Střecha paláce s výhledem na město

*když odmítne její pomoc podiví se, ale nechá to být. Na jeho otázku jen přikývne*Spala jsem tu asi celou noc. *nervózně se usměje *Každopádně proč jste sem přišel. Je snad tohle místo vaše oblíbené?*zeptá se a zvědava nakloní hlavu na bok, potom si upraví vlasy aby ji nepadaly do očí. *

*Nemyslel to zle, když ji odmítl. Jen by se cítil špatně, že by si nechal pomocí od tak drobné dívky, jakou je právě ta dívka, kterou nechtěně vzbudil.* Vážně? A nebylo vám chladno? Přes den tu sice je veliké vedro, i v noci v komnatách, ale v noci venku bývá chladněji. *Poví upřímně přičemž zvedne jemně obočí.* Ano, tato střecha patří mezi má nejoblíbenější místa. Je tu klid a krásný výhled, zvlášť při východech, či západech slunce. *Podívá se na dívku.* A vy jste se sem přišla jen pohodlně vyspat? Nebo je za tím jiný důvod? *Zazubí se.*

*zavrtí hlavou*Trochu ano, ale dalo se to překousnout. Každopádně jsem se nudila a proto jsem tady přišla. Ačkoliv jsem se tady přišla očividně i vyspat, protože v pokoji se nedalo usnout.

*v noci toho klasicky moc nenaspala. Usla až někdy nad ránem, ale stejně ji vzbudily noční můry po pár hodinách. Už ji nebavilo jen sedět v komnatě, a tak zamířila do hudebního salonu, kde se chvíli pokoušela hrát na kytaru, ale díky tomu, jak se jí klepou ruce, ji to moc nešlo. Doufala, že jí pomůže čerstvý vzduch, a tak zamířila i s kytarou na střechu. Na sobě má černé legíny a bílé tričko. Vlasy si nechala rozpuštěné a make-up ma jen minimální, hlavně aby zakryla kruhy pod očima. Když došla na střechu, tak se posadila na jednu pohovku a opět se pokusila si zahrát na kytaru, ale neúspěšně. Kytaru tedy opřela o pohovku, povzdychla si a pohodlněji se opřela o opěradlo. Pohled stočila k výhledu na Angeles před sebou a nechala se unášet myšlenkami.*

*Chtěl si zajít na jednu tajnou cigaretu, takže se rozhodl jít na střechu. Na sobě má šedý tričko a černé roztrhané džíny. Už na schodech ke střeše si dá do pusy jednu nikotinovou tyčinku a když loktem otevírá dveře akorát jí zapaluje. Hned z cigarety potáhne a na pár vteřin slastně zavře oči, když ucítí nikotin ve svém krku. Teprve až potom si všimne osůbky sedící nedaleko něj. Vydá se k ní a zezadu jí políbí do vlasů.* Ahoj. Spala jsi vůbec? *Zeptá se jí a starostlivě nakrčí obočí, když vidí, jak se jí klepou ruce. Posadí se vedle ní a za jednu ruku jí chytne a palcem jí na hřbetu začne kreslit kolečka.* Mám spát dneska u tebe? Nebude se ti pak spát líp? *Snaží se vymyslet nějaké řešení a u toho potáhne z cigarety.*

*z hudebního salonu zamířila na střechu, protože doufala, že jí čerstvý vzduch pomůže. Nesnáší to, jak se jí klepou ruce, kvůli absťáku z drog. Kytaru tedy odloží a více se opře do pohovky. Sleduje výhled před sebou a je zabraná do svých myšlenek. Chvíli vzpomíná na tátu, ale poté ji začnou užírat starosti o Wyatta. Doufá, že ho brzy najdou a v pořádku. Nechce ztratit i jeho, protože to k němu měla snad vždy nejblíže. Prvně si ani nevšimne, že někdo vstoupil na střechu. Až když ucítí kouř z cigaret, tak ji to vrátí do reality a hned si všimne Edwarda. Trochu se zamračí nad tím, že kouří, ale když ji políbí do vlasů, hned ji to na tváři zase vykouzlí úsměv.* Ahoj. Jo, chvíli jsem spala. Nemusíš si dělat starosti. *Všimne si jeho starostlivého hlasu. Přivře oči, když ji chytne za ruku a hlavu si opře o jeho rameno. Přitom se snaží ignorovat tu cigaretu, kterou by mu nejraději vzala na uvolnění. Ale ví, že nemůže. A ani nechce. Nechce do toho zase spadnout. Ale její chutě si říkají něco jiného.* Nevadilo by ti to?*otočí hlavu k němu a koukne na něj.* Nevěděla jsem, že kouříš.*poznamená a pohledem sklouzne k té cigaretě.*

Jasně, že si dělam starosti. Ty si lidi dělaj o někoho, koho milují a kdo se trápí. *Pokrčí rameny a pak se pousměje, když si opře hlavu o jeho rameno. Nakloní hlavu na stranu a políbí jí do vlasů.* Kdyby mi to vadilo, neptal bych se. Rád s tebou budu. *Usměje se na ní a potáhne z cigarety. Po její poznámce si uvědomí, jakou kravinu dělá, takže naposledy potáhne a cigaretu zadusí, aby jí tim nedělal chutě.* Jo, no...doteď se mi to dařilo tajit. Začal jsem asi tři měsíce dozadu. *Přizná s pohledem upřeným na ještě trochu doutnající cigaretu v popelníku.*

*Edwarda si všimne, až když ucítí cigaretový kouř a trochu se nad tím zamračí.* Nechci, aby ses zbytečně trápil. Budu v pohodě. *Ujistí ho a pousměje se. Poté si opře hlavu o jeho rameno, přivře oči a užívá si jeho doteku. Usměje se, když citi, jak ji znovu políbil do vlasů.* Tak fajn, budu se těšit. *Zazubí se na něj s dávkou nadšení. Ví, že když bude s ním, tak se jí bude spát lépe. Snaží se odolat chuti na cigaretu, kterou kouří Edward. Přitom poznamená, že nevěděla, že kouří.* Aha. *Hlesne.* Nemusel jsi ji zadusit. Jsem v pohodě. *Pokrčí rameny a podívá se na popelník. Nechce mu to brát a nějak by to vydržela.* Jen kouříš, že? Já nechci nějak vyzvídat, nebo tě obviňovat nebo tak něco, ale chci to vědět. Nebereš nic? Nebo jo? *Řekne na jeden nádech a pohledem zpět vyhledá Edwarda.*

Netrápím se zbytečně. Trápím se s tebou, zlato. *Nadzvedne mírně koutky rtů a dá jí jeden pramínek vlasů za ucho.* Já taky. *Oplatí jí úsměv.* Můžeme si pak spolu klidně dojít na oběd, jestli chceš. Snídala jsi vůbec? *Sjede jí starostlivým pohledem a pak jí řekne, jak dlouho kouří a cigaretu zadusí.* Slovama možná lhát umíš, ale očima jsi to nikdy neuměla. *Poznamená a do očí se jí i podívá.* Promiň, nechtěl jsem v tobě vzbudit nějaký chutě. *Omluví se jí a po její otázce nakloní hlavu mírně na stranu. Jako první ho napadne, proč mu nevěří, ale pak mu dojde, že vzhledem k tý cigaretě je to oprávněný. Zvedne do vzduchu ruku, kterou nedrží tu její a ona tak může vidět, jak se klepou ruce i jemu.* Jsem čistej dva a půl měsíce. Nechci být závislej na drogách, když ty se s tím snažíš přestat a chci ti být oporou, Aless. *Pohladí jí třesoucí se rukou po tváři.* Jestli ti vadí, že kouřím, můžu s tím přestat. *Nabídne jí.* Stejně mám jinou drogu, která mi vše vynahrazuje. *Usměje se na ní zamilovaně a skloní se k jejím rtům, na které ji políbí, aby jí ukázal, že tou drogou myslí jí.*

*zamilovaně se na něj usměje po jeho slovech a poté nadšeně řekne, že se bude těšit na večer.* Snídala jsem. *Protočí očima.* Ale na ten oběd klidně můžeme. Nebo se někam projet a vzít si oběd s sebou. *Navrhne s úsměvem a vzpomene si na svou motorku, do které se v posledních dnech zamilovala. Řekne, že kvůli ní nemusel tu cigaretu zadusit. Nějak by to vydržela. Rezignovaně si povzdychne po jeho slovech a protočí očima.* Neomlouvej se, to je v pohodě. *Usměje se. Poté se ho zeptá, jestli něco bere. Chce mu věřit, ale když vidí tu cigaretu, začínají v ní hlodat pochybnosti, i když se kvůli tomu cítí strašně.* Tak jo, dobře. Promiň, nechci aby to vypadalo, že ti nevěřím. Věřím ti.*řekne a usměje se. Lehce se opře o jeho ruku a poté ho políbí do dlaně.* Ne, pokud chceš, tak ti bránit nebudu. Už tak kvůli děláš děláš tolik věcí a nechci, abys v tom musel pokračovat. *Přeci jen už vyvolala tu hádku s Romeem. Poté mu oplatí polibek, který trochu prohloubí.* Možná by ses vážně měl trochu ostříhat.*rekne, když se odtáhne a rukou mu vjede do vlasů.*

Neprotáčej těma očima, prostě mám jenom strach a znám tě. *Uchechtne se a ukazováčkem jí cvrkne do nosu.* Můžeme jet do města a pak se stavit na pizze, nebo někde v restauraci. *Navrhne s úsměvem.* Jsem rád, že tě ta motorka tak nadchla. *Poznamená, když vidí její výraz a dojde mu, že právě na motorku myslí.* Není to v pohodě. Měl jsem myslet. *Namítne a poté jí řekne, že je čistej a drogy nebere.* To je v pohodě. Ta cigareta vyvolala otázky. *Pokrčí rameny.* Chci aby ses se mnou cítila co nejlíp a pokud to znamená vzdát se cigaret, je to maličkost. *Řekne jí vážně a sleduje její oči, které by mu mohly dát upřímnou odpověď, pokud to ona dobrovolně neudělá slovy. Pak jí políbí a po jejích slovech se zasměje.* Neříkala jsi, že zaškrtíš každého, kdo mi na vlasy sáhne s nůžkama? *Nadzvedne obočí a pak vytáhne z kapsy gumičku a vlasy si sváže do drdolu.* Už by tě neměly lechtat, zlatovlásko. *Zazubí se na ní.*

*po jeho slovech schválně opět protočí očima a uchechtne se, když ji cvrnkne prstem do nosu.* Tak fajn, to zní dobře. *souhlasí s tím.* Nadchla mě fakt hodně. Jsi úžasný. *řekne upřímně.* Je to v pohodě. Neřeš to, Edwarde. *Stojí si tvrdohlavě za svým. Poté se mu omluví, protože to vypadá, že mu nevěří, ale ta cigatera v ní vyvolala otázky. Pousměje se po jeho slovech a lehce se do jeho ruky opře a políbí jej do dlaně.* Ale já už se s tebou cítím nejlíp. Vážně. Nemusíš to dělat. *řekne co nejvíce důvěryhodně a usměje se, aby svá slova potvrdila. Poté mu oplatí polibek, a když se odtáhne, řekne, že by se vážně měl trochu ostříhat a rukou mu pročísne vlasy, které ji lechtaly na krku.* Jo, to je pravda, ale od tý doby povyrostly. *odvětí pobaveně.* Můžu ti zaplést copánky? *zeptá se ho a zazubí se na něj. Po tomhle touží už opravdu dlouho*

Tak fajn. *Zazubí se na ní a musí se spokojeně usmát, když vidí, jak je z motorky nadšená.* Ty jsi úžasná. Pro ten tvůj úsměv bych udělal cokoliv. *Políbí jí na spánek.* Dobře. Ale víš, že mi můžeš kdykoliv cokoliv říct, že? Kdyby ti to vadilo, nebo jsi měla šílenou chuť, řekni. *Pohladí jí po tváři a pousměje se, když jo políbí do dlaně.* Tak jo. *Přikývne nakonec a nechá téma jeho kouření tak.* To je normální, lásko. *Zasměje se. Když se ho zeptá na copánky, zhrozeně se na ní podívá, ale pak rezignovaně vydechne.* Já ti nedokážu říct ne. *Postěžuje si a drdol si zase rozpustí, takže mu vlasy spadají na ramena.* Do toho. *Pokrčí rameny. Stejně to pak může kdykoliv rozplést.*

*je z té motorky opravdu nadšená. Nemohla by jsi přát lepšího přítele, než je on. I když má možná trochu výčitky svědomí, protože se jí jasné, že musela být opravdu drahá. Po jeho slovech se jí po tváři rozlije zamilovaný úsměv.* Miluju tě. *Vydechne a podívá se mu do očí.* Jo neboj, já vím. *Ujistí ho a políbí jej do dlaně. Není zvyklá se někomu svěřovat a většinou trvalo nějakou tu dobu, než se někomu svěřila. Většinou se se svými problémy prostě poprala sama. Je ráda, že už téma cigaret a drog nechají být.* Bože, já vím.*protočí očima a laškovně ho plácne po paži. Poté se ho zeptá na copánky, protože o tomhle už sní opravdu dlouho. Nadšeně se na něj usměje, když ji to dovolí.* Díky, nebudeš litovat. Budou ti slušet.*pokusí se ho přesvědčí a vstane, protože je přeci jen o dost menší, než on, takže se jí to takhle bude dělat lépe. Postaví se před něj, pročísne mu rukou vlasy a rozdělí je na dvě stejné poloviny. Poté začne na jedné polovině zaplétat copánek a ignoruje, jak se jí přitom klepou ruce.* Máš je takhle dlouhý odmalička?

Já tebe taky. *Usměje se na ní zamilovaně.* Dobře. A kromě toho, že to víš... Hodláš toho využít, když budeš potřebovat? *Nadzvedne obočí, protože jí zná a ví, jaký jí dělá problém přijmout nabídnutou ruku.* Vážně? Neznělo to tak. *Uchechtne se. Jednoduše musel zaprovokovat. Nakonec souhlasí se zapletením copánků a pak jí sleduje, jak je z toho nadšená.* Dobře. *Zasměje se a pak si od ní nechá zaplést copánky.* Asi od sedmi let. To už jsem byl dost rychlej, abych utekl někomu s nůžkama. Líbily se mi vlasy Kath a chtěl jsem je taky. *Poslední větu dopoví trochu tišeji. Jeho sestra zmizela do neznáma a on už neví, kde by mohla být. Zároveň ho ale pořád bolí to, co mu posledně řekla a to je i důvodem, proč jí nehledá jako zblázněnej a nechává jí dělat si, co chce.*

No jo.. využiju toho.*štve ji, jak moc dobře ji zná. Ale využila by toho asi, i kdyby jí to neřekl.* Přestaň. *Řekne rádoby naštvaně, ale stejně ji pobaveně zacukají koutky. Když nakonec Edward souhlasí s copánky,postaví se před něj a začne mu jeden zaplétat. Přitom se zeptá, jestli je má takhle dlouhé odmalička a usměje se při té části, kdy jako malý utíkal před někým s nůžkami. Dokáže si to živě představit.* Co je vůbec s Kath? Dlouho jsem o ní nic neslyšela. *Zeptá se na jeho sestru, dokončí jeden copánek a dá se na druhý. Když už je hotový i ten, poodstoupí a podívá se na něj. Chvilku nic neříká a jen se na něj kouká, načež vybuchne smíchy, protože vypadá hrozně komicky.* Prosím, že si je necháš aspoň do tý doby, než půjdeme spát?*dostane ze sebe mezi smíchem a udělá na něj psí oči.*

Dobře. *Přikývne, když mu potvrdí, že doopravdy přijde a pousměje se, když vidí, jak moc jí štve.* Proč, zlato? Vždyť je to sranda. *Zazubí se na ní a pak si od ní nechá zaplést copánky. Když se ho zeptá na Kath, chvíli mlčí a přemýšlí, co říct. Potom vydechne.* Nemam ponětí. *Pokrčí jedním ramenem a pohled upírá na zem.* Chtěla svůj život, má ho mít. Já se jí doprošovat nebudu. I když jsem toho pro ní dělal plno, stejně jsem byl ten nejhorší možnej brácha, jak mi řekla, když jsme spolu naposledy mluvili. *Vysvětlí, proč Aless nikde nehledá a ani nešílí z toho, že neví, kde je.* Co Wyatt? Máte něco? *Zeptá se na jejího staršího bratra, který se pohřešuje někde v Africe. Pak jí s nadzvednutým obočím sleduje, když si prohlíží jeho copy a protočí výrazně očima, jakmile vybouchne smíchy.* Cos čekala, že v tom budu vypadat jak modelka? *Popíchne jí a pak pobaveně potřese hlavou.* Fajn. *Uchechtne se. Jí prostě nedokáže říct ne.*

*řekne mu, aby si z ní přestal utahovat rádoby naštvaným tónem, ale prozradí ji to, jak ji zacukají koutky. Když Edward I nadále pokračuje v utahování, natáhne se pro jeden polštář, který je na pohovce, na které sedí, a mrskne mu ho do obličeje. Poté se usměje jak největší andílek a dá se do zaplétání copánků. Zeptá se ho na Kath, protože o ní dlouho nic neslyšela.* Edwarde nejsi nejhorší možnej brácha. Vždyť jsi skvělej brácha. *Řekne jemně.* Mrzí mě to. *Doplní tišším hlasem a když se jí zeptá na Wyatta, také chvíli mlčí.* Stef a Elsie letěli do Afriky. Ale jinak nic nemáme. Kdyby.. se Wyatt nenašel, Stef a Elsie by se tam také něco stalo, Cam odjede do Francie a zůstane tu jen Polaris a já..*odmlčí se.* Mám o ně strach. *Dodá tišším hlasem plným strachu. Boji se, že už se opravdu z Afriky nevrátí a všechny je ztratí, stejně jako tátu. Poté se na něj chvilku v tichosti dívá, ale následně se rozesměje.* Ne, ale tohle..*mávne rukou k jeho skvělému účesu a pobaveně potřese hlavou.* Děkuju, jsi nejlepší. Miluju tě. *Nadšeně zatleská a uvědomuje si, že přitom vypadá jako malé dítě, ale nikdy se necítila tak šťastné jako teď, takže je jí to jedno.*

*Zachytí polštář, který mu letí do obličeje a u toho se rozesměje. Polštář odloží vedle sebe a potřese nad ní naoko zklamaně hlavou.* Asi si budu muset sehnat číslo na linku bezpečí. Partnerka mě týrá. *Pronese přehnaně vážným a sebelítostivým hlasem. Kdyby byl lepší herec, možná by uronil i slzu. Takhle si vystačí jen s dramatickým výrazem.* To tě nemusí mrzet. Jsem v pohodě. Kath byla.... Kath. I Romeo je rád, že se jí zbavil a teď se zamiloval do jiný a je happy. *Pokrčí ramenem a uchechtne se nad vzpomínkou na zaláskovaného Romea. Pak se zeptá na Wyatta. Když slyší její slova, otočí se na ní a vezme její obličej do dlaní. Copánek mu potom doplete, to není až takový problém.* Aless. Nezůstaneš tu sama, neboj. Stefan a Elsie budou v pořádku a vrátí se ti i Wyatt. Camille tě bude často navštěvovat a nebo ty jí. Bude to v pohodě a všichni budou v pořádku, neboj. *Hladí jí konečky prstů po tvářích a pak jí jemně políbí na čelo. Když mu pak doplete copánky, uchechtne se její reakci.* Já tebe taky. *Usměje se na ní a obejme jí okolo pasu, aby si jí mohl stáhnout na klín.* Miluju tě, jak jen to jde. *Usměje se na ní a líbne jí na klíční kost.*

*mrskne po něm jeden polštář, a když ho zachytí, zamračí se.* Tss já tě netýrám! Ty sis začal!*brání se naoko dotčeně a zasměje se.* Takže už si to s ní rozdal a ty s ním půjdeš do baru? Nebo tak nějak jste to říkali. Kdo to vůbec je?*povytahne jedno obočí. Poté se začnou bavit o Wyattovi, o kterého má strach. Pousměje se na něj po jeho slovech, když vezme její obličej do dlaní.* Díky. Nevím, co bych bez tebe dělala.*řekne upřímně a podívá se mu do očí. Poté se vrátí k doplétání copánků.* Teď to bude vypadat blbě...*zamumlá si pro sebe a dokončí copánek. Následně se rozesměje, protože vypadá komicky a nadšeně zatleská. S úsměvem mu sedne obkročmo na klín a ruce položí na jeho hruď. Vydechne, když ji políbí na klíční kost.* Já tebe víc.

*Vyplázne na ní jazyk, když chtí polštář a vidí její zamračení.* Tys mě fyzicky napadla polštářem. *Brání se se smíchem v hlase.* Jo, už si to s ní rozdal. *Přikývne.* Jestli ti to nebude vadit, tak bych s nim někdy šel rád. Neboj, neztřískam se tak, jako posledně. *Ujistí jí hned.* Je z paláce. Teda teď už ne. Dcera rádce Cullena, Daneiris. Vyhodil jí odsud, prý jí i mlátil. Rebelové jí přijali mezi sebe. *Pokrčí jedním ramenem a pak vezme její obličej do dlaní a snaží se jí uklidnit, že se všichni z její rodiny vrátí živí.* To, co se mnou. Jsi soběstačná, odvážná a úžasná, Aless. Nepochybuj o sobě a nepřisuzuj to druhým. *Řekne jí upřímně a pak jí nechá, aby mu dopletla copánky a souhlasí, že si je nechá do večera.* Nedohaduj se se mnou. *Zasměje se do její pokožky.*

Chováš se jak malý dítě. *Zkonstatuje a uchechtne se.* To já ne. To ten polštář. *Zazubí se na něj a zamrká jako andílek.* Chodí spolu?*vyzvídá dál.* Fajn, to doufám. Bylo těžký tě dostat do paláce, když jsi skoro nedokázal chodit a u každýho druhýho domu ses ptal, odkdy se palác tak zmenšil, protože sis myslel, že už jsme tam.*poinformuje ho s pobavenim v hlase. Předtím na něj byla dost naštvaná, ale teď už jí to přijde spíše směšné.* Aha.. to je mi líto. Asi si chudák neprošla ničím hezkým. *Řekne a poté zanechá zaplétání copánků. Po jeho slovech zčervená. Nechápe proč, protože jinak se nikdy nečervená.* Ale tys tu pro mě byl vždycky. I po tom, co jsem ti tolik ublížila, jsi mi vždycky pomohl. A teď se směju a jsem šťastná díky tobě. Bez tebe bych byla někde na dně nebo možná bych nebyla i vůbec. Tys mě vždycky držel nad vodou a děláš to doteď.*řekne a poté doplete ty copánky a nakonec si sedne obkročmo na jeho klín.* Jsem Schreave, myslíš, že se nebudu dohadovat?*zeptá se ho pobaveně a povytahne obočí.*

Proto mě miluješ, ne? *Zazubí se na ní jako neviňátko.* Ten polštář se sám nerozletěl. Tys ho hodila! *Zasměje se, když brání sebe i chudáka polštář.* Oni sami neví. To je na nich to komický. Milujou se, spali spolu, ale neví. Jsou šíleně zpomalený. *Postěžuje si.* Asi si otevřu dohazovací službu. *Předvede Aless svůj úžasný nápad a zamžiká na ní u toho obočím.* Protože mi přišlo, že jdeme hrozně dlouho. *Brání se se smíchem.* Ne, to ne. Nejhorší je, že to nikdo nevěděl. Párkrát jsem se s ní bavil. Vyrůstali jsme vedle sebe a ona na sobě nikdy nic nenechala znát. *Pokrčí ramenem.* Já jsem ti jenom dopomohl. To ty jsi ten, kdo to všechno zvládl a zvládá. To ty jsi ta úžasná statečná princezna, co zvládne všechny překážky. *Usměje se na ní.* Mohla bys to jednou zvládnout bez toho. *Uchechtne se.*

Jo a taky kvůli několika dalším věcem.*usměje se a souhlasí s ním.* Ale narazil do tebe on. Moje chyba to není. *stále se tváří jako naprostý andílek a začne vyzvídat ohledně Romea a té dívky.*Já mám o zpomalenosti taky co říkat..*uchechtne se a narazí na to, jak dlouho potlačovala city k Edwardovi a nechala je zastínit Colem.* Do toho. Pomůžu ti s tím. Musíme najít někoho pro Destiny, skamarádila jsme se sní když ještě byla v paláci. Minule jsem ji chtěla dohodit jednoho týpka, ale nelíbil se jí. *vzpomene si na její kamarádku.* Jo a oba jsme pozvaní na její baletní vystoupení. *oznámí mu.* A taky ti přišlo, že je hrozný horko a málem jsi se svlékl do spodního prádla. /Což ostatně udělat mohl./*pomyslí si.* Lidi často všechno schovávají za masku, protože mají strach se někomu svěřit. *sama o tom něco ví.* Kdybych byla statečná, tak bych nezačala brát drogy a schválně se nepředávkovala. *Stále si stojí za svým.* Hmm...*hraně zapřemýšlí.* To asi nepůjde. *usměje se na něj jako neviňátko.*

Jakým třeba? *Nakloní hlavu zvědavě na stranu a pak se uchechtne a potřese nad ní hlavou.* Ty můj andílku. *Poznamená pobaveně a s menší dávkou ironie.* Ta zpomalenost ale nakonec přeci jen své ovoce přinesla. A já bych nic neměnil. Jsem tak šťastný, jak jen můžu být. *Usměje se na ní zamilovaně a chytne jí za ruku, kterou jí stiskne. Nechce, aby si pořád vyčítala, co se stalo. Už je to za nimi a nemá smysl to řešit, protože to přeci jen dopadlo dobře, no ne?* Destiny? To je ta účastnice? *Ujistí se, že si to jméno spojil se správnou osobou.* Tak jo, založíme si spolu poradnu. *Zazubí se na ní.* Fakt? Ještěže když spim tak nechrápu, takže pokud mě to nebude bavit, nepohorším nikoho okolo nás. *Zasměje se. Samozřejmě to myslí z legrace a pokusí se tam udržet vzhůru celé vystoupení.* Neboj, budu se svlíkat jenom pro tebe. *Usměje se na ní a jemně jí políbí na rty.* Kdybys statečná nebyla, na to předávkování bys zemřela a pak se s tím ani nepokusila nic udělat. Ale ty jsi teď tady. Živá a čistá už fakt dlouho. A já jsem na tebe neuvěřitelně pyšný, Aless. Tohle zvládáš hlavně z vlastní vůle a síly. *Pohladí jí po tváři a povzbudivě se na ní usměje.* Že já vůbec doufám. *Uchechtne se.* Nezajedem si na ten oběd? *Navrhne, protože už dostává docela hlad.*