Palácové chodby

*je ztracená ve svých myšlenkách ohledně Cola, Edwarda a toho, se stalo na vyhlídce. Pokud se teda vůbec něco stalo. Byla tak mimo, že si pamatuje jen útržky vět a neví, co všechno si její mysl vymyslela, a co je pravda. Přemýšlet přestane teprve až když do někoho narazí. V rychlosti se omluví, a když pak zjistí, že je to strážce, řekne, že by se měl omlouvat spíše on. Když se jí ukloní odfrkne a obrátí oči v sloup.* Kdo tohle vymyslel? K čemu to vůbec je? *zeptá se spíše sama pro sebe.* Tím "zase" na něco narážíte? *povytáhne obočí a zdůrazní slovo zase.*

*Uchechtne se, když se jí jeho úklona nelíbí, a ihned se tedy narovná. Stále mu v očích tančí pobavené jiskřičky.* Na ukázání toho, kdo tady má navrch, očividně. *Prohlásí jen tak mimo řečí, jako by teď vůbec neřekl něco nevhodného. Občas si ani neuvědomuje, že to, co řekne, může na někoho působit nepříjemně. Je prostě takový, hlavně od doby, co má nejlepšího přítele. Pak se jen zašklebí.* O vašem neustálém utíkání z paláce si šuškají už i krysy v kanálech. Před služebnými nic neutajíte a mimo to, už tu i nějaký ten pátek taktéž žiji. *Prohodí jen tak mezi řečí, ale spíše tónem, jako by něco vysvětloval malému dítěti, a znovu jen pokýve hlavou, asi aby sám se sebou souhlasil s tím, co právě řekl.* Nebo jste si dneska vzala batoh jenom tak?

*sama sebe se zeptá, kdo vymyslel nějakou poklonu, když je to úplně k ničemu. Po jeho slovech se uchechtne.* Chtěl byste snad být vy ten, kdo tady má navrch? *nakloní hlavu na bok. Tohle by jí opravdu hodně zajímalo. Jeho další slova ji trochu zaskočí, ale nedá to na sobě znát. Ví, že v Illea News bylo něco o drogách, ale Wyatt i otec to popřeli, takže doufala, že to lidi nechají být. Očividně ale ne.* /Bude to chtít sourozeneckej pokec s Wyattem./ Ne, vzala jsem si ho protože jdu ven a nevím, kdy se vrátím. Třeba se rozhodnu zůstat ve městě celou noc. *pokrčí rameny.* Vždycky je dobrý, mít s sebou něco, co vám pomůže v urgentní situaci. *řekne hraným poučným tónem.*

K tomu si dovolím neodpovídat, jinak bych v tom nejlepším případě dostal pohlavek. *Uchechtne se a nespouští z princezny oči. Jinak by to totiž vypadalo, že má z princezny spíš strach než respekt, a to rozhodně nechtěl připustit. Zároveň neměl nic jiného na práci, než uvidí Colina. Pak se jen malinko uchechtne, jako by po tom pochyboval i on, a jen si založí ruce na prsou, jen přejíždějíc pohledem dívčin výraz, jako by přemýšlel, jestli mu něco náhodou neříká. Skoro jistě věděl, že jo, ale aby po tom mohl šťourat? No, aspoň ho takhle baví ty všechny možné "co by kdyby", co si šuškají zaměstnankyně paláce.* Stejně se divím, že o vás v těch bulvárních plátcích není víc. S tím, jak často se objevujete ve městě, si už kdoví kolik reportérů může mastit kapsu na tom, jak máte zajímavý a pestrý život. *Nemyslel to jako urážku nebo něco takovýho, ale jen byl zvyklý mluvit otevřeně, hlavně u lidí, které už nějaký ten čas znal. I když ne dobře, ale jeho oči je znaly.* Takže tam doufám máte minimálně pistol, pepřový sprej, složenýho strážnýho a kondom.

Do toho, chci to slyšet. *vybídne ho s úsměvem na tváři.* Možná bych měla někomu říct, že tady zaměstnáváme strážce sraby. Bojíte se mého pohlavku? Co tedy děláte když je útok? *povytáhne obočí. Hned se jí v hlavě ukáže obrázek jeho, jak s křikem a voláním o pomoc utíká před rebely. Pak se začnou bavit o jejích odchodech do města a ona si uvědomí, že si bude muset promluvit s Wyattem.* Ať si píšou co chtějí. Já si dávám pozor, aby se tam nedostalo něco, co nechci. A náhodou je lepší mít zajímavý a pestrý život, než trčet tady v paláci a unudit se k smrti.*pokrčí rameny a ušklíbne se. Když je ve městě, pohybuje se spíše v opuštěných místech. Tam, kde ji moc lidí neuvidí. Nebo taky u Colea doma. I když teď tam byla naposledy když se pohádali ohledně koksu, a to už je dost dlouho.* Pistol nemám, pepřák taky ne. Strážce by se tam nevlezl, což byste poznat měl. Možná potřebujete brýle. *odtuší, že asi špatně vidí.* A ten kondom vás nemusí zajímat, leda byste ho potřeboval vy. *řekne a usměje se jako andílek. Samozřejmě v batohu nemá ani jedno z toho, co strážce vyjmenoval, ale něco mnohem lepšího.*

Je rozdíl bát se "jenom" pohlavku a toho, kdyby jste si to náhodou rozmyslela a doneslo se to k vyšším uším než jsou ta vaše. *Ušklíbne se a pokrčí rameny, jako by na tom nebylo nic zvláštního. No, opravdu na tom nic divného nebylo, bál se prostě o svou hrdost, pověst a čest. V paláci pracoval rád, tak neviděl ten důvod, proč to riskovat kvůli jedné odpovědi prostořeké princezně. U ní si nebyl jist, jestli by to někomu řekla, ale nechtěl riskovat, práce je práce, peníze jsou peníze a z nich může uživit svou matku. Pak se jen uchechtne.* Takže vy se v paláci nudíte? TO jsem v životě slyšel říct asi jenom vás. *I když, co byla pravda, i on viděl často některé věci jako nudné. Hlavně když měl noční hlídky, musel stát na jednom místě klidně i dvanáct hodin v kuse.* Tak to jste ještě nevyzkoušela práci strážného. My musíme být dvanáct hodin ve střehu, nehýbat, nebavit se, jen zírat a hledat, jestli se něco neděje. Hlavně v těhle dobách. *Pokýve hlavou, teď už by jen stačilo říct "jo jo, v těhle dobách. To za mého dětství...". Když mu ale princezna vyjmenuje seznam věcí, které ve svém batohu rozhodně nemá, jen se uchechtne.* Takže rozhodně nemáte nic, co je nezbytně nutné. Protože se potřebujete bránit. Maximálně bych vám ještě doporučil kudlu, jenomže se bojím, že s tou byste dřív píchla sebe než někoho jiného.

*po jeho slovech se zasměje.* Takže vy se nebojíte pohlavku, ale slov? To znamená, že vám ten pohlavek můžu dát? *zeptá se s hlasem plným naděje. Přeci jen, kdo by nechtěl bezdůvodně dávat pohlavek strážci? O tom sní každá dívka. Pak namítne, že chodit do města a užívat si život je rozhodně lepší, než se nudit v paláci.* Ano, nudím. Věřte nebo ne, ale je to pravda. Navíc tady jste pořád pod dohledem. Na každém kroku je někdo. O jakémkoliv pohybu, který uděláte, ví během páru minut celý palác. *řekne na rovinu.* Raději se budu skrývat v opuštěných místech Angeles, než v paláci. Tady mě nikdo nepotřebuje a nikomu tu na mě nezáleží. Nejsem tu chtěná. *pokrčí rameny jakoby nic. Nikdy se tady necítila chtěná a nikdy se to asi nezmění.*Teď vás mám začít litovat? *zeptá se pobaveně. Pak mu vyjmenuje věci, které v batohu nemá a dodá, že kondom ho nemusí zajímat.* Nevěříte mi? *povytáhne jedno obočí.* Nikdy jsem neřekla, že ten kondom tam nemám. Jenom jsem říkala, že vás to nemusí zajímat. *pokrčí rameny a uchechtne se.*

Víte, jak by vypadal strážný, kterého zmlátila princezna? *Povytáhne obočí, když se ho na to zeptá, a nechá ji, aby si odpověď vymyslela sama. Nepřestává ho ale udivovat, jak je tahle princezna prostořeká, i když jenom na něj. Nikdy ale takhle nevychovaného člověka nepotkal. Jakmile se ale začnou zase bavit o tom, proč chce zmizet z paláce aspoň na chvíli, jen zakoulí očima. Pak se uchechtne.* Neměla jste se narodit do královské rodiny, rozhodně by vám jiná rodina přivedla míň pozornosti. *Zakření se a pak ji dál poslouchá, načež to nevydrží a začne se smát, až se za břicho popadá.* O jakémkoli vašem pohybu ví bulvární plátky, kam se podíváte, nikdy nevíte, kam vás dají na titulní stránku. *Zavrtí hlavou, když mu začne říkat, jak se jí tu nelíbí, ale u poznámky o chtěnosti a potřebnosti jen zamrká. Chtěl by se zeptat, jak to myslela, ale místo toho jen řekne.* Připadáte si tak, nebo vám to někdo řekl? *Zeptá se jí tedy po krátké odmlce, načež se jen uchechtne.* No mohla byste. *Souhlasí a pak zavrtí hlavou.* Ještě jsem vás neviděl s čímkoli zacházet, takže je moje nedůvěra velká a oprávněná.

To sice nevím, ale můžu to zjistit.*zazubí se na něj a v očích se jí značí otázka, jestli mu opravdu může dát pohlavek.* A vy jste si snad vybral, do které rodiny se narodit? *Povytahne obočí a ušklíbne se.* Tohle nebyla moje volba. A kdybych na výběr měla, zvolím si cokoliv jiného, než žít v paláci a být součástí královské rodiny. *Tohle myslí vážně. Kdyby mohla, nebyla by tady ani za nic. Pak ho sleduje, jak se směje. Ji to tak směšné nepřipadá a tak jen potřese hlavou.* Bulvární plátky neví ani polovinu z toho, co já dělám a kde se pohybuju. A vy o tomhle nevíte už vůbec nic. *Jak řekla, na tohle si dává pozor. Ví, co si může dovolit a co ne. Pak mu řekne pravdu o tom, že se tady nudí a necítí se chtěná. Vždycky to tak bylo. Nechápe, co všechny holky vidí na tom, nosit šaty, lodičky, chodit hezky namalované a učesané.* Obojí.*odpoví mu na otázku z kamenným výrazem. Ví, že sourozenci, hlavně Camille, by byla raději, kdyby tady vůbec nebyla. A rodičům by se určitě taky ulevilo.* Panebože, to je mi taaaak líto. Nevím, co bych ve vaší situaci dělala. Musíte mít hrozný život. Chudák vaše nohy... stát 12 hodin na místě. *Řekne přehnaně lítostivým hlasem, který ale jen hraje. V očích ji přitom pobaveně zajiskří.* Tak mi něco dejte a já vám ukážu, že s tím umím zacházet.*pokrčí rameny*

Radši ne. *Uchechtne se nad její poznámkou ohledně pohlavu a zakoulí očima, jako by to pro něj bylo bůhví jaké otravování. Pak ale jen zavrtí hlavou.* Tohle nechávám na osudu, nejsem vybíravý. Takže s tím i snad matinka příroda počítala. *Zakření se a přejede si ji pohledem, načež našpulí rty v zamyšleném výrazu.* Ale vás asi ráda neměla. *Pak ji ale sleduje se zaujetím v očích, jako by mu v tomhle jen přihrála k další poznámce, a mírně se uchechtne.* Tím mi chcete naznačit, že bych se vám měl začít věšet na paty a dělat vám opravdu opravdového strážce dvacet čtyři hodin denně? *Ušklíbne se a pokýve hlavou, ale pak se mu v obličeji usadí ustaraný výraz. Nicméně s ním nic neřekne a když mu odsouhlasí obě dvě varianty, jen povytáhne obočí v nevyřčené otázce, která značí zájem.* Nabídl bych vám, abych si otestoval vaši sílu a mrštnost sám, ale nechci skončit souzený za nechtěné probodnutí princezny.

Škoda, já bych to ráda zjistila.*řekne, a v jejím hlase jde slyšet smutek, který ale jen hraje. I když rozhodně by jí nevadilo mu dát pohlavek. Když ji začne projíždět pohledem, ona ho naoplatku pohledem začne vraždit. Po jeho rýpavé poznámce si nevěřícně odfrkne.* /Neví, do čeho se právě pustil./ Slušnost vám nic neříká? Víte, že za tohle můžete dostat padáka? *Povytahne obočí, ale pak ho sjede pohledem.* Jen tak mimochodem...zrovna vy máte co říkat.*poznamená.* Opovažte se. To byste odsud odjel hodně rychle.*řekne vážně a propálí ho pohledem. Poté mu řekne, že jsou to one varianty a následně pokrčí rameny. Nemá co víc mu k tomu říct. Pak ho začne přehnaně litovat, ale nemyslí to ní trochu vážně.* Dávejte si pozor, aby vám to ego nepřerostlo přes hlavu. *Ušklíbne se.* Do toho, chci to zkusit.*vyzve ho a čeká, jestli ji do ruky opravdu dá nějakou zbraň.*

*Povytáhne obočí a jen se zakření, když stále hledá možnost mu dát pohlavek, a jen zavrtí hlavou, stále s úsměvem na tváři. Pak jen povytáhne obočí a ušklíbne se, načež přikývne. Jasně, že tohle je balancování na tenkém ledě, ale vlastně neměl moc ani co ztratit. Vždycky věděl, že má u svého nejlepšího přítele dveře otevřené, kdyby ho tady už nic nedrželo, ani práce ne, tak jen pokrčí rameny.* Učí nás se ke všem chovat s oddaností, jako bychom byli jen banda podvraťáků. *Přikývne, když mu začne máchat před obličejem výhrůžkami ohledně vyhazovu, a pokračuje dál.* Ale trocha selského rozumu vám jasně napoví, že kdyby nebylo nás, tak je většina zámku napadena rebely, než lusknu prsty. *Luskne a trochu se mu u toho blýskne v očích. Jeho vtip ho vždycky přivádí do maléru. Vytáhne si ale svůj meč, přičemž má druhý samosebou na druhé straně, vždycky chodí radši ozbrojen pro případ nouze, a nabídne ho dívce rukojetí dopředu. Pak ho ale v rychlosti stáhne zase k sobě.* Ale řekněte mi, kam máte namířeno. Někdo by měl vědět, kde jste, když nikdy nevíme, kdy se sem dostanou rebelové.

*je jí celkem líto, že mu nemůže dát pohlavek, ale snad se před to nějak přenese. Jeho dalším slovům se uchechtne, ale nijak to nekomentuje. Pak už mu začne vyhrožovat, že může klidně dostat padáka.* Kdo říká, že dostanou padáka všichni? Bez vás by se určitě obešli. *Ušklíbne se a protočí očima, když luskne prsty. Když pak vytáhne svůj meč, zablýskne se jí v očích. Natáhne po něm ruku, ale když ji ho i tak nedá, povzdychne si. Pak obrátí oči v sloup. Nechce, aby ji někam pronásledoval, a tak to pro dnešek vzdá. Navíc už vážně potřebuje vypadnout.* Mám namířeno tam, kam vždycky. *pokrčí rameny.* Ráda bych řekla, že jsme vás ráda poznala, ale to bych lhala, takžee..*nechá větu viset ve vzduchu. Snad si to domyslí.* Přeji pěknou službu. *Usměje se a pak už se vydá pryč*

*Jednou za cas se rozhodl, ze si zajde o baru na par dninku. Jasne, mohl si dat drink i v palaci, ale potreboval nekam ven. I kdyz se citi divne diky tmu virusu, ale nemuze bejt ve ve komante zavreny uz ani minutu. V baru byl od odpoledne a nyni se vraci do paace. Na sobema cerne kalhoty s dirami na kolenou, cerne tricko a cernou kozenou mikinu a na nohou ma tezke kozene boty. Sve dlouhe blond vlasy ma rozpustene a na ocich ma cerne sunecni bryle a takhle prochazi chodbama palace, kteryma se ma dostat ke sve komnate. V Usich ma pritom sluchatka ve kterych mu hraje hudba.*

Byli jsme vychovaní? To bych neřekla.*Uchechtne se, když si vzpomene, co jako malá vyváděla s Romeem a později chvilku i s Eris po poznámce její matky ale semkne rty pevně k sobě a nasadí kamennou masku. Tohle ji zasáhlo.*To, že jsem odešla bylo jen a pouze kvůli vám, protože mě kdokoliv odmítal vyslechnout. A to, že jsem odešla neznamená, že jsem ztratila paměť. Já dovedu vidět obě dvě strany mince. Viděla jsem vaše chyby, ale i to dobré, co děláte. Je to stejné jako u nich.*Kývne hlavou ke královské rodině.*Protože já na rozdíl od vás vidím i to, co udělali dobře a je toho dost. * S tímto si rychle stoupne od stolu.*Myslela jsem si, zvlášť po tom, co jsme se setkali v parku, mami..*To oslovení řekne spíše naštvaně. Takovým tónem, který používají její rodiče, když oslovují někoho od Schreave.*Že bychom svoje vztahy mohli napravit, i když jsi to asi neviděla, snažila jsem se ti věřit. Jinak bych k tobě ani neposlala Xiomaru. Ale jak mi ukazuješ, na to je už pozdě.*Raději odešla z té porady hned, jakmile skončili. Nezdržovala se tam déle. S dvěma rebely po boku, kterým říká co a jak jde chodbami, dokud nezabočí a ona nevrazí do nějákého chlápka.*Omlouvá..*Zarazí se při pohledu na něj a nechápavě zamrká.*/Vždyť táta byl v kruhovým salonu.. Sem by tak rychle nedošel. A tenhle je mladší./*Jenom stojí naproti němu. Tenhle chlápek jí přijde strašně podobný na jejího otce.*

Říkáš snad, že jsme se vás nesnažili vychovat a nechali vás, ať si děláte co chcete? Myslíš, že nám bylo jedno, jestli budete nějací spratci, nebo vychovaní lidé? *Zeptá se jí s nakrčeným obočím a pak jí připomene to, jak zmizela. Ví, že se jí to dotkne, proto to také řekla.* Zajímavé, že o tom dobrém jsi nám nikdy neřekla. Jediné, co jsem poslouchala, byly výčitky, Heddo. *Připomene jí a po jejích dalších slovech se jí v krku objeví knedlík. Nedokáže jí na to nic říct, jenom jí sleduje, jak odchází a snaží se na sobě nic nedat znát před královskou rodinou. Pak už spolu s Rorym vyjde ze salonu a rychle zamrká, aby zahnala slzy. Než se naděje, už jí Rory obejme, takže se k němu přitulí a opře si hlavu o jeho hruď. Pár vteřin takhle stojí a nasává jeho vůni.* Ztratili jsme jí. Kvůli mě. *Zamumlá potichu a zhluboka se nadechne.* Pojď, půjdeme. Chci domů. *Pokusí se co neuvěřitelněji usmát a pak se kulhavým krokem rozejde chodbou pryč. Noha jí pořád docela bolí potom, co jí jí ten skrček chytil. Za rohem se ale zastaví, protože uvidí Heddu a nějakého týpka, který vypadá naprosto přesně jako její manžel.* Rory...? *Hlesne přičemž mezi nimi zatěká pohledem.* /Tohle není možný../ *Polkne a pak pohledem vyhledá Heddu, z čehož jí zase krk ucpe nespolknutelný knedlík.* Heddo, já.....omlouvám se za to, co se tam stalo. Ráda bych to s tebou urovnala. Jenom jsem předtím myslela, že tys to už vzdala s náma. Ujely mi nervy, promiň. *Omluví se jí a jak z jejích očí, tak z jejího hlasu je znát, že to myslí doopravdy upřímně.*

Kdyby jste nebyli vychovaní, pochybuji, že bysme vůbec přežili vaše dětství. *Nakrčí obočí a pohledem těla mezi Heddou a Arowen. Polkne, když si slyší jejich výměnu názoru a povzdechne si.* Arowen, neřeš to. To co si myslí už prostě nezměníme. *Zašeptá potichu a pak zase pohled zaměří na jejich dceru.* Jenže těch špatných udělali více, než těch dobrých a často s těma dobrýma udělali spoustu špatných, Heddo. *Pokusí se mluvit mírně a hlavně klidně. Pak se rychle s Arowen dostanou na chodbu, kde ji hned obejme, když vidí jak mrká.* Ne, není to kvůli tobě. Ma prostě svou hlavu. A trvdohlavost má po nás obou. *Pousměje se na ni a přikývne, načež se a ní vydá pryč. Jenže najednou uvidí na chodbě Heddu a nejakeho chlapa, na kterého zmateně upře pohled.* Lásko, taky ti připadá ten chlápek jak kdyby někdo zkombinoval mě a do toho dal kousek Romea? *Přihmouří oči a rychle nad tím zavrtí hlavou.* Mám pocit, že tam do vzduchu pouštěli halucinogedy. *Zamumlá a pak pozorně poslouchá Arowen.* Heddo, víš, že tě máme pořád rádi, jen je to všechno těžký, ty máš už očividně svůj život, ale my, jako tví rodiče tam cheme patřit. *Zamumlá a pohledem přejede toho cápka, ale nic neříká, jen si ho zmateně prohlíží.*

*Posloucha hudbu ve svych sluchatkach a snazi se nezabloudit, aby trefil do sbve komnaty a nejak se trepi s tim, ze by se po chodbach jee nekdo krome strazcu poflakoval dokud do nej nekdo nevrazi, kdyz se chystal zabocit za jeden roh a nasledne mel, co delat, aby se nenatah na zemi, ale jeho sluchatka na zemi skomcily diky tomu, ze byly bezdratove.* Zatracene * Zaklel,kdyz sledoval, jak jeho sluchatka dopadla na zem a nasledne se pro ne sehnul.* Jestli budou roboty, tak si je zacalujete. * Zamruci. Nehodla si kupovat neco, co znicil nekdo misto nej, ale jakmile szevdne pohled spatri pred sebou nejakou holku, jak na nej sokovane sira a tak svrasti oboci.* Coje? Jsem nejakej zasranej eksemplar v muzeu, nebo co? *Zamumla asmerem k ni. Pohledem si ji vsak premeri.* /o je tahle holka zac? je celkem sexy.* Napodobi teda jeji udiveny vyraz a takhle na ni zira , dokud se v chodbe neobjevi dalsi dva lide a on se na ne koukne, ale nasledne se zmatenym pohledem diva na starsicho chlapa vedle druhy zensky a zamrka a zakouti hlavou.* /Kurva nejsem snad tak nalitej ne? mel jsem jen sest piv./ Co to kurva... *Rekne a jejich hovor ignoruje a misto toho se diva na chlapka, co vypada, jako on za nekolik let.* Vo to kirva je? *Rekne zmatene a zacne koukat kolem sebe.* Tohle je nejakej futuristickej pohled do budoucnosti, nebo co? *Rekne a jde bliz k chlapkovi na ktereho kouka, jak na blazna.* Pockat... Jasne uz to chapu! Vy jste nejaky pribuzny moji matky, ze? na se v Illey narodila. Mayura. Vite ne? kralovna Ruska. Nikdy nemluila o svy roine a ani tuhle zem nemla nejak extra v lasce a to prej kvuli nejakymu kokotovi z tyhle rodiny. *Pokrci rameny.* /Je divny, ze vyoadam jako tenhle chlapek... jako muj strejda, nebo, co je to../

*Odejde rychle ze salonku. Všechno důležité už ví a teď se zajímá jen o to, aby se dostala co nejrychleji domů, do ghetta. Musí zkontrolovat malou Xiomaru, podívat se na ni a ujistit se, že je v pořádku. Ale když zabočuje do druhé chodby, do někoho narazí. Okamžitě se mu omluví, ale ani nevnímá to, co čeká. Jen na něj překvapeně zírá.*Vypadáte.. Jako můj otec, omlouvám se.*Vysvětlí mu, proč se na něj tak dívá. Pak za sebou uslyší hlas svých rodičů. Na jejich slova nijak nereaguje. Omlouvají se věčně a když se to snaží napravit, vždycky ji její rodina nějak odežene. Zase si od nich hodlá držet odstup a tentokrát se nenechá přesvědčit.*Taky ho vidíte, že?*Ujišťuje se a ukáže na toho chlápka, který je snad kopie jejího táty, akorát mladší a s méně šedinami. Sleduje ho, jak přejde blíže k jejímu tátovi a pořád zůstává na místě a sleduje ho, jako by to byl nějáký duch. Ruku dá zase dolů.*Mayura? To je bývalá rebelka od vás, ne?*Zeptá se rodičů a zmateně se zamračí.*My s ní nejsme příbuzní../Aspoň myslím./*Neví, co říct, takže je jen sleduje a čeká, co z nich vypadne.*

Kdybych se k ní chovala líp, nestalo by se to. Kdybych jí tam neřekla to, co jsem řekla... *Přerývaně vydechne a potřese u toho potřese hlavou. Pak už se ale z jeho objetí vymotá, protože chce jít domů. Vydá se s ním chodbami a pak se zarazí, když zahne za roh a uvidí svého manžela o pár let dříve, jak mluví s Heddou. Až na to, že svého manžela drží za ruku, takže jeho o pár let mladší dvojník je někdo jiný.* Jo, přijde. *Potvrdí zaraženě Rorymu a pak se omluví Heddě, protože se bojí, že by mohla rychle zmizet. Povzdychne si, když to nechá bez komentáře a potlačí slzy. Pak se zase podívá na blonďáka, který k nimi mezitím přejde blíž a vykulí oči, když slyší o Mayuře.* Mayura...? *Hlesne nevěřícně, protože nečekala, že by o ní ještě někdy slyšela.* Byla to moje kamarádka. Strávili jsme spolu spoustu času. Ale rodina nejsme. *Potřese hlavou a zatěká pohledem mezi Rorym a tím týpkem.* /Jako otec a syn../ *Proběhne jí hlavou. Nejdřív to myslí jako pouhé konstatování, ale pak jí dojde, že na tom možná něco bude.* Jak se jmenuješ? *Zeptá se ho, aby věděla, s kým mluví.* A kolik ti je let? *Zeptá se ho, přičemž pořád těká pohledem mezi ním a Rorym.*

Každej občas řekne něco, čeho poté lituje. Vždyť jsme lidi, ne dokonalý stroje. *Pousměje se na ni a odfoukne ai z tváře uniklý vlas z culíku. Pak se tey vydání domů a i on se rozhodně domů těší, protože palácový chodby nesnáší stejně jako celý palác a jako královskou rodinu. Jenže jim v cestě stojí jejich dcera a nějaká kopie ho samotného. Kouká se na něj s povytáženým obočí, protože vůbec nechápe co za optický klam je před ním. Jakmile ale uslyší jméno, které neslyšel pěkně dlouho, dalo by se říct, že zkamení a na sucho polkne, přičemž má co dělat, aby nezačal kašlat.* Nejsem žádnej tvůj strejda. Vážně s ní nejsme ani jeden z nás příbuzní. *Zavrčí a vykulí oči, když slyší otázky Arowen. Když mu docvakne, kam s tím možná míří, zamračí se a toho neznámého si prohlédne. Pak přejede poheldem svou dceru a pak zase ho. Nakonec pohled přesune na Arowen.* Lásko, nechceš jít už domů? Mam něco na práci... Chtěl jsem si obarvit vlasy. *Řekne první věc, co ho napadne, ale přes to zní docela naléhavě, jelikož se mu tohle vůbec nelíbí.* /Mayura... Kolikrát jsme spolu spali? Jednou. Vážně je tahle Mayura královna Ruska? A vážně je to tahle Mayura? Nemůže ti být jiná? Přece jich může být víc, ne?/

Kraci si to chodbama palace a je zabranej do podlechu hudby, ktera mu hraje v jeho bezdratovych sluchatkach. Jendou za cas se rizol vyjit si ven a neresit nejakej nebezpecnej virus, ale stene vi, ze hned jamile se vrati do komnaty, hned vleze pod sprchu a veci da vyprat a nejspis i vyvarit, protoze, co kdyby? nejak zvlast se nesousreedi na cestu a ak se stane to, ze narazi do nejake holky, ktera zrovna prochzela, ale nedalo by se rict, ze by ona slecna take nejak davala pozor. Jeho sluchatka spanou na zem a jeho hned zajima, jestli funguji a neodpusti si pozaku k divce, pred nim, dokud se na ni nepodiva a nezhodnoti ve sve hlave, e je celkem obstojna a hezka a neunikne mu, ani jak s ena nej slecna diva a tak se ji hne dzepta, proc na nej tak civi a po jeji odpovedi jen pobavene nadzvedne oboci.* jako tvuj fotrik? Tohle i jeste nikdo nerkl, ze bych mu pripominal jejich otce. *Rekne pobavene, ale potom, co se na chodbe objevi dalsi lide a on spatri jejho fotra, musi uznat, ze je to, jako by se dival sam na sebe jen ve starsim provedeni a zmatene nad tim zaktroutihlavou. Citi se, jako magor a zrejm neni jediny, podle rekci nejspis jeho manzelky. Jejich rodinne blbosti nevnima, ale staee sleduje toho chlapa pred sebou a nakonec jde k nemu a jedine vysvetleni, proc je mu tak podobnej dava za vinu tomu, ze by sbad mohli byt nejaky pribuzny. Rekne jim, jestli nejsou nahodou seourozenci s jeho matkou kralovnou Mayurou a nad jejich reakcemi se jen zarazi a kouka se z jednoho na druheho. nakonec se koukne na Arowen.* Jsem Korunni princ Ruska. Illarion Viktor Gleb Vasiljev. * Rekne jednoduse s pokrcenim ramen.* A je mi dvact, pokud te to zajima teto. *Usklibne se na ni pobavene a potom si sjede pohledem zase toho chlapa.* Barvit si hlavu? Zelena by ti slusela hele. *Uchechtne se a potom se zarazi.* Hele... nemyslite si snad, ze ja a taky tenhle chlap... bychom mohli mit stejny geny ne?.... To je kravina.. *Sprazi pohledem chlapa.* Ze je to kravina?

*Ignoruje to, co řekli její rodiče a raději jim ukáže toho blonďáka, který je podle ní věrná kopie jejího otce a nedovede si to sama vysvětlit. Poslouchá rozhovor těch tří a těká pořád pohledem ze svého otce na toho chlápka.*Hele, jediné, co mě napadá je, že jsem z dvojčat a to druhý, tenhle..*Ukáže na toho chlapa.*Se nějak zatoulal, nebo fakt nevím. *Sjede ho znovu pohledem.*Protože vypadá fakt jako tvůj syn tati.*Pak jí ještě docvakne, že je tu jedna možnost.*Hmm.. Jako z ničeho tě neobviňuju, ale jseš si jistej, že máš jen tři děti?*Podívá se s tázavým výrazem na svého tátu.*Jako.. Je to syn tý. Mayury? A vypadá jako tvoje kopie..*Potřese hlavou.*A my s ní jinak nijak spříznění skutečně nejsme, ne? A když si to spočítáš, dvacet let, to tak vychází na dobu, co tu ještě musela být a ne v Rusku.

Já toho ale v poslední době řekla nějak moc. *Povzdychne si a pak se pousměje, když vidí, jak si odfoukne z tváře pramínek vlasů a sama k němu natáhne ruku a pramínek mu zastrčí za ucho. Pak ho ještě pohladí po tváři a nakonec se s ním vydá chodbami směrem k východu z paláce, ale moc daleko nedojdou, protože narazí na Saskiu a nějakého neznámého chlápka, který vypadá skoro stejně jako její manžel. Jenže ten jí drží akorát za ruku, takže on to být nemůže. Zeptá se ho na jméno a věk a jakmile jí odpoví, vykulí oči. Ani nepostřehne jeho oslovení "teto". Kdyby nebyla v takovym šoku, asi by ho za to kopla do koulí.* /Dvacet let.../ *Opakuje si stále dokola v hlavě a snaží se to nějak napasovat, aby to nevycházelo tak, jak to vychází. Jenže proud jejích myšlenek přeruší Rory otázkou ohledně barvení vlasů.* To počká. *Hlesne pořád dost nepřítomně a sleduje rysy Illariona, které jsou jako zkopírované z těch rysů, které tak často líbala, hladila a sledovala při usínání. Pohledem krátce střelí po Heddě, která jako kdyby odcitovala její myšlenky, které se bála vyslovit nahlas.* Čtyři. *Hlesne potichu a ani neví, jestli to vůbec bylo slyšet a u toho si položí jednu ruku na břicho, kde se právě nachází jejich čtvrté dítě. A pokud má Hedda pravdu, Roryho již páté. Podívá se na Heddu, dítě, které s Rorym zplodili v den, kdy si poprvé vyznali lásku.* /Co když....?/ *Ani nedokáže tu myšlenku dokončit, natož jí říct nahlas. Jestli je to skutečně Roryho syn, chce vědět, kdy se to mezi Mayurou a Rorym událo. Už jenom představa toho, že by to mělo být potom, co se událo na útesu a ona tak pro Roryho neznamenala nic, jí trhá srdce.*

Neřeš to, lásko. *Pousměje se na ni a jeho úsměv se zvětší, když mu zastrčí pramínek za ucho. Jeho úsměv ale zmizí hned, jak uvidí nějakýho zvláštního chlapa naproti nim, který až skoro až nebezpečně vypadá jako on. Když poslouchá Heddu, hodí po ní výraz, aby už radši nepokračovala dál, jelikož vážně nechce zjistit, že právě potkal svého syna. Když ten chlápek navrhne zelenou na jeho vlasy, jen ho sjede pohledem a nic neříká. Zase pohled přemístí na Heddu a jakmile uslyší další číslovku od jeho manželky, šokovaně se k ní otočí. Opatrně ji chytne za ruku a polkne.* Lásko? My... My čekáme další dítě? *Zamrká na ni překvapeně a mel by i z toho radost, kdyby před ním když možná nestál jeho právě objevený syn.* Dvacet let... Mayura... *Nasadí kamennou masku, aby mu nebyla ve tváři vidět ta nejistota a hlavně strach, že kvůli tomuhle princátkovi přijde o manželku. Znovu pohledem přejede všechny tři a na sucho polkne.* S Mayourou... S tvou matkou, jsme jeden večer zašli daleko. Asi ti je jasný kam. A bylo to před dvaceti lety. *Polkne a rychle se otočí k Arowen.* Ale lásko, není to tak jak tk zní. Vždyť víš, že bych ti nikdy nedokázal ublížit. Bylo to ještě před děním na útesu, před Heddou. *Mávne k ní ruku a s povzdechem pokračuje dál.* Strašně špatně jsem snášel různý emoce, to víš a když jsem si začal uvědomovat, že asi něco cítím k velitelce rebelů, zpanikařil jsem. Bál jsem se mít někoho rád. A snažil jsem se ty emoce jakoliv uklidnit sebe uklidnit. *Zašeptá a pohled zase přesune na ruské princátko.* Mayura o tom ví? Že si dost možná můj? *Zeptá se ho a jen ztěží potlačí tu nejistotu, takže se radši dívá na Arowen a na její břicho.*