Pracovna krále

Nepřestanuuu! *probodne tátu pohledem.* Ale já umim anglicky! Proč jsi na mě zlýý? *zeptá se a vypadá přitom jako malé dítě, které dostalo vynadáno. Pak už se snaží vyvolat satana, ale povede se jim něco mnohem horšího, co ani jeden nechtěl. Zamračí se, když i po něm hodí máma knížku.* To jsme si nezasloužili... *zamumlá.* Misty ne! *křikne vyděšeně, protože nepotřebuje aby po něm letě i druhá knížka.* Ne, božyn je hnusný. *namítne a uraženě si založí ruce na hrudi.* Nojo, vždyť už jdu.. *protočí očima a pak se vrávoravým krokem vydá k dveřím, které ale netrefí a vrazí do stěny těsně vedle nich.* Už i dveře mě nemaj rády. *zamumlá smutně a poté už konečně trefí cestu a vydá se do dvé komnaty,*

*Přijde si jak stohlavá saň, která má chuť spálit vsechmoz sebe zemí. Ale tak kdo by takový pocit neměl, když by viděl na mol syna i manžela. Po obou hodí knížky a když ji Wyatt řekne, že je tlustý tučňák, naštvaně nafoukne rty.* Chceš se vsadit? Klidně to vydržím. *Poté oba dva vyšle do svých komnat, při tom když Jace vrazí do zdi, protočí očima a nasněruje ho do dveří.* Přijdu tě zkontrolovat. A ještě vás jendouz takhle uvidím a všechny vás zkopu do kuličky! A pak se odstěhuju někam do sídla. *Řekne ještě směrem k oběma a následně rychle dojde k Wyattovi, které ho podepře a vydá se s ním do komnaty.*

Pracovna krále, kde lze samotného krále často najít se nachází v 2. palácovém podlaží. Bez vyzvání smí vstoupit pouze královská rodina. Ostatní musí být vyzvání králem nebo princem, aby mohli vstoupit.

*Původně měla Maxe hlídat odpoledne a odevzdat chůvě, která ho pohlídá až do večera, kdy Xavier skončí s prací. Jenže se přiřítila Aideen s tím, že si Maxe poslední dobou moc neužila, a tak by si ho ráda “půjčila”. Nebyla si úplně jistá, zda je to dobrý nápad, ale Aideen umí být přesvědčivá, hlavně s argumentem, že ho pohlídá i přes noc, případně si zavolá na pomoc chůvu nebo zajde za Sim. Vzhledem k tomu, že soukromí si s Xavierem moc neužijí, je to lákavá nabídka. Navíc pokud by byli nervózní, můžou si Maxe kdykoliv vyzvednout. Momentálně ale hodlá využít situace. Už se připozdívá, podle všeho mají mít dávno po poradě, takže je jí doporučeno, že Xaviera najde v pracovně, kde by snad měl být momentálně sám. Přesto samozřejmě zaklepe. Na sobě má jednoduché červené šaty se špagetovými ramínky, sukně volně splývá ke kolenům. Vlasy má rozpuštěné. Počká na vyzvání, aby mohla vejít. Samozřejmě za sebou zavře a věnuje Xavierovi nejistý úsměv.* Tvoje sestra mi ukradla Maxe. *Vysvětlí mu, jelikož ví, že by momentálně měla být s ním.* A mně napadlo, že bys možná stál o společnost... *Dodá a přejde k němu.*

*Pomalu ale jistě dodělává veškerou svoji práci, zbývá jen pár posledních papírů. Poté bude mít volno. Nejspíše se vydá za Christophine, Aideen psala do chat, že si bere Maxwella. Nepočítá s tím, že ho vrátí dříve, než když bude mít hlad a bude čas na to, aby šel spát. No, aspoň bude mít čas na svoji skoro snoubenku. Při té myšlence se usměje. Už za dva dny bude Tribunál, kde zároveň požádá Christophine i o ruku. Nečekal, že se někdy na vidinu svého brzkého zasnoubení bude těšit. Ještě nedávno se jen řečem o svatbě vyhýbal doslova jako čert kříži a teď se nemůže dočkat, než Christophine bude Schreave a už nebude muset každý ráno opouštět jeho komnatu, ale zůstane hezky u něj. Když někdo zaklepe, vyzve jej, aby šel dále a až dotyčný osoba vstoupí, vzhlédne, aby zjistil, že je to právě ta dívka, která si ukradla jeho srdce. Na tváři se mu objeví úsměv.* Ano, četl jsem to v chatu.. Snad nám ho vrátí ještě dneska. *Uchechtne se. A sjede ji pohledem. Musí uznat, že vypadá v těch šatech úžasně. On sám má na sobě tmavě modré kalhoty od obleku. Bílou košili a sako má přehozené přes židli. Ještě si nestihl zajít do komnaty, aby si vzal pohodlnější džíny a tričko. Práci nechá prací, stoupne si a přejde k ní. Hned co je u ní, položí jí ruce do pasu a přitáhne si ji blíže.* Jdeš i pomoct otestovat ten stůl? *Neodolá a poškádlí jí. Pak se skloní a políbí ji, ale hned ji nezačne svlékat, kupodivu.* Mimochodem, v těch šatech vypadáš úžasně. Už jsi si vybrala nějaké i na naši svatbu? *Ignoruje ten fakt, že si by si Christophine měla prvně vybrat to, co si vezme na Tribunál.*

*Po vyzvání vstoupí a jen krátce se rozhlédne kolem. Pracovna byla větší, než očekávala. Byla zvyklá na otcovu malou u nich doma. Tohle by mohl být klidně samostatný pokoj. Samozřejmě ale její pohled přitáhne hlavně muž za stolem.* Vlastně naznačovala, že by ho ráda pohlídala přes noc. Asi touží trénovat kvůli vlastnímu. *Zaškubou jí koutky.* Říkala jsem jí ale, že bys nejspíš nebyl klidný. /A já taky ne./ *Přestože klidná noc zněla lákavě, Max patřil do své postýlky. Je ráda, že Xavier zanechá práce a vyjde jí naproti. Položí mu dlaně na hruď a zasměje se jeho poznámce.* Samozřejmě. Snažím se začít si hledět svých povinností. *Prohlásí rádoby vážným tónem. V Illea news navíc četla, že má kdosi obavy, aby své případné princeznovské povinnosti stíhala. Dost ji to donutilo pohnout nejen s prací do školy, ale víc se vyptávat ohledně toho, co bude mít na starosti, pokud se za Xaviera vdá. Sepisuje si nápady a problémy, jejichž řešení by se chtěla věnovat a snaží se zapamatovat si jména rádců, ale zatím je toho poměrně hodně. Ne nadarmo ale byla workoholik. Spokojeně zamručí, když ji zlehka políbí* Červená se ti líbí? *Zeptá se ho s pozvednutým obočím a přejede mu dlaněmi na ramena, než je spojí na jeho zátylku.* Ne. *Zaškubou ji koutky.* A i kdyby, stejně bys je neměl vidět. To přináší smůlu. *Poznamená. A už vůbec nebude moct vidět ji ve svatební den.* /Bože, je to tak blízko./ *Nečekala, že se bude těšit. Jistě, byla příšerně nervózní, ale zároveň se nemohla dočkat.* Vybral si místo na líbánky? *Oplatí mu vesele.* Anebo se hodláš hned ze začátku vrhnout na naše královské povinnosti ohledně kontrolování nábytku? *Popíchne ho pobaveně, než se od něj odtáhne a přejde ke stolu a té hoře papírů.* Máš toho dnes hodně? *Zamračí se starostlivě. Diví se, že zde nezůstává až do pozdních hodin. Je toho tolik. Ale zatím má přeci jen rodiče a později mu snad bude moct pomoc i ona.*

Hmm.. takže jí o budeme muset vyrvat násilím z náruče až bude odjíždět se svým manželem. *Uchechtne se. Jestli Maxwela Aideen do té doby pustí, bude to považovat za zázrak a zavolá snad i samotnýmu papežovi, aby se na to podíval. Práce je pro něj teď až ta druhá a vydá se raději k Christophine, kterou si za pas přitáhne blíže k sobě.* Tohle by ale pro mě osobně byla docela příjemná povinnost. *Zazubí se na ni a políbí ji.* Copak jsi tak pověrčivá? *Nadzvedne obočí.* Mám očekávat na naší svatbě i další tradice? Jestli mě přimějí zavřít oči s tím, že přijdeš, ale přijde falešná nevěsta, konkrétně můj bratr například v bílých šatech a závojem a já ho skoro políbím.. Vtipný to bude maximálně pro tebe a ostatní. *Snaží se znít vážně, ale jemu samotnému cukají pobaveně koutky rtů.* Vlastně mám pár nápadů.. Slunná Austrálie? Nádherné Španělsko? Pokud sis Itálie neužila ještě dost, klidně můžeme i tam. Nebo na nějaký náš ostrov. Na jednom menším.. No "Menším-ů.. *Naznačí uvozovky.*Máme jen my jeden dům. V domě je sauna, vířivka, několik pokojů.. Bazény.. Pláž nádherně písčitá a od domu jen pár kroků. Na samotným ostrově pár vodopádů.. Byli bychom tam jen my dva. Ani žádní strážci, komorné.. Moc se tam nechodí a zkontrolovat nábytek je tam potřeba více než kdekoliv jinde. *Mrkne na ni a pak se usměje.* Co na to říkáš? *Nejlepší by bylo se rozhodnout v několika následujících dnech. Bude muset ještě obvolat pár lidí, aby to tam připravili, nebo jakoukoliv jejich jinou cestu. *Zrovna ta hromádka, u které stojíš je hotová. *Přejde taky ke stolu a vezme o poznání menší štos papírů. * Už je jich málo.. Jen.. *Spočítá to.*Šest. To docela jde. Navíc tyhle můžu dodělat až zítra. Udělala jsem jich několik navíc abych se nemusel zítra tolik stresovat. I když toho budu mít o poznání méně, chtěl jsem na tebe mít zítra více času.. V sobotu tě požádám o ruku, tak mě napadlo, že bychom si mohli zítra udělat den pro sebe. Klidně ti uvařím večeři, ještě jsem ti nic neudělal a můžeme kouknout na film.*A to, ž rád vař už snad zmiňoval.* nebo si zajít do restaurace, projít město. Jak by si moje královna přála.

Rozhodně, s sebou si ho teda neodveze. *Zasměje se. Maxe si zamilovala a upřímně si ho kradla čím dál častěji. Xavier si nestěžoval a Max byl jedna z mála věcí, kvůli které odložila věci do školy. Pak samozřejmě kvůli Xavierovi.* Jen docela příjemná? *Odtáhne se od něj a zatváří se pohoršeně.* Mám ráda tradice. *Zaškubou jí koutky.* Myslím, že by na to Austin nekývnul, ale byla by to podívaná k nezaplacení. *Uzná pobaveně.* Já se chci jen vdávat v kostele. *Pokrčí rameny. Byla věřící a Xavier to věděl, takže mu muselo být jasné, že to bude požadavek. Ale co tak věděla, stejně bylo ve zvyku brát se v katedrále, tudíž by to neměl být problém.* Ale asi by sis mě měl hlídat. Nepřekvapilo by mě, kdyby Aideen chtěla provést únos nevěsty. *Poškádlí ho. Spokojeně mu naslouchá, ale po jeho slovech má jasno.* Žádný personál? Jen my dva a nikdo jiný? *Ujistí se znovu a v očích se jí potměšile zablýskne.* To zní jako důležitý úkol, někdo by to tam měl zkontrolovat. Podle mě je to jasná volba. *Mrkne na něj a prohlédne si všechny ty papíry na stole.* Šest, které když neuděláš dnes, hodí to k nim zítra další... /A pak další./ *Skousne si nerozhodně ret.* Možná jsem tě neměla rušit. *Předtím jí to přišlo jako dobrý nápad. Vytáhnout ho na chvíli od práce, trochu ho poškádlit, když si to nakráčí přímo do jeho pracovny, vzhledem k tomu, jak spolu žertovali ohledně dotyčného stolu. Ale mělo ji napadnout, že ho tím jen rozhodí, a pak bude mít víc práce.* Požádáš mě už v sobotu? *Překvapeně na něj pohlédne. To jí ještě neřekl. Věděla, že bude tribunál a taky jí pořídil prstýnek, který nyní měla na ruce, s příslibem toho, že jí pak při oficiálním zasnoubení dá další, ale nezmínil se, že to bude již po tribunálu. Srdce se jí rozbuší rychleji.* To jsou dva dny. *Vydechne a bojuje s touhou se zeširoka zazubit. Za dva dny bude každý v téhle zemi vědět, že si ji vybral a ona si vybrala jeho. Za dva dny bude o krůček blíž tomu, aby byl její.* To zní skvěle, můžu tě sledovat, jak vaříš, určitě u toho budeš neodolatelný. *Vzdá boj se svými ústy a usměje se.* Ale nebudu ti moct pomáhat, v kuchyni jsem učiněná katastrofa. *Přizná se a opře se zády o stůl.* Přála bych si … cokoliv z toho. Dokud budeš se mnou. *Natáhne se zamyšleně pro jeho ruku, proplete si s ním prsty.* Je to tak zvláštní, víš? Vždycky jsem měla nějaký plán, a teď prostě... *Pokrčí rameny a zahledí se mu do tváře rozněžnělým pohledem.* Jde jen o to zůstat s tebou. I když vím, že to bude složité. Ale věřím ti. Věřím ti víc než komukoliv. *Naučit se ho milovat bylo snadné, i když si to chvíli nechtěla přiznat. Věřit mu bylo těžší. Ale zvládla i to. Byl jediným člověkem, který měl její kompletní důvěru.*

I kdyby se pro to pokusila, dlouho by ho asi neměla. Ty bys ještě ukradla nějaký tryskáč a letěla za nimi. *Poukáže na to, jak často si krade teď Maxwella pro sebe. On je tedy jen rád, zaprvé za to, že mu s ním někdo pomůže, přece jen má taky dost své práce a za druhé, Maxwell má mámu. I když nevlastní, má mámu, která ho miluje a milovat bude.* Velice příjemná povinnost, kterou bych provozoval dvacet-čtyři hodin denně, ale musíme taky brát ohled na ostatní obyvatele paláce. *Uchechtne se. Neví jak by se rádcům a dalším lidem líbilo, stejně tak samotné Christophine, když by si to rozdávali třeba i uprostřed porady, kde by zkoušeli ten stůl, který je v Kruhovém salonku.* Tohle je snadno splnitelná vzpomínka, vzhledem k tomu, že je to tradice.. Naše svatba bude v velké katedrále, kde budou stovky lidí a bude nás přitom pozorovat celý svět. *Všechny svatby členů královských rodin, obzvlášť, když se jedná o následníka trůnu, jsou dost sledované. A Illea to má ještě zvláštnější tím, že nevěstu si vybral ze Selekce. I když on by nebyl proti, kdyby se měli vzít třeba jen v menším kostele, kde by byla jejich rodina a nejbližší přátelé. Bohužel to nejde.*Klidně ať si ho provede, já si tě najdu, je nechám v nějakým podniku pít a tebe si unesu zase já.. do komnaty, kde tě samozřejmě taky přes práh přenesu. *Usměje se na ni.* A po tak dlouhém dni ti jistě polezou ty šaty krkem, takže tě jich jako ochotný manžel zbavím.. Dáme si společnou koupel a pak se postarám, aby si ještě více byli všichni jistí, že jsi moje manželka tím, že budeš nahlas sténat moje jméno. *Zazubí se na ni. Tahle představa se mu ale dost líbí.* Jen my dva a nikdo jiný. *Sice se mu bude stýskat po Maxwellovi, ale už se domluvil s rodiči, že ho pohlídají. No, oni mu to sami nabídli, konkrétně táta, který Maxwella zbožňuje a nejraději by u ho ukradnul. *Dobře. Hned zítra zavolám pár lidem, aby to tam přichystali. I když tam pak budeme en dva, musí se tam trochu poklidit a dát zásoby jídla a tak. A nevím jak tobě, ale mně osobně se nechce líbánky trávit cíděním pokojů a pak lovení nějaký ryb a sbírání kokosů, protože obchod, do kterýho by sis tam pro potraviny zašla, tam není. *Už si sám sebe úplně představuje jen v plavkách jak stojí ve vodě, klidně tak, aby se k němu co nejblíže přiblížily ryby a on je pak nějakým oštěpem, ručně vyrobeným zabije. * Ne, jsem rád, že jsi přišla. Udělal jsem několik papírů, které mi dali dneska, že se jimi mám zabývat zítra. Zítra mě čeká ráno tak jedna porada a jinak bych měl mít pokoj, když se nic nestane. *Což doufá, že nestane. Jistěže, že kdyby byl nějaký útok rebelů ve městě, musel by to řešit, ale doufá, že se tomu vyhnou.*Jo, v sobotu.. Došlo k menší změně, promiň, asi jsem ti to v tom zmatku zapomněl říct.. Ale hodně lidí si říká, že je to docela dlouhý, hosté ze zahraničí by už taky rádi domů, mají tam taky svou práci, tak se to o týden zkrátilo a místo toho, aby se dělal zvlášť ples na zasnoubení, bude prvně Tribunál a až ten skončí budu mít menší proslov, na jehož konci se tě zeptám, zda si mě vezmeš. *Vezme její levnou ruku a lehce políbí na prsty, přičemž schválně zavadí rty o tem, kde by měl být od soboty jeho prstýnek který pro ni pořídil. * Nemusíš mi pomáhat. Můžeš sedět, popíjet vínko a dívat se na mě. Ale odporučuji ti to nepřehnat, následující den bude přece jen těžký a s kocovinou by to bylo asi těžký. Vím, o čem mluvím. *Nejednou se ještě před Selekcí opil, den před akcí a pak trpěl. Po jejích slovech jí lehce stiskne ruku a usměje se.* Nebudeme to mít lehké. Povinnosti, práce, kterou budeme muset dělat někdy až do noci.. Ale spolu to zvládneme a já i budu pomáhat tak moc jak jen bude v mých silách, to ti slibuji. A stejně tak si budu snažit si na tebe najít co nejvíce času, abychom si občas mohli vychutnat večeři v restauraci, den na pláži, ve městě a nebo jen i tady v paláci. Udělám cokoliv pro to, abys byla co nejšťastnější.

*V tom měl pravdu, Maxe by se jen tak nevzdala. Dalo by se říct, že v ní probudil mateřský cit, a čím častěji s ním byla, tím hůře se jí potom toho drobečka vzdávalo.* A taky samozřejmě existují i jiné důležité činnosti. *Odfrkne si pobaveně.* /Třeba jídlo, spánek, práce, sport... Ještě by se ti s takovou frekvencí ten sex zevšedněl./ *I když u Xaviera jeden nikdy neví.* No jo. *Povzdechne si. Téhle pozornosti prostě neuniknou, ale byla to malá daň za to, že si ho bude moci vzít. Navíc hostina už pak bude o něco komornější a noc je jenom jejich.* Aaah, přenášení přes práh, a pak kdo je tu na tradice. *Zasměje se.* /Navíc to už jsi mě nesl, pokud si vzpomínám./ Ah, a to všechno jen pro moje dobro, jsem dojatá, jakou o mě máš starost a péči. *Zabrouká pobaveně. Je si celkem dost jistá, že to on ji bude chtít co nejdříve odtáhnout do soukromí, a že to hlasité sténání vyžaduje i jeho skrytá majetnickost. Ne, že by hodlala protestovat. Ta představa ostrova zní úžasně. Budou sice každý den volat domů kvůli Maxovi, ale i tak jeden týden jen s Xavierem zní jako ráj.* To je jasné. I když vidět tě lovit oštěpem... to se musí vyzkoušet. *Rýpne si. Kdyby jejich jídlo záviselo jen na tom, asi by za tu dobu pošli hlady.* Hmm, no dobře. *Přesto se cítí trochu provinile, když odvrátí pohled od papírů a zadívá se na něj.* /V sobotu./ *Opakuje si stále nevěřícně v duchu. Celé to tak rychle uběhlo. Namáhavě polkne, když ji líbá na prsty na levé ruce.* Teď ještě abych souhlasila. *Zažertuje, ale je to jen chabý pokus, má pocit, že z ní štěstí musí přímo sálat. Útrpně zasténá a zavře oči.* Jednou, jednou jsem se opila a ty mi to určitě budeš předhazovat do konce života. Ach jo, nečekala jsem, že mě to takhle sebere, většinou piju zodpovědně... *Brání se, tváře jí zčervenají, protože bohužel nebyla ušetřena většiny vzpomínek. Měla jisté výpadky, ale pamatuje si vyhrožování, remcání o zrzkách i to, jak jí slíbím, že to příště bude mít zezadu a tvrdě, když si stěžovala na ty komorné, které zaslechla. Kdyby to bylo na ní, vymaže ten večer z historie. Chytne ho za ruku a upřímně ji dojmou jeho slova. Neodolá a sama mu tentokrát položí dlaně na bok a lehce zatáhne, aby udělal ty dva kroky k ní a ona ho mohla obejmout.* /Pomáhat si budeme navzájem./ Já jsem šťastná. Nikdy jsem nebyla šťastnější. *Ujistí ho a políbí ho. Už nezpochybňuje jeho slova jako předtím. Věří mu, že to myslí vážně a že svým slovům dostojí. Ne, nebude to snadné. Ani vždycky jen růžové. Ale bude to skvělé, jejich společná budoucnost, to věděla.* Takže už žádná práce? *Zašeptá mu téměř do rtů. Budou moct strávit večer spolu. Tedy částečně, musí vyzvednout Maxe. Poslední dny trochu více pláče, takže to asi nebude klidná noc, ale o to spíš by ráda zůstala u něj, aby na to nebyl sám.*

Vedle tohohle je vše ostatní nepodstatné. Teda až na starání se o Maxe.. a Illea by taky nemusela úplně shořet, ale ty jsi pro mě nejdůležitější. *Usměje se na ni. Věci jako jídlo, spánek a tak, to považuje za nepodstatnou věc, dokonce otravnou, protože ho zdržuje od mnohem příjemnějších činností, které může dělat se svou skoro snubenkou.* I tak.. Bude to náš den. Podle nás, teda hlavně tebe. Vybereš si všechno, kytky, jídlo.. Nevím, co vše se tam má vybírat. *Uchechtne se.* Mně se bude líbit cokoliv, co vybereš, pokud mě teda nenavlékneš do křiklavě růžovýho obleku, abych ladil, to bych se možná trochu ohradil. *Ale hlavně chce, aby byla v ten den spokojená ona. Jemu stačí, že si ji bere, jinak je mu to jedno.* Tak tradice jako přenášení přes práh znám i já. A navíc jsem to už jednou udělal a za náš život to udělám vícekrát. Snad je ti jasné, že občas přiběhnu do tvé pracovny a ukradnu si tě jen pro sebe, i kdyby by to mělo být jen na chvilenku, než bychom museli na poradu. *Když tak na ně rádci počkají, ne? Oni přece budou myslet na blaho země, musí mít následníka.. Za to se dá krásně vymlouvat.*Pro tebe jen to nejlepší. *Zazubí se na ni.* Klidně si tam nějaký oštěp vezmu a vyzkouším to, kvůli tobě, ale neriskoval bych to a ledničku nechal pro jistotu i tak naplnit. *V tomhle loven si moc nevěří.. Ale tak, člověk bez jídla nějakou dobu přežije a vody by tam bylo dost. Políbí jí prsty na levé ruce a pak pozvedne obočí.* Neříkej mi, že mi hodláš dát takhle krátce před tím košem. *Snaží se to říct tak nějak vtipem a moc si to nebrat, ale zmocní se jej na chvíli dost velký strach z té představy, že by si to rozmyslela.*Předhazovat do konce života ti to budu, to bych jinak nebyl já.. A náhodou to bylo vtipné. Jak sis stěžovala, že se mi líbí zrzky a ty nemůžeš za to, že nejsi zrzka a pak že jsem na tebe jemný a nedělám ti to zezadu a tvrdě. *Uchechtne se. Kdyby Max nespal v té místnosti, kde byli, tak by se smál na celé kolo. Christophine se může jen modlit, aby si z ní občas neudělal legraci a do džusu jí nepřimíchal vodku. Prvně by jí teda dal něco vědomě, aby byla trochu v náladě a pak ji dorazil tímhle. Musí to udělat přece nenápadně. Oplatí jí objetí a políbí jí do vlasů. Je o dost menší než on, takže si o vršek její hlavy opře bradu a spokojeně se usměje.*To jsem rád. A udělám vše pro to, aby to tak i zůstalo. *Udržet ji šťastnou je jeh priorita. Oplatí jí polibek, který sám trochu prohloubí.* Dneska už ne. Po zbytek večera jsem jen tvůj.

Úplně.. *Zasměje se.* /Takže trošku může?/ Vlastně hrozně moc věcí, ale myslím, že o většinu se postará služebnictvo. Ono naplánovat svatbu za týden není jen tak. *Lidé to často plánují měsíce, u nich se vše ale dost uspíší, a právě proto budou mít po ruce tunu personálu. Předstírá zklamání.* Sakra, fajn, tak ten růžový oblek teda odvolám, no, ale podle mě by ti to v něm nááramně šlušelo. *Zamrká nevinně.* /Lidé by asi vymysleli nějakou šílenou teorii o tom, že jsi gay nebo tak, ale to je vedlejší./ V to vlastně rozhodně doufám. *Stejně jako ho ona občas přijde překvapit jako dnes. Ale na rozdíl od něj to mínila nevinně. I když by si asi nikdy nestěžovala, kdyby se to zvrtlo. Nad jeho nabídkou se zamyslí.* I když raději ne, ještě by sis tím oštěpem probodl nohu a máme po líbánkách. *Poškádlí ho. Svůdně se na něj pousměje, svou pohrůžku rozhodně nemyslela vážně.* Kdo ví... asi bys mi měl připomenout, proč bych měla říct ano. *Zaškubou jí koutky, ale vzápětí jí připomene její opileckou scénku.* To není vtipné, uh, vůbec ne. *Schová si na vteřinu tvář do dlaní.* Na druhou stranu jsem nekecala, neděláš, no ne? *Zkusí to změnit v žert, ale pořád se červená. Kolem něj snad už nikdy nebude moct pít. Svým vyznáním to ale trochu spraví a ona ho obejme, spokojeně zaznamená, jak si opřel bradu o vršek její hlavy. Občas ta malá výška nebyla na škodu.* To nebude zrovna namáhavé, věř mi. *Stačilo by, aby ji takhle objímal. Nikdy nebyla náročná. A nikdy si nemyslela, že se tak bláznivě zamiluje, a heleme se. Možná se chvílemi choval trochu jako idiot, ale byl to její idiot. Něžně ho políbí, ale on sám polibek ochotně prohloubí a změní ho z nevinného na takový, z kterého se jí podlamují kolena a zalévá ji horko. A ta tichá slova pronesená jeho hlubokým hlasem? Zachvěla se. Bylo hrozné, jaký na ni měl vliv.* A co budeme dělat? *Dostane ze sebe lehce ochraptěle.* /Televize, Max a trocha tulení se?/ *Snažila se myslet na to, že byl celý den na nohou a bude chtít odpočívat. Bylo by to trochu snazší, kdyby ji pustil a nelíbal ji předtím tak přesvědčivě.*

Budeš mít k dispozici několik lidí. Všechna květinářství v provincii a dalších několik firem, které zařídí vše ostatní. Moje sestry a máma ti určitě taky pomohou. Vsadil bych se, že hned poté, co se zasnoubíme zaspamují chat s nabídkou, že si zajdete do svatebního salonu, kde vyberete šaty.. Mimochodem.. než s někam, vydáte, pamatuj si, že tě miluju a buď silná, ano? *Obzvlášť s Aideen to teď není jednoduché, když ji ovlivňují ty hormony.. Jednou ho seřvala za to, že v jejím snu jí něco provedl, což ani nemůže ovlivnit, minulý týden zase chtěla okurky a když jí je slíbil tak nadávala, že bude tlustá a nemyslí na ni, nebo tak nějak. * Ehh.. Kdybys vážně chtěla, i ten oblek bych si kvůli tobě vzal, ale raději bych nějaký černý? Modrý? Nebo tavě zelený? *Podívá se na ni s prosícím pohledem v očích, aby vybrala nějaký normální, ideálně z těchto barev a on nemusel vypadat jako Ken.* To je dost pravděpodobný scénář. *Uchechtne se.* To bych si raději vzal pušku a ty ryby střílel. *Střílet ještě umí. Když tak by si holt místo kuřete dávali na oběd racky. Pták jako pták, ne? No.. to raději ne. Je jen dobře, že mu tahle myšlenka proběhla jen hlavou, nebo by se jí určitě Christophine chytla a poukázala na to, že by mohli střelit i toho jeho mezi nohama.* Protože mě miluješ, já tě miluju, máš tu Maxe, budeš královna a taky spolu máme dost dobrý sex, o který bys přece nechtěla přijít.. *Drží ji v pase, ale když tohle řekne, schválně jednou rukou sjede trochu níže, na její pozadí, kde si ji přitáhne ještě více k sobě.* Ale ano, je to vtipné a to dost. *Ať řekne cokoliv, nepřesvědčí ho o tom, že to jak se opila a co říkala vtipné nebylo.* No to nedělám. Je ti to snad líto? *Nadzvedne pobaveně obočí a uchechtne se. Když spal s každou durhou, šlo mu čistě o jeho potěšení, ale u Christophine jeto jiné. Chce, aby e jí to líbilo a užila si to hlavně ona, proto se k ní chová tak, jak se k ní chová. Opře si bradu o její hlavu. Je docela malá, ale to mu ani nevadí. Považuje to za roztomilé a aspoň ji může takhle objímat.* Vím, že ti stačí jen málo, nechceš dárky a tak. Ale budeš si muset holt zvykat. Posílat květiny a drobné dárečky ti budu pravidelně. *I kdyby to měla být jen její oblíbená bonboniéra, či ji měl při obědu překvapit s něčím, co sám uvařil, hodlá jí takhle těšit co nejčastěji. Jejich polibek prohloubí a když se odtáhne potvrdí jí, že dneska už je jen její.* A copak bys chtěla dělat? Můžeme si spolu zajít třeba do vířivky.. Podívat se na film. Nebo klidně ti uvařím i něco teď, pokud máš hlad. Pak asi napíšu Aideen, jestli nám hodlá vrátit Maxe. Nebo otestovat jakou zátěž tenhle stůl zvládne.. *Kývne hlavu dozadu. To poslední řekne jen tak z legrace a pobaveně se usměje.*

Aaaah, začínám mít pocit, že bych přeci jen ještě měla zdrhnout. *Semkne pobaveně rty, když zmiňuje to vše, co bude třeba zařídit. Navíc nikdy nebyla moc na nákupy, takže vybírání šatů pro ni asi bude náročné, ale zase jí nevadí trávit čas s Aideen či třeba Misty. Chytne se za srdce.* Opravdu vzal? Ty mě musíš příšerně moc milovat. *Potřese nevěřícně hlavou. Nic takové by mu neprovedla. Možná nějakou růžovou mašličku jako brož, třeba, čistě pro její pobavení, ale celý oblek nikoliv. Když zmíní, že by ryby raději střílel, ušklíbne se.* Aby sis neodstřelil něco důležitějšího než jsou prsty na noze. *Podotkne.* /To ti nestačilo, že už ti jednou málem odbouchli koule? Osud se nemá pokoušet./ *Škádlí ho ohledně toho, zda řekne ano a při jeho slovech, kdy jí následně sjede dlaněmi na zadek, se rozesměje.* Skoro se divím, že jsi ten sex dal až jako poslední. Ale jo, máš pravdu, to jsou všechno velice závažné důvody. /Snad až na tu královnu./ *Toho se pořád obávala, ale doufala, že bude mít čas se všemu důležitému naučit.* /Ne, není./ *Už nikdy kolem něj nebude pít. Nad jeho dotazem se zamyslí a doufá, že se konečně přestane červenat.* Ne, asi. Myslím, že od tebe by se mi líbilo cokoliv. *Přizná a skousne si ret. Ví, že si s ní dává záležet, vždycky se ujistí, že je připravená a někdy měla dojem, že se trochu držel zpět. Ne, že by si stěžovala, pokaždé se postaral o její uspokojení. Jen chvílemi se bála, zda ho o něco nepřipravuje. Měla totiž dojem, že sex s ním by se jí líbil jakkoliv, ta nepopiratelná chemie a k tomu city, které ji k němu vázaly, by to ani jinak nedovolily.* Rozmazlíš si mě, ty blázne. *Pousměje se nad tou představou. Následně jí však sebere dech polibkem, který prohloubí, až se jí rozutečou myšlenky. I proto se chytá možná tak každého druhého slova.* /Haha. Já ti ukážu, takhle mě rozhodit./ *Trošičku se odtáhla, ale jen proto, aby se mohla zapřít dlaněmi o okraj stolu a vysadit se na něj. Následně ho popadne za košili a přitáhne si ho k mnohem otevřenějšímu a žádostivějšímu polibky. Zakloní se, až na stole téměř leží, jen loktem se částečně zapírá a sám Xavier se tak bude muset o stůl opřít. Nohama si ho přitáhne blíž k sobě a... drobně ale důrazně ho kousne do rtu a přeruší polibek.* Unese mě. A z části i tebe. Odzkoušeno. *Nevinně zamrká a usměje, jako by mu před pár vteřinami nevrazila jazyk do pusy a on teď nestál mezi jejíma roztaženýma nohama.* /To. Máš. Za. To./ *Nebylo fér, aby měl vliv jen on na ni.* Takže cože jsi to říkal? Večeře? Skvěle, umíráám touhou vzít něco do pusy... *Dodá ještě schválně dvojsmyslně.* /Zkazil jsi mě, Xaviere Schreave, ale doplácet na to budeš ty sám./

Do deseti minut bych tě našel, přivedl zpět a dal se do přesvědčování toho, aby si to ještě rozmyslela. A přesvědčoval by ji nejrůznějšími způsoby, které by ho napadly. Většina se ale stejně týká postele..* An, vzal a jistěže tě miluju. Jinak bych tě neplánoval za dva dny požádat o ruku. *Poukáže na ten fakt, že za dva dny budou snoubenci jako by na to mohla stihnout zapomenout. A sice by si připadal divně, ale klidně by se na tu svatbu do růžova obléknul, kdyby ji to potěšilo.* Náhodou střílet umím dost dobře a stejně tak šermovat.. Některé věci se budoucí král naučit musí. *Pokrčí rameny. Stejné je to i s jízdou na koni. Sice se teď využívají auta k přepravě, ale tak nějak se to od něj očekává. Přece jen, když někam člověk dojede na koni, působí to vznešeněji a on bude král.* Tak nechci na tebe působit tak, že myslím jen a pořád na to jedno. *Uchechtne se. Sice tohle musí být už Christophine jasné, ale tak to je jedno.* Když jsem spal s každou durhou holkou, před Selekcí.. šlo mi o to, abych dosáhnul uspokojení já. O ně jsem se nezajímal. Když jsem s tebou chci, aby sis to užila hlavně ty. Mě zatraceně dost dobře uspokojuje jen to, když sténáš moje jméno a já vidím tvůj obličej, když dosáhneš vrcholu. Vypadáš strašně sexy. *Bude ji rozmazlovat jak takhle v posteli, tak i květinami a dárečky.* To mi nevadí. *Zazubí se na ni. Podle něj si zaslouží jen to nejlepší a taky vše, co si přeje. A on jí to hodlá dát. Když se tak najednou položí na stůl a přitáhne si ho k sobě, překvapí ho to, ale za chvilku už jí tne polibek opětuje. Vklíní se mezi nohy a rukama zapře o stůl vedle její hlavy. Jednou rukou jí pohladí po stehně a jede po něm výše, takže jí dost vyhrne ty červené šaty. Zasténá, když ho kousne do úst.* Podle mě bychom ale měli pokračovat v zkoušení.. *Řekne zhrubělým hlasem a očima potemnělýma touhou po ní.*/Napadá mě jiná věc, kterou by jsi mohla vzít do pusy./*Schválně se k ní skloní a začne jí líbat na krku. Jeho značky už docela vybledly za ten skoro týden, takže se je rozhodně obnovit. Jeho ruka, která jí vyhrnula šaty až nahoru k bokům se teď dostane pod její kalhotky, kde ji začne dráždit na jejím citlivém vrcholku. Po chvilce se rozhodne pro svoje ústa najít lepší využití. Kalhotky jí rychle stáhne a hodí do křesla. Snad je tu nezapomenou, nebo se rádce, který zítra ráno bude vyzvedávat hotovou práci bude dost divit. Políbí jí na podbřišek a na vnitřní stranu stehen, než ji začne pomalu uspokojovat. *

*Nad tím už se zvládne jen smát.* Fajn, prostě si tě vezmu. *Shrne to nakonec pobaveně. Stejně to měla v úmyslu.* Naučíš mě taky střílet, anebo by ses pak až příliš být o ty své královské klenoty? *Pozvedne obočí, ale vlastně by se ráda naučila střílet. Je to užitečná dovednost, zvlášť když vezme v úvahu rebely. Dalšími slovy ji znovu rozesměje.* Jo, jasně, však já vím, do hlavy se ti vleze i pár dalších myšlenek, Max, něco málo ohledně práce, koníčků a rodiny, a pak je tam jedno obrovské místo s nápisem sex. *Škádlí ho. Jeho sexuální apetit byl rozhodně dost znatelný, ale upřímně s ním neměla problém držet krok. Stačilo pár slov a doteků, aby ji správně naladil, ale to on už moc dobře tušil.* /Příliš mnoho informací./ *Začínala mít pocit, že se naučila o takových věcech mluvit, ale on ji vždycky uvedl z omylu. Tváře jí opětovně znachověly a už se kvůli tomu ani nedokázala cítit trapně, protože jinak by nedělala nic jiného.* Taky chci, aby sis to užil, víš? *Což snad dost dokazovalo, jak se zachovalo v domku na stromě.* /Říkám, blázen./ *Ale z toho rozpustilého úsměvu jí poskočilo srdce. Milovala vidět ho takhle bezstarostného a šťastného. Když se poznali, měla dojem, že je to z velké části jen maska, způsob, jakým se naučil chovat, ale tohle bylo nádherné a upřímné. Rozhodne se mu oplatit to, jak ji vyvedl z míry, přestože věděla, že předtím jen žertoval. Zrychlí se jí tep, když jí vyhrne šaty, ale stále myslí na svůj plán. Skousne mu ret, a když zaznamená zasténání, schválně přestane. Cítí jeho erekci a ví, že má vyhráno.* /Mýlka./ Ah, neměli bychom... *Zbytek věty zanikne v zajíknutí, když ji políbí na krku. Vzápětí však naklání hlavu, aby mu usnadnila přístup. Kousek na chodbě jsou přeci stráže. A tohle byla pracovna! Nikdy si doopravdy nemyslela, že by si to tady rozdali, ale … ach, ano, jeho doteky ji rychle vyváděly z omylu.* Xaviere... *Zavzdychala a vjela mu prsty do vlasů. Netuší, co má v úmyslu, když ji zbaví kalhotek. Čekala, že dál využije prsty, anebo si ji vezme rovnou, jenže on se ji rozhodne potrestat tím nejlepším způsobem. Zadrhne se jí dech, když ji políbí na podbřišek a celá se zachvěje, když to stejné zopakuje na vnitřní straně stehna. Tohle ještě nezkoušela a ona celá hořela nedočkavostí i zahanbením. Ale pak už ji netrápil a ústy se věnoval těm nejcitlivějšími místům.* Panebože... *Boky se jí smýknou samy od sebe ve snaze oddálit se toho slastného utrpení, až ji musí přidržet, pokud chce, aby držela na místě. Zapomíná absolutně na všechno, kromě toho pocitu, který v ní vzbuzuje. Kdyby věděla předtím, že jeho ústa dokážou TOHLE.* Prosím... *Téměř zavzlyká. Bez rozpaků si ho přitahuje blíže, volnou rukou omylem smete pár papírů ze stolu, ale sotva to zvládne vnímat. Vychutnává si ji tak pomalu, dělá to naschvál za to, jak ho provokovala?* O-omlouvám se... Xaviere... *Zasténá znovu netrpělivě. Toť vše zbylo z její snahy mít pro jednou navrch.*

No vidíš jak to jde. *Zazubí se na ni pobaveně. Jestli si někdy myslela, že by ji nechal jen tak jít, byla by hloupá. Miluje ji a nechce se jí vzdát. Bojoval by o ni a snažil by se zjistit, co se děje, aby to mohl spravit.* Klidně tě střílet naučím, ale budeš opatrná a dělat, co ti říkám, ano? Nechci, aby se ti něco stalo, když už budeme moct být za chvilku konečně spolu. *Starostivě se zamračí. * Hele.. jsem chlap, jasně že my prostě myslíme převážně na to. Ale nemůžeš se mi divit.. Jsi nádherná, sexy a ještě mě ráda provokuješ. Je strašně těžký od tebe udržet ruce pryč. *Pokrčí rameny. Spíše je to nemožné, než jen "strašně těžké". Navíc je přece Schreave a ti se značným sexuálním apetitem dost vyznačují.*Ale já si to užívám. Miluju tvoje steny, to jak se při tom tváříš, jak se kolem mě stahuješ, když jsem v tobě.. *Rád ji takhle škádlí. Její růžové tváře se mu strašně líbí. Doufá, že se nikdy úplně nezbaví téhle tendence se červenat, ani i když během manželství bude téma sex asi dost probíraná věc u nich. Když ho přitáhne k sobě, nenamítá, třebaže ho to prvně docela překvapí. Oplácí jí polibek a jakmile se ona odtáhne a snaží se to předvést vše jen do vtípku, on se rozhodne pokračovat. Navíc ona ani neprotestuje, řekl by, že spíše naopak.* Nepokračuj, ano? *Rychle ji přeruší, když začne větu "Neměli bychom". I přes to vše si ale uvědomuje, kde jsou a tak ji rychle zbaví kalhotek, aby ji mohl začít uspokojovat. Ruku jí dá na bok, aby si ji přidržoval a mohl pokračovat ve svém počínání. Když má pocit, že ji docela dost potrápil, sám si rychle sundá kalhoty i s boxerkama. Připravený je dost, ona to sama koneckonců cítila. Rychle spojí jejich těla a usměje se nad její reakcí. Do jejího těla začne přirážet, zatímco si od ní krade krátké polibky. Rukama se zapírá u její hlavy a sám potichu sténá její jméno, pořád dokola. Krotí se, protože kousek od nich na chodbě jsou strážci. Jak by si ale teď přál byt ve své komnatě, kde ani výjimečně není Maxwel, takže by se takhle tišit nemuseli.*

/Ty jsi fakt neuvěřitelný./ *Ani neví, kdo z nich je víc tvrdohlavý. Ale je ráda, že se přes to oba přenesli a alespoň si dokázali přiznat vlastní city, protože si nedokáže představit, že by Selekce nedopadla přesně takhle. Nechtěla nikoho jiného a rozhodně nechtěl nikoho jiného pro něj. Už může jen počítat dny do doby, kdy to oficiálně stvrdí, ale každý bude vědět, že k sobě patří.* Budu. *Nadšeně jí zasvítí v očích. Jasně, mohla by poprosit někoho ze strážných, ale to by pak Xavier žárlil. Navíc se raději bude učit s ním, je to další chvíle, kdy si ho bude moct na chvíli ukradnout. Stále se usmívá, ale její tváře naberou sytější odstín při tom, jak ji dál provokuje. Jak ráda by se toho protivného zlozvyku zbavila.* A ze všeho nejraději mě přivádíš do rozpaků. *Dostane ze sebe ztěžka. I proto se mu to rozhodne v žertu oplatit, jenže jako vždy se jí to i nyní vymstí. Xavier jednoduše není muž, kterého je radno škádlit. Pokusí se ho zastavit, ale on ji umlčí, a aby byla upřímná, nějak se jí přestává chtít přestat. Ví, že by rozhodně neměli, protože by někdo mohl přijít, a protože chodbu hlídají stráže, ale momentálně se jí to vše postupně vypaří z hlavy. Jak by taky ne, s těmi ústy umí divy. Mělo ji to napadnout, když tak dobře líbá, ale ach, tohle bylo mnohem, mnohem lepší. Udělala by cokoliv, řekla cokoliv, aby ji přestal napínat. Naštěstí to zabere a on neztrácí čas, místo toho do ní pronikne a utlumí její hlasitý sten krátkým polibkem. Položí mu dlaně do pasu a ačkoliv se snaží krotit, stejně jako jemu jí z úst vychází trhané vzdechy a tlumené steny, když do jejího těla začne přirážet. Když v odpověď zasténá její jméno, napne se a stáhne poševní stěny kolem jeho délky. Ta rozkoš je příliš, cítí, že napětí v jejím těle se stupňuje, zatímco jeho přírazy se zrychlují. Prohne se v zádech a obmotá mu nohy kolem pasu, aby si ho přitáhla blíže. Věděl už přesně, jak na ni, kdy přidat, kdy se k ní přitisknout, anebo zda jí dopomoc k vyvrcholení pár cílenými pohlazeními. Dnes to však není třeba. Na to je až příliš vzrušená vším tím adrenalinem. Brzy ztratí kontrolu a dosáhne vrcholu. Když konečně znovu zvládne myslet, je jí jasné, že navzdory snaze budou stráže moc dobře vědět, co se tu dělo. Stůl pod jejich pohyby lehce vrzal a oni sami se rozhodně nedokázali krotit tak, jak by si přáli. Nehledě na to, že byla rozcuchaná a nezvládne kolem nich projít, aniž by se nečervenala. A bylo jí to celkem fuk.* Ale... teď bych si tu večeři vážně klidně dala.... *Řekne mu zadýchaně a zaškubou jí koutky.* /A pak možná druhé kolo a koupel. A vyzvedneme Maxe a půjdeme spát./ *V její hlavě to zní dokonale. Upřímně se nemohla dočkat, až tohle bude oficiálně její život. Spousta práce, jistě, tlaku a nebezpečí. Ale i spousta zábavy a lásky. Ne, rozhodně by neměnila.*

*Klidně jí střílet naučí, teda pokud mu slíbí, že bude opatrná. Za dva dny jí požádá o ruku a za týden se vezmou, nemusí se jí hned něco stát. Nejlepší by bylo, kdyby se nějakým zraněním vyhýbala nadosmrti. On sám bere jako svou povinnost ji chránit a klidně na to nasadí svůj život, pokud to bude potřeba. * Tak dobře, někdy tě to naučím. *Usměje se na ni. Provokuje ji dále a jak sám chce, její tváře nabírají čím dál více sytější červené barvy.*Jo, to mám vážně rád. Ale nemůžeš se mi divit, jsi takhle naprosto rozkošná. /I když je ještě jedna lepší činnost, při níž má tváře lehce červené a zrychleně dýcháš../ *Je mu jedno, že jsou v pracovně, kam mlže někdo přijít. Teď by asi teda nepřišel, protože uslyší zvláštní zvuky, které odtud jdou a i její protesty umlčí polibkem. Má možnost protestovat i dále, ale jak jde vidět, ani jí samotné se nechce. Musela mu dát za pravdu, že cesta do komnaty je nemyslitelná. Sic je to jen kousek stejnou chodbou, momentálně se mu to zdá vzdálenostně stejně jako cesta na druhý konec světa. Prvně ji chvilku uspokojuje a trápí, než začne být až moc slastně rozbolavělá. To se smiluje, jak nad ní tak i sám nad sebou, jelikož on má napnuté kalhoty už dlouhou dobu. Pronikne do ní a zatne zuby, aby nehlas nezasténal. Miluje jak vzdychá, jak má slastně přivřené oči a její nohy ho objímají v pasem díky čemuž si ho přitáhne blíže. Pomalu začne zrychlovat svoje tempo. Když dosáhne svého vrcholu ona, naposledy přirazí a ve slastném uvolnění zavře oči. Chvilku jen mlčí a nechá zklidnit svůj dech. Jejich těla rozpojí a usměje se na ni.* Jak si přeješ. Tohle byl jen předkrm.. V kuchyni si dáme hlavní chod a v komnatě zase dezert? *Je na ní jak ten hlavní chod pochopí.. Ale co myslí tím dezertem je asi jasné.* Oblékne se, což netrvá dlouho a vzpomene si na její kalhotky, který ji podá.* Kdyby to tu zůstalo, nějaká komorná, která by sem šla poklidit by se asi dost divila. *Uchechtne se.*/Nebo ani možná tolik ne../ *Spíše by roznesla drby.* Když jsou oba dva oblečení, ještě si ji k sobě přitáhne a políbí ji.* Objednáme si něco nebo ti mám uvařit? *Nato, aby si vyšli do restaurace je už docela pozdě, takže snad příště.*

*Netušila, že ho přesvědčí tak snadno ohledně střílení. Trochu čekala námitky, že to nepotřebuje nebo si ublíží, ale je ráda, že se tomu vyhli.* /To teda nejsem./ *Na oplátku mu vrátí jeho předchozí škádlení a brzy už je bez kalhotek a tiše sténá jeho jméno. Jak se to stalo? Vlastně už ani neví, začíná mít dojem, že s ním se věci jednoduše zvrtnou samy. Ani ona od něj nedokázala držet ruce dál a to ani přestože si mohla svou provokaci schovat až do komnaty. Pozdě litovat. Na druhou stranu vlastně ničeho nelituje. Cítí, když sám zastane jen chvíli po ní a dosáhne vlastního vrcholu. Hltá jeho tvář pohledem, bože, jak milovala, co s ním zvládla udělat. Rozhodně nikomu už nikdy nedovolí, aby ho viděl takhle odhaleného a spokojeného, byl to zatraceně hříšný pohled jen pro ni. Narovná se do sedu, když se od ní odtáhne a rozpojí tak jejich těla.* Co když mám vážně hlad a dala bych si tebe druhý předkrm, než nám uvaříš hlavní chod? *Zeptá se se šibalským úsměvem. Měla by mu oplatit to mučení, kterému ji svými ústy vystavil. Fajn, asi byla dneska moc v ráži. Co bude Xavier dělat, až bude těhotná? V tu dobu se prý u spousty žen chuť na sex klidně i ztrojnásobí.* /Tak ho holt nepustím z postele a kralování bude muset počkat./ Hmm, dezert, miluju dezerty. *Zazubí se rozverně. Není divu, je nadopovaná endorfiny a maximálně spokojená. Xavier se začne upravovat, tak se pokusí o to samé, ačkoliv její vlasy jsou pořád jeden velký chaos, a tak trochu neví, kam se podělo její spodní prádlo. Tuhle krizi naštěstí vyřeší Xavier.* Drby budou tak i tak, ale spíš se bojím, by ses k nim ochotně přihlásil. *Odfrkne si pobaveně.* Nějaký reportér by se tě zeptal, co je pravdy na to, že sis se svou vyvolenou užíval v pracovně a tvoje by byla ve stylu "všechno, závidíte?" *Zhodnotí to a dost možná i přesně. Nu... Možná by to neřekl do novin, ale rodině určitě jo. Oplatí mu polibek a vezme ho za ruku.* Tak co kdybychom si teď objednali a zítra mi uvaříš, hmm? *Přeci jen už je celkem pozdě. Ale na jeho kuchařské umění se těšila a tentokrát ne dvojsmyslně... nu, možná trochu. Každopádně to do komnaty bylo blíž, a tak s ním opouští pracovnu i nebohý stůl.*

*Uchechtne se.* Chceš se zapřít rukama o kuchyňský stůl, abych ti to mohl dělat zezadu a tvrdě? A tentokrát se ani nemusíš opít, abys něco takovýho chtěla? A to jsi byla takový andílek, když jsi přijela.. Vážně na tebe nemám dobrý vliv. *Ne, že by si stěžoval, tahle ta Christophine se mu možná naopak líbí ještě více, než ta nevinná, která si ani nechtěla přiznat city, které k němu cítí. Ale to jí snad ani vyčítat nemůže, když dělal v podstatě to samé.* Dezert je to nejlepší.. Můj oblíbený dezert jsi ty. Chutnáš tak sladce. *Mrkne na ni. Trochu se upraví, má to teda snažíš, než Christophine. Sice mají oba dva pomačkané oblečení on aspoň nemá tak rozcuchané vlasy. Jen si je lehce projede rukou a už je v pohodě.* A proč bych se k nim neměl dobrovolně přihlásit? Lepší udělat to, než je nechat si domýšlet, že to chci ututlat a byl jsem tu s někým jiným, než s tebou. *Pokrčí rameny.* A jo, s tím reportérem máš pravdu. *Uchechtne se.* Ale snad každej chlap mi musí závidět, když vidí jak nádhernou ženu si budu brát. *Usměje se na ni. Ještě než se vydají pryč, ukradne si od ní polibek.* Klidně můžeme. *Přikývne. Přece jen je dost pozdě a tohle bud rychlejší. Proplete si s ní prsty a ruku v ruce s ní vyjde z pracovny. Poházené papíry ať si ten kdo tma přijde vysvětlí jak chce.*