Komnaty zahraničních hostů

Jo. Jo, jasně. *Přikývne ještě trochu zmateně. V tomhle stavu by jí odkýval naprosto všechno. Pak už vycouvá z koupelny a začne balit papíry a notebook, aby mohl co nejdříve vypadnout a nechat jí prostor. Easton ne Easton, stejně si myslí, že by bylo nejlepší, kdyby spal někde jinde. O Taysu se takhle může chodit starat.* Jo, to asi jo. *Přikývne po slovech Ash trochu myšlenkama mimo a nacpe papíry do jedný složky, aby je náhodou nepoztrácel. Už se s ní chce rozloučit a vydat se pryč, ale zastaví ho její slova. Poslechne si jí a pak jenom polkne a přikývne.* Jo, dobře. Tak jo. Promiň. *Ani neví, za co přesně se omlouvá. Možná za to, jakej je debil, že to posledně tak zkazil nebo vlastně i za to, že vůbec existuje.* Já no...*Sjede pohledem k papírům a notebooku.* Jestli chceš být sama, pochopim to. *Kývne hlavou ke dveřím a rozhodnutí nechá na ní, protože ona ho teď překvapila tolikrát během pár minut, že se nějak nemůže sám hnout z místa.*

*Zrovna si chce sundat masku na obličej, když tam vtrhne Timothy. Řekne mu, že je viděla. Musela, když tím pokojem jaksi procházela. Následně se rychle upraví a vyjde z koupelny. Do náručí vezme Taysu, na kterou začne mluvit. Pobaveně k Timothymu prohodí, že je malá docela zákeřná. Když na to skoro nezareaguje, jen s ní souhlasí, jako by byl mimo, neřeší to. Chvilku tam stojí a Taysu houpe v náruči. Poslední dobou dost přemýšlela o tom, co říkal. Vážně chce, aby byla Taysa šťastná a když bude mít rodiče, co spolu nevydrží v místnosti a nebudou spolu mluvit šťastná nebude.*/ Ona nesmí mít dětství, jaké jsem měla já../*Vzpomínky na to, jak se cítila ona ji donutí přehodnotit svůj názor na to, jak by měli fungovat. Takže se na Timothyho otočí a řekne mu tohle, ale s pár podmínkami. Nadzvedne lehce obočí.* Ehm.. a za co se teď omlouváš? *Zeptá se lehce nechápavě. Podívá se na papíry a notebook. * Klidně.. klidně můžeš zůstat tady. *Pořád si není jistá, zda je to dobrá volba, ale kvůli Tayse to zkusí.*/Nezačnu k němu nic cítit.. Nesmím. Nenechám si ještě znovu ublížit./

*Překvapí ho, že si to skutečně rozmyslela a chce to zkusit. Vlastně v to ani nedoufal. Nakonec s ní souhlasí a navrch přisadí omluvu, i když sám neví, za co přesně se omlouvá.* Já sám nevim. Asi za všechno. *Pokrčí rameny a pak jí nabídne, že klidně odejde, jestli chce být sama.* Dobře. Tak.. Já si to rozložim tady. Budu potichu, neboj. *Ujistí jí ještě. Pořádně neví, jak se chovat a jak s tím "mírem" naložit. Rozloží si papíry a notebook u stolu a sedne si k nim.* Jakej jsi měla den? *Rozhodne se zeptat na vcelku obyčejnou otázku a zamračí se směrem k papírům. Když pak na notebooku uvidí, že nikdo není nakloněný ke spojenectví, nebo když už tak prostřednictvím příští generace, tak se zatváří docela zoufale. Neví, kde má hledat, aby Eastovi pomohl. Pochybuje, že jeho volání na Měsíc někdo uslyší a že tam mají království, které by stálo o spojenectví, aby to bylo výhodné pro obě strany.*

*Dost přemýšlela o tom, jestli to zkusit nebo ne. Ale nakonec se rozhodla, že ano, kvůli Tayse. Pro ni by udělala snad cokoliv. Když se jí omluví nechápe za co, takže se ho na to zeptá.* To nemusíš. *Pokrčí rameny. Pak mu řekne, že klidně může zůstat tady.* To je dobrý. *Vezme plyšáka, zajíčka. Toho dostala, když se narodila a tehdy byl větší jak ona sama. Začne s ním pře ní pohybovat a dělat blbosti, ale moc ji to nezajímá. Momentálně je větší zábava tahat její vlasy.* Maminka bude plešatá, než vyrosteš. *Uchechtne se nad její radostí, kterou jí způsobuje tahání vlasů. Podívá se na Timothyho.* Jako vždycky.. Byla jsem s Taysou, udělala práci. Pak byla nazvána Shrekem.. *Pobaveně se usměje.* Ehm.. co ty? *Oplatí mu otázku. Pak přejde k němu a podívá se na obrazovku notebooku.* Takže je pravda, že Easton si se snoubenkou moc nerozumí a rád by jinou.. *Řekne.* V paláci mají i zdi uši. *Vysvětlí mu jak tohle to ví.*

Já vim. *Pokýve hlavou. Dělá spoustu věcí, které nemusí jenom protože chce. Pak se rozhodne zůstat tedy v komnatě a rozloží si práci na stole, který je naštěstí dost velký. Když slyší o plešatosti, sjede pohledem na ty dvě a musí se pobaveně usmát.* Už chápu, proč tolik ženských nosí drdoly nebo se rovnou stříhá nakrátko. *Poznamená s menším úsměvem a nakonec se jí zeptá, jaký měla den.* Jo, docela to šlo. *Odpoví na stejnou otázku dost vyhýbavě, protože zrovna hádku s Eastonem s ní nechce moc rozebírat. Na to si dává až moc pozor na emoce a celá ta noc byla dost vyčerpávající. Pak jí sleduje, jak jde k němu a po jejím odhadnutí přikývne.* Prý je ještě horší jak on. Sliboval mi, že se vzdá i alkoholu, když ho jí zbavim, takže to asi bude dost vážný. *Doplní to trochu a mírně zoufale si podepře hlavu rukou.* Jenže ať dělam co dělam, nikdo spojenectví pomocí sňatku nechce. Většinou je to pro nedostatek princezen, všechny už jsou zabraný. Další nechtějí přijít o přízeň Španělska. Ostatní spojenectví chtějí, ale až pomocí mých dětí, protože je to prý jistější. Ale pro Eastona.... Žádná. *Pokrčí rameny a znovu celý stůl přejede pohledem, jako kdyby mu to mělo nějak pomoct.*

*Nechá to raději být. Nechce se v tom dále motat. Začne zabavovat malou, kterou více než plyšáci zajímají její vlasy, za které ji tahá.* Vy chlapi to máte o dost jednodušší. *Řekne. Ona se ostříhat na krátko nechce, nemyslí si, že zrovna ona je ten typ, které by to takhle slušelo. A drdoly si pořád taky dělat nechce.*/Ale asi budu muset, pokud nechci být fakt plešatá./*Zeptá se ho na to jaký měl den. V jeho odpovědi pozná něco neupřímného, ale nechce se jí do toho rýpat. Ví jaký je Timothy tvrdohlavý, stejně by jí to asi neřekl a ona si pořád chce držet odstup. Dojde k němu a podívá se na obrazovku notebooku. Slyšela něco o Eastonovi a teď se jí to potvrdilo.*No to asi fakt bude.. *Přitaká docela překvapeně. Sice s švagrem mluvila tak dvakrát, ale není tajemstvím, že alkohol má rád a často chodí do barů.* Třeba k sobě ještě najdou cestu. Občas to funguje.. *Pokrčí rameny.* Co se zkusit nedívat jen po princeznách? Já taky nebyla princezna. Třeba nějaká dcera vévody by stačila k tomu, aby se mezi Angcií a další zemí udělalo spojenectví. *Tohle není moc obvyklé, ale přece by to taky mohla být cesta. Malá Taysa jako by se svého tátu snažila rozveselit k němu natáhne ručičku, ve které svírá zajíčka a dá mu ho.*

Nojo, holt nás má ten nahoře rád. *Uchechtne se a pak jí neupřímně odpoví na otázku ohledně toho, jak se měl. Je rád, že se v tom víc nerýpe, protože nepotřebuje opakovat stejný rozhovor, jaký měl s bratrem. Dvakrát během jednoho dne je už fakt hodně.* Jo, třeba. To jsem se mu taky snažil říct. Ale nevěří tomu. Tak jsem mu slíbil, že se podívám po jiných možnostech.* Jo, já vím. Zkoušel jsem to. Ale na spojenectví je potřeba souhlas a požehnání tamějšího krále. Ptám se jich na všechny možnosti, ale nikdo nic. A zasnoubit ho s někým, aniž by z toho vzešlo spojenectví je zbytečný. Jenže za zrušení zasnoubení riskuju válku s Belgií, což si nemůžu bez spojenců dovolit. *Prohrábne si vlasy a když mu Taysa podá zajíčka, usměje se na ní a políbí jí na čelo.* Aspoň jeden z nás nemá starosti, princezno. *Zamumlá směrem k ní potichu a únava je v jeho hlase dost znát. Plyšákem jí zavrtí před obličejíkem a pak ho nechá ťuknout jeho nosem o ten její, čímž jí rozesměje. Poslouchat její smích se mu asi nikdy neomrzí.*

*Pousměje se.* Až moc. Máte to lepší ve všech ohledech. Si to dítě uděláte, ale my ho nosíme devět měsíců sobě, máme pořád chutě, někdo nám kope do orgánů, nakonec to ze sebe musíme dostat a pak nám naše dítě ještě působí plešatost. *Postěžuje si, jak to mají ženský nefér. Což je ale pravda, když se nad tím člověk takhle zamyslí. Dozví se o tom jak je na tom Easton se svou snoubenkou. Občas to lidem vyjde a mohl by tomu dát šanci. Kdyby ona nebyla zamilovaná do někoho jinýho, když si brala Timothyho, taky by asi reagovala jinak a nesnažila se s ním normálně bavit až o dva roky později a to jen kvůli jejich dceři. Chápavě přikývne a navrhne spojenectví díky Eastonovi sňatku s dcerou vévody, když jsou princezny nedostatkové zboží.* Jo, to by bylo k ničemu. *Přikývne.* No pokud.. By na tu válku mělo dojít, mohli bychom přislíbit třeba sňatek nějaké zemi s Taysou. Třeba by se nakonec nekonal. Možná by si to rozmysleli, možná by se jim nenarodil syn.. *Povzdechne si.* Nechci, aby se musela vdát jen z povinnosti, ale válku dopustit nemůžeme, ještě když bychom byli v oslabení.. /Tolik ztrát na životech? Kolik matek by přišlo o své děti? Kolik dětí o táty?/*Podívá se na Taysu.*/Promiň broučku../*Nechá Timothyho, aby si s ní takhle chvilku hrál.*

Jenže my ty vaše nálady musíme snášet, víš? A to taky neni nic super ještě když jste náladový v normálnim ... plochym.. stavu. *Hledá nějakej pojem, jakým by to nazval a u toho trochu zašermuje rukou, jako kdyby mu to mělo pomoct se vyjádřit. Pak už jí řekne víc o tom, co se děje s Eastonem a jak se to snaží - zatím neúspěšně - vyřešit. Když pak slyší o Taysině zasnoubení, zmateně se na ní podívá.* Ne, to ani náhodou. *Zavrtí hlavou.* Něco jsem ti slíbil a já svůj slib dodržím. Taysa se vdá z lásky. Ne z povinnosti. Najdu jinou cestu, jak to vyřešit. *Řekne rozhodně, protože nechce dopustit, aby jeho dcerce hrozilo, že dopadne jako on.* Musí být jiná cesta, jak to vyřešit. Nejlepší by bylo ukončit válku i se Španělskem, ale to se mi těžko povede. To bych musel mít dalšího bráchu. Protože kdyby byla možnost jak pomocí Eastona zklidnit Španěly, sejmou nás Belgičani. Každopádně kdyby to dopadlo tak, že se Easton třeba zamiluje nebo spolu budou vycházet a nic se nebude muset rušit, ještě nějakou chvíli budeme mít na vyřešení tý války se Španělskem, než nás to semele. Počítal jsem to a měli bysme dva roky. Maximálně tři, kdyby se dařilo obchodu. *Přizná se sklopeným pohledem, protože mu to dělá dost velký starosti a u toho sleduje Taysu, jak je zaujatá plyšákem v jeho ruce.*

Já bych raději snášela náladovost, než to ostatní. Zkus si dostat ze sebe něco, co má tři a půl kila a padesát-dva centimetrů. *Kývne hlavou k Tayse, což je přesně její případ. Ještě k tmu všemu se jí moc ven nechtělo a trápila ji přes dvanáct hodin. Baví se tedy o Eastonově zasnoubení. Navrhne, že by tedy mohli zasnoubit Taysu.* Mně se to taky nelíbí. Ale prostě.. Když nebude jiná možnost? Nemůžeme dopustit válku. Kolik rodičů by přišlo o své děti? Kolik dětí o táty? Ty ztráty by byly hrozný.. *Nelíbí se jí ani jedna možnost. Chce pro svou princeznu to nejlepší, ale taky je královna, sice jí být nechtěla, ale je jí a má určitou zodpovědnost. Poslouchá ho a mlčí. Neví, co na to říct. Nenapadá ji řešení.* /A prý, že jsem dobrá královna.. Nějaká z mých sester by už řešení měla../ Na něco přijdeme.. Musíme. Ale dneska už ne. /Ráno moudřejší večera./ Necháme to na zítra.. Zkusíš uspat malou? *Dívá se na Taysu, která se k němu natahuje s ručičkama na náznak toho, že chce jít za ním. Kromě toho, že slyšela, že Eastonovi se nelíbí jeho zasnoubení, vidí jak na tom je Timothy a ví, že i v jeho konverzaci s bratrem se o tom bavili. Takže ho chce dostat od práce a donutit si ho odpočinout aspoň trochu. Možná má vzhledem k tomu všemu špatný svědomí..*

Ne, to radši vynechám. *Ušklíbne se, když si představí, že by ze sebe měl dostávat dítě tím, co má mezi nohama. No.. Radši jdeme dál. Pak začnou rozebírat Eastona a jeho zasnoubení. Odmítne nápad, že by měl někomu přislíbit Taysu. Slíbil Ash, že se vdá z lásky a to chce dodržet.* Jo, já vim, jaký by byly ztráty. Každej týden sleduju počty ve válce se Španělskem. Najdu jiný řešení. Nevim jaký a jak, ale najdu. Slibuju. Taysa není prostředek k řešení problémů, je to naše dítě. A já nechci, aby zažila to, co my. *Pokrčí rameny. Nějak na to musí vyřešit.* /Sakra, kdyby vládnul táta, tak se to nikdy nestane. Proč nemůžu být jako on?/ *Vyčte si v duchu. Svého tátu obdivuje a vždycky obdivoval. Chtěl by být co nejvíc jako on, ale bohužel mu přijde, že by nemohl být momentálně větší zklamání.* Jo, tak jo. *Přikývne a vezme si od ní malou, která k němu natahuje ručičky. Cvrkne jí do nosu a pak jí pohladí po vláskách a začne jí lehce pohupovat, aby jí uspal.* A teď zavřeš oči a budeš spinkat, dobře? *Malá Taysa ale jako kdyby mu chtěla dokázat, že se spát nehodlá se na něj jenom široce usměje a doširoka otevře oči.* No tak, zlatíčko. Oči můžeš kulit zase zítra. Předtím ti to šlo. To si mám sám lehnout? Budeš dneska spinkat s tatínkem? Co ty na to? *Taysa je očividně nadšená, protože k němu znovu natáhne ručky a zakření se na něj.* Asi chce spát s náma. *Shrne to směrem k Ash a dál se snaží pohupovat Taysou, aby jí nějak uspal.*

*To, že řekne, že tohle raději vynechá, bere jako své vítězství. Baví se o Eastonovi a následně i Tayse. Nelíbí se jí, že by se měla jejich dcera provdat jen z povinnosti a ne z lásky.* Najdeme ho spolu.. Nechci, aby bylo nutný, aby se Taysa provdala takhle. Musíme to nějak vymyslet. *Je to i její dcera, takže se bude snažit, aby byla šťastná. Chvilku jen mlčí a dívá se na malou. Přemýšlí o tom, co udělat, aby skončily všechny války, ale nic ji nenapadá. Taky se jí nelíbí, že by měla zdědit korunu a k tomu i válku. Navrhne, aby zkusil Timothy Taysu uspat. Dneska to nevyřeší, začít se tomu věnovat by bylo logičtější ráno. Podá mu malou, která k němu natahuje ručičku. Ví, že ho má ráda a když je vidí takhle spolu.. Musí se pro sebe usmát.* S ní je horší dohoda a vyjednávání než se všemi rádci v Angcii dohromady. *Řekne pobaveně. Jejich dcera má prostě svojí hlavu. Něco jí řeknete a ona udělá ten pravý opak. Jak mohou vidět přesně teď. Tvrdohlavost má jak po Timothym tak i o ní.* Co s ní máme dělat? Nějaká dohoda na ni zatím neplatí. *Zaklapne jeho notebook, na kterém dneska už nebude její manžel pracovat. Musí si odpočinout. Trochu s ní pohnulo svědomí, když ho takhle vidí.*

Vymyslíme to a dopadne to dobře, neboj. *Snaží se jí uklidnit a u toho se na ní pousměje. Pak si k sobě vezme malou, kterou se snaží uspat, i když dost neúspěšně. Oči jí svítí jako ledky místo toho, aby se zavíraly a ona vyjádří své nadšení ohledně toho spát s nimi v posteli.* /To jí ta postýlka vydržela fakt dlouho../ Asi bych se radši dohadoval o daních. *Přikývne se smíchem.* Myslim, že se k nám vejde. *Sjede pohledem dost velkou postel.* Už se začínam těšit, až s ní bude mlátit puberta. *Uchechtne se. Očekává, že to se všechno akorát tak zhorší. A když se s nimi dohaduje a neposlouchá je už teď, když její měsíc? Mají se nejspíš na co těšit. Trochu nesouhlasně se zamračí, když vidí, že Ash zaklapla notebook.* Já bych ještě něco zvládnul udělat, až byste usnuli. Vzal bych si to jinam. *Namítne. Přeci jen má hodně co řešit a potom by si šel ještě zacvičit.*

*Povzdychne si a přikývne. Doufá, že má pravdu, protože nechce, aby její dcera skončila jako oni. Chce, aby našla lásku a vdala se za koho a kdy chce. Ale pokud by jen její dohodnutý sňatek měl zabránit válce.. Je to strašný a nenávidí se za to, ale asi by raději Taysu zasnoubila. Podá mu tedy malou, která chce spíše chovat od něj. Mamky se nabažila už dost. Řekne, že domlouvat se s jejich měsíční dcerou na spinkání je horší jak mluvit s rádci u nich doma.* Jo, s nima se člověk může aspoň nějak domluvit. Tohle zlatíčko udělá vždycky opak toho, co řekneme. *Pousměje se pobaveně.* Bez problémů. *Přitaká a podívá se na postel.* To bude tragédie. Tvrdohlavost má po nás obou.. Ji leda tak zavřít ve vysoké věži nebo ji očipovat, abychom se mohli ujistit, až nás bude mít za nejhorší rodiče na světě a někam se zdejchne, že je v pořádku. *Zavře notebook, protože dneska už Timothymu nedovolí pracovat.* Je skoro půl jedné ráno. Musíš taky spát. *Ví, že je na tom takhle i kvůli ní a pohnulo se v ní svědomí, proto chce, aby si odpočinul.*

Myslíš, že nám fakt rozumí? Nebo prostě je to nějak miminovskej reflex? *Nakloní hlavu na stranu a trochu až nevěřícně sleduje Taysu, která se na něj culí s doširoka otevřenýma očima.* Po nějakých čipech na děti se podívám hned zítra. Snad nebudeme jediný rodiče, který to řeší. *Uchechtne se a Tayse rozcuchá to chmýří, co má na hlavě.* Jsem zvědavej, jestli se pak budeš takhle culit. *Poznamená a pak řekne Ash, že by klidně ještě pracoval, až by ony usnuly.* Je jedno, kolik je. Vždyť jsem spal před chvílí s Taysou. To mi stačí. *Koukne na ní trochu zoufale a nakonec nadzvedne obočí.* Nebo jsi snad mluvila s Eastonem? *Zeptá se trochu opatrně, protože u jeho bratra je možné fakt všechno.*

*Pokrčí rameny.* Prý dokáže rozeznat hlasy rodičů a dalších blízkých osob. Někdo tvrdí, že ale nerozumí tomu, co říkáme a někdo zase opak. Takže těžko říct. Ale osobně mi přijde, že tahle ta cácorka nám rozumí až moc dobře a má z nás legraci. *Pobaveně se pousměje na malou, která kulí očkama a pozoruje je střídavě.* Snad ne. *Uchechtne se.* Spíše nad námi bude protáčet očima, odsekávat a podobně. *Řekne věci, které puberťáci často dělávají svým rodičům. Zavře notebook a začne se s ním dohadovat, jestli bude nebo nebude pokračovat v práci a nad jeho slovy potřese hlavou.* Nemluvila. Ale nejsem pitomá a vidím tvoje kruhy pod očima. A vím, že je to kvůli mě, tak abych s necítila špatně by sis mohl odpočinout, ne? *Zkusí to na něj takhle. Chce se s ním zkusit bavit normálně a cítí se docela provinile za to jak se chovala předtím. Nemá o něj nějak přehnanou péči a starosti, ale vypadá fakt hrozně.*

Aspoň je to šťastný dítě. Lepší tohle, než kdyby furt jenom brečela. *Poznamená a pak už plánuje, jak malou očipují, aby v budoucnu věděli, kde je. Vzhledem k tomu, jak je živá takhle malá se můžou její puberty jedině bát. Jako kdyby malá slyšela pak Ashin výčet pubertálního chování pokrčí nos a trochu znechuceně si odfrkne.* Jo, ta nám rozumí. *Zkonstatuje nakonec a pak se s Ash začne trochu dohadovat kvůli práci a noční hodině. Už se chystá něco namítnout, ale i přesto, že s ním dva roky skoro nekomunikovala, ho zná vcelku dobře a na něj to zabere.* Nojo.. *Protočí trochu očima on a vydá se s Taysou k posteli.* Ale já si myslim, že bych mohl klidně na molo jako model, ne? *Zamumlá potchu směrem k malé v jeho náručí a pak jí položí na postel a sám na sebe hodí pyžamo. Když si pak lehne nasměruje Taysu tak, aby nezbírala místo Ash. Nakonec malá skončí tak, že si udělá polštář z jeho ramene a přeci jen konečně zívne.* Myslim, že můžem slavit vítězství. *Promluví šeptem na Ash.*

*Přikývne. V tomhle s ním souhlasí. Sice malá dělá opak toho, co by chtěli, ale aspoň je to takový jejich smíšek a skoro nebrečí, což je rozhodně výhoda. Řekne pár věcí, které bude dělat v pubertě místo usmívání se na ně a koulení očima a po reakci Taysy se uchechtne.* Nee.. ještě máme pár let, než začneš zlatíčko. *Promluví k malé. Zkusí to na něj jinak, aby ho donutila si lehnout. Sice spolu moc nemluvili, ale za ty dva roky stihnete dost věcí o tom druhém člověku jen odpozorovat. Podle toho jak se pořád nabízí, že jí pomůže s prací je jí jasný, že rád pomáhá a je obětavý. Taky nerad přidělává starosti ostatním, takže vždy říká, že je vše v pořádku, i když není. A tak odhadne, že tahle taktika by na něj moha zapůsobit a když skutečně zapůsobí, oddychne si. Lehne si na posel na bok, čelem k Timothymu a hlavně Tayse, která ji chytí za palec, který obejme celou ručičkou. Leží na rameni jejího manžela a zívne. Ještě ji lehce políbí na čelo, než začne zavírat očka a konečně usne.* To ano. *Pousměje se a dívá se pořád na malou.* Tak asi dobrou. *Popřeje mu. Pořád leží tím směrem k nim, protože ji malá pořád drží a ona ji nechce probudit. Chvilku se na ni ještě dívá, než se jí samotné začnou zavírat oči a usne.*

*Pousměje se, když vidí, jak Taysa chytla Ash. Jako kdyby byli skutečná silná rodina a Taysa je doslova spojovala. Pak už jenom pohladí malou po hlavičce a usměje se na Ash.* Dobrou noc. *Popřeje jí. Samotnému se mu chvíli nedaří usnout kvůli výčitkám, že během odpoledne toho neudělal tolik a tolik necvičil. Bez ohledu na to, že byl v posilce od půlnoci do rána. Nakonec se mu ale podaří usnout. Jenom doufá, že jestli se Taysa během noci rozbrečí, neurve mu to ucho.*

*Po chatu s jejími sourozenci se jemně usmívá, i když je lehce nervózní z toho, o čem si s nimi bude povídat. Je asi pravda, že jim o tom svém málem tajemství měla říct, jenže když ona je vždy taková, že kolem sebe ráda roznáší pozitivní energii, nikoliv tu negativní, smutnou. A to, o čem jim dnes řekne, určitě není nic veselého. Ze skříně si vytáhne další dvě deky pro Astrid i Luciena, načež se posadí na postel a sama se do své deky zachumlá. Své blonďaté vlasy má sepnuté do volného drdolu a je oblečená v mikině, která jí je jako šaty. Samozřejmě, že pod tím má kraťasy. Teď jen vyčkává na své sourozence.*

*Tohle ho jen utvrzovalo v tom, že se ještě dlouhou dobu nehodlá ženit, natož zakládat rodinu. Pokud by byla stejně psychicky vyčerpávající, jako ta jeho stávající, nejspíše by mu brzy přeskočilo. Cestou to vezme přes kuchyň, jak slíbil a potká zde Liviu. Jen na ni pokývne a vezme dvě balení zmrzliny, jahodové a čokoládové, lžičky, nějaké tabulky čokolády z kredence a sic odmítla Astrid alkohol, tak pro ni lahev džusu, zatímco on zvolil způli vypitou lahev irské whisky. Je mu celkem jedno, komu ji bere. Sice alkoholu příliš neholduje, ale pokud má vážně přežít Titanic, nezvládne to jinak. Nějaké věci předá Liv, v podpaží totiž ještě nese laptop, na něčem si přeci ten film pustit musí a neví, jak u Astrid, ale on kupodivu ve své komnatě televizi nemá. Ne, že by ji potřeboval, většinou v ní stejně není nic zajímavého. Na sobě má stále společenské kalhoty a košili, nestačil se převléknout. Po chvíli dorazí ke komnatě Astrid a zaklepe. Na rozdíl od Liv si pečlivě nastudoval mapu paláce, zvlášť rozsáhlé křídlo s komnatami, chtěl do té své trefit bez obtíží. Fotografická paměť má své výhody. Vstoupí dovnitř a usměje se směrem k Astrid, která už na ně čeká a udělala útulné hnízdo na královsky velké posteli, kam se bez problémů všichni vlezou.* První pomoc dorazila. Zmrzlina, čokoláda i ten stupidní film. *Povzdechne si teatrálně, aby si byl jistý, že o jeho nechuti k tomhle odpadu obě ví. Rozprostře to na posteli před nimi a sedne si vedle Astrid, předpokládá, že LIvia udělá to samé z druhé strany.*

*Do paláce se po setkání s Eastonem přihnala jako velká tsunami, která by mohla srovnat se zemí všechno, co se jí připlete do cesty. A to jsou momentálně její sourozenci, se kterými teď plánuje zmrzlinový dýchánek. V kuchyni se potká s Lucienem a když vidí, že bere džus, neodolá a vezme k němu i vodku. Minimálně ona jí uvítá. S tím vším se vydá k Astrid a radši se ani nepozastavuje nad tím, že Lucien jde najisto.* /Jasně. Jak by taky mohl pan dokonalý jednou něco nevědět./ *Rýpnutí si tentokrát nechá na příště. Když dojdou k Astrid, dojde jí, že má na sobě pořád zadělanou mikinu od toho, jak spravovala motorku.* Můžu si půjčit nějakou tvojí mikinu nebo triko? Nechci ti to tu zadělat, nestihla jsem se převlíct. *Vysvětlí s menším úsměvem.* Ještě chvíli se navážej do Titanicu a jdeme k bazénu, kde z tebe uděláme Jacka. *Varuje Luciena a všechny přinesené věci položí na postel.* Tak povídej. Jsme velký uši. Lucien doslova, tomu divně odstávaj. Já metafonicky. /Nebo metanonymamicky? Je takhle vůbec to slovo? To je jedno.../ *Pobídne Astrid s milým úsměvem a je zvědavá, co z ní vypadne.*

*Hned jak zaslechne klepání, pustí své sourozence dovnitř.* Díky, jste skvělí. *Rozzáří se při pohledu na tu čokoládu a zmrzlinu. Jenže když si uvědomí, co její bratr vypustil z úst, tak protočí očima.* Ten film není žádná pitomost. Miluji ho i já, ne jen Liv. *S úsměvem na svou sestru mrkne a ukáže ji, kde má mikiny, aby se tedy mohla převléknout. Když si napravo jí sedne i její sestra a popožene jí, aby vyklopila to, co o má na srdci, přestane se usmívat, i když je už vážně pravý čas na to, aby se svěřila.* Víte, jak jsem v šestnácti letech, když jsme se pohádali, nemizela už jen za dětmi do nemocnic, ale i na letiště kvůli tomu, že jsem začala létat? Vlastně jsem někoho poznala, tedy strážce Noaha, nevím, jestli vám to něco říká. To kvůli němu jsem se začala učit pilotství a zamilovala si ten adrenalin. Dokonce jsem kvůli němu obešla rodičův příkaz, abych s létáním přestala. Vím, možná to zní jako klišé, ale.. Já se opravdu zamilovala, naše přátelství trvalo teprve rok a on už měl mé srdce v hrsti. *Zamumlá a hodí si do úst kostičku čokolády, když ji rozbalí, aby se uklidnila.* Postupně nám oboum bylo jasné, že to, co se mezi námi odehrává, není pouhé přátelství.*Ignoruje, že se jí oči zalijí slzami.* Kvůli mé naivitě jsem věřila, že mě miluje tak moc, jako já jeho. Byla jsem kvůli němu ochotná se vzdát titulu. Jen, abych mohla být s ním, což jsem se mu rozhodla před necelým rokem říci, když jsem ho šla překvapit. *Vzlykne.* Načapala jsem ho s jinou při akci a dozvěděla jsem se, že to mezi nimi trvá půl ruku, i když mi ten půl rok předtím vylíčil, jak moc mě miluje. *Ramena ji cukají pod náporem vzlyků a ona k ním zvedne své uplakané oči.* Omlouvám se, že jsem vám to neřekla, nechtěla jsem ukazovat, jak naivní jsem byla a jak jsem jako jediná věřila lásce.

*Neuniklo mu, že Liv vzala i vodku a zacukaly mu nad tím koutky. Alespoň že jsou mentálně naladěni na podobnou vlnu. Raději nekomentuje ani její oděv, přestože z ní táhne odér motorového oleje. Tipl by tak, že se pohybovala někde v garážích, možná se nějaké motorce hrabala v motoru? O téhle její zálibě věděl, a tak mu to přišlo nanejvýš pravděpodobné. Dorazí k Astrid a on si odfrkne nad poznámkou o Jackovi.* Pokud se nemýlím, Jack ale umrzl, neutopil se. *Opraví ji. Jak taky jinak.* /Když už si ze mě chceš utahovat, dělej to aspoň s přesnými fakty./ Moje uši jsou perfektně v pohodě, když tě nemusí poslouchat. *Přece mu neodstávaly. Udusil touhu vztáhnout k nim ruku a zkontrolovat to.* /Možná trochu, ale nemusí dělat, jako bych byl zatracený netopýr./ *Nakonec to nechal plavat, nebyl by to typický sourozenecký večer, pokud se spolu nešpičkovali.* Nerad ti to říkám, Astrid, ale to, že ho máš ráda i ty z něj pořád nedělá dobrý film. *Protočí lehce očima. Chtěl dát Astrid trochu víc času si utřídit myšlenky, ale Liv už z ní nedočkavě tahala, co se děje, tak jen směrem k Astrid nenápadně přisunul mléčnou čokoládu o něco blíž. V jeho očích to byl nejlepší lék na rozjitřené nervy u žen. Pouze kývl na její dotaz a nechal ji pokračovat, vždycky uměl naslouchat, když chtěl.* /Noah./ *Daný strážce se mu vybavil. Stráže v paláci se měnily jen zřídka, pamatoval si obličej a jméno každého z nich, znovu jeho prokletá paměť. Momentálně mohl být daný muž rád, že se nalézá půl světa daleko, jinak by neovládl vztek, který v něm vzklíčil a šel si to s ním vyřídit. Nedal na sobě však rozčilení znát. Souhlasil s ní v tom, že byla naivní, ale Astrid už byla taková. Místo černé ovce rodiny měli bílou ovci, a tou byla právě ona. Když však již sama věděla, že její dětinské pobláznění bylo naivní a nereálné, proč by jí to měl vmést do obličeje? Tak bezcitný rozhodně nebyl. Pouze jí konejšivě položil ruku na koleno a nenápadně Liv naznačil očima, aby nabídla kapesníky a doufal, že si toho všimla.* Nemusíš se za nic omlouvat. *Ujistí ji. Sic si uměl jen těžko poradit s těmihle dívčími hormonálními výlevy, měla jeho plnou podporu. To, že byla naivní neznamená, že se ten kretén musel zachovat... no jako kretén. Palcem jí začal na kůži vykreslovat uklidňující kroužky. V duchu si zaznamenal poznámku, že hned ráno musí zavolat domů a postarat se o to, aby ten strážce dostal padáka. Nesnese ho již nikdy v blízkosti své sestry a upřímně si nevěří, že potkat ho, nijak mu neublíží. Moc dobře si pamatuje, jak mu ujely nervy, když byl mladší a zmlátil toho hokejistu. Jeho sestry byly ty jediné, které si zasloužily jeho ochranu.* Věřit na lásku není špatná věc. Jen ji člověk až moc často vidí v lidech, kterým nepatří. *Zavrtí hlavou.* S takovým chováním si tě stejně nezasloužil. Bude to nějakou dobu bolet. Sníš hodně zmrzliny. A eventuálně na lásku začne zase věřit. *Tomu celkem věřil. Astrid byla příliš velké zlatíčko na to, aby se emocionálně uzavřela jako Livia a on. Volnou rukou opatrně odšrouboval uzávěr whisky a napil se.* Jsi si vážně jistá, že nechceš? *Pozvedne obočí jejím směrem a jen lehce mu škubnou koutky. Ne, že by svou mladší sestru chtěl nějak více podporovat v alkoholismu, ale alkohol měl doopravdy blahodárné účinky na špatné nervy, bolavé srdce a neposlušnou mysl.*

*Na Astrid se vděčně usměje, když jí ukáže, kde má mikiny a rychle si tu svojí převlíkne. Pak už se posadí vedle ní a zakoulí očima po Lucienově opravě.* Na to, že je to tak špatnej film podle tebe, toho o něm víš docela dost. *Uculí se na něj.* Když mě musí poslouchat, tak se radši stáhnou a teprve pak vypadaj v pohodě. Jinak ti při každym kroku povlávají. *Zazubí se na něj, ale pak už toho popichování nechá a zaměří se na Astrid, kterou vybídne, aby jim řekla, co jí trápí. Když slyší to jméno, trochu nakrčí obočí, jak se snaží vybavit obličej, ale nijak moc se jí to nedaří. Ona se jednoduše o jména chlapů nezajímá.* /Jo, ten leteec.. Sakra./ *Dojde jí konečně o kom její sestra mluví. Naštěstí si může oddychnout, že zrovna s ním v posteli nebyla, protože jí přišel až moc vlezlej a nesympatickej. Nejspíš s Astrid stejný vkus mít nebudou. Ze zamyšlení jí probere až divnej pohled Luciena, při kterym vypadá jako opuštěný nakopnutý štěně. Nechápe, co po ní chce, ale když vidí, jak Astrid vzlyká, podá jí kapesníky a obejme jí.* Nemáš se za co omlouvat. Promiň, že jsme si nevšimli dřív. *Stáhne starostlivě obočí. Přeci jen je to její mladší sestřička, měla by se o ní starat.* Já si dam. *Natáhne se po whiskey a prakticky jí bratrovi ukradne, aby se mohla napít.* A teď ty, benjamínku. Na chvíli ti to uleví. *Podá jí flašku do ruky.* A máš právo si vybrat jako první z těch zmrzlin. Klidně se pusť do všech. *Usměje se na ní. V týhle chvíli nedokáže být tou bezcitnou mrchou, za jakou se většinou vydává.*