Komnaty královské rodiny

*Jistěže se bojí, aby to co se děje mezi ní a Darenem nic nezměnilo, ale asi to stojí za ten risk. Tohle si tolikrát představovala a snila o tom..*/Aspoň na chvilku je v tomhle můj./*Musí si to proto pořádně užít. Když přijde a slyší hned zvuk zámku, pro sebe se usměje. Sice jsou její tváře červené, ale hned jakmile ho uvidí si stoupne a přejde k němu, nahá jak slibovala. Co se jí ale nelíbí je jeho košile, kterou má pořád na hrudi a přitom sliboval, že si ji hned sundá!*Hmm.. Asi pravda, ale teď pokud vím, jsi už jen u mě v komnatě, kterou jsi zamknul. *Podotkne s úsměvem na rtech. Hned jak je u něj dá se do rozepínání jeho košile a políbí ho. Nevadí jí, že to není nějak něžný polibek, naopak tenhle ocení zřejmě více, nechce aby byl nějak přehnaně a starostlivě opatrný. Ví, že to myslí dobře, ale ona přece není z porcelánu, zvládne to. Normálně by namítala, ať ji nezvedá, protože je těžká a on by si mohl ublížit, ale pro jednou mlčí. Na posteli si trochu poposedne, aby nebyla přímo u kraj a sleduje ho, jak si svlékne košili. Na tváři se jí objeví spokojený úsměv, když může vidět jeho dokonale vypracovanou hruď.*/Holka, která se stane jeho manželkou bude mít zatracené štěstí./*Jendou rukou ho pohladí po hrudi a tu druhou mu dá na tvář, jako by si ho tím chtěla přidržovat u sebe. Zakloní krk, aby k němu měl lepší přístup. Zbožňuje, když ji na něm líbá, vlastně když ji líbá kdekoliv na těle. Vzdychne, jelikož cítí jemný stisk zubů a ví, že tam od něj bude mít pár dní památku. Nebude si ji ale skrývat. Jak dlouho se bude moct těmi jeho značkami pyšnit? Když je má, chce aby je všichni viděli. Roztáhne více nohy, sama je nedočkavá, takže ji ani tohle rychlejší tempo nevadí. Zklamaně se na něj podívá, když přestane, ale vyslechne si ho a zavrtí hlavou.* Darene, já to chci, chci tebe. Takže se ani neopovažuj přestat, jasný? Jsem ráda, že jsi opatrný, ale takhle moc být nemusíš. Nejsem nějaká porcelánová panenka, zvládnu to. Ty bys nemohl udělat nic, co by se mi nelíbilo. *Ujistí ho, že je v pořádku a na důkaz toho ho políbí. Dokonce škádlivě jemně skousne spodní et jeho rtů mezi zuby. Rukou, kterou prozkoumávala jeho hruď sjede ještě níže k opasku jeho kalhot.*

*Jakmile se aspoň trochu vynadívá na její tělo, když k němu kráčí, zaměří se na její tvář a musí se lehce pousmát.* A brání ti něco v tom, abys mi ji sundala? *V zasadě ji ještě vybídne k tomu, aby mu ji rozepla úplně, než ji políbí a přenese k posteli. Když ji přitom líbá, alespoň nemůže remcat, že je těžká, protože to není tak úplně pravda. Jasně, muset ji nést třeba kilometr, tak už se slušně zapotí a budou se mu třást ruce, ale těch pár kroků k posteli? Absolutně žádný problém. Vzápětí si však svlékne košili, aby ji neochudil o výhled a vrátí se k jejím rtům a následně i krku, o kterého se zdrží. Když Lia vzdychne, v podbřišku mu zatrne a on jí udělá ještě jednu drobou podlitinku kousek od té první. Nikdy k nikomu necítil tak silnou majetnickou touhu. Nejraději by byl, kdyby na Liu podobným způsobem jako teď on nikdo už nikdy nesahal. Věděl ale, že je to nereálné, že se jednou vdá a budou od sebe. O to spíš si chtěl vychutnat tenhle moment, kdy ji měl čistě jen pro sebe. Pohladí ji po stehně, a jakmile oddálí sama nohy od sebe, aby mu udělala místo, musí sebrat veškerou vůli, aby se na chvíli zarazil. Potlačí pobavené odfrknutí.* Ještě chvíli mě peskuj a zkazíš atmosféru. *Zažertuje. Pochybuje ale, že by se to stalo, kdyby mu sáhla do rozkroku, zjistí, že je rozhodně více než naladěný.* Vím, že nejsi z porcelánu. Jen je to poprvé nepříjemné, občas to i bolí a já … /Tě miluju./ *Nejraději by to řekl, ale musí se spokojit s jinou variantou.* Mně na tobě moc záleží. Nechci to pokazit, jasný? *Napodobí její tón. Proti polibku však absolutně neprotestuje. Jen zavře oči, když ho škádlivě kousne do rtu. Ztěžka vydechne a nevědomky jí stiskne stehno o něco pevněji. Dýchá zrychleně, když ho hladí po hrudi a rozepne mu opasek. Natáhne se do zadní kapsy kalhot a vyndá odtamtud kondomy, které prozatím odloží stranou. Ochotně pak však stáhne kalhoty i boxerky z nohou a skopne je na zem, aby nepřekážely. Polibky klesá k jejímu dekoltu, jazykem obkrouží jednu bradavku a zlehka ji poškádlí zuby, zatímco prsty zabloudí do jejího klína. Překvapí ho, jak je vlhká, ale ochotně ji začne dráždit, aby její vzrušení ještě vystupňoval. Palcem krouží kolem klitorisu a nejdříve jeden a po chvíli druhý prst zaboří do ní, mělce do ní s nimi proniká. Nasaje bradavku do úst, palcem o něco málo zesílí tlak, aby zjistil, jak bude reagovat na trochu důraznější zacházení. Jak už zjistil, ženské tělo bylo každé jiné a on chtěl přesně vědět, co dokáže zrovna Liu vydráždit k nepříčetnosti a dovést ji k vrcholu.*

Ne, takže bych toho asi měla využít, co? *Usměje se a začne mu košili rozepínat, zatímco on ji nese směrem k posteli, na kterou ji později i položí. Spokojeně se usměje, díky tomu výhledu, který se jí naskytne.*/Je naprosto dokonalý./*Kdyby ho před očima měla navždycky a byl skutečně jen její, tak by se na něj stejně nevynadívala. Jak se jí to má povést za tak krátký čas, který má? Když si ji tak majetnicky označkuje, vzdychne a už teď ví, že si to ani za nic nebude zakrývat. Ať to jen všichni ví. I když nejspíše nebudou vědět, že je to od něj. I když.. Hráli si na pár, nejspíše to budou očekávat. Neví, že se teď z nich z předstíraného páru stali zase přátelé a to s výhodami.. Vlastně se jí líbí ta představa, že by si všichni mysleli, že ty značky jsou od něj.. A značí to, že ostatní mají dát ruce pryč, protože je jeh jeh. Což je, aspoň její srdce, ale o tom ani Daren nemá tušení. Oddálí od sebe nohy, ale on se zarazí a přestane ve svém počínání, což se jí ani za mák nelíbí a naznačí to lehkým zamračením. Uchechtne se.*No netváříš se, že bys chtěl přestat.. *Sjede rukou po jeho hrudí niž.* A ani nic takového necítím. *Řekne jako nevinnost sama, andílek a panna Marie.* Neboj, nepokazíš. Pokud někomu věřím, tak jsi to ty. Vím, že neuděláš nic, co by se mi nelíbilo a nebo mi to nějak ublížilo. *Ujistí ho znovu a aby zajistila, že o tom nebude dále pochybovat, umlčí ho polibkem. Kousne ho provokativně do rtu a spokojeně vzdychne, díky jeho o něco silnějšímu doteku na jejím stehnu. Oceňuje, že je jemný ale to jak se jí dotýkal jemně předtím bylo až trochu přehnané. Chce ho pořádně cítit. Rozepne mu opasek a když odloží kondomy stranou, pomůže mu nedočkavě stáhnout dolů kalhoty i boxerky. Lehce se prohne v zádech, když se začne věnovat jejím bradavkám. Tím mu naznačuje, aby ani za nic nepřestával, vybízí ho aby naopak pokračoval.* D-Darene.. *Zasténá, jelikož cítí jeho prst v sobě a moc se jí to líbí. Cítí, že se pomalu blíží k vrcholu. Její stěny se okolo jeho prstu stahují. Ví moc dobře jak na ni, díky svým zkušenostem. Snaží se ignorovat ten žárlivý pocit, když ví, že ty zkušenosti získal s mnoha ženami, které nebyly ona. Teď si nebude tuhle chvíli kazit tím, že bude přemýšlet nad ostatními milenkami Darena.*

*Ani nemusí odpovídat, jelikož Lia toho rozhodně využije. Což je jen dobře, jelikož brzy jsou oba v posteli a vášnivě se líbají. Zarazí se až po chvíli, kdy marně bojuje o sebekontrolu. Nechce to uspěchat. Taky ví, že by si Lia zasloužila větší romantiku, než bylo tohle. Unikne mu tiché zasténání, když klesne s rukou níž a schválně se dlaní otře o vybouleninu v kalhotách.* Provokatérko. *Zamručí téměř vyčítavě. A on se tak snažil! Ještě chvíli na ni nejistě hledí, pátrá v její tváři po stopě nejistoty, ale nenalézá žádnou.* Fajn... a nepočítej s tím, že budeš zítra normálně chodit. *Teď se do jeho úsměvu vloudí lišácký podtón.* Hodlám se s tebou milovat, dokud oba nepadneme vyčerpáním. *Zamumlá jí téměř do rtů. A jelikož s výdrží neměl problém, čekala je náročná noc. Což dokazuje už jen tím, jak se jí začne věnovat. I když je stále něžný, nedá se už moc mluvit o jemném zacházení, vzhledem k tomu, že jeho pohyby rukou v jejím klíně se zrychlí, dokonce přidá druhý prsty a zacítí, jak se kolem nich začne těsně stahovat. Lehce skousne bradavku, aby citlivý vrcholek znovu utišil jazykem. Je vytrvalý, ale netrvá ani tak dlouho, než se Lia prudce napne a následně uvolní, jak dostáhne vrcholu. Sám pro sebe se spokojeně usměje. Jenže jeho erekce se mu téměř bolestivě připomíná a jemu už se absolutně nechce čekat. Využije toho, že se Lia vzpamatovává, aby zuby roztrhl obal kondomu a nasadil si ho. Vrátí se k ní, rukama se zapře vedle její hlavy.* Připravená? *Zeptá se něžně s tou typickou starostlivou vráskou mezi obočím. Až po jejím souhlasu do ní pomalu proniká, než přirazí úplně. Zhluboka se nadechne, jelikož ta prudká slast způsobená jejich spojením, je téměř příliš. Byla hodně těsná, s čímž sice počítal, ale realita byla mnohem intenzivnější.* Hlavně se uvolni, brzy to bude lepší. *Ujistí ji, jeho hlas je ochraptělý. Znovu se v ní pohne, je opatrný, ale teď oprávněně, vzhledem k tomu, že nechce, aby byla zbytečně rozbolavělá. Až po chvíli klesne na lokty, zaštítí ji vlastním tělem a své přírazy začne postupně zrychlovat. S každým návratem do toho horkého sevření mu po páteři přeběhne slastné mravenčení. Stojí ho veškerou trpělivost, aby se krotil. Vášnivě ji políbí, ale ten polibek netrvá ani zdaleka dost dlouho, když oba bojují s dechem. Jejich těla se skvěle doplňují, teď, když našli společný rytmus.*

A co mi děláš ty? *Odvětví překvapená ze sebe samé, že vůbec dokázala říct smysluplnou větu bez toho, aby ji nepřerušila vzdycháním a taky aby byla na normální hlasitosti. Ujistí ho, že mu věří a tohle chce. Nebojí se, s ním ne. Spíše větší mindráky má z toho, že by se to jemu nemuselo s ní líbit, protože nemá tolik zkušeností a neví přesně co a jak. Ale i tak je odhodlaná to z jeho obličeje vyčíst, zda je spokojený nebo ne a pokud bude chtít více, ráda ho stejně jako minule vezme do úst. Přitom si připadala tak hříšně a sexy jako nikdy předtím.* Nepočítám. *Ujistí ho a skousne si lehce ret při představě, že budou většinu noci dělat tohle a mnohem více.*/Tohle je ten nejlepší den v mém životě./*Dýchá přerývavě, díky jeho prstům, které jsou v ní a on s nimi rychle pohybuje. Přitiskne se k němu blíže, chce více, aby prsty nahradil něčím jiným, tím co se mu skrývá v kalhotách, které by skoro mohly prasknout. Cítí narůstající uspokojení a o chvilku později dosáhne maxima. Zasténá jeho jméno a snaží se zklidnit svůj splašený dech. Když ale vidí jak si dává kondom, hned se cítí zase čilejší a připravená pokračovat.* Ano. *Je více než připravená. Už nechce čekat. Tohle chce už pěknou řádku let, představovala si to stokrát, ne-li tisíckrát. Když do ní vstoupí, kousne se zevnitř do tváře. Je to první jeho vpád do jejího těla a ze začátku ani ne tolik příjemný. Jenom přikývne na jeho slova, aby se uvolnila, o což se snaží a skutečně se o chvilce cítí o něco lépe. Brzy začne nepříjemný pocit nahrazovat příjemný a ona mu začne vycházet boky vstříc, podvědomě. Oplatí mu mu polibek se stejným zanícemím, s jakým jí ho věnoval on. Ruce přemístí na jeho záda, do kterých lehce zatne nehty. Jen musí doufat, že Darenovi taky nebude vadit po dnešku menší památka v podobě škrábanců, ale je až příliš těžké se krotit. Občas si ukradne kratší polibek, ale hlavně se snaží, aby vůbec dokázala lapat po dechu.*

*Rozhodně ji neprovokoval tolik, co ona jeho. Skoro by si myslel, že ho tady svádí, jako by se snad bála, že to nechce tolik, co ona. Jenže netušila, kolikrát o tomhle snil, takže neměla ponětí, jak moc po ní ve skutečnosti touží, a jak moc se musí držet zpět, aby projevoval svou typickou starostlivost a zodpovědnost. Jenže pak už to prostě nejde. Dráždí ji prsty, zatímco se ústy věnuje jejím ňadrům a zkušeně ji vede k vrcholu, aby byla vlhká a připravená. Pak už ale nehodlá nic odkládat, nasadí si kondom a po jejím svolení do ní opatrně pronikne. Je hrozně těsná, skoro má strach, aby jí opravdu neublížil. Čeká, až se trochu uvolní a na ten pocit plnosti si zvykne, ačkoliv je to nejdelších několik chvil jeho života. Až pak se v ní začne pohybovat. Ta slast je téměř zdrcující. Není to stejné jako s jinými dívkami, protože tohle je Lia. Žena, po níž tak dlouho bezmocně toužil, kterou miloval, a která ho znala lépe než kdokoliv jiný. Když mu začne vycházet vstříc, už se ani nesnaží krotit vzdechy, které z něj mámí. Jen ať slyší a pochopí, co s ním dělá. Skloní se a políbí ji, ale je těžké popadat dech, i tak to nevzdává a ústy se přesune zpět na její krk, tentokrát nechtěně zanechá další značku, když mu ona zaryje nehty do zad. Jeho tempo se zrychluje a přírazy jsou nyní důraznější. Konečně v ní polevilo prvotní napětí a on do ní pronikal hladce a hluboce. Přenese váhu na jednu ruku, aby mohl druhou klesnout k jejímu boku a pohladit ji po břiše, aby vloudil mezi jejich těla přeci jen nějakou mezeru a svádivými kroužky v jejím klíně ji popostrčil k orgasmu.* Chci cítit, jak se uděláš, Lio. *Zešeptá jí do ucha.* No tak Lio, udělej se pro mě …*Cítí, že je blízko, její vnitřní stěny se začínaly stahovat kolem jeho chlouby. Cítí, jak mu po zádech stéká pot, jak se mermomocí snaží oddálit vlastní vyvrcholení, ale jakmile to ztratí ona, okamžitě ji následuje, neschopen odolávat ani o vteřinu déle. Tentokrát zasténá více nahlas a zalapá po dechu, když sám dosáhne vrcholu a udělá se uvnitř ní. Nějakou chvíli trvá, než rozkoš pomine a on se vzpamatuje. Nebylo těžké přiznat si, že se jednalo o nejlepší sex, jaký kdy měl, ale neočekával nic jiného, než že realita dostojí představám. Krátce a konejšivě ji políbí.* Hned jsem zpět. *Ujistí ji a vystoupí z ní. Hned, co se vzdálí, postrádá teplo jejího těla, ale musí se zbavit kondomu. Vrátí se k ní ale brzy a přitáhne si ji bez váhání zpátky do náruče. Hladí ji po zádech a paži, políbí ji na čelo.* Jak se cítíš? *Vrací se mu rozvaha a též ona starostlivost. Vážně si to spolu rozdali. A on byl její první. V hrudi se mu usadí jistá egoistická spokojenost. I kdyby nebyl její poslední, byl její první, a ačkoliv to druhé bylo mnohem lepší, tohle mu alespoň bude útěchou. Jemu jako jedinému za celé ty roky věřila natolik, aby mu svěřila vlastní tělo a to pro něj hodně znamenalo.*

*Prvně je nepříjemné, když do ní pronikne, nemůže lhát, ale pravda taky je, že za chvilku díky tomu cítí nepopsatelnou slast. Začne mu boky vycházet vstříc, prvně docela nejistě, protože neví, zda to co dělá je správně a nebo ne, ale dle jeho reakcí usuzuje, že se mu to líbí a tak v tom pokračuje. Kromě té slasti, kterou prožívá se snaží vnímat a poslouchat co nejvíce i jeho vzdechy, protože to je snad to nejlepší, co kdy měla možnost slyšet. Na druhém místě je jeho hlas ochraptělý touhou po ní. Zakloní hlavu, aby měl lepší přístup k jejímu krku a nechtěně mu zaryje nehty do zad. Z dneška si oba dva odnesou památku, která jim to bude připomínat. Jeho přírazy se zrychlují a její uspokojení vzrůstá. Už podruhé se dneska blíží k vrcholu, ke kterému se jí očividně rozhodně Daren pomoct. Vykulí oči, když jí zašeptá do ucha a lehce zčervená. Není to teď ale moc velká rozdíl, jelikož červené tváře měla i před tím, kvůli udúchání.* Já... *Nedokáže mu odpovědět, protože v tu chvíli dosáhne vrcholu a z úst jí vyjde hlasité zasténání. Nedivila by se, kdyby ji slyšela polovina paláce, spíše by bylo divné, kdyby to nikdo nezaslechl. Snad nikdo to nepřišlo tak silně jako teď. Nic neříká, jen se snaží zklidnit svůj dech a pořádně zaostřit na tvář Darena, kterému oplatí polibek, který je vzhledem k těm předchozím znovu jemný. Pořád neschopná slova jen přikývne a nechá ho odejít do koupelny. Posadí se na posteli a prohrábne si vlasy, aby si je všechny mohla dát dozadu na záda a to včetně pramínků, které se jí přilepily na čelo. Musí mít hroznou ránu, ale to poslední, co ji teď přichází na mysl je ta myšlenka toho, že by měla vstát a jít se do koupelny upravit. Daren by ji stejně zřejmě nepustil z náruče, do které si ji přitáhne.* Vyčerpaně, ale tak skvěle jako nikdy předtím. *Usměje se na něj a více se k němu přitulí.* Promiň za ta záda.. Nebolí tě to moc? *Nedokázala se ovládat a teď má strach, že mu ublížila, to není to, co chtěla. Chtěla hlavně jedno a to je to, aby si to užil stejně moc jako ona. Vypadal, že se mu to líbilo, ale nejraději by byla, kdyby jí odpřisáhnul, že stejně jak pro ni tohle byla pro něj nejlepší noc v jeho životě. Že nikdy nezažil s žádnou holkou to, co s ni. Chvilku mlčí a po hrudi mu začne kreslit prstem kolečka.* Musím říct, že závidím tvé budoucí manželce. Ta se bude mít skvěle. Tohle bylo moje poprvé, ale pochybuju, že někdy najde někoho, kdo zvládne předčít tebe.

*Nevadí mu, když mu zaryje nehty do zad. Jde jen o lehkou štiplavou bolest, která se dá snadno ignorovat díky vzrůstajícímu uspokojení. Navíc když mu teď Lia vychází vstříc, proniká do ní hlouběji. Nejraději by takhle zůstal napořád, ale cítí, jak se k němu blíží vyvrcholení, jejich sex je až moc intenzivní a on nechce, aby se udělal sám. Snaží se jí tak dopomoc a tiše ji ponoukne k tomu, aby ho následovala, načež dosáhne orgasmu spolu s ní. Její hlasitý sten ho donutí zalapat po dechu. Byla tak sexy, a tak krásná, přesně takhle, ponořená do vlastní rozkoše, zadýchaná, s rozcuchanými vlasy a zardělými tvářemi. Musí ji políbit, ačkoliv je to polibek pořád značně udýchaný, ale něžný a procítěný. Pak se ale musí zbavit kondomu, takže ji, byť nerad, opustí. Brzy je však zpět a přitahuje si ji k sobě.* To jsem rád. A počkej, až přijde druhé kolo. *Poškádlí jí, trochu s úlevou nad její odpovědí. Musí se tiše zasmát její starosti.* Skoro to necítím. *Uklidní ji. Vážně to jen trochu štípe, rozhodně nic hrozného.* Ale kdo by si pomyslel, že budeš v posteli takhle divoká. *Pohled mu potemní. Byla tak roztomilá a sladká, ale zároveň tohle. Absolutně vražedná kombinace. Mohl se někdo divit tomu, že se do ní zamiloval? Copak to šlo jinak? Spokojeně přivře oči, když mu začne kreslit po hrudi a jen odpočívá. Líbí se mu tenhle okamžik mezi nimi. Tedy do chvíle, než znovu promluví.* Nemluvme o tom teď. *Vydechne frustrovaně.* Nebudu se ženit z lásky. A ty si taky nebudeš brát nikoho z lásky, alespoň co jsi naznačovala. Nemůžeme prostě... teď být rádi, že jsme tam, kde jsme? *Podívá se na ni znaveně. Věděl, že to mezi nimi nemohlo nikdy být reálné. Ona odmítala znovu hledat lásku, potom co jí někdo zlomil srdce, a on měl jen malou šanci ji přesvědčit, že by pro ni byl ten pravý. I tak to zkusí. A kdyby to nevyšlo, mohl ji mít alespoň teď. Po tenhle krátký čas mohl předstírat, že jsou opravdu spolu. Přetočí ji pod sebe, v dlaních jí sevře zápěstí, které přišpendlí k posteli. Znovu se skloní k jejímu krku, který pokrývá mučivě krátkými a dráždivými polibky.* Nebo tě musím zase donutit nepřemýšlet? *Navrhne. Slíbil jí náročnou noc. Nikdy nepočítal s tím, že jí bude muset “vyšukat mozek z hlavy”, ale teď mu ten používaný obrat začínal dávat smysl. A on měl rozhodně ještě co na práci.*

*Když se na chvilku Daren vzdálí, shrne si vlasy z obličeje. Sice je určitě ještě neuvěřitelně rozcuchaná a vypadá strašně, ale víc upravovat se nehodlá. Navíc podle jeho předešlých slov nepočítá s tím, že by to skončilo u jednoho kola, ale hned jakmile si odpočinou přijde další. Potvrdí jí to jeho další slova, která řekne poté, co si ji přitáhne do náruče. Musí se zasmát.* Aby nám s takovou vystačily kondomy. Asi je dobře, že jsem se objednala k doktorce a pro příště už budu brát antikoncepci, pak si s tím nebudeme muset dělat starosti. *Mrkne na něj. Je si v tom dost nejistá a to zakrývá právě tímhle popichováním.* Dobře, o jsem ráda. Ale stejně, ještě jednou se ti omlouvám. /A taky nezaručuju, že se to příště nestane zase./*TO by jí ruce musel spoutat k posteli.* To je kvůli tobě, dokážeš mě přimět tě chtít strašně moc.. jsi v tom skvělý. *Uzná s plachým úsměvem. Je pro ni docela divné někoho chválit za to jak dobrej je v posteli. Na hrudi mu začne kreslit kroužky a občas ho tam jemně políbí. Nedokáže se ubránit myšlenkám na to, že je tohle jen krátkodobé. Možná si to spolu rozdali poprvé a naposled. Člověk nikdy neví, co se může stát, Aaron najednou oznámí konec Selekce a Daren odjede urychleně domů, kvůli povinnostem a už nikdy se to nebude opakovat.* Jo... promiň. *Povzdechne si. Překvapeně vyjekne, když ji přetočí pod sebe a pevně jí drží zápěstí, načež ale spokojeně vzdychne, kvůli polibkům, kterými jí posívá krk.* Sice.. jsem to nechtěla vytahovat.. Ale jen pro jistotu bys asi měl.. *Dostane ze sebe trhaně a usměje se.* A mimochodem, ráda vyzkouším vše, tudíž pokud nechceš, abych hýbala s rukama, jen připomínám, že na zemi máš pásek.. *Řekne dneska zřejmě posední smysluplnou větu, jelikož poté její komnatu naplní vzdechy a sténání jich obou.*

*Vážně dala Aaronovi pár dní čas se distancovat... no, moc toho času nebylo, ale taky se blížily jeho narozeniny a jí samotné bylo čím dál mizerněji a jednoduše ji napadlo, že sdílená mizérie bude lepší, protože se pak bude cítit na hovno, ale zároveň jaksi příjemně, že v těch sračkách není sama, a to se počítá. A tak popadne dvě lahve vodky z baru v jednom salonku, k tomu vezme i nějaký džus a s plnou náručí míří k Aaronovi. Na sobě má džíny, oblíbené martensky a tílko, přeci jen je celkem teplo. Vlasy má v nepořádném uzlu, ale kvůli bráchovi se fakt upravovat nehodlá. Důrazně zaklepe. Už si dopředu zjistila, že nemá poradu, není na žádném oblíbeném místě a nechala si potvrdit, že obědval ve své komnatě, takže je zabarikádovaný tam.* Aarone, vím, že jsi tam. A ty bys měl vědět, že mám náhradní klíče od všech komnat, takže buď otevřeš, anebo mě můžeš žalovat za omezování osobní svobody, vniknutí nebo co to je, ty se v zákonech stejně vyznáš líp. *Zahlaholí.* Takže máš dvě minuty. Jo.. A nesu vodku. *Zbytek rodiny mohl odstrkovat, ale ona měla své metody a uměla být nejen tvrdohlavá, ale taky zatraceně vlezlá a odhodlaná, když na to došlo.*

*Má toho už dost. Na schůzce s účastnicí a poradách se tak nějak zvládal přemoct, ale za dveřmi komnaty, kdy je v každé jiné chvíli, už to rozhodně nezvládá. Od toho zjištění, že Alyana je jeho sestra, se prakticky neholil, ani nesprchoval a z komnaty udělal prakticky trosky. Jako první rozmlátil zrcadlo v komnatě a i to v koupelně a pak letělo na zem úplně všechno z poliček, stolu a nakonec i židle přeletěla podlahu. Samozřejmě nic z toho neuklízel. Sednul si doprostřed toho bordelu a střepy a snažil se utišit myšlenky v hlavě, které lítají jedna přes druhou. Jsou tak hlasité, až mu z toho hučí v hlavě a nedokáže s tím nic dělat. Moc nespal, protože to nedokáže a po ničení komnaty ho opět rozbolela docela dost ruka, kotník a žebra, což jsou pozůstatky z jeho nedávné autonehody. Modřiny už mu docela vybledly, ale nahradily je zase kruhy pod očima. Vzhlédne ke dveřím, když už uslyší zaklepání a přemýšlí o tom, kdo to nejspíš z jeho rodiny bude. Tipoval tátu, který měl tu čest vidět ho na poradách, takže má největší důvod si o něj dělat starosti. Ostatní by mohli doufat, že je v pořádku. Nebo taky ne, protože se ozve hlas Beatrice. Ať už by to byl ale kdokoliv, stejně se nechce bavit s nikým.* Běž pryč, Beatrice. *Zahučí dost na to, aby ho slyšela i přes dveře. Nakonec nad ní protočí očima, ztěžka se zvedne a vydá ke dveřím. Jemu už zdejší zásoby alkoholu došly, takže si od ní chce vzít flašky a tím svojí socializaci pro tento týden ukončit. Otevře dveře jenom na škvíru.* Děkuju za vodku a ty můžeš jít.

*Byla vážně odhodlaná když tak dveře odemknout a vážně se mu do pokoje jen tak nasáčkovat.* Budeš muset otevřít a říct mi to do obličeje, blbě tě slyším. *Odpoví mu s úšklebkem, i když ho slyšela moc dobře. Stejně jako slyší šouravé kroky, když nakonec přeci jen přejde ke dveřím. Není včerejší, jakmile dveře otevře, i když jen málo, vrazí mezi ně nohu. A jelikož má masivní martensky, nebojí se toho, že by nějak extrémně bolelo, kdyby je zkusil zabouchnout.* Vodka i já zůstáváme. *V zásadě se ramenem vtlačí do dveří, ale hraje pro ni i fakt, že je Aaron očividně unavený, zatímco ona díky práškům na bolest prospala po dlouhé době skoro celou noc, a ačkoliv je utahaná mentálně, momentálně se fyzicky cítila, že by ho klidně i přeprala. Rozhlédne se kolem, ale nezdá se, že by s ní bordel v komnatě nějak hnul.* Nevím, zda vypadá hůř tvůj pokoj nebo ty, ale vím, co hůř páchne. *Sjede ho výmluvným pohledem.* /Sprcha by ti prospěla./ *Povzdechne si a zamíří k židli. Nevnímá moc, že jí pod podrážkami křupe sklo ze zrcadla. Usadí se a otevře vodku, z které si odpije. Jeden hlt zvládne, ale po druhém otevírá džus a zapíjí ho.* Tequilu mám radši, ale vodka nedráždí žaludek tolik, jen vymazává myšlenky, když jeden chce. *Ušklíbne se a natáhne k němu ruku, aby mu nabídla.* Na hovno den, co? Vlastně týden. Jo, totálně se brodíme ve sračkách ti povím. *Vyloží si nohy na stůl. Netahá z něj, jak se má, ani ho nehodlá kritizovat. Chtěla tu jen být pro něj a možná zažít trochu sdíleného utrpení, prostě parádní večer no.* Hodláš tu být zalezlý furt? Jen se ptám, jelikož jsem z naší rodiny spíš předvoj, sám víš, že další se přidaj, jen možná nebudou tak soucitný a empatický, aby vzali další alkohol. *Zhodnotí to.* Co je horší? Jako že co ti dělá větší potíže? Smířit se s tím, že jste spolu byli, anebo přestat k ní něco cítit? *Jeho hnusný pohled ignoruje.* Fakt mě to jen zajímá, nedokážu si to představit. Nemyslím si, že jsi kvůli tomu jinej, nevěděl si o tom, stalo se. Kdyby Alyana na holky, anebo alespoň otevřená troše flirtování a experimentování, páni, skončila jsem s incestem na krku spíš já, víš. *Zamyslí se.* Jo, stopro bych to byla já, pro blondýny jsem vždycky měla slabost. *On ještě asi není v náladě na vtipkování, ale ona to v zásadě myslela vážně.* Pojď se zpít do němoty, pokud nechceš tlachat. *Navrhne ještě nakonec a zase odpije vodky.*

*Vzhledem k únavě mu to moc nepřemýšlí, protože jinak by mu došlo, jakou blbost udělal otevřením dveří. Víc to Beatrice snad usnadnit nemohl, ale to mu dojde pozdě. Nespokojeně se zamračí a zamručí, když se okolo něj protáhne dovnitř a zabouchne dveře. I kdyby sem letěla atomovka a někdo ho přišel varovat a sbalit mu, dovnitř už nikoho nepustí ani náhodou.* Je fajn, že zvládáš cítit sama sebe. Málokdo má takovou sebereflexi. *Opáčí podrážděně, protože na její vtípky, poznámky, ani nic jiného nemá náladu. Nemá náladu na to komunikaci s kýmkoliv jiným, kdo chodí po dvou, dýchá a mluví. A už vůbec nechápe, proč za ním dobrovolně přišla. Vždyť by se ho měla stranit a být ráda, že se může sblížit s novou sestrou, nebo si čistě jen užít pocit toho, že její nechutný brácha jí nechodí na oči. Probodne jí nechápavým pohledem, když si jen tak hodí nohy na stůl a dál pokračuje prakticky bezstarostným tónem a neuzná tuhle její poznámku hodnou odpovědi. Místo toho přinutí opět nohy do pohybu a přesune se na postel, kam si sedne.* A já nebudu tak blbej, abych je pustil dovnitř jako tebe. *Zamručí. Ne, opravdu nepočítá s tím, že by se sem všichni měli začít trousit. Táta má svojí práce dost, máma taky, do toho by měla odpočívat a pro tu emocionálně byl asi největší zásah objevení Alyany, pokud by nepočítal sebe, Daphne je na ošetřovně a má malou, Clau právě objevila své dvojče, Max se prakticky nezajímá, i když toho by tu asi viděl nejradši vzhledem k jeho neschopnosti mluvit a Bea.... to je prostě Bea. Jestli by si měl tipnout, kdo za ním přijde, asi by tipoval jí. Vždycky k sobě měli blízko, ale to nemění nic na tom, že teď by jí měl připadat odporný a neměla by ho chtít vidět. Natož si s ním povídat. Propálí jí pohledem, když se ho zeptá i na city k Al a když se začne obhajovat s tím, že je na blondýny a kdyby Alyana byla na holky, klidně by s ní něco měla, všechno se v něm sevře tichou žárlivostí. Už by namítal, že ani náhodou, že Al je jeho, jenže.... neni.* Výčitky, vyrovnání se s tim, to, jak si připadam jako naprosto odporný, nedokážu si představit, že se na ní někdy podívám a uvidím jí jako sestru. Nedokážu si sakra ani představit, jak někdy najdu jinou holku a při líbání nebo čemkoliv jinym nebudu myslet na to, jestli náhodou neni další naše ztracená ségra a na všechno, co jsme s Al dělali. *Vysype ze sebe a nakonec se natáhne po vodce, kterou si vezme k sobě na postel a i přes odpor k alkoholu a odpornou chuť upije tři loky. Najednou mu stav opilosti přijde lákavý. I tak se to neobejde ale bez šklebení se a zakašlání vzhledem k tomu, jak není zvyklý.*

*V zásadě se mu vnutí, ale to ji moc nezajímá. Kdyby to bylo jen na něm, stranil by se jí i zbytku rodiny děsně dlouho a ona to nehodlala jen tak sledovat. Trocha společnosti mu prospěje a alkohol to udělá snesitelnější.* Voním po zmařených snech a nadějích no. /To někdo těžce nese./ *V klidu se posadí a pokrčí rameny.* Když myslíš. Ale Daph říkala, že za tebou taky dojde za pár dní. Nemysli si, že se nás zbavíš na věky věků. *Protočí očima.* Jsme rodina, to znamená i nějaké to vlezlé chování. Vážně ho nebere nějak jinak a přijde jí hloupé, že si myslí, že kvůli Al snad na něj změní názor. Raději se ho upřímně zeptá na to, jak to teď vnímá.* Nejsi odporný. *Zavrtí hlavou a v očích se jí objeví nezvyklá něha.* Ale zvládneš to. Znám tě. Jsi taky pako tvrdohlavý a dostaneš se přes to. Asi nikdy s Al nebudete mít nějaký úžasný sourozenecký vztah, ale taky na tohle nebudeš myslet každý den. Teď je to prostě jen čerstvá tragédie. Bude líp. *Potlačí smích, když se napije vodky.* První je nejhorší, pak už to jde samo. *Ujistí ho a přejde za ním, aby se posadila na postel kus od něho.* A neodtahuj se, neštítím se tě proboha. Nevěděl jsi o tom, jasný? Jediným kdo se bere jinak, jsi ty a Al, a to je jasný no, chápu to, ale nedělej z nás idioty tím, že se budeš stranit jen kvůli tomu, že si myslíš, že tě vidíme jinak, jasný? *Vždycky říkala věci na plnou pusu a tohle není výjimka.* Mám tě ráda, jsi můj starší bráška, tak mě jen nech tu pro tebe chvíli být a pojď se opít a nadávat na to, jak je svět nefér. Co ty na to? *Znovu se zamýšleně napije.* Navíc tys na mě taky nezanevřel, když jsem se po rakovině chovala jinak. *To dodá už tišeji, napůl spíš pro sebe.*

Jaký tobě se zmařily sny a naděje? *Nadzvedne obočí. Vždyť to byl on, komu se všechny sny, plány a naděje roztříštily na milion malých kousíčků. Měl v plánu Alyanu požádat o ruku, vzít si jí, udělat z ní budoucí královnu a následně s ní mít děti.* Ať zůstane na ošetřovně, je zraněná. A navíc má malou. *Nestojí o společnost, nechce, aby s ním rodina ztrácela čas.* Ale jo, jsem. *Namítne. Sám sobě tak přijde. Jak je možný, že oni ho nevidí tak, jako on sám sebe?* Jenže já si neumim představit, jak jí někdy budu schopný vnímat jinak a nemyslet na to. Nemůžu spát, protože to mam furt v hlavě a ty všechny myšlenky jsou tak zmatený a hlasitý. Nemůžu se na nic soustředit.. *Sype ze sebe a nakonec potřese hlavou, protože neví, co dál dodat. Převrátí očima, když si všimne jejího pobavenýho pohledu, ale radši na to nic neříká a znovu upije z vodky.* Nedělám z vás idioty. *Namítne.* já jsem idiot. *Tohle od něj ale neuslyší někdy znovu. Je to přiznání, které uslyší jen jednou a příště to popře.* Taky tě mam rád. *Pousměje se na ní.* Ne, to nezanevřel. Jsi v pohodě? *Nakrčí starostlivě obočí a sjede jí pohledem. Ten její tón mu přišel zvláštní.*

*Konečně si zašla do města na testy. Našla si soukromého doktora, který nemá s její rodinou nic společného a nechala si udělat patřičná vyšetření. Že se nádor zase objevil už tušila. Teď alespoň věděla, kolik jí zbývá, pokud nenastoupí na léčbu a i to, jakou šanci na úspěch by léčba měla. A čísla to nebyla příznivá. Šance na to, že si bratr najde životní lásku a bude v pohodě s celou rodinou, alespoň než ona umře, jo, tak ten sen byl pryč. A bylo jedno, zda měla pocit, že jí Luna není lhostejná, když měla v lepším případě padesátiprocentní šanci na to, že to mělo nějakou budoucnost. A tak pokrčila rameny.* Však tady taky smrdíš hlavně ty. *Odbude to.* Ale vážně bys mohl navštívit sprchu. Voda není zdravotně závadná. *Odfrkne si.* No a? Ty jsi její brácha, se staví i s malou. *Daph umělá být tvrdohlavá. Což se ostatně ukazovalo v tom, jak bránila Emmetta například. Fakt by byla ráda, kdyby měla Daph skončit s někým lepším. K Daph se choval líp, i k malé, fajn, ale stále to jinak byl prostě zmetek.* Ne nejsi, proboha. *Vydechne podrážděně.* Jako, je fuj myslet na to, že jste to dělali, promiň, ale taky vím, že jste o sobě navzájem netušili, byla to prostě holka, do který ses pobláznil. Nevidím na tobě nic nechutného. Vlastně mě mnohem víc trápilo to, žes mi o Al tak dlouho neřekl než to, že jsi s ní spal. *Přizná otevřeně.* Chápu. *Přikývne.* Hele, asi to chce čas. Vím, že to zní děsně, ale je to tak, taková věc se nedá zpracovat za pár dní. Nejspíš nadále tím budeš hodně přemýšlet, a pak míň a míň a budeš mít jiné starosti a radosti a jednoho dne už to bude jen jedna katastrofa, co se ti stala, ale už ti život neovlivňuje. Jasně, změnila tě, ale nebudeš mít počet, že určuje, kdo jsi nebo jak se vidíš. *Poví mu vlídně a trpělivě. Byla možná hubatá, ale umělá naslouchat a snažila se být upřímná , nemazat mu med kolem pusy,ale zároveň ho povzbudit alespoň trošku.* No, jsi idiot, protože z nás děláš idioty. Nemyslíš, že se můžeme sami rozhodnout, jak tě budeme vnímat a zda tě chceme vidět? Takže nebuď idiot, jo? *Odpije z vodky.* /Ale měla jsem si nahrát, jak to říkáš./ Já vím, že jo, jsem úžasná, Aarone, to je obecně známý fakt. *Drcne do něj loktem. Začíná se cítit trochu přiopile. Jeho otázka ji vnitřně rozesmutní.* /Umírám, bráško./ Jasně že jo, sim tě. *Raději se zase napije.* Měli bychom zdrhnout. Třeba do Afriky na několik dní, stavět baráčky osiřelým dětem nebo tak. *Navrhne.* Předčasný narozeninový dárek. *Uchechtne se.* /Ale mohla bych koupit dvě letenky pro něj a jeho budoucí vyvolenou, hmm./ *To by nebyl špatný dárek. Ale stejně se jí líbí nereálná představa, že by zdrhli.* Neexistuje nějaký kouzlo nebo rituál na odmilování se. To bychom mohli zkusit a bylo by ti třeba líp. *Zaškubou jí koutky. * Vygoogli to, pane vševěde, notak.

Přišla jsi jenom, abys mi udělala přednášku týkající se hygieny? Jestli jo, tak klidně zase jdi. *Převrátí očima. Zabývat se ještě tím, jestli své sestře smrdí nebo ne vážně nepotřebuje. To by mu ta hlava za chvíli praskla. Snese toho hodně, ale všechno má své meze.* Tak jí řekni, ať spíš odpočívá a nebo je klidně s Emmettem a sem nechodí. *Pokrčí rameny. Sám se rodině ozývat opravdu neplánuje. Nějakou dobu, netuší jak dlouhou, určitě ne.* Nechtěl jsem to zničit. *Začne vysvětlovat, proč jí o Al předtím neřekl.* Mělo to takhle svoje kouzlo a ona nechtěla, aby někdo něco věděl. Nechtěl jsem vyvolat další hádku, už tak jich bylo dost, protože každýmu z nás bylo jasný, že buďto se rozejdeme a nebo bude příští královnou. Ona se s tím nemohla smířit a já doufal, že když nic nikomu neřeknu, koupim nám tim víc času. *Kdyby jen věděl, že ten čas ho teď bude takhle pronásledovat...* Nedokážu se na sebe podívat, nedokážu na to přestat myslet... Jak by se to někdy mohlo zlepšit? *Nedokáže určit, co by se muselo stát, aby ho něco zaměstnalo více než tohle, aby to změnilo koloběh jeho myšlenek, které se teď soustředí jen na tohle.* Můžete, ale..já nechápu, jak jste schopný se ke mě chovat takhle normálně. Furt čekam, kdy vám to dojde a utečete ode mě s křikem. *Přizná. Přesně tohle očekával už na té ošetřovně.* Vážně? Víš, že mi můžeš říct cokoliv. *Přimhouří trochu oči, protože mu přijde, že si pusu tou vodkou zacpala až moc rychle.* Posledně jsi nad tim ohrnovala nos. *Připomene jí jejich poslední výlet do Afriky, kdy pomáhal se stavbou domů.* Ale jel bych hned nebýt Selekce. *Napadne ho, že by to možná šlo zařídit. Jako humanitární projekt Selekce. Aspoň by viděl, která dívka jak bere pomoc druhým. To je pro královnu důležité. Už ví, co bude studovat dneska v noci.* Vygoogli si to sama. Stejně tam bude maximálně ten alkohol. *Uchechtne se a sám z flašky upije co nejvíc zvládne.*

Oh, ne, jen se to těžko ignoruje. *Popíchne ho, ale ačkoliv se on urazil, její tón je škádlivě přátelský.* Jo, s Emmetem. *Ušklíbne se a musí si pořádně loknout vodky, aby ztlumila vztek, co cítí pokaždé, když zazní jeho jméno.* Hele, má vlastní hlavu, řekni jí to sám. *Pokrčí nakonec rameny.* Nemusíš se mi ospravedlňovat. *Zavrtí hlavou.* /Jen jsme si kdysi byli bližší./ Máš svůj život. *Zhodnotí to nakonec prostě. Zadívá se na něj teď trochu nechápavě.* Aarone... Mám tě moc ráda, ale fakt myslíš, že jsi v životě jedinej, komu se stala nějaká tragédie? Jasně že se to zlepší. Bude to pořád na hovno vzpomínka a tak, ale to sis jako vážně reálně myslel, že po zbytek života budeš žít takhle? Jako chodící troska. Teď je to nejhorší, protože je to čerstvé, ale nejsi žádný labilní chudáček, takže vím, že se z týhle depky vysekáš a jelikož jsi mooc chytrý, a to mě neuslyšíš říkat často, víš to i ty. Jen prostě teď nedokážeš ovládat, co cítíš a zatím se v tom topíš, ale to prostě nebude trvat věčně. *Rozmluví se poněkud víc. Kdyby to byl někdo jinej, bude ho konejšit, nález Aaron je dost chytrý na to, aby si tohle započítal časem i sám, ona ho k tomu jen chtěla nakopnout. Povzdechne si.* Milujeme tě. Víme, že jsi neudělal nic špatně, že si to nemohl vědět. Budeš nenávidět svýho psa, co dostane průjem a posere se ti přede dveřma zrovna ve chvíli, kdy má dojít návštěva? Ne, jen prostě zhodnotíš, že sračky se očividně dějí a občas do nějakýho lejna šlápneš. *Poví to po svém.* Jo, vím. /Ale tohle zrovna ne./ *Hroutí se jí tady, a má mu říct, že umírá? Jasně, to by hned zvedlo náladu!* Posledně bylo posledně. *Odfrkne si rádoby uraženě.* Teď jsem připravena skládat cihly nebo co se to ode mě čeká. *I když těžkou dřinu asi nesnese. Pořád hubla a pronásledovaly ji těžké migrény.* Je vezmem taky. *Navrhne s úsměvem. Byla by legrace je u toho pozorovat.* No počkej! *Odpije si a už googlí.* Hih. Hele, tady máš kouzlo, kde napíšeš seznam vlastnosti, co by měla mít tvá žena, a pak vzýváš matku zemi, aby ti ji přivolala do života. *Zazubí se. Šílenosti má ráda.* Oh, ale tohle vypadá dobře! Duchovní očista! Tady napíšeš na papír, co tě štve, trápí apod. a spálíš to... A to je vše? Tak na to bych přišla taky. Kde máš svíčku nějakou? *Už je dost opilá na to, aby něco takového spáchala. Zvedne se a podá mu papír a tužku ze stolu.* Tak piš. *Pobídne ho. Napije se i džusu, aby na chvíli smyla chuť alkoholu, ale i tak se stejně brzo znovu napila i vodky, přestože jí hučelo v hlavě.*

Taky můžeš jít, jestli ti to vadí. *Převrátí panenkama. Kvůli ní teď do sprchy rozhodně nepoleze. Nechce se mu. Je spokojený v zmuchlané košili a kalhotech, které se během posledních pár dnů tak přizpůsobily jeho tělu, že jsou vážně pohodlné. * Neozývat se zbytku rodiny a kompletní distanc je tak nějak smysl tohohle všeho. *Poučí jí, pokud jí to ještě nedošlo, i když tak blbá snad neni. Aspoň v to doufá. Líbilo by se mu trochu více citu a soucitu, ale zároveň ví, že by si pak připadal ještě hůř. Bea má pravdu a hlavně ho zná a umí tu pravdu podat správně.* Jo, máš pravdu. *Zamumlá nakonec potichu. Teď se tím ale stejně nedokáže přestat trápit a nad budoucností se mu moc přemýšlet nechce.* Neumim si tě představit, že bys fakt něco dělala a jenom nedržkovala a nečekala na mě celej den na ubytování. *Uchechtne se.* Možná by to šlo. Kouknu na to. *Pokýve hlavou. Napadlo jí to samé jako jeho a když více lidí dojde ke stejnému výsledku, jde pravděpodobně o správný výsledek. Čeká, co najde na internetu a u toho znovu pořádně upije z flašky. Nakonec mu v rukou přistane papír, na který zůstane zamyšleně koukat. Pak popadne tužku a napíše na ní Alyany jméno. Jenže jednou to rozhodně dostatečně nevystihuje míru toho, jak moc ho to štve a trápí, takže ho začne psát znovu a po chvíli skončí papír celý popsaný jménem jeho nově objevené sestry.* Svíčka nevim kde je. Zapalovač je ve stole. *Řekne jí a u toho pohled stále upírá na popsaný papír.*

*Zaškubou jí koutky. Kdyby mu řekla, že je na jeho puch zvyklá, nejspíše už ji vážně praští, a tak to raději nechá být, o modřinu nestojí.* Tak to je pěkně blbý smysl toho všeho, když rodina tě v první řadě jako jediná stoprocentně nikdy neodsoudí a má tě ráda a fakt ti chcd pomoc. *Poučí ho bezelstně zase na zpátek. On byl sice ten génius, ale ona momentálně víc používala selský rozum. Už ho nedovede dál poslouchat, a tak mu řekne, co si doopravdy myslí.* Jo, to mám. Ale taky vím, že zrovna teď se musíš cítit na hovno, proto jsem taky došla s tou vodkou. *Trochu do něj šťouchne a na povzbuzení se usměje. Nebyla z jejich rodiny ten moralista, co by zde jen dělal emocionální podporu, měl tunu řečí o tom, jak to bude dobré a podobně. Byla realista a rozhodně poznala, když si někdo zaslouží panáka nebo dva.* Hele, zvládnu to! *Zaprotestuje a uraženě sešpulí rty. Umělá si máknout, jen prostě do zahraničí létala spíš na diplomatické mise anebo sama pro sebe za zábavou. Aaron byl ten, kdo neuměl vypnout.* Joo, to by bylo super. *Uzná. A Aaron je hlavička, takže určitě něco vymyslí. Doopravdy si vygooglí úplně primitivní očistu a hodí mu papír a tužku.* Ok, ok.. *Mumlá a najde zapalovač.* Svíčku tu nemáš, ale tak hodíme to tady do skleničky, ta hořet nebude. *Její přiopilý mozek nic lepšího nevymyslí. Na chvíli zaváhá a sama popíše svůj papír. Mezi její hlavní problémy patří starost o rodinu, vlastní zdraví a taky Luna, protože jejich poslední setkání nedopadlo nejlépe. Jednoduše to posrala. Porušila nastavenou hranici kamarádství, protože ji chtěla, protože se s ní cítila dobře a nemyslela na to, že ji brzo buď čeká bolestivá zdlouhavá chemoterapie, anebo ji nádor pomalu rozežere mozek, takže se dalo říct, že měla Luna opravdu výjimečný, i když matoucí vliv. A ona to pokazila... Připíše na papír i Emmetta, protože ten ji z hlouby duše štval a papír pečlivě složila tak, aby neměl Aaron šanci vidět, co je na něm napsané. Sama hádala, že na tom jeho hraje stejně největší roli Alyana a o to tu přece jenom šlo. Posadí se na zem, i když nejdříve pečlivě zkontroluje, zda zde nejsou žádné střepy.* Tak pojď. *Chtěla být blízko balkónu, aby šel ten kouř ven, často její hlavy a to ještě trochu myslelo. Počkala, až se doplahočí a chtě nechtě se zachichotala.* Nemůžu uvěřit, že tuhle volovinu fakt děláme. *Pokroutí hlavou.* /Hlavně ty./ *Ona měla šílené nápady běžně. Opatrně zapálila rožek svého papíru, který přiložila k Aaronovu ve sklenici tak, aby chytly oba. Pak ho pustí a spokojeně sleduje drobné plamínky. Papíry rychle vzplály a stejně rychle ale nejspíš shoří. Vodku si nechala na stole, tak se natáhne pro Aaronovu, ale neodhadne koordinaci pohybů a loktem drbne do sklenky.* Kurva. *Zanadává si, když se kousky ohořelého papíru rozletí.* Sorry. *Zamumlá. Ne, že by tu už nebyl bordel, co je trocha popela navíc, že? Nakrčí nos. Nehořelo něco?*

Neříkej nikdy a stoprocentně. Max nás odsoudil a vybodl se na nás už pár let zpátky, takže tohle tvrzení tak úplně pravda není. *Zkonstatuje jako prostý fakt a skryje to, jak mu jeho starší brácha chybí. Dřív tu měl nějakého kluka, s kým si mohl hrát, někoho, za kým by se nebál jít s jakýmkoliv dotazem a staršího kluka, který ho zasvětil do toho, co to vůbec znamená sex. Jenže z ničeho nic tenhle jeho vzor a kamarád zmizel a vybodl se na něj. Jasně, Max má teď svojí rodinu a tak, ale on se od nich odtáhl ještě před tím, to mu nikdo nevymluví. A i když je za svoje sestry rád a nikdy by je nevyměnil, občas se parťák opačného pohlaví na trávení volného času hodil. Naštěstí je Bea taková jaká je. Víc kluk než holka. Možná proto k sobě mají tak blízko ještě vzhledem k tomu, jak blízko k sobě mají i věkově.* Nojo furt taky.. Jsi nejlepší. *Cuknou mu lehce koutky rtů, když do něj drcne. Nechá jí hledat nějaký zdroj ohně a sám mezitím popíše papír jménem své nově objevené sestry. Je zvědavý a rád by nakoukl na to, co trápí jeho sestřičku, když vidí, že svůj papír taky dost snadno zaplnila. Jenže ona je rychlá a papír složí, takže nevidí nic. Sveze se z postele na zem za ní a zašklebí se při jejím chichotání.* Kdybych nějakou tvojí kravinu odmítl, utrhla bys mi hlavu. *Uchechtne se. Vodka už vážně začala zabírat a on se cítil lehčeji a s daleko méně starostmi. "Duchovní očista", kterou právě prováděli, na tom moc podíl neměla. I tak ho to ale nezastaví v podpálení papíru. Chce nerušeně sledovat, jak se papír kroutí a oheň smazává ta písmena, která do papíru před tužkou prakticky vryl, jenže po chvíli mu to naruší rozšíření plamenů na koberec. Trvá mu, než mu dojde, že se sklenička převrhla a koberec tu hoří, ale jakmile mu to dojde, vykulí oči.* Sakra! *Vykřikne a rychle popadne vodku s úmyslem plameny uhasit. Oheň se díky tomu rozhoří daleko více, takže kromě koberce chytnou i závěsy a plameny brzo začnou olizovat i stůl stojící u okna.* Do prdele. Jsi hasič, že jo? *Zeptá se Bey, aniž by nad tím nějak zvládal přemýšlet nebo mu došlo, na jakou blbost se ptá a ztuhle sleduje, jak oheň ničí daleko více věcí, než původní dva papíry.*

To je protože Max se nechová, jako bychom byly jeho rodina. *Pokrčí rameny. Nikdy neměla problém říkat věci, kolem kterých ostatní chodí jen po špičkách.* A je to jeho volba. To nás vždycky učila máma, že rodinu si můžeš i vybrat, ne? A já si tě vybírám pravidelně, i když mě občas pěkně štveš, bráško. *Odfrkne si. Taky jí Max chybí, k němu a Aaronovi měla vždy blíž než ke Clau a Daphne. S Clau aspoň později jednou za čas vyrazila do baru a povídaly si, a tak měly celkem dobrý vztah, ale mezi ní a Daph už byla určitá propast. Byly obě až moc jiné a se vidělo už jen na téhle aféře s Emmettem, který se dle jejího názoru choval ke všem kromě Daph a možná své rodiny, jako k podřadnému kusu lejna na ulici a ještě si stěžoval, když mu to potom někdo vmetl do tváře. Byla všelijaká, hrála si na arogantní, ale o lidech přemýšlela jako o sobě rovných, a proto se jí Emmettova nadřazenost hluboce příčila. Za ni bylo jedno, čím si prošel, ona za sebou měla dvě kola rakoviny a třetí kolo jí klepalo na dveře, a taky si nemyslela, že jí to dávalo právo s někým bezdůvodně zametat jako s kusem hadru. Měla drsný humor a byla přehnaně ochranitelská, ale tak to končilo. Ale teď nechtěla smutnit nad tím, jak se s Daph odcizily, už se omluvila a víc dělat se s tím nedalo. Lidé holt dospívali.* To si někam zapiš, kdybys na to náhodou zapomněl. *Mrkne na něj a veškerý smutek zamkne uvnitř. Nechce to pokazit ještě i jemu, když se mu trochu zlepšuje nálada. Věnuje se onomu stupidnímu rituálu očisty a šlehne po něm uraženým pohledem.* To není pravda. *Odfrkne si. Jako jo, jednou ho praštila za ten čajový dýchánek, ale to nebylo kvůli odmítnutí, ale kvůli tomu, že řekl, že jsou hloupé. Omylem převrhne sklenku s dohořívajícím papírem. Myslí si, že z toho bude jen trocha popela, ale očividně někdo objednal extrémně hořlavé koberce.* Oj. *Rozhlédne se kolem, zda někde není voda, ale to už vidí Aarona popadat vodku. * Není alkohol... *Aaron stihne vodku vylít a podpořit tak rozšíření požáru, nyní chytnou i závěsy.* ... hořlavý? *Dokončí zbytečně.* /A kdo je génius?!/ *Začne se v ní sbíhat hysterická panika a pobavení zároveň.* J-jasně, jsem, však jsi se mnou ch-chodil do kurzů hasit... *Dostane že sebe skrz smích.* V-vodu. *Zahýká smíchy a odpotácí se do koupelny, kde vezme lavor a co nejrychleji ho napustí a běží zpátky, i když část vody tímhle způsobem vycintá. Rozleje ji na koberec a část plamenů uhasí. Začíná se tu však špatně dýchat, jak se tvoří dým. Na závěs by nedosáhla, a tak moc nepřemýšlí a strhne ho k zemi, než od něj stihne chytnout i stůl. Trochu si tím spálí ruce, nad čímž sykne, ale díky tomu, že je otupělá alkoholem, to moc neřeší.* Běž pro vodu. *Zanadává a sama vezme peřinu a polštář, s kterýma si klekne a pokusí se plameny udusit. Saténové povlečení naštěstí nehoří tak snadno, i když ty vypálené díry ho asi taky dost znehodnotí. Naštěstí nemá požár šanci rozšířit se extrémně rychle, většinu zkázy a rychlého vzplanutí způsobil alkoholový přílitek do ohně, ale závěs je rozhodně zničený, koberec zrovna tak a stůl má nově černé ožehlé vzory na boku. Sedí uprostřed té katastrofy, zatímco se ve vzduchu ještě vznáší dým a hnusný puch spálených vláken. A pak se znova rozesměje. Ve svém stavu nedokáže brát nic vážně.* Si mě m-měl na de-demolici pokoje přizvat r-rovnou. *Protože jeho komnata je fakt v ubohém stavu.* Co myslíš, spustili jsme požární poplach? *Zaškubou jí koutky. V tom případě sem brzo naběhne četa, aby to uhasili. A ona sexy hasiče nemusela.* Myslím, že bych se měla přidat ke sboru. Byla bych nejlepší hadice ze všech. Nebo jak se říká hasiči s kozama? *Pokrčí rameny a smutně se zadívá na lahev.* Rozlil si vodku. *Povzdechne si žalostně.*

Ale pokrevně rodina je. *Pokrčí rameny. Samozřejmě, že to, co jim říkala máma si moc dobře pamatuje, ale ta mluvila o tom, že rodina není JEN ta pokrevní. To znamená, že si do ní člověk může přidat další lidi, ale ty, se kterými je spojený pokrevně prostě zůstávají a není normální je ze života takhle vyškrtnout. Prakticky bez důvodně. Až moc dobře si v minulosti slova mámy analyzoval, aby mu tenhle fakt někdo vymluvil. Na to je až moc paličatý a je dost si je jistý tím, že má pravdu.* Ne, ty si to někam zapiš, abys nezapomněla, že jsem to řekl nahlas. Neplánuju to někdy brzo zopakovat. *Opáčí pobaveně. Vodka a její přítomnost mu zlepšují náladu. I když je to hlavně tou vodkou, které vypil spoustu vzhledem k tomu, že není zvyklí pít a vodku měl snad jen jednou s džusem a byl to spíš džus s kapkou vodky. Vždyť se i nedávno dost opil z tří skleniček, které si dal během diplomatického jednání.* Ale je. *Moc dobře si pamatuje ten čajový dýchánek. A spoustu jiných situací, kdy si dovolil s jejím nápadem nesouhlasit. Pak už na to ale zapomene, protože jeho komnata začne hořet a on se to pokusí uhasit nejbližší tekutinou. Její dotaz nepostřehl a je jasné, že to moc dobře ví. Někde tam hluboko pod vlivem alkoholu. Po tomhle už nikdy nezapomene na to, že alkohol prostě mozku škodí. Jakmile uslyší Beu se smát, sám vyprskne smíchy, i když vůbec netuší, čemu se směje. Jenom je smích hrozně nakažlivý a on se rád směje. Je jedno, že vedle něj hoří komnata, aspoň to hezky hřeje. Po jejím pobídnutí, aby došel pro vodu, se pokusí zvednout, ale nohy se mu pletou, takže začne balancovat jako kdyby právě šel po laně a ne po rovné zemi. Málem spadne na hořící závěs, ale nakonec se mu povede spadnout na druhou stranu, kde je postel. Už se tu chystá usnout, ale Bea se znovu začne smát, takže zvedne hlavu a podívá se na tu spoušť. Sám vybuchne smíchy.* Jestli budeš chtít něco zase podpálit, tak příště u sebe, jasný? *Vysouká ze sebe mezi návaly smíchem.* Ten tu nemam. Doteď tu požár nijak moc nehrozil. *Pokrčí rameny, když slyší o požárním poplachu.* Jo... Hadice. *Téhle přezdívky se už nikdy nezbaví, jestli na ní nezapomene.* Tys mi podpálila komnatu, jsme si kvit. *Odmávne to rukou, stejně má dost a začínají se mu zavírat oči.* Klidně tu přespi, jestli ti nevadí čmoud. *Zamumlá, když znovu nechá spadnout hlavu mezi peřiny a brzo začne chrápat.*

Jen napůl. A to je pro něj očividně důležitý. *Odfrkne si. S chováním Maxe se tak nějak smířila. Stále ho nechápe, ale nedalo se s tím nic moc dělat.* Tohle rozhodně nezapomenu! *Bude mu to nejspíš připomínat pokaždé, když se na ni otráveně podívá, že je jeho nejmilejší a nejlepší sestřička. Pravdou ale bylo, že ji to zahřálo u srdce, i když z ní mluvil alkohol. On byl sice starší brácha, ale vždycky vůči němu měla ochranitelský reflex. Mohla si na něj dovolovat, ale nikdo jiný ne. Věděla, že se časem odcizí, ale chvíle jako tyhle ji trochu vracely do dob, kdy byli skoro nerozluční a vždycky se dokázali pochopit, přestože viděli věci jinak.* Ne-e. *Zavrtí hlavou. Raději se soustředí na rituál, kterým nespálí jen starosti, ale taky koberec, závěs a část stolu. I když hoří, začne se smát. Neskutečný, jakou zvládli udělat pohromu. O to víc, když se směje i Aaron, ale zvládne odklopýtat pro vodu, a když se Aaron zhroutí na postel, napadne ji použít peřiny a polštář, aby zbytky ohně udusila. Jakž takž se to povede, i když ze zbytků se ještě trochu dýmí. A když tak sedí uprostřed katastrofy, zase jí to přijde neskutečně vtipné, jelikož komnata spolu s nepořádkem, který tu napáchal Aaron, působí opravdu jako po výbuchu. Aaron by mohl zmizet a lidi by si mysleli, že ho unesli rebelové.* Nee, tady se to víc h-hodí. *Tak trochu hýká smíchy, ale nemůže popadnout dech. Sesbírá se na třetí pokus ze země, aby padla do postele vedle něho. Až teď trochu zaznamená, že ji bolí ruce a zbytky kouře nepříjemně štípou v nose, ale nemá energii se zvednout a otevřít dveře od balkonu.* Nechám ti ho po tomhle nainstalovat. *Zhodnotí to.* Profesionální hadice no. *Zazubí se zvesela a obrátí se na něj.* Podpálil sis ji sám tou vodkou. *Zaremcá.* /Takový plýtvání./ *I její mozek zarazí, že ji tu nechá. Přece u sebe nikoho nechtěl. Ale je ráda, že se nemusí potácet zpět. Přitáhne si jeden polštář, který to neschytal od jejího pokusu o hašení a položí si ho vedle něj. Spí se jí líp, když je takhle blízko a ona slyší jeho dech. Snažila se to nedat najevo, ale vážně se o něj bála. Pak už ale pomalu propadá do říše snů.*