Hudební salón

Ty bys mě nikdy nevyrušil, do háje. To si neuvědomuješ, co se ti mohlo stát? *Mračí se furt, protože má pocit, že i pětiletý dítě by se zachovalo zodpovědněji a prostě tu ruku nenamáhalo. Jenže pak je tady její natvrdlý snoubenec. Když se pak dohadujou ohledně toho, jestli ho ničí nebo ne, nakonec jeho slova přejde tichem. Bude si stále stát na svém a nechce strávit celý večer tím, že by se dohadovali zrovna o tomhle. Když pak souhlasí s tím, že si ho vezme a oplatí mu objetí. Přitulí se k němu co nejblíž a užívá si jeho vůni, teplo jeho těla a vůbec to, že mu může být takhle na blízku. Nikdy si nedokázala představit, jak vůbec láska vypadá. Kromě Keenana neměla nikdy nikoho a teď by najednou klidně zemřela pro tohle věčně pozitivního a dost často natvrdlého dánského prince. Sama neví, kdy přesně nastala ta změna a ona ho přestala nenávidět, ale je hlavní, že ta změna nastala. Pak mu řekne, že je jí jedno, kde budou mít svatbu, ale snaží se brát na mysli i jeho rodinu.* To zní naprosto šíleně, víš? Jako kdyby to snad ani nebyla pravda. *Potřese trochu hlavou.* A kdy bys tu svatbu chtěl? *Zeptá se tentokrát ona jeho.*

Uvědomuji, ale hlavní je, že se nic nestalo. Chápe, že je naštvaná. *Sám by byl naštvaný, kdyby krátce poté, co byla v kómatu, šla něco dělat, posilovat, cokoliv. Jenže když on byl tím, co blbnul krátce poté, co ho pustili z ošetřovny, nevadilo mu to. Jakmile ji požádá o ruku a ona mu řekne své ano, hned poté, co se k němu sveze a políbí se, so ji k sobě přitulí, protože aktuálně ji chce mít co nejblíž sebe. Zeptá se jí, kde by se chtěla vzít a její odpověď ho opravdu potěší.* Zní to šíleně, to jo. Šíleně a nereálně. Jako kdybych byl ve snu. *Pousměje se a koukne se na ní, po její otázce.* Asi co nejdříve, ale záleží na tobě, jak dlouho si budeš ještě chtít užívat svobodu. *Zazubí se a pokrčí rameny.*

Fajn, ale už to nedělej. Prosím. Dokud nebudeš úplně v pořádku. *Stáhne starostlivě obočí. Sama radši zamlčí skutečnost, že se i ona se sádrou vydala do posilovny, kde se i přes bolest snažila sportovat jako tomu bylo před tím útokem. Nejspíš neměla nejmenší právo na tuhle přednášku, kterou mu dala, ale to je jí vzhledem k její paličatosti jedno. Když jí pak požádá o ruku, samozřejmě, že mu řekne ano. Přitulí se k němu co nejblíž a užívá si jeho blízkost, vůni a to, jak z něj cítí menší vibrace, kdykoliv promluví. Po jeho slovech o snu se pousměje a vzhlédne k němu, aby ho mohla vášnivě políbit. U toho mu jednou rukou přejede po hrudi a druhou mu vjede do vlasů.* Tohle tě ujistilo, že nesníš? *Zamumlá mu do rtů a těsně předtím, než se odtáhne, tak ho do spodního rtu kousne a lehce za něj zatáhne.* Takže bych už asi měla shánět šaty, co? *Pronese pobaveně.* Moje svoboda je mi úplně volná. *Pokrčí rameny.*

Dobře, slibuji. Ale ty mi také musíš slíbit, že se budeš opravdu šetřit alespoň do té doby, co máš tu sádru. *Tázavě a zároveň starostlivě se na ní podívá, klidný může být až tehdy, kdy opravdu ví, že Brikssi odpočívá. Stihl za tu dobu, co jí zná poznat, že odpočívání nemá úplně v lásce.* A klidně můžeme odpočívat spolu, abychom se navzájem hlídali. *Dodá ještě, než ji požádá o ruku, což dopadne tak, že ho Brikssi obdaří kladnou odpovědí. Proto i okamžik jsou spolu na zemi, kdy ji svírá v objetí a vdechuje její vůni. Sám se jí přizná s tím, že mu přijde, jako kdyby se mu to jen zdálo. Když ho však Brikssi vášnivě políbí, stejně tak ji polibek oplatí a ještě ho prohloubí. Vydechne ji do úst, když mu vjede rukou do vlasů a rukou ji přejede přes linii boků a bok lehce stiskne.* Myslím, že jo. *Vzdychne tiše, když ho zatahá za ret a rychle otevře oči, když se odtáhne, aby se na ní mohl podívat, jinak by měl ještě přivřené oči.* Jo, to bys mohla. *Zazubí se a přikývne. Nemůže se dočkat, až ji uvidí v šatech, jak k němu půjde k oltáři.* Takže.. Bys nebyla proti, i kdyby to mělo být příští týden? *Optá se a zvedne tázavě obočí.*

*Její rty už se začnou roztahovat do vítězného úsměvu, ale když slyší jeho podmínku, vrhne po něm trochu umučený pohled, jako kdyby se ho snažila přemluvit, aby to odvolal a nechtěl po ní takový slib.* Ale no tak.. Já na tom nejsem tak hrozně jako ty. *Zaúpí, ale když pak slyší o společném odpočívání, nakonec trochu neochotně přikývne.* Dobře. *Přeci jen souhlasí s rezignovaným pohledem a pak už se ho snaží ujistit o tom, že si tohle nevysnil, ale že je to skutečnost a to pomocí vášnivého polibku.* Tak vidíš. *Pousměje se, když polibek splní svůj účel. Když pak slyší hned o příštím týdnu, trochu vykulí oči.* To...to vážně? Opravdu to myslíš vážně? Ty si nechceš užít víc svobody? Mně to teda problém nedělá, ale .. opravdu jsi si jistej, že si mě chceš vzít takhle brzo? *Zeptá se ho překvapeně.*

Tváříš se, jako kdybych tě mučil. *Pobaveně se usměje, když uvidí její reakci na to, že jí slíbí to, jak se bude šetřit pouze v případě, kdy to bude vzájemné.* Jsi na tom hůře, Lio. Mně už nic přeci není. *Zavrtí hlavou a vítězně se usměje, když přijme jeho nabídku ohledně toho, že by odpočívali společně. Tak alespoň bude mít kontrolu, že skutečně odpočívá a ona taky, i když to už tolik nepotřebuje. Následně ho polibkem přesvědčí, že se mu nic z tohohle nezdá, což mu vytvoří na tváři ještě větší úsměv. Ještě, když se poté začnou domlouvat nad termínem svatby, kdy navrhne hned příští týden.* Ano, vážně. Nepotřebuji čekat, nepotřebuji si ani užívat svobodu, protože tak se s tebou budu cítit stále. *Usměje se a pokrčí rameny.* Ničím jsem si nebyl jistější. *Odpoví ji jednoduše, přičemž ji pohladí palcem po tváři a dívá se jí do obličeje.* Nikdy jsem takhle ukvapeně nerozhodoval, nečinil.. Ale když je to v souvislosti s tebou, vůbec mi to nevadí.

*Něco neurčitýho zabručí v reakci na jeho pobavený úsměv a slova o mučení, protože jí přijde, že přesně tak to je.* Jasně. Ta ruka je naprosto nic a to, že jsi měl rozbitou hlavu určitě taky. *Pronese ironicky a zakoulí u toho očima. Odmítá si přiznat, že je na tom hůř. Nakonec ale jeho nápad o vzájemném hlídání přijme, protože aspoň bude mít jistotu, že se nic nestane jemu. Když pak slyší jeho návrh termínu svatby, dost jí to překvapí. Čekala, že nejdřív si jí bude chtít vzít tak za měsíc a ne rovnou za týden.* Tak dobře. Kde se chceš vzít? *Teď si ona připadá jako v nějakém krásném snu, u kterého bude pak litovat, že se z něj probudila.* Konečně jsi přestal být tolik upjatej. *Poznamená s menším pobaveným úšklebkem.* Asi bych na to měla nějak rychle připravit Keenana, aby měl čas to zpracovat. *Zauvažuje nahlas.* Takže bude lepší, když se na chvíli někde zamkneš, kdyby náhodou měl potřebu ti dát nějakou přednášku pomocí pěstí. *Poznamená s menším provinilým výrazem, protože u jejího dvojčete může být reakce na její brzkou svatbu prakticky jakákoliv. Asi kromě toho, že by začal slavnostně okolo sebe rozhazovat konfety a oběma jim blahopřát.*

Když sem vkročíte, přivítá vás nádherný klavír. Nacházejí se zde hudební nástroje všeho druhu i chuti. Například kytary, flétny, ale i třeba klarinety a bubny.

*Dneska má mít schůzku s lady Cali, se kterou má společnou lásku k hudbě. To má společného s více dívkami a musí říct, že by bylo fajn, kdyby se ze společných koníčků našlo i něco jiného. Je to trochu jednotvárné. Na sobě černé kalhoty od obleku a bílou košili. Obleky nesnáší a tohle je jen schůzka, takže doufá, že ho lady nepraští berlí, když to vzal trochu uvolněněji. Ano ví, že má berle a proto dost váhal, jestli ji vzít tento týden na schůzku, ale jak řekl, nemusela to přijímat a mohli jít až jindy. Ale na druhou stranu, třeba jí tím trochu zlepší náladu, ne? A schůzku mají v hudebním salonku, sedne si tam na židli a snad to bude v pořádku. Přejde před její komnatu, zaklepe na dveře a čeká, než mu dívka otevře dveře. Je vlastně druhá, kterou bere takhle na rande. První byla lady Evelyn, která většinou jen mlčela, tak doufá, že tato lady bude o něco více sdílenější a nebude ji muset do rozhovoru skoro nutit.*

*Přemýšlela, jestli to má vůbec přijmout, když je na tom ještě takhle bídně, ale nakonec si přece řekla, že to je korunní princ a bylo by to divné, kdyby si ona říkala podmínky. Určitě věděl, jak na tom je, a nezval by ji, kdyby si nemyslel, že to zvládne. Má tedy na sobě světle modré šaty s vyšitými květinami a u toho světle modré balerínky, protože ví, že v podpatcích by se zabila. Když někdo zaťuká na dveře, pomalu se vydá ke dveřím, a když za nimi spatří korunního prince, jen se usměje.* Bohužel dneska se úklona nekoná. *Řekne mu omluvně namísto pozdravu a tak nějak výmluvně pohlédne na berle, o které se opírá. Najednou se ale zpoza ní vyřítí potvora plná černých chlupů, která na prince skočí za hlasitého štěkání.* No tak! Dolů! Fuj je to! *Vykřikne, když jí dojde, co se děje, a snaží se po pejskovi hmátnout.* Pusť! Fuj je to! *U toho ještě stačí vrhnout omluvným pohledem k princi, že se za to fuj omlouvá, a konečně z prince svého psa stáhne.* A zůstaň! *Poručí mu a pak se podívá na prince.* Omlouvám se, pár dní jsem ho neměla u sebe a když viděl, že je něco v nepořádku, skáče takhle po všech. Bohužel je vojenský veterán, prošel výcvikem, ale jak je vidět, má i svou hlavu.*

*Zaťuká na dveře lady a počká, než mu otevře. Nevadilo by mu počkat i déle, protože ví jak na tom dívka je.* To je v pořádku, uklánět se nemusíte. Jste si jistá, že to zvládnete? Můžeme to přesunout. *Ujistí ji. Když se na něj vyřítí něco chlupatého a jen to na něj skočí, má co dělat, aby se vůbec udržel na nohou. Musí se zasmát.* No tak nevím, jestli si to "Fuj je to" nebrat i trochu osobně. *Řekne s hraně vážným výrazem, ale pobaveně mu cukají koutky, takže jí musí být jasné, že chápe, proč to říkala a jen si dělá legraci.*To je v pořádku, vážně.* Chápavě přikývne.* Takže jde s námi nebo můžeme vyrazit jen my dva? *Zeptá se jí.* Normálně bych vám nabídl rámě, ale teď by to asi nešlo moc uskutečnit. Kdybyste ale potřebovala oporu, řekněte. Nebo vás do hudebního salonku můžu rovnou odnést na rukách. *Natáhne je před sebe,, jak by čekal, že mu lady skutečně skočí do náruče. No, unesl by ji, ale pokud se na to chystá byl by rád, kdyby jej prvně varovala.*

*Mírně se usměje, když jí řekne, že mu to nevadí ani v nejmenším, a pak jen přikývne.* Nejsem porcelánová figurka, berle mě nezastaví. *Uchechtne se a když si z napadení jejím psem princ nic nedělá, musí se rozesmát až tak, že s berlemi málem zahučí na zem.* Jestli mi psa přeučíte, abych ho od vás odtrhávala jinak, s radostí vám před ním nebudu říkat fuj. *Mírně se usměje a pohled sklopí na svého pejska, kterého opatrně pohladí po hlavě, zatímco se plnou vahou opírá o druhou berli.* Myslím si, že to tu beze mě chvíli přežije. Pokud se nerozhodnu znova skončit na ošetřovně. *Opatrně se o berlích vysouká z pokoje a zavře za sebou dveře, dívajíc se na svého psa. Pak se znovu podívá na svůj doprovod do hudebního salónku a povytáhne obočí, jako by přemýšlela, jestli to nemyslí z legrace.* No, pokud nebudete celý den chtít strávit přecházením se mnou do salónku a pak další den zpátky, neřeknu ne přepravě zdarma. *Zašklebí se a udělá k němu ještě několik kroků, aby ji mohl vzít. DOufá, že to nebyl jen nějaký vtípek, pro jistotu se tak stále opírá o berle.*

*Nevadí mu, že se dívka neukloní. Chápe, že teď nemůže, kdyby se o to pokusila, ještě by si více ublížila.* Dobře, já se jen ujišťoval. *Vážně by mu nevadilo to přesunout, pokud by se lady na tu schůzku necítila, ale pokud je s tom v pohodě, ani on nemá problém. Pes sice není žádný drobeček, ale i když na něj skočí, nepovalí ho na zem a on nějakým zázrakem rovnováhu udrží. Ještě zavtipkuje ohledně toho jak řekla "fuj".* Jen aby. Většině dívkám se více líbí Kace než já, další mi říká "Fuj".. Jak si v tomhle tom mám vybrat manželku? *Potřese hlavu, jako by byl strašně zklamaný nad chováním všech těch dívek, ale na tváři mu hraje úsměv.* Dobře, snad se mu nepodaří vybourat země, nenajde nás a pak se na mě znovu nevrhne s úmyslem mě jako pomstu roztrhat za to, že jsem si na chvilku půjčil jeho milovanou paničku. *Uchechtne se. Ale nedivil by se, kdyby se to vážně stalo. Zdá se mu, že ten pes by toho naopak byl vážně schopný. Zeptá se jí, jestli chce do salonku kam míří odnést a po jejích slovech pokrčí rameny a když k němu přejde blíže, vezme ji skutečně d náruče.* Hlavně držet ty berle, kdyby spadly a já o ně zakopl, nebylo by to asi moc hezké. Další schůzka by byla nejspíše na ošetřovně. *S lady se pomalu vydá na cestu k hudebnímu salonku, který naštěstí není nijak daleko.* Postavím vás. *Upozorní jí a pomalu ji postaví na nohy, ještě ji trochu podepírající, aby s nespadla, dokud se zase neopře o berle. V hudebním salonku je pro ně i menší stolek z občerstvením, ale co je hlavní několik hudebních nástrojů.*

*Usmívá se, opravdu pobaveně, když ho slyší takhle vtipkovat, a hraně ublíženě se na něj zašklebí, jako kdyby ji nějak urazil. Ale jak jí pobaveně svítí očka, je jasné, že to nemůže myslet jinak než v legraci.* Ach, jaká to škoda. A já si myslela, že mě neodhalíte. Vždyť váš mazlíček je jediná věc, která mě ještě drží na zámku. To fuj je toho důkazem. *Pronese vážně, ale často se musí zasekávat, aby nevyprskla smíchy.* Vážně se budu muset naučit vážný výraz, protože jak na mě koukáte, mám chuť se jenom smát. *Upozorní ho s úsměvem a když ji chytí do náruče, přitiskne si k tobě berle.* On by to nebyl zas tak špatný nápad. Mohli by vás pak nazývat princem ošetřovny. DO zbytku zámku byste se pak ani nedostal. *Zašklebí se a trochu se v duchu otřese, když řekne další schůzka. Takže hlavní mise dneska zní, aby to nepodělala. Když ji v salónku opět postaví na zem, opět se opře o berle a rozhlédne se.* Páni. *Vydechne a pak se podezřívavě podívá na prince.* Kolik nástrojů bych vám musela podat, abych zjistila, že na něco neumíte? *Zeptá se ho s úsměvem a pvytaženým obočím.* Nebo vás naučili na všechno?

*Zavtipkuje ohledně toho, že vážně neví, jak si tu má vybrat manželku, když se všem více než on líbí Kace. I když. napůl je to i pravda. Hodně dívek píše zajímal on a to šlo vidět už při prvních schůzkách.*/Když se mnou nechtějí mít nic společného, prčo sem vůbec jdou?/*Pro ně to možná může být jen sranda, úžasnej zážitek, ale on si vážně musí najít manželku a nechápe, jak by sem některá mohla jít jen tak, aby si to užila jako nějakou dovolenou a tím sebrat místo jiné dívce, která o něj třeba stojí a zkazit mu tak šanci na štěstí.* Lámete mi srdce lady. *Uchechtne se. Není jediná.* Hodně štěstí s nacvičováním. *Jemu samotnému to občas dělá problémy, se tvářit vážně při nějakých vtipných situacích. Třeba při poradě, kdy začne mluvit starší politik, kterému vypadnou umělé zuby na papíry, které má před sebou je skoro nemožné se nesmát. Vezme ji do náruče a pomalu e k ní vydá k salonku.* Nebo je to váš plán? Abychom spolu skončili na ošetřovně a vy mě měla jen pro sebe? Netušil jsem, že můžete být až tak podlá, lady. *Popíchne ji znovu s úsměvem. Pomalu ji postaví na zem a než se opře o berle, raději ji podpírá. Nerad by, aby spadla.* Na všechno vážně neumím. Nejčastěji hraji na kytaru, ale umím i na klavír. *Moc času na to, aby sem chodil nemá, se Selekcí teď ještě méně a kytaru má i v pokoji, proto na ni hraje více. Klavír tam vážně nemá.*

*Usmívá se a když ji nařkne z jejího plánu, hraně zalapá po dechu.* Jak mě můžete takhle osočovat! Kdybych vás chtěla mít jen pro sebe, tak bych na to šla mnohem rafinovaněji. Nejsem přeci žádný zelenáč. *Ohradí se a když jí řekne, že na všechno rozhodně nehraje, na tváři se jí objeví až afektovaně překvapený výraz.* No neříkejte mi, že vás jako správného prince nikdo neučil na loutnu nebo housle. *Popíchne ho a pak si jde radši usadit své ctěné pozadí na první místo, které se před ní objeví. Naštěstí to není v blízkosti přímo žádného nástroje, takže jí nemůže překvapit otázkou, jak je na tom ona s hudbou.* Dneska jste zase vykopal všechny zaměstnance paláce co nejdál od místa schůzky? *Zeptá se ho jen tak mimochodem a berle si u toho položí vedle sebe.* Nebo mám čekat, kdy se sem někdo přižene a brzo se objevím na titulní stránce pod titulkem "princ už neposiluje s činkami, ale s účastnicemi selekce?" *Zeptá se ho pobaveně a pak k němu upře zvídavý pohled. Přemýšlí nad tím, proč ji vzal právě sem. Bylo i tolik jiných míst, kam by ji mohl vzít, ale on si vybral tohle.* Proč zrovna hudební salonek? *Zeptá se ho nakonec s povytaženým obočím.*

*Utahuje si z ostatních rád, to je lady asi jasné, vzhledem k tomu, jak ji celý jejich rozhovor popichuje. Nadzvedne obočí.* Vážně? A jak rafinovaněji byste na to šla? *Zeptá se jí a zablýskne se mu v očích.* Svázala byste mě a unesla do tmavé místnosti, kde byste mě svázala k židli? Nebo máte ještě jiný plán? *Asi jí dojde, co tak trochu naznačuje.* Ne, to vážně ne. *Uchechtne se. Loutna a ani housle s emu jako nástroj nějak extra nelíbí. A stačí myslím, že umí hrát na kytaru a klavír, ne? Přece jen se taky hudbě nemůže věnovat pořád, má několik dalších povinností a koníčků. Když si lady sedne dále od všech nástrojů docela jej to překvapí. Čekal, že si sedne rovnou k nějakému, na který hraje.* Snad mě nenecháte hrát jen tak samotného. *Spíše doufal, že by si zahráli společně.* Nikdo by sem vážně vběhnout neměl. Chtěl jsem pro nás soukromí, aspoň na schůzkách. Už tak nás všechny dost sledují, nemyslíte? *On je pod hledáčkem kamer pořád a zvlášť teď při Selekci, kdy ho země pozoruje jak randí je to nepříjemné ještě více, než kdy jindy.* Hudbu máte ráda a věnujete se jí, ne? Aspoň tak to bylo v přihlášce. Je to věc, kterou máme společnou a teď se mi taky nezdálo vhodné vás tahat někam do města a nebo na procházku, k bazénu či jinam. U hraní na nástroje můžeme sedět. *Pokrčí rameny.* Vždycky si schůzku s úpastnicemi vybíral na místě, kde by je to mohlo bavit oba dva, třeba podle právě nějakého společného koníčku.*

*Jakmile řekne to, co řekne, jen zakoulí očima a nevěřícně zamlaská.* To bych do vás nikdy neřekla. *Pak se jí ale jenom pobaveně třpytí v očích, jako by se děsně chtěla smát, ale chtěla to držet zpátky. Po chvilce ale znovu promluví. *Kdybych vám to řekla, tak byste si na mě už dal pozor, nemyslíte? *Povytáhne nad tím obočí, ale pak se přeci jen usměje, jako by se nad ním chtěla slitovat, a pokračuje.* Kdybych unesla vás, nic by z toho nebylo, strategicky nejlepší je se zbavit ostatních účastnic. Tak byste nevěděl, že si vás jedna chce nechat jenom pro sebe. Nebo by vám to pak došlo, ale furt by se lépe hledaly výmluvy. *Zašklebí se na něj a pak pokračuje ve vymýšlení svého plánu.*A na to by většině stačilo jim trochu pohrozit chudáčkem Piškotem. *Nejspíše nebere jako důležité naznačit to, že Piškot je její pes,protože tak roztomilé jméno jasně sedí k roztomilému psovi.* ANo, hudbu mám ráda, ale je to upřímně pěkně dlouho, co jsem hrála naposledy, tak vás nechci nechat ohluchnout. *Ušklíbne se a podívá se po nástrojích. Hledá harfu, na kterou ze všech nástrojů umí nejvíce, protože jako menší opravdu hodně střídala nástroje.* Jeden čas se mi hodně líbil zvuk harfy, člověk by ani nečekal, že je to na ni tak jednoduché, ale několik měsíců jsem na to pořádně neměla čas, tak jsem si občas jen trochu zpívala.* Vysvětlí mu, když trochu znejistí nad výběrem místa, ale jen se na to usměje.* Upřímně jsem ani nevěděla, kam byste mě vzal, kdybych byla na vašem místě, takže to je opravdu krásné překvapení.

*Zeptá se jí, jak jinak by na něj rafinovaně šla, když odmítá to, že by ho donutila spadnout a společně s ní skončit na ošetřovně. Baví ho ji takhle popichovat a malinko na něco narážet.* Vždyť já nic. Jsem úplný andílek.* Zamrká jako to největší neviňátko a snaží se tím podpořit svoje předchozí slova. No, stačí se podívat do posledního čísla Illea news a pozná se, ze tohle je lež.* Hmm.. to je pravda lady. Jste velice sečtělá. Stejně si na vás ale budu už dávat pozor a budu spát s jedním okem otevřeným. *Sjede ji hraně nedůvěřivým pohledem.* Takže takhle, jo? Snad zbavování se těl účastnic není ten důvod, proč je tu i váš pes. Nemusíte se po mě hned opičit. Házet vás jako oběd pro mého mazlíčka je můj plán. *Odfrkne si, jako by byl naštvaný, ale pořád se u toho pobaveně usmívá.*/Tohle je mnohem lepší schůzka, než ta předchozí./ *Naštěstí lady více mluví a dokonce s ním i vtipkuje, za což má určitě plusové body.* Takže ten pes se jmenuje Piškot? Osobně mi na něj to jméno teda vůbec nesedí. *Uchechtne se. Pod jménem piškot si spíše představí nějakého malého pejska, kterého by člověk klidně přehlédnul. Tohle by označil za medvěda skoro. Proč ji vzal zrovna sem? Na to je odpověď jednoduchá. U každé lady hledal místo, kde by se jí mohlo líbit a on by ta taky neusnul nudou.* Určitě budete hrát skvěle. *Hádá, že dívka spíše než, že by hrála špatně trpí falešnou skromností a nebo si jen jednoduše nevěří, jako v mnoha ohledech i on. Podívá se na harfu, která je kousek od nich.* Mám vás k ní taky donést? *Nabídne jí ochotně, aby se nemusela namáhat s chozením.* Jsem rád, že vás to potěšilo. Mimochodem, nechcete si tykat? *Na těchto schůzkách to chce postupně nabídnout všem dívkám, protože vykání jej už unavuje. Za den si ho užije dost a s těmito dívkami by se spíše rád uvolnil. Má si tu vybrat manželku, ét taky nebude vykat.*

No jasně, jste přece úplný andílek, že mě to nenapadlo. *Souhlasí s mírným úšklebkem. Z toho, jak vypadala první schůzka, si ani náhodou nepředstavovala, že se tohle vydaří na té druhé. No, očividně neumí předvídat, nebo je prostě jenom blbá.* To je ta nejmoudřejší věc, kterou jsem za celou dobu, co jsem v paláci, slyšela. *Přikývne na jeho budoucí spací návyky.* Protože nikdy nevíte, kdy mi z tréninků bude hrabat až tak moc, že se stanu v noci náměsíčnou a budu mordovat každého, kdo se mi připlete pod nohy. *Přijde jí příjemné, že se konečně má s kým bavit, a nejsou to jen nudné namyšlené řeči, jako to bylo s tou Faith a Frederekem, jak se jí nakonec představil. A pak s tím, kdo jí ukradl deník. Instinktivně si sáhne na svůj medailonek, co má na krku, a jakmile se vrhnou na téma mazlíčci, jen se zašklebí.* To říkejte Piškotovi, já to nevymýšlela, on si chce podlábnout na tom, jak se budou třást strachy. *Vysvětlí mu a u jeho jména jen pokrčí rameny.* Furt lepší než ho pojmenovat Trhač, když byl u výcviku, tak se tam všichni jmenovali buďto po lidských jménech, nebo jako Drobek a Piškot. Psychologický dopad. *Vysvětlí mu a pak, když jí ukáže na harfu, jen se usměje.* Nedělejte ze mě naprosto nemohoucího. Až se rozchodím, budu zase umět to, co jsem uměla předtím. Ale budu na sobě muset cvičit mnohem víc, když vidím, jak i tady jsou bez přestání rebelové. *Úsměv jí trochu zmizí z obličeje, ale pak se nakonec zase zvedne a poodejde směrem k harfě. Sedne si k ní a zkusmo projede struny, aby si zjistila, jak jsou naladěné.* Dobře, klasika. *Zamumlá si pro sebe a pak se podívá na prince.* Nejsem ještě zas tak nemohoucí, nebo chcete vidět, jak vám i o berlích nakopu zadek? *Ušklíbne se na něj a když na ni vybalí tykání, mírně přikývne.* Jasně, to by bylo super. *Souhlasí a tiše začne hrát nějakou pomalou melodii. Po chvíli k tomu začne sama i tiše zpívat, jako kdyby nevnímala, že tam není sama.*

Přesně tak. Akorát tu svatozář jsem si nechal pověšenou ve skříni. *Vysvětlí jí se zcela vážným výrazem nebo se o něj aspoň pokouší. To jak se mu to daří je věc druhá. Stejně raději bude spát s jedním okem otevřeným, protože co kdyby se lady Cali skutečně rozhodla jednou večer vkrást do jeho komnaty, praštit ho něčím po hlavě a odtáhnout někam do sklepa, kde by byl jen její? Uchechtne se nad tím a potřese hlavou. * Vás s takovou nechám ve vaší komnatě zamknout, lady. Nebo nechám vybudovat nějakou věž v zahradách a zamknu vás do ní a vy byste musela čekat, zda se vás rozhodnu zachránit nebo ne. /To byla nějaká pohádka, ne?/*Má pocit, že to někde viděl. No na princeznovské pohádky se vážně nikdy nedíval, takže těžko říct.* Myslím, že mám nápad na další akci. Vezmeme Kace a Piškota, půjdeme na takovou běžeckou dráhu a účastnice tam budou utíkat o život, kdo se zachrání před těma dvěma, stane se mnou manželkou. To je romantické, že? *Přednese jí svůj geniální nápad.*/No, ale ušetřil bych si tím několik týdnů schůzek, sladkých slovíček, akcí a tak../ Drobek.. ještě lepší. *Uchechtne se. To už mu na toho obra nesedí vůbec. V tomhle je vážně lepší ten piškot, i když tak by taky spíše pojmenoval nějakého malinkého psa, u kterého by snad hrozilo, že ho zašlápne, když se nebude dívat pod nohy.* Hmm.. Dost jsem přemýšlel, jak si vy užijete zájezd na hory, ale asi je dobře, že tam jedeme už teď. Tam rebelové nebudou, tři týdny od nich budeme mít klid. Budete mít dost času na to se pomalu zotavit a kromě lyžování tam bude i jiná zábava, to se nebojte. *Pousměje se na ni. Vířivky, sauny a mnoho dalšího. Určitě se tam lady nudit nebude. Uchechtne se.* NE, to nebude nutné. Jme rád, že mi už prakticky zmizela modřina.*Poukáže na jeho oko, kam to schytla před dvěma týdny od jedné z účastnic. Nabídne jí ještě tykání a je rád, že souhlasí. Pak s ale posadí na židli, která je naproti ní a sleduje ji tiše jak hraje. Je vážně nadaná, to se jí musí nechat.*

To mě mrzí, divím se, že vám tu nikdo neříká vaše Andílkočenstvo.*Uchechtne se nad tím označením a když mluví o zavření ve věži, zamyšleně našpulí pusinku.* To pak záleží, jestli si chcete hrát na tu příšeru, která ji tam zavře, nebo na prince, který ji vysvobodí. Ona dvojrole je v tomhle trochu kontraproduktivní, proože Stockholmský syndrom není součástí pohádek. Aspoň ne v těch, co nejsou mimo psychiatrii. *A když začne mluvit o honu na zvířata souhlasí.* To zní až převelice zajímavě a atraktivně.*Souhlasí, ale po chvilce zavrtí hlavou.* Musíme se ale pojistit, jestli nám někdo nebude chtít pláchnout na koni, to by byla jinak ostuda! Představte si to, zdrhnout na koni a nechat si před ostatními náskok. *Zavrtí hlavou a se ještě víc zašklebí.* ALe velice důmyslný krok, jak mě eliminovat. *Řekne mu, když jí dojde, že ona by do toho vlastně nebyla zapojená. Znamená to, že půjde při prvním vyřazování domů? Když začne mluvit o horách, jen se uchechtne.* Na horách jsem upřímně nikdy nebyla, takže bude sranda se kromě dostání znovu do síly naučit i něco nového, protož ekdo ví, kdy budu mít znovu takovou možnost. *Uchechtne se trochu nejistě, jako by ji znervózňovalo, že najednou bude v novém prostředí, ještě novějším než na zámku. Když se zašklebí nad historkou s modřinou, přikývne.* Takže se bojíte, že nás tu je víc, kdo je vám schopno nakopat zadek. *A pak se konečně pustí do hraní. Když dohraje a uvědomí si, že i zpívala, jen se snaží na židli ještě trochu víc smrsknout.* Omlouvám se, jestli jsem u toho spíš kokrhala jak kohout. Moc před lidmi nezpívám. I tady to bylo tak trochu omylem. *Mírně se ušklíbne.*

To já taky. Asi navrhnu, aby mi dali tento titul na nejbližší možné poradě. *Ujistí jí se zcela vážným výrazem na tváři. Je si jistý, že by to neprošlo, ale legraci si z toho dělat mohou, ne? Zasměje se.* To zda bych byl příšera nebo princ bych se muset ještě rozhodnout, j to velice těžká volba. /Stockholmský syndrom.. Tahle holka by se neměla moc přibližovat k dětem, ještě jim zkazí veškeré pohádky a budou z ní mít trauma./ Přesně tak. Hlavně si vezměte nějaké pohodlné boty, žádné podpatky. *Zazubí se na ni, když naznačí, že by ona musela běžet taky.*/By se jich stejně nechala polovina sežrat, než aby se mě musely vzít./*I když lhal by, kdyby řekl, že by se mu takovou podívanou nějak příčilo sledovat.*Nic takového. Podvádění tu netrpíme, nebojte *Ujistí ji.* Já vím. Občas mi to dokonce i myslí, což je pro mnoho lidí dost zarážející. *Uchechtne se. Nemá problém si dělat legraci ani sám z sebe. Jen tak vyřazování neplánuje. Prvně je musí pozvat na schůzku všechny. Sice je to jeho teprve druhé rande, ale rozhodně se baví více nežna tom prvním, takže lady už má přece jen větší šanci na to, že tu zůstane i po prvním vyřazování.* Budou tam i instruktoři, kteří vám pomohou se naučit lyžovat nebo třeba jezdit na snowboardu. *Sám má možná více rád to druhé, i když umí i lyžovat. Všechno vybavení jim na horách taktéž půjčí, Cali se nemusí o nic strachovat.* Jedna lady má rodiče v armádě, další mě už praštila, jedna mě vraždila pohledem, teď vy.. Normálně se budu brzy krčit v koutě své komnaty v depresích z toho, že mě někde zmlátíte. *Uchechtne se. Když začne dívka hrát, líbí se mu to a musí uznat, že je vážně dobrá.* Naopak. Zpíváš moc hezky a stejně tak i hraješ.

*Když dohraje, jen se uchechtne a děkovně skloní hlavu.* Díky, a teď se předveď ty. Jsem zvědavá, jak to zvládneš bez vznešené mandolíny. *Zakření se a položí harfu zpátky na zem. Pak se postaví a o berlích si jde sednout z té nepohodlné židle na malou harfu někam na pohodlnější. No, spíš se jenom zvedne a vezme si do rukou berle, než se podívá po osatních nástrojích. Ačkoli patřila do nejvyšší vrstvy pro zbylé obyvatelstvo, nikdy neměli takový přebytek peněz, aby si zařídili takovou místnost. Místo toho ale měli posilovnu s pořádnou překážkovou dráhou a modely na cvičení vojáků, což by většina Caliiných spolužáků považovala za víc než hustou věc. Pak ale zpátky stočí oči k princi a čeká, co z něj vyleze.*

*Když dívku slyší hrát a zpívat, pozorně poslouchá, vážně se mu to líbí. Když dohraje, taky jí to řekne a nad jejími slovy se uchechtne.* Myslím, že celkem dobře. *Řekne pobaveně. Nějaký princ z pohádky, aby hrál na mandolínu vážně není. Vezme kytaru, na kterou jen zabrnká. Rozhoduje se, co by měl zahrát. Lady nechá, aby si sedla na pohodlnější místo, ale sám zůstává na místě a dívá se zamyšleně na kytaru.  Nakonec se rozhodne pro jednu ze svých oblíbených písniček, Believer. Po chvilce k tomu přidá i zpěv. Jeho matka je bývalá zpěvačka, takže to ani není tak hrozné, jak mohla očekávat. Když dohraje, podívá se na lady.* Tak co myslíš? Doufám, že jsi nepřišla díky mě o sluch. *Usměje se na ni.*