Komnaty obyvatel paláce

*Dneska měla v práci kratší směnu oproti včerejšku, kdy tam byla skoro celý den. To, co chce momentálně jediné vidět je teplá vana a její měkká postel. Dojde do svého pokoje, který je sladěný do světlých barev. Sundá ze sebe svou uniformu a na sebe si vezme zatím jen župan, ve kterém dojde do koupelny, která je s pokojem propojená. Přivře dveře a napustí si vanu, do které dá i pěnu, do teplé vody si vleze a okamžitě se uvolní. Přivře oči a spokojeně leží ve vodě. Po chvilce si začne broukat svou oblíbenou písničku Faded. Umí zpívat docela dobře, i když by to sama neuznala a ani nezpívá před ostatními.*

*Od toho útoku se o svou rodinu a o Kathiku bojí ještě víc než předtím. Jeho mladší bratr je na ošetřovně kvůli ráně do hlavy a on jenom doufá, že bude v pořádku a nebude mít žádný následky.* /Měl jsem ho nějak zachránit../ *Akorát se vrací z ošetřovny, kde ho byl navštívit a dostal nápad, stavit se za Kathikou. Od akce jí neviděl a už mu vážně chybí. Má pro ní i menší dárek. Dojde k její komnatě a musí se pousmát už jenom nad tou představou, že je tam uvnitř. Ví, že jí před chvílí skončila směna. Zaklepe na dveře a pak čeká, až mu otevře. Rozhodně není ten typ, co jen tak vleze někomu do pokoje, jako kdyby mu to tam patřilo.*

*Užívá si vanu, na kterou se těšila od konce své směny. Přitom si zpívá svou oblíbenou písničku. Po chvilce si umyje své vlasy a i tělo a vyleze z vany, kterou vypustí, mezitím, co se zabalí to bílého županu. Uslyší zaklepání na dveře, což přeruší její další zpěv.*Už jdu!*Zavolá a rychle na sebe hodí alespoň spodní prádlo a delší tričko, které slouží jako mini šaty a jde otevřít, prvně jen trochu a když uvidí Wellse, otevře dveře úplně.*Ahoj.*Usměje se na něj. Ví, že asi nepůsobí zrovna dobrým dojmem, s mokrými vlasy a tričkem, které toho zrovna moc nezahaluje. Což si uvědomí až teď a celá zčervená.*Já s-se z-zrovna koupala.. Ehm.. Klidně pojď dále.*Nechá ho vejít a pak rychle zavře dveře.*Ještě na sebe něco hodím..*Prohrábne si pořád trochu mokré vlasy, které si nestihla pořádně osušit. Vezme si ze skříně rychle šortky, které na sebe v koupelně natáhne a ak zase jde za Wellsem.*

*Čeká u dveří, až mu Kathika otevře a když jí vidí, jeho rty se roztáhnou do širokého úsměvu.* Ahoj. *Pozdraví jí a pak jí rychle sjede pohledem. Pak potřese hlavou a jemu samotnému trochu zrůžoví tváře.* Promiň. Nechtěl jsem tě nějak vyrušit. *Omluví se jí hned a pak vejde dovnitř a přikývne.* V pohodě. *Nechá jí, aby na sebe něco hodila a když se k němu vrátí, dojde k ní a pohladí jí po tváři.* Chyběla jsi mi. *Políbí jí krátce.*

*Rychle na sebe hodí oblečení a pak otevře dveře, za kterými uvidí Wellse, díky kterému se její rty zvlní do velkého úsměvu. Je ráda,že ho vidí. Pak jí dojde, jak je oblečená a zčervenají jí tváře a ještě více, když ji sjede pohledem a ona vidí i jeho reakci. Pustí jej dovnitř a řekne, že se ještě rychle obleče, což taky udělá a pak se vrátí k němu.*To je v pohodě. Nijak mě nerušíš, jsem ráda, že jsi sem přišel.*Ujistí jej. Stoupne si na špičky a poplatí mu polibek.*Ty mě taky.*Vydechne.*Jak je na tom tvůj bratr?*Ví, že je na Ošetřovně a tuší, že o něj musí mít Wells strach. Ona měla štěstí, že její rodina odjela pár hodin před útokem. Teď je za jejich odjezd docela ráda, protože nechce, aby se jim něco stalo. Vezme jej za ruku a odvede k posteli, na kterou se posadí do tureckého sedu a počká, až si sedne vedle ní.*A co ty? Jsi v pohodě?*Ujišťuje se, protože o něj má strach.*

*Pousměje se po jejím ujištění, že jí neruší a pak jí políbí a skloní u toho hlavu, aby nemusela stát tolik na špičkách. Když se ho zeptá na Eathena, úsměv mu trochu povadne.* Žije a je stabilizovaný. Ale to, jestli bude mít nějaký následky a jaký, se uvidí, až se probere. Což nikdo neví, kdy bude. *Prohrábne si vlasy, což dělá vždycky, když je nervózní nebo nesvůj. Bojí se o něj. Měl to schytat on, jako starší bratr. To on má své sourozence před vším chránit a teď selhal. Dojde s Kat k její posteli a posadí se naproti ní. Po její otázce se pousměje.* Mně se nic nestalo. Díky tobě. *Stiskne jí ruku a pak vytáhne z kapsy menší černou krabičku převázanou červenou stuhou.* Něco jsem ti přinesl. *Usměje se na ní a je zvědavý na její reakci.*

*Ujistí jej, že ji neruší, naopak je ráda, že ho zase vidí. Neviděli se od toho večírku a jí chyběl. Usměje se do toho polibku a pak se odtáhne. Vzpomene si na bratra Wellse, který skončil na Ošetřovně. Starostlivě se zamračí.*Snad to bude dobré.*Pohladí Wellse po tváři.*/Měla jsem na večírku zůstat, jen dostat Wellse do bezpečí a pak se vrátit. Třeba bych mu pomohla. Pomohla bych více lidem../*Začne si to okamžitě vyčítat. I její úsměv trochu povadne, ale snaží se na sobě nedávat nic znát. Dojde s ním na postel, kam se posadí do tureckého sedu, naproti němu.*I jiný strážce by tě určitě ochránil.*Pokrčí rameny. *Ale jsem moc ráda, že jsi v pořádku.*Moc se o něj bála. Zvlášť, když nechtěl odejít, kdyby nešla ona. Pak nadzvedne obočí a podívá se na černou krabičku s červenou stuhou.*Wellsi, já od tebe ni nechci.*Nechce, aby si lidé mysleli, že je s ním jen kvůli tomu, aby jí dával dárky a nebo měla nějáké výhody.*

*Řekne jí, jak je na tom jeho bratr a pak se opře trochu do její ruky, když jí pohladí po tváři.* Jo, snad jo. *Přikývne a pak už sedí naproti ní na posteli.* To možná ano, ale byla jsi to ty, ne někdo jiný. *Opáčí a pak vytáhne z kapsy mikiny černou krabičku převázanou červenou stuhou a podá jí ji. Po jejích slovech potřese hlavou.* Já vím, že nechceš. Proto ti to chci dát. Protože tě miluju a protože když jsem to ve městě viděl, připomnělo mi tě to. *Pousměje se na ní.* Ale jestli se ti to nebude líbit, tak v pohodě.. Pochopim to... Vybírat dárky jsem nikdy neuměl.. *Znejistí hned a poškrábe se na zátylku.*

*Je jí líto, že neodkázala pomoci jeho bratrovi a on je teď na ošetřovně. Vyčítá si to. Podle ní měla zajistit, aby byli v bezpečí oba dva bratři. Pohladí jej po tváři a když se opře do její ruky, políbí jej znovu lehce na rty.*Určitě bude. *Stiskne mu povzbudivě ruku. Pak řekne, že kdyby byl u něj někdo jiný, taky by mu pomohl. Potřese hlavou, ale dále se s ním nedohaduje, protože si nemyslí, že to má smysl. Oba si budou myslet to své. Když se pak posadí a on jí podá černou krabičku řekne, že od něj nic nechce. Nechce vypadat jako nějáká zlatokopka, co je s ním jen kvůli tomuhle. Je s ním, protože ho miluje, ale zná palcové drby. Pousměje se na něj.*Taky tě miluju.*Tohle si vlastně dneska říkají podruhé. Prvně to bylo právě po tom, co se při útoku dostali společně ze sálu a běželi do úkrytu.*Určitě je to nádherné.*Namítne a pak tedy krabičku rozdělá, aby se na to alespoň podívala. Když vidí ten nádherný set šperků potřese hlavou.*Je to nádherné.*Přejede po nich jen lehce špičkami prstů. Ví že to muselo být i moc drahé a ona se necítí na to, aby si to od něj vzala.*Ale tohle já vážně nemůžu Wellsi. Je to nádherné, ale je to prostě moc..*Potřese hlavou a krabičku mu zase vrátí zpět.*

*Podá jí krabičku a sleduje jí, jak jí otevírá a její reakci. Usměje se, když slyší, že je to nádherné.* Ale ty jsi nádhernější. *Zkonstatuje a když mu krabičku vrátí, jeho úsměv povadne. Sklopí pohled ke krabičce a pak pomalu přikývne.* Jo, to je v pohodě. Já .. chtěl jsem ti udělat radost, ale ... No.. nevadí. *Prohrábne si vlasy a pak se pomalu zvedne.* Asi bych tě měl nechat odpočívat... Určitě budeš po směně unavená. *Kývne hlavou ke dveřím a trochu se na ní pousměje.* No.. Tak se měj. *Rozloučí se s ní, když už je u dveří.*

*Vezme si od něj teda tu krabičku, o které ví, že ji stejně nepřijme, protože se jí to zdá prostě moc. Už to, že chodí s princem se jí zdá divné a musí si na to zvykat. Navíc se cítí docela blbě si od někoho něco takhle brát. Vždyť i špeky, co nosí si jen půjčuje od paláce, který je zaměstnancům půjčuje, aby taky nějak působili. Ale musí uznat, že je to nádherný set šperků.*To nejsem.*Zavrtí hlavou. Pak mu vrátí tu krabičku a když vidí, jak jeho úsměv povadne, ihned si to začne vyčítat. Nechce mu ubližovat a to přesně teď udělala.*Udělal jsi mi radost, ale prostě.. Já nejsem zvyklá na to dostávat dárky a už vůbec ne takhle drahý. Nikdy jsem nic takhle drahého nedostala a prostě se mi zdá blbé si to od tebe brát.*Snaží se mu to vysvětlit. Pak potřese hlavou.*Počkej..*Požádá ho a přejde k němu.*Wellsi, ten set šperků, je moc nádherný, nic takového jsem neviděla, ale.. Já se prostě cítím blbě. Kdo jsem? Původem šestá z Clermontu.*Pokrčí rameny.*Už tak mě tady lidí vidí jako nějakou zlatokopku, protože se stihlo rozkřiknout, že spolu chodíme. A všichni si myslí, že je to kvůli tomu, že jsi princ a že jsme s tebou kvůli nějákým výhodám, což není pravda. Miluju tě, upřímně. Ale když přijmu tohle, bude to akorát ještě horší. A však víš jak jsem ze začátku ti ani nechtěla tykat. Bojím se, že by to mohlo mít nějáký negativní vliv a mohla bych přijít o místo. *Prohrábne si rukou vlasy.*

Ale jsi. *Namítne a úsměv mu povadne, když mu krabičku vrátí.* Nemusí ti to být blbé. Nemusíš se koukat na to, kolik to stálo. *Pokrčí rameny a pak se vydá ke dveřím a když na něj zavolá, aby počkal, otočí se k ní.* Ale mně nezáleží na tom, odkud pocházíš. Je mi jedno, jestli jsi osmá nebo první. Mně na tom nezáleží. *Zavrtí hlavou a pak sklopí pohled. Když zmíní, že by mohla přijít o místo, přikývne a podívá se na ní.* Chápu, že se bojíš. Ale opravdu si myslíš, že bych to dopustil? *Nadzvedne obočí a pak potřese hlavou a jemně jí pohladí po tváři.* Nedovolil bych, abys o to místo přišla, protože vím, jak ho máš ráda a vím, co to pro tvojí rodinu znamená. *Pak si sám prohrábne vlasy a vydechne.* To je jedno, omlouvám se. Chtěl jsem ti udělat radost a vybral jsem si k tomu blbej okamžik a způsob. Promiň.

*Potřese hlavou. Ona si nepřipadá nijak nádherná. Líbí sejí ty šperky, ale cítí se špatně, kdyby si jej od něj vzala. Takže mu je vrátí. Navíc nechce vypadat jako nějáká zlatokopka.*Jenže já ten fakt, že to muselo být strašně drahý prostě nedokážu přehlédnout.*Pokrčí rameny. Nechce, aby byl smutný, takže když vidí, jak smutně se tváří, hned SI to začne vyčítat a zastaví jej v odchodu. Přejde k němu a snaží se mu vysvětlit, proč si od něj nechce vzít. Nechce ani působit nějak nevděčně. Moc teď neví, co dělat.*Já vím, že tobě to nevadí, jenže já se přes to taky nedokážu přenést.*Sklopí na chvilku pohled a pak jej zase k němu zvedne.*Tvůj názor by jim nemusel stačit Wellsi. *Řekne potichu. Když ji pohladí po tváře, opře se lehce od jeho dlaně. Pak se na něj usměje.*Udělal jsi mi radost i dneska, tímhle, že ji mi to chtěl dát. Děláš mi radost pořád. Už jenom tím, že jsi tu třeba teď se mnou.*Přistoupí k němu, aby jej mohla obejmout.*Za to se neomlouvej lásko, to já se omlouvám. Jen na to prostě nejsem zvyklá.*Řekne a opře se čelem o jeho hruď.*Budeš to se mnou mít dost těžký, víš?

*Nejradši by odsud hned odešel, ale ona na něj zavolá, a tak zastaví. Nechce s ní být rozhádaný.* Zkusíš to? Pro mě? Neříkám ti, aby ses přes to přenesla okamžitě. Ale byl bych rád, kdyby ses o to aspoň pokusila. *Pousměje se na ní a pak zavrtí hlavou.* Jsem princ. Můj strejda je král a v tomhle by stál za mnou, jsem si tím jistý. Myslíš, že názor krále by byl málo? *Nadzvedne obočí a pak jí jemně pohladí po tváři. Když ho obejme, opře si bradu o její hlavu a pak přikývne.* To je v pořádku. Měl jsem si to uvědomit. /Proč nedokážu nic udělat správně?/ *Honí se mu hlavou a po její otázce se potichu uchechtne.* Nemuselo by to být tak těžký, víš? Můžu se vzdát titulu. Třeba bych šel doopravdy učit. *Pokrčí letmo rameny.* Chci, aby ses měla co nejlépe a byla co nejšťastnější. *Pousměje se a pohladí jí po zádech.*

*Usměje se na něj a přikývne.*Ano, pokusím se. Pro tebe všechno.*Usměje se na něj ještě více.*Už víš, jak na mě.*Poznamená. Por něj by udělala snad všechno.*No, to už asi ne.*přikývne.*Ale i tak. Já nepotřebuju žádný drahý dárky. Jsem ráda, že na mě myslíš a to, co jsi vybral se mi vážně líbí, ne že ne. Možná někdy v budoucnu, když to se mnou ještě vydržíš, tak to přijmu.*Uchechtne se. Obejme jej a opře si čelo o jeho hruď. Když si položí bradu na její hlavu, usměje se.*Tohle se mi líbí.*Poznamená tiše, dost možná spíše jen pro sebe.*Nemohl jsi vědět, že s tím budu mít takový problém Promiň. A hlavně si to nevyčítej nebo něco podobnýho, jasný? Znám tě už docela dobře za ten týden.*Řekne mu.*Bylo to moc milé a na mě udělalo dojem, že jsi mi chtěl něco takového dát.*Řekne upřímně.Pak se na něj zespodu podívá.*Ty by ses kvůli mě vzdal titulu?*Zeptá se překvapeně.*Já to po tobě nemůžu chtít. Teda, jako klidně se jej vzdej. prostě je mi to jedno. Je to tvoje volba. Já tě budu milovat pořád stejně.*Zase se k němu trochu více přitulí.*S tebou budu nejšťastnější člověk na zemi vždycky.

Jo, to vím. *Přikývne. Za ten týden, už zjistil, co na ní platí.* Dobře, já si na to počkám. *Přikývne s úsměvem a pak jí obejme nazpátek a opře si bradu o její hlavu.* Mně taky. *Začne jí hladit po zádech.* Jo, to znáš. Neboj. *Usměje se a pak si jí k sobě víc přitulí.* Dal bych ti cokoliv. O cokoliv by sis řekla. Klidně bych šel pro sníh na Arktidu, kdybys mě o něj požádala. *Myslí to vážně a je to z jeho hlasu slyšet. Opravdu by pro ní udělal cokoliv.* Jo, vzdal. *Přikývne a podívá se jí do očí a pak se usměje a pohladí jí po tváři.* Kdybych se titulu nevzdal a my byli spolu.. Víš, co by to pro tebe znamenalo, že jo? *Nadzvedne obočí a pak se usměje a přitulí si jí k sobě.* A já s tebou.

*Poznamená, že už docela ví, jak na ni, protože pro něj by udělala snad cokoliv. Miluje jej,ještě aby ne. Řekne, že jednou se to možná změní a ona už si na to více zvykne, ale prostě teď to vidí takhle.*Líbí se jí, když si ji k obě přitáhne a ona je u něj takhle blízko. Spokojeně zamručí, když ji začne hladit po zádech. Pak řekne, ať jej ani nenapadne si to nijak vyčítat, protože jej zná a ví, že jej to muselo už napadnout. Pobaveně se usměje, když jí to i potvrdí.*Dobře.*Usměje se, když ji ještě pevněji obejme, jako by mu snad měla někam utéct. *Nechci, aby jsi šel pro žádný sníh na Arktidu, to bys byl pryč moc dlouho.*Namítne. Když pak ale řekne, že by se kvůli ní i vzdal svého titulu, překvapí jí to. Podívá se mu do očí a tento oční kontakt s ní nepřerušuje. Po jeho otázce přikývne.*Jo, asi jo.*Přitaká. Ví, že by se stala princeznou a neví jak by to zvládla, ale jedost předběžné o tom teď mluvit. A kdyby tahle situace nastala, s ním by to snad zvládla. Pro něj cokoliv.*

*Přitáhne si jí blíž k sobě a začne jí hladit po zádech. Uklidňuje ho její přítomnost a chtěl by jí mít takhle blízko u sebe už napořád.* Jo, to asi jo. Radši žádnej sníh. *Zasměje se a pak jí řekne, že by se kvůli ní klidně vzdal titulu.* Dobře. *Je rád, že si uvědomuje, co by nastalo, kdyby spolu byli dál a on se titulu nevzdal. Každopádně na řešení tohohle mají ještě docela dost času.* Šla bys se mnou na nějakou akci tenhle týden? Jak máš směny? *Zajímá se, protože bez ní se mu tam ani nechce chodit. A pak jí políbí do vlasů.* Už bych měl jít. Ty si potřebuješ odpočinout a mě čeká ještě pár papírů. *Vydechne, protože se na ně rozhodně netěší a radši by byl tady s ní.* Měj se krásně. *Rozloučí se s ní a něžně jí políbí.* Miluju tě. *Usměje se na ní, pohladí jí po tváři a pak z její komnaty vyjde a zamíří k sobě.*

*Řekne, že žádný sníh nechce, protože by byl moc dlouho pryč.*Přesně tak. To tu buď raději se mnou, než někde trajdat po Arktidě.*Zasměje se spolu s ním. Překvapí jí to, že by se kvůli ní vzdal titulu. Do toho ho nemůže nutit. Je to na něm. Miluje jej a bude s ním pořád, i když bude učitel a i když bude princ. Pak řekne, že ví, co by to znamenalo, kdyby byli spolu a on se nevzdal trůnu. Ale je dost času na to tohle řešit.*Půjdu moc ráda. Vím, že ve středu mám ranní směnu, jako dneska a v pátek mám mít odpolední, ale zkusím si to nějak přehodit. *Pokrčí rameny. Pak přikývne. Už by si docela lehla a jej nechce zdržovat od práce. Oplatí mu polibek.*Ty taky. Miluju tě.*Usměje se na něj zamilovaně a když odejde, rovnou padne do postele.*

*Před chvilkou jí konečně skončila služba Dneska měla noční a hlídala nedaleko salonku, kde dneska byl pyžamový večírek. Ví, že tam Wells nebyl, neviděla jej tam jít.Když dojde do svého pokoje, shodí ze sebe uniformu a rychle se vykoupe. Nechce si ani sušit vlasy,nemá na to. Chce jen postel a Wellse, ale ten tu není. Padne do postele v pyžamu, což je vlastně teď jen dlouhá košile Wellse, kterou si jednou přivlastnila, když tu byl a nechala si ji. Cítí z ní jeho vůni, i když už i ta je po pár dnech méně silnější. Leží na posteli a dívá se do stropu Byla unavená, ale najednou nemůže usnout.*

*Nějak neměl náladu jít dneska na ten večírek. Věděl, že tam Kathika nebude, takže by tam nejspíš neměl co dělat. Navíc jeho představa takového večírku vypadala tak, že pár uječených holek pobíhá po pokoji v šortkách a děsně se baví, i když to jenom předstírají. Tak mu to vždycky přišlo a rozhodně se toho nechtěl účastnit. Raději zůstal v komnatě a dočetl oblíbenou knížku Kat, o které se spolu bavili a on jí slíbil, že si jí přečte. Před chvílí jí akorát dočetl a teď zvládne v komnatě jenom koukat do stropu a nemůže usnout. Hrozně rád by měl Kat u sebe. Nakonec se prostě zvedne a potichu vyleze z komnaty na chodbu. Na sobě má jenom tepláky od pyžama, protože mu bylo docela vedro, takže si tričko na spaní nebral. Teď v noci je to stejně jedno. Dává si pozor, aby nikoho nevzbudil a dojde až ke komnatě Kat. Pomalu otevře dveře a vklouzne dovnitř.* Nejsem rebel, nestřílej. *Upozorní jí rovnou šeptem, kdyby ještě nespala a pak přejde k její posteli a vklouzne za ní.* Krásnou půlnoc, lásko. *Popřeje jí pobaveně a uchechtne se, když si všimne, že je v jeho košili.* Jsi hrozná zlodějka. *Postěžuje si pobaveně a políbí jí.*

*Dneska je připravená maximálně tak na spánek. Před prací pokročila ve čtení oblíbené knížky Wellse. Docela ji to chytilo a už knihu pomalu dočítá. Kdyby nemusela do práce, dneska by ji dokončila. Teď na to ale nemá náladu, jen se rychle osprchuje a pak vleze do postele. Chybí jí tu Wells a chvilku i přemýšlí, jestli se nevydat za ním, ale nechce jej budit, kdyby spal. Ale když uslyší, jak někdo otevírá dveře, napne se, ale pak na ni promluví a ona vydechne.*Vážně.. neskutečně riskuješ.*Vydechne. Nechá jej, aby vlezl za ní a ihned se k němu přitulí.*Krásnou půlnoc i tobě, drahý.*Uchechtne se spolu s ním a podívá se na svou košili.*Voní po tobě.*Vysvětlí, proč mu ji ukradla.*A tobě to stejně nejvíce sluší, když na sobě žádnou košili nemá.*Pohladí jej po jeho nahé hrudi, na kterou jej i párkrát políbí, než obličej přesune k jeho a oplatí mu polibek.*Nechtělo se ti dneska na večírek? Měla jsem hlídku kousek od salonku a neviděla jsem tě tam jít.

*Otevře potichu dveře do její komnaty a hned jí šeptem upozorní, že není rebel. Potichu se zasměje po jejím vydechnutí.* Mám rád ten adrenalin. *Oznámí jí pobaveně a vklouzne k ní do postele. Hned si všimne, že má na sobě jeho košili a nedokáže odolat menšímu popíchnutí a označení za zlodějku.* Ještě pořád? Už jí máš jak dlouho? Týden?*Nadzvedne pobaveně obočí.* Asi tě budu muset za chvíli zase zazásobovat. *Zazubí se na ní a zamilovaně se na ní usměje.* Tobě to taky sluší, když na sobě nic nemáš. *Pohladí jí po tváři a usměje se, když cítí její rty na své hrudi. Jeho ruce vyhledají spodní knoflíčky její lomeno jeho košile a pár jich rozepnou, než jeho pozornost upoutá její otázka.* Věděl jsem, že tam nebudeš, takže nebyl žádný důvod k mé přítomnosti. Radši jsem dočetl tu tvojí oblíbenou knížku. Byla fakt dobrá. *Oznámí jí s úsměvem a pak se k ní skloní a políbí jí se vší láskou, kterou k ní cítí. Samozřejmě mezitím nezapomene rozepnout pár dalších knoflíčků.*

*Lekne se, kdo to je a je odhodlaná se bránit, pokud někdo skutečně nevítaný, ale zjistí, že je to jen Wells, což jí nevadí. Naopak, je za jeho přítomnost ráda. Uchechtne se po jeho slovech.*Spíše bych řekla, že jsi blázen.*Zazubí se na něj. Když k ní vklouzne, spokojeně se k němu přitulí a pak řekne, proč má na sobě jeho košili.*Tak týden to bude.*Přitaká.*Za chvilku od tebe budu potřebovat novou.*Souhlasí si s jeho dalšími slovy. Řekne, že jemu to stejně sluší více, když na sobě košili nemá a po jeho slovech trochu zčervená, je jen ráda, že je tma a on to nevidí. Věnuje mu pár polibků na hruď a přitom cítí že se dává do rozepínání knoflíčků u košile, kterou si přivlastnila. Zmíní i večírek, kterého se on nezúčastnil, jak ví.*Taky ji už skoro dočítám. Kdybych dneska nemusela do práce, mám ji přečetnou. Je dost poutavá.*Oplatí mu polibek a přemístí se více nad něj. Cítí jeho ruku, která zavadí o její pokožku, když jí rozepíná další knoflíčky u košile.*O co se to pokoušíte, Výsosti? To je u vás běžné, že svlékáte strážkyně.*Řekne škádlivě. Rukou mu přejede po hrudi a sjede i trochu níž. Pohladí jej na rozkroku přes kalhoty. Přitom dělá, jako by nic.*