Komnaty Selekce

*Je vážně ráda, když od něj uslyší, že ji miluje. I když na poprvé to ze sebe dostane strašně rychle, evadí ji to. Tohle od něj chtěla slyšet už dlouho. Po chvilce mu řekne to samé, konečně mu to přiznala nahlas. Myslí to vážně, na nikom ji nikdy nezáleželo víc. Když ji jemně štípne, tak sebou trochu škubne, ale jenom protože to nečekala. Potom se na něj pousměje a ujistí ho, že je vážně všechno v pořádku a nevadí ji to.* Jo, neboj. *Znovu to zopakuje a ujistí ho. Doopravdy ji to nevadí, naopak. Jednou rukou mu zajede pod mikinu. Když přijde o tu svoji a zůstane jenom v podprsence, tak dlouho nečeká a jeho mikinu mu taky pomalu přetáhne přes hlavu . Rukou mu přejede po jeho hrudi. Natáhne se k němu a párkrát ho jemně políbí na krk.*

*Bojí se, že bude dělat něco co se jí nebude líbit, protože to by nechtěl. Chels miluje a chce udělat vše pro to, aby ji bylo pohodlně, do ničeho ji nenutit a aby byla šťastná a nejlíp chce být on tím důvodem, proč je šťastná. Když ji sundá mikinu, skloní se k no a začne ji sypat polibky na hruď. Pak se odtáhne a hlavu nakloní tak, aby ona měla lepší přístup k jeho krku a u toho spokojeně vydechne, přičemž u toho zápasí s rozepínáním podprsenky. Když na to konečně přijde a rozepne to, sundá ji ji, ale ještě se na ni koukne s němou otázkou jestli může a ani tohle ji nevadí.* Jsi krásná. *Vydechne a pak si ji opatrně chytne za boky a položí ji tak, aby ležela a zase se k ní skloní aby ji mohl políbit, tentokrát zase na rty, přičemž ji ruce položí na boky a sklouzne něma níž a zasekne se palcema o její kalhoty.*

*Ujistí ho, že ji to nevadí a může pokračovat. Kdyžtak by mu řekla, ale rozhodně si nemyslí, že to bude potřeba. Je ráda, že je tady momentálně s ním. Nejradši by s ním trávila všechen volný čas. Poslední dobou si připadá vážně šťastná, nikdy snad nebyla šťastnější. Je tak strašně ráda, že se přihlásila do Selekce a teď může být tady. Po tom, co ji sundá mikinu a ona zůstane jenom v podprsence, přetáhne mu i jeho mikinu přes hlavu. Skloní se k němu a párkrát ho políbí na krk, při tom cítí, jak se ji snaží rozepnout podprsenku. Všimne si jeho tázavého pohledu a jenom trochu přikývne, že ji to vážně nevadí.* Přeháníš. *Šeptne s úsměvem na tváři. Nikdy si o sobě nemyslela, že je nějak moc krásná. S jeho pomocí si lehne na postel. Jeho polibek mu hned krátce oplatí. Jakmile ucítí jeho znovu ruce u svých boků, znovu mu rukou zajede do vlasů.*

*Radši se bude ujišťovat pořád a o všem, jestli ji něco nevadí, než aby ji něco vadilo a neřekla to. Takže se na ni znovu koukne a nakrčí obočí.* Vážně kdyby ti cokoliv vadilo, řekni nid to. A budu ti to opakovat... Třeba do konce života. *Pokrčí rameny a zazubí se na ni. Když vidí její přikývnutí, podprsenku ji tedy sundá.* Nepřeháním to, jahůdko. Já nikd nic nepřeháním. Vždycky mluvim upřímně a vážně. *Zamumlá s úsměvem, přičemž zní trošku ochraptěle. Když ji položí tak, aby si lehla, chvíli ji hladí po stehnech, přičemž ji sundá i kalhoty, které odhodí někam na hromadu k ostatním věcem. Poté se skloní lehce k jejímu břichu, kde ji začne sypat další polibky, zatímco jednou rukou si začne rozepínat pásek u svých kalhot, ale pohledem stále sem tam zabloudí k obličeji Chels, která na něho působí dojmem křehké, krásné panenky a chce aby byla spokojená.*

*Rozhodně ji to nevadí a znovu ho ujistí, že je všechno v pořádku. Po jeho slovech se na něj usměje. Přikývne na to, že může pokračovat a nevadí ji to. Kdyby něco, řekla by mu, ale to se stejně nestane. Je ráda, že může být tady a hlavně s ním. Když ji řekne, že je krásná, akorát poví, že přehání. Nikdy si to o sobě zrovna nemyslela. Potom se musí potichu uchechtnout. Líbí se ji, když ji tak osloví. Jakmile ji položí tak, aby ležela, rukama mu znovu zajede do rozcuchaných vlasů. Ani nepostřehne, kam dopadli její džíny a je to vlastně i jedno. Někde se tam na hromadě válí už i jejich ostatní oblečení. Jednou rukou mu přejede po jeho hrudi a potom mu znovu věnuje pár polibků na krk. Z tváře ji úsměv stále nezmizel. Nemůže si nevšimnout, jak stále občas pohledem přejede k jejímu obličeji, ale i její úsměv napovídá, že je všechno v pořádku. Rukama sjede až k jeho kalhotům a pomůže mu je optarně svléknout.*

*Usmívá se na ni a a ni neřeší, že vlasy mu trčí do všech možných stran. Zasype ji polibky na břiše, pak zase přejde na její krk a když ucítí polibky na svém krku, usměje se ještě víc a vydechne. Dívá se na ni očkem aby viděl její výrazy a taky politizaci se od ní nemůže odtrhnout. Když sundá její džíny a i jeho kalhoty jsou pryč, dělí je od sebe jen dva kously prádla, takže to tak dlouho nenechá a její poslední část oblečení, tedy kalhoty, pomalu sundá a také je odhodí na hromadu oblečení, jestli to vůbec hromada je. Spíše je to oblečení rozházené po celé komnata ale toho nezajímá. Zase se k ní skloní a něžně a lehce ji políbí na rty a sundá si mezitím boxerky, protože má pocit, že už to nevydrží. Nic ale nedělá, jen na ni upírá opět tázavý pohled.*

*Znovu mu zajede jednou rukou do rozcuchaných vlasů. Trčí mu snad do všech stran, ale sluší mu to tak. Natáhne se k němu a párkrát ho políbí na krk. Všimne si, že ji stále kontroluje pohledem, ale nevadí ji to, právě že i naopak. Je s ním doopravdy šťastná. Po chvilce skončí její kalhoty někde na zemi mezi ostatním oblečení, které se tam někde taky válí. Dlouho neváhá a rukou mu přejede po hrudi. Po chvilce mu pomůže sundat i jeho kalhoty, které potom taky někam zahodí. Netrvá to dlouho a přijde i o poslední kus svého oblečení. Takže je od sebe nedělí už nic, když on zahodí i svoje boxerky. Všimne si jeho tázavého pohledu, který na ni upře. Potom jenom mírně přikývne, že ji to nevadí, že může pokračovat a znovu mu věnuje pár polibků.*

*Na tváři má celou dobu starostlivý pohled, ale také šťastný úsměv. Ten starostlivý pohled má kvůli tomu, že nechce, aby dělal něco, co by se ji nelíbilo, takže ji i celou dobu očkem pozoruje. Poté ji zbaví dalšího dílu oblečení a sobě si stáhne boxerky, chvíli počká, chce si být jistý, že vážně je spokojená a nevadí ji to. S úsměvem ji polibek oplatí a poté při dlouhém polibku jejich těla opatrně spojí, aby ji neublížil, přičemž ji položí lehce ruku na tu její a palcem ji hladí po hřbetu ruky. Poté se začne pohybovat a semtam se k ní skloní, aby ji mohl věnovat polibky. Když pak po chvíli ucítí, že jde k vrcholu, trochu zrychlí a následně když k tomu dojde, zavzdychá a při polibku ji jemne zatáhne za ret.*

*Po chvilce přijde i o poslední kus oblečení, který se válí někde na zemi. Potom přijde i on o poslední oblečení a už je nic od sebe nedělí. Hned si všimne jeho tázavého pohledu a jenom mírně přikývne, že je v pořádku a může pokračovat. Ujistí ho, že ji to vážně nevadí a je spokojená. Potom mu věnuje i krátký polibek. Když spojí jejich těla, tiše vzdychne jeho jméno. Zezačátku je ji to mírně nepříjemné, protože nikdy předtím to nezažila a trochu se i bála, ale to potom po chvilce přejde. Začne ji to být i příjemné. Všechny polibky mu mezitím oplácí a drží ho za jeho ruku. Stále se usmívá. Když Justice ještě zrychlí, tak znovu potichu zavzdychá a po chvilce i ona dojde ke svému vrcholu.*

*Nikdy by neřekl, že se v selekci dokáže zamilovat, i když mu táta říkal, že u jejich předků to bylo pokaždé jasné a někoho si vybrali, ale měl strach, že si nedokáže vybrat, že tady ani nebude někdo, kdo by ho vystál. A nakonec se našla Chels a teď s ni dokonce leží v posteli bez oblečení. Po chvíli dokonce i spojí jejich těla, ale opatrně, aby si na to zvykla a aby ji neublížil. Zvolna zrychlí v pohybu a když dojde ke svému vrcholu zavzdychá a zatahá ji za ret,. Pak po chvíli zase začne zpomalovat a když pomalu jejich těla rozpojuje, líbne ji na spánek. Následně se udýchaně svalí na bok vedle ní, ale ještě se natáhne pro přikrývku, kterou zakryje ji i sebe a přitiskne si ji k sobě v objetí.* Miluju tě. *Zašeptá a ještě se snaží uklidnit svůj dech.* Líbilo se ti to? *Zeptá se ji opatrně a pak se na ni zase podívá.* Nevadí, když tady dnes zůstanu přes noc? *Usměje se na ni a s otázkou ve tváři naklono hlavu lehce na bok.*

*Jakmile on spojí jejich těla, tak tiše vzdychne jeho jméno. Zezačátku to je pro ni nepříjemné, ale to se po chvilce změní. Až oba dojdou ke svému vrcholu a on jejich těla rozpojí, znovu ho párkrát políbí. Snaží se trochu zklidnit svůj dech a usměje se, když ji obejme. Nikdy by neřekla, že se v Selekci zamiluje. Už od začátku počítala s tím, že hned po prvním vyřazování pojede domů. Sice slyšela, že ostatní si v Selekci vždy někoho našli, přišlo ji to prostě strašně nepravděpodobné. A potom se dokonce korunní princ rozdvojil a byli tu najednou dvojčata. A ona se vážně zamilovala a připadá si nejšťastnější za celý svůj život. Je tak ráda, že se tehdy přihlásila. * Já tebe taky. *Zašeptá s úsměvem na tváři.* Ano, líbilo. *Jemně přikývne, potom mírně pootočí hlavu a trochu nejistě se ho zeptá na to stejné.* Tobě se to líbilo? *Nad jeho další otázkou se usměje ještě víc. Jasně že ji to nebude vadit.* Vůbec ne, budu ráda. *Trochu zavrtí hlavou. Potom se ji už začnou zavírat oči a potichu zívne.* Už jsem vážně unavená. *Řekne a chytne ho za ruku.* Dobrou noc. *Potichu zašeptá, usměje se na něj a hned na to usne v jeho objetí.*

*Jakmile rozpojí jejich těla, čapne po dece, kterou je přikryje a lehne si na bok, aby na ni viděl. Nikdy neměl pocit, jako by se musel dívat na nějakou dívku a nedokázal se od ní odtrhnout, nikdy neměl nijal extra vážně vztahy, protože on to nikdy nebral vážně, ale s Chels je to pro něj jiný, protože ji miluje.* Líbilo se mi to moc. *Ujistí ji a když uslyší jak zívne, usměje se na ni a pohladí ji po vlasech a stisk ruky ji opětuje. Jednu ruku přes ni přehodí v objetí.* Dobrou noc, jahůdko. *Zašeptá a ještě chvíli ji sleduje.* Miluju tě. *Pronese ještě jednou, ale také šepten aby ji neprobudil, načež nakonec s myšlenkami na její vůni takè usne.*

Účastnice Selekce mají komnaty zařízené do světlých barev, většinou růžové či fialové.

*Dneska nějak nemá chuť vycházet z komnaty. Těch pohledů služebnictva a ostatních lidí, kteří jí prakticky nesnáší za to, co udělala Xavierovi, už má plné zuby a docela se nemůže dočkat, až odsud vypadne. I její komorné se na ní docela vykašlali, takže si všechno dělá sama. Je to jako kdyby byla zase doma, kde všechny domácí práce zastávala prakticky sama. Vaří si, uklízí, pere... všechno, co je potřeba. Na snídani dneska tak docela zapomněla a stejně tak na blížící se čas oběda. Už od rána stojí u žehlícího prkna, které si do komnaty tak trošku ukradla spolu se žehličkou a dělá prádlo, které se jí tu za poslední dny nahromadilo. Malíček pravé ruky má stále v ortéze kvůli zlomenině, kterou jí způsobili známí Hunterova otce, takže žehlení není moc pohodlné, ale nevadí jí to. Modřiny už zmizely a z ran na zádech se staly, zatím, fialové jizvy, které snad časem vyblednou a nebudou tolik bít do očí. Dlouhé zrzavé vlasy má smotané v copu, aby se jí nepletly do očí a na sobě má šedé tepláky a obyčejné zelené tričko s krátkým rukávem.*

*Když byl teď králem, měl více práce, než očekával. Často seděl nad papíry, nebylo toho málo, ale nenapadlo ho si na to stěžovat. Byl rád za to, že je teď králem, protože věděl, jak špatně vládl jeho otec. Hned začal zatím přes dálku urovnávat vztahy se zeměmi, s kterými měli jako Rakousko nějaké spory, ať už byly sebemenší. Tím, jak pracoval, pár dní neviděl Pers, ale dnes jí to chtěl vynahradit, chtěl jít za ní a strávit s ní zase pár dnů, práce mohla chvilku počkat. Ráno hned, jak vstal, dodělal poslední papíry, které udělat chtěl a poté, když byl téměř čas oběda, se rozešel za svou láskou, oblečen v černý košili, u které měl pár horních knoflíků rozeplých a v černých kalhotech. Věděl, že bude v komnatě, proto zamířil rovnou tam. Když byl u dveří její komnaty, tiše je otevřel a co nejvíce potichu je za sebou zase zavřel. Následně se zezadu připlížil k Pers, která stála u žehlícího prkna a opatrně ji zezadu objal, zatímco zároveň vzal její drobné ruce do těch svých, aby se nespálila, protože předpokládal, že se ho lekne.* Pro dnešek dost práce, myško. *Pousměje se zamilovaně a své ruce, v kterých drží jemně ty její, ji položí na bříško, načež ji zaboří obličej do krku a nadechne se její vůně.* Tak moc jsi mi chyběla, promiň, že jsem za tebou nepřišel dříve.

*Snaží se nějak natočit ruku, aby jí u toho zlomený prst tak nebolel, ale moc se jí to nedaří. Každopádně je to daleko menší bolest než ta, kterou protrpěla při bičování, takže si nijak nestěžuje. Při mechanické práci přemýšlí nad Hunterem a zároveň u toho aspoň duchu zvládá pokračovat ve vymýšlení další básně, kterou má hned po práci v plánu sepsat do svého bloku. Z komnaty zmizela většina věcí spojených s architekturou. Po rozsudku jí přišla zpráva ze školy, že takovou studentku dále nemohou vzdělávat, protože jim to jako škole kazí pověst, takže jí vyhodili. Učebnice a spoustu rozdělaných projektů mohla tím pádem dát lidem, kteří je potřebovali. Neviděla důvod, proč by si to nechávala. Mámě už se s tím svěřila a ta jí ujistila, že je na ní pyšná, že si šla za svým štěstím a dokázala se takhle zamilovat. Souhlasila s tím, že by odjela po Selekci spolu s ní do Rakouska. Hunterovi to ale ještě neřekla. Nechce mu přidělávat starosti a další věc, co by si teoreticky mohl vyčítat. Nepotřebuje školu k tomu, aby byla šťastná. A už vůbec ne architektonickou, když je jejím přítelem sám král, takže by se tomu stejně nemohla věnovat.* /Spíš by se hodila nějaká škola pro princezny../ *Běží jí hlavou, když jí najednou něčí ruce z ničeho nic obejmou okolo pasu. Lekne se, ale rychle pozná, že se jedná o Huntera. Ještěže jí držel ruce, protože jinak by dost možná žehličku shodila a kdo ví, co by z toho bylo za pohromu. Vydechne, když uslyší jeho hlas a okamžitě se usměje.* Když to neudělám dneska, zítra toho bude daleko víc. *Namítne potichu, ale i tak se o něj opře, když ucítí jeho obličej na svém krku. Natočí lehce hlavu, aby ho mohla políbit do vlasů a pak se pousměje.* To vůbec nevadí, máš svoje povinnosti a já to chápu. *Ujistí ho.* Ale teď mě nech aspoň tu žehličku vypnout, ať to tu nepodpálíme. *Poznamená pobaveně a vymotá ruce z těch jeho, aby žehličku mohla odstavit stranou a vypnout jí a tím si nezničit šaty.*

*Musel teď věnovat dost času práci, ať už chtěl, nebo ne. Věděl, že toho bude za pár dnů zase méně, až se něco vyřeší. Přeci jen je čerstvě král a z počátku je všechno nejsložitější, poté se to zlepší. Stejně tak to bude i u jeho vládnutí. Dnes však, když chvilku před obědem dodělal poslední papíry, se konečně rozhodl navštívit Pers, která mu tolik chyběla. Bylo zvláštní, jak se za pár měsíců změnil. Dříve byl na vše nejraději sám, vypořádal se svými problémy sám, dusil se v nich. A teď má někoho, na koho nedá dopustit, na koho se může spolehnout a komu může říct o své bolesti, nebo může té osobě projevit svou lásku. Cítil se, jako kdyby byl na Pers závislý, věděl, že už si bez ní rozhodně nemůže a ani nechce představit život. Proto se za ní rozejde, jelikož mu její přítomnost už až moc chyběla. Nakonec se k ní opravdu dokázal připlížit a obejmout ji, zároveň i chytit opatrně za ruce, aby kvůli leknutí třeba neshodila žehličku a neublížila by si. Hned, jak jejich ruce položí lehce na její břicho, tak ji zaboří obličej do krku, přičemž se i nadechne její vůně a oznámí ji, že dnes už bylo práce dost.* Zítra tu budu s tebou já a pomůžu ti, abys toho měla méně. *Oznámí ji s úsměvem, když mu řekne, že by toho zítra měla hodně.* Teď ale budu pár dní s tebou, doufám, že ti to nevadí. Před chvilkou jsem dodělal zbylé papíry, tak mám klid, dokud nepřijdou další. *Pohladí ji po hřbetu ruky a s nespokojeným zamručením se odtáhne, když ho odežene s tím, že musí vypnout tu žehličku.* Jak se vlastně máš? Je všechno v pořádku, je prst v pořádku? Nebolí tě moc? *Začne se zajímat o to, jak se má.*

*Stojí si za tím, že by to měla dodělat, protože jinak se to akorát tak nahromadí. Své povinnosti nikdy neodkládala a na tomhle principu fungovala celý život.* Pomůžeš? Tys někdy žehlil nebo pral? *Zeptá se pobaveně a trochu ho tím i popíchne. Nemyslí to zle. Ona zase nikdy neměla na starosti chod celé země, takže s tím by mu zase nemohla pomoct ona. Jejich světy byly tak moc rozdílné, jak to jen šlo a přesto do sebe nějakým způsobem dokonale zapadaly a tvořily jejich malou bublinku štěstí a lásky.* Vážně? To je skvělý. Jasně, že mi nebude vadit, když tu budeš se mnou, neblázni. *Nejradši by byla v jeho přítomnosti pořád. Taky jí hned v očích zasvítí nadšené jiskřičky. Pousměje se, když jí pohladí po hřbetu ruky, ale i tak svoje ruce z těch jeho vymotá, aby mohla vypnout žehličku a dát jí na stranu. Rovnou toho využije, aby šaty na prkně složila a dala je na hromadu k ostatnímu vyžehlenému oblečení. Prkno složí a opře o zeď u skříně, aby tolik nezavazelo. K němu rovnou šoupne i nevyžehlené prádlo a to vyžehlené nechá na židli, aby ho potom nezapomněla uklidit do skříně. Teď se chce ale plně soustředit na svojí společnost v podobně Huntera.* Mám se dobře, když mám tebe. Nic mi nechybí. A jsem v pořádku já i malíček. Nebolí to prakticky vůbec. Příští týden by mi mohli ortézu sundat. *Ujistí ho s úsměvem a u toho omotá ruce okolo jeho krku a stoupne si na špičky, aby si mohla ukrást konečně polibek. Jeho rty jí chyběly.* Jak se máš ty? Je v Rakousku všechno v pořádku? *Zajímá se.*

*Po její otázce se sám trošku pobaveně usměje a poškrábe se na zátylku.* No, vlastně.. Ne. Nikdy jsem nežehlil ani nepral, ale to mi můžeš ukázat, jak se to dělá, naučit mě to a já ti pak můžu pomoct, nemyslíš? *Lehce se zazubí. Nikdy se k praní a žehlení nedostal, tohle za něj dělaly komorné a on si vlastně zvykl, že to nemusí dělat. Ale bylo by fajn, aby začal takové věci dělat taky, rozhodně nechtěl, aby je třeba v Rakousku za něj dělala Pers, kdyby náhodou komorné nemohly. Poté ji však řekne, že teď bude mít čas na to, být pár dnů s ní. Doufá, že už by s ní mohl být do odletu do Rakouska. Avšak nejvíce doufá, že ji to nebude vadit.* Jojo. Jsem rád, že ti to nevadí. Doufám, že s tebou budu moct být už do konce našeho pobytu tady. *Usměje se, avšak poté se odtáhne, i když neochotně, aby mohla Pers vypnout žehličku.* Víš.. Ptala jsi se mamky? Je s tím v pořádku, že byste opustily zemi, kde jste se narodily? *Optá se opatrně a sleduje ji, jak uklízí žehlící prkno, dokud se jí nezeptá, jak se má a jestli ji nebolí prst, který má v ortéze.* Vážně? To jsem moc rád, že už to nebolí. *Zaculí se, když mu spojí ruce za jeho krkem, proto ji obejme kolem pasu, čímž ji trošku nadzvedne, aby se nemusela tolik natahovat. Poté ji zamilovaně polibek oplatí a lehce ho prohloubí.* Mám se dobře, teď skvěle. A v Rakousku už vše dávám dohromady, řekl bych, že je taky v pořádku. *Zastrčí ji pramínek vlasů za ucho.* A co záda? Nebolí tě jizvy?

Zvládnu to, vážně. Máš dost svojí práce, se kterou ti zase nemůžu pomoct já. Takže si nemusíš přidělávat starosti. *Usměje se na něj mile. Nechce, aby se kvůli ní musel učit nějaké nové věci, které vlastně ani nepotřebuje. O něj se starají o komorné, pro které není někdo, koho nenávidí a v Rakousku to snad bude ještě lepší. Může si za to sama, že si proti sobě znepřátelila většinu země, rozhodla se tak a podle toho taky teď žije a nestěžuje si na to nijak. Dělat tyhle práce pro ní bylo dříve na denním pořádku.* To by bylo úžasný. *Rozsvítí se jí oči, když slyší, že by s ní mohl být až do jejich odjezdu odsud. Těší se, až spolu budou v Rakousku. Chce vidět místo, kde vyrůstal a které je pro něj domovem. Pak se dá do uklízení věcí na žehlení, protože hádá, že jí nenechá v tom pokračovat.* Jo, ptala. A už se těší až tě pozná a uvidí něco nového. Celá úplně ožila, když jsem s ní o tom mluvila. Sama tomu moc neumím uvěřit. Od doby, co .. táta umřel, tak nebyla schopná pracovat a vůbec normálně pracovat, takže tohle je něco jako zázrak. Nakonec by jí to mohlo i pomoct. *I když pro ní bude těžký opustit něco, v čem žila celý život, doufá, že se pro ní všechno zlepší. Pousměje se, když ucítí jeho ruce okolo svého pasu a spolupracuje s ním, když prohloubí polibek.* Tak to je dobře. S tebou se Rakousko bude mít skvěle, králi. *Zaculí se pobaveně. Pořád nechápe, čím si ho zasloužila a přijde si oproti němu hrozně maličká. Ať už co se opravdové výšky týká, tak už když jde o jejich postavení, které u ní..prakticky žádné ani neexistuje.* Nebolí, už je to v pořádku. *Ujistí ho s úsměvem a pohladí ho přitom po tváři.*