Komnaty obyvatel paláce

*Je překvapený z toho, že tady Aubree vidí, ale je rád, takže si nemá na co stěžovat. Objetí ji oplatí a když se odtáhnou, taky si ji přejede pohledem, aby se ujistil, že je v pořádku.* Ty si tam nebyla doufám. *Poví starostlivě a i když na ni nevidí žádné zranění, ví že to byla docela drastická podívaná, když to tam bylo vše rozdemolované.* Jo, pomáhali jsme to tam pak i uklízet, prohledali palác, jestli tady náhodou není ještě nějaký rebel a pak ještě hledali lidi v těch sutích, co zbyly ze salu.* V pohodě. *Usměje se na ni a po její otázce se poškrabe na zátylku.* To to jde na mě tolik poznat? *Uchechtne se a pokrčí rameny.* Pustili nás pozdě v noci, ale dá se to považovat za ráno. Spal jsem asi tak hodinu a kousek, protože Bea se rozhodla, že mě nenecha se vyspat. *Uchechtne se a na svou dceru se zašklebí. Poté ji předa s úsměvem Aubree a posadí se na postel.* Spěcháš nebo tady s námi budeš dýl? *Zeptá se ji s menším úsměvem na tváři, který se ještě o něco více rozšíří, když vidí jeho dceru a jeho nejlepší kamarádku spolu.*

*Je ráda, že vidí Camerona, jak je celý a v pořádku. Ví, že díky své práci může riskovat každý den život. Ve dveřích ho obejme, načež vejde do jeho komnaty a s menším úsměvem se rozhlédne.* Nene, nebyla jsem tam. Měla jsem nějakou práci, takže jsem se tomu vyhla. *Pousměje se na znamení, že si nemusí dělat starosti. Přes akci byla v zahradách a poté, když se stal útok, byla rychle v komnatě, i když chtěla nějak pomoci.* Ještě, že vás palác má. *Pousměje se na něj, když řekne, co vše museli udělat.* Možná to skrýváš vážně dobře, ale já tě znám a poznám na tobě, když jsi unavený. *Připomene mu, přičemž se zazubí.* A nechceš si tedy odpočinout teď? *Podívá se na něj s menším úsměvem, ale nedokáže skrýt v hlase starostlivý tón. Po chvilce si od Cama vezme s úsměvem Beu do náruče a pohladí ji po hlavičce.* Po zbytek dne už mám volno, v práci jsem byla ráno. Takže když ti to nebude vadit, chvilku se můžu zdržet. *Pokrčí s úsměvem rameny.*

Ještěže tak. Vypadalo to tam vážně hrozně. Měl jsem o tebe strach, že bys tam někde mezi těmi lidmi v zříceninách byla. *Nakrčí obočí a zavrtí nad tím hlavou. Vážně se bál, že v těch lidech, které pomáhali vyprošťovat z pod kusů sloupů a různých kusů sálu, pozná svoji nejlepší kamarádku. Možná i oroto tam chtěl se vším pomoct, aby se ujistil, že tam není.* Je to naše práce. *Pokrčí rameny s menším úsměvem na tváři.* Já nevím. Bea je dneska nějak moc akční. *Uchechtne se a i když by si chtěl prospat, přece jí svou akční dceru nemůže hodit na krk. Sice ví, jak se ty dvě mají rády, ale taky ví, jak Bea vysává energie během pár minut.* Můžeš se tady zdržet jak dlouho chceš, já budu rád, když tu budeš. *Zazubí se na ni.* Bea se rozhodla, že se z no asi stane závodník v běhu, protože dneska běhala po celé komnatě a pořád není unavená. Až se bojím, je bude po mně. *Zasměje se a pošrabe se na zátylku. Ví, jaký byl z historek a něco málo, nějaký ty útržky si pamatuje do dnes a vážně doufá, že jeho dcera taková nebude.*

Já slyšela jen rány, když jsem běžela kolem sálu do komnaty, nešlo tam vůbec díky prachu vidět. Chtěla jsem nějak pomoci, ale zároveň jsem věděla, že by mně tam nepustili. Jinak jsem v sále vůbec nebyla. *Pousměje se. Opravdu měla velké nutkání pomoci, protože ona celkově pomáhá ráda všem, když to jde. Na to, že je to jejich péče jen s úsměvem přikývne. Je ráda, že dělá něco, co ho tolik baví, i když tím často riskuje svůj vlastní život.* Třeba usne večer dříve, určitě se také unaví. Nejspíše se jen příliš dobře vyspala. *Usměje se pobaveně.* Vážně, kdybys nezvládl být déle vzhůru, řekni mi. *Když tu teď je, může se kdyžtak alespoň na chvilku prospat.* Tak jo, děkuji. V komnatě bych se asi unudila k smrti. *Zazubení se mu oplatí.* Tak malá závodnice, jo? *Sáhne Bee na nosánek a usměje se, načež se podívá zpět na Cama.* Kdyby vážně byla tolik neúnavná jako ty, víš, že ti kdykoliv můžu pomoct. *Pokrčí zlehka rameny a s menším úsměvem přejde blíže k jeho posteli, přičemž stále hladí Beu po hlavičce.*

Rozhodně by tw tam nepustili. Ani já bych tě tam nepustil. *Poví s nakrčeným obočím, protože se mu nelíbí představa toho, že by ji tam měl někde vidět.* Jo, jí nevzbudily ani ty rány. Jen se párkrát přelehla na jinou polohu, něco zamumlala a spala dál. *Zasměje se a pobaveně zavrtí hlavou nad svou dcerou.* Dobře. *Usměje se na ni, přičemž zaboří obličej do ruky, aby neviděla, jak zíve. Usměje se snad ještě víc co to jde, když vidí, jak ubree na Beu mluví. Pak ho napadne jedna otázla a doufá, že to není nějak moc osobní.* Bree? Neuvažovala si někdy o svých dětech? Že by sis pořídila vlastní, když ti to s němi tolik jde? *Zeptá se jí opatrně.* Promiň, jestli je to nějaký osobní. *Dořekne ještě omluvně, načež se pak usměje, když vidí, jak přejde blíž.* Můžeš si klidně sednou za mnou. *Zasměje se pobaveně a rukou poklepe na volné místo na posteli.*

Já vím, je mi to úplně jasné. Jako zahradnice bych toho asi stejně moc nezmohla. *Pobaveně se usměje a mávne lehce rukou.* Fakt? Takovýhle spánek bych chtěla taky. *Zasměje se s ním a poté se vděčně usměje, když s ní souhlasí o tom, že ji řekne, kdyby byl opravdu unavený. I když si myslí, že nic neřekne. Následně promluví i na Beu, ale poté se podívá zpátky na Camerona, když se jí zeptá na tu otázku. Chvilku mlčí, ale když ji nabídne, aby se posadila k němu, s pousmáním tak udělá a Beu opatrně posadí mezi ně.* Já nad tím přemýšlela. *Přizná, načež se zády opře o čelo postele.* Jenže děti mít nemůžu, řekla mi to sama doktorka. *Podívá se na své ruce, jako kdyby najednou byly strašně zajímavé.* Proto tak ráda Beu hlídám, ale samozřejmě i kvůli tomu, že ti ráda pomáhám. *Zastrčí si pramínek vlasů za ucho.* Ale jak jsem psala, kdybych to přeháněla, řekni mi.

Určitě něco jo, ale bylo to tam nebezpečný, takže bych tě tam nepustil ani kdyby si byla doktorka. *Pokrčí rameny a pousměje se na ni. Poté mu to neda a když vidí, jak mile se chová k Bee, musí se zeptat, proč nema vlastní děti. Starostlivě ji sleduje i během to, co se jde posadot vedle k němu. Jakmile konečně uslyší odpověď, překvapeně se na ni koukne a stejně překvapeně vydechne.* Bree. *Hlesne a natáhne se k ní, aby ji mohl obejmout.* To mi je líto. Vážně není nějaká šance, že bys je mít mohla? *Zeptá se jí starostlivě a poté mu pohled padne na Beu. Nepřijde mu fér, že on, který dítě nechtěl a nečekal ho, navíc když mama Bey odešla, dítě má a tak tak milý, nevinný a láskyplný člověk jako je Aubree ani mít děti nemůže.* Nepřeháníš to. Ja jsem rád, že tu jsi a i ta uličnice je ráda, že se jí věnuješ. *Usměje se na ni povzbudivě. Poté znovu zívne a rukama si promne obličej.* Vážně by ti nevadilo, kdybych si zdříml? *Zamumlá už skoro v polospánku. Ještě na Aubree upře pohled.* Mám tě neskutečně rád, Aubree. *Usměje se na ni, přičemž se opře o čelo postele a vytuhne úplně a začne spokojeně oddechovat ze spánku.*

*včera po té akci zamířil s Noorou do jeho komnaty, kde strávili společně celou noc. Probudil se před chvílí s ní ve své náruči a připadal si, že víc šťastný už být nemůže. Po delší době se zase pořádně vyspal. Nechce jí budit, a tak jen leží a kouká do stropu. Jeho komnata se plná papírů a nepořádku, kvůli jeho práci a taky to není zrovna pořádkumilovný člověk, takže na to nijak nehledí. Zajímá ho jen dívka, která je tu s ním.*

*Ze včerejší akce společně s Kadenem opravdu odešla do jeho komnaty, byla vážně ráda za to, že mohla být s ním. Navíc usínat v jeho náruči byl ten nejlepší pocit, který při usínání mohla pociťovat. Večer se k němu přitulila a téměř se v jeho náruči ztratila, přičemž spala vážně neuvěřitelně klidně. Z toho, jak je Kaden potichu si nevšimne, že je vzhůru a tak ještě pár minutek spí, než své oči otevře. Krátce se rozhlédne, načež se zářivě a zároveň rozespale usměje, chvíli se bála, že to všechno byl jen sen.* Dobré ráno. *Podívá se na něj a usměje se.* Vyspal jsi se dobře? *Zeptá se ho s úsměvem.*

*probudil se před pár minutami a nechce Nooru budit, takže jen leží a užívá si toho pocitu, že může být s ní. Nedokáže si představit, že by musel odjet do Austrálie bez ní. Neví, jak má bez ní být. Když se Noora probudí, usměje se na ní, stále trochu ospale, ale šťastně.* Dobré ráno. *Pohladí ji po tváři.* Lépe než kdy dřív.*řekne popravdě. Moc toho poslední dobou nenaspal, díky starostem o Daesyn, práci a samozřejmě výčitek svědomí, které ho doprovází všude.* Ty ses dobře vyspala? *Oplatí ji otázku.* Jdeš dneska do práce? *Upřímně doufá že ne, protože on plánuje strávit většinu dne v posteli a rozhodně tam nechce být sám.*

*O tom, že se zruší Kadenovo zasnoubení, se jí mohlo zdát od té doby, co si přiznala, že k němu cítí opravdu něco více. Proto jakmile ji včera na plese řekl, jak jí miluje a že je jeho zasnoubení skoro zrušené, nemohla být šťastnější. Dávalo ji to jistou naději. Jakmile otevřela oči, bleskově se rozhlédla, aby se ujistila, že se jen neprobudila z krásného snu. Naštěstí to byla realita. Usmála se na Kadena a popřála mu dobré ráno. Lehce ho pohladila po ruce, kterou jí pohladil po tváři.* To jsem ráda. *Byla vážně ráda, že se vyspal dobře, jelikož ji stále přišlo, že jinak moc dobře nespí.* Nejlépe. Takhle dobře jsem se vyspala naposledy, když jsem byli v tom klubu, společně. *Upřímně se usměje, načež zavrtí hlavou.* Dnes nikam nejdu, až zítra. Takže.. *Zazubí se, nemívá to moc často, ale dnes neměla chuť dělat nic jiného, než být s ním a nic nedělat.*

*když se Noora probudila, objevil se mu na tváři šťastný a stále trochu ospalý úsměv. Od dneška už nechce nic jiného, než usínat a budit se takhle s ní. Nedokáže si představit, co by dělal, kdyby musel odjet do Austrálie sám. Usměje se na ní snad ještě více, pokud je to tedy možně, když ho pohladí po ruce.* To už je dost dávno *řekne a když si na tu noc vzpomene, usměje se.* Jsem rád, že ses vyspala.* řekne to samé co řekla předtím ona jemu.* Takže můžeme strávit celý den v posteli nic neděláním? *doplní její větu a povytáhne jedno obočí.* Fakt tam musíš i zítra? *Nejraději by takhle strávil klidně celý zbytek života, takže se mu rozhodně nelíbí, že už zítra musí do práce.*

*Když se usmíval on, musela se usmívat taky, jinak to nešlo. Ví, že ode dneška bude už mít problém usínat sama, protože usínání s ním bylo mnohem lepší a nedalo se to s tím ani porovnávat. Poté se ujistí, zdali se vyspal dobře a sama mu to také potvrdí. Takhle dobře se jí zkrátka spalo jenom s ním.* Ano, to je. *Zamyslí se nad tím a dá mu s úsměvem za pravdu.* Ano, předně tohle to znamená. A kupodivu mi to vůbec nevadí a jsem ráda. *Zaculí se a da ruce nad hlavu, čímž se trošku protáhne. Nad jeho další otázkou lehce vyšpulí spodní ret a přikývne.* Ale jdu až na noční, takže do práce jdu v sedm. *Mělo to své plus, i mínus. Zítra, kdyby chtěl tak s ním může strávit celý den, ale večer s ním nebude usínat a nebude se vedle něj probouzet. Maximálně, že by hned po práci přišla a lehla si k němu.*

*oba dva řeknou, že se jim spalo lépe než kdy za poslední dobu. Pak narazí na tu noc v baru, kterou strávili společně. Připadá mu to vážně dávno, protože se od té doby stalo tolik věcí a tolik se toho změnilo.* Myslíš na to někdy? *zeptá se jí, protože on na to myslí vesměs pořád.* Tobě že to nevadí? Kdo jsi a co jsi udělala s tou Noorou, která by nejraději pořád něco dělala? *řekne s dávkou pobavená v hlase.* A nemůžeš si vzít volno? *zeptá se a trochu nespokojeně vystrčí spodní ret, protože tu nechce být sám.*

*Upřímně není den, kdy by nemyslela na tu jejich společnou noc. Tahle událost mezi nimi se jí dokonce vracela i ve snech.* Lepší otázka by byla, jestli na to někdy nemyslím. *Usmála se upřímně a prsty lehce zavádí o ty jeho. Poté mu řekne, že má dnes celý den volno a po jeho poznámce se upřímně zasměje.* Já naprosto nic. To ty, protože poslední dobou bych nejraději byla celé dny jen s tebou. *Vysvětlí mu s úsměvem, načež ho lehce líbne na spodní ret, když ho vystrčí.* Volno si vzít nemůžu, pokud nejsem nemocná. Jinak jít musím, večer na ošetřovně vždy je méně pracovníků. *Odhrne mu vlasy z čela.*

*uchechtne se, když upraví jeho otázku. V jeho případě by asi byly obě dvě otázky zbytečné.* Takže na to myslíš furt.. jsi zvrhlejší, než se zdáš. *Popíchne ji a pobaveně se usměje. Když se jejich ruce lehce dotknou, proplete si s ní prsty.* Takže tě kazím?*zeptá se a uchechtne se. Nevadí mu to.. klidně takhle stráví zbytek života. Když ho políbí na spodní ret pousměje se a dá jí pramínek vlasů za ucho, načež si omotá ruce kolem jejího pasu.* A co předstírat, že jsi nemocná? Nebo.. moc zaneprázdněná něčím jiným a lepším? *Zeptá se s povytaženým obočím a políbí ji.* Nikoho přeci nezabije, když tam jeden večer nebudeš. *Zamumlá mezi polibky a začne jí líbat i na krku, kde ji zanechá několik značek, aby každý viděl, že teď už je jeho.*

*Po jeho popíchnutí se zatváří pobaveně a zároveň dotčeně, což samozřejmě hraje.* Ale takhle to nemyslím.. Nebo myslím, ale.. Chápeš. Bylo to s tebou, byla to naše chvilka a pro mě to bylo poprvé a dokonalé. *Začne blekotat, ale poté raději zmlkne a jen se zasměje, aby z ní nevypadla nějaká blbost. Usměje se na něj, když proplete jejich prsty a pohladí ho palcem po hřbetu ruky.* Já nevím, to si přeber po svém. Ale takhle se cítim lépe. *Řekne upřímně a pousměje se, když ji zastrčí pramínek vlasů za ucho, přičemž se mu dívá do očí. Jakmile ji obejme kolem pasu, přisune se k němu ještě blíže. Tak, že by se mezi ně nevešel ani papír.* Vlastně bych to mohla zkusit. *Usměje se do polibku, který mu začne hned oplácet. V momentě, kdy ucítí jeho rty na svém krku, zakloní hlavu, aby měl lepší přístup a tiše vzdychne.*

*popíchne ji a pobaveně se zasměje, když začne mluvit něco nesmyslného. Přijde mu to roztomilé a zábavné.* Bylo to dokonalé. /A mohlo by to být ještě lepší, kdybych nebyl idiot a vzal tě na nějaký hezký místo a pak se k tobě choval lépe../*proběhne mu hlavou, ale nechce to kazit, a tak to nahlas neříká a proplete si s ní prsty.* takže tě budu kazit dál. *Zazubí se na ní jako andílek a zastrčí jí pramínek vlasů za ucho. Poté si ji přitáhne ještě blíže, takže mezi nimi už není žádný prostor. Pak ji začne přemlouvat, aby si vzala volno z práce i zítra večer, přičemž ji líbá a sjede až k jejímu krku.* To bylo jednodušší přemlouvání, než jsem si myslel. *Zamumlá a uchechtne se, načež se vrátí zpět k jejím rtům, kde ji opět políbí. Pak ji překulí tak, aby byla nad ním.* Miluju tě. *Řekne a koukne jí zamilovaně do očí.*

*Po jeho popíchnutí se snaží nějak obhájit, ale stejně to se jí moc nepovede, jelikož začne blekotat jedno slovo za za druhým a ve finále její slova nedávají až takový smysl, jak měla v plánu, čemuž se i Kaden zasměje. Nad jeho slovy se však usměje a přikývne, je ráda, že to berou a cítí stejně. Pohladí ho po ruce, s kterou si propletli prsty, načež se lehce zazubí.* Když to budeš ty. *Zazubí se a pobaveně se dívá na jeho výraz, když se tváří jako naprostý andílek. Následně se k němu přitiskne tak, aby je nedělil žádný kousek místa. Když ji začne přemlouvat, téměř neprotestuje, jelikož ji až moc rozptýlily jeho rty na jejím krku.* Nediv se mi. *Vydechne a když ji opět políbí, neváhá a lehce polibek prohloubí. Když ji překulí, sama se mu podívá do očí a její pohled je plný lásky, zamilovanosti a něhy.* Já tebe více. *Položí mu ruku na tvář se zaculením.*

*popichuje ji a zasměje se, když se do toho Noora zamotá. Rád ji přivádí do rozpaků, protože mu přijde roztomilé, jak se vždycky zamotá do toho, co říká nebo zčervená.* Budu to jenom já. *Nedokáže si ji představit s někým jiným. Vždycky ho to okamžitě vytočí. Jasně, lásku si vyznali celkem nedávno, ale už dost dlouho to mezi nimi bylo. Poté si ji k sobě ještě více přitiskne a po chvilce ji začne líbat a na krku ji zanechá několik značek. Jeho "plán" jak ji přemluvit, aby se z práce nějak vymluvila, vyšel skvěle. Opět ji políbí na rty a když polibek prohloubí, spolupracuje s ní a rukou ji vjede do vlasů. Poté ji překulí nad sebe a řekne, že jí miluje.* Tak to ne, já tebe více a ani se se mnou nedohaduj.*rovnou to utne a políbí jí do dlaně.* Pojedeš teď ještě někdy za tetou? *Zeptá se po chvilce. Je rád, že už je její teta relativně v pořádku a pokud by za ní chtěla jet, tentokrát by už vážně jel rád s ní.*

Kaden ji dostával do rozpaků pravidelně a vždycky buďto zčervená, nebo začne říkat naprosté hlouposti. Teď to byl ten druhý případ, který byl ještě trapnější, ale Kaden se tomu naštěstí zasmál.* Vždycky. *Přikývne s úsměvem, sama si nedokáže představit jak sebe, tak Kadena s nějakou jinou. Raději na to ani nemyslí, protože jakmile si ho představí s nějakou dokonalou princeznou, zabolí ji na hrudi. Po chvíli je na něm natisknutá, s jeho rty na svém krku. Znamínka, která ji tam zanechal nevidí, ale bylo jí jasné, že jí nějaká udělal. Nevadilo ji to. Tímto ji i přemluvil, protože když byl tolik blízko ní, nemohla vzdorovat. Následně prohloubí další jejich polibek, pohladí ho po tváři a nechá ho, aby ji překulil nad sebe. Opatrně si na něj obkročmo sedne a podívá se mu do očí, z kterých září tolik emocí a vyjádří si i city.* Tak kompromis, oba stejně, ano? *Zvedne s úsměvem obočí a dívá se mu buďto do očí, nebo si pečlivě prohlíží jeho tvář. Šťastné se usměje, když ji políbí do dlaně.* Ještě ji pojedu zkontrolovat, jak se hojí. Měla hodně zlomenin, který ji ze začátku překážely i v dýchání. *Pousměje se, načež se na něj podívá a nakloní hlavu do strany.* Nechtěl bys jet tedy se mnou, prosím? Chtěla bych, abyste se poznali. *Zeptá se ho rychle, protože už nechce nikam jezdit bez něho. Navíc, opravdu by byla ráda, kdyby její tetu poznal.*

*nedokáže si jí představit s někým jiným. Pokaždé ho tahle představa naštve. Což jde ostatně poznat vzhledem k tomu, jak zareagoval na ošetřovně jen na to, že se jí někdo dotknul.* Přesně tak, princezno. *Potvrdí její slova a zamilovaně se na ní usměje. Poté už ji tak nějak donutí k tomu, aby se nakonec nějak pokusila vymluvit z práce a přitom jí zanechá na krku několik značek. Po dalším polibku si jí překulí nad sebe, což je asi o trochu pohodlnější. Malém se začnou dohadovat, kdo koho miluje více, ale tuhle debatu utne dříve, než stihne pořádně začít a nakonec Noora navrhne kompromis.* Tak fajn. *Souhlasí s ní a políbí jí do dlaně. Poté se zeptá na její tetu.* To mě mrzí. *Řekne upřímně. Asi nikdy nezapomene na ten pohled Nooru v baru, kde mu přišla tolik smutná. Opravdu ho mrzí, co se stalo její tetě.* Samozřejmě, rád pojedu. *Pousměje se na ní. Má trochu obavy z toho, aby udělal na její tetu aspoň trošku dojem, ale i tak chce jet rozhodně s ní a být tady pro ní.*

*Věděla, že oboum vadila ta představa, druhého s někým jiným. Měli to takhle nejspíše od té jejich společné noci. Věděli toho o sobě hodně, přestože spoustu věcí v sobě drželi nějakou tu dobu, dokud to při poslední jejich návštěvě klubu a při včerejší akci neprasklo. Teď už si nemuseli nic vyvracet, potlačovat to a normálně si o tom nahlas povídali, což bylo úžasné.* Princezno.. *Zopakuje tiše se zamilovaným úsměvem, když ji tak osloví. Jehi přezdívky se jí vždycky líbily, všechny. Poté se přesunou k líbání, kdy jí Kaden udělá na krku nějaká znamínka. Jenže po chvilce už je ona nad ním, protože tak to je určitě pro oba pohodlnější. Skoro se vrhnou do hádky s tím, jak kdo koho více miluje, ale raději nabídne kompromis, jelikož ví, že díky tomu, jak jsou oba trvdohlavý, by se hádali dlouho.* Děkuji. *Pousměje se a lehce přikývne, ale po chvilce opět září.* Teta si tě strašně oblíbí, zamiluje si tě. *Skloní se k němu a dá mu pusu na tvář.* Já ani nevím, jak ti poděkovat.. To, jak mě podporuješ a dáváš mi najevo, že tu jsi pro mě, pro mě znamená hrozně moc.. Vážně, děkuji. *Vděčně se na něj usměje.*

*mají takovou tu menší " zamilovanou chvilku", při které jí řekne princezno. Je mu jedno, jestli má nějaký titul nebo ne. Pro něj to princezna je.* Jsi moje princezna. *zamilovaně se na ní usměje. Poté už skončí natisknutí těsně na sobě a líbají se. Je rád, že Noora do práce nepůjde a úplně si není jistý, kdy jí do práce pustí. Teď když jí konečně má, nechce být bez ní. Málem se strhne hádka na téma, do koho miluje více jako v nějakém přehnaně romantickém filmu, ale nakonec se shodnou na kompromisu, což je dobře, jinak by se hádali ještě minimálně celý den.* Není za co. *pousměje se.* Vážně si to myslíš? *zeptá se trochu nervózně, protože opravdu doufá, že udělá na její tetu aspoň trochu dojem, ale má z toho obavy.* Nemáš za co děkovat, chci tu být pro tebe a vždycky tě podržet, rozveselit a prožít s tebou všechno. Vždycky tu budu pro tebe. *celou dobu se jí dívá do očí a poté jí s láskou políbí.*

*Hrozně se jí líbí, jak se na ní Kaden dívá. Dívá se na ní, jako kdyby byla výjimečná a to jí stále dohání k tomu, aby se usmívala.* Jenom tvoje. *Usměje se, jakmile ji řekne princezno, načež to netrvá dlouho a jsou k sobě natisknutí opět tak, že by se mezi ně nic nevešlo. Je ráda, že dnes nikam nemusí a může být jen a pouze s ním. Způsob, jakým se cítí s ním, je zkrátka nevynahraditelný. Vážně nečekala, že by někdy mohla být tak moc zamilovaná, jako je právě teď. Koukala se na to ve filmech a teď se tak cítila i ona. Jako kdyby nestála nohama pevně na zemi a jen volně poletovala. Skoro se mezi nimi strhne ta zamilovaná hádka o tom, kdo koho miluje více. Nejraději by mu dál dokazovala, jak veliká její láska k němu je, ale s takovou by se jen tak od hádky nedostali.* Nemyslím, já to vím. *Vezme si jeho ruce lehce do rukou a políbí ho na klouby.* Teta bude ráda, že jsem si někoho našla. No a zalíbil ses jí už jen z vyprávění, takže to vím stoprocentně, že si tě zamiluje. *Zaculí se, načež mu poděkuje za to, jak tu pro ní stále je a jak jí pomáhá. Při jeho slovech se culí, dokud ji nepolíbí.* Nápodobně. *Vydechne mu tiše do rtů a zlehka polibek prohloubí.*