Komnaty královské rodiny

*Už od otevření zábavního parku má pocit, že se jim mohlo povést s Maxem zplodit vysněné třetí dítě. Pořád se ale neodhodlala pro těhotenský test. To až dnes. Už je to přibližně dva týdny, co má zpoždění a to dává dost jasné náznaky. Stejně jako lehce povyrostlé břicho. Tam to ale může být způsobené tím, že stresem o něco více jedla, takže něco znovu přibrala a oblečení je jí automaticky těsnější ve více partiích. Teď už ale nervózně přechází po koupelně a sleduje čtyři těhotenské testy, u kterých čeká na výsledek. I přes snahu působit dokonale, tak si nervozitou kouše nehet na palci. A protože jí poslední dny nebylo moc dobře a byla hlavně zalezlá v komnatě, má na sobě jen džíny a obyčejné triko. Zůstávala hlavně v posteli nebo maximálně u stolu, ale i tak si nedovolila kvůli Maxovi trávit celý den v pyžamu. Navíc musela v průběhu dne dohlížet i na děti. Ty včera docela ponocovaly, takže dneska usínaly už vcelku brzo a ona je uložila do postele, aby to dospaly. S nadšením se zadívá na pozitivní výsledek na všech testech, než se opět ozve neklidný žaludek a ona letí k záchodu.*

*Už pomalu ale jisě vzdal snahu o třetí dítě. Taky má pořád nutkání ít za tím snoubencem jeho sestry a rizbít mu pořádně obličej, ale ví, že slívil, že tam půjde až s Beou, což taky není úplně nadšený z toho, ale aspoň dá pozor, aby neubížil i jí a on bude moc přidat v mlácení jeho. Teď si zase zšel si zaposilovat, kam chodí pořád, prakticky je na tom závislý, neokáže bez toho vydržet den, ale to si odmítá přiznávat. Teď má na sobě černé tepláky a bílé tílko. Z posiovy jde hned do komnaty, kde chce jí hned do koupelny, ale jakmile si všimne, že záchod okupuje jeho manželka, povytáhne obočí.* Jsi v pohodě? *Zeptá se jí a už si začíná svlékat tílko, že se umyje, ale v tu chvíli si všimne testů. Začne pohledem přeskakovat z Avy na ty testy a zase zpátky.* Je to to co si myslím? *Zeptá se ji, i přes to, že má stažený krk, ale i tak se bojí se na to kouknout. Co když to bude negativní? A t že očividně zvrací, je ze stresu? Radši se na to dívat nechce a čeká na její slova.*

*Vyprázdní svůj žaludek do záchodu a vzdá se tak myšlenky na to, že by v sobě mohla udržet normální večeři. Nejspíš zůstane dneska jenom o čaji a zítra uvidí, jak na tom bude. Než to stihne nějak zpracovat, uklidit a dát i sebe do pořádku, objeví se v koupelně Max. Tuší, že bude celá bledá a pod očima mít klasicky kruhy jako posledních několik dnů. Spláchne záchod a postaví se na nohy.* Jo, jsem. *Přikývne. Všechno svědčí o opaku, ale ona si neumí stěžovat. Radši bude předstírat, že je všechno v pořádku dokud to půjde zvládnout a pak se o to bude snažit i dál. Dojde si k umyvadlu vypláchnout pusu a to jí dá i chvilinku na urovnání si v hlavě, jak mu to řekne. I když je to asi jedno, důkaz už má dostatečný.* Podle všech čtyř testů... *Odmlčí se na a otočí se čelem k němu.* Budeme mít další dítě. *Řekne konečně nahlas a u toho se usměje. Říct to nahlas dělá z celé věci něco daleko skutečnějšího.*

*JAkmile přijde do koupelny, kde uvidí jeho manželku, chce i tak jít do sprchy, ale od toho ho odradí to, že uvidí těhotenské testy a to, že jeho manželka byla záchodu u jeho mozek vykalkuločkval jko možnost těhotenství. Ale to mu se mu nechce úplně věřit, protože co když to má vážně od stresu?* Nevypadáš v pohodě. *Stojí si stále za svým. Když pak Ava mluví dál a řekne, že čekají dítě, překvapeně na ni zamrká a klasický Maxwell, nepříjemný, ledový je hned pryč. Vrhne se konečně k testům, na které se rychle koukne a když uvidí, že jsou pozitivní, překvapeně zamrká znovu. Pak se rozejde k Avě a přitáhne si ji k sobě v objetí.* My budeme mít vážně třetí dítě? Nevěřím tomu, že se to vážně podařilo. *Zamumlá, když se odtáhne, ale stále ji drží za ruku.* Měla bys jít ale k doktorovi, by se ujistil, že je vše v pořádku. *Poví už vážně a ještě jednou se otočí na těhotenské testy.*

Nic hroznýho. Vážně. *Ujistí ho s letmým pousmáním. I takováhle starost od něj jí ale hřeje na srdci. Že by mu nebyla úplně volná? Nebo je to jenom tím, že mu došlo, s čím by to mohlo mít souvislost a ovlivňuje to jen touha po dalším dítěti? Nakonec ze sebe i oznámení o tom, že čeká další dítě, vypadne a úsměv se jí rozšíří, když vidí změnu v jeho obličeji. Nečeká objetí, takže to chvíli zpracovává, než mu ho zvládne oplatit. Takhle jí objal... ani neví, kdy naposledy. Možná když zjistila, že čeká Haye, to by vcelku odpovídalo.* Taky to ještě zpracovávám. *Přizná a v břiše jí létá hejno motýlků, když jí drží na ruku. Ano, je za něj vdaná už přes šest let, ale s tím, jak málo se podobných dotyků dočká, je to pro ní pořád jako poprvé.* Neboj, půjdu tam. Klidně můžeš se mnou, kdybys chtěl. *Navrhne a lehce u toho pokrčí rameny. Trochu se jí pořád motá hlava a žaludek má na vodě, ale snaží se to zakrýt za úsměv, aby si nedělal starosti.* Jak ses dneska měl?

*Jen pokrčí rameny. Nebude ji to teda nutit říct, když nechce. Potom si ale u všimne těch testů a nechce se na ně dívat, takže je rád, když seod Avy dozví, že vyšly pozitivně. až ptom se na ně koukne. Tím, jak moc ho to překvapí, ho to úplně vykolejí tak, že Avu obejme, což moc často neděla a pořád ji drží za ruku, jako by se snad rozhodla, že se na to vykašle a i s tím miniaturním dítětem, který se ještě ani člověku nepodobá odejde od ně pryč. Že si třeba třetím těhoenstvím uvědomí, že s ním být nechce.* Půjdu s tebou. *Přiývne a už se pomalu ale jistě vrací Maxwell klasika, ale v obličeji má pořád spokojeně nadšený výraz.* Jo, dobrý. Byl jsem ve městě, cvičil. *Pokrčí rameny a jak ji drží za ruku, odvede ji i kdyby nechtěla, tak ji odede takovým... něžným násilím do postele.* Budeš odpočívat. *Nařídí ji a pak vyleze na chodbu, kde řekne komorné, ať donese aspoň piškoty a čaj, které si pak převeze a podá ji to.* Něco by si sníst měla. *Posadí se vedle ní a kouke se na její břicho, kde se klube další jejich dítě.*

*Nikdy nepřemýšlela nad tím, že by od Maxe odešla. Nebo maximálně pár vteřin potom, co jí to navrhovala její rodina. Je to jeden z důvodů, proč s nimi přerušila kontakt. Jednak jí vyčítali, že se přivdala do královské rodiny a jednak nebyli spokojení s chováním Maxe. Ona si na to ale zvykla a svého manžela miluje natolik, že se vzdala i své rodiny, aby mohla být s ním a měli klidnější vztah. Jediné co má je on, jejich děti a jeho rodina, od které se ale zase distacuje trochu, protože je to jeho přání. A on se distancuje od ní, takže ve výsledku.... má vlastně jen svoje děti. Ale nestěžuje si. Ví, že se lidé mají daleko hůře a ona je šťastná. Občas sice Maxova odtažitost zamrzí a zabolí, ale naučila se s tím žít.* Dobře. Domluvím to někdy, kdy nebudeš mít žádnou schůzku nebo tak. *Přikývne s úsměvem, když jí řekne, že půjde na vyšetření s ní.* Promiň, že jsem poslední dobou nechodila cvičit s tebou. *Dřív jí donutil chodit vcelku pravidelně a něco málo se jí díky tomu podařilo zhubnout, ale během posledních dnů jí bylo dost nevolno. Nechá se od něj dovést do postele, i když se u toho trochu pobaveně usměje. V džínách to v posteli sice není nejpohodlnější, ale zvládne to. Cokoliv, aby Max zůstal co nejdéle takový.* Budu, slibuju. *Nedohaduje se s ním a pak si vezme piškoty a čaj. Piškoty zatím odloží na stolek a z čaje trochu upije.* Dám si. Až si budu jistá, že to v sobě udržim. Jestli v tu dobu nebude moc pozdě. *Jídelníček si začala sama dost úzkostlivě hlídat potom, co ho sestřelila před pár měsíci knoflíkem. Teď je sice jen o nějaký tři nebo čtyři kila lehčí, ale i to se počítá, ne? Koukne na budík, aby zjistila, kolik je hodin a jestli si ještě může dovolit jíst. Spíš to vypadá, že ne. Všimne si Maxova pohledu a opatrně se odváží vzít jeho ruku a položit si jí na břicho.* Je tam. Vážně se to povedlo. *Pořád tomu nemůže uvěřit.*

*Doktory sice nemá rád, ale aby se ujistil, že jeho manželka i dítě jsou v pořádku, tak to přežije. Navíc potřebuje mít jistotu, že tam to dítě vážně je. Sice testy by měly být pravdivý, ale co kdyby ne? V jeho životě a s jeho štěstím by se tomu vůbec docela nedivil.* To je v pohodě, nemohl jsem tě do toho nutit, možná byla chba, že jsem tě do tho předtím nutil, třeba by nám vyšlo to dítě rychleji. *Řekne bezvýrazným lasem, ale vlastně přiznává chybu a to se tak moc často neděje, ale to dítě ho prostě vzalo. Sice si to neuvědmuje dost jasno, ale bez jeho manželky by nemohl žít. Ví, že jí to neříká, ale přijde mu, že kdyby ji to pořád říkal, stala by se z ní jeho slabá stránka, které by mohli ostatní využívat a tím by se ztratila jeho nepřístupnost. Pak ji už dotáhne do postele.* Klidně se svleč, převleč, stejně je pozdě a měla bys jít spát. *Doporučí ji a sám si lehne vedle ní. Sprcha počká.* Dobře. *Pokýve hlavou. Poté se podívá zkoumavě na její břicho a když ho chytne za ruku a položí si ji na její břicho, musí se proti své vůli pousmát. V8žně to i takový Max umí. Je to výjimečný, když kolem nejsou děti. Pokud se teda ten shluk buněk nepočítá. Ale vážně to umí.*

Na tom teď nezáleží, už to nezměníme a nutit jsi mě do toho mohl. Já.. chci se ti líbit a snažim se, vážně. Chci splnit tvojí představu a být pro tebe tak dokonalá, jak to jenom jde. *Stáhne mírně obočí, protože si uvědomuje, jak mimo tuhle představu se pohybuje. A teď během dalšího těhotenství znovu akorát tak přibere. Možná něco málo nejdřív shodí, jestli jí bude dál takhle blbě, ale ve výsledku spíš něco okolo deseti kilo nabere. Nechá se od něj dotáhnout do postele a pak z ní stejně ještě vstane, aby se mohla převléknout do pyžama skládajícího se ze šortek a tílka. Nadzvedne si nakonec tílko a vezme ho za ruku, aby mu jí mohla položit na své vystouplé břicho. To je sice výsledkem kil navíc a ne těhotenství, takže v sedě tvoří harmoniku typickou pro tukové polštářky na břiše, ale doufá, že pohled na to mu nebude moc vadit. Zahřeje jí na srdci, když vidí jeho úsměv.* Úsměv ti hrozně moc sluší, víš o tom? *Pousměje se na něj mile. Byla by nejšťastnějším člověkem na zemi, kdyby se usmíval víc a častěji.*

Líbíš se mi. *Pokrčí rameny. Sice by se mu líbilo, aby měla postavu jak před těhotentsvím, ale nebýt těhotenství, nemají děti, takže toto přežije. Ví, že není manžel snů, moc ho to netrápí, ale občas má světlé chvlky. Snaží se, aby se Ava neleklekla a radši od něj neodešla a nevzala si děti s sebou. Hádá, že někdo kdo by ho fakt nemiloval, by od něj radši odešel. Koukne se na ni jak se převléká a sjede ji pohledem, ale zasekne se na jejím břiše, vážně doufá, že tam dítě je a ty testy si z nich jen nedělají dobrý den. Když slyší o tom, že mu úsměv sluší, odfrkne si.* Úsměv mi rozhodně nesluší, bez úsměvu vypadám líp. *Odporuje tomu, i když se tomu uchechtne.* Měla bys jít spát, odpočívat. K tomu doktorovi můžeme jít třeba hned zítr. Práci nechám na příště a schůzky zruším.

*Usměje se, když jí řekne, že se mu líbí. I tak se ale nemůže zbavit dojmu, že přijde nějaké "ale".* ...Ale? *Položí nakonec tu krátkou otázku potichu a sleduje jeho výraz, který může být největší odpovědí sám o sobě. Když ho pak vidí se usmívat, hřeje jí to u srdce a taky rovnou řekne, že mu úsměv sluší.* To se snažíš vsugerovat. Sám víš, že to není pravda. Kdyby to pravda byla a tys o tom byl přesvědčený, usmíváš se furt a na všechny, aby ses jim znelíbil a oni se ti stranili. *Pokrčí rameny. Zná ho dost dobře. Chová se tak, jak se chová, aby od sebe odstrčil co možná nejvíce lidí, hlavně členů rodiny.* Nemusíš kvůli tomu rušit schůzky, ať se někdo neurazí a Illea nemá problémy. Zítra tam zajdu a zeptám se jich, kdy by na nás měli čas. Pak se nějak domluvíme. Co ty na to? *Jde jen o návrh. Už si zvykla, že ve všem má poslední slovo on.* Dětem jsi dneska chyběl.. Mrzelo je, že šli spát a tys tu nebyl, abys jim popřál dobrou noc. Poslední dobou trávíš pryč víc času... Děje se něco? Nebo dělám já něco špatně? *Stáhne starostlivě obočí a ruku mu lehce stiskne jako projev podpory.*

*Vytáhne obočí po její otázce, protože nechápe, proč za tím vidí nějaké ale.* Ale? Proč ale? Nemůžeš za tím vidět prostě tečku a ne otazník s ale? *Zeptá se ji s povytaženým obočím. Pak si odfrkne a prohrábne si vlasy.* To je zbytečný asi říkat, že nemáš pravdu, co? V tomle jsou ženský hrozný, ždnej chlap jim v tomhe neunikne. *Odfrke znovu, i když to myslí docela ze srandy, ten kdo ho zná dýl to pozná, kdyby to myslel vážně, spíš by to zavrčela rozhodně by se netvářil tak, že mu to je jedno.* Zítra moc schůzek nemám, práce taky ne, můžeme tam zajít hned zítra. *Stojí si stále za svým. Pak ho její otázky docela zaskočí, ale nedá to na sobě znát.* Ne, jen si většinu papírů beru do města, kde si třeba sednu do kavárny, do baru a papíry dělám tam, líp se mi tam sousředí. *Zas tolik nelže, většinu papírů si vážně bere do města, jen některé dělá v paláci. To, že tam chodí ale na schůzy, o kterých ví jen on, to ji radši odmítá říkat.* Ale slibuju, že s váma budu trávit více času. *Poví upřímně. Nechce zanedbávat své děti. Teď ani těhotnou manželku ne.* Měla bys jít spát nebo se o to aspoň pokusit, když ti není dobře. Aby ti nebylo jšetě hůř. *Zopakuje znovu a nakrčístarostlivě obočí.*

Promiň. Prostě mi přišlo, že ta věta bude nějak pokračovat. Omlouvám se. *Na omlouvání je zvyklá a nedělá jí to žádný problém. Taky to minimálně jednou v tomhle manželství musí udělat, takže praxi má dostatečnou.* Jenom tě za ty roky už znam o něco líp. *Pousměje se pobaveně.* A taky tě zná dost i tvoje rodina, Maxi. A chybíš jim. Nechceš jim dát ještě jednu šanci? Jim a hlavně sobě? Mohl bys být daleko šťastnější. A děti taky, milují Xaviera a Chris. Za chvíli porodí Daphne, Soph by tu mohla mít o něco mladší kamarádku. Vždyť jiné děti v paláci nejsou, občas si přijdou hrozně sami. *Není si jistá, jestli nepřekročila mez, ale i tak to opatrně řekne. A se starostlivým pohledem zaletí ke dveřím, za kterými spí jejich děti.* Dobře, tak jo. *Přikývne.* Děkuju. *Je ráda, že se pokusí dětem více věnovat. Sama si zvykla na to, že se k ní chová, jako kdyby mu byla úplně jedno, ale nechce, aby měly tenhle pocit i jejich děti.* Dobrou noc. *Stiskne mu letmo ruku a ještě se natáhne po čaji, ze kterého upije, než si lehce do postele.* Jsi dobrý chlap, Maxi, vážně. A já tě mam ráda. *Zamumlá ještě ospale, když už usíná.*

Nepokračuje. *Pokrčí rameny. Kdyby k tomu nějaké ale chtěl říct, tak to řekne hned na plnou hubu a nebude čekat, až jí dojde, že tam nějaké ale je. Jakmile začne mluvit o jeho rodině, zamračí se.* S tátou se snažím bavit víc, protože ho děti mají rádi. Dcera Daphne bude stejně ještě nějakou cvilku dost malá až se narodí. Může si s ní hrát až bude větší, pokud bude mít Soph v tom věku ještě vůbec zájem. A víc času s němi mě šťastnějším neudělá. *Poví upřímně, proč by měl lhát? Sice možná lže sám sobě, ale jak by ji jinak dal najevo, že už se o tomhle nechce bavit a aby to nevytahovala?* Třeba přijedou nějací zahraniční hosti a jejich děti nebo by se mohli seznámit s někým ve městě. *Pokrčí rameny a pak si lehne vedle ní a slduje ji jak usíná.* Dobrou noc. *Po jejích slovech se musí docela smutně pousmát, ale i tak to nenehá bez odezvy.* Taky tě mám rád. *Zašeptá potichu, načež vstane, umyje se a pak si zase lehne vedle ní a také usne.*

*nikdy by neřekla, že bude takhle nervózní jen z toho, že uvidí Aarona. Ještě před pár dny by jeho zprávy ignorovala a už vůbec by mu nenapsala první. Teď se ale věci změnily, a proto je na cestě za ním a bere to rovnou tajnou chodbou jako za starých časů. Na sobě měla jen černé plátěné šortky a bílé triko, což mý být něco jako pyžamo, ale nechtěla tam jít jen tak, takže si vzala tu jednu mikinu, která patří Aaronovi a kterou mu do teď nevrátila, takže to aspoň bude moct udělat teď. Je jí obrovská a sahá jí do půli stehen. Vlasy má rozpuštěné a ještě lehce vlhké a zvlněné ze sprchy. Všechno je přesně tak, jak Aaron psal - v chodbě je rozsvíceno a dveře k němu jsou otevřené.* Ahoj. *pozdraví ho a ze všech sil se snaží nedat najevo nervozitu. Následně zavře dveře a zamkne.* Potřebuješ noční chůvu jako malý dítě? *udělá chabý pokus o vtip a pousměje se. Zatím se ale nehne od těch zavřených dveří a rvou se v ní dva pocity. Jakoby tu patřila a zároveň neměla co dělat.*

*Jak jí slíbil, tak v chodbě rozsvítil a nechal otevřené dveře vedoucí k němu do komnaty. Touhle chodbou se dalo dostat do skoro všech komnat královské rodiny, takže hrozilo, že by mohla odbočit špatně a skočit klidně u jeho rodičů. Radši nedomýšlí, jak by to dopadlo. A i přesto, že tuhle chodbu často využívala, moc dobře ví, jak snadno se v ní dá ztratit, takže proto jí radši znovu cestu popsal a nechal jí vodítko v podobě otevřených dveří, ze kterých šlo na chodbu do odbočky taky nějaké světlo. Ví moc dobře, že přijde a nerozpakuje se před ní nějak moc, jeho komnatu zná skvěle. Takže než přijde, vydá se do sprchy. Z koupelny vyjde až když uslyší její pozdrav a na sobě má jen tepláky na spaní. Čočky už má vyndané, v brýlích ho viděla často a ví, že jsou pro něj pohodlnější. Vlasy má ještě trochu vlhké. Pousměje se, když si všimne, že ona to má stejně a ještě k tomu má na sobě jeho mikinu. Už zapomněl, že jí jí dal.* Ahoj. *Pozdraví jí a dojde k ní, aby jí mohl obejmout okolo pasu.* Ne, z chůvy už jsem vyrostl. Ale plyšáky mi zabavili a já se přes to nějak nedokážu dostat. Flek nespolupracuje, tak jsem si řekl, že ty ses ráda během spaní mazlila. *Zavrní jí do ucha, zatímco se k ní sklání, aby jí mohl věnovat lehký polibek na rty. Při zmínce jeho křečka mu rty zacukají v pobaveném úsměvu. Ne, opravdu se k němu nesnažil tulit. Zas tak zle na tom není.* Chyběla jsi mi. Už jsi tu dlouho nebyla. *Zkonstatuje nahlas.*

*dojde do jeho komnaty, rovnou řekne pozdrav a teprv pak si všimne, že tam nikdo není. Vzápětí ale vyjde Aaron z koupelny a jí se zadrhne dech v hrdle, když uvidí, jak božsky vypadá. V brýlích jí vždycky přišel strašně roztomilý a sexy. A to že je bez trička... to se asi ani nemusí komentovat. Má co dělat, aby od té části těla odtrhla oči a podívala se mu do obličeje. Když jí pak dá ruce kolem pasu, pousměje se a opře dlaně o jeho vypracovanou hruď. Takhle to ale neplánovala.* FLek je moc malinkej, ještě by jsi ho zalehl. *uchechtne se a nechá se od něj políbit.* Vážně si se s ním pokoušel mazlit? *té otázce neodolá a už jen ta představa jí rozesmívá, takže jí pobaveně zacukají koutky.* Taky jsme dlouho nebyli v kontaktu, pokud jsi už nezapomněl. *vymaní se z jeho objetí a zamíří k posteli. Tam se posadí tak, že je zády opřená o čelo postele a nohy si přitáhne k hrudi.* Nic se tu nezměnilo. *poznamená, když se rozhlédne po jeho komnatě. Všechno je tak, jak předtím. Což v ní vyvolává akorát vzpomínky, které se dlouho snažila potlačit. Na druhou stranu jí to přiměje přemýšlet nad tím, jestli tu v té době po rozchodu až do teď, byla nějaká jiná dívka.* Měl jsi tu nějaký.. návštěvy? *zeptá se nakonec, protože to potřebuje vědět.*

*Nezadrží menší samolibý úsměv, který si vždycky schovával jen do její přítomnosti. Normálně tuhle stránku osobnosti skrývá, ale před ní ví, že může být doopravdy sám sebou a tak nechá vyplout na povrch i tohle. Před ostatními to skrývá z toho důvodu, aby působil více seriózně a tím pádem zodpovědněji. Formální oblečení, spisovná mluva, schopnost konverzovat prakticky o všem a skvěle dodržovat etiketu patří do jeho každodenního života nástupníka trůnu. I když se snaží působit i lidsky, takže si dovolí sem tam když je to vhodné pobavenou poznámku a smích. Samolibost nad tím, že ale nějaká dívka má problém odtrhnout oči od jeho hrudi si ale nechává jen pro vybranou společnost zahrnující momentálně jen Alyanu. Pobaveně se zasměje, když se ho zeptá, jestli se opravdu s křečkem zkoušel mazlit.* No jakože.... Občas vyžaduje mojí pozornost, tak ho podrbu nebo ho necham lézt mi na ramenou. Ale to je všechno. K polibkům jsme se zatím nedostali, natož na další metu. *Prohlásí naoko vážně, ale cukají mu koutky rtů od potlačovaného smíchu.* Ne, nezapomněl. *Vydechne a pustí jí, když se chce vymanit z jeho objetí, ačkoliv ho to zamrzí. Sleduje jí, jak se jde posadit do své postele a hned mu to připomene spousty prožitých nocí, které utkvěly v jeho paměti.* Jo, to je pravda. Jsem spokojený s tím, jak to je teď. Má to řád a smysl. *Rozhlédne se po komnatě. Věci si uklízel většinu času sám a měl v tom systém, který nesnášel, když někdo narušil. Všechny věci dávaly svým umístěním smysl, i když ho znal jenom on. Neviděl nejmenší důvod, proč to měnit. Akorát by z toho byl pak vyřízený, kdyby měl vymýšlet nový systém a zvykat si na něj. Po její otázce zavrtí hlavou a dojde k posteli, kde se posadí do tureckého sedu naproti ní.* Žádný návštěvy ani tady, ani jinde. *Odpoví nakonec i slovně. V překladu to znamená, že od doby, co se rozešli s nikým nic neměl. Je to pravda. Ani polibek, ani myšlenka na jinou se nekonala.*

*nemůže od jeho vypracovaného těla odtrhnut oči. Je to jako nějaký magnet, díky kterému nepravidelně dýchá a má pocit, že jí nohy každou chvilkou vypoví službu. Všechny ty pocit se několikrát zvětší, když stojí těsně před ní a může se ho dotknout. Tohohle Aarona má mnohem raději než toho zodpovědného korunního prince. Rozesměje se po jeho slovech o "další metě".* To je dobře, protože bych ti jinak zařídila psychiatra. *pobaveně nad ním potřese hlavou, načež se dostane z jeho objetí a posadí se na postel. Pak se rozhlédne a zjistí, že se vůbec nic nezměnilo, což jí nijak moc nepřekvapilo.* Jako všechno ostatní. *prohodí a pousměje se. Vždycky trochu obdivovala to, jak si ve věcech udržoval řád a pořádek. Většina chlapů ani neví, kde má zubní kartáček. Což ostatně občas neví ani ona. Pak se zeptá, jestli tu měl nějaký "návštěvy", čímž samozřejmě myslí nějaké holky. Po jeho odpovědi kývne hlavou a lehce jí zčervenají tváře.* Aha. *ví, že Aaron není žádný děvkař, takže s tím mohla počítat, ale potřebovala si být jistá, i když teď jí tak otázka přišla hloupá a netuší, co dál. Vzpomene si ale na tu mikinu a tak si jí rovno přetáhne přes hlavu a podá mu jí, ať s ní pak zase neodejde.* Nic dalšího jsem nenašla, ta by měla být poslední. A měla by být u tebe. *Přeci jen je jeho. A určitě už mu musí v šatníku chybět po takové době.* Měl by ses vyspat, je pozdě a máš toho moc.

Pfff, já jsem naprosto příčetnej. Je normální se občas pomazlit se svym křečkem. Lidi si do postele berou klidně psa nebo kočku, proč ne křečka? I když to špatně ovlivňuje mozek. Člověk tak nějak sám ví, že má v posteli něco, co tam nepatří. Postel by měla patřit lidem. Pak se hůř spí a dochází k alergiím, jako obrana těla, abys ho tím přestal ničit. *Sám rovnou přejde v pohodě ke svým vědomostem a minipřednášce. Samozřejmě by rovnou mohl jmenovat, která část je za to zodpovědná, chemickou reakci k jaké dochází, veškeré příznaky alergie i s procentuálním výskytem na sto osob a rovnou i možnost léčby opět s procentuálním úspěchem. Je ale večer a ví, že by mu nejspíš zacpala pusu, kdyby pokračoval, tak to shrnul na takovýto výcuc.* Je to tak lepší. Člověk nemá o starosti navíc. Neumím si představit sedět nad prací, když by mi v hlavě viselo, že po ní budu muset hledat pyžamo, nebo nějakou knížku. Pořádek je důležitý. *Ale radši ani nevzpomíná na to, jak se snažil uklidit jednou její komnatu, když čekal, až jí skončí směna. Málem ho tehdy sežrala zaživa.* Co ty? Byly u tebe nějaký návštěvy? *Taky se chce ujistit a má právo z jeho pohledu oplatit otázku, na kterou sám musel odpovídat. Zmateně nakrčí obočí, když si sundává mikinu.* Neblbni, ta je tvoje. Ber to jako dárek. *Nevezme si jí od ní a jenom zavrtí hlavou. Nechce, aby mu jí vracela.* Nikdo neví, že je moje, nijak to nikoho neohrožuje. *V mikinách se stejně na chodbách paláce vyskytuje opravdu jen výjimečně. Většinu mikin si i pořídil v době kdy byl s ní hlavně kvůli tomu, aby mu měla co krást. Obleky jí přišly nepohodlný, i když občas jí půjčil i sako, když neměl zrovna nic jiného a vracel se z nějaké porady.* Zůstaneš tady? *Nadzvedne lehce obočí a na posteli se přesune vedle ní, aby jí mohl dát ruku okolo pasu a přitisknout si jí k sobě. Věnuje jí polibek do vlasů, u kterého se nadechne její vůně a prostě si jenom na chvíli vychutná její přítomnost.* Co tvoje rovnice? *Zajímá se pak tišším hlasem a naváže tak na konverzaci, kterou vedli na výhledu na město.*

*potřese hlavou nad jeho "přednáškou". Nikdy nepochopí, jak dokáže udělat z tak stupidní věci něco tak odborného. A je taky ráda, že to bylo jen pár vět a ne půlhodinový proslov. To by mu totiž něco omlátila o hlavu, protože v tuhle dobu její mozek sotva vnímá to, že mluví.* Pes i kočka jsou větší. Vždyť ten tvůj křeček je miniaturní zvířátko. Takhle bude z Fleka opravdu flek. *uchechtne se.* A navíc, tvoje postel patří nám. *prohodí bez rozmýšlení a usměje se na něj.* No... pyžama stejně moc neuznáváš... *zamumlá. Přeci jen tu sedí jen v teplácích. Což je dost náročné na udržení se.* A proč bys nad tím přemýšlel? Až skončíš, tak prostě si vzpomeneš na pyžamo a knížku a během práce to vůbec nemusíš řešit. Přestaň na chvilku přemýšlet, pitomče. *uchechtne se, ale pak zase hned zvážní, když se začnou bavit o "návštěvách".* Nebyly žádný návštěvy ani nic podobnýho. *odpoví mu a poté s i sundá jeho mikinu, kterou mu dnes plánuje vrátit. Měl by ji mít, vždyť je jeho. A teď tady je tolik dívek, kterým může darovat svoje oblečení, takže ona by mu neměla nějaké brát.* Ne, je to tvoje mikina, má být u tebe. Co když ji budeš potřebovat? Navíc v ní vypadáš krásně. *namítne.* Je jedno, jestli to něco ohrožuje nebo ne. *když si tu mikinu nevezme, tak se ji složí, zvedne se a rovnou uloží do skříně.* Je tvoje a ani slovo. *ukončí to a posadí se zpět na postel.* Už jsem sem přišla, nebudu se vracet jak idiot. *pousměje se.* Navíc jsi chtěl plyšáka na mazlení, ne? *prohrábne mu vlasy a přitulí se k němu. Pak si jen užívá toho okamžiku, přičemž zapomene na okolní svět a i na to, jak na něj před pár dny byla naštvaná. Teď je pro ni důležitý jen ten pocit bezpečí a klidu, který jí dodává on. Brzy si ale na své pocity zase vzpomene, když se jí na to zeptá. Chvíli mlčí a rozmýšlí se, co vlastně říct a jak vyjádřit to, co cítí.* Žádná rovnice není, nikdy nebyla. Vždycky to bylo jasný i bez rovnice. *Odpoví nakonec tišším hlasem.* Nemůžu tě nesnášet, když tě pořád tolik miluju. Nejde to, i když by pak vše bylo o tolik snazší. Ještě před pár dny bych se ti vyhnula obloukem, jenže tys během jedné hodiny probudil to, co mělo být dávno mrtvé. Ale nejdůležitější pro mě je, abys byl šťastný a já nevim, kolik ti toho můžu nabídnout ke štěstí, protože teď máš Selekci, kde je tolik dívek, které by pro tebe byly perfektní. A já mám k tomu, abych taky taková byla, hodně daleko. Zároveň když tě vidím s nějakou jinou, tak prostě sice vím, že je to pro tebe dobrý, ale taky mě to tolik štve.*povzdychne si a pohladí ho po paži.* Je toho prostě hrozně moc, ani to všechno nepobírám.

Třeba by pak bylo něco pravdy na tom, že každej jednoduše je význam svého jména. *Pokrčí rameny s pobaveným úsměvem. Ten mu na tváři vyvolala už jenom její reakce na krátkou přednášku, které se jí od něj dostalo.* Jo, v tom máš pravdu. *Tohle tvrzení u něj vyvolá zase spokojené zaculení. Tak rád ta slova slyší. Jako kdyby se poslední měsíce nestaly a oni jsou spolu pořád bez nějakého rozchodu. Patří k sobě. Cítí to. Pojí je něco, co ho ještě nikdy s nikým nespojovalo a jeho život bez ní není stejný a ani vzdáleně podobný.* To jsou pyžamový tepláky. *Brání se pobaveně, když slyší její zamumlání. Opravdu měl tepláky rozdělené na ty do postele a na ty na jindy. Přičemž v druhé skupině měl asi jenom troje a byly hlavně na sport venku, který ale stejně provozoval málokdy. Podobné oblečení, ve kterém normální lidé tráví všechen volný čas, má on jen na spaní. Po zbytek času musí nějak vystupovat a být připravený na okamžité svolání rady nebo to, že mu někdo donese papíry.* Nejde přestat přemýšlet, to dokázali vědci spoustu let zpátky. A prostě mi to bude viset v koutku mozku jako nevyřešená věc, kvůli který se nebudu moct tak uvolnit. *Pokrčí rameny.* /Stejně jako poslední týdny náš rozchod./ *To byla sice vyřešená věc, ale pořád ho trápila a v koutku mysli mu visela.* Nebudu jí potřebovat. Mám jich dost a stejně v nich prakticky nechodím. Mám je leda tak na spaní nebo na sport a u obojího je mi v devadesáti devíti procentech vedro, takže mikinu nepotřebuju. *Brání se a ví, že pravdu má on.* Vždyť ty v ní taky vypadáš krásně. Jsi roztomilá, když nosíš moje věci. *Namítne, ale než jí stihne zastavit, už jí má složenou ve skříni. Potěší ho, že trefí správný komínek.* To chtěl, ale nevím, jestli se toho chceš ujmout. *Nepočítal s tím, že mu na to hned kývne jako kdyby jí dal nějaký rozkaz. Očekával vyjádření jejího názoru. Přitulí si jí k sobě a užívá si tu blízkost a její vůni, která mu tak moc chyběla. Konejšivě jí pohladí po paži, když jí poslouchá.* Pro mě není a nikdy nebude nikdo dokonalejší než ty, Al. Miluju tě. Ale vím, jak si zakládáš na soukromí. Vím, jak se ti tenhle život nelíbí. Nechci ti sebrat volnost a svobodu. Ne, když vím, že bys tak byla nešťastná. V Selekci není žádná holka jako ty. Žádná ti nesahá ani po paty, protože jenom ty ve mě probouzíš všechny ty nejsilnější reakce.

To je pravda. Třeba tvůj význam jména na tebe sedí. *Pousměje se. Hledala si ho kdysi dávno a stále si ho pamatuje. To nemůže přeci zapomenout. Pak prohodí, že jeho postel patří jim, což tak trochu vypadá, že se mezi nimi vlastně ani nic nestalo a všechno je stále při starém. Holt ji dostal opět během pár minut. A navíc je bez trika. Všechno je při starém. Jeho spokojené zaculení jí zahřeje u srdce.* To je jedno, tepláky jak tepláky. Důležitý je, že máš jenom ty tepláky. *zdůrazní slovo "jenom" a protočí nad ním očima.* Fajn fajn, tak to řekli vědci. Jen už žádný další vědecký přednášky dneska nedělej a nijak víc to nerozvíjej, na to je moc hodin a teď už ti nemá fungovat mozek. *uchechtne se poté, co ho rovnou zastaví, než to dojde k hodinovému výkladu. Přeci jen už ho zná a další přednášku už by asi nevydržela a pravděpodobně by usnula.* Ale potřebuješ. Co budeš dávat ostatním holkám? Některý pak bude připadat divný, že jich máš málo, protože se válí v mé komnatě. A někdy bys je nosit měl a dát si detox od těch obleků, určitě ti to nesvědčí. *Namítne, protože v tomhle se jen tak nevzdá.* A ty seš roztomilej, když nosíš svoje věci. *než jí stihne přesvědčit, tak rovnou tu mikinu uklidí do jeho skříně. Tak to bude nejlepší.* Kdo jinej by se toho měl ujmout? Já jen chci, abys byl v pohodě a k tomu se musíš vyspat a jestli se takhle vyspíš.. *nechá větu nedokončenou a jen pokrčí rameny. Navíc je jí s ním příjemně, což upřímně nečekala. Spíše měla nervy z toho, aby se to nestrhlo zase k breku a nebo případně hádce. Když se jí pak zeptá na tu "rovnici", chvilku mlčí, než nakonec řekne to, co má na srdci.* Viděl jsi je jednou, maximálně dvakrát. Nemůžeš to vědět. Třeba zjistíš, že to zdaleka není pravda a je jich tu plno lepších, jak já. Nechci ostatním ubírat šance, což mimochodem znamená, že jen tahle noc. Žádná další. Není to fér vůči ostatním. *snaží se brát všechno co nejvíce férově, takže nechce tímto ubírat šance ostatním dívkám. Cítila by se blbě. Vlastně se tak cítí už teď.* Prostě to necháme tak? Ty se budeš věnovat Selekci a každý dívce stejně a nebudeš mě upřednostňovat. A já zkusim přijít na to, že by to třeba fungovalo i v tom "královským životě".. *Naznačí prsty uvozovky.* Souhlasíš?

No jasně, osvícenější člověk neexistuje. *Zasměje se. Význam jeho jména mu přišel docela vtipný a zajímalo by ho, jestli mu ho rodiče dali právě proto a nebo se o význam nijak blíže nezajímali.* Mam si snad vzít triko? *Nadzvedne obočí, protože si nepamatuje, že by jí to snad někdy vadilo. Ví, že spí velkou většinu dní jenom v teplácích. Když tu byla na návštěvách a spali spolu, tak ani to ne. Ale to radši nezmiňuje. Sice mu přijde jako kdyby se mezi nimi nic nestalo, ale moc dobře si uvědomuje, že stalo a nechce nic uspěchat.* Mozek funguje i když jsi unavená a spíš. Jenom při spánku jede v úsporném režimu. Dál ale řídí chody těla, to že se ti něco zdá a tak. *Zareaguje na její tišení dalšími vědeckými fakty a u toho má na tváři provokativní pobavený úsměv.* Nemají nárok na moje mikiny. Já rozhoduju co komu dám. Jim může být jedno jestli vůbec mám nějaké mikiny, natož kolik a komu jsem kterou dal. *Namítne s menším zamračením. Nechápe to. Vybral si jí. Prostě jenom jí. Proč to musí být tak složitý a ona chce, aby se choval k ní stejně jako k ostatním? Vždyť toho vůbec není schopný.* A obleky mi svědčí. Musim je nosit. Tobě se v nich snad nelíbim? *Zamžiká obočím. Měl za to, že ženy většinu času upřednostňují upravené muže a v dobře padnoucím obleku ještě víc.* Jasně, že jo. Tvoje přítomnost mě uklidňuje. *Usměje se na ní a chytne jí za ruku. Proplete si s ní lehce prsty a tak nějak si s nimi hraje, aniž by to vlastně víc vnímal.* První dojem je důležitý. *Namítne potichu.* Proč chceš být k ostatním fér? Myslíš, že i oni by byli k tobě? Neni pak nefér zatajovat, co mezi náma bylo a je? Vždyť jsi sama před chvílí řekla, že mě miluješ. Podle tebe je fér, že mam randit s jinýma, když moje srdce patří jiné? *Otočí její logiku proti ní, protože tak to prostě zase vidí on. Je to stejný princip jen ze dvou pohledů.* Dobře. *Souhlasí nakonec s výdechem.* Ale mikiny jim dávat nebudu. *Zabrblá trucovitě.*

Přesně tak. Seš takový světýlko. *Zazubí se na něj.* Ne, to nemusíš. *vyhrkne možná až trochu moc rychle a dychtivě. Ten pohled je zase krásný, i když jí trochu rozptyluje.* Chudák mozek, nechtěla bych být mozkem a už přestaň mluvit odborně a zapni svůj úsporný režim. *probodne pohledem ten jeho provokativní úsměv, ale koutky úst jí také zacukají pobavením. Nechápe ho a nikdy asi nepochopí. Ale miluje ho.* Každá holka v celý zemi by chtěla tvoji mikinu nebo cokoliv, co je tvoje. Ale fajn, když nejde tenhle argument, tak jinak. Prostě už po tobě nevoní za tu dobu a to už není ono, takže ti ji vracím proto. *rozhodne se na to tedy jít z jiné strany, která je taky pravdivá.* Ale ne, líbíš. Jasně, že se mi líbíš v oblecích. Ale občas je nosíš celej den v kuse i když jsi sám nebo máš volnější den.. vždyť to musí být hrozně nepohodlný. *namítne.* A no.. v mikině, brýlích a s rozcuchanými vlasy vypadáš lépe. Nebo ne lépe, vypadáš skvěle ve všem, ale víc roztomile a tak nějak víc.. Aaronovsky? *trochu se do toho zamotá, takže jí lehce zčervenají tváře. Na tohle není zvyklá. Po té době na něj reaguje ještě silněji než předtím.* Tak přesně proto jsem tady. *pousměje se, když si propletou prsty.* Ale z prvního dojmu nepoznáš celýho člověka. *taky si řekne svou námitku.* Jenže jde právě o to, že to nikdo neví. Takže si všichni ostatní myslí, že máme stejný podmínky všechny. A já myslela, že se s tím taky nechceš vychvalovat všude. Tak jaký máš řešení ty? Ukončit selekci hned po začátku a vymyslet si stupidní lež a nebo říct celou pravdu? *umí být dost hádavá, takže jí nedělá problém to otočit proti němu stejně tak, jako to udělal on.* Děkuju. *usměje se a políbí ho, což se trochu kříží s tím, co teď říkala.* Tak jim je nedávej no, to je jedno. *Protočí nad ním očima*