Palácový altánek

*Sám neví, proč vlastně stále stojí na místě, protože on je zrovna člověk, který si vážně váží svého prostoru, tudíž i teď stojí od dívky možná tak dva metry, protože mu být v blízkosti někoho cizího není úplně příjemné.* A to si bereš jako chybu? Že ses neubránila rebelům? *Pozvedne nechápavě obočí, nedokáže si vysvětlit, proč by to měla brát jako až takovou chybu, když před rebeli se ubrání málokdo.* To děláš nějaké bojové sporty, či co? *Zeptá se ji ještě, protože kdyby to byla pravda, možná by to potom i pochopil. Její babičku už raději nechá na pokoji, protože stejně neví, co by více o ní řekl. Přišlo mu divné se tolik bavit o někom, kdo je již po smrti.* To pojedeš takhle na hory? *Jemně nakrčí obočí. S berlemi ji to bude všude klouzat.*

*Když uvidí jeho enchápavý výraz nad tím, jak si tohle může brát jako znak porážky, chtě nechtě se začne smát. Už hodněkrát se jí stalo, že někdo nechápal její pocity méněcennosti, zklamání...* Moje máma je aktivní velitel v armádě, táta už je jenom policajt, ale měl slušně našlápnuto na generála, než ho sestřelili jako mě. Naštěstí teď vývoj medicíny stoupl a snad neskončím s jednou nohou špatně ovladatelnou. *Ani neví, proč mu toho tolik řekla, ale asi proto, aby pochopil, nakolik je pro ni důležité si uchovat rodinnou čest.* Takže jsem byla donucena se naučit skoro všechny bojové sporty, ještě než mi bylo deset. Ve skoro všech jsem na pátém stupni, kromě juda, na něm jsem se dostala až na hnědou. A sice až v patnácti, ale to jsem dělala nejintenzivněji. Nejdéle dělám karate, patnáct let. *Pokrčí rameny, jako by si z toho nic nedělala.* Takže se ode mě očekává, že se sakra dokážu vyhnout nějaké kulce, a když ne, tak aspoň před sebe strčím nějaký tác a nebudu ho hned cpát okolo sebe. *Povzdechne si. Bojí se, že si bude myslet, jak je nafrněná. Kdyby ji takhle slyšel mluvit Xavier, tak by si o ní asi udělal jiný obrázek, ale ta frustrace musela ven.* No, první týden na horách bych neměla moc vycházet, ale prý bych se do týdne měla naučit správně chodit i bez berlí, jestli tomu budu věnovat všechen svůj volný čas.

*To, co plánuje udělat, má vymyšlené už pár dní. Konkrétně si to v hlavě všechno sesumírovala dohromady při cestě z hor zpátky do Midstonu, kdy jí došlo, že bez Javiera už nechce být a její city k němu jsou daleko hlubší, než jen nějaké sympatie podpořené tím, že se spolu vyspali a čekají dítě. Potvrdila jí to její reakce na fotky, kde byl s jinýma holkama. Chce, aby byl jenom její a tímhle plánem toho chce dosáhnout. Ale její vnitřní spisovatel miluje napínání čtenářů a všech přítomných, proto se svůj plán rozhodla takhle rozdělit. Vlastně mu už všechny svoje city vyznala a on je má i navždy na svý kůži, ale on o tom nemá ani tušení. No a dneska to má celé prasknout. Své černé vlasy si nechala rozpuštěné, má nasazené všechny piercingy a na rtech klasickou tmavou rtěnku. To pro ní není tolik neobvyklé jako dobrovolné nošení šatů mimo akce. Jsou černé, s odhalenými rameny a do půlky stehen, kde při některých pohybech odhalují podvazky. Vydala se do altánku dřív, aby mohla všechno připravit a doufá, že se to povede a tohle nebude největší chyba jejího života. Nad tím ale teď nepřemýšlí. Teď hlavně myslí na to, aby zapálila každou jednotlivou svíčku, která je okolo altánku. Pár jich je už po cestě sem a před altánem začínají houstnout, až prakticky obepínají celý altánek. Ale samozřejmě si dává pozor na to, aby je měla umístěné tak, aby nic nechytlo. Pár okvětních lístků na zemi altánku a na jedné straně stůl s pizzou, šampaňkým a rádiem, ze kterého se potichu line pomalá hudba. Ona sama se schová ve tmě kousek od altánku, odkud sleduje příchozí cestu a čeká na to, až se objeví Javier a jaká bude jeho prvotní reakce a mezitím se jí v hlavě rozlívá úžasný pocit pramenící z toho, že má něco sama takhle pod kontrolou.*

*Ten příběh od jeho snoubenky se mu neuvěřitelně líbil. Četl ho dneska prakticky celý drn. Mezitím dělal i nějaké ty papíry, aby pomohl rodičům ve Španělsku. Mezitim si ale hlavně četl. Teď je celý natěšený na Cheryl. Na sebe si vzal černé tílko, tmavě modrou košili a černé džíny. Cestou v zahradách utrhl pár růží, protože jen tak teď otevřené květinářství nenajde. Jakmile dojde k místu, kde už začne vidět svíčky. Překvapeně začne mrkat a začne se rozhlížet kolem sebe. Jen nad tím překvapeně otevírá pusu a civí na to. Když dojde až k altánku, překvapeně vydechne a zůstane stát zkameněle na cestě. Až po chvilce se donutí jít dál, kde uvidí konečně Cheryl. Hned ji strcí růže a obejme ji.* Jsem rád, že se ti nic nestalo. *Zamumlá upřímně. Když se rozhlédne kolrm, zalape po dechu.* To jr úžasný, Cher... To ty sama? *Vydechne dojatě a překvapeně.*

*Když vše připraví, schová se ve tmě, aby prvně viděla jeho reakci na to všechno a když ho uvidí, sama vejde do altánku druhou stranou proti němu se širokým úsměvem na tváři. Má hroznou radost z toho, jak zareagoval a hádá, že je s tím sám spokojený a líbí se mu to. Tím pádem to účel splnilo a zároveň to navodí atmosféru pro další a konečnou část jejího překvápka. Sama nechce a asi ani nevydrží čekat dál. Už předtím byla nedočkavá a kolikrát už brala do ruky mobil s tím, že mu napíše překlad toho tetování. Vždy se ale zastavila. Takhle to bude lepší. Takhle to má totiž plně pod kontrolou. Překvapeně zamrká tentokrát ona, když vidí ty růže, protože je to poprvé, co takhle nějaké kytky dostala. Než se stihne vzpamatovat, skončí v jeho objetí, které mu oplatí. Zároveň ale dává pozor, aby nezničila kytky, nebo mu trny nijak neublížila.* Ne, měla jsem na pomoc fazolku. *Zazubí se na něj pobaveně a pohladí se přitom po břiše.* Děkuju za ty kytky, jsou nádherný. *Vydechne pak při pohledu na růže a ještě si k nim přivoní.* Nikdy jsem ještě kytky nedostala. *Přizná mu potom a kývne hlavou ke stolu, kde je krabice s pizzou, šampaňské a pro ní i dětská verze bez alkoholu.* Máš na něco chuť? *Zeptá se ho, protože samotné "vyvrcholení" večera chce o kousek oddálit, aby na to měli více vzpomínek.*

*S úžasem se dívá na svou snoubenku a na to všechno, co si nachystala. Přijde mu to vážně roztomilé, rozkošné, nádhermé. Nkkdy by nečekal, že něco takového ocení, jelikož nikdy moc nebyl na ta romantická gesta, ale tohle mu vážně vyrazilo dech. S úsměvem se podívá na její břicho, po kterém ji pohladí.* Fazolka ti dělala společnost? To jsem rád. *Upřímně se na ni usměje a jeho pohled vystřídá překvapený pohled.* Vážně? Tak teď kytky budeš dostávat minimálně každej týden. *Poví vážně, stejně jako když mluvil k tom tetování.* Ty jsi úžasná. *Zavrtí nad ní s úsměvem hlavou.* Hmmm... Dám si pizzu. *Utrhne si jeden kousek, který napřed dá jí a pak si vezme svůj dílek pizzy.* Taky bys měla jíst. *Usměje se na ni a do chvilky kosuek pizzy sní.* Jak té tohle všechno napadlo? *Zeptá se jí zvědavě, protože je to vážně skvělý.*

*Je ráda, že ho to potěšilo a nevypadá, že by to hned soudil. Ze začátku jí nepřišel vůbec jako romantik, ale během posledních pár týdnů zjistila, že ten v něm je, jenom ho tak často neukazuje. Další věc, kterou mají společnou. Ona sama taky romantickou stránku nenechává vyplouvat napovrch nějak často. Spíše vůbec, pokud jde o kontakt s lidmi. Vybije si to na příbězích, které píše.* No jasně, jsme nerozdělitelná dvojka. *Zasměje se, jako kdyby se snad mohli momentálně nějak oddělit a přežít.* Nepřeháněj. Tak často by to ztratilo to kouzlo a zvláštnost. *Uchechtne se, když slyší, že bude dostávat květiny každý týden. Líbilo by se jí to, to ano, ale nechce Javierovi přidělávat starosti, aby musel každý týden myslet na nějaké květiny.* Oba jsme úžasní. *Navrhne s úsměvem kompromis, který je snad oba potěší a pak kývne hlavou ke stolu, kde je krabice s pizzou.* Naštěstí je dneska fazolka v pohodě a netrápí mě zvracením, takže si dám. /Asi cítí, jak jsem nervózní a nechce mi to zkazit... To má jediný štěstí./ Máš vůbec tuhle pizzu rád? *Je spousta drobností, které o něm ještě neví a tahle patří mezi ně. Jenom doufá, že nevybrala něco, co mu nechutná.* No.. Však víš. Hodně čtu. Hodně píšu. Sice nekoukam na filmy, ale zase mam o to větší představivost a nápaditost. *Pokrčí rameny a sama to místo přejede pohledem.* Takže jsem nezklamala tvoje očekávání?

*Ještě před příjezdem do Illey byl da se říct jinačí. Holky měl jen na noc, schovával se pod masku, chodil stále do barů. Jenže tady potkal svou snoubenku, na které mu začalo šíleně záležet a taky ho začala měnit, snad aniž by o tom oba věděli.* To bych měl poděkovat fazolce, že na tebe tak dáva pozor, zrovna když nemůžu já. *Usměje se na ní a pohled sklopí k jejímu břichu, jalo by snad mohl vidět to dítě.* /To dítě se ted na mě beztak šklebí a směje se, že má Cheryl pro sebe./ Fajn, tak jednou za dva týdny. *Zasměje, přičemž to myslí vážně. Plánuje ji nosit kytky klidne tak dlouho, dokud nebude mít z komnaty květinářství.* Ty jsi úžasná víc. *Stojí si za svým, načež se hladově koukne na pizzu.* Já s ním všechno. Všechno kromě oliv. Olivy nemusím. Jinak co je jedlý, to je pro mě. *Pokrčí rameny a na její otázku povytáhne obočí.* Jak tě to napadlo, že by to zklamalo moje očekávání? Vždyť je to vážně úžasný. Nikdy bych nic takovýho nečekal. Tohle ještě nikdo nikdy pro mě nenachystal. Možná, že protože nikdo nečekal, že bych to ocenil. *Uchechtne se a s úsměvem se natáhne pro její ruku.*

Dáva pozor naprosto dokonale. Lidi okolo o něm nemají vůbec ponětí. *Řekne jako kdyby tím sama byla unešená, jak se skvěle fazolka maskuje a na rtech jí přitom hraje pobavený úsměv. Začíná se dost těšit na to, až bude cítit pohyby miminka a těhotenství na ní bude vidět. Nikdy by neřekla, že to takhle bude brát a bude se na to těšit. Když zjistila, že by mohla čekat dítě, tak nějak to pro ní znamenalo konec života, jak ho brala doteď. Netušila ale, že to bude znamenat začátek nového a daleko lepšího života.* Jednou za měsíc? *Navrhne jiný čaosvý úsek, který se jí líbí víc.* Ty kytky stejně za pár dnů zvadnou. Takhle jsou sice jako dárek hezký, ale vlastně je to zabíjí. *Použije ještě jeden argument, kterým ho snad přiměje zvážit její návrh.* Nedohaduj se se mnou. Fazolka je na mý straně, takže jsme dva proti jednomu. *Zazubí se na něj vítězně.* Dobře, olivy. To si snad zapamatuju. *Pokýve hlavou, když jí řekne potravinu, kterou nejí a doufá, že se jí to fakt nevykouří z hlavy a někdy omylem nebude trapas, protože by připravila něco s olivama.* Já..nevim. Prostě v tomhle sama moc neumim chodit a nevěděla jsem, jestli tě to potěší nebo naopak třeba nevyděsí. *Vysvětlí a zašermuje u toho trochu rukama díky nervozitě.* A no.. Ocenil bys i tanec? *Zeptá se pak a trochu pootočí čudlíkem na rádiu, aby hudba hrála o malinko víc nahlas a oni jí víc vnímali. Pro ní je tanec jedním z koníčků, kterým se hlavně doma v Dánsku věnovala spoustu času, když zrovna nepsala příběhy.*

To jsem rád. *Pobaveně se uchechtne a po břiše ji ještě jednou pohladí. Už chce vědět, jaký pohlaví jejich dítě vlastně má, ale stále si hodlá trvat na tom, že to dítě bude mít jméno Fazolka, aspoň jako prostřední.* Třikrát za měsíc? *Navrhne ještě jiný kompromis. I když pochybuje, že by to stejně nějak moc dodržoval. I kdyby ji slíbil, že ji bude kytky nosit jednou za měsíc, bude je stejně nosit víckrát.* Sice je to zabíjí, ale od toho kytky jsou ne? Aby potěšili a za pár dnů umřou, proto ti koupím nový. *Uchechtne se, načež se pak zašklebí.* Fazolka nemůže být na tvé straně. Fazolka ještě nemá rozum. *Odfrkne si na oko uraženě, ale na tváři ma pobavený výraz.* Nevyděsilo mě to. Je to vážně krásný. *Mrkne na ni a po její otázce jen vstane a podá ji ruku.* Smím prosit? *Zeptá se ji, i když s eho vlastně zeptala první.* Jen promiň, jestli ti pošlapu nohy. Jsem trošku nemehlo. Ale jen trošku. *Pronese pobaveně a přivine si ji k sobě, přičemž se s ní začne hýbat do rytmu hudby.*

*Spokojeně se usmívá, když se baví o fazolce v jejím břiše. Ráda by jí tu už měla. S konkrétním jménem, pohlavím, s roztomilýma kukadlama po tatínkovi.* /I ty jeho hezký vlasy by fazolka mohla podědit./ *Běží jí hlavou. Nejradši by byla, kdyby bylo celé jejich dítě jenom po něm.* Jeden měsíc dvakrát, druhej měsíc třikrát? *I když to ještě víc ztěžuje pro oba, nemůže se ubránit tomuhle dohadování, protože mu přece neodsouhlasí, aby s ní měl ještě více starostí, než je potřeba.* Nejsou od toho, aby dělali třeba radost v květináči a nebo na zahradě? *Uchechtne se.* Fazolka teda má rozum. Větší jak ty. A já mam teď dva mozky, takže mě moc neštvi a uznej, že mam pravdu. *Založí si naoko uraženě ruce na hrudi. Potěšeně se usměje, když na ní mrkne s tím, že je to vážně krásný a pak se ho zeptá na tanec.* Jistě, že smíš. *Zazubí se na něj, přijme jeho ruku a pak s ním uprostřed altánku začne tančit ploužák.* Pff, můj koníček a ty jsi v něm nemehlo? Nevadí, budem spolu trénovat, abys mi nedělal ostudu. *Zazubí se na něj a se šťastným úsměvem se k němu přivine.* Takže jsi spokojený s touhle kapitolou? *Nadhodí, když je písnička u konce.* Protože jestli jo, tak bych pro tebe dneska měla ještě jednu. *Pousměje se trochu tajuplně a je zvědavá na jeho reakci.*

*Ještě se lehce skloní a na břicho ji věnuje menší polibek. Pak už tohle dělat nebude moct, protože ta fazole bude umět kopat.* Nech se překvapit a nehádej se, děkumu. *Zasměje se a zavrtí nad ní hlavou.* Jsi vážně tvrdohlavá palice, Chica Loca. *Pobaveně se na ni zašklebí a po její otázce nahodí zamýšlený výraz.* Já nevím. Sice jsou aby dělali radost v květináči nebo na zahradě, ale ja žádný kytky v květináči nemám, protože by mi stejně chcíply. Takže... Takhle budou mít ty kytky aspoň poslání. *Pronese pobaveně a nevinně se na ni usměje.* Ja za to nemůžu. Jsem radši na tancování v baru. A taky bys mě měla naučit ten šerm. Ale to až bude fazole venku. *Dodá rychle, aby si nevzala do hlavy, že teď budou trénovat i šerm.* Navíc můj konicek je můj had... Toho taky nemusíš. Takže byste měli s TTitem navázat nějaký vztah. *Pronese úplně jakoby neměl v plánu ji kolrm krku dát hada.* Tohle byla skvělá kapitola. Jakou máš další? Jsem nedočkavej. Takhle mě nenapínej. *Zabručí, přičemž ji políbí pod ucho a pak na špičku nosu.*

*Uculí se, když jí políbí na břicho a zatímco je skloněný, prohrábne mu vlasy rukou. Přijde jí to kouzelné a hrozně roztomilé. Hřeje jí u srdce, když vidí, že si takhle rozumí a že mu dítě nijak nevadí. Mají mezi sebou o tolik rozdílný vztah, než na co byla zvyklá u svého bývalého přítele. Javier jí dal dohromady, vzal kousky jejího rozlámaného srdce, slepil je a pak si její srdce nenávratně ukradl. A to je také důvod, proč se dneska rozhodla pro takovéhle překvápko. Teda, ne dneska. Už asi před týdnem, ale dneska se ho rozhodla uskutečnit.* Ty máš co říkat, fjols. *Vrátí mu to s pobaveným úsměvem.* Žiješ v krajině, kde jich roste tolik a nevyužíváš toho? *Zeptá se ho pobaveně a tolik překvapeně. Ona by měla v komnatě spoustu kytek, kdyby jí pak neuchcípaly kvůli zimě panující v Dánsku.* Učit tě ho klidně můžu i teď. Budu opatrná. Ukážu ti co a jak, vysvětlím ti to a ty můžeš trénovat s figurínou, jestli k tomu nechceš pustit mě. *Pokrčí rameny.* Ne! Ani náhodou. Nechci navazovat vztah s něčim, z koho mam hrůzu. Co když se mu nebudu líbit a uškrtí mě nebo tak něco? *Vytřeští trochu oči nad představou jí a hada v jedné místnosti. Slastně zamručí, když jí políbí pod ucho a pak na špičku nosu.* Přestaň mě rozptylovat a dočkáš se jí dřív. *Poznamená pobaveně a pak se trochu nervózně nadechne. Může to celé zkazit tím, co se hodlá udělat, jestli se mu to nebude líbit. Pohledem najde jeho nové tetování a přejede po něm zlehounka prsty.* Dal jsi mi tolik kontroly jako ještě nikdo předtím, víš to? A mě... mě se to hrozně líbí a připadám si vedle tebe dobře. Jsem s tebou spokojená. Takže dneska jsem se rozhodla jí zase využít. A ty mě teď nebudeš přerušovat, dokud ti neřeknu. *Začne s pohledem upřeným do jeho očí a mírně se pousměje. Pak se podívá na černá písmena na jeho ruce napsaná jejím písmem.* Jeg elsker dig. Jeg vil ikke have kontrol. Jeg vil have dig. Du er universets centrum. Du er min sol på regnfulde dage. Og min sky i de alt for solrige. Du bliver en god far, min dyrt fjols. - jeres Chica Loca *Přečte dánsky, co tam stojí a zase se podívá do jeho očí.* Od druhé věty to znamená: Nepotřebuju kontrolu. Hlavně potřebuju tebe. Jsi středem mýho vesmíru. Jsi mým sluncem v deštivých dnech. A můj mrak v těch příliš slunných. A budeš skvělým otcem, můj blázne. Tvoje Chica Loca. *Přeloží mu ten text a schválně vynechá první větu, která je na tom celém nejdůležitější.* A já už prostě nechci být bez tebe. Nedokázala bych to. A kvůli fazolce, ale i nám oběma bych chtěla, abysme dodrželi jistý tradice, i když po našem. *Blýskne se jí trochu v očích a nakonec z kapsy u šatů vytáhne stříbrný jednoduchý prstýnek, se kterým si před něj klekne.* A protože mám ráda kontrolu, tak chci tuhle tradici upravit takhle. A chci z ní mít naší další kapitolu. Protože ta první věta v tom tetování znamená, že tě miluju. Takže se tě teď ptám, Javiere, jestli by sis mě vzal za ženu? *Vysvětlí mu a trochu nervózně polkne. I v jejích očích je vidět nervozita z toho, že by mohl odmítnout, otočit se a opustit jí.* Teď mě můžeš přerušit. *Dodá potichu.*

*Pousměje se, když mu prohrabne vlasy, jelikož se mu to líbí. sam si je rád prohrabuje, ale tohle se mu líbí ještě víc. S úsměvem si nalije šampaňské, které tu nachystala a jí nalije nealkoholické.* Nejsme typ, co by se dokázal starat o kytky. Měl jsem pár kytek jako malej, jenže ty, který měli řady málo vody jsem přelil a naopak ty, který měly rrád vodu jsem nechal na suchu. *Pokrčí rameny, jako by to měla být nějaká omluva.* Ne, počkáme, až fazolka bude venku a až bude tro hu starší, tak mě můžeš učit. A pak budeš učit i fazolku. *Usměje se té představě, jak učí i ho i fazolku a fazolka je pak lepší než on. Nkkdy by neřekl, že se na otcovství bude těšit.* Budeš se mu líbit, nebude tě škrtit no tak. Je to vážně andílek. Navíc je strašně rozmazlenej. *Zamrká na ni a pak už ji s úsměvem políbí pod ucho i na špičku nosu.* Jenže mě to baví. *Uchechtne se, ale nakonec toho nechá a poslouchá ji. Nejradši by už hned něco řekl, ale rozhodne se, že ji teda nebude přerušovat. Jakmile uslyší ten překlad, šokovaně vykulí oči a do očí se mu nahrnou slzy, které hned radši zamrká.* Cher... To je úžasný... Ja věděl, že tam nebude žádná blbost... *Vydechne překvapeně a víc překvapeně se už tvářit nemůže, když uvidí prstýnek a i to, jak sk před něj klekne. Třeští oči a už se neudrží a jedna slza mu vážně po tváří skutálí.* Cher... Ty můj blázne. Já... Nikdy by mi nedošlo, že se do někoho mužu zamilovat. Láska mi vždycky přišla jako blbost. Jako něco, co nikdy nepoznám, protože se toho bojím. A pak jsem potkal tebe a změnila jsi mě od základů. A za to ti jsem vděčný... Vždycky jsem se bál těch slov... O lásce... Ale... *Polkne a klekne si před ní také.* Miluju tě, Cheryl. Miluju tě, Chica loca. A budu ti to opakovat dlouho. Miluju tě. *Je sam překvapený z toho, že to vůbec řekl.* Vezmu si tě, blázne. Vezmu. *Obejme ji a nadšeně a s láskou ji políbí do vlasů.* Ty umíš člověka změkčit. *Pronese šeptem pobaveně.*

*Pousměje se na něj, když jí podá skleničku s nealkoholickou verzí šampaňského a hned si cucne. Nejradši by si na kuráž dala minimálně jednoho panáka, ale to nemůže.* Tak si pak pořídíme nějaký spolu a zkusíme zahradničit. *Uchechtne se. Ráda by měla aspoň jednu nebo dvě kytky ve Španělsku, kde snad přežijí zdejší klima.* Dobře, to nezní tak špatně. *Když si představí Javiera, který poprvý drží kord a vedle něj jeho malou kopii, musí se uculit. Je to tak moc kouzelná představa, že chce, aby byla skutečná.* Možná vlezu do stejný místnosti jako on, ale víc po mě nechtěj. *Ušklíbne se trochu a nervózně polkne, když si představí sama sebe v místnosti s hadem. Ale není to nic proti tomu, jak se cítí, když pak začne svůj pečlivě nacvičený proslov připravující jeho i jí na žádost o ruku. Během té mu přeloží obsah jeho tetování a jenom semkne rty nad tím, že začne mluvit, když mu řekla, aby jí nepřerušoval. Moc jí to ale nerozhodí, protože to, co chce říct, si připravila tak pečlivě, že by to zvládla slovo od slova i rozespalá ve tři ráno. Pak už si před něj klekne a zacukají jí koutky rtů nad tím, jak ho tím překvapí. Jeho slova jí hřejí u srdce, až se jí samotné nahrnou do očí slzy. Když pak uslyší to, že i on miluje jí, šťastně se usměje. Rozesměje se přes slzy nad tou scénou. Altánek osvětlený spoustou svíček, romantická scéna jak z komedie a oba dva klečící na zemi, vyznávající si lásku se slzama v očích.* Jsme blázni oba. *Shrne to, když ho obejme nazpátek a spokojeně vydechne, když jí políbí do vlasů.* Ty máš tak co říkat. Oba dva jsme vlastně děsný měkoty. *Uchechtne se a pak se od něj odtáhne, aby mu mohla dát prstýnek na prst a políbit ho.* Miluju tě. Tak moc tě miluju. *Nejradši by to opakovala pořád.*

Počítám s tím, ze se o ty kytky budeš starat hlavně ty. Vážně. Nepouštěj měk nim. *Zasměje se a snaží se zatlačit tu vtíravou myšlenku, která se mu snaží říct, že když se nedokáže postarat ani o kytky, jak to dopadne s dítětem. Nechve na to při takhle nádherném večeru myslet.* Ja vim, mam totiž skvělý nápady. *Pokýve na oko důležitě hlavou.* Ja ti ukážu, že je to andílek. Vážně. U nás v paláci si s ním hráli i děti a nic jim neudělal. To není had, ale rozmazlená plazící se čára. *Snaží se jí ještě přemluvit, aby dala jeho mazlíčovi šanci. Jakmile začne mluvit, šokovaněna ni začne řeštit oči. Nechápe jak ji tohle všechno napadlo a jen nad tím dokáže zírat. Pak ji přeruší, protože nutně potřebuje promluvit, ale lak je zas ticho a promluví, až může.* Oba jsme zamilovaní blázni a do toho ještě strašný měkkoty. *Zasměje se a zavrtí nad ní hlavou. Na prstýnek se s úsměvem podívá, načež ji následně políbí.* Miluju tě. *Zašeptá a vstane, přičemž ji pomůže taky na nohy.* Není ti zima? Teď bych nechtěl, aby si mi zmrznula. *Starostlivě se na ni podívá. Bojí se, že se teď probudí, zjistí, že to byl jen sen. To by asi nepřežil. A kdyby go byl sen, chtěl by v něm být věčně.*

Nějak si to spolu nastudujem a zkusíme to spolu. *Nevzdává se a zazubí se přitom na něj.* Jednou do roka. *Doplní jeho větu o skvělých nápadech a u toho se na něj andílkovsky usměje jako nevinnost sama.* Rozmazlená plazící se čára? *Zopakuje po něm trochu nevěřícně.* Ale když se s nim seznámim a přežiju to, mam u tebe minimálně další měsíc horkou čokoládu vždycky ráno i večer s horou šlehačky. *Stanoví si podmínku. Horká čokoláda je její oblíbený nápoj celý život a obzvlášť teď během těhotenství a když může pít jeho skvělou verzi, tak jí má ještě raději. Pak už uskuteční svůj plán a požádá ho o ruku. Možná netypické, ale o to lepší. Píšou svůj vlastní příběh a v tom se meze nekladou.* Aspoň se skvěle doplňujeme. *Zkonstatuje se smíchem a navlékne mu prstýnek. Nechá si od něj pomoct na nohy a má pocit, že šťastný úsměv její tvář už nikdy neopustí.* Zima? Dyrt, nezapomínej na to, odkud pocházím. Tohle je podle mě teplota na plavky. *Připomene mu pobaveně a obejme ho okolo pasu, aby si ho mohla přitisknout blíže k sobě.* Ale jestli to měla být jenom záminka k tomu se odsud vypařit do komnaty, tak mizíme. *Zakření se na něj.*

Fajn, to mi moc věříš. *Uchechtne se a zavrtí nad tím hlavou. Když mu zničí představu toho, že ma skvělý nápady, zašklebí se na ni.* Jo, rozmazlená, plazící se čára. Nevinná čára. A jo, slíbuju, že když to přežiješ, budu ti pořád nosit čokoládu, s dvojtou dávkou šlehačky, se strouhanou čokoládou a třeba i s maršmelouny. *Pokýve s úsměvem hlavou. Pak už ma na tváři úsměv a také má na tváři cestičku od slz, jelikož ho prostě dojala. Nikdy by ho nenapadlo, že ho dívka požádá o ruku. Ale je to vážně krásný.* Nojo, pořád. Ty jsi zvyklá na strašnou zimu a ja teplo. Takže ja mrznu i při takovým počasí a ty se mi u nás roztečeš. *Zasměje se a po jejich dalších slovech na ni zamrká a nakloní se k jejímu uchu.* Prokoukla si mě. *Zavrčí ji potichu s úsměvem do ucha, vezme ji za ruku a vydá se s ní do komnaty, šťastný jak nikdy v životě nebyl, pořád si není jistý, jestli si to štěstí zaslouží, ale momentálně si to štěstí užívá.*

Nepodceňuj se tak. Zvládneme to. *Zazubí se na něj přesvědčeně, protože věří, že kytku snad zvládnou, když už se mají postarat o zcela nový lidský život v podobě dítěte.* Fajn, maršmeloun zní dobře. *Souhlasí nakonec, i když se jí pořád vyhlídka na pobyt s hadem rozhodně nelíbí. Ten strach bude těžko překonávat. Nikdy by neřekla, že zažije něco takového. Ta holka toužící po lásce jako trám, kterou byla v dětství a kterou její předešlý vztah pohřbil, by se vysmála komukoliv, kdo by jí řekl, že svého snoubence požádá o ruku. Ale i tak se to stalo a ona toho nelituje.* Ve většině vztahů krade mikiny holka klukovi a u nás si asi já pořídim nějaký velký a budu ti je dávat podle potřeby, když ti bude zima. *Zasměje se. Pak se spokojeně usměje, když jí řekne, že ho prokoukla, stiskne mu ruku a vydá se s ním do komnaty.*

*Její kroky ji zavedou do palácového altánku. Moc se tu zatím neprošla, protože má strach, že se ztratí, a zároveň i z toho, že ji někdo uvidí. Je to vlastně první cesta do zahraničí, kde je opravdu jako princezna. Stále si na ten titul nemůže zvyknout, ačkoli to bude už šest let, co je v královské rodině. Její znalosti etikety jsou dosti mizerné a celé to všechno, co se učí a musela naučit, je pro ni něco naprosto neuvěřitelného. Má na sobě šaty s lehkým růžovým květinovým vzorem a přes ně lehký světřík, který jí odkrývá jedno rameno. Ani neví, co sem šla vlastně dělat, ale u nohou jí cupitá malé flekaté prasátko, takové to roztomilé, které má na vodítku.*

*Ráno se jen tak líně povalovala v posteli a hrála na kytaru, což se jí upřímně moc nepodobalo. Moc ráda nepolehává, málokdy se stává, že leží v posteli po osmé hodině ranní, ale ráno zkrátka měla chuť si brnkat. Brnkala si až do oběda, kdy se chvilku po jejím lehkém obědě vydala do palácové posilovny, kde opět strávila docela dost času a den se rozhodla zakončit během. Proto se v černých legínách, teniskách a světle fialovém sportovním tričku s dlouhým rukávem rozběhne někam do zahrad, přičemž střídá rychlosti běhu. Chvíli běží na padesát procent, chvíli na osmdesát a někdy je i v klidném klusu, ať se alespoň trošku může vydýchat. K altánku doběhne v padesáti procentní rychlosti, načež se sehne a opře si ruce o kolena. Lýtka jí opět pálí, proto si nohy trochu protřese, aby to nebylo tolik intenzivní a s těžkým dechem se narovná, načež si rychle rozpustí své dlouhé vlasy, které tak nerada nosí seplé. Nosí je tak jen u sportu, když musí. Až když si rozpustí vlasy, dojde ji, že zde není sama a podívá se na dívenku s prasátkem po jejím boku.* To je to mini prasátko, které neroste? *Optá se možná až příliš nadšeně, přestože před chvilkou uběhla alespoň osm kilometrů a přejde k dívce.* Myslíš, že bych si ho mohla pohladit? *Ptá se dál, ani ji moc nedochází, že by dívce asi neměla tykat.*

*Jakmile za sebou uslyší hekavé kroky, jen se rychle otočí, aby případnému člověku uhla a on nemusel stavět. Jakmile ale uvidí dívku jen trochu starší než je ona sama, mírně se usměje. Královské rodiny všech zemí se učila nazpaměť před cestou celé týdny, aby poznala, kdo je vlastně kdo, a proto ji ani nepřekvapí, když hned na první dobrou uhodne Illejskou princeznu. Takže když jí začne hned tykat, jen povytáhne obočí, ale v duchu nad tím jen pokrčí rameny, zřejmě nějaká skulinka v etiketě, kam se ještě nedostala. Sama nicméně bude pokračovat ve vykání.* Ano, je. Vanja už víc neporoste. *Souhlasí a sama se sehne, aby své prasátko podrbala, a pak znovu jen přikývne.* Ano, jestli chcete. *Vykání je pro ni nakonec přeci jen přirozenjší, ačkoli celé dětství všem okolo sebe tykala.*

*Nejdříve vůbec nevnímá, že není u altánku sama. Spíše se nejdříve soustředí na to, aby si pořádně protřepala nohy, jelikož ji hlavně v lýtkách pálí a brní. V běhání je na sebe hodně tvrdá, ostatně stejně jako v každém jiném sportu. Je schopna běhat do té doby, dokud je téměř neschopná propadnout dech. Avšak, když si konečně všimne přítomnost nějaké dívky s prasátkem, hned ji osloví.* Vanja se jmenuje? Je děsně roztomilá. *Usměje se energeticky, načež se nadšeně skloní k malému prasátku, když ji dívka dovolí, aby si jej pohladila. Rukou párkrát přejede prasátku po zádech, avšak po chvilce si zase stoupne, když ji něco trkne.* Omlouvám se, až teď jsem si uvědomila, že jsem ti začala hnedka tykat. *Omluvně se usměje a natáhne k dívce ruku.* Tak, co kdybychom si tykaly? To by bylo příjemnější. Jsem Claudia. *Pronese mile, načež se na dívku i usměje.*

Jo. *Přikývne, když jí dívka začne hladit prasátko, a usmívá se, když to dělá. A pak když na ni zase promluví, jen se usměje a pak jen přikývne hlavou. Sama tohle ze začátku dělala, a jak si všimla u ostatních, nakonec si stejně všichni tykali, etiketa neetiketa. Ruku jí tedy stiskne a chvilku se na ni podívá, než zase uhne pohledem jinam.* Vanya. A protože už očekávám ten nechápavý pohled, sestřenice tvého snoubence. *Uchechtne se a pak ruku zade rychle dá dolů. Nakonec se sehne, prasátko si sebere do náruče a podívá se okolo sebe. Líbilo se jí tu, ačkoli má zimu ráda, je příjemné být někde, kde je tepleji.*