Palácový altánek

*Usměje se na dívku, když její otázku potvrdí a když se jí představí a zároveň vysloví tu další větu, překvapeně zamrká a zkoumavě na ní pohlédne.* Ale ne, o mém snoubenci mi ani nepovídej. *Povzdychne si a prohrábne si rukou vlasy.* Promiň, to není nic proti vaší rodině. Jen s ním jsem si prostě.. Nesedla. Řekni, je to takový blbec pořád, nebo to jen přede mnou hraje a snaží se být.. Zajímavý? *Optá se a lehce pobaveně si odfrkne.* Každopádně mě těší, Vanyo. Asi víš, že já jsem odsud. *Usměje se na dívku a ještě sklopí pohled k jejímu prasátku, jež právě drží v náručí.* Jak se ti tu zatím v Illey líbí? *Optá se jí se zvědavým úsměvem. Vždycky ji baví posluchat, jak jejich zemi vnímají cizinci.*

*S malou ji pustili už dneska z ošetřovny. Dost ji to překvapilo, ale vzhledem k tomu, že se narodila v 36 týdnu, skoro 37 tak podle nich už v podstatě ani není nedonošená a navíc, kdyby se něco stalo, jsou u ní doktoři do pěti minut, i když by byla v komnatě. Provedli všemožné testy a zjistili, že jsou obě dvě naprosto v pořádku. Malá nakonec měla 47 centimetrů a asi 2700 gramů. Je taková droboučká. Pořád se jí v podstatě bojí držet, á strach, aby jí nic neudělala, ale lepší se to. Teď je malá napapaná a i přebalená a ona se s ní vydala na procházku, aby ji zkusila uspat. To se jí totiž moc nechce. Zvědavě si vše prohlíží. Ona na sobě má světle modré volnější šaty a na nohách béžové baleríny. Co se týče makeupu, tak si jen zakryla světlé kruhy pod očima, moc toho poslední dny přece jen nenaspala a dala si rtěnku na rty. Vlasy má vzadu sepnuté. Malá Opaline na sobě má světle růžové bodyčko, které je tenké, aby nebyla přehřátá. Dost si nastudovala to, kdy má chodit s malou na procházky a teď je nejspíše ideální čas. Dost se to rozchází, ale nemělo by se ven s dítětem chodit tak do čtyř odpoledne a rozhodně by nemělo být na přímém slunci. Sice sluníčko už tolik nesvítí, ale když dojde k altánku, rozhodně se toho využít. Malá má pořád otevřená očka a v kočárku se jí očividně spát nechce.* Copak bude s tím spinkáním? Hmm? Ty chceš chovat, co? *Promluví na ni. Samozřejmě se jí nedostane odpovědi, ale i tak ji vezme opatrně do náruče a vejde do altánku, kde si sedne na lavičku a pohupuje s ní lehce v rukou.* Už hodinu tu s tebou chodím v kočárku a ty nespinkáš, teď tě chovám a taky nespinkáš. No tak si buď vzhůru teda. *Povzdechne si.* Člověk by řekl, že tvrdohlavá začne více být až tak okolo puberty, ale ty ne, ty začínáš už teď. *V jejím hlase ale nejsou slyšet výčitky, nýbrž pobavení.*

*Odpoledne se vydal do města a automaticky zamířil do baru. Daphne v něm probudila vzpomínky, které byly hluboko pohřbené. Byl tak spokojený, pohřbíval je hrozně dlouho. A princezničce stačilo pár dnů a všechno je to zpátky. V baru měl v plánu všechno otupit aspoň na chvíli. Má toho v sobě už docela dost a ani neví jak, ale dostane se do rvačky. Ta mu pomůže aspoň trochu vystřízlivět hlavně díky bolesti zlomeného nosu, ze kterého mu teče krev. Sice už ne tolik, když se dostane na pozemky paláce, ale stejně od toho má celou spodní část obličeje a dostalo se mu to i na šedé tričko. Odřené klouby a rýsující se monokl u pravého oka ani moc nevnímá. Trochu se motá, takže se zachytí sloupku u altánku a povytáhne mírně obočí, když vidí svou snoubenku s dítětem.* Víš, že ti neodpoví, že jo? Teda.... Jestli jsi jí to už nenaučila... Je to furt mimino, ne? Tak dlouho jsem mimo nebyl...? *Zamračí se a pohledem sjede k miminu v jejím náručí.* Je to mimino.

*S malou sedí v altánku, kde ji chová. Moc se jí nechce spát a to ji zkoušela uspat v komnatě, v kočárku a i teď tím jak ji chová. Začne na ni mluvit a doufá, že ji třeba svými slovy uspí. Že si řekne, že to nemá s tou její mámou smysl, protože nechápe, že jí neodpoví a raději usne, než tohle poslouchat. Ani tenhle její plán teda moc nefunguje. Trochu sebou trhne, když uslyší jiný hlas a vykulí oči nad stavem Emmetta. Ví, že by se o něj neměla zajímat, přece mají určitou dohodu, ale takhle.. Takhle ho přece nechat nemůže.* Vím, že mi neodpoví.. Ale zkoušela jsem ji uspat chováním, procházkou.. nic nepomáhalo, tak jsem doufala, že to třeba vzdá, když začnu jenom tak mluvit. *Pousměje se pobaveně.*/Ty bys to na jejím místě tak udělal určitě./ Je to miminko.. *Potvrdí jeho slova. Pak si povzdechne, vstane a malou znovu položí do kočárku.* Nebudu tě vyslýchat ohledně toho, co se ti stalo.. Ale prosím, dovol mi ti to ošetřit.. *Požádá ho, ale stojí před ním. Dokud jí to nedovolí, nepustí se do toho. Snaží se hrát podle toho jak chce on. Pochopila, že bude lepší se mu ve většině případů podrobit a dělat, co řekne. Aspoň se pak nebudou hádat.*/A Opaline bude v pořádku se mnou../*Kdyby jí na tom nezáleželo, tak by ho chytla za rameno, usadila na lavičku a hned by se pustila do otírání krve a taky peskování ohledně toho, co zase sakra dělal.*

A co ... já nevim... prášky na spaní? Rána do hlavy? Jemná samozřejmě. To na to fakt nejsou nějaký triky? Vždyť děti se rodií... furt, ne? *Nakrčí obočí, jak nad tím přemýšlí. Nepamatuje si ale, že by se děti někdy nerodily a přicházely na svět jinak, takže to tvrzení bude pravdivé.* Fajn. Tak dobře. Takže jsem tak dlouho mimo nebyl. *Usoudí s důležitým pokýváním hlavou. Aspoň něco. Je fajn, že cestou do baru a zpátky nestrávil desetiletí a další předtím depkařením ve své komnatě.* Zvládneš to? *Nadzvedne obočí, i když to moc nejde kvůli bolesti v obličeji.* Nepraštíš mě za to všechno, jakmile k tomu budeš mít příležitost, že ne? *Musí se ujistit, ran má pro dnes už dost.* Nebude se vůbec mimino zlobit, když se jí nebudeš věnovat? Ženský jsou dost urážlivý..

Cpát do miminka prášky na spaní není nejlepší nápad. A rána do hlavy.. to už vůbec ne. Naopak na hlavu se nesmí vůbec bouchnout, jinak by jí to dost ublížilo. Ale nemusíš se s tím trápit, já se o ni postarám a to spaní vyřeším. *Není důvod, proč by se tím měl zabírat. I když bude malá vzhůru přes noc a pofňukávat, on to neuslyší, tudíž ho to nebude rušit a že by se nějak strachoval o to, jak to zvládá ona sama? Spíše by se méně divila tomu, kdyby přiletěli na zem z vesmíru marťané, kteří by jí s malou chtěli pomoct.* Utřít ti krev a taky se ji pokusit zastavit zvládnu. *Jelikož hádá, že jí to dovolí, v tašce, kterou má u kočárku najde vlhčené ubrousky, ale i obyčejné kapesníky. Má tu i láhev s vodou, kterou si vzala na pití. Ta není úplně studená, ale na provizorní obklad, který by mu mohla dát na čelo snad bude stačit.* Nepraštím tě. Taková nejsem.. A navíc ti to dlužím za tvoji pomoc v sobotu. *Pokrčí rameny. Taky mohl udělat nějaký naschvál.. Kdyby malé stiskl schválně silně hlavičku.. nechce si ani domýšlet, co by se stalo. A určitě by se to dalo svést na to, že nevěděl co dělá a nebo se něco stalo už přímo při porodu.* Však já si ji když tak udobřím a teď se prosím posaď. Kývne k lavičce a jakmile to udělá, stoupne si před něj. Prvně mu vlhčeným ubrouskem otře tu krev a pak ho přiměje, aby zaklonil hlavu. Na jeden kapesník vylije vodu a tenhle obklad mu přiloží na čelo.* Ta krev by ti měla za chvilku přestat téct.. Nemyslím si, že bys ten nos měl nějak zlomený, ale možná by bylo lepší skočit si pak na ošetřovnu.. Nejsme doktor. *Pokrčí rameny. Vezme ho za ruku a podívá se mu na klouby. Ty má odřené a občas taky trochu od krve. Vezme další ubrousek a pomalu se mu je snaží otřít. Celou dobu je potichu. Ráda by se zeptala, co se stalo, ale nechce aby zase začal být hrubý. Minule si slíbila, že ho nebude nijak moc tlačit do konverzace, stejně o ni s ní nestojí.*

Tak pardon že se snažim pomoct. *Převrátí očima.* Tak fajn. *Souhlasí nakonec s pomocí, protože to vážně dost bolí a blbě se mu kvůli vší té krvi dýchá.* Jak jsem řekl. Nic jsem neudělal. Tlačilas ty. *Zopakuje jí svá slova z úkrytu. Jak mohl čekat, že si to zapamatuje a nevytáhne to znovu? Sakra, tak moc, jako ona doufala, že je v něm světlo, tak moc on doufal, že v ní je zase nějaká temnota. Jenže ať se snažil jakkoliv, nedokázal jí najít. Nenašel zatím nic, co by to v ní probudilo. Možná.... Pohled mu sjede na kočárek a přemýšlí, jak moc jí miluje a jestli tohle by byl ten správný prostředek.* Je aspoň v pohodě? *Říkala, že se neměla ještě měsíc narodit. Sice tomu nerozumí, ale chápe, že když se něco nemá stát a stane se to, pozitivní to většinou neni. Sedne si na lavičku a nechá jí ho ošetřit.* Na ošetřovnu nejdu. *Zašklebí se. Tam ho nikdo nedostane ani náhodou, mužská pýcha umí být zapeklitá věc.* Dneska žádné všetečné otázky, poznámky a srandičky o tom, že neprojdu dveřma? *Zajímá se. Přijde mu divně potichu a to je prostě a jednoduše zvláštní.*

Nemusíš se omlouvat, já ti nic nevyčítám. Jen jsem se to snažila trochu objasnit. *Pokrčí rameny. Je ráda, že ho aspoň přesvědčí k tomu, aby mu trochu pomohla. Vytáhne z kočárku všechno, co by se mohlo hodit. Nemá tam úplně nějak extra moc věcí, užitečných pro tohle, jediné, co by mu ještě mohlo pomoct je chrastítko, aby se tím zabavil..* Dobře, dobře.. *Raději to odsouhlasí. Druhé kolo téhle hádky nemusí proběhnout. Ona si stejně myslí svoje a on taky. Nemluvě o tom, že se s ním přece podle dohody nemá dohadovat.* Ano, naštěstí je. Ono se má rodit vlastně okolo čtyřicátého týdne a já byla v třicátém šestém.. Měla jsem rodit až za měsíc, ale naštěstí mi lékař řekl, že děti narození už v tomhle týdnu jsou už vlastně plně vyvinuté a nic jí nehrozí. *Je za to ráda, nedovede si představit, že by jí mělo něco být. Ona by ji milovala nade všechno, i kdyby měla nějaké potíže, ale.. měla by to v životě pak s tím ještě těžší. Už tak stačí, že nemá otce, jako figuru táty bude mít jen Emmetta, ale nevěří tomu, že jí někdy třeba sám sestaví kolo a bude jí na něm učit jezdit. Bude slýchávat ve Španělsku nadávky za to, že j bastard a podobně.. To všechno je snad dostačující. Když se posadí na lavičku, snaží se ho ošetřit a přitom mlčí. Zaprvé se soustředí na práci a taky mu přece slíbila, že se nebude vyptávat.* Jak myslíš. *Je to jeho věc, jestli se tam staví nebo ne.*Řekla jsem, že ti všetečné otázky ohledně toho jak jsi se dostal do takového stavu nebudu pokládat. A navíc.. nikdy mi nepřipadalo, že by jsi o rozhovor se mnou stál, nebudu tě do konverzace nutit. Spíše bych tě měla poslouchat, ne? Vzhledem k naší dohodě..

Aspoň že tak. *Uzná nakonec. Neměl rád komplikace. Nerad si komplikoval život a už jenom tohle dítě hrozí že mu ho zkomplikuje víc než chtěl. A ještě kdyby mělo mít nějaký problém kvůli posraným strážcům, co se nedovedou domluvit a začnou útočit sami na sebe. V jeho očích to prostě byli hrozní idioti, které by nejradši propustil dřív, než by vůbec stihli mrknout. A toho jednoho, kterého to byla vina, by možná klidně potrestal i nějak fyzicky. Chyby se nesmí stávat, ne v takovýchto situacích a on byl nekompromisní. I přesto.... mu chybělo její štěbetání, otázky a mluvení, které ho normálně otravovalo. Bylo zvláštní, když se s ním nedohadovala a rezignovala. Dokonce i nudné by se dalo říct.* Poslouchat, když ti něco přikážu. Ne poslouchat, když jsem zticha a výjimečně bych ocenil tvojí ukecanost než to mimino začne brečet. *Převrátí očima.* Porval jsem se v baru. Nic novýho, vlastně to člověka dokáže i uklidnit. *Odpoví jí nakonec na nepoloženou otázku, jak se do tohohle stavu dostal. Jako vždy ale nejde o kompletní odpověď a spíš to v ní asi vyvolá ještě víc otázek. Ani si to neuvědomuje. Nebo jo a přesně tohle je jeho účel aniž by se zajímal o její zmatení a nebo jí to hodlal na sto procent vysvětlit.*

*Ošetřuje ho v tichosti, soustředí se na svou práci a zároveň se snaží vyhnout jemu pohledu. Kdo ví, co by si dokázal vymyslet, kdyby se na něj podívala. Je očividně dost paranoidní. Potlačí chuť k tomu, aby protočila očima.*/Taky by ses mohl rozhodnout, co vlastně chceš../*Střelí pohledem ke kočárku, kde leží malá. Vlastně ani nepípla.*/Třeba konečně usnula./ Hmm.. *Zamručí na jeho vysvětlení.* Máme tu tělocvičnu a v ní nejeden boxovací pytel. Ten rány nevrací. *Podotkne jen tak, aby to věděl pro příště, že se nemusí hned s někým porvat v baru, aby se uklidnil. Ptát se na to, proč se potřeboval uklidnit bere jako zbytečnou otázku. Štve ho ona, její dcera, i to jak jí pomáhal v sobotu rodit ho muselo rozrušit.*/Ptát se ho na takové věci, když odpověď v podstatě znám, je zbytečné. Nemusím přímo poslouchat od něj nějaké nadávky./*Došlo jí, že ona a její dcera je to nejhorší, co se mu mohlo přihodit, je podle něj ta nejhloupější a nejotravnější na světě, ale že ji zároveň chce, aby se mohl bez problémů stát králem. Krev mu všechnu utřela, teda tu z trička nedostala a vážně v tašce pánské tričko nemá, bude si muset dojít do komnaty takhle nebo se vysvléknout a jít si tam polonahej.*/Stejně ho viděla už polovina komorných zcela nahýho v posteli kdy jim roztahoval nohy z jiného důvodu, než že jim pomáhal rodit./*Posbírá všechny použité kapesníčky a ubrousky, vezme mu i ten kapesník z čela.* Zkus si dát hlavu zase normálně. *Vyzve ho a chvilku čeká.* Nevypadá to, že by ti ještě tekla krev. *Zhodnotí Použité věci hodí na místo pod kočárek, aby se jí to nemíchalo z čistými věcmi. Poté všechno vyhodí. Při té příležitosti nahlédne do kočárku a zjistí, že tam Opaline skutečně pochrupkává.* Konečně.. *Usměje se spokojeně pro sebe.*

O to právě jde. *Namítne s menším pobaveným úsměvem. Je zvláštní, jak si myslela, že nejvíce ho uklidňuje se vymlátit. Ne. Nejvíce ho uklidňuje začít bitku nebo se do nějaké nechat vtáhnout a snažit se zasadit nejvíce ran. Sám chce rány schytat. Ale ten náboj opravdové bitky..ta možnost někomu reálně ublížit.. Je to k nezaplacení. Narovná hlavu, když ho k tomu vybídne.* Díky. *Hádá, že aspoň tohle si zaslouží za to, že mu pomohla. Nedává vděčnost najevo moc často. Spíš se ani neocitává v situacích, kdy by mohl být druhým za něco vděčný. Snaží se vždy postarat sám o sebe.* Takže jí uspalo, když ses začala starat o někoho jinýho a ne o ní. Má ráda svůj klid. *Zhodnotí nakonec, když vidí, že mimino usnulo.* /Nakonec bude ještě po mě, ne?/

*Pozvedne obočí. Nečekala, že by ho na té rvačce nejvíce bavilo dostávat rány nazpět. */U něj by mě asi nemělo už nic překvapovat../*Zvláštnější už snad být ani nemůže. Asi jediná věc, která by ji šokovala by bylo, kdyby přišla do jeho komnaty, která by byla růžovoučká a on si tam poklidně hrál s koťátky, která vzal z útulku, aby je zachránil. To by bylo jasné, že se pomátl úplně. Vybídne ho, aby narovnal hlavu a tak zjistí, že mu už krev neteče. Vypadá už mnohem více lidsky a normálně, i když má pořád od krve tričko a s tím monoklem nic neudělá.* Nemáš zač. Budeš mít taky monokl, ale s tím už ti nijak nepomůžu. Led s sebou na procházky netahám. *Pak si pro něj bude muset zajít do kuchyně a přiložit si to tam, aby umírnil bolest.* Očividně ano. Je stará dva dny a už mě má dost./Zdá se, že jsem vážně dost otravnej člověk./*Kočárek nechá kousek od sebe, sedne si na lavičku a zadívá se do zahrady. Líbí se jí jaké je tu teď ticho a klid.*

Překvapilo by mě, kdyby jo. *Uzná, protože vážně... Kdo by tahal led na procházky? Monokl mu nevadí. S timhle nemá žádný problém. To ten od jejího táty byl daleko horší.* Má ráda svůj klid. Nepřekrucuj to, aby ses mohla litovat a říkat si, jak jsi hrozná matka. *Převrátí očima. Byla v tom hrozná, to už poznal.* Jsi dneska fakt divně tichá. Neumíráš náhodou nebo tak? Nebo někdo z tý tvý milovaný rodinky? /Prosím ať je to král. Ať je to král. Ať je to král, když už./ *Štve ho pach krve z trička, takže si ho sundá a hodí na druhou stranu lavičky, než kde sedí Daphne. Sám se opře lokty o oplocení altánku.* I přesto, co jsem ti posledně řekl.... tak jsi mi stejně pomohla.. *Nakrčí zmateně obočí.* Proč?

To, že jsem hrozná matka si stejně myslíme oba dva. A to co jsem řekla měl teda být spíše pokus o menší vtip. *Pokrčí rameny. Jestli jí tu začne vymlouvat, že špatná matka není, tak už vážně asi zavolá doktora s tím, že se její snoubenec pomátl a oni by si ho měli odvést.* Neumírám, tak lehce se m nezbavíš a ani nikdo z mé rodiny, naštěstí. Jen už nevím, o čem bych se s tebou měla bavit a co ti říkat. Zatím pokaždé, co jsme spolu mluvili to skončilo hádkou a mě to nebaví. *Pokrčí rameny.* Takže mě osobně připadá, že je lepší mlčet. Navíc nevěřím tomu, že by tě zajímalo více než procento toho, co říkám. *Spíše on je dneska nějaký divně upovídaný. Podívá se na něj, zrovna když si svléká tričko a tudíž zase odvrátí hlavu. */To je nějaké pravidlo, že ti největší hajzlíci jsou vždycky nejvíce sexy?/ Pomohla bych i tomu rebelovi, který mě znásilnil. Jsem hloupá a naivní přece. *Připomene mu něco, co o ní řekl on sám.* Navíc i když říkáš, že v sobotu to bylo hlavně na mě.. Nemusel jsi mi poté podat deku a ani lékárničku. Teď jsme si aspoň kvit. Nemám ráda, když jsem někomu něco dlužná.

Řekl jsem to snad teď? Řekl jsem to posledně v tom úkrytu? Neřekl. Tak si přestaň domýšlet, vymýšlet, katastrofizovat a přehánět. To, že nebudeš hrozná matka jsem myslel vážně, neříkám nic, co si nemyslím a už jenom to, že jsem to řekl by ti mělo naznačit, že to myslim fakt vážně. Neřekl bych to jen tak někomu. Tak si přestaň vymýšlet a litovat se. *Tímhle ho vážně vytáčí. To na ní nemůže být kousek sobectví? Kousek samolibosti?* Posledně jsme se nehádali. *Připomene jí.* Kdyby mě to nezajímalo, tak mi to teď nechybí. *Opáčí a radši si sundá triko, aby nemusel muset čuchat tu krev.* To jsi. *Tohle jí rozhodně vymlouvat nebude, je to pravda. Víc naivní holku ještě nepoznal.* /Taky víc hodnou......... Bože, já jsem fakt idiot./ Ne, to nemusel. Šlo mi o tu malou, ne o tebe. Nepotřebuje mít úplně posranej život. *Zatne zuby kvůli tomu, co řekl.* Měl bych jít. Měj se. *Popadne rychle špinavé triko, aby ho tu nenechal a vydá se rychle z altánku pryč. Nesnáší, co v něm svojí přítomností probouzí.*

*Potlačí chuť protočit očima.*Dobře, omlouvám se ti. /Jednodušší říct tohle, než se s ním dohadovat./*Nevěří, že bude dobrá máma, ale řekne to, aby měla klid. Stejně si myslí svoje a nevěří, že by si o ní Emmett myslel v duchu něco jiného, třebaže tvrdí teď tohle. Pochopila, že podle něj je jen naivní a hloupá, nic více. Prostředek k pojištění si moci a poté získání následníka.* Navíc se nelituji se ohledně toho jaká jsem matka nelituji, to bych brečela jaký jsem chudáček. Jen si nevěřím a bojím se, jestli to zvládnu a v tom je rozdíl. *Odváží se ho ještě opravit.* Kdyby se nestalo do nedorozumění se strážci, nejspíše by jsme k tomu dospěli. My dva se nedokážeme bavit normálně. *Pokoušela se o to, byla milá, ale už ji to u něj unavuje. Ví, že to nemá smysl, milovat se nikdy nebudou, o přátelství nejspíše Emmett nestojí a vlastně asi ani ona.* Já vím. *Jestli si myslel, že se urazí a nebo jí bude mrzet, když ji to, že je hloupá a naivní potvrdí a nevyvracuje, mýlil se. Smířila se s tím, že ji tak vidí a nestojí jí za to, aby ho přesvědčovala o opaku.*To je pravda. /Už i tak ho bude mít díky tomu, že budeme muset být ve Španělsku posranej dost./ Zatím.. *Rozloučí se s ním a když se vzdálí, povzdechne si. Netuší, co udělala a tak hrozného, že si musí vzít zrovna jeho. Celý život chtěla jediné a to si najít lásku jakou vidí u svých rodičů a očividně se jí ani tohle nepoštěstilo.*

*Dneska začíná další kolo schůzek a pozval jako první lady Kailani. Dívky nakonec losoval, v jakém pořadí je bude zvát. Vybral nakonec altánek jako místo pro setkání. Nechal tam připravit stůl s občerstvením pro dva a dával si pozor, aby tam nebyly mořské plody, o kterých ví, že je dívka nemá ráda, i když je neochutnala. Jinak je ale prostřeno pro tříchodovou večeři s předkrmem, hlavním chodem a sladkým dezertem. Na sebe si vzal světle modrý oblek s bílou košilí a tmavě modrou kravatou. Jako vždy se snaží působit dojmem skvělého reprezentanta země a budoucího krále. S dívkou se domluvil, že se potkají na místě a že kdyby potřebovala poradit cestu, může se zeptat komorných nebo kohokoliv jiného. Sám se tam vydal dříve, aby vše zkontrolovat. Altánek působí sám o sobě vcelku romantickým dojmem, ale takhle se třemi svíčkami uprostřed stolu s ubrusem a přikrytými talíři je ten dojem ještě silnější. Stojí u vchodu do altánku, kde si poupraví rukávy saka a čeká na příchod své dnešní společnice.*

*Už od tej minúty, kedy zistila, že sa má stretnúť s princom Aaronom v altánku bola veľmi nervózna.* /Len buď sama sebou Kailani a všetko bude dobré, na nič sa nehraj, ale ani to nepreháňaj./ *Povie si sama pre seba, keď stojí pred zrkadlom v komnate, ktorá jej bola pridelená. Len čo sa vydala ku dverám vybehla k nej jej verná fenka.* Ja viem, že chceš ísť so mnou Winnie, ale neviem, či ťa môžem zobrať kráska. Ale neboj, určite ťa princovi predstavím. *Pohladí fenku po hlave, no potom zoberie zo zeme loptičku, ktorú jej opatrne hodí, tak, aby nič v komnate nerozbila ale ani aby neobila žiadnu stenu.* /Neviem ako by na ňu reagoval, najprv to skúsim bez nej./ Povie si, keď vyjde z komnaty na chodbu. Keď ale vidí, že už zase mešká pridá do kroku.* /Och, nie, mala by som sa naučiť chodiť načas, alebo naučiť Winnie, aby ma už nezdržovala./ *Precedí pomedzi zuby, je nahnevaná, že znovu mešká, no potom keď vidí princa, na tvári nahodí úsmev.* Krásny večer Výsosť. *Povie pokojným hlasom, len čo sa pred princom hlboko ukloní.* Prosím ospravedlňte moje zdržanie, Výsosť, ale Winnie ma za Vami nechcela pustiť samú. *Jemne sa zachichoce, dúfa, že to princovi nebude veľmi vadiť.* /Ale už som tu, a to je hlavné. Len dúfam, že Winnie nič nevyvedie, kým tam nebudem./ *Pomyslí si, no potom už venuje princovi Aaronovi široký, no pritom nežný úsmev.*

*Čeká na Kailani, se kterou se má dneska setkat a jakmile mine minuta, kdy se domluvili, koukne na hodinky a trochu se zamračí. Dívky měli už docela dost času na to se zorientovat, takže hned začne přemýšlet, jestli se něco nestalo. On měl ve zvyku chodit nejen včas, ale nejlépe rovnou i pár minut předem. Nakonec ale Kailani přeci jen přijde, takže jí oplatí úsměv.* Krásný večer i vám. *Pozdraví jí.* Já si říkal, co stojí za vaším zdržením. Už jsem se bál, že jste si zlomila nohu na schodech nebo tak něco. *Zasměje se.* Příště jí klidně můžete vzít s sebou. Pardon, nedošlo mi to. Mohl jsem vám to dát vědět rovnou, že mi to vadit nebude. *Omluví se za svojí chybu, kterou neplánuje opakovat.* Pojďte, posaďte se. *Pobídne jí a rovnou jí odsune i židli, aby se mohla posadit a pak jí s ní zasune jako správně vychovaný gentleman. Sám se poté posadí naproti ní. Sice jsou mezi nimi skleničky a svíčky, ale nic není tak vysoké nebo zářivé, aby jim to bránilo ve výhledu na sebe.* Myslel jsem, že byste si se mnou ráda dala večeři. Často se k tomu altánek využívá. Je tu krásný výhled na západ slunce. Spolu s šampaňským...výborné. *Pokyne rukou i vedle nich, kde je mezi sloupky altánku vidět slunce pomalu se blížící k obzoru.* Můžu vám nalít? *Nabídne jí i zmíněné šampaňské. Jako předkrm mají na talířcích oba dva kousky bruschetty s rajčaty, které na ně čekají pod poklopy, aby to nelákalo hmyz a nějaké další věci, které na jídle nemají co dělat.*

*Len čo ju princ privítal milým hlasom, vydýchne si.* Už sa to viac opakovať nebude Výsosť. Neskoré príchody na vopred dohodnuté schôdzky ku mne nepatria. Pre Winnie je toto ale nové prostredie, tak chce byť neustále so mnou. *Povzdychne si, má svoju fenku rada, ale niekedy jej je na obtiaž, nemôže ju predsa so sebou brať na všetky akcie a stretnutia s princom, veď prišla preto, aby sa pokúsila sa s ním zblížiť.* Och, nie nie, aj keď aj od toho som nemala ďaleko, keď som zablúdila na jednom zo schodísk, kde som narazila do jednej zo slúžok, ktorá nedávala očividne pozor na cestu. I keď je pravda, že mala plné ruky posteľného prádla, a tak je možné, že si ma len nevšimla. *Pousmeje sa, no našťastie sa nič vážne nestalo. Áno, síce obe skončili na zemi, no skončilo to len oškretím kolien a rozhádzaným prádlom na zemi.* Ďakujem Výsosť. *Povie s úsmevom, keď jej pomôže usadiť sa na stoličku.* /Takže gantlemani ešte nevymreli. Ale veď pri ňom je to jasné, nie? Je to predsa princ, kto iný by mal byť gantleman, keď nie on?/ *Opýta sa sama seba, no v tom začuje štekot, tak predpokladá, že by to mohol byť nejaký pes zo psinca, ktorý sa teší z prechádzky.* Och, to áno, to máte pravdu, západy Slnka sú tu naozaj čarovné. Mám veľmi rada ten pohľad. *Povie, len čo pootočí hlavu k zapadajúcemu Slnku.* Áno, prosím. Ale prosím nie celý pohár, nechcem predsa, aby mi to priveľmi rozviazalo jazyk, no nie? *Zachichoce sa, no v tom jej do stoličky narazí biela huňatá guľa.* Winnie! Čo tu robíš? *Pozrie mierne nahnevane na fenku, ktorá do nej začala dobiedzať ňufákom. Keď si však všimne komornú ako za ňou uteká aj s vôdzkou v ruke, kývne jej, že to je v poriadku.* Ospravedlňte ju prosím Výsosť, ale ako vidím nevydržala to bezo mňa. *Povie dosť vystrašene, bojí sa, že by na to mohol princ zareagovať inak ako očakávala, i keď sám povedal, že by mu neprekážala.* Winnie buď slušná a pozdrav sa! *Prikáže fenke, pričom ukáže smerom k Aaronovi. Winnie poslušne pricupitá k stoličke princa Aarona, vedľa ktorej sa hlboko ukloní sklonením hlavy.* Hav! *Zašteká.

Každému se někdy nepovede všechno dokonale, vždyť to ani není možné. Nedělejte si starost, přišla jste později jen o pár minut. *Spočítal by jí to i na vteřiny, ale nechce jí vydeptat ještě víc. Samozřejmě, že si to pamatuje, i takovéhle detaily jsou pro něj v rozhodování důležité a do svého přehledu zahrnujícího grafy, tabulky a přibližně sto stran, si to poznamená.* Tak to se za ní omlouvám. Občas je služebnictvo v takovém presu, že nedává pozor a soustředí se na práci. Zvlášť teď během Selekce je práce daleko víc. *Omluví se rovnou za služebnictvo i on sám. Pomůže jí se posadit ke stolu a pak jí nabídne i šampaňské. Jakmile svolí, nalije jí skleničku, ale dává pozor, aby jí toho nenalil moc, i když nejde o nic, co by mělo více procent alkoholu.* Jsou nějaká tajemství, která byste mi mohla říct s rozvázaným jazykem? *Zeptá se s pobaveným úsměvem a zvědavostí v očích. Dívka mu přijde tak nevinná a tichá jako kdyby tajemství snad ani mít nemohla, ale moc dobře věděl, že dojem může klamat. A než se stihne dobrat k něčemu dalšímu, objeví se u stolu psí hlava.* Šikovný mazlíček, když si vás najde všude. *Prohlásí obdivně a mávnutím rukou naznačí komorné, aby jim nechala soukromí a že je vše v pořádku.* V pořádku, neomlouvejte se. *Zarazí její omluvy stejným gestem. Usměje se, když se mu fenka "pokloní" a trochu se od stolu odsune, aby jí mohl podrbat na hlavě.* Ahoj, krasavice. Ty jdeš soutěžit s paničkou, kdo si získá víc mojí pozornosti? *Zasměje se.* Je nádherná. *Usměje se na Kailani a zvedne k ní pohled.* Ale zpátky k nám.. Předkrm na nás čeká. *Nadzvedne poklop jak z jejího, tak ze svého talíře, aby odhalil jídlo.*

Každá jedna žena má svoje tajomstvá, Výsosť. Je tu už iba na nej, či Vám ich prezradí, alebo si ich nechá pre seba. No, ale alkohol k tomu pomáha, aby sme stratili zábrany, i pri takých tajomstvách, ktoré by sme nikdy nevyzradili. *Povie celkom pokojne, pričom stále sleduje fenku.* Sú tajomstvá, ktoré Vám ale jedného dňa iste prezradím. Oceňujem u ľudí, ak sú úprimní a sami sebou. A presne takou chcem byť i ja. *Usmeje sa celkom nevinne.* To teda áno, niekedy mám pocit, že by táto kráska prišla za mnou i na druhý koniec krajiny, keby mohla. *Zachichoce sa, keď sa princ zohne k Winnie, dúfa, že po ňom neskočí. Rukou pod stolom jej preto naznačí, aby ostala stáť na mieste, dúfajúc, že ju aj poslúchne.* Tá kráska pred Vami Výsosť je Winnie, psia kráľovná krásy provincie Bankston. *Zasmeje sa, je na svoju fenku hrdá, i keď ju niekedy dosť hnevá, najmä keď ju neposlúcha.* Vyzerá to veľmi dobre Výsosť. *Prizná po chvíli, naozaj ten pokrm vyzeral veľmi lákavo.* Len si dajte pozor Výsosť, aby na Vás Winnie neskočila. Je to občas dosť veľká potvora, keď sa jedná o chutnú lahôdku, ktorú chce ochutnať. *Upozorní princa, keď vidí, že sa jej fenka začína pripravovať na skok.* Winnie, ku mne. *Zavolá fenku radšej k sebe. Len čo k nej pricupitá, rukou jej naznačí, nech si ľahne pod stôl a pokojne leží celú dobu pri nich.* Winnie mám o-odkedy sa ma pokúsili znásilniť a nikomu som potom nedôverovala. *Povie napokon po chvíli, chce byť pred princom úprimná a postupne mu odhaľovať svoje tajomstvá, ktorých ukrýva hneď niekoľko.*

To máte pravdu, každý máme svá tajemství. Dělají z nás, kdo jsme. Ale jejich sdílení zase stmelují vztahy s druhými. Pak je jenom otázka pohledu, jestli vám stojí za to své tajemství vztahu obětovat a sdílet ho. *Řekne všeobecně. Nebude po ní chtít, aby mu rovnou všechno vyklopila, sám jí neřekl všechna svá tajemství a nějaké věci ví, že si nechá pro sebe ještě vcelku dlouhou dobu nejspíše, takže nemůže chtít 100% upřímnost ani po ní.* Také oceňuji upřímnost. *Pokýve hlavou. To je pravda. Nerad má tajemství, a proto jich také nemá nějak hodně. Ale bez nich by snad ani nebylo možné vést nějaký život, natož život před reflektory kamer, jak ho žije on při svém postavení.* Psí královna krásy... V tom případě mě těší. *Mrkne na fenku s pobaveným úsměvem na rtech.* Nějakou dobrotu jí pak nechám poslat do vaší komnaty, slibuju. *Pokusí si vyžehlit u fenky skutečnost, že se s ní nehodlá dělit o své jídlo, kterého si poté pak kousne. Skvělá chuť ho nedostává do kolen jako někoho, kdo na to není zvyklý, ale stejně moc dobře ví, jak dobré to je. Přestane žvýkat, jakmile uslyší, od kdy fenku Kailani má. Pomalu pak polkne a přemýšlí, co by měl říct.* To je mi líto. Je ale dobře, že jste si našla aspoň nějakou společnici. Jestli o tom chcete mluvit, jsem tady. Ale můžeme klidně změnit téma, pustit se do hlavního chodu a vy si to můžete nechat pro sebe. *Nabídne jí a během toho na stůl naservíruje už odklopené talíře s hlavním chodem, který tvoří kuřecí maso zapečené se zeleninou a opečené brambory.*

*Po chvíli sa pustila do predjedla, ktoré bolo i tak úžasne ako aj vyzeralo.* /Na takúto stravu by som si dokázala veľmi rýchlo zvyknúť, no nemôžem si zvyknúť, veď neviem ako dlho budem v paláci po boku princa Aarona./ *Pripomenie si, že ešte stále nemá nič vyhraté. Kútikom oka však sleduje svoju fenku, aby nevyskočila spod stolu a nezhodila niektorého z nich, alebo čašníka, ktorý ich obsluhuje.* Už som sa cez to ako-tak preniesla, i keď som ešte stále niekedy v blízkosti mužov opatrná. *Začne pomaly hovoriť, i keď sa jej o tom hovorí dosť ťažko, nechce to už viac držať v sebe.* Stalo sa to na jednej prehliadke, k-kde som spolu s ostatnými dievčatami fotila lyžiarske kombinézy i novú lyžiarsku výstroj. Keď sa ale všetko skončilo, fotografi začali upratovať scénu na ďalšie fotenie, ktorého sme už neboli súčasťou a nás poslali sa prezliecť. Nejako som sa ale zarozprávala s fotografom, aby sme dohodli ďalšie fotenie, a tak som do šatne prišla ako posledná. *Pokračuje v hovorení o tej zlej spomienke.* U-už bola celkom tma, keď z ničoho nič vypadla v šatni elektrika. Neviem, či sa vypálila žiarovka alebo čo, a-ale proste z ničoho nič tam bola tma. Našťastie som ale mala baterku, a tak som si posvietila. V t-tom tam ale stál nejaký muž, ktorého som nepoznala, a-asi patril k fotografom alebo ja neviem. *Na chvíľku sa odmlčí, aby sa zhlboka nadýchla. Nechcela sa tam predsa pred princom zosypať.* P-pritlačil ma ku stene a zo všetkých síl sa snažil zo mňa strhnúť kombinézu. B-bránila som sa, ale bol silnejší. U-už už ma takmer dostal, k-keď sa mi podarilo zachytiť uvoľnenú tyč z vešiakov, ktorou som ho ovalila. T-takmer vyzlečená som sa rozbehla von zo šatne rovno do náručia fotografa, s ktorým som sa dohadovala na ďalšej akcii. Keby nebolo jeho, t-tak neviem ako by som skončila. *Dokončí ten nepekný príbeh, no mala potrebu to princovi povedať, veď keď sa má snažiť získať jeho srdce mal by to vedieť, prečo sa možno bude správať niekedy neprístupne.* A-ale už je to za mnou, už mi nič nehrozí. To hlavné jedlo vyzerá úžasne, istotne tak bude i chutiť. Tak dobrú chuť Výsosť. *Povie s úsmevom, akoby tesne predtým nehovorila o horore, ktorý zažila. Winnie si však všimla, že jej panička posmutnela, a tak vystrčila spod stolu hlavičku, ktorú si oprela o kolená jej paničky. Jemne jej začala lízať ruku, ktorú ani nevie kedy Kailani spustila a kolená, aby svoju pani upokojila.*

Kdyby vám něco bylo nepříjemné z mé strany, klidně řekněte. Můžeme se příště setkat na nějakém místě víc na očích, kdekoliv vám to bude vyhovovat, klidně ho vyberte sama. A nebojte se mě kdykoliv zarazit, kdyby i polibek na ruku nebo tak byl hodně. Ano? Já se nebudu zlobit. *Ujistí jí. Nechce, aby se ho bála. Úmyslně by jí nikdy nijak neublížil, ale uvědomuje si, že i obyčejná a dobře zamýšlená gesta můžou působit špatně po jejím zážitku. Poslouchá detaily, o které se s ním rozhodne podělit a u toho na ní upírá soucitný pohled. Neumí si představit, jak si mohla něčím takovým projít a dát se dohromady. Obdivuje její sílu přijít zrovna do Selekce.* Děkuju, že jste mi to řekla. Určitě vaší důvěru nezklamu. A je mi to líto. Neumím si to pořádně představit, ale muselo to pro vás být hodně těžké. Obdivuju vás, jste silný člověk. *Pousměje se na ní a pak se pustí do hlavního chodu.* Jsem rád, že vám chutná. *Upije mezi sousty i ze skleničky šampaňského.* Dobrou chuť. *Popřeje jí nazpátek, když skleničku odloží a během chvíle hlavní chod dojí, takže se může natáhnout po dezertu.* Jak si zatím Selekci užíváte? Líbí se vám v paláci? Nebo tu něco postrádáte? *Zajímá se.*