Komnaty zahraničních hostů

*Pokrčí rameny. Už jaksi přestává doufat, že by se spolu taky někdy mohli bavit normálně.Ona tu naději tady vidí, takže se s ním o tom nijak nedohaduje. To, jak se snaží o milý tón, ale už jí na tom moc nezáleží.*Jo..*Jestli když na ni u Vodopádu vyjel nebyl naštvaný, tak už neví co. Ale nechce se v tom už nijak šťourat. Poplácá jej po rameni a pak teda ruku zase stáhne k sobě a vynadá si, že se vůbec snaží. Už takovou chybu neplánuje udělat znovu. Dále se s ním odmítá dohadovat, protože si každý bude myslet to své. Po jeho otázce pokrčí pouze rameny.*Ne, v pohodě. *Odpoví mu. Nechce se o tom s ním bavit. Beze slova si vezme zas flašku s vodkou, která na ni kupodivu nemá žádný účinek a zase si z ní lokne. Tak nějak neví, co mu říct nebo o čem se zase bavit. Nemá motivaci se s ním vůbec snažit komunikovat.*/Ještě mu zase budu připadat otravná../*Jí to s ním přijde těžké. Když mlčí, nelíbí se mu to a když mluví moc, taky ne a ještě ji nazývá Brepto, což se jí nelíbí a akorát ji to štve.*

*když jen pokrčí rameny, povzdychne si. Tohle už ho taky přestává bavit. Pak ji řekne, proč si z ní utahuje a po její reakci si odvrátí a povzdychne si. Pak jemně sundá její ruku ze svého ramena a zeptá se jí, jestli se něco stalo. Po její reakci se zarazí a upřeně ji sleduje, jak se napije z flašky.* Chrysane, vím, že se něco stalo. Poznám to na tobě.*podívá se jí zpříma do očí a nahne se blíže k ní.* Co se stalo?*zeptá se jí podruhé. Možná se k ní nechová nejlíp, ale chce vědět, proč se změnila její nálada.* Je to moje chyba, co? *pochopí a prohrábne si vlasy* Neměl jsem tu chodit, promiň. Chápu, že ti akorát otravuju život a chovám se k tobě hnusně. Nedivim se ti, že mně nesnášíš, já se taky nesnáším.*řekne, natáhne se pro flašku vodky a napije se.* Stačí říct a já půjdu.*podívá se na ni a čeká na odpověď.* /To se mi fakt povedlo../

*Řekne, že se nic nestalo, akorát si uvědomila, že mezi nimi to nikdy nebude aspoň trochu dobrý a nejspíše nebudou moci ani být přátelé. Protočí očima a raději uhne pohledem. Když se k ní nahne blíže, zamračí se a odtáhne se od něj.*Prostě jsem si už uvědomila, že mezi námi to nikdy nebude aspoň trochu dobré a nebudeme asi ani přátelé. Snažím se být milá, ale nemá to moc velkej účinek, takže to oficiálně vzdávám.*Pokrčí rameny.*Můžeš oslavovat, ode dneška tě už nehodlám otravovat. Ignorace bude pro obě strany asi lepší./Tak to mělo být od začátku./*Ji ani nebaví pořád to urážení ve formě toho, že jí říká brepto a podobně. A ani to věčné popichování. Lidi ráda popichuje, ale tady je to docela dost. *Navíc už nevím, co chceš. Když mluvím moc, nelíbí se ti to a kvůli tomu jsi mi začal říkat Brepto a když mlčím, tak je to taky špatně.*Pokrčí rameny. Potře hlavou.*Jo, já taky chápu, že mě nesnášíš.*Pokrčí znovu rameny.*Dělej si co chceš. Já ti v tom nehodlám bránit.*Prakticky je jí jedno, jestli odejde a nebo tu zůstane. */Ať si klidně dělá, co chce./

*ví, že se něco stalo a ona ho nepřesvědčí o opaku. Proto se jí podruhé zeptá, co se stalo a nahne se k ní blíže. Když vidí, že se odtáhla, zase se narovná a omluvně na ni koukne.* Promiň...*omluví se tiše a pak poslouchá její slova. Pak dlouho mlčí a snaží se to zpracovat. Neví, co na to říct. Má pocit, že za tu dobu, co je tady už vystřízlivěl a vodka na něj ani trochu nezabírá. Cítí se provinile, protože kvůli němu to Chrysane vzdala. Její slova ho dost zasáhly, protože i když si to nechce přiznat, je v její společnosti rád. Sice ho občas vytáčí, ale nějakým způsobem mu na ní záleží. Jen si to nechce přiznat a snaží se to potlačovat.* Omlouvám se. Myslel jsem, že...vlastně ani nevím. Asi že to je vzájemný. Že to bereme oba stejně. Netušil jsem, že ti to takhle vadí.*uhne pohledem.* Nemám důvod k oslavě. *řekne tiše, protože tohle rozhodně oslavovat nebude.* Jsem raději když mluvíš a směje se při tom, než když si zamlklá a odtažitá.*podívá se zpět na ni.* Nikdy nevím, co si myslíš a co jsem udělal špatně. *pak se zamračí.* Nikdy jsem neřekl, že tě nesnáším.* pokud o řekl, tak si o neuvědomuje. Pak ji řekne, že jestli má odejít a po její odpovědi si povzdychne. Zůstane sedět na místě a přemýšlí, jak by mohl spravit to, co pokazil. Po chvíli se posune blíže k ní a opatrně ji chytí za ruku. Doufá, že se tentokrát už se neodtáhne a nevyhodí ho.* Můžeme začít znovu? Pokusit se to napravit a pokusit se spolu rozumněji komunikovat? *zeptá se tiše*

*Když se k ní nakloní blíže, trochu se odtáhne, protože se takhle necítí příjemně.*V pohodě.*Odpoví. Ví, že to nemohl vědět a i když jí to nebylo příjemné, zase se na něj kvůli tomu nebude zlobit. Když se jí zeptá podruhé, řekne mu tedy, že to s ním vzdává. Snažila se být trochu milá, ale na něj to prostě neplatí a jí to už nebaví.*Jasně, že se provokujeme, ale že to děláme zas tak moc je spíše unavující a mě to občas přijde až urážlivé.*Řekne mu svůj názor. Řekne, že může oslavovat, protože se jej rozhodla ignorovat a už jej neotravovat, i když co je fakt je, že on vyhledal v posledních dnech její společnost, ne ona jeho.*Jasně.. U vodopádů jsi vypadal štěstím bez sebe.*Řekne ironicky.*Štvalo tě to, sám jsi mi to řekl. A já budu buď taková, nebo takováhle. Obojí tě štve, já tě štvu, to je mi jasný, takže..*Nedokončí to. Pokrčí rameny.*To asi ne, ale vypadá to tak./I když moc nechápu, proč teda pořád chodíš za mnou../*Řekne, že klidně odejít může, je to na něm a jí na tom moc nezáleží. Možná by byla i radši, aby odešel a ona byla zase sama, jak je na to zvyklá a jak je to pro ni nejlepší. Když se zase přisune blíže a chytne ji za ruku, zamračí se nad tím lehce. Nelíbí se jí to.*Proč?*Zeptá se jej naprosto bez motivace.*Stejně na sebe budeme zase takový. Jsme jací jsme. Ty jsi nějáký, já nějáká. *Pokrčí rameny.*Chovat se budeme stejně, takže to zase stejně dopadne.*Stáhne k sobě ruku, za kterou ji držel.*Je to jedno. Vždyť na tom nezáleží. Sice se vezmeme, ale to nás přece nemusí nijak ovlivnit. Nemusí se ani stýkat, když to nebude na nějákých jednání a nebo tak. Každý můžeme mít svůj vlastní život.

*všimne si její reakce, když se k ní nakloní, a tak se omluví a pak přikývne. Pak se jí po druhé zeptá, co se stalo. Po její odpovědi dlouhou chvíli mlčí a snaží se vymyslet, jak tohle spravit. Tohle upřímně nečekal. Pak se jí začne omlouvat za své chování a tak dále.* Uznávám, občas jsem to trochu přeháněl, ale nezapomínej, že ty jsi byla ta, která si začala s tim, že mám divné koníčky.*vzpomene si na jejich první setkání a malinko se pousměje. Doufá, že to Chrys nevezme tak moc špatně. Pak řekne, že nemá důvod oslavovat. Sice si to nechce přiznat, ale na Chrys mu záleží a její slova ho dost zasáhly.* To ale bylo něco jiného. Viděl jsem tě poprvý a neznal jsem tě tak jako teď. A nic z toho, co jsem řekl, jsem nemyslel vážně.*jako už po několikáté, znovu si prohrábne vlasy. Už mu začínají docházet argumenty a má co dělat, aby udržel nervy na uzdě.* Takže co? *zaptá se jí, protože by rád věděl, co chtěla říct.* Jak jsem říkal, raději mluv než mlč.*pokrčí rameny. Pak ji řekne, že ji nikdy neřekl,že by jí nesnášel. Alespoň si to neuvědomuje.* Tak vidíš. Omlouvám se, jestli to tak vypadá, ale přeci si nemůžeš udělat názor jen podle toho, jak to vypadá.*odvětí a už to zní celkem naštvaně. Pak se přisune blíže a chytne ji za ruku. Zeptá se, jestli by mohli začít znova a doufá v kladnou odpověď.* Tak se oba budeme snažit chovat se k sobě lépe. Máme spolu strávit celý zbytek života, to chceš aby to bylo pořád takhle?*zamračí se. Když pak stáhne svoji ruku, povzdechne si* Záleží na tom. Nebudu ti bránit v tom, vídat někoho jiného a mít svůj vlastní život, ale i tak na tom záleží Chrysane.*řekne naléhavě a pak chvíli zase mlčí. Pak už ho nenapadá nic jiného, než se znovu natáhnout pro její ruku.* Jsem Zayden, ale klidně mi říkej Opice. A můžeš mi dohazovat koho chceš a klidně mě topit ve vodopádu.*pokusí se odlehčit atmosféru a doufá, že tentokrát přistoupí na to, začít znovu. Ale pokud ne, ví co udělá.*

Taky pravda no. Neměla jsem začínat. Byla to chyba./Můžu za to celý já.. bezva./Ale stejně by na to asi došlo a pořád bychom se štvali navzájem.*Řekne svůj názor. Pak prohrábne vlasy.*Šlo na tobě vidět, že tě otravuju, nemusíš lhát, já to chápu. Štvu plno lidí a to řeším takhle, abych je neštvala, tak z toho nedělej drama. Vždyť je jedno, jestli si rozumíme nebo ne. Nemusíme se spolu ani bavit. *Palác je pro ně oba dva dost velký, jak ten v Illey, tak určitě i v Austrálii . A když se už někde potkají, mohou prostě odejít. V Austrálii ona nebude nikoho znát, kromě jeho, ale to jí nevadí. Počítá s tím a má pořád Raphaela a Mickeyho. Ti jí stačí. Pak řekne, že ona může být buď upovídaná a nebo zamlklá.*Obojí tě štve, nevybereš si.*Odpoví mu a pokrčí rameny.*Jenže já prakticky nemám co ti říct a ani ti ni říkat nechcu, pochop to.*Řekne mu to teda na rovinu. Nechce se s ním ani moc bavit, protože už u něj má zafixované to, že jej jen otravuje a svůj postoj snad u nikoho nezměnila.*A jak si ho mám dělat teda? Podle čeho se dělá názor?*Zeptá se jej a všimne si toho naštvaného tónu jeho hlasu, ale ignoruje jej. Když se k ní přisune a zeptá se znovu, jestli mohou začít od začátku, nevidí důvod proč. Ztratila v tom motivaci.*Jak říkám, nemusíme se spolu bavit. Ty budeš mít svůj život a já svůj. To jak to mezi námi bude ani nebudeme vnímat. Jediné, co spolu budeme řešit, bude práce a u toho přátelé být nemusíme.*Pokrčí rameny.*Mě na tom ale nezáleží, už ne.*Dodá.*Stýkej si s kým chceš, já budu taky. Každý budeme mít svůj život. Nebudeme první a ani poslední pár, který to tak bude mít.*Pokrčí znovu rameny. Když zase vezme její ruku, potřese hlavou.*Zaydene, nech toho, řekla jsem ne. Stejně to nemá smysl.*Stáhne ruku zase k sobě a raději si stoupne a poodejde od něj, aby ji zase nemohl chytit.*Můžeš raději odejít? *Zeptá se jej.*Prosím.*Dodá později.*

To je asi pravda.*uzná. Pravděpodobně by se štvali tak či tak.*Jenže ty to nechápeš, Chrysane! Já to takhle nevidim a ani nikdy asi nebudu!*už ho to nebaví. Končí s tím ji pořád přesvědčovat o opaku. Stejně to nemá smysl.* Když říkám, ať raději mluvíš, tak si logicky vyberu, co mě štve víc.*odvětí a zakroutí hlavou. Nebude ji nutit do toho, aby s ním mluvila, ale přijde mu s¨zbabělé to takhle vzdát už na začátku.* Já nevím, ale přeci nemůžeš člověka odsoudit podle prvního dojmu! To je nesmyslný a sobecký.*odpoví ji a jeho hlas dost jasně naznačuje to, jak je naštvaný. Pak se k ní přisune, chytne její ruku a zeptá se, jestli můžou začít od znovu.* A to chceš vážně žít takhle? Celý život? V nenávisti a hrané lásce? *zakroutí nevěřícně hlavou. On to takhle nechce. Pak už ho nenapadá nic jiného, než sehrát menší divadýlko a tak ji znovu chytne za ruku a představí se jí, jakoby jí viděl poprvé. Pokusí se to trochu odlehčit tím, že jí dovolí říkat mu opice a pár dalších věcí. Když ale i poté pustí jeho ruku a vstane, ušklíbne se.* To takhle řešíš všechno? Zahodíš to hned na začátku, protože je jednodušší před tím utíkat, než se tomu postavit čelem?*taky vstane. Podle něj je tohle zbabělé.* Nezapomeň, že takhle jsi to chtěla ty, Chrysane. Ne já.*řekne tiše a pak se otočí k odchodu a práskne dveřmi. Má na ni vztek. Nemusela jejich vztah zahazovat hned na začátku. Jak teda pak spolu mají strávit celý život?*

*Je ráda, že se Chrisovi nic včera nestalo. Sama je z toho trochu vyklepaná. Na sobě má černé šortky a bílé tílko s nápisem "Ok, but first coffee". To má ráda a vzhledem k tomu, že nese jako vždycky ve stejný čas Chrisovi zase kafe, vzala si ho už jen kvůli tomu. Dneska si dala ale větší práci a má i menší zpoždění. Rozhodla se mu upéct muffiny, čokoládové. Několik jich dala na talířek. Je na svůj výtvor pyšná. Moc nepeče, vlastně skoro vůbec, ale chtěla ho nějak potěšit. Sice se jí první plech podařilo spálit, ale ty další dva se povedly, za což je ráda. Sice po jejím tvoření byla kuchyň v hrozném stavu, ale to uklidila společně se služebnou, protože to nechtěla nechat jen na ní. Teď dojde s hrnkem v jedné ruce a talířkem plným muffinů v druhé ruce. Dojde jí, že nemá šanci sama otevřít. */Bezva./*Opatrně nohou zaklepe do dveří, protože jinou možnost jaksi nemá.*

*Během nočního útoku se mu podařilo schovat v jednom úkrytu. Celou dobu se ale bál spíše o Camille a dítě. Hned jakmile to bylo možné, zjistil si, jak je na tom a ulevilo se mu, když zjistil, že je v pořádku. Vzhledem k tomu, že šel spát díky útoku opravdu pozdě, nevstal jako obvykle, takže teď ještě leží v posteli a spí. Probudí ho až klepání na dveře. Něco nesrozumitelného i pro něj zamručí a z postele se vyhrabe, aby šel otevřít. Vlasy mu trčí do všech stran a tvář má otlačenou od polštáře. Když otevře dveře, pořád ještě s napůl zavřenými oči, zjistí, že je to Camille.* Ahoj. *Pozdraví jí.* Promiň, já... nějak jsem nepočítal, že po tý noci se ti bude chtít vstávat. *Pustí jí dovnitř.* Dostala ses do úkrytu v pohodě? *Zeptá se jí a sjede jí rychlým pohledem, jestli není nějak zraněná. Až pak si všimne, že má i muffiny.* Spala jsi vůbec?

*Hrobku, kam se dostala po včerejším útoku, protože hlavní úkryt byl obsazený rebely, opustila teprve dneska ráno. Ani neví jak, ale podařilo se jí tam usnout, i když zrovna kvalitní spánek to nebyl. Momentálně neusne, to ví jistě. Proto se rozhodla zabavit jinak a to upečením muffinů a připravení kávy pro Chrise, na kterého se zeptala a ví, že je v pořádku. Bála se o něj a kdyby ji v tom včera nezabránili, běžela by k němu a ne hned do hrobky. Dojde do jeho komnaty a nohou se pokusí zaklepat na dveře. Když uvidí Chrise, pousměje se na něj.*Ahoj.. Ty jsi ještě spal? Promiň, nechtěla jsem tě rušit, klidně půjdu ať můžeš spát.*Nabídne mu okamžitě.*/Vypadá takhle roztomile../Stejně bych neusnula, i když jsem se pokusila.*Pokrčí lehce rameny.*No.. hlavní úkryt, jak víš byl obsazený rebely a většinu z nás neposlali ani do žádného dalšího, ale do hrobky, kde jsme se schovali. Čekala jsem tam na tebe. Kdyby mě pustili,prvně bych běžela za tebou, ale spíše mě vyhodili na zahrady s tím, ať se běžím schovat.*Potřese hlavou a položí muffiny i kafe na stolek.*Ani nevím jak, ale podařilo se mi na chvilku usnout. Co ty? Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit..

*Otevře ještě napůl ve spánku dveře a pak pozdraví Camille.* Nene, to je dobrý. Pojď dál. *Uhne ze dveří, aby mohla vejít a pak je za ní zavře.* Pustim papoušky a moje postel je ti k dispozici, jestli se chceš vyspat. *Pousměje se na ní. Jemu by nedělalo problém jí i zazpívat ukolíbavku. Když slyší, že chtěla běžet za ním, potřese hlavou a lehce jí pohladí po tváři.* V žádným případě se nikdy nestarej o mě, dobře? Vždycky běž do úkrytu a zůstaň v bezpečí. Pokud se nepotkáme v úkrytu, najdeme se po útoku. Ty musíš být ale hlavně v bezpečí. *Řekne jí a jeho pohled nepřipouští žádné námitky ani dohady. Nepřežil by, kdyby se jí nebo dítěti něco stalo jenom protože při útoku hledala jeho. Pak sleduje, jak položí talířek a hrnek na stolek a hrnek si hned sám vezme, protože kafe je to, co teď potřebuje.* To je v pohodě, neomlouvej se. *Usměje se na ní.* Když začal útok, ještě jsem nespal. Komorný mě poslali do starých uliček. Bylo tam pár dalších zahraničních hostů. Když jsem se vrátil do komnaty, nějak se mi povedlo usnout a spal jsem až doteď. *Pokrčí letmo rameny a pak se natáhne aspoň po teplácích, které na sebe natáhne, protože mu dojde, že tu před ní stojí jenom v boxerkách. Pak si uvědomí, že by si měl zapít prášky, protože nechce, aby se opakovalo to, co při jeho příjezdu do Illey. Jeden vezme a krátce ho probodne pohledem, než si ho zapije pomocí kafe.* Díky moc, je výborný. *Usměje se na Camille a vezme si rovnou i jeden muffin.* A rovnou k tomu mam i snídani. *Zazubí se na ní a kousne si z muffinu.* Neříkala jsi, že umíš péct.

*Nabídne mu, že může odejít, aby ho nerušila a on se mohl normálně a v klidu vyspat.*Těm papouškům bychom už vážně měli vybrat i jména.*Chce, aby to udělali společně.*A co se týče tý postele.. když budeš odpočívat se mnou.*Usměje se na něj a pak přizná, že se schovala v hrobce, ale chtěla předtím najít jeho, což jí nedovolili. Když ji pohladí po tváři, lehce se do jeho dlaně opře.*To ti nemohu slíbit. Bez tebe bych to už nezvládla. Nemůžu o tebe přijít.*Řekne upřímně. Pokud se tento útok bude zase opakovat, půjde jej hledat, třeba i do těch uliček, ale prvně do komnaty a nenechá se jen tak odbýt, jako tomu bylo teď. Ví, že to myslí vážně a nechce od ní slyšet námitky, ale tohle mu vážně nemůže slíbit. Položí na stolek hrnek i s muffiny na talíři.*Tak teď můžeme odpočívat společně. Nemáš moc práce? Klidně ti s ní i pomohu..*Posadí se na jeho postel a sleduje ho. Teď si uvědomí, že on vlastně byl jen v boxerkách, ale ona je tu oblečená normálně. Všimne si, že si vzal prášek a stoupne si, aby ho pohladila po paži.*Pomáhají ti. Aspoň trochu.*Mávne nad tím rukou.*To nic není.*Jen mu udělala kafe, nic světobornýho.*Neumím péct. Nebo.. tohle jsem zvládla. Emmaline, to je něco jako moje vzdálená sestřenka, mě muffiny dělat naučila. Ale stejně jsem si vybrala asi ten nejvíce jednoduchý recept. Kuchyně pak po tom taky vypadala nádherně.*Uchechtne se.*Chutnají ti aspoň trochu?*Zeptá se nadějně.*

Máš nějaký návrhy? *Zeptá se jí na jména pro papoušky, protože jeho nic nenapadá, obzvlášť ne, když je takhle rozespalý.* To nezní špatně. *Usměje se na ní, když se baví o odpočívání v posteli a pak jí řekne, aby se příště běžela zachránit a neztrácela čas s ním.* A stejně tak bych to já nezvládl bez tebe a odmítám o tebe přijít. O vás. *Položí jí ruku na břicho, kde jí pohladí. Pak si na sebe rychle natáhne aspoň tepláky, protože mu dojde, že doteď byl jen v boxerkách a zavrtí po její otázce hlavou.* Nemám jí tolik, zvládnu to později. Nemusíš si s tím dělat starosti. *Pousměje se na ní a pomocí kafe si zapije prášek, který nezapomene probodnout pohledem.* Jo, já vím. *Vydechne a pousměje se na Camille.* Je to hodně. Sice jsem si díky tobě vypěstoval asi tak čtyřikrát větší závislost na kofeinu, ale stojí to za to. *Zasměje se a ochutná jeden z muffinů.* To není důležité. Zvládla jsi to a je to výborný. *Řekne a myslí to vážně.* Chutnají mi hodně. *Přenese talířek a hrníček na noční stolek, aby na něj z postele dosáhli a pak vezme Camille do náruče a přenese jí do postele.* A teď bys měla odpočívat. *Usměje se na ní, když jí položí do postele a lehne si vedle ní.*

Hmm..*Zamyslí se nad jmény pro papoušky.*Třeba se mi líbí Tova, Keisa, Kirni, Fero, Acyn..*Řekne pár jmen, která se jí zamlouvají. Pak řekne, že by měli oba dva odpočívat a nakonec se dohadují, jestli pokud nastane znovu útok v noci má za nim běžet a nebo ne. Stejně pro něj půjde, protože o něj včera měla strach a nechce o něj přijít.*Ale..*Začne a pak si povzdechne.*Jen vždycky buď opatrný, dobře? *Položí svou ruku na tu jeho lehce ho po ní pohladí. Nechá ho, aby se oblékl a zeptá se je na práci.*Dobře, ale kdyby něco, klidně i to řekni.*Pousměje se na něj a když zapije prášek ví, že mu to není příjemný ale je to jen pro jeho dobro. Uchechtne se, když zmíní závislost na kofeinu.*Jsem ráda, že tě tím vždycky potěším. Budu ti ho donášet pořád a pravidelně, jak jsem slíbila. A občas ti k tomu, jak dneska klidně něco upeču, teda pokusím se o to.*Doufá, že se toho naučí více. Péct dobroty ji docela baví.*Jo, možná jsem to zvládla, ale kuchyně vypadala jak po výbuch.*Uchechtne se.*To jsem moc ráda.*První plech se mi podařilo spálit, ale ty další dva už byly v pohodě.*Když ji vezme do náruče, dá mu ruce za krk, by se držela.*Neměl by jsi mě nosit, mám svoje nohy a jsem těžká. Navíc.. rebelové tě na plese zranili. Musíš tu nohu šetřit.*Stáhne starostlivě obočí.*Doufám, že tě to už tolik nebolí.*Povzdechne si. Nakonec se uvelebí v posteli vedle něho na posteli.*

*Poslechne si její návrhy.* Někde jsem viděl jména Palmer a Takeo, ty taky nezní špatně. *Přihodí k tomu dvě jména.* Tak co třebaaa. *Natáhne se ke kleci a oba papoušci mu skočí na ruce.* Acyn.. *Zvedne o trochu jednu ruku s jedním papouškem.* A Palmer. *Zvedne ruku s druhým a pak je nechá přelítnout na ramena Camille, kterou se následně snaží přesvědčit, aby se příště nezdržovala hledáním jeho, ale běžela do úkrytu. Nadzvedne obočí, když slyší její "ale" a pak se pousměje.* Budu, neboj. *Slíbí jí.* Dobře. Ale teď to vážně zvládnu. *Ujistí jí a pak se zasměje a zmíní svou závislost na kofeinu.* Jestli budeš péct nějak často, tak kromě toho, že si mě rozmazlíš, tak nebudu schopnej za chvíli projít dveřma. *Zasměje se, protože ty muffiny jsou doopravdy skvělý.* Lepší než kdyby vybuchla doopravdy. *Pokrčí rameny a pak jí vezme do náruče a donese jí do postele.* Jsem v pořádku. *Ujistí jí.* Skoro to už nebolí. *Lékaři mu to po útoku sešili a naštěstí se mu to začalo hojit opravdu rychle.* Co zbytek tvý rodiny? Jsou všichni v pohodě? *Zeptá se jí, když si lehne vedle ní a pak si jí k sobě přitulí.*

*Řekne mu sv nápady na jména pro papoušky.*Palmer a Takeo zní skvěle.*Uzná. Usměje se, když nechá papoušky, aby mu skočili na rameno.*Acyn a Palmer.*Přikývne.*To zní skutečně skvěle.*Pohladí papoušky po hlavičkách a následně je nechá přelétnout na své ramena a usměje se.*Jsou rozkošní.*Natáhne se pro krmení a v dlani jim dá, aby mohli zobat. Následně se dohadují o tom, jestli se při útocích budou nebo ne hledat. Bála se o něj a chtěla jej jít hledat, kdyby mohla, udělá to. Pak si ale povzdechne a dohadování se s ním vzdá, protože to nejspíše nemá cenu. Aspoň po něm chce, aby jí slíbil, že bude opatrný a pak tedy přikývne. Nabídne mu pomoc a pak přikývne. Když zmíní, že je kvůli ní závislý na kofeinu, zasměje se. Ani si neuvědomuje, jak je to v jeho přítomnosti najednou lehké. S nikým jiným se snad ani neusmívá a tady se směje často.*Klidně si tě rozmazlím a péct i budu pořád. A to, že by jsi neprošel dveřma? To nevadí. Aspoň nebudeš mít žádnou výmluvu a budeš se mnou pořád jen odpočívat v posteli.*Ihned to vyřeší, i když ví, že takhle by to nešlo.*Myslím, že daleko ke skutečnému výbuchu není. Doufám, že ve ve Francii je u kuchyně hasicí přístroj, jak tady. Jinak o tam musíme nechat dát. Abych ti bez obav mohla péct dobroty i tam./Až se tam přestěhujeme, už budu asi Duois../*Nechá se přenést na postel, i když se o něj bojí, aby se mu něco nestalo s nohou o které ví, že si ji zranil.*To jsem ráda.*Řekne upřímně a lehne si na posteli.*Jo,vypadá to tak. Zranilo se jen pár účastnic ze Selekce naštěstí nikdo ne smrtelně.*Přitulí se k němu blíže a chvilku mlčí a jen si užívá to, jak je u něj blízko.*Takhle je to ještě lepší než v tom úkrytu.*Zamumlá.*

*Řekne jí dva návrhy na jména pro papoušky a pak je nechá, aby mu skočili na ruce a představí jí je jejich novými jmény.* To jo. *Usměje se a nechá jí, aby si je pohladila, čímž si samozřejmě získá jejich pozornost a náklonnost a oni přeletí k ní.* Jako ty. *Opáčí s úsměvem a sleduje přitom její tvář. Pak už se dostanou k tomu, že jestli bude takhle péct dál, kromě toho, že si ho rozmazlí, tak za chvíli neprojde dveřma.* /Jakmile budu s tou nohou moct, měl bych si udělat výlet do posilovny../ *Proběhne mu hlavou.* Jo, to budu hodně výkonný král. *Zasměje se, když mu hned předestře řešení onoho problému s dveřmi.* Neboj, hasičáků tam máme dost z dob, kdy se učil vařit můj táta. *Ujistí jí pobaveně a pak už jí přenese na postel a papoušci krátce obletí místnost, než se usadí na posteli vedle nich a zvědavě je pozorují. Po chvilce si začnou vyžadovat pozornost tím, že mu zobáčkama párkrát dloubnou do ruky. Pobaveně se usměje a pohladí oba dva po hlavičce.* To je dobře. *Přikývne.* Snad budou i ty holky v pořádku a neutečou odsud. *Poznamená s tichým uchechtnutím a přitulí si jí k sobě.* Jo, to je. *Obejme jí jednou rukou okolo ramen a druhou nastaví papouškům, aby si s ní mohli hrát a dloubat do ní zobákama, což je na nějakou chvíli zabaví.* Hlavně se, prosím, snaž vyhnout tomu viru. Nepřežil bych, kdyby se vám něco stalo. *Zatřese hlavou.* /Nejradši bych si jí hned odvezl do Francie, ale tam už taky ten vir je../

*Pohladí Palmera a Acyna po hlavičkách a když přeletí k ní, usměje se.*Já nejsem rozkošná.*Zavrtí hlavou.*Jenom přeháníš.*To, že je rozkošná nikdy neuzná. Následně mu řekne, jak to bude s jeho rozmazlováním a ani nevidí problém v tom, že by snad neprošel dveřma. Prostě by byl jen s ní v posteli a odpočíval a možná i něco víc..*Budeš ten nejlepší král, jakého kdy Francie měla. I kdyby to bylo jak jsme teď řekla.*Věří mu, ví, že mu na ostatních moc zálež a že bude dobrý králem, skvělým.*Tak to je dobře.*Uchechtne se, když ji ujistí, že je ve Francii dostatek hasících přístrojů. Lehne si vedle něj na posteli a přitulí se k němu.*Hned jak přijedeme do Francie, musíš mě provést po paláci a pak vyzkoušíme kuchyni společně.*Mrkne na něj. Pobaveně se dívá na papoušky a Jednoho z nich taky pohladí po hlavičce.*Jsem zvědavá, kdo se naučí mluvit dřív. Jestli papoušci, nebo naše dítě. Copak, budete tvrdohlavci?*Promluví na papoušky kteří mlčí a naoko uraženě si odfrkne.*Budu to s nima muset ještě trénovat.*Je ráda, že její rodina je v pořádku a i Chris. Zranilo se jen několik dívek ze Selekce.*Jestli neutekly po prvním setkání s Wyattem, nemyslím si, že by je jen tak něco vyděsilo..*Povzdechne si.*Co jsem slyšela, několik z nich už na první schůzce políbil.. Jen si s nima hraje./Ta jako já ve Francii s tebou.. Jsem stejně hrozná./*Pomyslí si. Snaží se dělat jakože nic, takže je ráda,k když Chris začne mluvit o něčem jiné.*Budu se snažit tomu vyhýbat, jasně že si jen tak nepůjdu k někomu, kdo je nakažený. Ale i ty.. Buď opatrný.*Vezme ho za ruku a proplete si s ním prsty.*Nevěděla jsem, že se tě budou taky ptát na otázky.. V Illea News.*Ví, že nevěří, že je o dítě Chrise a nechce, aby si to myslel i on.*Jestli chceš, mžeme zajít na testy, které určí kdo je otec, i když vím, že jsi to ty.. Pochopila bych, kdyby sis tím nebyl jistý.

*Zavrtí hlavou, když popře, že je rozkošná.* Nelžu a nepřeháním. Jsi rozkošná. Já tě tak vidím. *Odmítá se o tomhle dohadovat, protože tady má pravdu on a odmítá ustoupit.* Díky, že mi tak věříš. /Daleko víc, než si věřím já sám./ *Doplní v duchu, ale radši to nahlas neříká. Pak jí ujistí, že ve Francii mají dostatek hasících přístrojů, protože to bylo potřeba, když se snažil vařit jeho táta, u kterého vždy hrozila exploze kuchyně a pár požárů se mu založit podařilo.* Už se na to těším. Je něco, co by sis ve Francii přála? Myslím, jestli mám poslat zprávu, aby něco upravili, přistavěli nebo připravili.. *Zeptá se jí, protože chce, aby se jí ve Francii líbilo co nejvíce a co nejdříve byla schopná to tam nazvat svým domovem. Pak už se snaží upokojit potřebu po pozornosti papoušků, kteří dávají svou nespokojenost najevo dloubáním do jeho ruky.* Nejsem si jistej, jestli tenhle druh vůbec mluvit umí. Ale..můžeš to zkusit. *Pokrčí pobaveně ramenem.* Třeba tvůj bratr překvapí a na schůzce se choval dobře. Třeba to bere vážně. *Snaží se jí uklidnit, ale po jejích dalších slovech mu dojde, že tak to asi nebude.* Možná ho k tomu samy provokovaly. Zkus si o tom s ním promluvit. *Navrhne jí, protože věří, že by to mohlo pomoct v tom, aby se vztah mezi nimi zlepšil.* Budu. Stejně trávím skoro všechen čas s tebou a prací, takže se do města a tak moc nedostanu. *Usměje se, když si s ním proplete prsty a přitáhne si jejich ruce k hlavě, aby jí mohl na hřbet ruky políbit.* Taky jsem s tím nepočítal. *Poznamená a pak se pousměje a zavrtí hlavou.* Znám tě. Hodně dobře, Cam. Věřím ti, že je to dítě moje a nepotřebuju k tomu žádný testy otcovství. Jsem si tím jistý, neboj. Neber si jejich kecy k srdci, jsou to pitomci co baží po pozornosti. *Usměje se na ní povzbudivě.*

*Potřese hlavou.*Na tomhle se neshodneme.*Odhadne a nechá to teda být, protože si nemyslí, že by dohadování o tomhle mělo nějáký smysl. Řekne, že on bude skvělý král, věří tomu.*Za tohle neděkuj. Říkám jen to, co soudím podle toho, jak tě pozoruju. Vím, že ti moc záleží na ostatních. Vidím, jak pečlivě pracuješ a staráš se o Francii. Vím, že se bojíš, kvůli své nemoci.. Ale ty budeš skvělý král i přes to. Nepodceňuj se. Nechceš, abych to dělala já a sám děláš to stejný..*Potřese na tím hlavou. Pak řekne, že až přijedou do Francie, bude ji muset provést po paláci. Těší se tam. Neřekla by, že někdy bude, ale skutečně ano.*Ne. Nechci nic. Nic nepotřebuju. Budu tam mít tebe a pak i toho prcka. Až přijedeme do brzy našeho domova, zařídíme mu tam pokojík, hned vedle naší ložnice, nikam daleko ho nedám. Už se na to těším. Na kupování malých oblečků, vybírání postýlky a mnoho dalšího a na to, až se narodí. Jsem na tebe zvědavá při přebalování. *Uchechtne se. Pobaveně se dívá na papoušky, kteří si vyžadují pozornost a zeptá se jich, jestli s nima budou mluvit.*Můžeme to zkusit. Za pokus asi nic nedáme.*Jeden z papoušků, jak hádá Palmer jí přeletí na rameno, kde se uvelebí a jen zvědavě je pozoruje.*Třeba jo. Možná to o líbání holek není pravda. *Uzná.*Ještě uvidím, třeba si s ním někdy promluvím.*Nic neslibuje. Nic ani slibovat nechce. Upřímně se toho viru bojí a nehodlá to jen tak podcenit.*To je dobře. Doufám, že se na to najde lék co nejdříve. Ale stejně.. Nevíme, kde se to vzalo. Prvně se musí najít odkud to pochází a tady to nikdo neví..*Jí se to zdá divné.*Četla jsem, že je to i ve Francii. Mluvil jsi o tom s rodiči?*Zeptá se ho. Proplete si s ním prsty a když ji na hřbet ruky políbí, usměje se na něj. Ujistí jej, že pokud má pochyby, mohou potom zajít na testy otcovství, aby ho ujistili, že je otcem on, což ví, že je. S nikým jiným za poslední dva roky nebyla.*No s tím mám právě jaksi problém.*To mu muselo dojít.*Četl jsi můj rozhovor? Takhle zpětně lituju, že jsem jim nepopsala metodou čmeláka a květinky, jak se dělají děti.. Chtěla bych vidět ten výraz.*V tu chvíli ji to bohužel nenapadlo.*

Jsi hroznej paličák. *Postěžuje si se zavrtěním hlavou.* Jo, já vím. Budu se snažit to nedělat..*Slíbí jí s úsměvem, protože ví, že má pravdu (a není narozdíl od ní tak tvrdohlavý) a pak se jí zeptá, jestli je něco, co by ve Francii chtěla.* Budeš schopná Francii nazvat svým domovem? *Podívá se na ní. Je mu líto, že jí prakticky jejich zasnoubení nutí odjet krátce potom, co se vrátila.* Hned vedle naší, původně mojí, komnaty už připravují druhou. Budeme tam mít i dveře, abysme nemuseli chodit přes chodbu a slyšeli ho. Časem se pak můžou odstranit. A stejně tak připravují místečko pro Lokiho. *Usměje se na ní.* Náhodou...Mě přebalování půjde. *Zazubí se na ní odhodlaně.* To abych se připravil, že tu odteď budeš i spát, když je chceš naučit mluvit. *I ona sama musí počítat s tím, že to nebude během dne. Pak už se pousměje, když vidí, jak se Palmer usadil na jejím rameni a tím pádem jeho ruku uždibuje jen Acyn.* Třeba tě to překvapí a váš vztah se zlepší. *Pokrčí ramenem, ale moc dobře zaregistroval, že mu nic neslíbila.* Neboj, Cam, zjistí to. Už teď na tom pracuje plno lidí. Za chvíli budou znát původ i lék a my si ani nevšimneme, že tady nějaký vir vůbec byl. *Snaží se jí uklidnit a během toho si jí k sobě přitulí ještě blíž.* Jo, mluvil. *Přikývne.* Zatím je jenom pár nakažených, asi okolo třiceti. V paláci zatim žádný. *Odpoví jí, jak je na tom Francie a pak jí políbí na hřbet ruky.* Můžeš to zkusit příště. *Zasměje se.* Jsem na tebe zvědavý, až to budeš vysvětlovat tomu špuntovi. *Uchechtne se a skloní se k jejímu břichu, které lehce políbí.* Slyšíš? Maminka ti pak všechno skvěle vysvětlí. *Promluví na špunta uvnitř ní.*

*Uchechtne se.*Zrovna ty máš co říkat. Jsi stejně tvrdohlavý. A já jsem Schreave, my jsme tím známí.*Usměje se na něj. Řekne, že ve Francii nic nechce. Bude tam mít jeho a jejich dítě, to jí stačí. Je to pro ni to nejdůležitější.*Francii jsem tak nějak jako svůj domov považovala dva roky. A jak jsem řekla, teď tam budu mít tebe a naše dítě. Je to můj domov a i bude.*Ví, že se asi Chris cítí blbě, zná ho na to dost dobře.*A nemůžeš za naše zasnoubení. Už si to nevyčítej. Navíc já jsme za to teď moc šťastná. Chci s tebou být. A mít s tebou rodinu. Chci si tě vzít. Být tvoje, což jsem teda už teď.Vždycky jsi tu pro mě byl a buď si jistý, že i já jsem tu pro tebe. S tebou jsem šťastná. Nikdy jsem se tak šťastně s nikým necítila. Jsi jediný člověk v jehož přítomnost se usmívám, teda kromě Stefana, tam se taky snažím.*Vzpomene si na svoje dvojče. Pak řekne, že akorát co bude chtít je, aby měli hned vedle své komnaty komnatu pro jejich dítě, aby nebylo daleko.*Dobře, to zní skvěle. Pak to tam společně zařídíme, až pojedeme a budeme se už moci jen těšit, až bude poprvé kopat a pak se narodí.*Je i ráda za to, že myslí na Lokiho.*Jsi úžasný.*Usměje se na něj.*Myslíš? Budeme dělat závody, ne? Kdo stihne dítě prvně přebalit. Pak musíme pořídit stopky.*Zamyslí se nad tím, jako by to skutečně plánovala udělat.*Dokážu být i trpělivá, pak se to s nimi nějak naučíme. Prvně teda zjistím, jestli tento druh umí mluvit.*Uchechtne se. Kdyby ne, jakákoliv snaha by byla asi marná.*Chutnáš mu.*Okomentuje pobaveně to, že Acyn jediný pořád ještě uždibuje ruku.*Třeba ano. Uvidíme.*Uzavře to téma s pokrčením ramen, načež se Palme rozhodne prolétnot a usadí se na skříni.*Snad máš pravdu. Hlavně ať nejsou velké ztráty.. Mám tu strach hlavně o lidi z nižších kast. Nemají takové prostředky k ochraně a tak.. Nemají léky a do práce musí chodit, aby se uživili, takže si v nejhorším ani nebudou moci vzít volno.*Zamračí se nad tím. Nelíbí se jí, jak to v Illey funguje.*Jsem ráda, že kasty ve Francii nejsou.*Řekne upřímně. Kdyby se stala královnou v Illey asi to první o co by se snažila by bylo zrušen kast.*Aspoň, že tak. Snad se to moc nerozjede.*Povzdechne si. Pak zalituje, že v rozhovoru nezmínila to dělání dětí a nevysvětlila jim to jak jí jednou táta.*Jestli to bude holka, vysvětlím to já. Jestli kluk, bude to na tobě./Bylo by to trochu zvláštní, kdybych o tom mluvila s malým klukem./Pokud jsi kluk, tak ti to vysvětlí tatínek.*Skloní hlavu a promluví taky k tomu prckovi.*

No to sice jo, ale já jsem doufal, že těhotenství to u tebe aspoň trochu potlačilo. *Pokrčí se smíchem rameny a pak se spolu začnou bavit o Francii.* Dobře. *Pousměje se na ní a pak se jeho úsměv rozšíří, když slyší, že je s ním šťastná.* Já chápu, že mě třeba nikdy nebudeš milovat, ale věř mi, že udělám první poslední, aby ses ve Francii cítila co nejlépe a byla šťastná. *Slíbí jí, protože to myslí opravdu vážně a to dokazuje i jeho pohled, ve kterém není ani jedna pochybnost. Pak jí řekne, jak probíhají přípravy ve Francii na jejich společný život a dítě.* Dobře. Vyhraju. *Zasměje se sebevědomě a pak se usměje, když si řekne, že naučí papoušky mluvit.* Jo, to by asi bylo nejlepší. *Zasměje se a pak se podívá na Acyna, který je velmi zaměstnán oždibováním jeho ruky.* Příčina smrti budoucího krále: Sežrání papouškem. To zní dobře. *Přikývne naoko vážně a pak o přemůžou cukající koutky a on se rozesměje.* Třeba jim palác nějak finančně pomůže. Já si myslím, že tvůj táta a Wyatt se budou snažit to nějak vyřešit a dopadne to dobře. *Pousměje se na ní povzbudivě.* Kasty nejsou, ale chudí jsou všude, Cam. *Pokrčí ramenem, protože i on se bojí o chudší vrstvu obyvatel, kteří ve Francii jsou.* Snad ne. *Přitaká a pak se uchechtne, když se baví o rozhovoru pro Illea News a vysvětlení ohledně kytiček a čmeláčka.* Nojo, dobře. *Přikývne a nezapomene u toho protočit očima.* Buď holka. *Zašeptá k jejímu břichu, kam jí políbí a pak se zase vrátí do normální polohy a podívá se Cam do obličeje.* Nejsi unavená? Pochybuju, že jsi v tý hrobce usnula nějak pořádně. *Zeptá se jí starostlivě.*

*Uchechtne se.*To si nemyslím. Možná až nastanu změny nálad uvidíme změny i v tomto.*Pokrčí rameny. Pak mu řekne, že je s ním šťastná a je ráda za jejich zasnoubení a když se na ni usměje myslí si, že to pochopil, co se mu snaží naznačit, ale pak potřese hlavou.*Chrisi..*Vydechne.*Občas máš dost dlouhý vedení, víš to?*Zeptá se jej a aby mu vysvětlila, proč to říká, skloní se k němu a políbí ho na rty. Po chvilce se odtáhne, ale jen o kousek.*Ještě bych i nezvládla říct, že tě miluju.. Ale záleží mi na tobě a ani nevíš, jak moc. Mám tě ráda Těším se na to, až se vezmeme a budeme spolu.. chápeš?*Pousměje se na něj a doufá, že už to teď pochopí.*Navíc.. proč jsem se asi o tebe tak bála?*Zeptá se ho.*A ve Francii budu šťastná, vím to. S tebou a naším dítětem určitě.*Pohladí ho lehce po dlani. Navrhne závody v přebalování dítěte a pak se uchechtne.*Uděláme z toho pak i nový národní sport? Na Olympijské hry by se to hodilo skvěle, podle mě.*Uchechtne se.*Snad jo. *Přitaká.*Já vím, že jsou všude Ale tady jich je na tom spousta zbytečně.. Kdyby nebyly kasty, bylo by to lepší. Kolik dobrých lékařů je v sedmé kastě? Kdyby se tam lidem dostalo vzdělání, třeba by byli lepší než současní doktoři. *Vysvětlí, jak to myslela. Pak řekne, že když jejich dítě bude holka, vysvětlí jí, jak se dělají děti ona a když kluk, bude to na něm.*Já to slyšela.*Řekne pobaveně.*A když budeme mít i další dítě.. třeba by to byl kluk, i kdyby tohle byla holka. Takže se tomu dost možná nevyhneš./Ať je to kluk už teď../*Chce ho vidět, jak to vysvětluje.*Trochu jo. Můžu tu zůstat s tebou, že?*Nechce se jí odcházet.*