Pracovna krále

*Snaží se Wyattovi pomáhat, i když na tom sám není nejlépe. Ví že to jeho syna pravděpodobně nezajímá. Nahlas si povzdechne a sundá brýle, aby si mohl promnout oči. Uslyší otevírání dveří a brýle si zase nasadí, aby se mohl podívat, kdo to sem přišel. To, že je to Wyatt ho překvapí, čekal by, že po dni, kdy se věnoval jen účastnicím si bude chtít užívat a ne jít ještě pracovat.*Ahoj.*Pozdraví ho a pak se podívá na papíry.*To už zvládnu. Chybí mi toho jen trocha.*Vezme si další papír. Uchechtne se a podívá se na Wyatta, když mu řekne, že vypadá příšerně.*Viděl ses v zrcadle ty?*Nadzvedne obočí. Ví, že už na něm jde vidět, že se něco děje, že není v pořádku, ale snaží se to zakrývat.*Jak .. Jde selekce?*Zeptá se zvědavě.*Ví, že z toho nejsi nadšený a jak jsem slíbil.. Jestli se nezamiluješ, Selekce se zruší, ale doufám, že jim dáš aspoň šanci. Věřím ti.*Na tváři se mu objeví něco jako náznak úsměvu.*

*Dojde do pracovny, kam chce jenom položit hotový papíry a vzít si nějaký nový. Když tam ale uvidí svého otce a hlavně stav, ve kterém je, rozhodne se ho prakticky z pracovny vyhodit.* V tom případě vypadni a nech mě to dodělat. Budu to mít rychleji, když ty na to sotva vidíš. *Koukne na něj nekompromisním pohledem. Po jeho otázce protočí očima.* Hele, dneska jsem se česal. *Opáčí a prohrábne si vlasy, aby se ujistil, že ještě pořád vypadají aspoň trochu upraveně. Po jeho otázce ohledně Selekce trochu uhne pohledem a pokrčí rameny. To, co některý dívky řekly, se ho dotklo možná víc, než si přiznal.* Vyšel jsem z toho jako nespolehlivej ignorant, prase v žitě, vrah, lhář a já už nevim co všechno. *Oznámí mu s úšklebkem.* Ale dostal jsem čokoládu a zpětný přání k narozeninám. *Sdělí mu i pozitivnější dojmy.* Ale to je jedno. *Potřese hlavou, založí si ruce na hrudi a pak se na něj zase podívá a nadzvedne obočí.* Co se děje, tati? Nejsem slepej, ani blbej a nejsem ignorant. *Oznámí mu.*

Nebuď drzej.*Zamračí se na něj. Přece jen tohle chování se mu moc nelíbí.*A já to zvládám. Máš Selekci, máš toho dost. Neboj, práce si ještě užiješ dost./Možná ještě dříve, jak myslíš./*Dodá v duchu. Když mu řekne, že vypadá hrozně, uchechtne se a zeptá se jej, jestli se v zrcadle viděl on.*Česal, jo? Co se stalo tak důležitého?*Pokusí se o menší vtip. Zeptá se ho na Selekci a když uhne pohledem nadzvedne obočí.*Co se děje?*Zeptá se ho okamžitě. Povzdechne si po jeho vysvětlení.*Nejsi takový.. Možná trochu natvrdlej.. Ale to máš po mě. Takový jsou všichni Schreave.*vydechne. Pousměje se, když řekne, že dostal narozeninové přáníčko a čokoládu.*Máš nějáké favoritky? Které se ti líbily ne jen kvůli vzhledu, asi nutno podotknout?*Zná ho. Proto tuhle otázku formuluje tímto způsobem.*Wyatte.. Nechci ti přidělávat ještě více starostí. Nech to být. Není to nic důležitýho.

*Protočí očima po jeho poznámce ohledně drzosti.* A ty zase paličatej. *Vrátí mu to s menším pobaveným úšklebkem a pak si povzdychne.* Neříkej. Taky jsem si všimnul. A teď mě nech ti pomoct. Jsi bílej jako stěna, pod očima máš prakticky pytle a ani ti nemusim vědět do hlavy, abych věděl, že na to nedokážeš pořádně očima zaostřit. *Pokrčí rameny.* No, sám král se mi snaží dohodit třicet pět holek, tak jsem si řekl, že aspoň učesat bych se mohl. *Ušklíbne se a pak se potichu zasměje. Když se ho zeptá na Selekci, uhne pohledem.* Nic, to je jedno. *Zavrtí hlavou a pak mu řekne, jak z těch setkání vyšel.* Jasně. Proto mi prakticky to samý řekli i rádci necelou hodinu potom, co jsem se vrátil. *Pokrčí rameny a pak se uchechtne, když upřesní svou další otázku.* Já nevim. Je pár holek, se kterýma jsem si docela rozuměl a který byly milý. Ale mluvil jsem s nima asi tak dvacet minut. Ty jsi snad věděl, že máma je ta pravá po prvních schůzkách? *Nadzvedne obočí a pak se ho zeptá, co se děje. Po jeho odpovědi zakoulí očima.* To ti tak věřim, tati, neumíš lhát. *Oznámí mu.* A starosti si už dělam, když tě takhle vidim. *Pokrčí rameny.* Takže... Co se děje? *Zopakuje svojí otázku a čeká, co mu řekne.*

*Uchechtne se.*Ty taky. Všichni Schreave jsou tvrdohlaví. *Pokrčí rameny. Pka řekne, že toho má hodně, když má teď ještě Selekci.*Právě proto, že toho máš hodně, měl bys jít dělat něco, aby ses odreagoval. Běž klidně někam ven. Asi by nebylo vhodné, kdyby ses teď objevil s jinou holkou.. Ale můžeš se bavit i jinak.*Prohrábne si vlasy. Pak řekne, co se stalo ta vážného, že si dokonce učesal vlasy, protože to u něj je nezvyklé.*Jsem zvědavý, jak dlouho ti to vydrží.*Řekne mu.*Jestli tě to trápí, máš s něčím problém, řekni mi to. Chci ti pomoct, jsi můj syn.*Často mu nabízí, aby mu řek, co ho trápí, chce tu být pro něj. Ale on toho prostě nevyužívá.*/A pak ještě říká, že tu pro něj nejsem../*Neví, co by mohl teď dělat více. Ptá se na Selekci a následně, jestli má nějáké favoritky.*A s jakýma? Trochu konkrétněji by to šlo.*Uchechtne se.*Tvou mámu jsem prvně nepotkal na těchto schůzkách. Ale hned v den jejího příletu. Tehdy jsem se objevil v letadle a pak šel do labyrintu, kde jsme se potkali. A.. jo líbila se mi. Ale i několik dalších dívek. Měl jsem asi pět favoritek, ihned po tomhle. Těm, kterým jsem začal nejvíce věřit, to byli asi dvě, tvoje matka a Keira. A pak mi už netrvalo dlouho a poznal jsem, čí společnost je mi z těch dvou příjemnější. I když se dobře povídalo s oběma.*Odmlčí se.*Tvé matce jsem se dokázal otevřít, byla s ní legrace a měli jsem se pořád o čem bavit, snad nikdy mezi námi nebylo ticho. Podporovala mě, vždycky vyslechla, prostě tu pro mě byla a já chci, aby sis taky našel někoho, kdo tu bude přesně takhle pro tebe.*Pak se snaží odvést rozhovor jinak, nechce, aby si dělal ještě větší starosti.*Nenecháš to jen tak být, že ne?*Zeptá se ho.*Jen to prosím neříkej matce a sourozencům, dobře? Chci jim to říct někdy sám.*Odmlčí se.*Víš, na co zemřela moje matka? Tvá babička?*Zeptá se jej.*Je to dědičné.*Vydechne.*U mě byla velká šance, že bych to mohl mít. Zjišťoval jsem, co vy, ty a tvoji sourozenci, ale zatím nejde nic poznat. Snad to po mě mít nebudete.

*Když mu řekne, aby se šel nějak odreagovat, protočí očima.* Hele, teď jsem tady a chci ti pomoct. Oderaguju je zítra, to nemam žádnou schůzku. Dneska jsi to ty ten, kdo se zvedne a půjde se odreagovat. Nebo aspoň vyspat. *Řekne mu a kouká na něj nekompromisním pohledem.* To je v pohodě. Máš svých starostí dost a za to, jak mě vnímá země si můžu sám. *Pokrčí rameny a radši nic dalšího neříká, protože už jenom kvůli týhle větě si připadá hrozně zranitelný, protože mu přijde, že odhalil příliš.* To si fakt vybavíš obličeje, když vyjmenuju jména? *Nadzvedne obočí.* Já nevim... Třeba... Polaris, Destiny, Ember, Leslie. *Vyjmenuje pár dívek, které byly asi nejmilejší a utkvěly mu v paměti díky dobrému dojmu. Pak je tu ta druhá skupina, kterou nedokáže pustit z hlavy.* V sobotu po příletu jsem potkal taky jednu holku.....V labyrintu... *Dodá a poškrábe se u toho na zátylku, protože mu to přijde jako až moc velká náhoda.* /Jenže já nikoho takovýho nikdy nenajdu, protože nejsem jako ty./ *Proběhne mu hlavou, ale nechá si to radši pro sebe, protože ví, že jeho otec by nesouhlasil a nechce to s ním rozebírat. Radši se zaměří na jeho stav a na zjištění toho, co mu je.* Ne, nenecham. *Potvrdí mu a pak nadzvedne obočí.* Fajn. *Souhlasí nakonec, ale ještě víc ho to znervózní.* Něco se srdcem nebo aortou, ne? *Není si úplně jistý, co přesně to bylo. Po jeho slovech zůstane stát a koukat na něj. Tak nějak očekává pokračování a když po chvíli zjistí, že je to všechno, co k tomu jeho táta řekne, zavrtí hlavou.* Tohle ne. Ne. Ty.... Ty si musíš dělat srandu, že jo? Tohle je dost blbej vtip, tati. Ty přece nemůžeš umřít. *Sleduje ho s nevěřícným pohledem v očích a odmítá tomu uvěřit, i když někde uvnitř ví, že si srandu nedělá a myslí to vážně. Teď si to ale nechce přiznat.* Tati... *Hlesne a musí zamrkat, protože mu do očí vstoupilo pár slz. Ať už se chová jakkoli, svojí rodinu miluje a udělal by cokoliv, aby jí ochránil.* Přece se dá něco udělat... Když babička umřela, ten výzkum přece nezrušili, ne? Můžou tě zachránit.. Odoperovat... Něco... Ty..ty nemůžeš.... *Nedokáže to říct. Jakmile by to řekl nahlas, bylo by to daleko skutečnější.*

*Potřese hlavou.*Oba dva jsme stejně tvrdohlaví a ani jeden z nás neustoupí, to je jasný. Takže co kdybychom to nějak dodělali společně?*Navrhne. Protože ani jeden z nich neodejde, jak je vidět. Nezapřou se.*A ten nekompromisní pohled si nechce, na mě stejně nezabere.*Pokrčí rameny.*To.. asi jo.*Uzná.*Ale já vím, že jsi jiný a tohle jsou jen.. bouřlivá léta. Taky jsem je měl a ještě horší měl tvůj strýc.*Vzpomene si na Jaspera, na to jaký byl, než se zamiloval a jak pak probíhal jeho vztah.*/Snad to bude v případě Wyatta klidnější, jak ve vztahu Jaspera a Charity../Na to je účastnice jsem se díval, pár si jich třeba vybavím a kdyby ne, podívám se na ně. Chci vědět, kdo tě zaujal.*Poslechne si jména.*Polaris.. To je ta s nabarvenými vlasy, že? Ta je snadno zapamatovatelná. Leslie je zrzka. Vidíš, některé jsem si vybavil.*Uchechtne se.*Jsem rád, že tě pár z nich zaujalo. Pak řekne, jak potkal jeho mámu a jak na něj působila. Když zjistí, že se jeho synovi stalo to stejné, pobaveně se usměje.*Dost velká náhoda.*Uzná. Nechce mu říct, co se s ním děje, ale pak pochopí, že to stejně nemá smysl a on si to bude chtít zjistit a klidně rozhlásí po celém paláci, že se něco děje. Takže mu to po chvilce řekne.*Aorta, ta rozvádí krev ze srdce do celého těla..*Řekne dost zjednodušeně.* Čeká, až u to dojde.*O tomhle bych nežertoval, Wyatte.*Přál by si, aby to byl jen vtip, ale to bohužel není. Uvidí v jeho očích slzy a upřímně ho to dost překvapí, sám musí zamrkat, nevěřícně. Pak si stoupne a přejde k němu. Rád by ho i objal, ale není si jistý, jak by na to zareagoval. Takže mu jen položí ruku na rameno.*Přesně pro to jsem ti to nechtěl říkat.. Máš dost starostí a teď ještě tohle.*Povzdechne si.*Nezrušili, ale do teď nic nenašli./A nepracují na tom tak aktivně../Už to asi taky vzdali.*Dodá potichu.*Odoperovat.. Je to moc riskantní.*Pokrčí rameny.*Teď už to půjde jen z kopce, znám to.*Vzpomene si na mámu.*/Už brzy ji zase uvidím./Budu se snažit tu být co nejdéle. Nechci, aby ses musel stát králem. Jestli si vybereš manželku, rád bych, abyste měli nějáký čas víc na sebe. Já jsem se stal králem a tvoje máma ihned královnou, neměli jsme na sebe moc čas ani na začátku manželství a to bych pro tebe nechtěl. Budu se snažit co nejdéle tu zůstat, jako moje máma. Proto jsem chtěl, aby jsi měl Selekci a třeba si někoho našel.*Řekne upřímně.*Abych měl třeba i možnost vidět vnoučata, což je dost sobecký.*Potřese hlavou.*Ale ne jen kvůli tomu. Rád bych věděl, že u sebe máš někoho, koho budeš milovat a kdo bude milovat tebe, chci pro tebe to nejlepší, i když to tak moc asi nevypadá. Mně Selekce vyšla, zatím všem Schreave a já vím, že ty jsi jiný, než jak se teď reprezentuješ. Věřím ti.*Chvilku je zase ticho.*Teď zase nechci, abych ti hrál moc na city. Nechci, aby sis kvůli mě našel manželku v Selekci za každou cenu. Chci hlavně, abys byl šťastný a pokud se v Selekci nezamiluješ, prosím tě, raději mi to řekni a vyřešíme to, zrušíme to, dobře?

Fajn. *Souhlasí a nahne se přes něj. Vzhledem k tomu, že jeden papír má před sebou a ostatní v komínku vedle, vezme celý komínek vedle jeho ruky.* A ty udělej zbytek. *Zazubí se na něj, protože ten "zbytek" je právě jen ten jeden papír, na kterém pracoval, když sem přišel.* Jak říkam, to je jedno. *Potřese nad tím hlavou, protože rozhodně není někdo, kdo by se dokázal nějak dlouho bavit o svých citech a tohle mu bohatě pro dnešní den stačilo.* Tati.. Děláš, jak kdybych měl jednu z nich zítra požádat o ruku.. *Protočí nad tím očima a pak přece jen pár jmen vyjmenuje.* Jo, ohledně tý s nabarvenými vlasy... *Použije to, jak jí pojmenoval jeho otec.* Mohl bych si někdy v průběhu příštích týdnů rezervovat mučírnu? *Zeptá se ho.* Neboj! *Uklidní ho hned.* Je to takový menší vtípek. Romantická večeře v mučírně.. Oximorón. *Vysvětlí s pokrčením rameny a doufá, že jeho táta právě nechytí infarkt z toho, že chce mučit účastnice. Na to by měl jiné adeptky, ale není bezcitný, i když ho tak berou. Pak už se ale zaměří na to, co se s jeho tátou děje. Když mu konečně docvakne, o co jde, začne rychle vrtět hlavou a mrkat, protože tomu prostě nedokáže uvěřit.* Takže jsi mi to radši chtěl zatajit? Myslel sis, že si nevšimnu, že vypadáš jako zombie? Myslíš, že si toho ostatní nevšimnou? *Nadzvedne obočí, protože to, že to zatajuje, je vůči celý rodině hrozně nefér.* Nemůžou to vzdát. Musí být nějaká cesta. Musí něco udělat. *Začne vyšilovat a u toho pořád vrtí hlavou.* Ne, to ani náhodou. U tebe to bude jiný. Jsme o dvacet let dál, něco najdou. Musí. *Odmítá přijmout ten fakt, že se nedá nic dělat a oni mají jenom čekat, než ... než co? Než tady prostě jednoho dne nebude?* Ale ty teď hlavně potřebuješ klid, ne? Stres to všechno jenom akorát urychluje, ne? *Ujišťuje se.* Hele, králem klidně zůstaň, ale budeš odpočívat. Zvládnu práci i Selekci. Zvládnu všechny papíry i porady. A myslím to smrtelně vážně. Takže se se mnou, prosím, nedohaduj. *Poprosí ho, protože tim by mu to doopravdy usnadnil, jelikož on nechce ustoupit.* Není to sobecký, tati. Ty svoje vnoučata uvidíš. *Řekne mu přesvědčeně, protože odmítá přijmout ten fakt, že by tu během pár týdnů neměl být.* Dám těm holkám šanci. Ale jak jsem řekl. Polovina mě nenávidí a celou první schůzku strávily tím, že mě urážely a falešně se smály. *Nevěří, že by ho někdo mohl milovat. Nepřijde si hodný lásky.*

*Navrhne, aby si práci rozdělili a pak potřese hlavou.*Myslel jsme to půl na půl.*Vstane a vezme si několik papírů zpět. Sedne si s nimi za stůl a na jednom začne pracovat. Povzdechne si.*Dobře, když mi to nechceš říct, budu to respektovat.*Řekne mu. Uchechtne se.*To by bylo trochu na rychlo, nemyslíš? Počkej aspoň do neděle, ať jsou tu déle jak týden.*Pousměje se na něj lehce pobaveně. Pak si poslechne, jaké dívky jsou pro Wyatta favoritkami a dvě si i dokonce vybaví. Když mluví o té s nabarvenými vlasy a on zmíní mučírnu. Vykulí oči a podívá se na něj pohledem, nechápavým a trochu možná zděšeným./*Pak se uchechtne.*Romantická večeře v mučírně.. Jsem asi vážně starej. Protože pozvat některou holku tam by mě asi nenapadlo.*uchechtne se.*Ale jo, dobře. Já v plánu nikoho mučit nemám./Naposledy jsem mučil Arowen../*Do teď si to vyčítá.*/měl jsem v tom tátovi zabránit.*Dáme raději všem vědět, aby si nemysleli, bůh ví co./Romantická večeře v mučírně.. Vážně, tohle by napadlo asi jen Wyatta./*Pak mu řekne o své nemoci, kterou trpí. Snaží se ho uklidnit, že to ještě není tak hrozný, i když ví, že je to pravý opak a doktoři doufají, že to vydrží do konce roku.*/Snad aspoň na svatbě Wyatta budu../*Stoupne si a položí mu ruku na rameno.*Jo, chtěl..*Povzdychne si.*Vím, jak jsem se trápil já, když jsem se dozvěděl o své mámě. Pořád jsme na to myslel, nevěděl, co mám dělat a chtěl jsem tě toho ušetřit, jak dlouho by to bylo jen možné. Promiň./Proč nemůžu udělat nic správně?/Snaží se.*Pokrčí rameny.*Máma byla v klidu a stejně.. zemřela. Nechci to na tebe celé dávat Wyatte. Navíc je začátek Selekce a já na tom ještě nejsem tak hrozně. V porovnání s mámou a ta to zvládla dva roky. Neboj, ještě tě tu nějakou dobu otravovat budu. Jen tak se nevzdám.*Ujistí ho. Chce vidět, jak se on žení, jeho dcery vdávají. Chce vidět svá vnoučata.*Budu pracovat i nadále, nenechám to celý na tobě, to odmítám. Slibuju, že si budu brát jen svou práci, dobře? Nebudu to teda dělat za tebe, ale kdyby jsi potřeboval pomoct, řekni mi. Chci ti pomoct.*Ani od nehodlá ustoupit. Pousměje se.*Budu se snažit. Chci vidět, jak ze svých dětí sám začínáš šedivět, abych se ti mohl smát stejně, jak ty mě. Doufám, že tvoje reakce na první šediny bude jako tvého strýce.*Vzpomene si, jak Jasper pobíhal po paláci, když uviděl svou první šedinu a Charity ho musela utěšovat.*To je mi líto. Ale pořád.. je tu ta druhá polovina. Nevzdávej to. Navíc.. názory se mění. Navíc, pár favoritek máš.

*Protočí očima, když mu nějaký papíry zase vezme a pak se začnou bavit o Selekci.* To se rovnou může Selekce dělat tak, že ze všech holek vylosujete jednu a s tou mě oženíte. *Ušklíbne se a zeptá se ho na mučírnu.* Je to výsledek toho, o čem jsme se bavili. Prostě z toho vzešel ten nápad. *Pokrčí rameny.* Aspoň se využije. Stejně leží ladem, když se nám zatim nepovedlo žádnýho rebela zadržet. *Pokrčí rameny, protože podle něj, kdyby palác nějaké rebely zadržel, ukázalo by jim to, že i oni se umí bránit a útoky by pak mohli omezit. Jenže rebelové jsou to poslední, na co myslí, když mu táta řekne, že je nemocný stejně jako jeho babička, na kterou si ani nepamatuje, protože umřela, když byl malý.* Jsi můj táta. Mám právo vědět o tom, co ti je, i když to není nic sluncem zalitýho. *Zavrtí hlavou a pořád odmítá ten fakt přijmout.* Bylo by ti snad líp, kdyby ses mohl vrátit do minulosti a nezjistil jsi, že je nemocná? *Nadzvedne obočí, když začne mluvit o své zkušenosti.* To je dobře, protože tě to nenechám vzdát. Ale nenecham tě dělat všechnu tu práci, když vím, že to tvůj zdravotní stav ještě zhorší. *Namítne a jeho nabídka o tom, že bude dělat jen svou práci, se mu ani za mák nelíbí.* Nech mě ti do háje pomoct. Já teď pomoc nepotřebuju. Ty ano. Aspoň polovinu tvý práce budu dělat já. Polovinu. Furt ti něco zbyde, když jseš tak faličatej. *Kouká na něj neústupným pohledem.* Nebo ty jsi snad nechal svojí mámu dělat svojí práci a pomáhat ti s tvou tvojí? *Nadzvedne obočí, protože je to vlastně úplně stejný případ.* Já si ale taky nepořídim pět dětí, jako ty. Protože to je čirý bláznovství. *Uchechtne se. Ne, že by svoje sourozence neměl rád. Udělal by pro ně cokoliv. Ale v pozici táty by být nechtěl.* Jo, to jo. *Přikývne nakonec.* /Jenže i ty v průběhu času zjistí, že neni o co stát a budou mě nenávidět./

*Ušklíbne se, když vidí, jak Wyatt protočil očima, když mu vzal několik papírů, aby je mohl dodělat. Potřese hlavou.*Fakt by ses chtěl oženit takhle? To ti mám na jednu z nich prostě ukázat?*Zeptá se a povzdechne si.*Doufám, že se zamiluješ a nedá se zamilovat do někoho, na koho prostě ukážeš./Kdyby jo, bylo by to s tebou o dost jednodušší../*Pak ho překvapí, když zjistí, že Wyatt plánuje s jednou dívkou romantickou večeři v mučírně.*Jo, to je pravda.Upřímně po tomhle mě už asi nepřekvapí nic. Další rande chceš rovnou v hrobce? Nebo na popravišti?/To leží ladem ještě déle, jak mučírna a je to dobře./*Pak mu kvůli naléhání řekne, co se s ním děje. Snaží se působit lépe, než se cítí.*Máš právo to vědět, ale je to.. těžký.*Vydechne.*Vím, že naše vztahy nejsou nejlepší a ty teď toho máš dost, ještě spolu se Selekcí. A já ti nechtěl přidělávat další starosti. Když jsem to zjistil o své mámě, pořád jsem na to myslel a trápil jsem se. Snažil jsem se po pohnat doktory, ze kterých se pak vyklubali rebelové.. Nespal jsem kvůli tomu, bylo to hrozné a toho jsem tebe a i tvé sourozence a vaši mámu chtěl ušetřit.*Pokrčí rameny. Myslel si, že to tak bude prostě lepší, když to nebudou vědět.*Asi nebylo.*Uzná.*Nevzdám to, ale svou práci budu dělat pořád. A raději mě neštvi, nebo si jeden den vezmu všechnu tvou práci a tebe nechám zavřít v salonku se všemi dívkami ze Selekce najednou.*Nasadí stejně neústupný pohled. Oba dva jsou Schreave a oba dva tvrdohlaví a stejně rozhodnutí stát si za svým.*Ne, nenechal. My jsme dělali práci s tátou, navíc mi pomáhal tvůj strýc. Ale stejně. Říkám ti, že já budu dělat svou práci a ty zase svou, dobře? Nebudu ti s ní pomáhat. Ale nedám ti ani nic, co mám udělat já.*Nehodlá ustoupit, v tomhle prostě ne. Uchechtne se.*Myslíš, že já plánoval pět dětí?*Nadzvedne obočí.*Camille a Stefan jsou dvojčata, už to bylo nečekané. *Uchechtne se.*A Alessia s Rhiannon byly taky překvápka, i když ta nejlepší, co mě v životě potkala. Prvně jsme taky uvažoval třeba o třech dětech, ale dopadlo to jak to dopadlo a já jsem rád za vás všechny.*Pousměje se.*

Ne, nechtěl bych se tak oženit. *Zavrtí hlavou. Předtím to myslel jen jako ironickou poznámku.* Tak proč v tom případě schvaluješ domluvený sňatky? *Nadzvedne obočí, protože tak nějak přesně to udělal Camille. Ukázal jí na Christopheho s tím, že si ho má vzít.* Na to by mi kývla nejspíš jenom právě ta Polaris, takže uvidim, jak se to vyvine a jestli bude chtít posunout laťku výš. *Uchechtne se a pak z něj konečně vypáčí, co se děje a nemůže uvěřit tomu, že si to chtěl nechat pro sebe.* Jenže teď tu jsou opravdoví doktoři. *Má v plánu si ještě dneska udělat výlet na ošetřovnu a vysvětlit jim, ať pohnou a zachrání ho.* Tati, teď neni vhodnej čas na dohady. Myslím to s tebou dobře. Pomáháš mi celej život. Tak teď mě nech udělat to stejný pro tebe. *Namítne.* Tak vidíš. Stefan mi pomůže, jsem si tím jistej. Teď mě nenávidí, protože jsem zmizel, ale kvůli tobě na to určitě kývne. My to zvládneme, tati. Tak nás nech. Prosím. *Koukne na něj už dost beznadějně, protože odmítá přihlížet tomu, jak se jeho stav zhoršuje a zhoršuje. Pak poslouchá jeho slova ohledně dětí a u toho povytáhne koutky rtů do pobaveného úsměvu.* /Akorát mě bys nejradši přeskočil.. Stefan by byl lepší král../ *Proběhne mu hlavou.*

Tak vidíš.. Takhle máš aspoň trochu na výběr. Všem Schreave to do teď vyšlo, tobě to určitě vyjde taky.*Pokrčí rameny.*/Eathen zbouchl anglickou princeznu.. Takovou pitomost by Wyatt snad neudělal./Když jsem to schválil, bylo to potřebné. Stejně jak zasnoubení Rhiannon, tak i Camille. S Francií a Itálií bylo spojenectví už moc nejisté. Do Itálie se za posledních několik desetiletí od nás nikdo nepřivdal ani nepřiženil a stejně tak s Francií. Tam to bylo někde před sto lety, Damon a Madelaine. /Pokud si to ještě dobře pamatuju./Král Itálie naléhal a vyhrožoval a pak se k němu přidala i Francie. Pro to jsem to prakticky musel udělat. Snažil jsem se najít jinou cestu.*Odmlčí se.*Jenže tu asi někdy není. *Vydechne a podívá se na něj.*Vím, že ty bude lepší král, jak já a tomuhle se určitě dokážeš vyhnout.*Poplácá ho po zádech. Uchechtne se, když se baví o romantické večeři v mučírně a raději to dále nekomentuje.*Jo, já vím. Třeba lék najdou, nezoufejme, dobře? Hlavně nezmatkuj, když to budeš dělat, ničemu nepomůžeme.*Řekne mu a snaží se ho uklidnit.*Já vím, že to myslíš dobře Wyatte. A jsem rád, že mi chceš pomoct./Přece jen mě asi má po tom všem trochu rád../*To ho docela překvapí.*Ale já to zvládám. Vím, že mi moc času nezbývá, teď jsem upřímný. Chceš vědět, co mi řekli doktoři? Mám maximálně rok. Ani by se nedivili, kdyby to bylo méně. A když jsem očividně celej život nebyl dost dobrý otec, jak jste mi dost často ukazovali, chci to teď aspoň trochu spravit, pokud to jde. Nelíbí se mi, jak na tom je naše rodina, rozdělená. A rád bych naše vztahy urovnal. Protože rodina je pro mě to nejdůležitější, i když to tak asi moc nevypadalo. Jste pro mě na prvním místě. Tak mě prosím tě nech aspoň pro tebe udělat tohle. Pracovat pak budeš celý život, ještě si toho užiješ. *Dokončí svůj menší monolog. Pak mu řekne, jak se dostal až k pěti dětem.*Jsem za každého z vás neuvěřitelně rád a jsem pyšný, že jste moje děti. I když z vás všech šedivím. Alessia, ta má románek s klukem z města a mysl, že to nevím.Přitom bere drogy, které jí dodáváš ty..*potřese hlavou.*Camille na dva roky zmizela a vrátila se až teď, kvůli mě.*Odmlčí se.*Ta to o mé nemoci věděla jako první. Našel jsem ji, ve Francii a požádal ji, aby se vrátila, že bychom to mohli mezi sebou nějak urovnat. I když jí to nebylo příjemné, sbalila se a přijela. Jinak bych ji zpět asi nedostal. Nevyčítej jí, že ti to neřekla, požádal jsem ji o to. *Odmlčí se.*Rhiannon spolu se Stefanem ještě nic neprovedli, ale mám pocit, že to přijde.. Nebo snad musela zdědit geny jen po své matce a po mě nemají nic.*Uchechtne se.*Divíš se, že to vím?*Zeptá se jej a je to spíše řecnická otázka, protože ihned pokračuje.*V paláci se jen tak nic neudrží. Váš rozhovor zaslechla nějáká služebná a ihned mi to napráskala, tak jsem jí dal tučnou prémii, aby to nikomu neřekla, protože kdyby se to dostalo ven, nebylo by to pro ani jednoho z vás nic příjemnýho.A já doufám, že je to jen přechodné, tohle období jsme asi měli všichni.*Pokrčí rameny.*/Ale jestli ne, budu muset zakročit./

*Mírně nadzvedne obočí, když jeho táta začne vysvětlovat zasnoubení.* Mě to vysvětlovat nemusíš. *Pokrčí rameny, protože obě, jak Camille, tak Rhiannon, ho nenávidí, takže bude asi jedině dobře, když se od něj dostanou co nejdál.* /Třeba najdou svoje štěstí./ Tati... Oba víme, že lepší král nebudu. *Potřese hlavou.* Já nezmatkuju, jenom... Musí se snažit. *Prohrábne si zoufale vlasy a když slyší, co mu řekli doktoři o tom, kolik času mu zbývá, rychle zavrtí hlavou.* Rok? *Hlesne.* A to říkáš, že na tom nejsi špatně? *Zeptá se ho neuvěřitelně.* Už jsi toho pro mě udělal dost. Nech mě udělat tohle pro tebe. Prosím. *Kouká na něj neústupným, prosebný a zoufalým pohledem zároveň. Když pak zmíní jeho dotaci drog, nadzvedne obočí. Zatne zuby, když slyší, že Camille o jeho nemoci ví.* Takže jsi to před náma tajit dýl jak měsíc? A ona taky? Děláte si z nás oba dva srandu? A zbytek rodiny jako co? Kdybych to z tebe dneska nevytáhl, jak dlouho jsi to plánoval zatajovat? *Dívá se na něj nevěřícně, protože nevěří tomu, že to doopravdy udělal a že jim to zatajil.* Všichni? Přechodný období? Fakt? Tys snad něco bral? *Nadzvedne obočí a pak nad tím potřese hlavou.* To je jedno. Je to moje věc. Můžu si dělat co chci. *Pokrčí rameny a pak se natáhne na stůl a rychle si vezme i jeho papíry. Drží je tak, aby mu je nemohl vzít.* Jdi za mámou. Řekni jí pravdu. A pak se vyspi. Tohle dodělam já. *Kývne hlavou k papírům a pak se vydá ke dveřím pracovny.* Myslím to vážně, tati. Netaj to. Jinak jim to do týdne řeknu já. Mají právo to vědět. Dobrou noc. *Popřeje mu a vydá se k sobě do komnaty, kde papíry ihned odhodí na stůl a pak hodí nejbližší věcí proti zdi. Teprve teď nechá kompletně svojí masku spadnout a dovolí si ukázat tu bolest, beznaděj a slzy, který cítí, když si uvědomí, že jeho táta umírá. A to rychle.*

*Snaží se mu vysvětlit, proč přistoupil na zasnoubení Rhiannon a Camille a pak jen přikývne a nechá to být. Vyčítá si to a má v plánu zasnoubení zrušit, pokud jeho dcery nebudou šťastné. I když je Camille teď těhotná a jak se zdá právě s Chrisem. Zjistil, že se potkali v Paříži a co se mezi nimi stalo a tak nějak doufá, že se do něj jeho dcera zamiluje, stejně jak je Chris očividně zamilovaný do ní.*Budeš lepší král. Budeš přímo výborný král. Když vidí jeho prosebný výraz, povzdechne a musí sklopit pohled.*neudělal jsem toho dost, měl jsem se ti více věnovat, i tvým sourozencům, nebyl jsem dobrý táta a nevím, jestli jím dokážu být.*Řekne tiše. Pak řekne, že ví o tom, jak dává Alessii drogy a řekne, že Camille to ví. Jinak by i sem nedostal. Nechtěla se vrátit, když se ji snažil přesvědčit bez toho, aniž by jí o tom řekl. Ale chtěl s ní strávit aspoň trochu času ještě, dokud nebude pozdě.*Je to dýl, jak měsíc. Když jsem se to dozvěděl, zavolal jsme jí a snažil jsem se ji přesvědčit, pak přijela. Jinak by se tu už asi neobjevila, nemá to tu a ani nás zrovna v lásce.*Povzdechne si.*Tak, jak by to bylo jen možné. Jo ,řekl jsme ti to a podívej se. Už za mě chceš dělat práci, přitom toho sám máš dost a teď by ses měl soustředit na Selekci. Proto jsem nechtěl, aby jsi to věděl. Nechci, aby ses ještě nějak přetěžoval, není to taky dobrý.*Řekne docela zoufale.*Pochopím, když mě za tohle budeš ještě více nenávidět.*Řekne mu tiše. Asi to neměl zatajovat.*Ne, já to nebral. Ale pil jsme, každou noc byl prakticky v baru s holkama, stejně jak ty, vyspal jsem se několikrát s velitelkou rebelů, ze které se pak vyklubala má sestřenice a následně i dovolil její mučení. Taky jsem udělal dost blbostí, za které se stydím.*Sklopí pohled. Když mu vezme papíry, už nic nenamítá a nechá ho být.*/Mou práci dělat nebudeš, už tak toho máš moc../*Plánuje to nějak zařídit, svou práci Wyattovi nepřenechá, Klidně před ním bude předstírat, že je té práce méně. Rozdělí jí na polovinu, sobě nechá méně a druhou půlku práce někam schová, a tak to bude vypadat, že je toho méně.*Řeknu jim to. Dobrou noc.*Počká, až odejde a pak se sám taky zvedne a vydá se do komnaty.*

*akorát míří z kruhovitého salonku, kde se konala jedna porada, do pracovny, aby mohl dodělat ještě nějaké papíry a zítra měl trochu volnější den. Štve ho, co začala vyvádět Catanie, protože samozřejmě nechce, aby odjela. Nikdo z rodiny to nechce. Na sobě má obyčejný modrý oblek. Jakmile dojde do pracovny zamíří k jedné skříni, kde je schovaná flaška Whiskey. Poté zamíří ke stolu, o který se opře. Ani se neobtěžuje najít skleničku a napije se přímo z lahve. Aspoň se mu pak práce bude dělat lépe.*

*Když skončila porada, zašel ještě za Polaris, aby byl chvilku s ní, než půjde do pracovny dodělat papíry. Chce si na sebe vzít část Jacovy práce, když teď bude mít starosti se Selekcí.* /Prosim, tati, jestli na mě koukáš... ať se se mnou nedohaduje, jako já s tebou./ *Proběhne mu v duchu, když míří do pracovny. Už v komnatě si sundal sako, takže má na sobě jenom kalhoty, košili a uvolněnou kravatu. Jakmile vejde do pracovny, uvidí Jace s flaškou whiskey.* Ta byla památeční, pro zvláštní příležitost. *Uchechtne se a dojde blíž k němu.* Já papíry klidně dodělam, můžeš jít. Vezmu to za tebe po dobu Selekce. *Pousměje se na něj a pak se posadí do křesla u stolu.* Jsi v pohodě? Většinou, když chlastáš, umíš se schovat líp.. *Poznamená a nakloní hlavu mírně na stranu.*

*zamířil do pracovny, aby dodělal nějaký papíry a měl tak zítra volnější den. Na sobě má stále oblek, jen kravatu si povolí, jakmile dojde do pracovny. Vezme si flašku Whiskey a napije se rovnou z ní. Na co se obtěžovat se skleničkou? Povytáhne obočí, když tady uvidí tátu a potlačí povzdech, rptožoe vážně nemá náladu na jeho společnost.* Tak to sorry. Určitě jich máš ještě spoustu někde schovaných. *uchechtne se a znovu se napije z flašky.* Ne, ty by ses měl věnovat mámě. Nebo jedný dceři, která utíká z paláce a tý druhý dceři, co nás oba nenávidí. Papíry udělám já. *za tím si stojí a stát taky bude. Položí flašku na stůl, aby si mohl vysvléct sako, které jednoduše odhodí na jedno křeslo a posadí se.* Upřímně doufal jsem, že tady nebudeš a nenachytáš mě, když ti likviduju pamětní zásoby. *usměje se jako andílek,* Znáš moje schovky, jo? To abych si vymyslel jiný..*uchechtne se.*

*Dojde do pracovny, kde objeví Jace přisátého na flašku whiskey, až mu to připomene, jak jako malej cucal láhev s mlíkem.* Pár by se jich tu ještě našlo. *Uzná pobaveně a pak si povzdychne.* S mámou jsem byl teď. Catania už je pryč a Angel... Ta potřebuje vychladnout. Ale na tom posledním večírku se s tebou prý bavila, co jsem slyšel. *Podívá se na něj trochu tázavě, jestli mu potvrdí, nebo vyvrátí.* A ty by sis měl před Selekcí užít aspoň trochu volna. Dodělám to. Vážně můžeš jít. *Kývne hlavou ke dveřím a posadí se do křesla u stolu.* Je to moje pracovna. Schovat se sem je hodně blbej nápad. *Zasměje se a potřese nad ním hlavou.* Vím toho víc, než si myslíš. To, že ti nechávám nějakou volnost neznamená, že jsem pitomej. Navíc jsem všechny ty schovky objevil, když mi bylo tolik, jako tobě. *Pokrčí rameny a natáhne se pro stoh papírů, které leží na rohu stolu.*

*opře se o stůl a užívá si chuti Whiskey. Alkohol má rád, stejně jako drogy. Je to skvělé uvolnění.* Tak vidíš, nemáš si na co stěžovat. *protočí očima a uchechtne se.* Jo, bavila. A taky mi nezapomněla vyčíst opět to zasnoubení a vysmát se za ty šaty, ve kterých jsem musel být. Kdo vůbec takovou blbost vymyslel? *Zeptá se nechápavě, protože z toho večírku má doteď trauma.* Ne, dodělám to já. Tobě už táhne pomalu na 41, takže by sis taky někdy měl dát pauzu, jinak z toho všeho budeš šedivej a plešatej ještě víc, než už jsi teď. *popíchne ho a sundá si sako* Sakra, to mě nenapadlo. Přístě se zamknu. *zamračí se nad svou pitomostí.* Fajn, teď mi trochu připomínáš nějakýho tajnýho agenta. Asi se zachvíli začnu bát, abys nezjistil i tu vraždu jedný komorný, která mě vytáčela. *řekne pobaveně, ale samozřejmě to není pravda. Až tak špatně, aby zabíjel komorné, na tom není. Když ho vidí, jak se natáhl rpo štos papírů a položil si ho před sebe, vezme mu je a položí si je na klín.* Tyhle udělám já a ty doděláš ten zbytek.*kývne hlavou k podstatně menší hromádce papírů na druhé straně stolu.* Jak se má máma? *zeptá se, protože ji pár dní neviděl.*

Tak mi dej aspoň taky. *Uchechtne se a pak pokrčí rameny.* Mně se neptej, netuším. Máme výbor pro vymýšlení akcí, takže nejspíše někdo z nich. *Pokrčí rameny. On sám dává maximálně návrhy na akce, ale většinou je to jedna z věcí, které jdou mimo z něj. A když zjistil, jak se na ten večírek lidi v paláci těšili, protože to je něco úplně jiného, tak nic nenamítal.* Bude v pohodě. Camille trucovala asi měsíc, než zjistila, že Christophea miluje. Pak byla rovnou i těhotná, takže z nasraný saně se stala věčně ubrečená a nostalgická holka. *Pokrčí rameny.* Neříkám, že to bude stejný s Angel, to bych ani nechtěl, ale chtěl jsem tím říct, že se umoudří. *Rozhodně by nechtěl, aby jeho dcera hned otěhotněla po měsíci od seznámení se snoubencem, ale je si jistý, že za chvíli už na ně naštvaná nebude a v nejlepším případě se do svého snoubence zamiluje.* Tak hele, mám pár šedin, ale ty jsou známky moudrosti a vlasy mi nepadaj, takže jsem v pořádku. V nejlepších letech. *Opáčí se sebevědomým úsměvem.* Poslední dobou jsi nějakej zpomalenej. *Poznamená pobaveně, protože schovat se do jeho pracovny, když nechce, aby ho našel, je opravdu pitomej nápad.* Ta už je přesunutá na hřbitov ve svym rodnym městě. *Poznamená naoko bez zájmu, jako by šlo o něco naprosto normálního, ale koutky rtů mu u toho zacukají a on pobaveně potřese hlavou. Když mu vezme štos papírů, zamračí se na něj.* Jenom dneska. *Řekne důrazně.* Naštěstí jsou lidi loajální mně, takže od zítra budou nosit všechny papíry mně osobně a ty se k nim nedostaneš. *Rozhodne a neochotně si vezme tu menší hromádku.* Dobře. I když jí mrzí, že Catania odjela. Máme o ní všichni strach.

Jako otec mi máš jít příkladem, ne po mě chtít Whiskey. *uchechtne se* Měly bychom tam dát někoho rozumnějšího.. *zamumlá si pro sebe.* Jo, ale teta Camille nebyla zasnoubená kvůli válce, ne? *nepamatuje si, že by se o tom někdy někdo zmínil spolu s válkou.* Jo, snad by jednou mohla.. nechci se s ní hádat nadosmrti.*prohrábne si vlasy.* Pár šedin? Vždyť tě máma musela přibarvit, aby nešly vidět a nezapírej to. Jednou mi to řekla. A brzo ti padat začnou. Až sem přijedou ty holky do tý pitomý Selekce a já tě začnu srát s tím, jak se budu chovat, tak ti vypadají všechny. *ušklíbne se. Když mu táta řekne, že je zpomalenej, tak jen protočí očima a nijak to nekomentuje.* Super dík, ušetřil jsi mi práci. *opáčí pobaveně a následně mu vezme štos papírů, takže tátovi zbyde míň práce.* Ne, když budu chtít, tak si vezmu tvoji práci. Tečka. *řekne stejně důrazně.* To je ale nefér! Měl by ses věnovat mámě. Už sis za svůj život udělal dost práce a já ti chci pomoct. Navíc mi to jde rychlejc než tobě. *to je pravda, většinu práce má hotovou dříve než táta.* Taky o ni mám strach. Čekal bych, že spíše zdrhne Angel.. teda ne, že bych to chtěl, ale vzhledem k našim vztahům..*větu nechá nedokončenou.* Taky mám strach, že už se Cat nebude chtít vrátit a zůstane někde pryč v zahraničí. Nebo se jí něco stane a nevrátí se vůbec.. *řekne tišším hlasem.*

Jako syn by ses měl snažit nepřidělávat svému tátovi víc starostí a ne rádoby potají chlastat a brát drogy. *Poznamená a sjede ho starostlivým pohledem. Dělá mu starosti, že jeho syn opakuje jeho chyby. Moc dobře ví, jaké to bylo pro něj, když se snažil spolu se svou sestrou přestat. A vzhledem k tomu, že to zažil na vlastní kůži mu nebude dělat problém poslat Jace na odvykačku.* Třeba budou další akce v pohodě. Tohle byl určitě jenom nějaký výstřelek a nechtělo se jim s ním čekat na apríla. *Pokrčí rameny. Nebyl tam, takže z toho nedělá moc velkou vědu, vzhledem k tomu, že on nepatřil mezi tu skupinu naprosto potupených chlapů.* Ne, to nebyla. Ale na tom tady nesejde. I kdyby se její zasnoubení zrušilo, válka by se rozpoutala. Potřebovali jsme s Francií spojenectví. A to jsme ani nevěděli, co nás čeká. *Sklopí krátce pohled, protože si přijde jako ohromný zklamání. Za posledních 100 let žádný král Illey nevedl tolik válek, jako on. A snad jako první v historii jejich země se mu povedlo i ztratit část území.* Máma mě přibarvila jednou ze srandy a to jsem ani šediny ještě prakticky neměl. Vzala to jako trénink na stáří. Vždyť víš, jak umí být občas střelená. *Zasměje se.* Žádná tečka, Jaci. Nezapomínej, že jsem tvůj táta a ty mě budeš poslouchat. Teď tečka. *Namítne se stejným důrazem, jaký použil jeho syn.* Jo, jenže pak si k tomu sedneš jednou sjetej a akorát se to musí celý předělávat. Udělal jsem za svůj život dost práce, ale ještě mě jí dost čeká. Neplánuju ti korunu předat zas tak rychle, protože sám vím, jak jsem z toho byl tehdy já, když to na mě z ničeho nic spadlo. Mámě se stíhám věnovat, to se neboj. *Opáčí.* Necháš si polovinu z práce, jakou děláš teď. Čas, kterej bys věnoval té druhé, budeš věnovat Selekci. Moje poslední nabídka. *Z jeho pohledu je znát, že dál už smlouvat nebude a že Jace to může brát nebo nechat být. Každopádně tohle je nejlepší nabídka, jakou dostane a nebude neomezená.* Jo, to chápu. Taky jsem to tipoval víc na ní. Ale Angel měla vždycky víc rozumu a citu pro povinnost. *Ví, že jeho dcera možná naštvaná je, ale problémy, které mezi zeměmi už jsou, zhoršovat nebude.* Poslal jsem dva strážce, kteří jí natajno sledují, abych měl jistotu, že se jí nic nestane. Hlavně jí to neříkej, jinak jí už nikdy nenajdeme. *Podívá se na něj prosebně. Doufá, že jí to neřekne a že ho tím uklidnil.*

*celkem šokovaně na něj pohlédne, když zmíní drogy. Netušil, že to táta ví.* A co teď, když to víš? Dostanu přednášku o tom, jak jsem hroznej syn a pošleš mě na odvykačku? Selekce počká pár let, nebo si to vezme jinej příbuznej nebo si to vyřešte po svým, ale hlavní je, že já budu na očistný kůře, zbavíte se mě a za pár měsíců se vrátim jako znovu zrozenej. *řekne vytočeně, protože přesně to od něj teď čeká.* Tati neříkej to takhle. Jak kdybys byl ten nejhorší král. To není pravda. Jsi skvělej král. *řekne pevným hlasem.* /To až budu králem já, tak Illea teprve uvidí, co to je mít hrozného panovníka.* Jasně jasně.. to ti tak budu věřit. *uchechtne se. Spíše věří mámě než tátovi. Má to své důvody.* To už jsou dvě tečky a platí ta první, takže moje. A jsem plnoletej. *brání se.* Fajn, tak když nechceš, tak zdrhnu z paláce, vrátím se za pár týdnů, budu 24/7 sjetej a opilej a nedělat nic jinýho, než si brát do paláce nějaký náhodný holky a užívat si života. Takhle všechno bude na tobě a práce budeš mít dost. To chceš? *zeptá se ho s povytaženým obočím.* Na co se věnovat Selekci? Odtrpim si ty rande, nakonec si vyberu tu s největšíma kozama a tadá, lid má novou královnu. *sladce se na tátu usměje.* To zase jo.. ael to je fuk. Ani jedna by neměla takhle mizet. *ukončí to.* Neřeknu jí to. *slíbí, protože ví, jak by vyváděla, kdyby to zjistila. Poté mu pípne párkrát mobil, a tak jej vytáhne z kapsy kalhot a přečte si pár zpráv v jejich rodinném chatu.* Catanie je v Palomě a Angel chce zdrhnou za ní.*oznámí tátovi.* Někdo by jí měl hlídat, jiank to fakt udělá