Komnaty Selekce

Proč bych měl? Mám pravdu. *Zasměje se a potřese nad ní hlavou. Když ho opět nazve medvídkem, odfrkne si, ale radši už to nijak nekomentuje a místo toho se zaměří na to, aby jí mohl líbat a poté přirážet do jejího těla. Oba dva dovede k orgasmu a trochu vítězně se pousměje, když jí slyší vzdychat své jméno. Pak už se snaží zklidnit splašený dech a dá jí jeden pramínek vlasů, který opomenula, za ucho.* Jsi úžasná. *Vydechne s úsměvem a opatrně jejich těla rozpojí. Pak už jí políbí lehce na čelo a lehce si na bok vedle ní.* Nebolelo to hodně? *Zeptá se jí trochu se strachem v očích, protože tohle bylo snad poprvé co spal s pannou. Nebo aspoň poprvé, co si to pamatuje. Možná dříve s nějakou spal, ale to byl opilý a nevnímal to.* Jestli chceš, můžu tu zůstat přes noc. Nebo klidně můžu jít k sobě. *Pokrčí jedním ramenem. Přeci jen je už docela dost pozdě a ani jeden z nich by zítra neměl vypadat jako zombie.*

Ty s tíms vým posledním slovem. *Zasměje se a pobaveně se zazubí po jeho odfrknutí. Poté se ale už soustředí na jeho tělo, které je spojené tím jejím a i když se toho nejprve bála, tak se jí to líbí. Poté i ona dojde ke svému vrcholu a následně se na něj usměje a odrhne si vlasy z obličeje. Když jí dá pramínek vlasů za ucho, pousměje se na něj o něco víc a po jeho slovech by se z toho úsměvu dalo vyčíst i něco trošku zamilovaného, i když by to zatím nepřiznala. Když jejich těla rozpojí a lehne si na bok, přesune se blíže k němu. Po jeho otázce zavrtí hlavou.* Bylo to v pohodě. Ze začátku trošku, ale pak už to bylo v pohodě. *Ujistí ho a následně se na něj zase pousměje.* Zůstaň tady. *Řekne potichu, zatímco si o něj opře hlavu.*

S jakým posledním slovem? Já se ti jenom snažím dokázat, že mám pravdu. *Zasměje se, i když moc dobře ví, že to není pravda a že on opravdu poslední slovo mít musí. Pak už je oba dovede k orgasmu a poté jí dá pramínek vlasů za ucho a oplatí jí úsměv. Opatrně se jí zeptá, jestli to bolelo hodně, protože to opravdu nechtěl. Uklidní ho, když mu řekne, že to bylo v pohodě a vydechne z plic vzduch, co ani neví, že zadržoval. Vážně chtěl, aby se jí to líbilo.* To jsem rád. *Pousměje se na ní. Zeptá se jí, jestli chce, aby zůstal, nebo aby odešel. Vlastně ani neví, kde se bere strach z toho, že řekne, aby šel. Rád by tu s ní zůstal. Nejradši by neodešel nikdy a tomu vůbec nerozumí. Usměje se na ní, když mu řekne, aby tady zůstal a posune se na posteli tak, aby ležel hlavou na polštáři. Polaris si přitulí do náruče a oba dva přikryje dekou. Jemu samotnému začínají těžknout víčka, protože je dost unavený.* Dobrou noc, Pol. *Popřeje jí, přičemž jí jemně políbí na čelo a pak už za doprovodu vdechování její vůně a poslouchání tlukotu jejího srdce začne klidně oddechovat a usne. U toho se uvolní ještě více, než když mluvil s ní. Najednou s Polaris v náručí usnul bez problémů a v hlavě se mu nehonily žádné výčitky, ani neměl noční můry. Jenom jednoduše s pootevřenými rty usnul, aniž by o tom vlastně věděl.*

Ale to je to skoro to stejný. *Protočí očima s pobaveným úsměvem a poté si už užívá tu hekou chvilku, přičemž potom na něj upře pohled s menším úsměvem na rtech. následně ho ujistí, že to bylo v pořádku a pak se pousměje ještě více.* Bylo to skvělý. *Ujistí ho znovu, ale tišeji. Je si jistá, že nechce aby odešel, jelikož se jí líbí ležet vedle něj. Vědět, že tam vážně někdo je a celý to nebyl jen sen je pro ni důležité. Celou dobu čekala, že se najednou ze snu probudí, ale teď když tady vedle sebe leží, pomalu začíná věřit , že to sen nebyl. Hlavu si o něj upře lépe a přitulí se jak k Wyattovi, tak i do deky.* Dobrou noc, medvídku. *Nakonec i ona zavře oči, přičemž se k němu přitiskne jšetě víc a po chvilce s úsměvem na tváři i ona usne.*

*Nedokáže uvěřit tomu, že je Pol opravdu těhotná. Ani za ty hodiny v letadle to nezpracoval. Asi mu to bude trvat daleko dýl a hlavně to chce slyšet z jejích rtů a ne si to jenom přečíst v chatu. Celý let nervózně poklepával nohou a sledovat hodinky. Nedokázal se uvolnit a třeba usnout během letu, jako normálně. Prostě jenom sledovat kdy už konečně bude v Illey. A po dlouhém čekání se konečně dočkal a mohl vystoupit z letadla. Cestu v autě taky nějak přežil. Jakmile auto zastavilo, vystoupil a uvnitř paláce se rozeběhl směrem ke komnatě Pol. Nic jiného ani nevnímá. Prostě jí chce konečně vidět a mít jí u sebe. S klepáním se neobtěžuje, jen se zhluboka nadechne, než otevře dveře. Jakmile dveře otevře, přejede rychle pohledem místnost a úlevně vydechne, když jí konečně vidí. Pustí tašku z ramene a pak dojde rychle k ní a zabalí jí do svého objetí.* Konečně. *Vydechne do jejích vlasů a pak přitiskne svoje rty na ty její a po delší době jí konečně políbí.*

*Sama nedokáže probrat to, že je těhotná. Docela si vyčítá, že na sobě nic nepoznala, až teď když ji začalo být docela špatně. Taky ji přijde, že dělá zbytečně starosti Wyattovi, ale je strašně ráda, že ho konečně uvidí. Taly je ráda za to, že tady s ní byla Aless. Teď leží na posteli s knížkou v ruce, i když pomalu nečte, jen přejíždí ty písmenka, ze kterých nedokáže vyčíst žádné slova. Když si všimne, že někdo otevírá dveře, rychle vyskočí z postele a objetí mu oplatí. Hlavu si opře o jeho rameno a nejraději by tak zůstala na pořád. Když ucítí jeho rty, do polibku se usměje. Když se odtáhne, koukne se na něj a ani se slzy nesnaží bránit.* Chyběl si mi. *Vydechne a poté chytne jeho ruku a položí mu ji na své bříško.* Je tam. Naše dítě. *Pousměje se na něj, přičemž se mu podívá do očí a opět spojí jejich rty v kratším polibku.*

*Dosprintuje ke komnatě Polaris a jen krátce vydechne, než vstoupí dovnitř. S klepáním se neobtěžuje, protože by ho to akorát zdržovalo a stejně ví, že má touhle dobou přijet. Jakmile je u ní, přitulí si jí do náručí a po chvilce se od ní o kousek odtáhne, aby mohl spojit jejich rty v polibku.* Ty mě víc. *Usměje se na ní šťastně a zamilovaně a pak sjede pohledem k jejímu bříšku, které poté také pohladí, když mu na něj položí jeho ruku.* Nemůžu tomu uvěřit. To je šílený. *Vydechne a potřese u toho hlavou.* Moje a tvoje buňky se spojili a vytvoří novýho člověka. To je.... neuvěřitelný. *Nedokáže to pořádně pobrat. Oplatí jí kratší polibek a u toho si jí vezme do náručí a donese jí na postel.* Určitě bys měla odpočívat. *Zazubí se na ní.* Už jsi byla u doktora? Co říkal? Je všechno v pořádku? U vás obou? Jak je to dlouho, co ses to dozvěděla? *Zahrne jí plno otázkami, na které neměl během chatu kvůli letu čas a sleduje jí zvědavým a starostlivým pohledem.*

*Když uvidí Wyatta, na tváři se ji vykouzlí šťastný úsměv. Nejradši by se od něj vůbec neodtahovala a štve ji, že tak nemůže zůstat pořád.* Bych se s tebou o tom dohadovala, ale nebudeme si to tím kazit. *Uchechtne se a pousměje se, když ji po bříšku pohladí.* Vytvořili jsme malinkého Wyatta. *Usměje se a když si ji vezme do náruče, vyjekne a neubrání se protočení očí.* Zapomeň na to, že budu celý dny ležet v posteli. *Namítne a když se ocitne na posteli, poklepe rukpi vedle sebe, aby si vedle ní sedl.* Jo, tam to zjistili. Předevčírem se mi udělalo zvláštně, takže jsem šla radši na ošetřovnu, kde zjistili, že jsem těhotná. Chtěla jsem ti to říct, až přijedeš, ale tou otazkou si mě docela dost překvapil a nedokázala bych ti to tajit. *Zasměje se potichu a následně se na něj zamilovaně usměje.* Neboj, všechno je v pořádku u nás obou. *Přikývne, ale poté se koukne starostlivě o na něj.* Nebudeš mít problémy z toho, že jsi odletěl a tak tím vše posunul? *Zeptá se ho starostlivě.*

Jo, stejně bys prohrála. *Zasměje se a pak jí pohladí po bříšku.* Nebo malou Polaris. *Zazubí se na ní a pak jí vezme do náruče, přenese jí do postele a sedne si vedle ní, přičemž jí zasype miliardou otázek.* Celý dny ne. Jenom velkou většinu. *Namítne, protože ví, že přivázat jí tu nemůže.* To je dobře. Jsem rád, že to vím. *Pousměje se na ní.* Bavili jsme se s Aless a najednou jsme se dostali k tomu, že mě začala přesvědčovat, že budu dobrej táta. Tak jsem se jí zeptal, jestli ví něco víc, než já a rovnou napsal tobě. Velká shoda náhod. *Potřese nad tím hlavou.* To je dobře. *Sjede pohledem znovu k jejímu bříšku a usměje se.* Ne, všichni to chápou. Vymluvil jsem se na stav mámy. Což je vlastně taková polopravda, protože ta je na tom furt blbě. Aspoň jsem tak předešel tomu, že by u letadla stáli novináři. Ty mě budou honit zítra, až vyhlásím Tribunál. *Poškrábe se na zátylku a pak se natáhne v její posteli na záda a jí si k sobě přitulí.* Konečně tě mám zase u sebe. A brzo budeme na všechny zahraniční cesty a tak jezdit spolu. Všichni tři. *Usměje se nad tím.* Bože... Nedokážu si sám sebe představit s miminem v náručí..

To si jenom myslíš. *Zašklebí se na něj a nezapomene na něj taky vypláznout jazyk.* Mám takovej pocit, že tvoje sestry by byly rády. Že si myslí, že s dalším Wyattem by vybouchl palác. *Zazubí se na něj a poté si povzdechne.* Takže když tady budu tak, jak jsem byla teď, vadit to nebude. Přes noc a chvílí přes den. *Uchechtne se, protože by nedokázaly strávit celý dny v posteli. Maximálně, že by u toho měla ho.* To jo. Ještě když si uvědomím, když jsme řešili, jestli náhodou v rodině nemáte paterčata, aby mě to nepotkalo. *Zasměje se a následně přikývne.* Stejně o mém těhotenství za chvíli bude vědět celý palác. *Zamumlá a potichu si povzdechne. Ví, že se v paláci žádný tajemství neudrží a ještě k tomi to vědí doktoři na ošetřovně a pochybuje, že by si to nechali pro sebe. Pak se s úsměvem k němu přitulí a hlavu si položí na jeho hruď.* Všichni spolu. *Přikývne s úsměvem a pak se natáhne tak, aby mu viděla do obličeje.* Já sebe taky ne, nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla mít dítě. A teď ho najednou čekám a ještě s králem Illey. *Zasměje se a zamilovaně se na něj usměje.* Ale zvládneme to spolu. *Poté se zase hlavou opře o jeho hruď.* Jo a díky za to tričko. *Zazubí se a pohledem sklouzne ke svému tričku, které pořád má, protože se jí nechtělo převlékat do šatů.*

Ne, to vím. *Zasměje se a potřese nad ní pobaveně hlavou, když vidí, jak na něj vyplázla jazyk.* Jo, to určitě. *Uchechtne se. Je mu jasný, že jeho sestry budou chtít jen klony Polaris.* Část dne, kdy jsi tady, protáhneš. *Opáčí tónem, ze kterého je jasné, že to není návrh.* Musíš na sebe dávat pozor. Nechci, aby se ti něco stalo. Vždyť víš, čim si prošla Camille. Prostě o tebe mám strach. O vás oba. *Vysvětlí, proč nechce slyšet žádné námitky na délku jejího odpočívání v komnatě.* Nejvíc se u nás objevily dvojčata. Ale mě by bohatě pro zatím stačil jeden brečící uzlíček. *Zasměje se.* To ano. Ale ne hned. Lékaři jsou vázáni slibem mlčenlivosti. Zvlášť pokud jde o vás účastnice. Na žádné otázky, týkající se zdravotního stavu někoho jiného, nesmí nikomu kromě mě odpovídat. Ale je jasný, že za chvíli to veřejnost beztak zjistí. Zvládneme to. Kdžytak se před nima schováš do komnaty, sem za tebou žádnej reportér nepůjde a vylezeš až půjdeš na zásnuby a pak do katedrály. *Usměje se na ní.* Bílá ti bude hrozně slušet. *Poznamená se zamilovaným úsměvem a přitulí si jí k sobě.* S králem Illey, který tě miluje tak moc, jako ještě nikdo nikoho. *Doplní její slova a pohladí jí u toho po tváři.* Nikdy jsem dítě v ruce neměl, takže jo, snad to zvládneme bez toho, aniž bych ho nějak zaškrtil nebo s křikem utekl. *Zasměje se s trochu provinilým pohledem.* Není za co. Vypadá na tobě skvěle. Klidně si jich vem víc. *Pokrčí pobaveně rameny.* Bože... My budem mít dítě... Tátu by z toho kleplo. A zároveň by mi vítězně aspoň třikrát zopakoval, že mi říkal, že se zamiluju a u toho by se snažil schovat úsměv, i když by mu to vůbec nešlo. *Poznamená a u toho mu v očích probleskne smutek z toho, že tu teď jeho táta nemůže být.*

*Je jí jasný, že o tomhle se s ní nebude dohadovat a tak je zbytečné, aby se zkoušela přemluvit na menší čas strávený v posteli.* Nic se nám nestane, neboj. Budu tady ležet co nejvíc to půjde. *Usměje se na něj, ale pak se zarazí, když si uvědomí, čeho se bála na těhotenství nejvíce.* Doufám, že ten prcek nebude mít chuť na okurky nebo olivy. *Zaskuhrá, když si vzpomenu na chutě Camille.* Jo, nedokážu si představit, že bych úplně hnedka poprvé měla ze sebe dostat dva uzlíčky. *Uchechtne se a zavrtí nad tím hlavou.* Dobře, takže až uvidím armády novinářů, schovám se tady a zabarikáduju se. *Přikývne s úsměvem na rtech.* Takže si už mam shánět šaty? *Povytáhne obočí a zamilovaně se na něj usměje.* Miluju tě, méďo. *Vydechne zamilovaně a natáhne se k němu pro kratší polibek.* Žádný utíkání s křikem, nebudu pak utěšovat ho i tebe. Jinak dám dudlík i tobě. *Zasměje se a pak se na něj zase zazubí.* S takovou by ti tam za chvíli nezbyly žádná trička a musel by si chodit bez triček. A to bych nesnesla, aby se na tebe někdo díval, takže ti tam radši pár triček necham. *Pokrčí s úsměvem rameny a poté když začne mluvit o jeho tátovi, pohladí ho po tváří a pousměje se na něj.* To stejný si určitě říká, protože na tebe dává pozor. *Ujistí ho a přitulí se zase k němu vic.*

To je dobře. Aless a Camille na tebe dají pozor, když nebudu moct já, takže nudit se tu nebudeš. *Pousměje se na ní a pak se zasměje.* A do háje. To abych ti od příště nosil zmrzlinu, jinak budu riskovat, že mě sem nepustíš a budeš uražená. *Poznamená a rychle zkontroluje, jak se tváří a jestli uražená není už teď.* Zvládla bys to. O tom nepochybuju. *Vezme jí za ruku a proplete si s ní prsty.* Postavím ti kdyžtak ke komnatě strážce a kdyby byla potřeba, ochráním si tě sám. *Políbí jí na čelo a po její otázce se usměje.* No... To záleží jen na tobě a na tom, co mi odpovíš. *Vyzklouzne zpod jejího těla a klekne si na jedno koleno u její postele. U toho vytáhne z kapsy krabičku, kterou otevře a ukáže jí tak prstýnek, který koupil už v Portugalsku a který má podobu malé korunky.*

I bez toho dítěte bych tohle udělal, takže si vůbec nemysli, že tohle neplánovaný překvápko na tom má nějaký podíl a a že to dělám jen kvůli němu. Dělám to, protože tě miluju z celého svého srdce. Tak moc, jako nikdy nikdo nikoho nemiloval. A chci tě oficiálně nazvat svojí ženou. A královnou Illey. Tebe, která mi ukázala nádheru lásky a to, že i já jí schopný jsem. Takže se tě tady a teď ptám, Polaris. Prokážeš mi tu čest a staneš se mojí ženou a královnou? *Zeptá se jí a v očích má nervozitu z toho, že by ho mohla poslat k šípku a že jeho city neopětuje.*

Tak to se vážně nudit nebudu. *Zasměje se a potom se na něj zazubí a zkusí udělat uražený obličej, ale to se ji moc nedaří, protože jí škubou koutky rtů.* Zmrzlinu a čokoládu. *Opraví ho a potom si potichu povzdechne.* Snad zvládnu dostat ven i tenhle uzlík. *Pohledem přejede na svoje bříško a pousmeje se.* /Za chvílí nevylezu ani z postele./ Fajn, to beru. *Usměje se když ji políbí na čelo, ale potom se na něj koukne spíše zmateně a když uvidí, jak si klekne před postel, obočí ji vystřelí nahoru. Když uvidí prstýnek, obličej si schová do rukou a jen oči si nezakrývá, aby se na něj mohla dívat. Hned jak uslyší tu otázku, jako na povel jí z očí začnou téct slzy.* Wyatte... *Vydechne a hned vyskočí z postele, aby ho mohla obejmout. Když se odtáhne, přikývne.* Ano, ráda. Vezmu si tě. *Usměje se na něj zamilovaně a rukou si setře slzy, štěstí, které ale stále utíkají pryč.* Neuvěřitelně tě miluju, medvídku. Miluju tě nejvíc co to jde a budu tě milovat pořád. *Nakloní se k němu, aby zase mohla spojit jejich rty.*

Ty jsi snad někdy po seznámení se mnou a mojí rodinou očekávala nudu? *Zeptá se jí skoro až šokovaně, protože tomu nemůže uvěřit. Když pak vidí její naoko uražený výraz, cvrkne jí do nosu.* Musíš si ho líp natrénovat, aby to se mnou něco udělalo, zlato. *Uchechtne.* Fajn. Zmrzlinu a čokoládu. A za chvíli k tomu budeš chtít klobásu, rybu, majolku, okurky a pytlík bonbonů. *Potřese nad tím hlavou a potom se na ní povzbudivě usměje a pohladí jí po břiše.* Zvládly to miliony ženských před tebou, zvládneš to taky. *Ujistí a pak už si před ní klekne a požádá jí o ruku. Když slyší její odpověď, sťastně se usměje a palcem jí setře slzy.* No tak, opičko, neplač. Víš jak jsem z toho nesvůj. *Uchechtne se.* Já tebe taky. *Oplatí jí polibek a potom vezme prstýnek a navlékne jí ho na prst.* Přivezl jsem ti ho z Portugalska. Na oficiálmích zásnubách dostaneš honosnější, pokud mě nepošleš k vodě. *Usměje se na ní.* Vidíš? Kdybys mi dala dudlík, neměla bys prstýnek. *Zazubí se na ní a dokáže jí tak, že její předešlý nápad s dudlíkem moc dobrý nebyl.*

Ne, to fakt ne. Tady se člověk vážně nemůže nudit. *Zasměje a zavrtí u toho hlavou. Jakmile ji cvrkne do nosu, zašklebí se na něj a zasměje se u toho.* Však počkej, až to nebudu muset hrát a naštvu se až budeš třeba mrkat moc nahlas. *Uchechtne se a poté nad jeho vyjmenovaním jídel se znechuceně zašklebí.* Jen to ne. I když takový špagety s čokoládou bych si dala. *Nakrčí nad tím obočí a poté pokrčí rameny.* Snad, doufám. *Povzdechne si, ale poté už nemá šanci myslet na něco jiného než na to, že před ní klečí s prstýnkem v ruce.* To jsou zase slzy štěstí, lásko. Z toho nemusíš být nesvůj. *Zasměje se a s úsměvem ho sleduje, jak ji navléká prstýnek na prst.* Je nádherný. Žádnej honosnější nepotřebuju, mně by se líbilo, i kdyby si mi dal prstýnek ze stébla trávy a byl by nadhérný, protože si mi ho dal ty. *Zazubí se na něj a po jeho poznámce povysune pobaveně obočí.* A kdo říká, že až se to narodí, tka nebudu dávat dudlík i tobě? I možná do té doby, než se to narodí. *Zamrká na něj a znovu mu ruce obmotá kolem krku.* Miluju tě, méďo. Jsem ráda, že jsem se sem přihlásila. Co bych bez tebe dělala? *Poví upřímně a s úsměvem se podívána prstýnek na svém prstu.* Já jsem vážně těhotná s králem a ještě k tomu budoucí Schreave. *Vydechne a musí nad tím trochu nevěřícně zavrtět hlavou.*

Jsem rád, že to víš a zabráníme tak nějakému zklamání či překvapení. *Zasměje se a pak jí cvrkne do nosu a po jejím zašklebení se na ní zazubí.* To budu utíkat za Aless, ta těhotná snad dlouho nebude. A nebo prostě někam jinam. *Uchechtne se a vyjmenuje pár nechutných jídel, o kterých slyšel, že je mají těhotné ženské nejradši.* Špagety s čokoládou? To fakt? Nechceš je teď, že ne? Kuchaři už spí a já vařit neumim. *Přizná narovinu, protože on by nedokázal ani rozkrájet jablko. Pak už jí požádá o ruku a oddychne si, když mu dá kladnou odpověď.* Jsou to i tak slzy. *Zasměje se a navlékne jí prstýnek.* Neříkej dvakrát, jinak ti fakt vyrobim prstýnek z trávy. *Uchechtne se.* To bys neudělala. Pak bych nemohl dělat tohle. *Nahne se k ní a políbí jí jemně na rty.* A tohle. *Sjede polibky k jejímu krku.* A taky tohle. *Políbí jí na klíční kost a jemně jí tam kousne. Pak jí omotá ruce okolo pasu a přitulí si jí k sobě.* Nějak by sis poradila. To já bych byl bez tebe naprosto ztracená existence. *Namítne potichu.* To jsi. A já jsem nejšťastnější chlap pod sluncem. *Usměje se na ní a pak jí vezme do náruče a opět jí položí na postel.* Nechci, abys mi nastydla. *Vysvětlí a opět si lehne do stejné polohy, jako ležel předtím. U toho jí chytne za ruku a podívá se na prstýnek na její ruce.* Sluší ti tak, jako nikomu jinému. *Vydechne potichu s láskou v očích.*

Člověk to pozná už po prvních pár dnech tady. *Zasměje se také a poté povytáhne obočí a založí si ruce na hrudi.* Jakože by si utekl ode mě? *Odfrkne si na oko uraženě, ale v očích má pobaveně a veselé jiskřičky.* Špagety s čokoládou nejsou špatný. Když tam teda nedáš kečup. A místo kečupu dáš Nutellu. A neboj, nechci je teď. *Zasměje se a u toho ho pohladí po tváříi. Následně když ji požádá o ruku, neubrání se slzám štěstím.* Na slzy si ted budeš muset zvykat, kdo ví jaký nálady budu mít. *Zazubí se na něj a po jeho slovech se zase zasměje.* Ten by dlouho nevydržel ale. *Namítne a zamilovaně si svůj prstýnek prohlédne. Když ji políbí na rty, do polibku se usměje ještě víc, než se do teď usmívá. Jakmile se přesune na její krk, slastně vydechne.* No ták, neprovokuj. *Postěžuje si, když ucítí i jeho rty na klíční kosti.* Neporadila, bez tebe bych nebyla šťastná. Pamatuješ, když ses mě na prvním setkání ptal, kdy jsem byla naposled šťastná? *Zeptá se ho s úsměvem a přijde ji to jakoby to bylo strašně dávno.* Nebo na Illeagramu, kdy si psal, že to štěstí budeme hledat spolu. Už jsme ho našli. *Poví šťastně, přičemž když skončí zase v jeho náruči, musí se bránit protočením očí.* Lásko, něco si uděláš, když mě pořád budeš takhle nosit. Nejsem lehká. A za chvíli už vůbec nebudu. *Namítne, ale hned se k němu zase na posteli přitulí.* Je nádherný. *Zamilovaně se usměje.*

*Protočí mírně očima, když slyší, jak si uraženě odfrkla.* Od tebe přímo ne. Od tvojí těhotenský nálady. *Opraví její tvrzení s nevinným zaculením a pak poslouchá její nápady na jídla a musí u toho potřást hlavou.* Nečekej, že špagety s nutellou budu jíst s tebou. To si spořádej sama. Já budu jíst normální jídla. *Uchechtne se a pak mu proběhne děs očima, když slyší o zvykání si na slzy.* Slib mi, že se to budeš snažit ovládat. *Zamrká prosebně očima.* Aspoň bych měl omluvu proto, dávat ti každý den nový. *Pokrčí jedním ramenem a pak jí políbí a do polibku se usměje. Samozřejmě musí trochu zaprovokovat, takže se postupně dostane až k její klíční kosti.* Proč? Nelíbí se ti to? *Vydechne do její pokožky a otře se o ní jemně nosem.* Pamatuju si, že když jsme se viděli poprvý a já tě ujistil, že není nezákonný říkat mi "ne", umanula sis říkat mi "ne" na všechno. Je dobře, že sis to rozmyslela. *Uchechtne se, protože jinak by asi teď nebyli tak šťastní a ona by neměla na ruce prstýnek.* Už tehdy jsem tušil, že tě nevnímám jako ostatní. *Přizná. Ví, že mu trvalo, než si uvědomil, co k ní cítí a že udělal plno blbostí. Pak už jí zase položí na postel a po jejích slovech převrátí očima.* Jsi lehká jako pírko a budeš i dál. A já posiluju, takže i když přibereš, bude mi to jedno. Klidně bych tě na rukou nosil pořád. *Políbí jí do vlasů a lehne si vedle ní.* Jsem rád, že se ti líbí. Vybíral jsem ho jedno celý odpoledne. *Pousměje se na ní.* Jednou tě do všech tě zemí vezmu. A ukážu ti všechna místa, která mi tě nějak připomněla. A spoustu dalších. Až budeš nejenom královnou mýho srdce, ale i tou Illejskou. *Slíbí jí a stiskne jí u toho ruku.* Máš nějaký nápad na svatební cestu? Chtěla bys jenom na jedno místo, nebo na nějakou cestu okolo světa? *Zajímá se, protože chce vše zařídit podle jejích představ.*

Moje těhotenská nálad ale patří ke mně zlato. Takže když utíkaš od mé nálady, utíkaš ode mě. *Připomene mu s pobaveným pohledem a poté ohrne spodní ret.* Ani to nezkusíš? *Udělá na něj psí oči a u toho na něj zamrká.* Dobře, zkusím to. Ale nic neslibuju. *Uchechtne se, přičemž pokrčí rameny. Poté se na něj zazubí a zasměje se.* Potom by v zahradě nezbylo žádné stéblo trávy. *Zavrtí nad tím pobaveně hlavou, ale v očích má zamilované jiskřičky. Když ji začne dávat polibky jak na krk tak na klíční kost, neubrání se spokojenému vydechnutí.* Líbí se mi to, ale provokuješ. *Zamumlá a svými rty vyhledá ty jeho, aby ho mohla políbit.* To ale neznamená, že ti ne nemůžu říkatne. *Popíchne ho s s úsměvem na rtech, i když sama dobře ví, že by to stejně nedokázala, protože i kdyby jí řekl snad cokoliv, na nic by snad ne nedokázala říct.* Už když si mě pozval do mučírny na večeři? *Zazubí se na něj a po jeho slovech a protočením očí, převrátí očima také.* Jsme těžká a budu ještě víc až ten človíček bude růst. A taky až budu jíst ještě víc šílený kombinace jídla. *Uchechtne se a když je zase na posteli, přitulí se k němu.* Je vážně nádherný. *Usměje se na něj a po jeho slovech nadšeně přikývne, než se pozastaví nad tím, že vlastně bude Illejskou královnu.* Myslíš, že mě lidi budou mít rádi? *Zeptá se ho s menším strachem v očích.* Je mi jedno, kam pojedeme, hlavně když tě budu mít u sebe. Každý místo na světě je nádherné, když tam budeš ty. *Řekne zamilovaně a upřímně, přičemž se zamilovaně usmívá. I kdyby klidně na svatební cestu zůstali tady, vůbec by ji to nevadilo, protože by ho měla u sebe.*

*Rezignovaně se na ní podívá a pak mírně převrátí očima.* Fajn, takže ty nálady holt nějak vydržim. *Zkonstatuje nakonec nespokojený s tím, že tuhle slovní přestřelku prohrál.* Ne, nezkusím. A nedělej na mě psí oči. *Zasměje se a dá si před oči ruku, aby na ní neviděl, protoże jinak by ten nátlak nevydržel.* Ty zahrady jsou dost velký. Než je vytrham až nakonec, naroste tráva zase na začátku. *Pousměje se na ní s láskou v očích a se stejnou láskou jí pak začne i provokovat.* Jenom ti ukazuju, co všechno dovedu. A co všechno je už jen a jen tvoje. *Namítne jako neviňátko.* Nechci, aby jsi mi říkala na vše ano. Chci abys mi vždy řekla pravdu v tom, jak cokoliv cítíš. Jedině tak povedeme naší zemi dobře a vychováme z toho dítěte dobrého člověka. *Řekne jí vážně.* Jo, už tehdy. Protože jsi byla jediná, se kterou jsem zažil tak absurdní schůzku. *Uchechtne se.* Klidně tam budeme večeřet pokaždý na naše výročí. *Navrhne s pokrčením ramen a pak jí řekne, że těžká není.* Lásko... Jsi naprosto dokonalá a lehká. A na tvý dokonalosti počet kil nic nemění. *Pohladí jí po tváři a pak si lehne vedle ní a pak se na ní podívá, když se baví o ní, jako o královně.* Když zvládli přijmout mě, tebe si zamilují. Jsi úžasná, laskavá, milosrdná, trpělivá a spousty dalšího. Budeš výbornou královnou. *Ujistí jí a v jeho očích je znát, že to myslí upřímně.* Dobře. Tak já něco vymyslím a budeš to mít jako překvápko. *Zazubí se na ní, ale zároveň se mu už zavírají oči.* Promiň, opičko, ale každou chvílí asi usnu. Byl to dlouhej den. *Pousměje se na ní a pohladí jí po břiše.* Dobrou noc, zlatíčka. *Popřeje jim oběma už napůl ponořený ve spánku a pak usne se svou láskou v náručí a po dlouhé době doopravdy šťastný.*

Budeš muset. *Pokýve s úsměvem hlavou a zazubí se na něj. Následně začne dělat psí oči, přičemž když si da ruku před obličej, chytne mu jí a s psíma očima ještě pokračuje.* Proč? Funguje to? *Zeptá se ho pobaveně. Když začne mluvit o prstýncích z trávy, zamilovaně se na něj usmívá od ucha k uchu.* Přece by ses mi nestrhal trháním trávy. *Namítne s úsměvem, přičemž když jí začne provokovat, spokojeně zamručí.* Ale já už dávno vím, co dovedeš. I když se mi to líbí víc a víc. *Uchechtne se a po jeho slovech přikývne.* Neboj, budu říkat ano i ne přesně tak, jak to cítím. *Potvrdí jeho slova a po těch dalších se zasměje.* Tak to budou i originální výročí. Takový, který nikdy nikdo nezažil. *Zazubí se na něj a poté protočí očima, ale nic už nenamíta, jelikož ví, že by to stejne bylo zbytečné a on by se s ní dohadoval stále.* Když to říkáš. *Zamumlá a pousměje se na něj.* Už se těším. *Zazubí se na něj a následně se na něj zase zamilovaně usměje.* Dobrou noc, medvídku. Milujeme tě. *Když usne, ještě se na něj chvíli dívá, než i ona začne spokojeně oddechovat ponořená do spánku.*

*Klidný podvečer, během kterého jsou všechny účastnice ve svých komnatách přeruší výstřely. Do jejich komnat k nim vběhnou komorné. Řeknou, že všechny úkryty rebelové obsadily. Kam se mají účastnice schovat? Do hrobky, která se nachází kdesi v temných zahradách paláce! Dostanete se tam včas? *

*Docela klidně si spala, dokud se s trhnutím neprobudila, díky vystřelům. Chvíli přemýšlela, zdali to slyšela jen ona, avšak když ji do komnaty vtrhly komorné s tím, že je palác pod útokem, bylo jí jasné, že se jí to určitě nezdálo. Vylezla rychle z postele a navlékla si na sebe alespoň saténový župan, aby po paláci nepobíhala jen v noční košili, která ji konci nad koleny. Ruce se jí třesou neuvěřitelným způsobem ze strachu, který ji užírá. Zastrčí si pramínek vlasů za ucho a přemýšlí, jak by se mohla bezpečně dostat pryč.*