pro jistotu.* /Rhie dam šanci, tu můžu uškrtit případně potom a Cam naštěstí už dala pokoj. I když mě ta její ignorace trochu děsí../

*Na Wyatta se pousměje a pak sjede pohledem svoje tričko a uchechtne se.* Tak teda díky. *Pousměje se na něj a pak ho poslouchá dál. Když uslyší jeho slova, obočí jí vyletí nejvýš co to jde.* Sexuální deprimaci? *Zopakuje po něm, přičemž ji začnou cukat koutky a musí se přemáhat, aby se nerozesmála.* Bojí se o tebe, myslí na tvoje... Zdraví. A kvůli té sexuální deprimaci tě poslal ke mně. *Pokrčí pobaveně rameny.* Nechceš si tu mašličku dát do vlasů? *Zamrká na něj jako největší andílek. Pak protočí očima a povzdechne si.* Wyatte, chci si dělat starosti. *Pronese vážně a pak zase jen pokrčí rameny.* Nic novýho. Ale jsem ráda, rodina se o mě nestará, takže žádný novinky nejsou a to je dobře. *Usměje se na ni a pak se zasměje.* Co na mně vlastně tví sourozenci vidí? *Povytáhne obočí a zvědavě se na něj podívá.*

Nemáš za co. *Zazubí se na ní a pak jí řekne, o co jeho bratrovi šlo.* Jo, přesně tak. *Přikývne, když to po něm zopakuje a mírně protočí očima, když vidí, jak zadržuje smích.* Spíš by mohl myslet na svoje, i když to je asi nenávratně pryč. *Zasměje se.* Ale jo, poslal mě kvůli tomu za tebou. *Potvrdí.* Takže se o mě hodláš postarat? *Zahýbe obočím nahoru a dolu, ale jenom jí popichuje.* Ne, ani ne. Ale počkej.. *Vezme z flašky tu mašli a pak se k ní rychle natáhne a nalepí jí ji na čelo.* Tobě sluší víc. *Zazubí se na ní jako největší andílek tentokrát on.* Tak to jsi asi první na zemi. Většina lidí by dala cokoliv za to, aby žádný starosti neměla a ty si je dobrovolně chceš přidat kvůli mě. *Koukne na ní trochu nechápavě, protože nechápe, proč si dělá starosti zrovna o něj.* /Je daleko víc lidí, co by si jí zasloužilo./ *Proběhne mu hlavou.* Ale není dobře, že jsi jim tak lhostejná. Zasloužíš si milující rodinu. *Pronese starostlivě a po její další otázce se uchechtne.* Zásnubní prsten ode mě a korunu. *Odpoví jí rovnou a pak se ze sedu položí na její posteli na záda a pohled upře na strop.* Myslí si, že jsi pro mě ta nejlepší volba, že tě miluju a že vyhraješ Selekci. *Dodá a dá si jednu ruku pod hlavu.*

Nechci ani vědět o čem se bavíte, když tě teď poslal ke mně kvůli sexuální deprimaci. *Zasměje se potichu a pak zavrtí hlavou.* Čekám, kvůli čemu mi napíšou tvoje sestry, s těma jsem se ještě nebavila. *Uchechtne se a potom jí zase vystřelí obočí nahoru.* Ty bys chtěl jo? *Stejně jak on na ni, tak ona na něj obočím zamžiká. Pak ho sleduje s nakrčeným obočím a když ji nalepí mašlicku ma čelo, hodí po něm vraždící pohled, z čela si ji sundá a dá mu ji do vlasů.* Ne, takhle je to lepší. *Pokrčí rameny a následně jen pokrčí rameny.* Ráda si vyslechnu něčí problémy, nedělá mi to žádný problém. A ty někoho na svý problémy potřebuješ víc než kdy kdo. *Pousměje se na něj, přičemž si u toho prohrábne vlasy.* Zvykla jsem si. Jen mi je líto dvojčat. Brácha a sestra. I brácha musí chodit na modelingy. *Zašklebí se a pak zavrtí hlavou, aby to neřešili. Po jeho slovech si promne obličej a kehne si vedle nejz na břicho.* Proč já? Proč zrovna já? Vždyť máš v selekci plno jiných holek, který jsou určitě pro tebe lepší volba. *Zanumlá a opře na něj pohled, zatímco si rukou podepře hlavu.*

My se bavíme o tolika věcech.... To fakt nechceš vědět. *Zasměje se a pak se poškrábe na zátylku.* No... Polovinu mých sourozenců znáš a ta druhá polovina... Rhia bude asi nejvíc v pohodě. Doufám. Aless je šílenec. Tu k tobě radši pouštět nebudu, pokud budu mít tu možnost. *Slíbí jí s pobaveným úsměvem a pak se na ní usměje a v očích se mu objeví pobavené a šibalské jiskřičky.* Jasně, že chtěl. *Mrkne na ní. Kdo by taky nechtěl utišit svojí sexuální deprivaci s tak krásnou holkou, jakou je ona. Když mu dá mašli do vlasů, odfrkne si, vezme jí a naletí jí na čelo postele.* Hotovo. Aspoň tu ode mě budeš mít památku. *Zazubí se na ní.* To jsem až tak marnej případ? *Uchechtne se.* Děje se pořád to stejný. Skoro nikdo nevěří, že budu dobrej král. Rádci do mě denně jedou, jak jsem příšernej princ. Reportéři tvrdí, že jakmile mě korunujou, země zanikne. Těsně předtim, než se máma nakazila, pohádal jsem se s ní a nepustí mě za ní. Táta je nemocnej a já na něm vidím, jak na tom pořád hůř, i když to popírá. Dohodli jsme se, že budu dělat část jeho práce a on místo toho dělá i tu mojí. Stefan se zbláznil, jak jsi zjistila, zasnoubil se a spolu s tátou do mě jedou kvůli svatbě. Camille mě ignoruje a nechce se mnou mluvit. *Vyjmenuje odevzdaným hlasem tak nějak vše, co se mu honí hlavou a kvůli čemu nemůže už několik týdnů pořádně usnout.* Třeba se jim podaří jít svou cestou. Nebo je to začne bavit. Ale určitě to nějak dopadne. *Pousměje se na ní povzbudivě a pak si lehne na záda a dá si jednu ruku pod hlavu.* Byla by jsi skvělou královnou. *Řekne jí upřímně a natočí hlavu na bok, aby na ní viděl.* A máš se mnou trpělivost. Většina ostatních by mě poslala už do háje. *Pousměje se na ní.* Jenže...Já nevim, co to je někoho milovat. Někoho, kdo není členem rodiny. Nikdy jsem žádnou holku nemiloval. Vždycky jsem bral holky jenom jako prostředek k zábavě na jednu noc a pořádně ani neznal jejich jméno. *Přizná.*