Palácové chodby

*Poslech udby mu prekazi neznamma sivka se kterou se na jednom rohu srazil. Nejprve je na ni dost neprijemny, ale jamile si ji prejede pohledem nema v planu na ni bejt dal hnusnej. Ba naopak. Chce na ni byt celkem milej, aby ji mohl poznat, nebo ak neco, ale tohle zmizi hned, jakmile jej pritpvna k jejimu otci. Nasledne se jak mavnutim kouzelneho proutku pred nim sejde nejspis jejich cela familie a on sam je celkem dost sokovany tim, jak moc ci je s jejim fotrem podobny. V hlave mu jede poznamka, ze aspon diky nemu vi, jak bude nejspis vypaat, az bude starej a zakrouti nad tom hlavou. Nasledne rekne te zenske, kdo je a kolik mu je a jakmile sleduje jejich dojemnou story jen nad tim prevrati ocima.* Hele vypil jsem toho sakra ost na to, abych se tady klidne pobliil z tolika ukrovanyho laskovani. Tohle si nechte na doma... *Usklibne se na ne a potom jen sjede pohlem nejspis jeho otce.* /Tohle? Muj fotrik? Vazne? Kurva! Tohle je jen sen... nebo halucinace.. Jo" To bude ono! Tohle je jen halucinace a ja jsem nekde namol opily a lezim nekde v pangejtu ve meste... jo to je ono./ *Z jeho myslenek jej vytrhne hlas jeho starsi kopie za nekolik let a jakmile slysi, ze s jeji matkou fak neco el a navic pred dvaceti lety, ma pocit, ze se fakt nejspis poblije, jak se mu zacne motat hlava a jn zarazene hledi.* /Moja matka a tenhle.... burna? Kurva ne.../ J. Jak to mam sakra vedet? Jasne ze to nejspis vi a me nic do hajzlu nerekla! *Vyjede nastvane a nasledne nastvane projde kolem nejspis jeho taty a macechy a hned na mbilu vytaci cislo sve milovane matky. Za temi individui se uz ani neohlizi a jen vstekle kraci chodbou, zatim, co mu vyzvaneci ton dava jasne najevo, ze mobil jeho matky vyzvani.* /Tohle neni pravda kruci! Nemuzu byt synem.... nikoho.. Vzdyt jsem Korunni princ Ruska! ... Byl jsem... Ne jsem! Tohle musi byt kurva omyl!/ *Takhle se dostane az do sve komnaty, kde hlasite praskne dvermi a vyckava az se jeho matka uraci zvednout ten zatraceny mobil.*

*Řekne jim svou domněnku a to, jak se na ni její otec podívá nijak nevnímá. Pořád pohledem hypnotizuje svého možná bratra. Přijde jí nemožné, jak je jejímu tátovi podobný. Pak nadzvedne obočí a podívá se na mámu, poté, co hlesne. Sjede pohledem k jejímu břichu a pochopí.*Gratuluju./Asi./*Pro ni je to další sourozenec, který ji bude nenávidět a nedokáže se z toho radovat. Navenek nedává nic najevo, má nasazenou masku, aby všechno co cítí skrývala. Je to tak lepší. Navenek nedávat nic najevo. Sleduje beze slova toho chlápka odcházet. Neví, moc co k tomu říct. Pak se podívá na svou mámu a svého tátu.*Nemusím být u toho, jak si to budete vyříkávat. *S tímto se otočí a kývne i na dva chlápky, kteří stojí dále a čekali na ni a pak se vydá do ghetta. Musí sbalit to nejnutnější a dát rozkazy. A spolu s ostatními se přestěhovat sem.*/Moje skupina rebelů a skupina rebelů mé matky, moje rodina a Schreave pd jednou střechou. Tohle je smrtelnější, než nějákej virus./

*Nedokáže pořádně ani zformulovat své vlastní myšlenky, natož, aby je řekla nahlas. Když ale Hedda zmíní tři děti, potichu jí opraví na číslovku čtyři. Položí si jednu ruku na břicho a pak se podívá na Roryho a trhaně přikývne.* Jo. *Odpoví mu.* Já.... Zjistila jsem to teprve včera, nestihla jsem ti to říct. Čekala jsem na nějakou příležitost. /Jo, to se fakt povedlo./ *Ucedí ironicky v duchu. Jenže teď se toho děje v jednu chvíli tolik, že se nezvládne ani usmát. Obzvlášť, když Rory potvrdí, že s Mayurou něco měl. V hlavě se jí hned rozjedou na plné obrátky výpočty, točící se hlavně okolo toho, kdy přesně to bylo. Jestli po tom, co se stalo na útesu, nebo před tím.* Takže jsi svoje emoce uklidnil tak, že jsi šel za mojí kamarádkou, vyspal se s ní a udělal jí nejspíš dítě? *Zeptá se ho potichu dotčeně a v jejím hlase je znát, jak jí jenom ta představa bolí, natož, když si uvědomí, že je to realita. Ani nijak nevnímá, že se Illarion vydal k odchodu, protože je až moc zabraná do svých myšlenek a té bolesti, která se jí rozlívá hrudí. Zaregistruje až poznámku Heddy.* A co se pokusit to vyříkat s náma? Prosím? Nemyslím hned teď dneska. Ale ... někdy. *Polkne, protože ví, že se pouští na tenkej led a že jestli Hedda s kamenným výrazem odmítne, asi už to vážně nezvládne. Když zůstanou na chodbě jenom ona a Rory, zvedne k němu lehce pohled, ale do očí se mu podívat teď nedokáže.* Měli bysme jít. Musíme toho v ghettu dost zařídit na přesun. *Hlesne a bez nějaký možnosti na jeho reakci se vydá chodbou k východu z paláce, i když není dvakrát nejrychlejší kvůli své noze, snaží se jít co nejrychleji to jde.* /Proč jsem se už od začátku nedržela toho, co jsem si od malička myslela? Že milovat znamená tak akorát bolest.../ *Honí se jí hlavou a cestou do ghetta se snaží zamaskovat všechny své emoce a slzy v očích, aby před ostatními rebely působila jako schopná velitelka, která budí respekt.*

*Vůbec se mu nelíbí, kam se tenhle rozhovor stáčí, protože je mu jasné, že jednou bude muset příznat, že s Mayurou něco měl. Nikdy k ní nic necítil, jediná osoba, ke kterému kdy něco cítil a cítí proaktivní je jeho Arowen.* To je úžásný, lásko. *Vydechne a chvíli se dívá jen na její břicho, načež potom zaletí pohledem k tomu jeho synovi a přejede ho docela dost nepříjemným pohledem, který jasně říká, že akorát vše komplikuje.* /Když jsem o tobě nevěděl dvacet let, dalších třeba padesát by to nic nezměnilo./ Měl jsem v sobě pár panáku. *Vydechne, jako by to mělo něco znamenat, ale tak přece musí vědět, jak u něj i jeden panák dělá divy. Probodme poheldem odcházejícího Illariona a pak polkne při pohledu na Heddu, ale není schopný nic říct.* /Jak jednoduše a rychle přijít o děti i manželku./ Lásko, je mi to vážně líto, ani nevíš jak. *Pevně zatne zuby aby nepustil skzy na povrch a pak jen sleduje Arowen.* Za chvilku dojdu. *Zamumlá jen, načež se opře o zeď a když si je jistý, že nikdo kolem něj není, ke zdi se otočí, napřáhne se a udeří do ní pěstí. Potichu sykne, ale nepřestává v bušení do ní, protože je to nejlepší, jak si vybít zlost, pokud někoho omylem nechce podříznout. Opře si čelo o zeď a zatřepe rukou, kterou do té zdi mlátil.* /Dokážu jen lidem ublížit, všechny který miluju mi buď zemřou nebo je zklamu a tak je opustím. Že jsem si ještě nezvykl?/ *Ušklíbne se a obouma rukama si vjede do vlasů a ani mu nevadí, že si tim rozpustí culík. Po chvíli se od té zdi odtáhne, ještě jednou ai do ní kopne a nakonec odejde také.*

*Xiomara před chvilkou usnula. Konečně. Její dcera je normálně vzhůru až do noci a pak spí do oběda. Takže tohle je u ní normální. Ví, že by si sama měla jít lehnout, ale nechce se jí. A protože nechce dělat hluk v pokoji a rušit tak sovou dceru, vydá se na chodby, kterými se prochází. Na sobě má černé džíny a bílou košilí. Vlasy jen tak rozpuštěné. Makeup a ani žádné šperky nemá. I když je v paláci nestrojí se nijak moc. Přijde jí divné se jen tak procházet palácem. Ale to, že je sem pozval princ Wyatt bere pozitivně. Což mu i řekla, když na něj narazila. Poděkovala mu za to, protože je díky němu její dcera ve větším bezpečí.*/I když jsem pod jednou střechou i s mou matkou.. Otcem, sourozenci a možná ještě nevlastním sourozencem./*Vzpomene si na to setkání s princátkem z Ruska, který byl podobný jejímu tátovi.*

*Akorát jí pustili z ošetřovny. Původně si jí tam ještě chtěli nechat, ale ona je nakonec ukecala. Nejspíš těhotenská tvrdohlavost. Jakmile mohla, vyskočila z tý postele tam a rychle na sebe natáhla modré džíny a šedý svetr. Nechce jít po chodbě v nemocničním pyžamu. Těch pár věcí, co tam měla, jí do komnaty přenese služebnictvo. Své zrzavé vlasy má svázané v culíku. Pořád nedokáže uvěřit tomu, že je těhotná. Že za pár měsíců bude mít náruči malé miminko, které bude mít možná Claviovi oči. Těší se, ale zároveň se hrozně bojí. Kousek od její a Claviovy komnaty se zastaví a opře se o stěnu. Jednu ruku si položí na břicho a zhluboka se nadechne.* Jenom doufám, že pro tebe budu dobrou mámou. *Zamumlá potichu. Opře si o stěnu hlavu a pak se podívá na osobu, která akorát vešla za roh a jde k ní. Polkne, když si uvědomí, kdo to je.* Ahoj. *Pozdraví jí opatrně. Před pár měsíci by šla právě za Saskií, kdyby zjistila, že je těhotná. Ona s tím má aspoň nějakou zkušenost, takže by jí mohla nějak poradit a pomoct. Jenže teď jí Saskia nenávidí a ona neví, jestli to vůbec někdy půjde urovnat.*

*Prochází se chodbami a ani nevnímá cestu. Jen doufá, že do té luxusní komnaty, kterou sdílí se svou dcerou a ještě jednou rebelkou od ní, se kterou si je nejblíže, když Navya odešla, nějak trefí. Přemýšlí nad svou rodinou kterou dost možná bude potkávat, pokud teda nebude dvacet-čtyři hodin denně zavřená v komnatě, což nejspíše nepůjde.Z myšlenek jí vytrhne až moc známý hlas. Okamžitě se zastaví a až pak si všimne Navyii opírající se o zeď. Sjede ji pohledem.*Ahoj.*Pozdraví ji taktéž. To, co udělala ji zranilo. Přestala jí věřit a věřit jí už asi nebude. Má problém uvěřit lidem, kteří ji už předtím zranili, což je případ právě téhle zrzky. Chvilku se na ni jen dívá, jde jen o pár vteřin. Pak jen potřese hlavou a raději se otočí a vydá se směrem do své komnaty. Nechce přece jen svou dceru nechávat tak dlouho osamotě.*

*Opře se o stěnu na cestě do komnaty, protože chce být ještě chvilku sama se svými myšlenkami a tím formulujícím tvorečkem uvnitř ní. Po chvíli si všimne dost známé osoby, která jde jejím směrem. Opatrně jí pozdraví a s trochou strachu v očích na ní kouká. Bojí se její reakce na to, až jí uvidí. Když se pak otočí, odlepí se o zdi.* Sas, počkej, prosím. *Zavolá za ní a doběhne jí.* Víš přece, že kdybych mohla, postarala bych se o ní. Nikdy jsem nechtěla zranit tvojí důvěru. Víš, že taková nejsem. Znáš mě. *V jejích očích je vidět, jak moc jí to mrzí a si to vyčítá, i když tehdy nemohla nic moc dělat. Ke Xiomaře jí nepustili a mířili na ní zbraní, takže se musela zdekovat. Kdyby se od nich nechala zabít, taky by moc Xiomaře nepomohla.* Omlouvám se ti. Hrozně mi chybíš, Sas. *Vydechne.*

*Když si všimne Navyi, zastaví se a jen se na ni dívá s nicneříkajícím výrazem, který pro jistotu nasadila. Pozdraví ji taky, ale pak jen mlčí. Brzy se raději rozhodne odejít protože vážně se s ní nechce hádat uprostřed chodeb o půlnoci. Její volání ignoruje a pokračuje v cestě až do doby, co ji doběhne. Pak se zastaví a podívá se na ni. Nechá ji mluvit a poslouchá to, co říká, ale její postoj nic z toho stejně nemění.*Očividně neznám Navyo. Já ti řekla, kdo jsou moji rodiče, i když je to pro mě těžký. Svěřovala jsem ti a ty jsi mi lhala. Přišla jsi s vymyšleným příběhem o smrti rodiny.. Neřekla jsi mi pravdu.*Tu už si sama zjistila.*Takže očividně tě vážně neznám.Zopakuje svá slova.*Pokud narážíš na to s Xiomarou, něco jsem si o tom taky zjistila a za to asi nemůžeš, to uznávám. Ale i tak. Odešla jsi od nás, nestarala jsi se. *Potřese nad tím hlavou. Na to, že se omlouvá nijak nereaguje. Nestojí o její omluvy.*Jo, taky mi chybíš. Byla jsi dobrá kamarádka. Když jsi zrovna říkala pravdu.*Na chvilku se odmlčí.*Měla by jsi jít za tím svým princem. *Znovu se otočí a rychle odejde. Nechce se s ní dále bavit.*

*Doběhne jí, protože s ní chce mluvit a ráda by to mezi nimi nějak vyřešila. Ztuhne, když zjistí, že Saskia zná pravdu ohledně toho, proč odjela ze Španělska.* Sas, snaž se mě pochopit. Byla jsem zraněná. Nechtěla jsem, abych v očích všech vypadala jako nějaká naivka, která naletěla nějakému královskému. Chtěla jsem ti říct pravdu. Jenom jsem nevěděla jak a než jsem na to přišla...zjistila jsem, že Clavio je v Illey. *Vysvětlí a pak zavrtí hlavou.* Starala jsem se. Byla jsem v ghettu několikrát, než ses vrátila ty. Vždycky třeba pro jednu tašku. Protože kdybych přišla jen tak, zastřelili by mě ostatní jako zrádkyni. Vždycky jsem se chtěla ujistit, že je Xiomara v pořádku. Vždyť jsem šla do ghetta, jakmile jsem zjistila, že jsi zpátky. *Ona nikdy nebyla ten člověk, který někoho bez problému jen tak opustí.* Nelhala jsem ti protože bych z toho měla nějak dobrý pocit. *Řekne jí vážně a po jejích dalších slovech sklopí pohled.* Pozravuj Xiu. *Hlesne potichu. Když se s ní nechce bavit, znovu už za ní nepoběží. Ráda by to urovnala, ale když se s ní Saskia nechce bavit, chápe to. Jednoduše se otočí a se slzami v očích se vydá do komnaty.*

* bezcílně se procházela po chodbách. Chtěla si užít posledních pár týdnů než se sem nastěhuje 28 holek, které pak bude potkávat úplně všude. */ Naivní holčičky co si myslí že získají prince a korunku a budou žít šťastně az do smrti. Taková hloupost/* zauvažovala. Na konci chodby bylo otevřené okno jímž do chodby foukal vítr. Když kolem něj procházela zvedl jí rozpuštěné blond vlny z ramenou. A její tyrkysově modré šaty po kolena jí omotal kolem nohou. Uhladila si vlasy a na chvíli se zastavila u zrcadla. Byla nedaleko komnat zahraničních hostů. */ Těch je tu už teď dost/* pohracovala směrem k výklenku s výhledem do zahrad. Kde se zastavila a zadíval se na zahrady zpoza skla.*

*Po veľmi krátkom spánku sa rozhodol prejsť po paláci a možno si to ešte dnes užije. Prechádza sa po chodbách v bielom tielku a čiernych nohaviciach. Vyšiel z komnaty pre zahraničných hostí a par metrov pred sebou uvidel ženskú postavičku.* /Možno si ešte užijem./ *Zasmial sa a chvíľu počkal. Potom sa rozhodol, že za ňou pôjde.* Zdravím, komu vďačím za prítomnost? *Usmeje sa a pozrie na ňu.*

*její bezcílné bloudění jí dovedlo až k výklenku s výhledem do zahrad na konci chodby, kde jsou komnaty zahraničních hostů. Jen tak se dívá do zahrad, když v tom jí vyruší něčí hlas. Když se otočí uvidí nějakého může s očividnými asijskými rysy v obličeji. *Zdravím* opětuje mu pozdrav* za přítomnost vděčíte dvorní dámě Olivii T. Rainolds.* Prozradí mu spiklenecky.* Vy nejspíš nebudete místní že? Typla bych vás na zahraničního hosta. Nemýlím se?* Moc dobře ví že se nemýlí*

*Pomaly prišiel až k tejto dáme.* /Ďalšia komorna? Ja mam na ne asi fakt šťastie./ Tak uhladna tvar sa predsa nemôže mýliť. Áno som z Novej Ázie. Tikaj mi prosím. *Usmeje sa a pobozká jej ruku.* Liang Varun Kim. *Prezradí jej svoje meno a zamysli sa. * /Ak aj táto odmietne co i len flirt začnem neznášať Illeu.. Maju tu fakt nerozhodne slecinky./

*z pozorování zahrad jí vyruší muž jehož odhaduje na Asiata.* Vy mi lichotíte* zasměje se, a nechá ho aby jí políbil ruku.*dobrá Liangu copak tě přivedlo, takovou dálku, do Illei? Pohybuji že tvým cílem bylo náhodně potkávat okouzlující dvorní dámy* zasměje se, ale jen lehce.* Nebo snad ano?* Optá se ho škádlivě, a zastrčí si pramínek vlasů za ucho*

*Keď videl, že jej lichotenie nevadí, ba naopak že spolupracuje usmeje sa a je rozhodnutý pokračovať.* Kto vie. Možno aj to bol môj zámer. Možno nie. No ak nie, tak som neskutočne rad ze som stretol tak pôvabnu osobu ako si ty. *Usmial sa prezrel si jej oči.* Nádherné oči. *Poznamená a prehrabne si vlasy.*

*když se jí představí a požádá jí aby mu tykala nemá s tím problém. Když jí políbí ruku pomyslí si že gentlemani ještě nevymřeli.*/ Možná ti zahraniční hosté nebudou k zahození/ * když odpoví že i kdyby jeho záměrem nebylo potkávat okouzlující dámy, je rád že ji potkal zalichotí jí to doopravdy. Když jí pohlédl do očí koketně je přimhouřila, a když jí je pochválil usmála se.* Hmm já se na tvoje musím podívat blíž abych je mohla ocenit* prohodí ležérně a o kousek k němu přistoupí jako by nic. Nakloní hlavu tak jak je to téměř v každé knize se zvědavou hrdinkou, a zadívá se mu do očí.* I ty tvoje jsou moc hezké*poznamená a otočí se zpátky k výhledu* byl jsi už v zahradách* zeptá se ho*

*Usmeje sa na túto osobku.* /Dnes si ešte užijem. Možno, že komorné v Illey nie sú až tak strašne./ No tak si ich prezri. *Usmeje sa a počká kým si jeho oči prezrie podrobnejšie.* Ja mam na tele viac krásnych veci. *Povie a sibalsky sa usmeje.* Ani neviem ale rád by som ich videl ak by mi pozornosť robila krásavica ako ty.

/ možná ti hosté nebudou k ničemu /* pomyslí si když si prohlíží jeho očí a oplácí mu lichotku* no tomu věřím*poznamená při jeho poznámce * tvoje rty jsou taky velmi hezké* prohodí a ti svoje si lehce navlhčí. Pak se vrátí k pohledu do zahrad, a zeptá se ho zda už se v nich byl projít* to asi každý*zasměje se* lichotíš takhle každé? Nebo jen těm co za to stojí? *Zeptá se a znovu se k němu otočí.*

*Prehrabne si vlasy. Usmeje sa nad jej pochvalou jeho pier.* A čo tie toho dokážu. *Zasmeje sa a pozrie na ňu.* Tvoje sú tiež veľmi lákavé. *Usmeje sa a prejde si jej postavu. * Povedzme, že len tým ktoré zaujmú moje oči natoľko, že s nimi rad strávim svoj čas. *Predĺži svoju odpoveď aj keď chcel povedať ze s každou. No to ona predsa vedieť nemusí.*

*pochválí mu oči a následně i rty načež se on zmíní že toho spoustu dokážou.* Dokaž to* usměje se *sám jsi řekl že i ty moje jsou lákavé* také se jo zeptá jestli takhle flirtuje s každou jeho odpověď jí potěší i když mu to nevěří. Lže dost dobře ale ona není včerejší. U dvora vyrostla.*takže ? *Zeptá se s úsměvem. Už pár týdnů nikoho neprovokovala, takže si to užívá*

Ja s tým nemám problém. *Usmeje sa a chytí ju za boky pričom ju pritiahne bližšie a na jej pery prilepí tie svoje. Po chvíli sa dotiahne a čaká na jej reakciu. Potom sa začnú rozprávať o ňom a jeho flirtovaní.* Takže? *Pozrie na ňu s úsmevom. Nepochopil jej otázku a tak sa len zasmial. Nebude jej predsa vykladať, že sa vyspi naozaj s každým a že ma dieťa s jeho komornou..*

*začne si ho dobírat s tím ať dokáže jak jsou jeho rty úžasné. Ne že by mu to nevěřila, ale většina lidí v palaci má jen přehnaně velké ego a pravda není nic moc. Když ale prohlásí že s tím nemá problém a rovnou jí políbí.... */ Hmmmm to vůbec není špatné/* polibek mu oplácí a pak se odtáhne* no takových osm z deseti. Bylo to velmi dobré ale nebylo to skvostně skvělé ani dokonalé. Ale máš plusové body za to že ses nestyděl.*zasměje se* víš kolik lidí se mnou už flirtovalo a když došlo na věc utekli? Spousta. Sraby. *Protočí očima* a spousta se jich vymlouvá na to že mají přítelkyni....tak proč se mnou flirtují?* Letmo zahlédne svůj odraz v zrcadle na protější straně výklenku a rychle si upraví rtěnku.* No možná ti dám další šanci ...co třeba až mě pozveš na procházku do zahrad? * Koketně zamrká usměje se,a ještě naposledy k němu přistoupí.* Máš něco nad rtem * prohodí když těsně kolem něj projde a zamíří zpět tam odkud přišla.*

*Keď sa odtiahne pozrie na ňu. Keď však prehlasi osem z desiatich podráždene na ňu pozrie.* No dovoľ. *Zasmeje sa. Keď však počuje o plusových bodoch vytazoslavne sa usmeje.* Ešte, že si to zachránila. Už som mal chuť odísť. *Zasmeje sa. Potom si vypočuje jej problém s flirtujucimi chalanmi a nou.* No asi mam dostatočne veľa odvahy. /A dieťa./ Poslednú čas si však nechá pre seba.* Tak to by som rad. Zajtra ťa tam počkám. Dúfam, že moju ponuku neodmietneš. *Prehrabne si vlasy a pozrie sa na ňu.* Ale, fakt? Možno si to tam nechám. Pre istotu. *Zasmeje sa a pozerá ako odchádza.* /A vraj osobám s kráľovskej rodiny je zakázané otáčať sa chrbtom./ *Veselo pretočí hlavou a spokojne odkraca do komnaty.*