Pracovna krále

*Když slyší jeho vytočený tón, povzdychne si a položí mu ruku na rameno.* Nedělej ze mě někoho, kdo bere svou rodinu jako povinnost. Přece víš, že jste pro mě všichni nejdůležitější, že ano? *Nadzvedne obočí.* Sám jsem drogy v tvých letech bral. A namočil do toho i Alessiu. Zvládl jsem s tím přestat sám, protože mi došlo, jaká blbost to je a že to všem akorát škodí. Byli jsme v tom spolu s Aless a přestali jsme spolu. Ale ještě teď po těch letech mě občas chytne hroznej absťák, Jaci a není to rozhodně jednoduchý. Prosím, přestaň s tím sám od sebe, dokud to ještě jde. Nechci, aby ses trápil. Nechci a nebudu sledovat, jak se ničíš. A představ si, jak to ublíží mámě, až to jednou praskne a ona se to dozví. A ono to rozhodně praskne. A pak už se s tebou pověst drogově závislého nástupce trůnu potáhne po zbytek života. *Podívá se na něj starostlivě. Neříkal o tom Polaris, protože jí nechce stresovat, ale poslední dobou si pohrává s myšlenkou jí to říct, aby Jace ona sama přesvědčila, že má přestat. Jinak se doopravdy uchýlí k tomu, poslat ho na odvykačku. Reakci veřejnosti by řešil potom. Doteď si pamatuje, že jedna z posledních věcí, které mu jeho táta řekl, byla ta, že rodina je to nejdůležitější. Že je daleko důležitější, než kralování.* O tom se dohadovat nebudeme. *Ukončí hádku o tom, jaký je nebo není král, radši hned než se stihne rozjet, protože si oba budou dál myslet svoje.* Věř si čemu chceš. *Uchechtne se.* To, že jsi plnoletej nějak ruší naše krevní pouto? Budu tvůj táta do konce života. Tvoje plnoletost na tom nic nemění. *Pokrčí rameny.* To jsem neřekl. *Potřese hlavou.* Tak uděláme dohodu... *Podívá se mu do očí a v těch jeho probleskne pár jiskřiček.* Jestli tak moc chceš 100% své práce......přestaň brát drogy. Vydrž tři týdny čistej a vrátím ti všechnu tvojí práci. Jakmile se k drogám vrátíš, zase ti jí seberu. *Pokrčí rameny nad tím, jak prosté to je, protože v tom skutečně není žádný háček.* Tak to jsme mohli rovnou nechat všechny holky, aby poslali fotku a číslo podprsenky... *Poznamená a protočí u toho očima.* To chceš skončit po zbytek života s holkou, která bude mít v hlavě prázdno? Která tě třeba nikdy nedovede rozesmát? Se kterou si život užiješ? Se kterou budete mít společný koníčky? Na kterou se budeš moct spolehnout? Vážně myslíš, že ty největší prsa znamenají automaticky, že ta holka bude skvělou královnou a hlavně pro tebe nejlepší manželkou? *Zeptá se ho s nakrčeným obočím.* To máš pravdu. *Přikývne a pak začne vibrovat mobil i jemu, takže ho odemkne a přečte si zprávy v rodinném chatu. Když čte zprávy od Angel, polije ho horko. Nepočítal s tím, že to někdo zjistí, hlavně někdo z rodiny a ještě takovýmto způsobem. Nasucho polkne a mobil natvrdo vypne, protože to nedokáže číst a nechce, aby to jeho rodina zjistila přes chat. Radši se zase začne dívat do papírů, i když vůbec nevnímá písmena, který jsou na nich natištěná.*

*je mu jasné, co teď jeho otec udělá a už teď ho to vytočí. Potlačí ucuknutí pod jeho dotekem, protože ho to dost vytočilo.* Jo, vím, ale ten pohled a tón hlasu, jakýms to řekl byl fakt milej. *řekne ironicky a uhne naštvaně pohledem.* Co já vím, tak teta Alessia nezačala kvůli tobě, ale byla skoro stejná jak Steph a furt lítala někde ve městě a akorát na sebe chtěla nějak upozornit. *Zná svou sestřenku a ví, proč a co dělá.* Mámě to neříkej. Prosím. Nechci jí ublížit. *mámě by opravdu nerad ublížil a je mu jasné, že právě tohle by jí ublížilo.* Fajn, jak chceš. STejně si myslím svoje. *nebude se s ním dohadovat, ale názor měnit také nebude.* Ale nebudu pořád dělat každou blbost, kterou nařídíš, jako by mi bylo devět. Mám svý práva. *stojí si za svým.* Tak co jiýho tím tedy naznačuješ? *Zeptá se s povytaženým obočím. Když uslyší o dohodě, opře se pohodlněji do křesla a čeká, oc z něj vypadne.* Tři týdny. Tři týdny budu čistej, víc ani ránu. A necháš mi moji práci dokud budu chtít. *Řekne pevným nesmlouvavým hlasem.* Jo, to mohly. Bylo by to jednodušší. *potvrdí jeho slova.* Ne, to si nemyslím ale to chcete, ne? Abych vám zařídil královnu a pokračování rodu. A manželství a láska je mi někde a to ty víš. Já neumím a nejsem schopnej milovat a už vůbec ne založit milující rodinu, kde budu dobrým otcem. Selekce není kvůli lásce. Je to pro pobavení lidu a ujištění, že budeme mít nástupce a královnu. Už si to konečně všichni přiznejte. *řekne a jeho hlas už není tak naštvaný a hlasitý. Mluví tišeji, ale z jeho slov jde cítit odpor a nenávist k Selekci a celé té šarádě ohledně toho. Poté mu začne vibrovat mobil, a tak si přečte všechny ty zprávy, které ho okamžitě ještě více vytočí.* Takhle to dál nejde, tati. Angel si ho vzít nemůže, do prdele. Nenechám svou sestru trpět s někým, kdo jí vyčítá tohle. *odhodí mobil naštvaně na stůl.* To zasnoubení se musí zrušit. *řekne pevným hlasem.* A takhle tu práci neuděláš btw, Měl by ses na to soustředit.

Promiň. Měl jsem to říct jinak. *Omluví se mu a pak potřese hlavou.* Alessia sice do města utíkala, ale já jí drogy ukázal jako jeden z prvních a pak jsem jí zásoboval. A rozhodně to nebyla obyčejná a povrchní touha po pozornosti. Bylo to daleko složitější. *Potřese hlavou.* Jednou se to dozví. Ode mě, od tebe, nebo od někoho jiného... Takže máš měsíc na to, abys s tím skončil, nebo jí to nějak řekl. Jinak jí to řeknu já. Už to před ní tajím dost dlouho a nechci jí zklamat ani já. Chci k ní být upřímný a jednat s ní narovinu. *Pokrčí rameny. Dost ho ničí něco před svou manželkou zatajovat, takže jí říká prakticky všechno, ale s tímhle chtěl počkat.* Vím, že máš své práva. A ty doufám víš, že bych po tobě nikdy nechtěl blbosti, co bych ti nařídil jen tak na truc. Vždycky se snažím ti poradit co nejlépe. Chci, aby ses měl co nejlíp. Jsi můj syn a já tě mám rád. Přece si nemyslíš, že bych byl tak dětinský a nějak tě omezoval jenom protože mě to napadlo v noci před usnutím? *Povytáhne obočí.* Nic jsem nenaznačoval. Jednoduše ti chci všechnu práci krále předávat postupně potom, co ukončíš Selekci. Když jsem já přišel o tátu, všechny povinnosti na mě spadly z minuty na minutu. A do toho jsem ještě pořád dokončoval Selekci. Bylo toho strašně moc. Nechci, aby to pro tebe bylo takové. *Pokrčí rameny.* Jaký by pak měly ty tři týdny smysl, kdyby se to potom vrátilo do starých kolejí? Tři týdny, během kterých se zbavíš všech zásob a zůstaneš čistej, a dostaneš svojí práci. Jednou si seženeš další drogy a sjedeš se, tvojí práci si zase vezmu. To je fér, ne? Něco za něco. *Sleduje pozorně jeho reakci a u toho nakloní hlavu na stranu.* Nechci, abys nám zařídil královnu a mě vnouče. Chci, abys našel stejné štěstí, jako já v tvé mámě. Taky jsem si předtím myslel, že nejsem schopný milovat, ale ona mě to naučila. Tebe to taky jedna z nich naučí. Jsem si tím jistý. *Pak mu začne vibrovat mobil a on si přečte ty zprávy, při kterých ho polije horko a on nasucho polkne a mobil natvrdo vypne.* Není jiná možnost, Jaci. Jinak by umřelo na frontě daleko víc lidí. *Namítne potichu, protože díky zprávám Angel ztratil jeho hlas jakoukoli sílu. Nedokáže se na svého syna podívat. Sleduje jenom papír před sebou, na který nedokáže zaostřit.* Nechceš... Nechceš si vzít práci k sobě? Já.. Budu se líp soustředit, když tu budu sám... *Musí si odkašlat po prvním slově, protože mu nebylo moc rozumět. Ale vzhledem k tomu, že myšlenkami je v tom okamžiku pár let dozadu, když nakonec přikývl na vraždu dítěte, které nakonec přežilo a odnesla to jeho matka, je překvapivé, že ze sebe nějaká slova vůbec dostal.*

Já nikomu nic nedávám. *Ujistí ho.*Ale když jí to řekneš, tak jí to taky ublíží. *namítne.* Nemyslím, ale když vím, že mám pravdu, tak se s tebou budu dohadovat a hádky ukončovat nebo mít poslední slovo nehledně na to, jestli jsi můj rodič nebo ne. *pokrčí rameny.* Jenže já ti chci pomoct, protože vím, že sis toho už zažil dost a podle mě si zasloužíš trochu zvolnit, tati.*stále si stojí za svým a taky si za tím stát bude.* Fajn. Pokusím se s tím přestat. *Řekne poraženecky a rozhodí přitom rukama.* /Budu je brát jen když nebudu v paláci nebo to vymyslím nějak jinak./*pomyslí si.* Nenaučí. Nemůže mě to naučit holka, kterou ani neznám a přitom ona mě zná celej život. *stojí si za svým. Nemyslí si, že dokáže milovat. A myslet si to nebude a snažit se o to také ne. Poté si přečte zprávy v chatu, které ho ještě více vytočí.* Neříkal jsi před chvílí, že rodina je vždy přednější než kralování? Vždyť s ním trpí! *prohrábne si vlasy.* Tati ty teď žádnou práci dělat nebudeš. Půjdeš za mámou do komnaty a tam se pořádně vyspíš, ano? Práci uděláš zítra, nikam ti to neuteče.*řekne a starostlivě se zamračí, když uvidí, v jakém je stavu.*

To je dobře. Zkus nic nedávat ani sobě. *Podívá se na něj starostlivě a pak přikývne.* Jo, ublíží. Ale víc jí ublíží, když tě uvidí se ničit a nebude znát příčinu. A když na to pak nakonec přijde. Můžeš přestat a ublížit jí to vůbec nemusí. *Pokrčí rameny. Ano, snaží se to hrát trochu na city, ale už neví, jak ho jinak donutit, aby s tím přestal a on mu posláním na odvykačku nezničil pověst do konce života. Nechrání nijak sebe, ale hlavně jeho. Vždycky bude chránit hlavně své děti.* Problém je, že ty si myslíš, že máš pravdu, ale občas nemáš až takový rozhled, jako já, protože jsi plno věcí nezažil, víš? Zkus dát občas na rady svýho starýho táty. *Uchechtne se.* Jaci... Teď toho se Selekcí budeš mít spoustu.. A až si najdeš manželku a usedneš na trůn, tak mě čeká zbytek života, kdy nebudu mít žádné povinnosti a budu se do smrti nudit. *Pokrčí rameny. Nevadí mu teď ještě pracovat. Necítí se tak starý a přepracovaný, aby se nějakého podílu práce musel vzdávat ještě předtím, než se vzdá koruny.* Fajn. *Přikývne.* /Jestli si myslí, že si to neověřim, zvlášť potom, co jsem mu přiznal, že nechávám sledovat i Catanii, tak mám vážně hrozně zpomalenýho syna../ *Proběhne mu hlavou, protože moc dobře zná všechny možné taktiky, které napadají někoho, kdo slíbil konec s drogami, ale sám skončit nechce.* Ne všechny jsou zrovna posedlé sledováním tvých nejnovějších fotek a zpráv o tobě. Taková byla třeba tvoje matka. Neznala až tolik to mé bulvární já. Ale i kdyby tě všechny ty holky z novin znaly..... znají opravdu skutečného tebe? *Zeptá se ho a snaží se mu dokázat, že i on se může zamilovat. Pak si přečte zprávy v rodinném chatu, které mu vrátí vzpomínky. Vzpomínky, které se snažil potlačit a zahrabat co nejhlouběji v mysli už posledních pár let.* Já to moc dobře vím. Ale ty to nechápeš. *Pořád sleduje jenom papír na stole před sebou, ale po dalších slovech svého syna konečně vzhlédne a prudce vstane.* Jaci, prostě jdi. *Řekne víc ostře, než původně chtěl.* Prosím. *Dodá tišeji a udělá pár kroků k oknu za stolem, ke kterému se potom otočí, aby mu Jace neviděl do obličeje.*

*nad jeho slovy jen protočí očima. Nemá k tou co dodat.* Ublíží jí to tak či tak. I když to zjistí a já v tu dobu už budu čistej, tak jí to ublíží, takže je to pořád to samý dokola. *namítne * Však dávám. Ale teď mám pravdu já. *pokrčí rameny.* Nebudeš se nudit. Budeš moct udělat všechny ty věci, kterýs nemohl uddělat kvůli práci. *řekne vážně. Poté tedy poraženecky řekne, že drogy užívat přestane. Tedy přestane je užívat tak, že o tom bude táta vědět.* Ne, ale beztak jsou to všechny jenom hloupé nány, co chtějí moc a korunu a slávu. A moje pravé já nikdo znát nepotřebuje. *odsekne. Poté si přečte zprávy v rodinném chatu a řekne, že to zasnoubení se musí zrušit. Nechce vidět svou sestru, která trpí s tímhle chlapem.* Chápu. Chápu, že je to kvůli válce a vztahům, ale nemůžeš ji přeci nechat takhle trpět. Je to tvoje dcera. Musí být i jiná cesta jak z toho ven! *prohrábne si vlasy. Nechce, aby Angel musela trpět s tím idiotem. Řekne, že bysi měl jít táta teď odpočinout, prtoože je jasné, že takhle stejně žádnou práci neudělá. Cukne sebou, když táta prudce vstane a on uslyší jeho ostrý tón. Nic neřekne, jen si vezme sako a mobil, postaví se a vydá se pryč z pracovny. Když už je skoro u dveří, zastaví se a otočí na tátu.* Je mi to líto. *řekne tišším hlasem a odejde z pracovny.*

Ale když to zjistí a ty už budeš čistej, nebude to takový, jako když to zjistí v bodě, kdy neudržíš ani tužku. *Kývne hlavou k jeho ruce a pak se uchechtne.* Paličáku. *Poznamená potichu spíš sám pro sebe.* Jako například? *Nadzvedne obočí, protože jeho nic takového nenapadá. Stíhá plno věcí i s kralováním.* To jsem si myslel taky, Jaci. Jenže takhle to není. Jasně, některé takové možná budou. Ale ne všechny. Nebo ti snad přijde, že tvoje máma chce jenom korunu a moc? *Zeptá se ho a pak si přečte zprávy v rodinném chatu, které jeho náladu otočí o sto osmdesát stupňů.* Já vím, že je to moje dcera! *Bouchne pěstí do stolu.* Z tohohle jiná cesta nevede. Tohle nepochopíš. *Když pak odmítá odejít, prudce vstane a použije dost ostrý tón, i když za to schytá hned kopanec od svědomí, když uvidí, jak sebou Jace cuknul. Pak se otočí k oknu a když uslyší zavření dveří, otočí se a hodí křeslo o několik metrů dál, kde se převrátí a spadne na zem.* Kurva! *Nečekal, že se to jeho děti dozví takhle a už teď ví, že jakmile jim potvrdí, že doopravdy vydal kdysi příkaz na zabití Polského prince, místo kterého nakonec zemřela jeho matka, zklame je tak, jako nikdy.*

*většinu, vlastně všešchn, svůj čas tráví s Misty a snaží se jí nějak přivést na jiné myšlenky, což přivádí aspoň trochu na jiné myšlenky i jeho. Kadžým dnem je mu o trochu lépe. Netuší, co by bez Misty dělal a je neskutečně rád, že může být s ní. Už několikrát měl vážně problém odolat alkoholu, který by utišil jeho myšlnky, ale chce tady být pro Misty a ne se válet opilý na podlaze, takže vždy odolal. Nicméně dneksa, když si psal s tátou, už neodolal, ale slíbil si, že to nebude přehánět. Sice se jeho nálada trochu zlepšila od toho dne na oštřovně, ale stále toho moc nenaspí, takže má kruhy pod očima. Na sobě má obnošené šedé tepláky a černou mikinu. Vlasy má rozcuchané a ani se jich nijak nenamáhá upravit. Vzhled je to poslední, co ho teď zajímá. Jakmile dojde k tátově pracovně, bez zakleání otevře a trochu ho překvapí, že tam nenajde tátu, který použil nějaký superschopnosti, aby se tam teleportoval a ješět stihl udělat jeho vytouženou práci. Zamíří ale k jedné skříni, kde ví, že má schované své zásoby a vytáhne jednu flašku a dvě sklenice. Oboje položí na stůl a poté se posadí do jedenoho křesla a vytáhne mobil, aby si zkrátil čekání a taky popohnaal trošku tátu.*

*Nad popoháněním od Jace protáčí očima, protože není tak jednoduchý. Jednak musí zmizet z dohledu své ženy, což není nic jednoduchýho a jednak ho pořád docela dost bolí nohy. A na vozíčku ani teď sám jezdit nemůže kvůli tomu ramenu, takže musí jít po svých, což nejde tak rychle. Přeci jen ale Pol zmizí do koupelny, takže se rychle zvedne a vydá se do pracovny, kde na něj už nejspíše čeká jeho syn. Když tam dojde a uvidí už připravenou flašku, uchechtne se.* Takže... Opravdu žádná práce? *Nedokáže odolat tomu to aspoň zkusit. Pak sám zamíří ke skříni, kde má alkohol a vyndá jednu flašku se starou whiskey.* Tohle ti bude chutnat víc. *Řekne mu a flašku mu podá. Pak si sedne do křesla vedle něj a natáhne se po tý, kterou předtím vyndal on. Se skleničkou se neobtěžuje a rovnou si lokne z flašky.* /Už je to docela doba, co jsem pil naposledy... Debilní prášky od doktorů na který se nemůže chlastat../ Jestli to ze sebe chceš všechno dostat, tak prostě mluv. Jsem tady. *Pobídne ho s menším povzbudivým úsměvem.*

*když dojde do tátovy pracovny, trochu ho překvapí, že ho tam nevidí. Nachystná rovnou dvě flašky a sklenici a pak se posadí do jednoho křesla. Vytáhne mobil, aby tátu trochu ppopohnal. Když konečně potom táta přijde, and jeho otázkou protočí důrazně očima.* Žádná. Práce. Tečka. A neomlouvej. *nasadí tón, který asi úplně není vhodný vůči tátovi, ale nedokáže odloat,.* Díky. *flašku si od něj vezme a ldyž vidí, jak se neobtěžuje se skleničkou, naooko uraženě si odfrkne.* A já se tu s tím chystám jak vůl.. *potřese hlavou, ale i on se nakonec napije s falšky. Přeci jen.. tátá mu jde příkladem. Když ho pobídne, aby mluvil, tak chvíli mlečí, protože ani netuší, co vlastně říct.* Jakej to byl pocit, když jsi zjistil, že je máma poprvý těhotná? *vypadne z něj nakonec tato otázka a sám ani neví, porč se na to ptá.*

*Neodolá pokusu ohledně práce a po jeho reakci protočí očima.* Já jsem tu táta, ne naopak. *Zareaguje na jeho tón trochu káravě. Už měl na jazyku poznámku, aby si tenhle tón nechal pro svoje dítě, ale vzhledem k tomu, co se stalo, tak to neřekne. Pak mu podá flašku, která mu bude chutnat a sám se napije z té své.* Pardoon. Ale stejně by se ti s tim pak nechtělo mýt a uklízet to. *Pokrčí pobaveně rameny a uchechtne se, když vidí, jak ho napodobí. Je až šílený, jak mu jsou oba jeho synové podobní. Pak ho pobídne, aby se klidně vypovídal. Nemusí si ani dělat starosti s tím, že ho bude zatěžovat, protože co si budem, oba si to zítra nejspíš pamatovat nebudou. Jeho otázka ho docela překvapí a sám pár vteřin mlčí a sleduje hrdlo láhve ve své ruce.* Bylo to něco šílenýho. Nebyl jsem ani v Illey. Dozvěděl jsem se to přes Illeagram a to ještě úplnou náhodou. Vlastně to se mnou málem seklo. *Přizná pobaveně, ale pak trochu zvážní.* Měl jsem ohromnej strach a příšerný pochyby, když jsem tomu dokázal uvěřit. Hned jsem sednul na letadlo a byla to snad nejdelší cesta v mym životě. Dokázal jsem myslet jenom na to, aby všechno dobře dopadlo a aby byla máma i vy v pořádku. Bál jsem se, že něco pokazím. Buď že zklamu nějak mámu, nebo že nebudu dobrým tátou. Že ani nedokážu správně držet nějaký mimino, natož se o něj postarat. A byli tu i rebelové a já se o vás všechny prostě hrozně bál. Ten strach se ještě zdvojnásobil, když jsem zjistil, že budete dva. I když jsem byl v tý Africe a... a musel jsem sledovat to, co se tam dělo.. jediný co jsem si přál bylo, abyste byli v pořádku hlavně vy. *Odpoví mu upřímně a krátce se zasekne při vzpomínce na to, co si prožil, když ho unesli v Africe. I po těch letech není jednoduchý o tom nahlas mluvit a je toho spousta, co tam viděl a nikdy to nahlas ani neřekl. Radši se pořádně několika loky napije, aby ty vzpomínky zahnal.*

*hned zamítne jeho otázku ohledně práce a po jeho odpovědi také protočí očima, i když ho přitom bodne u srdce,, když si uvědomí, že tátou být mohl. Sice se toho vždy děsil a i teď se toho děsí, ale i tak ho to neuvěřitelné bolí. Pak si od něj tedy vezme jinou flašku a trochu si postěžuje, že se tu zbytečně chystal se skleničkama.* Udělala by to třeba služebná. *navrhne, ale pak ho napadne lepší nápad.* Nebo byto mohla udělat Eady nebo Angie. Těm by to prospělo. *nevinně mu přednese své druhé řešení a poté se napije Whiskey. Když ho pak pobídne, aby mluvil, chvíli mlčí, protože neví, kde začít. Nakonec se ho zeptá na to, jaký to byl pocit, když zjistil, že je máma těhiotná, načež zase pro změnu mlčí táta. Uchechtne se, když řekne, že to s ním málem seklo, ale potom, když dál poslouchá jeho odpověď, zabodne pohled někam neurčitě před sebe.* Je mi líto to, čím sis prošel v Africe.. *několikrát o tom slyšel, ale je mu jasné, že neví všechno. Ani neví, jestli všechno chce vědět.* Ale jsi úžasnej táta. Ten nejlepší, jaký může být *řekne upřímně a s menším úsměvem na něj koukne. Vážnbě si nedokáže představit lepšího tátu. Vždycky pro něj byl obrovským vzorem a před všechny ty hádky a spory ho má neuvěřitelně moc rád.* Někdy přemýšlím, proč to musí být zrovna ona.. ta, která si to ani v nejmenším nezaslouží. *řekne tišeji a povzdychne si.* Kdybych tenkrát nebyl opilej, tak bych třeba myslel trochu jasněji a tohle by se nemuselo stát.. nebo byl na tom pitomým plese a ochránil ji. *znovu se pořádně napije z flašky a -užívá si toho pocitu, Jk ho azčíná alkohol postupně uvolňovat.*

Víš, že i přesto, že tu máme služebnictvo je slušnost po sobě uklidit. *Připomene mu to, co se celý svůj život snažil naučit všechny své děti a pak se uchechtne jeho druhému návrhnu.* Ang by přišlo líto, že nemůže sama pít a Eady by nás seřvala podobně, jako máma. Opravdu to chceš riskovat? *Nadzvedne pobaveně obočí a pak mu upřímně odpoví na otázku ohledně toho, jak se cítil, když zjistil, že je Polaris těhotná. Při zmínce o tom, co zažil v Africe sklopí pohled ke své flašce a pořádně se z ní napije.* Každý jsme si něčím prošli. Mně je hrozně líto, čím si teď procházíš ty. *Po jeho dalších slovech se na něj usměje. Pokaždé, když mu tohle někdo z jeho dětí řekne, zahřeje ho to na hrudi a aspoň trochu zaplaší myšlenky na to, že je akorát tak zklamal.* Díky, Jaci. Vy všichni jste zase ty nejlepší děti, jaký jsem si mohl přát. *Ujistí ho a pak starostlivě stáhne obočí a znovu se pořádně napije z lahve, než mu odpoví. Díky práškům, které v sobě má ještě trochu z rána, začíná alkohol působit o něco rychleji než normálně.* Život je nespravedlivý a spoustykrát se zdá, že těm nejhodnějším se dějí ty nejhorší věci. Ale taky se nám všem děje to, co jsme schopní zvládnout. Vy oba dva jste dost silní na to, abyste to zvládli a dostanete se z toho. I kdybys přemýšlel sebeusilovněji a vyčítal si to až do smrti, nic tím nezměníš, Jaci. Akorát se tím budeš ještě víc trápit a to nepomůže ani tobě a ani jí, když tě uvidí se trápit a nebude vědět, jak ti pomoct. Já vím, že se to lehce říká, ale prostě se to stalo, na tom nic nezměníš. Jediné, co můžeš udělat je poučit se z toho a jít dál. A to platí o všem. *Je mu ho hrozně moc líto a strašně rád by jemu i Misty nějak pomohl, ale král nekrál, tady jednoduše nic nesvede, ať už by se snažil sebevíc. Jenom doufá, že se z toho oba dva dostanou a jednou budou mít šťastnou a zdravou rodinu.* /Třeba je možný, aby se zázraky stávaly častěji.. Přeci jen, Camille si taky myslela, že to dítě nadobro ztratila../ *Proběhne mu hlavou, když si vzpomene na svou sestru a ta optimistická část jeho já z celé síly doufá, že by mohl mít jednou takové štěstí i jeho syn.*

Nojoo furt.. *protočí očima. Pamatuje si, jak na něj a i všechny jeho sourozence rodiče vždycky apelovali, že musí být slušní, ale na rovinu.. kdo občas nevyužije služeb paláce?* Ang by to přežila a Eady bychom uplatili. *řekne s nevinným ýrazem a pokrčí rameny. Poté poslouchá jeho odpověď na otázku, jaký to byl pocit, když zjistil, že je máma poprvý těhotná,.* Nemusí ti to být líto. *namítne mírně a pohled zabodne do země. Poté mu řekne,že je úžasný táta a myslí to zcela upřímně. Vždycky pro něj byl vzorem.* Kdybysme byli ty nejlepší děti, tak by jsme vám furt nepřidelávali starosti.. hlavně já a Justice. *zamumlá, protože přeci jen to on a Justice většinou dělají největší problémy. I když Eady a Angel umí taky zaperlit.. přeci jen jsou Schreave. Poté se začnou bavit o tom. jka s Misty přišli o dítw, o kterém ani nevěděli. I přesto, že netušil, že je Misty těhotná, ho to neuvěřitelně moc bolí. A taky na tom má svůj podíl to, jak vidí, že to bolí i Misty.* Zníš jak nějakej psycholog.. nehceš si změnit titul na Vaše Psycholožstvo? *poušklíbne se. Alkohol už na něj začíná působit, a tak se znovu napije z falšky* Jak si to nemám vyčítat? Vždyť byla těhotná kvůli mě.. sama by toho asi těžko dosáhla. Ani na tom pitomým plese, kde jí postřelil jsem nebyl.. *prohrábne si vlasy.* Štve mě, že si to vyčítá i ona a přitom za nic nemůže..

Amg by to asi přežila, ale my dva ne. *Zasměje se.* Nemusí, ale je. *Pokrčí rameny, protože to tak skutečně bylo. A kdyby mu to líto nebylo, tak by byl nejspíš naprosto bez srdce. Když pak slyší jeho další slova o tom, jak dělají problémy, krátce zavrtí hlavou a pak se na něj podívá s laskavým otcovským pohledem v očích.* To je přece úplně normální, Jaci. Každý dítě přidělá někdy nějaký starosti svým rodičům. A když srovnám sebe a tebe s Justicem... Já byl daleko horší. Vždyť jsem s drogama přestal sám až během Elity, ty hned na začátku Selekce. Já se pokusil i pár účastnic zdrogovat, aby se se mnou vyspali. Ať už jsi udělal jakýkoliv průser, vždycky jsi to napravil. Vždycky jsi tu pro svoje sourozence i pro nás, všem se snažíš pomoct a práci plníš svědomitě. Ty si to ani neuvědomuješ, ale já bych na tebe víc pyšný být nemohl, Jaci. *Není pyšný na to, jak se choval v jeho věku a ani netuší, jestli jeho děti ví o jeho pokusech zdrogovat účastnice, ale alkohol mu jednoduše rozvazuje jazyk.* Psycholožstvo zní obyčejně. Když už tak božstvo. *Pohodí hlavou s pobaveným a naoko namyšleným úsměvem.* A ty sám jsi to dítě taky neudělal. Vždycky jsou k tomu potřeba dva, to víš. A jí třeba štve, že si to vyčítáš ty a za nic nemůžeš. Je to chyba rebelů, ne tebe. Nemohl jsi o tom vědět a jsem si jistý, že kdybys to věděl, tak tomu zabráníš a to je to hlavní. Není to chyba ani jednoho z vás.

Svedli bysme tp na Justice. *domyslí jeho skvělý plán, který sice vůbec skvelý není a je úpůlně k ničemu, ale tuhle část se rozhodne ignorovat. Řekne, že to tátovi být líto nemusí a pro jednou se s ním nedohaduje a jen skopí pohled. Poté mu upřimně řekne, že je úžasnej, ale pak namítne, že oni nejsou tak svkělé děi, jak on říká.* Tys drogoval účastnice, aby s tebou spali?*šokovaně vykulí oči.* Proč mě to nenapadlo? *zamumlá si sám pro sebe a doufá, že ho táta neslyšel.* A vyšlo ti to aspoň? *Zeptá se zvědavě. Netšil, že tátova Selekce zašla až takhle daleko a rozhodně ho to zaujalo.* A.. díky. *pousměje se, i když si stále nemyslí, že by na něj mohl být táta pyšný.* Božstvo je moc.. velkolepý. Tak bude Psychobožstvo. *vymyslí nakonec další variantu jeho titulu. Po jeho dalších slovech slouho mlčí, až se nakonec napije z falšky, která už je skoro u z poloviny prázdná.* Celý je to na hovno. *zakončí to.* Jak se ti vůbec podařilo vypařit se s máminýho vězení?

Ten nás bude milovat. *Uchechtne se a potřese nad ním hlavou. Pak se prokecne ohledně drogování účastnic a po jeho otázce přikývne.* Nejsem na to pyšnej, ale jo. *Sklopí pohled k zemi a pořádně si přihne z flašky, takže v ní zbývá už jenom čtvrtina.* Ne, ani jednou. Jedna odmítla pít rovnou a druhá mě potom poblila, takže jsem radši kapituloval. *Uchechtne se potichu a zároveň na po tý vzpomínce ušklíbne.* Nakonec stačila flaška, mašle a návštěva u tvojí mámy v komnatě, abych ukončil celibát. *Poznamená pobaveně a na tohle zase vzpomíná s úsměvem.* Ne, chci být božstvo. Sepíšem to! *Rozhodne a těžkopádně se postaví z křesla, vydá se ke stolu, vytáhne papír a začne na něj psát "Změna titulu na božstvo". Díky alkoholu ale vypadá jeho písmo jako nějakého prvňáka, co poprvé drží v ruce pero.* Tady je spousta věcí na hovno. *Postěžuje si potichu, jak se soustředí na psaní a pak se na něj pyšně a vědoucně usměje.* Poděkuj svým vyvýjícím se sourozencům, kvůli kterým furt lítá na záchod.

Ten už nás miluje. *uchechtne se. Je mu jasné, jak "moc" jich jeho milovaný bratříček "miluje". Šokovaně vykulí oči, když z táty vypadne, že drogoval účastnice.* Páni, tys byl jiná liga tati. *řekne a koutky úst mu poabveně zacukají.* Fuj, se ti nedivim. *Uchechtne se.* To mi stačí, víc vědět nechci. *rychle ho zastaví hned potom, co dořekne tu větu o přerušení celibáutu.* Ne! Nemůžeš psát! To je práce! *začne se nad ním rozčilovat a po několika neúspěšných pokusech se mu podaří vzít tátovi pero a slovo Božstvo přepíše na Psychobožstvo. Když pak koukne na jejich úžasné opilecké dílo, zašklebí se.* Neumíš psát. To vypadá hrozně, jak kdybys to nikdy ani neuměl. *oboří se na tátu, i když jeho písmo je na tom snad ještě hůře. Poté začne psát nějaký nesmyslný text, ve kterém se snaží vysvětlit, proč tátovi předělali titul a má v plánu to předvést celýmu světu.* Co budeme dělat, až nás najde? Vždyť rozputá válku. Svedeme to na Justice?

A přesně proto mám obrovský štěstí, že jste vy dva docela dost klidný a já tohle nemusel řešit s váma. *Poznamená s pokrčením rameny a když ho pak zastaví potom, co zmíní ukončení celibátu, pobaveně se zasměje.* Jen se moc neškleb, z týhle noci jsi nejspíš vzniknul. A nebo z nějaký podobný týhle. *Zasměje se a přitom se na něj zazubí. Pak doklopýtá ke stolu a následně začne zápasit s Jacem o tužku.* Jako božstvo ti přikazuju, abys toho nechal. *Zkusí to aspoň a doufá, že tužka skončí u něj, což ale nevyjde a on jeho super výtvor přepíše.* To se mi nelíbí. *Zamračí se na papír a založí si ruce na hrudi.* Ty máš co říkat. To je obrázkový písmo? *Uchechtne se, vezme další tužku, jeho trochu odstrčí od stolu a přepíše jeho výtvor zpátky na Božstvo. Pak papír sroluje a zastrčí do držáku na tužky, jako kdyby to bylo normální místo pro uchovávání papírů.* A už na to nesahej. Až budeš král, sám si rozhodni, jak ti budou říkat. *Ukáže na něj trochu výhružně prstem.* Zkusíme jí ukecat. *Pokrčí rameny a pak dostane skvělý nápad.* A nebo vyvoláme nějakýho Satana! Ten nám s ní pomůže. *Zazubí se na něj při svém skvělém nápadu, dotáhne ho před křesla, kde si sedne na zem a mezi ně položí svojí prázdnou flašku.* Z toho ho vyvoláme. *Informuje ho a pak zavře oči a snaží se sílou myšlenky přimět Satana, aby přišel do pracovny.*

Božeee, už toho nech, já to naprosto stoprocentně chápu a nepotřebuju vědět, kdy, kde a jak jste to s mámou dělali. *zaúpí, jako by ho táta snad mučil* A já ti jako.. ehh.. tvoje nejlepší synobožstvo přikazuju, abys mi přestal přikazovat, abych toho nehcal, protože já toho nenechám! *sebere mu rychle tužku a jeho nápis přepíše.* Ale mě se to líbí. *namítne uraženým tónem jako malý dítě.* Nene, to je speciální Jacepísmo.. to nejhezčí na světě. *zazubí se na něj. Následně se ale zamračí, když ho odstrčí od stolu.* Ale já teď rozhodoval o toběě. *namítne a když na něj ukáže výhružně prstem, uraženě si odfrkne a protočí očima. Trochu překvapeně a nedůvěřivě na něj koukne, když začne mluvit o Satanovi.* Pff, Satan mámu beztak taky nezvládne.. *zamumlá si pro sebe, ale poslušně se posadí na zem.* Kdys to stihl vypít? *zeptá se trochu zaraženě, protože si ani neuvědomuje, jak dlouho už tady jsou a kolik toho vypili. Pak zavře tedy oči, ale myšlenky se mu moc nedaří upřít na Satana a přemýšlím snad o všem možném. Po chvilce opatrně otevře jedno oko.* Tati? myslím, že to nefunguje. *zašeptá potichu, aby náhodou nevyrušil tátu nebo satana nebo kdo ví koho od čekoholiv, co zrovna dělají.*

*Díky tomu, že je těhotná a navíc dvojnásobně, chodí co každou chvilku na záchod. Navíc je pořád ještě trochu naštvaná na Wyatta, takže když se vrátí a ho tam neuvidí, rozzuří jí to. Ale chvilku čeká, jestli se nehodlá vrátit a když se ani po několik chvilek dál nevrací, rozhodne se ho najít a pokud bude muset klidně ho trefí tím nejbližším po hlavě i kdyby zrovna nic po ruce neměla. Na sobě má těhotenský šaty a vlasy sepnuté do dvou copů. Chvíli jen tak chodí po paláci a snaží se svýho manžela najít.* /Jestli budou chtít natočit další díl Hledá se Nemo, klidně jim sepíšu scénář. Hledá se Wyatt a jestli se brzo nenajde, nesežere ho žralok, ale já./ *Nechce se jí ani myslet na to, že utekl do pracovny, nelíbí se jí myšlenka na to, že by ho tam viděla mezi papíry, ale nakonec s tam přece jen rozhodne zajít. Neobtěžuje se ani zaklepat, je to pracovna jejího manžela, proč by klepala? Ale když vidí, co se odehrává na zemi, zůstane vyjeveně zírat.* /Na ošetřovně mi museli dát nějaký prášky způsobující halucinace./ *Pomyslí si a nakonec se rozhodne zakašlat. Nasadí přísný výraz, jelikož uvidí i Jace a zároveň i naštvaný výraz. Pohle upře na prázdnou flašku a nasupeně si odfrkne.* myslím, že tu vaši seanci rozpustím. *Zavrčí na ně a natáhne se pro tenoučkou knížku a mrskne jí po svém manželovi.* Jaci, tebe tady taky nechci vidět. Komnata, hned. Nebo na tebe přiletí taky knížka. *Propálí ho pohledem a naštvaně si založí ruce na už velkém bříšku, zatímco ty dva sleduje. I když je její naštvání oblivněno i těhotneství, to si stejně odmítá přiznat.* Já vám říkám, že máte štěstí, že jsem těhotná a hýbu se jak velryba takže vás nemůžu vlastnoručně roztrhnout vejpůl.

Taky že to vědět nebudeš, neboj. To bysme tu seděli dlouho a na to máme málo flašek. *Zasměje se a pak se na něj zamračí, když se s ním dohaduje a ani po jeho příkazu nepřestává.* Ty toho nech, protože já jsem velký božstvo a já toho nenecham a ty toho musíš nechat. *Ani neví, jestli to, co říká dává smysl nebo ne a tak nějak je mu to jedno.* Je to hrozný. *Ušklíbne se a pobaveně nad ním potřese hlavou, když vidí, jak se urazil jako malý dítě.* Zkus se do příště naučit anglicky, věk na to už máš. *Doporučí mu pobaveně a pak ho odstrčí od stolu, aby mu do jeho skvostného nápadu už nezasahoval.* No právě. *Přikývne a nakonec navrhne super nápad ohledně vyvolání satana a dotáhne ho na zem.* Naděje umírá poslední. A hned po ní my dva. *Pokrčí rameny a pak se sám zmateně podívá na prázdnou flašku a sám netuší, kdy to stihl vypít.* Nevim, třeba se to vypařilo. *Zkonstatuje a nakonec zavře oči a soustředí se na vyvolání Satana. Po Jacově poznámce otevře oči, vezme flašku do ruky a začne jí zblízka zkoumat, jestli třeba ten Satan neni jenom děsně malej. V tom se ale otevřou dveře a ozve se jeho žena.* Ne, myslim, že to fungovalo. *Poznamená směrem k Jacovi, aniž by uhnul pohledem z Pol a hlasitě polkne. Než ale stihne cokoliv dalšího, po hlavě mu přelítne knížka a on si začne třít bolavé místo, kde mu nejspíš brzo vyraší boule.* Auuu, to bolelo! *Postěžuje si.* Velryba neeee, láskoo. To až za pár měsíců. Teď jsi zatim jenom tlustej tučňák. *Pokusí se jí uchlácholit s přiopilým úsměvem na rtech.* Víš, co jsme vymysleli, zlato? Já budu božstvo. Místo Veličenstva, to už je starý. A ty můžeš být.... *Na chvíli se odmlčí, protože tuhle část ještě nemá úplně vymyšlenou.* třeba Božena. *Vymyslí to a u toho se na ní zazubí.*

*tátova slova už raději nekomentuje, než mu tady začne vyprávět celý "příběh" o tom, jak s Justicem vznikli, což opravdu nechce slyšet.* /opilý je dost na to, aby to udělal.. a ani jeden si to nepamatoval./ *napadne ho, a pak se s ním začne dohadovat o tom, jestli je božstvo a kdo to napíše, což je dost.. neobvyklá a temperamentní diskuse.* Nejsi velký božstvo! Jsi jen božstvo a to jen možná. A nemůžeš mi ať toho nechám, protože ty toho nenecháš a ani jeden z nás toho stejně nenechá! *trochu se do toho zamotá a už ani pořádně neví, co říká a proč tahle konverzace vznikla.* Je to heýký. *stojí si tvrdohlavě za svým, protože jeho písmo je samozřejmě úžasně. Alespoň tedy podle něj.* Ale já to umim,, tohle je jen vylepšený druh angličtiny. *uraženě si odfrkne. Moc nedůvěřuje tomu vyvolávání satana, ale nic nenamítá.* To je slibný osud. *řekne ironicky a protočí očima. Poté už se posadí naproti sobě se zavřenýma očima a pokoušejí se vyvolat Satana. Má ale pocit, že to moc nefunguje, a tak to tátovi šeptem řekne. Pak otevře oči a sleduje ho, jak zkoumá flašku. Jenže pak se otevřou dveře a on s hrůzou v očích koukne na mámu.* Ne, nefungovalo.. vyvolali jsme něco horšího než je Satan.*Polkne, jakoby před ním stal nějak přízrak, který se ho chystá popravit. Což asi nebude tak daleko od pravdy.* Ale my nejsme žádné rozpustné látky, nemůžeš nám rozpustit. Co bys bez nás dělala? *koukne na ní s žalostným výrazem a doufá, že jich opravdu nerozpustí nějakým způsobem,* Knížka ne! Raději mě rozpusť! *Vykřikne zděšeně a schová se za tátu jako malé dítě. Když pak táta začne mluvit o božstvu, rozhodně se postaví mezi ně, aby se do jejich debaty přidal. Taky nezapomene důležitě zvednout prst a doufá, že si tak upoutá jejich pozornost.* Hele, když už teda tak strašně moc chceš být božstvo, tak máma nemůže být Božena, ale Božnostvo. *Pronese důrazně a pak se na ně zazubí.* A já jsem vaše synobožnosto. *Trochu to zkomolí, ale nějak si to vůbec neuvědomuje.*

*Vůbec se jí nelíbí, když její manžel zmizí z komnaty, protože hádá, že šel vyškemrat papíry, proto když ho nemůže najít nikde okolo, zamíří do pracovny. Když tam uvidí ale svého syna a manžela, kteří jsou očividně mimo smysly, převrátí nad něma očima a hned se čapne po knížce, kterou hodí po Wyattovi. Když uslyší Jace, chytme ještě jednu a tu hodí po něm. A když slyší o tom, že je tlustej tučňák, naštvaně se nadechne a založí su ruce na hrudi.* Spíš na gauči aspoň tak týden a až bude s zvracet, kýbl ti nepřinesu. *Pronese a poté opět protočí očima.* Nebudu tady poslouchat vaše blbosti. Jaci, do komnaty. Hned. Nebo napíšu Misty, jak si se zřídil. *Upře na něj pohled a ještě prstem ukáže na dveře aby tomu dala ten důraz.* A my tak jdeme. *Přejde k Wyattovi a natáhne k němu ruku.* Máte jediný štěstí, že tady nevidím papíry, vy božstva. *Povzdechne si a opět se na oba dva koukne.* Ty jdi do té komnaty, přijdu se za tebou kouknout, jestli ses neudusil zvratkama. *Poví už o něco víc klidnějším hlasem, i když je pořád naštvaná a ještě nejspíš nějakou tu dobu bude.*

Já jsem velký božstvo! A ty mě poslechneš, protože to máš správně udělat! Takže přestaneš. *Vybere něco z jeho slov, co aspoň trochu pochopil. Ani by se ale nedivil, kdyby každej z nich mluvil o něčem jinym.* Jenže to bys musel nejdřív umět pořádně anglicky. *Poznamená s uchechtnutím. Momentálně nijak obratní nejsou v angličtině ani jeden. Pak už ale sedí na zemi a on zkoumá flašku, jestli přeci jen ten satan není nějak malinký. Místo toho se tu zjeví jeho žena.* Satan nebo Polaris... S obouma nás čeká peklo. *Zamumlá rychle a pak si zamne bolavý místo na hlavě, když po něm jeho žena ne moc láskyplně hodí knížku. Pak jí uklidní, že je jenom tlustej tučňák a ne velryba a po jejích slovech se zmateně zamračí.* Ale já nic špatně neudělaaaal. Navíc to nevydržíš. *Založí si ruce na hrudi a pak se ušklíbne na Jace.* Ty jsi Božyn. *Opraví ho a pak jenom protočí očima a za pomoci chycení se za ruku Pol, se těžkopádně zvedne ze země.* Jdeme. *Ukáže ke dveřím, jako kdyby byl nějaký Napoleon a chtěl vyrazit do války a udělá velký krok ke dveřím. Má co dělat, aby nespadl na nos, ale zvládne to vyrovnat a pak se odmotá na chodbu a doufá, že trefí do komnaty.*