Výhled z paláce na měst - 7. ročník

*Nadýchat se čerstvého vzduchu je něco, co mu teď přijde i docela vhod. Nejradši by to zakempil v posilovně u boxovacího pytle nebo někde u vody na surfu, ale vzhledem k doporučení doktorů se chce šetřit, aby to s ním neseklo a on nepřidělal ostatním starosti. Ztratí se v myšlenkách a vzpomínkách na svůj předešlý život v ghettu. Jeho priority zůstaly stejné - rodina a Ava, ale okolnosti se změnily jak jen mohly. A stejně tak i jeho názory na královskou rodinu a spoustu dalších věcí. Párkrát zamrká, když se vedle něj objeví Ava, aby se vrátil do přítomnosti a pousměje se na ní.* S tím si nedělej starosti, zlato. *Líbne jí jemně na čelo. Nechce jí lhát, proto to taky rovnou nepopře, ale zase nechce, aby se kvůli němu trápila i ona.* Jak se máš? *Chytne jí za ruku a palcem jí na hřbet začne kreslit kroužky. O tom, jak je pořád trochu mimo svědčí i dost zpomalené reflexy, díky kterým si nejdříve vůbec nevšiml jí a teď si ani nevšimne té krabice.*

*Lehce nakloní hlavu a pozvedne obočí, aby mu dala najevo, že to z něj stejně brzy vymámí, avšak svůj pohled neudrží dlouho, protože se jí zeptá, na otázku, kterou vlastně chtěla nakousnout ona, aby se tak dostala ke krabici, co položila vedle sebe. Není vůbec těžké z Austina číst a ví, že se mu něco honí hlavou. Ráda by věděla co, ale dnes není vhodná chvíle. Ne teď. Teď se totiž musí vypovídat z toho, co ji dlouho trápí a sužuje ve velmi příjemné společnosti toaletní mísy a prášků pro podporu miminka. ,,Co přesně myslíš pod otázkou jak se mám? V jakém směru?" Dobře, dobře... Nečekala, že se jí zeptá, s tím měla začít ona. Měla připravený proslov a odpověď na otázku 'jak se máš' v něm bohužel nebyla. V tu chvíli z nervozity stěží našla odpověď, na tak primitivní otázku. ,, No vlastně... Pokud jde o dění, když jsi tu nebyl přítomen, stalo se hodně zajímavých a komplikovaných věcí. Například jsem málem rozbila dveře, když jsem z nějakého důvodu špatně zavírala. " to nebylo nic neobvyklého, Avě se takové věci stávaly často v té nejvíc nevhodné chvíli. Zákon schválnosti, co nadělá. ,, A taky jsem ti připravila dárek. Ke dni otců." Austin se zdál celkem mimo, proto doufala, že ho hned netrkne, že je den otců až v červnu. Koneckonců nejde o příliš slavný svátek, ani nemusí vědět, kdy je.
A že žádné děti nemají... ZATÍM... Mu taky nemusí hned dojít, když se právě nachází ve svých myšlenkách. Možná to nebyla nejlepší chvíle, ale dřív nebo později by na to přišel stejně úplně sám. Pomale zvedne krabici a položí mu ji na klín.*

*Z jejího výrazu je mu jasné, že nějaký výslech přijde. Ale stejně to nemění nic na tom, že jí nechce stresovat tím, že by řekl pravdu.* Neboj se, vážně. *Pousměje se na ní a palcem jí pohladí po tváři. Pak se jí zeptá, jak se má. Možná jde o obyčejnou konverzační otázku, ale její odpověď skutečně zajímá.* No.. Celkově. Prostě jak ti je, jak se cítíš, co se ti honí hlavou, jak se ti tu líbí a tak.. *Pokrčí rameny, protože na tom neviděl nic složitého, na co by bylo těžké odpovědět.* Rozbila dveře? Nestalo se ti něco? *Zeptá se starostlivě, protože jako vždy myslí první na její bezpečí. Dveře se dají spravit nebo nahradit kdykoliv, ale u člověka to tak těžké není. On sám o tom teď dost ví po útoku medvěda, kdy má na hrudi tři obrovský jizvy a možná už nikdy nepohne malíčkem, což mu trochu komplikuje oblíbené vrhání nožů.* Ke dni otců? *Zeptá se překvapeně a pak mu pobaveně zacukají koutky.* Ale no tak, já bych na tátu nezapomněl a něco mu i sám koupil. *Řekne pobaveně, protože si myslí, že ten dárek je pro Jace, aby sám nezapomněl a Ava si pojistila, že se pak nebude cítit blbě. Překvapeně povytáhne obočí, když uvidí krabici.* Tys to i zabalila. Jsi skvělá. *Políbí jí rychle na spánek a pak povytáhne obočí.* Co v tom je? Ať aspoň vim, co mu budu dávat. *Zeptá se zvědavě.*

*Usměje se, jakmile se Austin zeptá, jestli se jí něco nestalo. Kromě obrovského poklesu hrdosti na dno, když se koukala na ostatní s tázavým pohledem, co udělala blbě s klikou v ruce, byla naprosto v pořádku. Až na tu hrdost, ta vážně klesla nízko.,, Nene, nic se mi nestalo. Jen jsem nějak špatně zatáhla a když mi najednou nešly zavřít, urvala jsem kliku. " Zvedne ruku, kterou symbolizuje držení kliky v dlani. Když se jí dostane vděku za dárek, který má být určen otci Austina, jak si on myslí, neudrží uchechtnutí.,, Víš Andílku, ten dárek máš rozbalit vlastně ty. Podívej se dovnitř a zjistíš, jak to myslím. Určitě se ti bude líbit. Doufám. Jace dostane dárek jindy a vlastně mu přeji, aby nedostal infarkt z té radosti, která by na něj čekala. No... Prostě to rozbal a uvidíš sám. " Aspoň, že Austin neví, kdy den otců je. Čekala všechno, ale ne, že si bude myslet, že ten dárek pro něj zabalila, aby ho pak dal jeho otci. Schopná by toho možná byla, ale to je už pro jinou kapitolu jejich příběhu. *

*Uchechtne se, když si jí představí, jak urvala kliku. Nebylo to poprvé a určitě ani naposledy. Ohledně šikovnosti své přítelkyně si nedělá žádné iluze a moc dobře jí zná. Pak už si všimne tý krabice, když mu přistane na klíně a když slyší o dárku ke dni otců, přeloží si to tak, že Ava si pojistila jeho zapomnětlivost a postarala se o to, aby nezapomněl na den otců a něco měl pro Jace. Překvapí ho, když slyší, že je to pro něj, protože vůbec nechápe, o co jde.* Tak..dobře. *Zareaguje trochu váhavě a dá se do rozbalování dárku, i když mu trvá docela dlouho se dostat ke konkrétní krabici.* Trochu se bojim. *Uchechtne se a krabici otevře. Nakrčí nechápavě obočí, když jako první uvidí spoustu vaty a nakonec jí začne opatrně rukama vatu odhrne. Zarazí se, když uvidí dětský obleček, který z krabice pak zvedne do vzduchu a tázavě se podívá na Avu, jestli mu to nějak vysvětlí.*

*Věta 'Trochu se bojím. ' ji ani trochu nezvedla sebevědomí. Ani jeho výraz, když dárek rozbaloval a následně odkryl kus vaty, nebyl nejuspokojivější. Austin to nedělal naschvál, aby se začala obávat, přesto ji zavalila obrovská vlna otázek ve vnitřním záchvatu paniky. Co když žádný dítě nechce a naštve se? Ale to by vlastně tak úplně její vina nebyla, že ano? Ale mohla potratit, proč to neudělala radši když mohla? Nebo proč nepřišla jindy, teď nevypadá štěstím bez sebe a ona ho ještě takhle dorazí. Povzdechne.,, Tohle, Andílku, je obleček pro juniora. A je to medvídek, protože je to takové neutrální zvíře, do kterého může být oblečena holčička i chlapeček. " vysvětlí jako malému pětiletému dítěti, když se na ní podívá tázavým pohledem. ,, Jasně, mohla jsem sehnat i jiné zvířátko, pokud nemáš rád medvídky. Třeba kočičku, sloníka, nebo králíčka, to je taky moc roztomilé. Jenže tenhle se mi moc líbil. " Z nervozity si začne hrát s vlasy, vyloženě za ně tahat. ,, Ten dárek vážně není pro Jace a nechci vidět jeho výraz, až tohle zjistí." To bude fiasko. Jasně řekli, že žádné dítě dlouho nebude a netrvá dlouho a je to tady. Pokud nedostane infarkt Austin, Jace určitě. Jak to tak vypadá, doktoři dnes budou mít napilno. *

*Zatěká pohledem od krabice k Avě. Když uvidí její trochu pohaslý výraz, trochu se zarazí.* Promiň, nemyslel jsem to zle. Jenom vím, že občas dokážeš být trochu šílená. *Zacukají mu mírně koutky rtů. Mělo to být jen nevinné popíchnutí, kterým jí chtěl zvednout náladu. Pak už dorozbalí to překvapení a vykulí oči a tázavě se podívá na Avu. Moc dobře ví, co to je. Ale nechápe úplně, co to znamená. Nebo spíš to chce slyšet od ní a ne si to jen domýšlet.* Medvídek. *Zopakuje po ní a párkrát kývne hlavou.* Je...je nádhernej. *Ujistí jí, že zvířátko vybrala krásný. Docela mu to přijde vtipné potom, co jeho samotného medvěd napadl.* Takže... Takže my budeme mít dítě? *Zeptá se pro ujištění, jestli to správně pochopil a u toho sjede pohledem k jejímu břichu.* Až to táta zjistí, klepne ho. Ale máma to snad zachrání. *Uchechtne se.*

*Šílená je slabé slovo, pokud jde o Avu a její nápady. Austin není jediný, kdo tohle říká, její bratr to tvrdí od doby, co mu jako malá flusla do ucha a kvůli tomu na něj špatně slyší. Těžko by někdo vysvětloval, že šlo o nehodu, když vlastně ani vůbec nešlo. Udělala to záměrně, když ji otravoval a neuvědomila si následky. Au... Doteď cítí ten výprask, co dostala za odměnu od rodičů. Zasloužil si to, parchant. ,, Ano, budeme mít miminko. Zjistila jsem to tři dny před tvým odjezdem, proto jsem i nejela. Řekněme, že jsem si dopřála vlastní dovolenou. Až na to, že jsem neblila každé ráno, protože jsem se den předtím pořádně nalila. " Řekne naplno, což jí nikdo nemůže zazlívat. Pohádka to není. Teď ještě kdyby nějakou kocovinu vůbec někdy zažila. ,, U Jace nevím a radši to vědět ani nechci. Celkem se ho bojím, takže říct něco takového bude stát za to. Třeba by to ani vědět zatím nemusel, co myslíš? " pokusí se o řešení, které by ji vyhovovalo nejvíc. *

*Zeptá se jí naplno, jestli je vážně těhotná a když mu to potvrdí, překvapeně vydechne a prohrábne si vlasy.* To je.... to je.... překvapení. *Zvolí nakonec tenhle výraz a stále se to snaží nějak zpracovat. Naštěstí díky životu u rebelů umí docela obstojně zpracovávat stresové situace, což se potvrdilo třeba i při zjištění, kdo je, kdy ostatní šíleli a on to zpracoval a přijal za pravdu daleko dřív.* My fakt budeme mít dítě. *Uchechtne se stále trochu šokovaně.* No do háje. Zrovna dneska jsme si dělali srandu z Aideen, že je náladová jak těhotná ženská, mamka začala vyšilovat a my jí uklidňovali, že nikdo těhotnej neni. *Vysvětlí své uchechtnutí a pobaveně se u toho usměje.* Nemusíš se bát. Je skvělej táta. Podle mě bude mít radost. Ale klidně mu to řeknu sám, stejně jako zbytku rodiny, jestli chceš. Ušetřím tě nervů. Stejně by ses teď neměla namáhat, ne? *Podívá se na ní starostlivě.* Můžeš vůbec pracovat? Klidně ti zajistím, abys nemusela. *Pro bezpečí jí a miminka udělá cokoliv. Pak jí opatrně položí ruku na břicho, na kterém on sám zatím nevidí žádnou změnu.* Takže je tam vážně nějaká borůvka, která je po nás dvou? *Zeptá se trochu nevěřícně, protože kdyby měl popsat zázrak, popsal by tohle.* Já no... Vlastně jsem měl pro tebe taky takový překvápko. *Začne opatrně a sáhne si do kapsy u džínů. Zatím ale ruku nevytahuje, jenom si do ní chytne jistou drobnost.* Nemělo to teda vypadat úplně přesně takhle, asi bych našel pár svíček a udělal ti dobrou večeři a celý večer měl hrozný nervy. Každopádně bych chtěl, abys byla moje oficiálně. Protože... protože jsi pro mě to nejdůležitější a já s tebou chci strávit zbytek života. A teď, když spolu budeme mít dítě, tak bych chtěl, aby se narodilo do skutečné rodiny stejně jako jsem o tom vždycky snil já. *Začne trochu nervózně a u toho se jí dívá do očí. Nakonec nervózně polkne a z kapsy vytáhne ruku, ve které drží prstýnek se stříbrným kamínkem. Vybral něco trochu střídmějšího, aby její ruka nehrozila odpadnutím, až/jestli si ho nasadí na prst. Ještě se sveze z pohovky tak, aby před ní klečel a dodržel tak aspoň tuhle tradici.* Takže bych se tě chtěl zeptat. Avo, vezmeš si mě? *Položí jí tu zásadní otázku a nervózně čeká na její odpověď. Tohle měl v plánu už několik týdnů. Na horách se pro to rozhodl napevno, protože mu tam neuvěřitelně chyběla a rovnou tam pořídil i tento prstýnek. Původně měl v plánu více romantické gesto, ale tahle chvíle mu přišla tak kouzelná, že jí chtěl ještě více obzvláštnit.*

,, Ale prosimtě já můžu pracovat i do aleluja. Ještě na tom nejsem tak špatně, abych si nedokázala uvázat tkaničky na botách, takže můžu pracovat normálně. Navíc nevím, co bych jiného mohla dělat. Je tu plno možností, ale nevím jakou z nich využít. Takže pracovat budu, je to v pořádku. Celkem mi to vyhovuje. " Navíc se díky tomu celkem rychle zorientovala. Jakmile položí ruku na její břicho, usměje se na něj. ,, Vlastně jsem nevěděla, jestli jsem z jeho pobytu úplně nadšená. Není nejlepší čas. Už je mi líp, když jsem ti to konečně řekla. Jaké překvapení? " Podívá se na něj tázavě, jakoby dnes už jedno překvapení nepřišlo. Že by i on nějaké měl by ji nenapadlo, zvláštní náhoda. Jakmile však Austin začne se svým nejistým proslovem, začne slzet. Během jeho řeči by mu do toho několikrát skočila. Třeba, že by žádné svíčky shánět nemusel, že jde o blbost, ona takové věci nepotřebuje, stačí ji být s ním. Když však vytáhne tu malinkou věc, pláč neudrží a už cítí, jak je z breku úplně červená v obličeji. Tohle už jednou zažila, ale teď až s někým, koho má z celého srdce ráda. Její 'Ano' je téměř neslyšné v záchvatu emocí, proto slova potvrdí přikýváním, než ho obejme. ,, Austine...máš kapesník? " zeptá se po několika vteřinách. Nechce, aby pak chodil v mokré, slané a zmuchlané košili po paláci. *

Ne, to nemyslím, ale kdyby ses třeba někde bouchla nebo, mohlo by vám to ublížit. A nebo se taky můžeš snadněji vyčerpat. Mohla bys být celý dny se mnou. Chodit na akce jako můj doprovod a tak. Věnoval bych se ti, většinu dnů stejně nemám co na práci. *Začal trénovat místní stráže, aby znali taktiky rebelů a uměli i něco jiného, než jenom střílet ze zbraně. Ale pak tu nemá moc co na práci. S tátou už mluvil o tom, že by nejspíše přijal titul a i příjmení Schreave, což by znamenalo, že poté mu přibydou povinnosti prince, ale nic to nemění na tom, že všechen volný čas chce trávit hlavně s ní.* Možná jsme to neplánovali, ale to nic nemění na tom, že už teď toho drobečka miluju a nemůžu se ho dočkat. *Ujistí jí s úsměvem a pak začne se svým nervózním proslovem, po kterém si z kapsy vytáhne prstýnek a klekne si před ní. Dokud mu neodpoví, nervózně se kouše zevnitř do tváře a když poté slyší kladnou odpověď, celý obličej se mu rozzáří štěstím. Pevně jí obejme a pak i políbí. Nakonec jí na prst nasadí prstýnek a potěšeně se usměje nad tím, jak jí na ruku krásně pasuje.* Jo, mám. *Uchechtne se a z druhé kapsy džínů vyndá kapesník, který jí podá.* Mimochodem. Nyneve a Aideen už pákrát mluvili o tom, že by tě rády poznaly. Aideen je teď teda na ošetřovně, ale jakmile jí pustí, mohla by ses s ní seznámit. Neboj, před jejím nadšením tě budu krýt. Občas dovede být docela živá a nedivil bych se, kdyby ti hned obě ukazovaly návrhy svatebních šatů. *Připraví jí trochu na to, co může od jeho rodiny čekat a u toho se pobaveně usmívá.* Jinak... Rozhodl jsem se, že asi chci přijmout titul a příjmení Schreave. Takže... jsi vlastně budoucí paní Schreave a vlastně i princezna. Kdybys ten titul chtěla.

,, To ne, jsem hlídaná. Jedna z kolegyň mě pomale ani nenechá utřít stůl. " potřebovala to někomu říct, ale neměla v plánu, aby to někdo zjistil. Jenže když se jí uprostřed práce udělalo nevolno, těžko se to maskovalo. Určitě by se to ututlat dalo, ale Ava neměla náladu, aby se tak moc snažila.
Jakmile jí Austin podá kapesník, otře si s ním tváře. ,, Nadšené slečny mi ani trochu nevadí a na návrhy se taky ráda podívám. Je to lepší, než nic nedělat. " Vybírání svatebních šatů je náhodou velmi příjemná činnost. Vlastně celkově vybírání čehokoliv. A že by vybírala ještě s někým dalším zní ještě lákavěji, i když dost předčasně., ,, Myslela jsem si, že titul přijmeš. Dnes jsem už párkrát slyšela otec, místo Jace. Akorát... " Uchechtne se.,, Přijde mi celkem vtipné, že jsem toho dosáhla bez Selekce a vlastního vědomí." Být ona účastnicí Selekce, show skončí dřív, než začala. Není si jistá, jestli by Austina dřív neuhnala k smrti. Takhle si aspoň pomale zvykl, stejně jako předtím její bratr. Kde teď vůbec je? ,, Akorát bych nepředbíhala s tím titulem, ještě nevíš, jaká bude ta reakce na mimi. "

To je dobře. Ale stejně tě chci mít co nejvíc u sebe. *Obejme jí okolo pasu a přitáhne si jí k sobě, aby se o něj mohla opřít a oni tak byli ještě blíž. To, že jí chce mít co nejblíž, myslel doslova a za svými si hodlá stát.* Tak to jsem rád. Seznámím tě s nima jakmile to půjde. Na dnešní akci asi ne, tam radši nechoď, ale hned na tu další půjdeme spolu a seznámím vás. *Pousměje se na ní. Dnešní akcí je rozsudek jedné z účastnic Selekce a ví, že popravou to sice neskončí, ale fyzický trest bude a nechce, aby to Ava musela sledovat. On se rozhodl tam jít, aby vyjádřil podporu rodině a dal veřejnosti najevo, že je té rodiny opravdu součástí.* Nojo.. Tak nějak jsem jak jeho, tak i Misty začal vnímat už jako rodiče. Oba byli docela dojatý, když jsem jim tak řekl poprvý. A teď, když budeš oficiálně moje, tak jsem nejšťastnější, jak jsem jenom kdy mohl být. *Usměje se šťastně.* Já jsem ten lepší princ náhodou. *Zazubí se na ní a pak se i rozesměje. Samozřejmě si dělá jenom legraci. On pořádně ani neví, co obnáší být princem. Všechno se bude muset teprve naučit.* Ale bude dobrá. Klidně se vsadím. A můžem jim to říct rovnou. V týhle rodině se nejhlavnější zprávy oznamují přes chat. *Pokrčí rameny a vytáhne z kapsy mobil, kde nejdřív označí rodiče a zeptá se jich, jak jim dneska je a jestli sedí.* Fajn, oba dva by měli sedět, jdem na to. *Prohlásí, zatímco ťuká oznámení zásnub a potomka a pak obličej otočí displejem k ní, když začnou naskakovat zprávy ostatních obsahující gratulace. Obzvlášť Misty je nadšená z toho, že bude babičkou. Za chvíli už chodí obrázky dudlíků a bodyček s různými nápisy "Miluji nejlepší tetičku" "Dědova hvězda" a spousty dalších jiných rodinných vtipných hlášek.* No... Myslim, že to vzali s velkým nadšením. *Zkonstatuje, i když to musí být jasný i jí.*

,,Na tu dnešní jsem chodit neměla ani v plánu. Ostatně jako na všechny akce, které se pořádají a budou pořádat. Asi mi ale nic jiného nezbude, někdo tvé rodině dělat trapas přece musí. " to byl jen hloupý vtip, sama vyrostla v takové smetánce, kde bylo potřeba něco o dobrém reprezentování vědet. Navíc přece vystupovala i v muzikálu, to nemůže dělat každý. Aspoň ne ten, co nemá za otce majitele.,, Já vím, že jsi lepší. Ale hlavně to nesmíš nikde prosazovat, než si toho všimnou ostatní účastnice Selekce. " Pošeptá mu s úsměvem do ucha. ,, To bych se rvala i přes juniora. " Tiše se usměje, když ji Austin řekne o zprávách přes chat. Jakmile však vytáhne mobil a ona pochopí, že to myslí vážně, smát se přestane a podívá se na Austina, aby se ujistila, že to vážně není jen vtip. A to myslela, že má divnou rodinu. Doba pokročila očividně i v královské rodině, u nich by to bylo nepřípustné.,, Dědova hvězda?" Začne si číst zprávy.,, Teď ještě vědet pohlaví miminka. Co bys radši? Mně je to upřímně jedno, ale tak to nemusí mít každý." Zeptá se opatrně.,, Třeba v naší rodině se upřednostňovali chlapci. "

Jo, o trapas jsem se včera postaral už já, když jsem nevěděl, jak se váže kravata, takže o tebe se vůbec nebojim. Ty budeš naopak skvělá. *Pronese přesvědčeně. Minimálně horší jako on bude těžko.* Nedovolil bych se ti porvat. Stejně bych pro jinou další neměl oči a záleží mi jenom na tobě a na juniorovi. *Pohladí jí po tváři. Nechce po svém boku nikoho jiného než jí. Pak už vytáhne telefon a začne psát do chatu. Jejímu překvapenému výrazu se zasměje.* No jasně. Vidíš? Jsou nadšený z toho, že budou prarodiče. *Zazubí se na ní, když jí dokáže, že měl pravdu, protože to mu zvedne náladu kdykoliv.* Je mi to jedno. Budu spokojený jak s malým princem, tak s malou princeznou. Hlavní je, aby to bylo zdravý. *Možná to zní jako klišé, ale pro něj to skutečně hlavní je.* A já upřednosňuju spokojenost. *Pokrčí rameny a políbí jí na rty. Pak polibky sjede na její čelist a i na krk.* Takže co jít ke mě do komnaty, kde bych ti dokázal, jako moc spokojenou tě dokážu udělat? *Navrhne jí hlasem zhublým touhou a udělá jí menší značku pod uchem.*

*Zarazí se.,, Austine... Ty nevíš, jak se váže kravata? " Začne se smát.,, Já vím, že jsi rebel, ale nějak jsem si myslela, že aspoň základy umíš. Ty to nebudeš mít teď očividně lehké, když ti chybí pár let výchovy. " Zatváří se vážně, až soucitně. Vlastně jak mohl vědet, že ho někdy někdo narve do společenského oblečení, bezpečně v něm nikdy předtím nechodil, aspoň ho tak neviděla.,, Holky jsou intrikářky. Když něco chtějí, tak to taky dostanou... " Varuje ho a pak se povýšeně narovná. ,,Teda až na mě, já jsem nejsvatější Andílek. " No to záleží na úhlu pohledu. Takhle zlatíčko bezpečně je, ale z pocitu ohrožení by intrikovala taky, kdo ne.,, Stejně bych pohlaví ráda znala. Nejhorší je, že se to během vývoje může několikrát změnit. Že nám řeknou, že jde o holčičku a pak že jde o chlapečka. První odhady jsou hrozně nepřesné." Postěžuje si a podívá se na medvídka v krabici. Pod dotekem jeho rtů na krku se k němu víc natiskne.,, Vy se nezdáte, pane Schreave. Abych nezačala vzdorovat, když je mým partnerem samotný princ. Doufám, že nezapomínáte, že jsem rebelka. " Vykat mu je zvláštní změna, ale v tu chvíli ji přišla velmi vtipná. Proto se taky lehce usmála.

Ne, nevím. Nikdy jsem jí nenosil, nikdo mi to neukázal a nenaučil. Dřív jsem to umět nepotřeboval. *Pokrčí rameny a sám se sobě uchechtne.* Neumím ani základy. Špatně zaplou košili jsem schoval pod sakem, ale tu kravatu jsem nezamaskoval. Naštěstí se mi za chvíli přišla vysmát Nyneve a spravila mi to. *Odvypráví jí, jak včerejší večer vypadal.* Mě ne. Na mě máš právo jenom ty a každá jiná se může snažit jak chce, ale bude to jedno. Nedostane mě. *Ujistí jí přesvědčeně, protože to je pravda. Je jedno, jak intrikářská by nějaká holka byla. Jeho nedostane.* Ale stejně to můžeme zkusit a nechat si to říct. Za pokus nic nedáme a třeba to trefí na první pokus. Když ne, tak holt ne. *Navrhne a pak jí začne líbat na krku, protože má jaksi náladu na jisté postelové aktivity.* Bývalá rebelka. Teď jsi budoucí princezna. A princ si žádá vaší společnost během dnešní noci. Samotnému je mu v posteli smutno. *Pousměje se pobaveně a pak si jí vezme rovnou do náručí a stejně tak i krabici s oblečkem pro miminko, u toho se na ní zazubí a vydá se s ní do své komnaty.*

*Dneska pozval na schůzku lady Gretchen. Je to jedna z dívek, se kterými se dá bavit normálně, takže čeká, že by to nemuselo být nejhorší a navíc je jedna z posledních, kterou zve na rande. Je to z toho důvodu, že se s ní docela dost potkával i jinde. Na akcích a tak. Navíc s ní se potkal už v den příletu do paláce. Byly tu dívky, se kterými se setkával méně, proto prvně pozval je, aby to bylo trochu férové. Náladu má teď docela pod psa, máma v kómatu, sám je zraněný, i když ho doktoři už pustili.. Ale co ho trápí asi nejvíce je, že jeho bratr má nevyléčitelnou nemoc a kdo ví, kdy ho skolí.*/Sotva se najdeme a už máme jeden o druhého zase přijít?/*Konečně začali být rodina, šťastná a zase to má něco pokazit? Potřese nad tím hlavou. Teď má schůzku na kterou by se měl soustředit a zapomenout na tohle. Zaklepe na dveře od komnaty lady Gretchen a trpělivě vyčkává, než mu otevře. Jelikož sám nebude moct plavat, kvůli svému zranění, což ho štve, ale nějak nevěděl, kam ji pozvat, bude sedět jen na břehu. Je tam pro ně nachystané i občerstvení a jeho notebook, kdyby se rozhodla Gretchen osvěžit a pak si mohou pustit film. Aspoň nebudou pořád zavření uvnitř a dneska je nádherně a i teplo, i když je teprve začátek Března, Midston je v oblastí, kde stačí i v Prosinci mít a vycházce do města jen nějakou mikinu a pod ní tričko. Nemusí se nijak nabalovat.*

*Na schůzku se docela těšila. Je to obzvláštnění pobytu tady, když jinak nemá co dělat. Štve ji, že teď toho moc dělat nemůže, jelikož má postřelenpu ruku, ale i tak jelikož je teplo se plánuje aspoň do pasu jít do vody. I ldyby si namočila ruku, je ji to nejak jedno. Přece by se to znovu zahojilo. Na sobě má dvoudílné plavky, které jsou tmavě modré a docela odvážné, jak je u ní zvykem. Potom má na sobě černé volné šaty, takže ji jde vidět i obvázané rameno. Makeuo má tentokrát jen světlý, sotva viditelný. Vlasy si ještě jednou pročeše, než uslyší klepání na dveře. Vstane od stolku a přejde a ke dveřím, které otevře. Když tam uvidí Xaviera, usměje se na něj, vejde na chodbu a za sebou zavře.* Zdravím, Výsosti. *Zazubí se na něj, i když ví, že jim říkal, že mu mají tykat, chce ho jen titulem poškádlit. Pak ale trochu zvážní.* Jak ti je? Slyšela jsem to o tvé mámě. *Nakrčí obočí a prohlédne si ho. Musí to mít těžké, je mu jí docela líto.*

*Jeho nálada není nejlepší, ale třeba se Gretchen mu ji podaří zlepšit. S ní se povídá docela fajn. Rozhodně lépe než s většinou ostatních dívek, které zbývají. Když mu otevře dveře sjede ji pohledem.*/Sakra ta její ruka./*Tohle mu upřímně nějak uniklo./ *Měl toho docela dost.* Dobrý večer lady, jak se máte? *Oplatí jí poškádlení tohle toho titulu. Přece se nenechá jen tak. Moc dobře si pamatuje, že s ní si už tyká. Pokud by se měl vsadit, kdy jí to nabídl řekl by, že na horách, při jedné z akcí.* No.. nic moc abych byl upřímný. Ale neboj, pokusím se dneska být aspoň trochu dobrým společníkem. /Jako kdybych někdy jindy byl zas tak úžasný.* Ehm.. Teď nevím, jestli ti nabídnout rámě nebo ti bude nějak pohodlnější jít jen tak. *Uchechtne se.*Nicméně, můžeme jít? *Zeptá se jí zda je připravená nebo jestli si třeba chce něco ve své komnatě vzít, může a on počká.*

*S menším úsměvem mu otevře dveře, přičemž se ještě před tim rukama prohrabne vlasy. sice si je česala, aby je měla upravené, jenže si je stejně prsty přehodí ma jednu stranu, jak to má radši.* Mám se dobře, výsosti. Jak se máte vy? *Uchechtne se a pak se starostlivě zamračí. Sice to na ni na první pohled nejde vidět, je starostlivá a ráda lidem pomáhá. Už od malička, vzhledem k tomu, že rodičům pomáhala s jejím postiženým starším bratrem, nějak spolu s ní i rostla touha lidem pomáhát.* Je mi to líto, ale určitě bude v pohodě. *Dopoví ještě, načež se na něj koukne trochu pobaveně, ale zároveň i vážně.* Víš, že se nemusíš přetvařovat. Jestli si vzteklej nebo tak něco, prostě to ze sebe vypusť. *Poví upřímně, načež na jeho otázku zakoulí otráveně očima.* Nejsem z cukru. *Ušklíbne se, přičemž mu rámě sama nabídne.* Můžeme jít. *Přikýve a zase se trochu usměje.*

*Taky ji poškádlí, když ho osloví "Výsosti" on se vrátí zase k "Lady" a stejně tak formálnímu vykání.* Asi by mohlo být i přes to vše hůř. /Táta aspoň není zraněný a ani Nyneve, nikdo z jeho rodiny nezemřel, nepotratil ani nic podobného. Dá se ironicky říct, že i když je jeho matka v komatu z útoku vyvázli dobře. Ale pak ej tu ta nemoc Austina.* Je silná bojovnice a tvrdohlavá. Věřím, že ano a díky. *Pousměje se na ni. Přece jen, jeho matku už takhle postřelili a to si tehdy myslela, že ještě potratila.* Nebudu na tebe hnusný jen kvůli rebelům a tak. A navíc jsem si to dost vybil na boxovacím pytli. *Sice mu doktor nedoporučil, aby si šel zaboxovat, tvrdohlavě si do tělocvičny zašel. Přece když boxuje tak tím nenamáhá až tolik novu. Stejně na ni vyvíjí nápor, když chodí tak je to už v podstatě jedno, není to pravda?* Hodně holek bych složil lichotku a řekl něco v stylu, že "Ale sladká jsi ještě více.." Ale mám trochu pocit, že bys mi za to ty jednu vrazila. *Uchechtne se Gretchen mu připadá dost rázná. Chytí ji za rámě a vydá se s ní k Výhledu.*Možná docela pitomej nápad tě vzít na to místo kam plánuju, že? Ale je tam i jen posezení, ze kterého je na město vidět, nachystané občerstvení a i notebook, kdybychom si chtěli pustit film. Aspoň u toho nebudeme zalezlí uvnitř, když je dneska dost teplo a hezky.

Přesně tak. Buď trochu optimista. *Uchechtne se a na jeho slova o jeho mámě pokýve hlavou.* Je tvrdohlavá a hádám, že si říká, že se těší na tvoje budoucí vnoučata. *Uchechtne se a následně zase protočí očima.* Tak nebuď hnusnej. Jen buď prostě takovej, jak se zrovna cítíš. *Pokrčí rameny a pak už mu nabídne rámě a pobaveně se na něj zašklebí.* To působím takovým dojmem? To jsem ráda, že tak působím. Ale ne... Nevrazila bych ti. Spíš bych ti jen odsekla nějakou urážku. Vrazila bych ti, kdybys mi na tu urážku odpověděl lichotkou. Ale spíš by to odneslo tvoje mezinoží. *Zamrká na něj jako naprostý andílek, který teda není, ale tak tvářit se tak může.* Není to pitomej nápad. Já do vody můžu. To ty tam nemůžeš. Takže je to pitomej nápad leda pro tebe. Ale ten film zní docela fajn. Může mi pustit na co se takovej princ dívá. Teda pokud nepustíš filmy jak z červené knihovny. I když bych to asi přežila. *Takový filmy ji přijdou jako něco na co by se mohl dívat. Nedokáže si ho představit jak se dívá na nějaký romantický film. Možná nějaký ten akční. Ale spíš ji víc k nemuz sedí ty zvrhlé filmy.*

Spíše se teď obávám, aby to někdo nevzal jako výzvu. Kdo ví, se třeba moje sestra rozhodně jít vařit a podpálí palác nebo nevím, co by se mohlo stát. *Pokrčí rameny a pobaveně se usměje.* Určitě ano, aby ke mohla pořádně rozmazlit a užít si je. *Sice se jim taky věnovala, jemu a Aideen, když bude mít vnoučata bude to ještě lepší. Přece jen, to už nebude královnou a bude mít více času, který jim bude moci věnovat.*To bych byl právě hnusný, otravný, nadával na účet rebelů a tak. *Pokrčí rameny. Navíc to ze sebe vybil docela v tělocvičně, schválně předtím, než se s Gretchen sešel tak tam zašel. Uchechtne se.*Jo, tak působíš, docela drsně. Ale jsi vlastně milá. Platí u tebe dost to, že by člověk neměl ostatní soudit podle jejich zjevu na první pohled. *Vydá se s ní k Vyhlídce.* Nicméně si tedy stejně budu dávat pozor. Stačí i ta kulka na stehně, nepotřebuju ještě kopanec do mých královských klenotů. /Když jsem tam už skoro schytal tu kulku./ Ale nemůžeš tam celá, když máš zraněnou ruku. Taky bych si teoreticky mohl sednout na břeh a namočit si do vody aspoň nohy. *Pokrčí rameny. Takhle to myslel.* I když jsem princ, pořád jsem člověk a dívám se na stejný filmy co většina. Na romantické komedie mě neužije, ale normální komedie, případně horor, něco fantasy a nebo i sci-fi docela ujde. klidně něco vyberu. *Nejvíce e tedy dívá asi na horory.*

To by by bylo tal hrozný? Copak tvoje sestra už palác někdo podpálila? *Uchechtne se a tázavě se na něj podívá.* Nebo se taky můžeme utopit, nebo může spadnout co ja vim, třeba meteorit. *Pokýve hlavou a pobaveně se zašklebí.* Jo, to je účel babiček. *Podotkne. Když ji řekne, že by pořád nadával, povytáhne obočí.* To by se přežít dalo. *Uchechtne se, přičemž pokrčí rameny. Samozřejmě ho do ničeho nebude nutit. Ať se chová jak chce, ale nemyslí si, že mu prospěje když se bude přetvařovat.* Taky jsem drsná. *Ofrkne si na oko uraženě.* Člověk tak musí působit, když denně vozí několik oplzlých chlápků. To se pak hodí i umět někoho kopnout do pokladů. Mám v tom praxi. *Zakření se na něj a když se začnou bavit o její ruce, lehce k ní sklopí pohled.* Tak bych si ji namočila i tak. Stejně by se zahojila znovu. *Poví to jakoby se bavili o počasí a ne o zranění. Pak jen kývne hlavou a už poslouchá, jaký filmy sleduje.* čekala jsem, že princ se spíš bude dívat na nějaký historicky, politický. *Poškádlí ho pobaveně.* Tak můžeš vybrat nějaký horor. Ten jsem dlouho neviděla. *Pokrčí rameny, načež se koukne před sebe.*