Prosklený salón

*Vskutku se dnes chovala velmi zvláštně, uvědomit si to však stihla až teď. Hanbou se už chtěla propadnout, ale čas na to ještě byl. Nyní ale musela dávat veškerou svou pozornost jeho výsosti.*/Snad to příště bude lepší./ *Prolétne jí hlavou a zhluboka se nadechne, odhodí veškerou strnulost a začne se chovat jako normální žena. Tedy normální spíše v uvozovkách.*Ano, vaše sestra, princezna Beatrice, nám jako dárek přinesla učebnice pokročilejší matematiky, namísto kytek. Bylo to celkem vtipné, ještě ty pohledy ostatních.*Uchechtla se.* Jo, ale taky umí i odpouštět. *Poznamenala mile.* Jistě, ráda jsem vás poznala a doufám, že spolu budeme vycházet.*Pokývala hlavou.* Vy taky, přeji hodně štěstí. *Rozloučila se s ním, zatímco se jí ve tvářích objevila menší červeň. Nakonec pak odešla do své komnaty.*

*Dojde opět do tohoto salonu, kde má mít poslední dnešní setkání. Už je z toho všeho docela utahaný, ale nedává to na sobě znát. Nechce tím ovlivňovat schůzky s účastnicemi, aby je mohl pak objektivně zhodnotit a shrnout. Na sobě má tmavě šedý oblek doplněný o vestu ve stejné barvě, aby působil formálněji. Bílá košile je základ a celé to má doplněné o červenou kravatu a ladící kapesníček v náprsní kapse saka. Na formální oblečení si potrpí, k jeho životu to patří a on si na to zvyknul. Rukou si prohrábne vlasy, díky čemuž už nezanechávají ani známky nějaké snahy o učesání z rána. V salonu jsou pouze dvě křesla pro něj a účastnici a vedle nich dlouhý stůl s všelijakým občerstvením. Sladké, slané, různé nápoje kromě alkoholu se zde také nacházejí. On sám si nalije hrnek dneska asi osmé kávy, kterou začne upíjet při čekání na další účastnici - dle papírů se seznamem Purity.*

*Dneska má schůzku s princem Aaronem a je z ní docela nervózní. Princ se zdá jako milý člověk, ale kdo ví? Nemůže ti být všechno jen přetvářka? Zavrtí hlavou. Nebude nijak soudit, dokud ho nepozná. S komornými se domluvila na růžových šatech, třebaže měla dva favority, zvítězily nakonec tyhle, cítí se v nich příjemněji. Šaty jsou v horní části zdobené, ale jen tak lehce, protože nemá ráda nic přeplácaného. Sukně je dokonce jen čistá, bez jakýchkoliv ozdob. Neví, co zvolily za šaty jiné dívky, ale nedivila by se, kdyby ty její byly nejobyčejnější. Na nohou má růžové lodičky, což je dost nepohodlná věc, ale bylo jí špatné sem přijít v balerínách, protože lodičky jsou přece jen vhodnější a už ji dost zkritizoval funkcionář oři odletu. Nepotřebuje, aby ji někdo zastavil na chodbě a dal jí přednášku. Líčení i nehty jsou světle růžové. Náušnice jsou stříbrné a v podobném stylu jako horní část šatů. Vlasy jí udělaly komorné do účesu, který sama asi nepojmenuje. Jako culík ani cop jí to nepřipadá, drdol už vůbec ne.. O tyhle věci se nikdy nezajímala, měla mnohem smysluplnější témata, nad kterými mohla hloubat a že někdy půjde chodbami paláce k salonku, kde má schůzku s princem by ji nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu.*/Hlavně klid.. nádech a výdech.. to dáš Purity! Přinejhorším tě pošle domů, což stejně asi brzy nastane. Jsou tu určitě zajímavější dívky jak já. ž jen třeba Artemis./*Artemis se stala její kamarádkou, jednou z mála, které má a přála by jí výhru. Vejde dovnitř s plachým úsměvem na rtech a před princem udělá pukrle.* Dobrý den, Vaše Výsosti. *Pozdraví ho, když se narovná. Je ráda, že přitom neupadla. Pukrle dost pečlivě trénovala, díky svým komorným, které jí to naštěstí naučili. Sice tu asi nebude dlouho, ale zase nepotřebuje vypadat jako nějaký buran, co ani neumí někomu z královské rodiny vyjádřit úctu.* Moc se omlouvám za to malé zdržení, kdybych ale šla rychleji, asi bych se na těch lodičkách přizabila. *Lehce se začervená. Přišla později asi jen o čtyři minutky, ale raději se omluví a pokusí taky trochu zavtipkovat. Tyhle lodičky ji ale vážně štvou. Neumí v tom chodit, je to nepohodlné.. zlaté tenisky!*

*Čeká na další dívku, která se objeví sice se zpožděním, ale naprosto miniaturním. Kývne jí hlavou na pozdrav a mile se usměje.* Dobrý den, lady Purity. *Pozdraví jí.* To vůbec nevadí, přišla jste ještě vcelku brzo, když to srovnám s jinýma schůzkama. *Uchechtne se.* Lodičky si tady klidně sundejte, mě to nevadí. Jsme tu čistě sami. Venku ze salonu to ale nedoporučuji, tam už novináře člověk nezastaví. *Jednoduše mají ze Selekce senzaci a nenechají si jí ujít. Už tak dalo dost práce jim zakázat přístup do salonů, z paláce by je nevyhnal. Snaží se je pochopit, ale i tak je to otravné.* Jste spíše noční sova, když vám nevadí takhle pozdní schůzka? *Zajímá se zvědavě a upije ze svého šálku obsahující prakticky jenom kofein. Je to spíše kafe než přímo tekutý nápoj. Za dnešek toho má fakt už dost a to ho čeká ještě jeden den.* Co mi o sobě prozradíte? *Zeptá se jí zvědavě a čeká na to, co se sama dívka rozhodne odhalit, aniž by se on cíleně vyptával.*

*Cítí s špatně, kvůli tomu, že se zdržela, i když to byla jen chvilka, měla vyjít dříve. Pro příště se ale poučila a raději bude někde půl hodiny čekat, než aby se to opakovalo.* Jsem ráda, že jsem to nezdržela a tolik a vážně se omlouvám. *Pousměje se na něj. Nezdá se, e by byl princ naštvaný a díky tomu se jí uleví.* Když budu sedět, tak mi to nevadí. Spíše chodit v nich je náročné. Pokud chcete, ráda vám je půjčím a můžete si to zkusit. *Navrhne jen tak z legrace ve snaze zjistit, jak velký smysl pro humor princ má. Nevypadá nějak extra upjatě. Slyšela, že má smysl pro povinnost, ale očividně se dokáže i uvolnit.* Jsem zvyklá fungovat i později večer. *To má kvůli sestrám, o které se stará. Malé děti nezajímá kolik je hodin, prostě chtějí jíst, potřebují přebalit a nebo jen tak chovat,  když jsou neklidné.* Spíše mě udivilo, že to nevadí vám. Po celém dni plné schůzek musíte být unavený. Pokud už na tohle setkání nemáte chuť, klidně se můžeme setkat jindy, až vám to bude vyhovovat. *Nerada by ho tu nutila se s ní bavit, když by byl vyčerpaný, což by pode ní bylo naprosto pochopitelné.* No.. pocházím z Angeles, kde bydlím spolu se svým starším bratrem Benediktem, mladším bratrem Patrickem a dvěma sestrami Evelynne  a Edelynne, jsou to dvojčata, kterým je rok. Díky nim jsem zvyklá na to být vzhůru do pozdních hodin, když se o ně starám. *Odmlčí se a zamyslí se nad tím, co by mu o sobě ještě mohla říct.* Co se týče mých koníčků, tak ráda čtu, zpívám. Mám dost ráda koně a umím na nich i trochu jezdit, díky tátovi, který mě párkrát vzal k sobě do práce. To by byly věci, které se o mě dočtete i v mé přihlášce a já upřímně nevím, jakou informaci bych měla říct, která tam nezazněla. Nejsem moc zajímavá. *Pokrčí rameny.* Co beru jako nějakou povinnost je vás upozornit, že mi moc nejde matematika. Rovnice a trojčlenku vypočítat zvládám, ale nic obtížnějšího po mě raději nechtějte. Tak jen abyste to věděl, když vím, že vy ji máte očividně dost rád, což mi došlo díky knize, kterou nám všem dala vaše sestra. *Usměje se na něj. Prolistovala si ji, protože ráda poznává a dozvídá se nové věci, ale tohle zrovna její obor není. Každý je na něco jiného.* Jaké jsou vaše koníčky, kromě matematiky? /Snad nevadí, že se ho takhle přímo ptám../* Natáhne se po jednom menším jahodovém koláčku, který chutná božsky.* Tohle sladké je úžasné, ale musím se tu hlídat nebo až mě pošlete domů, budete mě odtud muset odkutálet. *To nejspíše nehrozí. Je až nezdravě hubená, sedmá kasta.. Nikdy neměli dost jídla a ona vždycky raději přidala svým bratrům a vymluvila se na to, že jedla trochu už před nimi.*

Není za co se omlouvat. Vážně klid. Vydechněte. *Doporučí jí s milým úsměvem. Byla roztomilá, když se takhle bála, že mu zdržení bude vadit. Nešlo o nějaké velké, takže to ani jeho vnitřního perfekcionistu nepobouřilo a pak... jednoduše už na včasné příchody účastnic po dnešku nejspíš rezignoval.* Ne, děkuji. Už mi to nabízeli spoustakrát sestry a já vám všem věřím, zkoušet nepotřebuju úplně všechno. *Zasměje se.* Ale na naší další schůzku si klidně vemte tenisky nebo tak. Můžeme vyrazit někam, kde by byly podpatky nevhodné a to pak nikdo nebude mít co namítnout, když nás uvidí. *Navrhne jí.* Neříkám, že jsem plný energie, to bych lhal. Ale zachraňuje to kafe .. *pozvedne o něco málo hrnek* .. a pak jsem taky zvyklý některé noci vůbec nespat a být u práce, takže mě to nijak spánkový režim - jestli se tomu tak dá vůbec ještě říkat - nenaruší. *Přizná s pobaveným úsměvem.* To je od vás hodně obětavé. Můžu se zeptat na rodiče? Nebo je to citlivé téma? *Zeptá se opatrně. Nezmínila je a to automaticky budí zvědavost, ale nebude jí nutit mluvit o něčem, o čem nechce.* Ano o přihlášce vím a něco si vybavuji, ale celkově je vás tolik... Navíc to, co o sobě sám člověk prozradí je mnohdy to nejdůležitější. Dost to o něm prozrazuje. Proto ta otázka. *Vysvětlí narovinu bez nějakých vytáček.* Jo, ta kniha..... Teprve před chvílí jsem od jiné dívky zjistil, co moje sestra provedla. Omlouvám se vám za šok a nebojte, kdybych chtěl manželku, co bude umět matiku, v přihlášce by byly příklady. *Uchechtne se.* /Beatrice zakroutim krkem./ Celkově vědy. Fyzika, chemie, biologie.. pak taky chovám křečka. Snažím se umět co nejvíce jazyků, když mám nějaké volno chodím vypomáhat do střediska pro chudé tady ve městě. Dál se dostanu jen výjimečně. A taky si sem tam zajezdím na koni. To bysme mohli podniknout spolu, co říkáte? Klidně vás něco víc naučím. *Nabídne se jí s milým úsměvem na rtech.* To vám vážně vůbec nehrozí. *Ujistí jí a se staženým obočím koukne na její vyhublé zápěstí.* Spíš přemýšlím, že vám nechat dělat dvojité porce. *Pronese nahlas svojí myšlenku.* Jste původně ze sedmé kasty, že jo? Máte hodně velký problém s tím sehnat jídlo? A prosím, upřímně, nestyďte se. Vaše odpověď může pomoct to nějak vyřešit. Já to nikdy na vlastní kůži nezažil, ale vy hádám ano.

*Uvolněněji se na něj usměje a skutečně vydechne. Je dost nervózní, přece jen si každý den člověk nepovídá s princem. No ona by se stejně styděla před nějakým popelářem ze sedmé kasty, ze které je i ona.* Škoda, bylo by vás určitě vtipné je v nich vidět. Mohli jsme dát závod, kdo to vydrží déle. *Řekne hraně zklamaným hlasem, že se nic takového dneska nebude konat. Ve skutečnosti je ale ráda, že sedí.*/Ty boty by si zasloužily spálit./ To zní dobře. *Přitaká. Teda nepočítala s tím že s ním půjde ještě na nějakou schůzku, její malé sebevědomí počítalo s tím, že hned odjede, jelikož tu jsou všechny dívky určitě lepší než ona. Je ze sedmé kasty, proč by se měl zahazovat s ní? Co by mu tak ona mohla nabídnout? Podívá se na hrnek jeho kávy a chápavě se pousměje.* Taky hádám, že to dneska není vaše první. *Setkat se s tolika dívkami v tak malém časovém horizontu musí být dost náročné, to je jasné.* Ne, že bych drby moc vyhledávala a nebo nějak vyzvídala, ale slyšela jsem, že jste prý strašný workoholik. *Tak ho odhadla i Artemis a jak se zdá, měla pravdu.* No.. rodiče zemřeli, je to něco málo přes rok. *Vysvětlí mu.* Ptá se na ti hodně lidí, takže jsem si nějak zvykla to říct, ale kdyby vám to nevadilo, tak přímo o nějakých podrobnostech bych pomlčela. *Ten den ji straší prakticky denně v nočních můrách. I proto je zvyklá málo spát. Kdykoliv usne, zdá se jí to a tak se spánku dá se říct i bojí.* To chápu. Je nás tu třicet pět a snad každý by měl pochopit, že si vše nemůžete zapamatovat. Minimálně ne hned. *Ona je ráda, že trefí jména pár účastnic. Uchechtne se.* Já jsem si říkala, že jestli jste je tam třeba nedal schválně a nevytáhnete na mě papír s příklady přímo tady, protože doma při vyplňování přihlášky by se dal podvádět. *Usměje se pobaveně.* Ale nemusíte se omlouvat. Naopak aspoň mě to potěšilo. Ráda čtu a dozvídám se nové věci, nebo se v nich ráda zlepšuju, pár stránek jsem si i prolistovala, takže to byl milý dárek. A taky docela pobavil. *Pár dívek mělo při pohledu na tu knihu zděšené obličeje.* Jak se váš křeček jmenuje? *Sama má zvířata dost ráda, žádné teda sama neměla, ale nejspíše po Selekci bude mít. Rodina Artemis má záchranou stanici pro zvířata, která si můžou lidé i adoptovat, až vše vyřeší doma, tak někomu z těch zvířátek ráda poskytne domov.* Že pomáháte v tom středisku je od vás moc milé. Ještě při vašich ostatních povinnostech. *Jistěže královské rodiny třeba přispívají, ale většinou en peněžně a sami se tam staví jednou za rok se jen podívat, co teda ví.* Ráda bych si s vámi zajezdila a nebo.. pokud by to nevadilo, tak bych se ráda podívala i do toho střediska. Třeba za dětmi, pokud tam tedy raději nechodíte jen sám. *Nechtěla by mu tam zavazet.*/O tom bychom se mohli dohadovat dlouho./*Proběhne jí hlavou. Po jeho otázce se odmlčí, než začne mluvit.* Není to nejlepší, ale řeka bych, že lidé jsou na tom i hůř. Nejspíše dost záleží taky na provincii, ve které člověk bydlí. Jsem z Angeles, jak jsem už řekla, naštěstí se tam dají dobře sehnat nemovitosti za dobrou cenu, což je pro lidi se stejným původem jako já dobré, aspoň tam ušetří za to a i další věci jsou určitě levnější.. Řekla bych, že sedmí v Midstonu jsou na tom hůře. Tahle provincie žije tím, že zde jste vy. Jezdí sem důležité návštěvy a tak.. Vše tu bude dražší. Nechci vás tedy nějak moc poučovat.. /I když sám se zeptal na můj názor./ Ale zaměřila bych se spíše na lidi z nižších kast v provinciích, které jsou všeobecně bohatší, například Clermont. Tam na tom budou pátí a níže podle mě hůř s tím jak je vše dražší a tak. A oni nemají dostatek peněz na to, aby se jen tak sbalili a odjeli někam pryč, kde se jim bude žít lépe. Jsou prakticky v pasti. *Znovu se na chvilku odmlčí.*/Zaslouží si to vědět./ Moje rodina se teď bude mít lépe.. Díky vám. Nebudu vám lhát, ale hlavní důvod, proč jsem se přihlásila do Selekce byla vidina peněz a třetí kasty. Cítím se strašně při představě toho, že jsem mohla vzít místo dívce, se kterou byste mohl být šťastný a dokonce se do ní zamilovat. Taky úplně pochopím, když mě hnedka vyrazíte, zasloužila bych si to.. Stejně jako vy si zasloužíte znát o tomhle pravdu.

To hádáte správně. Ale kdybych měl říct přesný počet, jde taky jenom o odhad. *Přizná se smíchem. Ani mu to žádné vrásky nedělá. Momentálně na to snad má právo a rodiče se o tom taky dozvědět nemusí, že? Nepočítá s tím, že by si tu máma stihla naverbovat agentky a holky by jí lítali říct jakoukoliv maličkost o něm.* Mám rád ve věcech pořádek a nerad je odkládám, takže... to bude nejspíš definice workoholismu. *Usoudí s pobaveným úsměvem.* Samozřejmě, nebojte. Nebudu se ptát na podrobnosti. A upřímnou soustrast. *Pousměje se na ní upřímně. Neumí si to bez rodičů představit. Byli pro něj důležití stejně jako když mu bylo třeba pět.* Žádný test neplánuji. A Beatrice i tak aspoň přiškrtím, neměl jsem o tom tušení. Nedivil bych se, kdybyste mi to omlátila o hlavu. *Uchechtne se. Vlastně se diví, že to ještě žádná neudělala.* Klidně tam můžete se mnou, to je jasné. Teď se tam stejně dostanu málo během Selekce a s vámi budu mít skvělou výmluvu. A je to kousek, můžeme to spojit i s těmi koňmi. Děti budou nadšené i z nich. *Napadne ho. Pochybuje, že někdy viděli živého koně a mohli si ho třeba pohladit nebo tak. A vidět prince s účastnicí pro ně bude taky zážitek. I když chápe, že to je nenakrmí až jim bude kručet v břiše kvůli špatným podmínkám. V Illey je toho hodně co změnit.* Takhle mě nenapadlo na to pomyslet. Nebo ano, ale bál jsem se, že by to lidé brali jako hroznou nespravedlnost. Že se staráme jen o nějaké chudé. Ale moc děkuju za názor, určitě to zvážím a co nejdřív i přednesu ostatním. *Slíbí jí. Když slyší, že do Selekce šla kvůli penězům, zvedne se na nohy a nabídne jí ruku, aby na ně mohl vytáhnout i jí. Zblízka se jí podívá do očí a pousměje se.* Hodnota člověka se určitě i podle toho, jak moc je upřímný. A vy jste v mých očích momentálně stoupla opravdu hodně, Purity. Nemáte proč o sobě pochybovat. Pokud budete chtít, můžete odsud odjet, pokud cítíte, že byste tu nebyla šťastná. Postarám se o vás a pošlu vám tolik peněz, kolik potřebujete. Já bych ale byl rád, kdybyste aspoň nějakou chvíli zůstala. Protože třeba jste nikomu místo nevzala a má být vaše. *Pokrčí rameny.* Tak hlavu vzhůru. *Usměje se na ní mile.* Odvedu vás do komnaty, stejně jste dnes už poslední účastnice. *Nabídne se a na chodbě se zastaví u dveří její komnaty.* Moc rád jsem vás poznal a doufám, že se ještě uvidíme, Purity. Dobrou noc. *Věnuje jí lehký polibek na hřbet ruky a pak se vydá do své komnaty, kde padne na postel a usne prakticky v obleku, který má na sobě, jakmile zavře oči.*

*Uchechtne se.* Nedivím se vám. Máte toho teď hodně. /Snad si brzy odpočine./*Sice prince vidí poprvé, ale i tak se bojí, aby se mu něco nestalo. Pít zase tolik kafe není moc zdravé. Jak jí řekly komorné, od příštího týdne už bude brát jen třeba dvě nebo tři dívky na schůzku, tak to pro něj snad bude lepší.* No aspoň všichni mohou vidět, že vám na vašich povinnostech záleží a plníte je svědomitě. /Jednoho dne bude skvělý král./*Nemusela umět zrovna dobře odhadovat lidi, aby jí to došlo. Princ na ni působí zodpovědně a jaký jiný než hlavně zodpovědný by měl dobrý král být?* Děkuju. *Pousměje se. Sice umí říct narovinu, že její rodiče jsou po smrti, člověk se s tím po čase nějak smíří a přijme to, ale že by mu tu chtěla vykládat, co se ten den stalo, že se probudila v domě, který byl v plamenech a musela se rozhodnout, koho zachrání, jestli některého z rodičů nebo dvě svoje sestry.. na to se zrovna necítí.* Mně osobně to vážně pobavilo a přišlo mi to docela milé. Takže se nemusíte bát že příště tu učebnici vezmu s sebou a hodím vám ji na hlavu. *Pousměje se na něj pobaveně.* Bylo by mi pak líto té knížky.. *Dodá žertem.* To určitě budou, je to skvělý nápad. *Moc takových zážitků určitě nemají. Sice by pro ně bylo prospěšnější více jídla a peněz, ale i takovéhle radosti by si měly děti užít.* Nemáte zač.. Jistě, někde by to brali jako nespravedlnost a já neříkám, že byste se měl soustředit pouze na některé, ale dát těmto provinciím třeba jen o trochu více, než ostatním.. A lidé, kteří si chtějí stěžovat si k tomu vždycky najdou způsob, nikdy nebudou spokojení všichni. *Pokrčí rameny. Je jasné, že o to se královská rodina snaží, hádá že hlavně princ snaží, ale uspokojit všechny nejde. Když by dostali dostatek jídla a peněz na jakž takž dobré živobytí, někteří lidé by pořád chtěli více. Stejně jako je to i ve vyšších kastách, že i když lidé mají dost, vždy budou chtít více. Musí mu říct pravý důvod proč tu je, i když o bude nejspíše znamenat, že zítra palác opustí, princ se jí zdá milý a zaslouží si pravdu. Když to dopoví a princ jí nabídne ruku, chytí jho za ni a postaví se. Tak nějak čeká, že ji doprovodí rovnou na nádvoří do auta, kupodivu ale ne.* Děkuju vám. Pokud mě tu necháte, zůstanu tu. /Na jednu stranu když už jsem tady, měla bych plnit svoje povinnosti, které k tomu patří. /*Účastnění se akcí, poskytování rozhovorů.. O tom všem ji informoval funkcionář, která s ní mluvil ještě při odletu do paláce. Přikývne a vydá se s ním ke své komnatě. Nakonec to nedopadlo až tak špatně. Čekala, že tam na sebe strhne ubrus, zasekne se a nebude moc vydat hlásku anebo kdo ví co.. třeba nějak způsobí, že je v tom salonku sejme meteorit. Že to půjde takhle skutečně neočekávala.* Taky jsem vás moc ráda poznala, Vaše Výsosti. Jste moc milý. A jednoho dne budete skvělý král. *Lehce se začervená, když jí políbí na hřbet ruky.*Dobrou noc. *Popřeje mu a zajde do komnaty. Zapomněla sice na pukrle, ale snad to nebude moc vadit. Vzhledem k tomu jak jí princ odpustil, že zde není úplně kvůli němu, za tohle ji snad na šibenici nepošle. Okamžitě ze sebe skopne lodičky a padne do postele. Nemá v plánu se z ní dneska hnout, zítra se za to prokleje, protože spát v těchto šatech, nalíčená a s tím účesem nebude nejpohodlnější,.*

*Dojde do vedlejšího salonu, kde má mít další schůzku a upraví si oblek, aby působil stále reprezentativně. Salon je zařízený podobně jako kruhovitý. Dvě křesla, stůl s občerstvením.. Jiný je leda nádherný výhled prosklenou stěnou na město pod palácem. Další na seznamu má druhé z dvojčat. Jednu z nich už potkal a teď se má setkat s druhou. Je zvědavý na jejich podobnost, vcelku ho zajímá tohle znovusetkání sester v paláci. Zkontroluje čas na hodinkách a čeká na její příchod.*

*na dnešek se vlastně celkem těší. Na prince je zvědavá a zajímá jí, kam až se dostanou. Nebo spíše.. k čemu všemu bude povolný. A vzala si s sebou něco pro případ nouze, kdyby byla moc velká nuda. I když zase jejich setkání bude jen dost krátké, takže s tím možná ještě počká na lepší příležitost. Na sobě má šedé šaty s trochu větším výstřihem, kde má právě schovaný malinký pytlíček pro případ nouze. Vždycky si to schovává tam. K šedým šatům si vzala i šedé lodičky. V šedé barvě má taky oční stíny a i nehty, takže vypadá jako taková šedá myška. Doplňky má jen jemné a své hnědo-růžové vlasy má navlněné a sepnuté vzadu. Trochu se v paláci ztrácí, i když jí to nijak moc netrápí. Jestli přijde pozdě, tak ať. Měli jí dát mapu. Nakonec se ale do salonu tedy úspěšně dostane a dřív než samotného prince si všimne toho výhledu, kterým se chvilku kochá. Pak jí ale dojde, že tu jaksi není kvůli výhledům ven, takže ze sebe vysouká nějakou tu poklonu a konečně se začne zajímat i o prince.* Zdravím, Vaše výsosti. Jak se máte? *zeptá se s úsměvem.* /Co s ním asi dělala Lya?/ Máte to tu nádherný mimochodem. Vždyť vy se ani o nic nemusíte snažit, většInu holek už musí zaujmout jenom tohle. *máchne rukou k těm oknům, ze kterých je ten krásný výhled* A máte vystaráno, do postele dostanete před takovými okny každou. *uchechtne se, i když co si budem, tím každou myslí nejlépe jí smaotnou.*

*Čeká na další dívku a jakmile se objeví, usměje se na ní.* Také zdravím. Mám se dobře. A vy? *Zajímá se. Její pohled věnovaný výhledu, mu vytvoří úsměv na tváři.* To asi ano, ale řekl bych, že to není to hlavní. Měl bych nějakou z vás zaujmout spíš já, ne? *Uchechtne se. Nadzvedne obočí po jejích dalších slovech a lehce si odkašle. Pak se rozhodne na její hru přistoupit a rozepne si sako. Začne rozepínat i knoflíky na vestě.* Když už jste to teda zmínila... *Košili ale rozepínat nezačne. Ruce si zastrčí do kapes kalhot a zvedne k ní pohled.* Dostat každou do postele jaksi není můj úmysl. Hledám si tu manželku a budoucí královnu. Možná jste si spletla soutěž, kam se přihlásit. *Zhodnotí s pobaveným úsměvem.* A nebo jste se domluvila s někým a je celá tahle soutěž o tom dostat mě do postele? *Nadzvedne obočí.*

*na dnešní setkání se i těší, je zvědavá na prince. Navíc občas se dokáže chovat trochu.. zvláštně a aktivně, takže kdo ví, jak to dopadne. Přijde o maličko později, i když jí to moc netrápí a prvně se zajímá o výhled a pak teprve o prince.* Taky se mám dobře. *občas na ní jdou teda záchvaty kvůli tomu, že má pocit, jakoby tu byla lapena v kleci či vězení, takže většinu času tráví venku, ale nestěžuje si.* To asi ano? Tak byste s tím měl nějak začít. *uchechtne se a je zvědavá, s čím by přišel. Překvapeně povytáhne obočí, když se začne svlékat. To teda nečekala.* /To jde nějak podezřele rychle.../ *Bohužel se ale zastaví při tom druhým nejdůležitějším - košili. První jsou samozřejmě kalhoty.* Už nemáte víc odvahy na ten zbytek? Nebo do toho nezapadá nějaká rovnice z tý vaší vědecký hlavičky? *zeptá se a nakloní hlavu lehce na bok.* Jasně ale královna má dát dědice a manželka děti, což je jedno to samý, takže teoreticky hledáte někoho do postele. Nic jsem si nespletla, jen to beru s jinýho úhlu. *pokrčí rameny.* Cože? Nee. To vůbec ne. Takovou.. nehoráznost bych si nedovolila. Mimochodem... co říkáte na sestru? *zeptá se s andílkovským úsměvem. Určitě se totiž na ničem s Lyo nedohodly. Jak by mohly? To je přeci neslušné....*

Můžeme začít tím, že mi o sobě něco řeknete, já vám pak řeknu něco o sobě a postupně se poznáme. Vy pak sama posuďte, co vás na mě zaujme. Domluveno? *Zeptá se jí s nadzvednutým obočím a čeká, jestli na to kývne a rozpovídá se o sobě. Je zvědavý na to, jak jsou si se sestrou podobné. V něčem podobnost je... obě dvě jsou čísla. Rozepne si sako a vestu a pak si strčí ruce do kapes kalhot. Pobaví ho její slova a udělá k ní pár kroků, které jí dělí.* Přece se tu nebudu promenádovat sám nahý. Mám nějaké vychování. Leda by dáma pěkně poprosila nebo mi s tím pomohla. *Cukne mu koutek rtu nahoru a narovná se, takže má knoflíčky košile dost blízko obličeji, aby jí nic nebránilo mu je rozepnout, pokud bude chtít. Nějak se v něm nejspíše probouzí geny jeho otce, které doteď byly schované.* Hmmm. Úhly, rovnice... Zvládnete je i vypočítat? Usuzujete tak z darované učebnice, nebo se zmínila sestra? *Nakloní hlavu lehce na stranu.* Co na ní říkám? No.... Nemluvím o účastnicích s jinými. A to ani když jsou příbuzné. *Odpoví jí s pobaveným úsměvem a přitom na ní mrkne.*

Tak když na to chcete jít tak nudnou cestou... co byste rád věděl? *zeptá se s povytaženým obočím a nakloní hlavu lehce na stranu. Pak už se ale začne svklékat, takže se jí i ten malinký zbyteček rozumu vykouří z hlavy. Bohužel ale přestane těsně před tím důležitým. Neodolá takové nabídce.* Tak teda pěkně prosím, mám si i kleknout přitom? *zeptá se pobaveně a hned mu ochotně začne rozepínat jeden knoflíček na košili za druhým.*Ale no... je tu celkem horko, nemyslíte? *zeptá se nevinně a košili mu svlékne z ramen a odhodí na pohovku, načež si ho prohlédne. Za ten výhled to teda rozhodně stojí. Nemůže se dočkat, až to řekne Lyonesse.* Určitě to není tak těžký. Já teda na školu kašlala, ale nemůže to být náročný. Úhly jsou takový to jak se kreslil trojúhelníček a rovnice... no třeba jedno kilo se rovná třeba 1 000 gramů? To je rovný, tak je to rovnice. *Pokrčí rameny, jakoby v tom nebyla žádná věda. Ze školy neví prakticky nic, častěji tam nebyla než byla. A když už tam byla, tak se to nikdy neobešlo bez flašky na nervy.* Ale určitě mluvíte. Co třeba rodina? Musíte o nich mluvit a já se to klidně dozvím od ní, mě je to jedno. Ale u ní neručim za to, co je pravda a co ne. Talhle bych měla výpověď z obou stran a to je výhodnější pro obě strany. Nebo vlastně všechny tři strany. Rovnice na třetí by z toho byla.

Vaše koníčky, co vás baví, u čeho se dokážete odreagovat, co by vás potěšilo vidět, co chcete v životě zažít. Něco co mi pomůže vymyslet, kam vás pozvat jindy. /I když by to klidně mohla být postel, ona by asi nic nenamítala../ *Proběhne mu hlavou. Jeho myšlenky potvrdí hned za chvíli tím, že mu sama rozepne košili a rovnou se všemi svršky na horní polovině těla, sundá.* Nojo... Hrozný horko. *Pokýve hlavou s pobaveným úsměvem. Neukázal jí nic víc, než co i na Illeagramu na fotkách, takže to nebere tak vážně. A před ní si očividně na dokonalého prince hrát nemusí, to už pochopil.* To jsou převody jednotek, zlatíčko. Rovnice musí mít aspoň jednu neznámou, aby byla rovnicí a bylo co počítat. *Uchechtne se.* Klidně se jí zeptejte, jsem zvědavý, co vám řekne. Obě jste čísla, co se budou snažit to přibarvit. *Pokrčí rameny. S tím tak nějak počítá.* Náš čas vypršel, takže už radši půjdu do horka k jiné účastnici. Rád jsem vás ale poznal. Pozdravujte sestru. *Rozloučí se s ní a na tváři má pořád pobavený úsměv. Vezme jí za ruku, kterou políbí na hřbet a pak popadne své oblečení a vydá se do vedlejšího salonu, kde se oblékne.*

Mám ráda různý sporty, sebeobranu a běh například. Pak ráda střílím a nebo vrham nože. A pak cokoliv adrenalinovýho. Takže další schůzka, pokud nějaká bude, může být ve střelnici s živým terčem. *Pokrčí rameny. Všechno je to vlastně něco, čím by se mohla ubránit v případě nebezpečí. Dodává jí to trochu pocitu jistoty a bezpečí, který jí většinou chybí. Pak mu rovnou rozepne košili a sundá mu jí. Nečekala, že se to zvrhne tímto směrem, ale rozhodně si nestěžuje. Právě naopak - je ráda.* Jste nějaký červený, vždy´t jste se v tý košili musel uvařit. A o kalhotách nemluvě... *potřese nad ním hlavou.* Zlatíčko? *Povytáhne obočí.* Aha, tak to si musim pamatovat. Určitě mi to k něčemu v živote bude. *spíše teda potřebuje převádění kolik pilulek nebo gramů stojí kolik peněz, aby mohla prodávat a vydělávat, ale to naštěstí jakž takž umí a když ne, tak prostě střílí od pasu. I to se občas vyplácí.* Nejsme čísla. Nepřirovnávejte nás k matice. *zúží oči do úzké linky a probodne ho pohledem, i když koutky úst jí stále pobaveně cukají.* /Děvkař./ *pomyslí si po jeho dalších slovech. Ani si nevšimla, že už uběhlo tolik času.* Užijte si to. *prohodí a povytáhne lehce obočí, když j políbí na hřbet ruky a následně se i ona vydá v potěšeným úsměvem pryč z salonku a rovnou do zahrad.*

*Na předchozí schůzce se účastnici povedlo ho zbavit saka, vesty i košile, takže všechno tohle si zase pečlivě obleče a upraví se, aby na něm nebylo vidět, jak to s ním zamávalo. Zase vypadá jako dokonalý, formálně oblečený gentleman. Urovná si kravatu a vlasy, které opět nepůsobí dojmem, že je ráno česal. Často si je prohrabuje rukou díky nervozitě z toho, co za dívky ho ještě čeká. Zatím ale všechny vcelku překonaly jeho očekávání. V salonu jsou jen dvě křesla - jedno pro něj a jedno pro účastnici. Vedle křesel je dlouhý stůl plný všelijakého občerstvení. Slané i sladké, všechno na co si člověk vzpomene. Každá z dívek zde může utišit své chutě. Jsou tu i různé nápoje, kromě alkoholu. Lásku účastnic k tomu bude testovat později. Jinak je celý salonek kruhového tvaru, jak napovídá jeho název. Normálně funguje pro různá zasedání vlády a všelijaká jednání. A právě protože v něm tráví už i tak tolik času, vybral ho jako jeden z těch, kde se odehrávají první setkání s účastnicemi, mezi kterými je jeho budoucí žena a královny Illey. Podívá se na hodinky a čeká na příchod další dívky - dle seznamu, který dostal, lady Sophie.*

Sophia Wilson
*Nesnášela ty šaty. Cítila se jak sladký bonbonek zabalený jen pro prince a při tom jediné co chtěla bylo vystrkovat růžky. To vlastně chtěla už v momentě, kdy se zbavila své agentky, díky příjezdu do paláce. Jenže její pověst Illejského zlatíčka, té dokonalé sladké holky, jí pronásledovala očividně až sem a nikoho tu asi ani nenapadlo, že by si snad chtěla obléknout něco jiného než růžovou barvu. Ne že by jí neměla ráda, milovala jí, ale občas jí už lezla krkem. Jako třeba právě teď. To poslední, co Chtěla bylo, aby si o ní princ Aaron myslel, že je naprostá naivní husička. Jen blbá blondýna v růžových šatech. Zaklepe na dveře, kde se měla setkat s princem a protože hádá, že je prostě zvaná vezme za kliku a poměrně sebevědomě vejde dovnitř. Sotva ho spatří vykouzlí elegantní pukrle, kolik jich už za svou hereckou kariéru udělala, a mile se na něj usměje. * Vaše výsosti. *Osloví ho a svýma hnědýma očima se zadívá do těch jeho. * Doufám, že nijak dlouho nečekáte.*Začne už trochu nejistě, ale nehodlá se nechat zastrašit tím že je to princ. Jako všichni slavní i on byl jen člověk. No ne?*/A navíc mu to sakra sluší… hezký… je hezčí než na fotografiích./

*Počká na příchod další účastnice a když se objeví vevnitř, usměje se na ní.* Dobrý den, lady Sophie. *Pozdraví jí.* Nebojte se, jdete včas. *Ujistí jí a kývne hlavou směrem ke křeslům.* Posaďte se a nabídněte si klidně cokoliv z občerstvení. *Sám se natáhne pro hrnek s kafem, ani neví kolikátý to dneska vlastně už je. Ale snad mu nikdo nemůže vyčítat závislost na kofeinu při tolika schůzkách.* Takže, lady.. Copak mi o sobě prozradíte? *Zeptá se jí zvědavě a nakloní u toho hlavu na stranu. Zajímá ho, co sama na sobě považuje za důležité, aby to zmínila. O člověku to prozradí hodně a také o jeho přístupu k sobě samému.* Pokud máte nějaké otázky vy na mě, klidně se ptejte. *Některé se báli ho na cokoliv zeptat, proto vsadí radši na takovéhle ujištění. I ony by měly poznat jeho co nejvíce, ne jenom on je.*

/To vím i já, ale chtěla jsem nějak začít rozhovor…/*Probleskne jí hlavou a jisté drobné šibalství jí proběhne očima. Po jeho nabídce se podívá na stůl s občerstvením, trochu zamyšleně našpulí rty a nakonec si nalije kávu, aniž by postřehla že sám jeden hrneček má. Kvůli častému cestování a neustálí časovým posunům pro ni byla káva naprostou nezbytností. * Víte, že někteří cowboyové dělají kávu tak silnou, že v ní stojí i podkova? * Prohodí s nadlehčeně veselím hlasem. * Ne že bych někdy něco takového viděla, a jsem si docela jistá, že většina z nich by tak silnou kávu ani nepolkla, ale teď jsem si na to prostě vzpomněla. *A protože si na to vzpomněla, tak to taky řekne. Však proč ne, že? S šálkem kávy se posadí do křesílka vedle něj a automaticky přehodí nohu přes nohu. Asi by to v tak krátké a nadýchané sukni šatů dělat neměla, ale domýšlet to, už je pozdě. */Puntíkatá lady… Už chybí mít na tváři akné a budu dokonale sladěná a těmi šaty. / Nejsem si jistá, zda je, co k prozrazování. O vás, stejně jako o mě často tisk ví zajisté dříve, než se to skutečně stane. *Zakření se a napije se kávy, aby si dala okamžik na zamyšlení nad odpovědí. * Bydlím sama. Koupila jsem si malý ranč v Kentu a ráda se tam vracím, když zrovna nepracuju. Moc často tam nebývám, takže se mi o něj většinu času musí starat správce. Moje agentka to tam nesnáší, protože nemá ráda vůni koní a já jsem za to docela ráda, protože jí tak aspoň na pár měsíců v roce od sebe udržím dál.*Pousměje se a znovu jí v očích zaplane trocha šibalství. * Je kupa věcí, vaše výsosti, co bych vám na sebe mohla říct, jen netuším, kam takovéhle seznamování formou otázek a odpovědí povede. A hlavně, a neberte to prosím za nezdvořilé…*krátce se odmlčí, aby se mohla nadechnout. * … nějak nechápu, jak se máme seznámit, když je nezdvořilé vám tikat. *Znovu se napije z šálku s kávou a zacuká jí v koutku. * Víte, nemám problém, tu hodinu mluvit o sobě a vyptávat se na vaše záliby, nebo něco hlubšího… jako… já nevím…*Nemůže se zbavit toho veselého cukání v koutcích, protože jí to přijde absurdní. * Ale já se tímhle způsobem snad nikdy neseznamovala. Vy ano? *Nadzvedne obočí a zadívá se na něj. * Jaké bylo podle vás nejvíc přirozené seznámení co jste s někým měl a jaké to nejvíc podivné?* Zeptá se ho a trochu nakloní hlavu na stranu, jako by jí to snad mohlo pomoct mu lépe naslouchat. Je připravená na ty otázku odpovědět i sama, ale chce dát možnost i jemu. Ostatně, toho napovídala už docela dost. *

Ne, o tom jsem ještě neslyšel, ale rád bych jí ochutnal. Třeba bych pak denně nepotřeboval minimálně šest. *Zasměje se. Položí jí typickou otázku, kterou má připravenou pro všechny účastnice a dost mu usnadňuje práci a pokýve hlavou, když mu o sobě něco málo skutečně prozradí. Nadzvedne ale obočí, když slyší, jak pokračuje dál. S takovou reakcí se ještě nesetkal.* Nezačínají takhle normálně lidé konverzaci? Že si nejdříve vykají a později se dostanou k týkání? Ale dobře... Tak mi klidně tykej. *Pokrčí rameny. Stejně počítal s tím, že se k tomu dostanou jednou. Tak pro ne hned. Neudrží v sobě smích, když se ho zeptá, jestli se takhle už někdy seznamoval.* Před vámi asi jenom tak dvacetkrát v posledních dvou dnech. *Odmávne to rukou jako maličkost se stále pobaveným výrazem.* Nejvíc přirozené... *Odbočí pohledem a chvíli si pohrává s myšlenkou neříct jí pravdu. Sám ale na lidech oceňoval upřímnost, tak jí sám zvolil.* Když jsem poznal svou bývalou přítelkyny. Nejvíce podivné... bylo mi asi patnáct a jeli jsme na zahraniční cestu do Číny. Nevěděl jsem toho o jejich kultuře moc, ale jednoduše se mi povedlo místního krále vcelku dost urazit, takže moc vřelé vztahy mezi námi tehdy při večeři nebyly. *Odvypráví jí nejdivnější setkání, které zažil.* Co vy? Jste na řadě.

Taková káva by vás klidně mohla zabít. A to by byla škoda riskovat. *Prohlédne si ho a zavrtí nad tím s úsměvem hlavou.*/Nepolezeš mu přece do zadku jen protože je hezký. Sice jsi o něj přišla usilovat, ale trochu rozumu holka... Vzhled není všechno./*Vymlouvat mu to tedy nebude. O sobě by skutečně mohla mluvit hodiny a hodiny, protože její pusa uměla občas jet a ani se nezastavit, pořád to byla ale princ a musela se chovat trochu slušně. Sotva ho oslní tím, že umí řídit traktor. * Asi ano. *Tiše, pobaveně vydechne vzduch z plic. * Tak mě tedy považujte za nenormální. Já mám trochu jiné zkušenosti. *Pousměje. Bere to prostě z humorem. Každé seznamování bylo trochu divné, ne?* Pokud vám to tak ale připadá správné zůstaneme u vykání a třeba jednou přejdeme i na tu další, pomyslnou metu. *Oči se jí vesele usmívají a musí si navlhčit rty, aby schovala, jak moc se chce usmívat. */I když mety jsou teda spíš v líbání, ale na těch asi s princem jen tak nebudu…/*Hlavou se jí toho honí dost a má dost sebereflexe na to, aby si jistou část těch myšlenek nechala pro sebe. Nad tou poznámkou o dvaceti dívkách před ní se neudrží a krátce se zasměje. * To ode mě byla hloupá otázka. Promiňte.* Zamumlá veselém tónem spíše tak nějak pro sebe a skloní pohled k šálku ve svých rukou, než se na něj zase podívá. */Takže už má trochu zkušeností… to se dalo čekat. /*Nijak jí to neuráží, spíš jí to přijde prostě milé což je znát i z jejího úsměvu. Když ale zmíní cestu do Číny odloží hrneček, opře se jednou rukou o područku a trochu víc se k němu nakloní, jak je zvědavá, co z něj vypadne. * To bych do vás neřekla. Vypadáte jako někdo, kdo umí dělat dobré první dojmy. *Tak nějak ho vlastně pochválí, protože na ní první dojem udělal příjemný. Znovu se narovná. * Nejpřirozenější pro mě bylo asi když jsem se seznamovala s hereckou kolegyní Amber. Bylo to dost zábavné. Řekla mi, jak se jmenuje, já udělal to samé a pak na mě chrstla kbelík s vodou a začali jsme vodní bitvu. Bylo mi osm. Od té doby jsme poměrně dobré kamarádky. * Na moment se zadívá na strop, jak pátrá v paměti, kolik jí přesně bylo. * Nejdivnější bylo asi s Kristoffem. Nikdy jsme se neviděli, protože na poslední chvíli vyměnili herce, co mi měl ve filmu hrát protějšek. Naivní Teen romance... tu roli jsem nesnášela.*Ušklíbne se.* Rovnou nás poslali před kamery a místo toho abychom hrály nějaké lehčí scény, jsme se museli líbat. Nevím kolik toho víte o líbání před kamerou, ale taková třicetivteřinová pusa se kolikrát točí i hodinu. Je to příšerné. *Protočí nad tím oči a pousměje se. * Asi by to nebylo tak divné, kdybych díky tomu nedostala mononukleózu. Navíc ji dostalo asi ještě dalších pět našich vrstevnic co tam hrály. *Zvedne ruku ke svým usmívajícím se rtům a prsty na ní poklepe.* Už nikdy jsme v ničem stejném nehrály, ale pořád se jeden druhému vyhýbáme. *Dokončí vyprávění o jejím seznamování. * Je to dost odlišné od vašich zkušeností. *Podotkne a lehce nad tím pokrčí rameny. * Proč to s vaší přítelkyní neklaplo? Kvůli selekci? *Zeptá se ze zvědavosti, ale pak se zarazí. * Tedy, nemusíte mi to říkat. Jsem prostě jen zvědavá. Já ve vztahu nikdy nebyla. *Myslí to upřímně. Nehodlá v tom rýpat, kdyby viděla, že on se o tom bavit nechce. * Klidně mi můžete místo toho říct jaké máte vztahy s Čínským králem teď. Anebo obojí. *Navrhne jinou alternativu. *

To možná ano. *Pokýve hlavou s pobaveným úsměvem. Je rád, že bere takový ohled na jeho život, vcelku ho to potěšilo.* Ne, v pořádku. Pojďme si tykat. Nevadí mi to. Akorát mi to možná někdy ujede, zvyk je železná košile. *Omluví se jí dopředu. Je zvyklý celý život většině lidí vykat, je složité se z ničeho nic přepnout a nikdy neujet. Zmínění mety mu na tváři vytvoří pobavený úsměv. Ostatní dívky mluvily už kolikrát o dělání dětí a posteli, tohle je vcelku milá změna.* Neomlouvej se, v pohodě. *Zasměje se její reakci na odpověď o tom, kolikrát se již takhle seznamoval.* Děkuju, jsem rád že takhle působím. Ale nebylo to ze dne na den, člověk se v tomhle oboru musí naučit tolik věcí a na tolik věcí pamatovat, že občas ujede. Hlavně jako dítě, které se poprvé dostane do takovéhle kultury. *To až později se z něj stal takový workoholik, který si na všech pravidlech zakládá a dodržuje je.* Hraješ často role, které nesnášíš? *Nadzvedne obočí. Přišlo mu to vcelku ... smutné? Neví úplně správný výraz, ale on by to asi nevydržel dělat. Sám sice teď dělá plno věcí, ve kterých musí zábavu cíleně hledat, ale aspoň je jejich výsledkem možnost zlepšit někomu v zemi život.* Ano, to je. Ale nic jiného jsem moc ani nečekal. Svět, ve kterém jsem vyrostl já a vy všechny účastnice jsou dost rozdílné. Musí to být dost velká změna dostat se takhle do paláce z ničeho nic. *Odhadne. Trochu se zarazí, když se ho zeptá na jeho bývalý vztah.* Chtěla obyčejný život, abych se vzdal titulu. To bych nemohl udělat své zemi, rodině.. nikomu. Ona to neunesla, takže jednou hádka přerostla v rozchod. /A ona je teď v Selekci./ *Dopoví v duchu. To ale nahlas neřekne. Nechce na Alyanu přivést moc pozornosti. Už tak jí má jako "obyčejná" účastnice dost.* A s králem Číny jsme to vcelku urovnali. Pochopil, že jsem se zlepšil. *Uchechtne se a koukne na hodinky.* Je mi líto, ale budeme se muset rozloučit. Moc rád jsem tě ale poznal. Kdybys cokoliv potřebovala, komorné jsou ti k dispozici a nebo se obrať rovnou na mě. *Usměje se na ní a zvedne, aby jí mohl lehce políbit na hřbet ruky.* Měj se krásně. *Rozloučí se s ní, než se vydá do dalšího salonu.*

*To že i tak trvá na tykání jí docela potěší, a i když mu ještě chvíli vyká, řekne si, že toho teda využije a začne mu tykat. Třeba se tak seznámí trochu lépe, kdo ví?*/Ha! Rozesmála jsem ho! To je vždycky dobrý lamač ledů./*Napadne jí i když to bere spíš s humorem, než že by tomu dávala velkou váhu. Skutečné seznamování bude chtít víc času než tohle krátké setkání, které bylo v plánu. O tom, že nejsou věci ze dne na den toho ví sama docela dost, a tak chápavě pokývne hlavou. * Nikdo se nerodíme dokonalí a někdy jsou právě naše vady, co nás dělá skutečně zajímavými. *Pousměje se. Doufala, že to platí i na ní, protože těch vad měla hodně i když z ní filmové agentury a její osobní manažerka dělali dokonalou růžovou dívku snů. * Občas se to stává. Ale beru to prostě jako další životní a hereckou zkušenost. Upřímně mě nebaví všechny ty veselé sluníčkové role, do kterých mě filmové agentury chtějí dát. Ráda bych tím, co dělám vyprávěla nějaký skutečný příběh, ale hodně lidí si myslí, že na Opravdové herectví…*zdůrazní ta dvě slova. * nemám správné buňky. Prý patřím do rodinných seriálů a filmů, nebo romantických komedií. *Pokrčí rameny. Nelámala nad tím hůl. Jednou se třeba skutečné role dočká anebo si najde naprosto jinou životní dráhu. Kdo ví? Je přece mladá, život má ještě před sebou. * Změna to je, ale není to pro mě až tak šokující, jak by asi mělo. *Přizná, co se týče pobytu v paláci. * Když tak často cestuješ jako já, už ti ani nepřijde že spíš v posteli co ti vlastně ani nepatří. *Zarazí se pak jí zacuká v koutcích. * A tohle zase znělo víc dvojsmyslně než by mělo. Prosím zaraž mě pokaždé když budu až moc mluvit. Mohla bych na sebe prozraditi to co nevím a zároveň bys mě nemusel vůbec poznat.* Asi to znělo, že si protiřečí, ale mohla mluvit o zbytečnostech a skutečné hluboké věci by jim unikaly. Zeptá se tedy na jeho bývalou přítelkyni a soucitně stáhne obočí. Jeho situaci sice plně nechápala a vžít se do něj bylo proto těžké, ale znělo to jako něco, co nebylo zrovna jednoduché. * No… nemůžu moc soudit co se stalo, ale mám dojem, že by bylo na místě spíš, zda jsi to mohl udělat sobě a jestli jsi měl. Neznám tě, takže vím, že do toho nemám co strkat nos, ale už jsem to udělala, takže ti to prostě povím… *Usměje se jako největší andílek a neviňátko, jen aby to trochu odlehčila.* Hrála jsem v dost sladký zamilovaných filmech na to že si troufám tvrdit že každý zamilovaný by měl být nesobecký pro toho druhého a sobecký sám k sobě, aby si prostě bral co mu přijde správné… Ale jak jsem řekla.*Zvedne ruce do vzduchu na znamená že se vzdává dřív než by se na ní mohl Aaron zlobit.* Já ve vztahu nebyla. Krom toho na plátnu netuším jak vypadá. Třeba to tak prostě jen nemělo být a teď si najdeš lásku svého života.* Teatrálně si položí ruku na srdce a dramaticky zamrká řasami, jako by chtěla poukázat, že myslí sebe, ale pak se tomu jen zasměje, protože to prostě myslí jako vtip. Nikdo nevěděl, co bude a když by to v začátcích brala moc vážně, asi by si jen o to dřív natloukla nos.* Tak to jsem ráda, že je to s králem Číny už dobré. Bylo by hloupí tam jet a slyšet na tebe jen pomluvy.*Mrkne na něj hravě.* Kvůli horké čokoládě tě za sebou asi volat nebudu, ale abys později nelitoval toho co tu nabízíš.*Vstane z křesílka, bez toho aby to hrála jí tváře trochu zrůžoví, když jí políbí na hřbet ruky, protože to pro jednou není jen herecký akt. Mile se se při tom ale usmívá a nespouští z něj oči.* Ty taky. Hlavně všechna ta seznámení přežij… Jinak budu muset najít nějakého kovboje co umí tu silnou kávu. Třeba by tě vzkřísila.*Zavtipkuje na rozloučenou.* Ráda jsem tě poznala.*I když si tykají, udělá na rozloučenou ještě drobné pukrle a teprve potom odejde z místnosti.*