Nádvoří paláce

*zasměje se *Peněz mám dost milý zlatý*usměje se a sedne si vedle něj. *Pravda je to slunečná zem*zapřemýšlí *pokud tě náhodou nenechá zabít býkem *ušklíbne se a pohladí Zara po hřbetě *Nebo tě nezabije ona sama *podívá se na oblohu *Já už budu půjdu*vstane*Ráda jsem tě zase viděla *usměje se*Snad se znovu potkáme. Ahoj!*zamává mu a odejde i se Zarem do své komnaty *

Na nádvoří se nachází fontána a několik laviček. Často se zde konají tréninky stráží, ale nejčastěji se zde procházejí dámy.

*Pomalu si vykračuje po nádvoří, každý jeho krok je konán s rozvahou, jakoby si ani nebyl jistý kam přesně chce jít. Avius má akorát po dlouhé službě, ale místo odpočinku je odhodlaný dál trénovat a zlepšovat se a taky pomáhat ostatním novým strážcům, kteří potřebovali cvičit každý den a Avius jim dává docela zabrat. Na nádvoří se tak motá i několik mladších strážců, co bojují proti sobě, Avius chodí kolem nich a pozorně je sleduje, když hledá jejich nedostatky a slabiny a upozorňuje je na to. Ukazuje jim jaká místa si mají krýt a kam útočit, u všeho se tváří dost vážně, ono to taky byla vážná věc, přece jen zajišťovali bezpečí celého paláce a tak trénink musel být důsledný. Na sobě má ještě stále uniformu strážců, nestihnul se převléct, vlastně teď dost dělá přes čas a se sestrami žije v paláci, takže nemá ani kam spěchat. Akorát začíná mít trochu hlad a chtělo by to asi něco teplého na žaludek, ale on na své potřeby úplně nedbá, první práce a pak cokoliv ostatní. Musí uznat, že letos byl nábor úrodný a on je za to rád. Je zvědavý jaké mají výsledky na střelnici, ale i s tím je ochotný jim pomoc.*

*Služba mu skončila zhruba před hodinou. Nějaký ten měsíc v paláci už byl a naštěstí díky své zdatnosti po základním výcviku. Zatím tu jenom hlídal a poslouchal. Nijak extra se mu to nelíbilo, ale platili tu dobré peníze. Dávali mu stravu, ubytování a tak se tu neměl dvakrát špatně. Knoflíky od uniformy měl rozepnuté a pod ní košili. Vydal se na nádvoří a měl v plánu načerpat vzduch. Chodby paláce totiž nebyli na vzduch nic moc pro člověka co celý život pracoval venku. Zapálil si cigaretu a pozoroval jednoho strážce co trénoval nováčky. Byl to Avius. Nic proti němu neměl, ale moc se sním nekamarádil.* /Že ho to baví./ *Opře se o zeď a promluví.* Takže nováčci. Jde jim to? *Ukáže pohledem na nováčky a dál potahuje z cigarety.*

*Nejprve mu nevěnuje pozornost, ale ví o něm, jelikož mu pohyb lidí jen tak neunikne, přece jen jako strážce musí mít přehled o všech a všem a taky o každém kroku, jelikož rebelové mohou kdykoli nečekaně zaútočit a on chce být za každou cenu připravený. Až když na něj Edgar promluví, teprve pak mu věnuje pozornost a kývnutím hlavy ho pozdraví, málokdy se účastní nějakých dlouhých konverzací, na to musí mít náladu, takže ho odbyde docela krátkou odpovědí.* Ano. Lepší než minulý rok. *Ruce si sepne za zády, napřímí se a chodí okolo nových strážců, přičemž je dál kontroluje.* Musíme být připraveni. Rebelové nebudou mít šanci. *Řekne s pohledem upřeným na cvičící chlapce.* /Doufám, že letošní selekce bude klidná./ Chtěl jsi mi něco? *Tentokrát se na Edgara otočí, ale nejde k němu, drží si jakýsi odstup a prohlíží si ho.*

*Avius dle něj byl moc ponořený do práce a neuměl se zastavit a užít si trochu života. Vlastně ho snad nikdy neviděl se bavit nějak normálně nebo se zasmát. To že ho pozdravil jenom kývnutím ho nijak nepřekvapí.* /Moc toho nenamluví./ *Dle jeho slov byly lepší než minulý rok, ale stejně se mu zdálo že těm hochům toho spoustu chybí.* /Jestli jim tohle posílají na výcvik tak se nedivím že nedokážou předejít útokům./ Tak lepší než v loni. Mě se zdají i tak dost mizerní. *Protočí oči nad novými strážci. Nepochyboval o tom že většina z nich je z čtvrté a nižší kasty.* /Co by tady taky dělali druzí a třetí./ No  jo rebelové. Bylo by to klidnější kdyby tu nebyli a pořád neutočili. /Kdybys tak tušil že máš jednoho před očima./ *Avius byl prostě málo ostražitý, jestli neviděl v Edgarovi rebela. To byli ale všichni strážci. Popravdě by Aviusovi nejradši plivnul do obličeje za tu poznámku o rebelech.* Jo vlastně chtěl. Kde seženu kulky do pistole. Došli mi při tom posledním poplachu. *Samozřejmě že ještě jednu měl, ale chtěl i prozkoumat kde je skladovali. Když o tom někoho informuje můžou část skladu vykrást a palác bude mít nedostatek.*

*Dál sleduje výcvik, nejraději by se něčeho najedl jeho žaludek totiž nepříjemně kručí, jenže teď nemá úplně čas, s těmi hochy je ještě dost práce.* Každý nějak začínal. *Jeho pohled je opět vážný a ledově klidný, což na někoho může působit až děsivě. Rozhlíží se po okolí a těká pohledem po chlapcích. Naštěstí neumí číst myšlenky a tak do Edgara zabodne svůj ledový pohled, jakoby ho chtěl proměnit v kus ledovce. Nemůže věřit všem, protože kdekoliv se může pohybovat zrádce přesto ale jakási pracovní důvěra byla nutná, pokud se však možní rebelové v jeho řadách neprojevují, nemá šanci je poznat. U stráže už dělá něco přes deset let, takže za tu dobu má zkušenosti a už nečeká nic nového, přesto se snaží předvídat možné nebezpečí. Nad jeho slovy o nábojích do zbraně se pozastaví, byl tu už několik měsíců a pravděpodobně ještě nedostal prověrku ke skladu zbraní, jinak by se ho neptal. Povytáhne zvědavě jedno obočí, když si jazykem navlhčí suché a rozpraskané rty.* Samozřejmě ve skladě. Pravděpodobně tam nemáš přístup, co? Pojď, vezmu tě tam. *Mávne na jednoho kolegu, který má výcvik na starost, aby mu tak dál znamení, že už jde, ten na něj jen přikývne a on se otočí na Edgara.* Pojď. *Pokyne mu a jde vedle něj, zásadně nikdy nechodí k někomu zády, ne jednou na to doplatil. Vede ho po nádvoří směrem do střeženého objektu, který byl zabezpečeny jak kamerovým systémem, tak strážci se zbraněmi v rukách, přece jen to byl sklad zbraní a ne cukrovinek, neměl tam přístup úplně každý a ten komu se měl udělit, byl vždy dobře prověřován. Všude okolo jsou ostnaté dráty a u brány se Avius prokáže průkazem, jehož kód strážce naskenuje a až pak mu bránu otevře. Opět pokyne Edgarovi, aby ho následoval.*

*Avius nepůsobí moc na něj nepůsobil moc mile když se s ním začal bavit.* /Suchar jeden. / *Uznával že Avius byl dobrý strážce, ale on se nechoval ani kapánek podezřele. Nikdo neměl sebemenší důvod ho z něčeho podezřívat. On byl prostě obyčejný strážce co splyne s davem a výkony co podával v paláci byli poloviční než doopravdy měl. To ale nikdo nevěděl. Pohled na budoucí strážce ho utvrdil v tom že nová generace bude opravdu mizerná co se týče. Podle něj byl problém v tom že většinou sem ty kluci sem šli nedobrovolně, nebo aby uživili rodinu. Chtěli mít službu za sebou a přežít jí.* Pravda. *Když do něj Avius zabodne svůj ledový pohled diví se že z něj není socha ledu. Jeho odpověď ve skladě byla stupidní.* /Na to bych bez tebe nepřišel./ Nemám přístup. Vždycky jsem měl zásobu kulek, ale teď došla. *Řekne naprosto upřímně a bez obalu. Následuje ho směrem do skladu. Prochází chodby jako obvykle. Všimne si že jde Avius vedle něj. Mohl by ho zabít, ale k čemu by to bylo. Potřebuje ho živého.* /Vymakaný zabezpečený systém, ale určitě se tam dá dostat i zdí./ *Následuje Aviuse do skladu.* /Kdyby tak tušil co právě udělal./

*Vejde tak dovnitř areálu a míří k menší budově, tohle zřejmě není jediná budova se zbraněmi, ještě aby jo, kdo by všechny zbraně skladoval na jednom místě? Tak hloupý naštěstí nejsou a i do budovy vedou dveře, které mají otevírání na kartičku, kterou má Avius u sebe. Vytáhne ji z kapsy, vloží a protáhne ji úzkým pásem, když se na dveřích rozsvítí zelená a dveře se otevřou, takže počká až vejde Edgar a zavře za sebou dveře. Je tam hned několik regálů se střelnými zbraněmi a taky s municí.* Do jaké zbraně? *Koukne na něj, zřejmě půjde o nějakou menší zbraň, ale není si jistý. Uvažuje, že se vážně půjde něčeho najíst, ale proč trochu nepoznat svého kolegu? Sice o to nemá moc zájem, ale kolega je kolega a moc toho o něm neví.* /Jak ale začít? To mám říct jen tak jestli nepůjde na pivo? Stejně nepiju./ Přemýšlí, takže vypadá i zamýšleně a čeká na jeho odpověď.*

*Vejde do skladu za ním a podle množství usoudí že bud královská rodina bankrotuje, nebo mají skladů víc.* /Nevadí i jeden kompletně vykradený je oslabí./ *Uznával ale že zabezpečení mají dobré. Hodilo by se mu získat přístup do toho skladu. Na to se teď ale neptá. Když bude fungovat dřív nebo později ho dostane. Nakonec podává brilantní výkony tak proč ne. Věděl přesně jakou zbraň nosí za pasem aby "ochránil" královskou rodinu-* Potřebuji do klasické pistole. *Řekne obyčejně. Avius nepotřeboval vědět že mu palác díky jeho výkonu přidělil i větší zbraň. Čeká až mu podá kulky a přitom si vyhrne rukávy od uniformy.* Vážně tě baví pořád jenom pracovat? *Optá se ho aby tam jen tak nestáli a necivěli na sebe. Moc toho o něm nevěděl a ani ho Avius moc nezajímal. Rozuměl si s jinými strážci. *

Hm. *Zabručí. Dal mu jen obecnou odpověď a i když byla dostačující, stále ho zajímalo, jakou přesně zbraň má. Dojde k jedné poličce a sáhne po krabičce s náboji, je tak akorát do kapsy a přesně napočítáná na dvacet nábojů. Vezme ji, když udělá několik kroků k Edgarovi a podá mu ji.* Dělám to už dlouho na to, aby to byla práce. Je to spíš styl života, řekl bych. *Vydechne.* Ještě něco potřebuješ, když už jsme tu? *Zeptá se ho, bylo možné, že by ještě něco třeba chtěl, ale jistý si není.* /Hamburger. Bože tak bych si dal pořádný hamburger./ *Pomyslí si a hladový žaludek se zase ozve, moc toho dneska nesnědl.* Proč jsi se vůbec přidal k nám? Kvůli platu? *Prohodí jen tak, když pohledem zkoumá poličky se zbraněmi a náboji, palci se zapře za opasek a čeká. Zaujímá pozici, na kterou je zvyklý, když dělá stráž v paláci. Jak se blíží Selekce, snaží se mi o všem přehled, což není úplně možné, jelikož je moc věcí, které se musí hlídat a on důvěřuje jen málo svým kolegům.*

*Když dostal potřebné náboje schoval si je do kapsy. Byl rád že ho vůbec Avius vzal do skladu. Taky mu je mohl po někom poslat a sem by se nedostal. Aviusovi moc nerozuměl. On na rozdíl od něj by z paláce nejradši zmizel. Bylo tu až moc bohatých, snobů co si o sobě myslí kdo ví co. Práci strážce taky moc nemusel. Vlastně celé dny akorát chodil po chodbách a poslouchal co kdo vypustí z úst.* Nemohu říct že by tahle práce byla můj život, ale není špatná. *Pokrčí rameny nad svými slovy. Když se ho zeptá jestli něco nepotřebuje napadne ho kolik věcí by potřeboval.* /Třeba plán paláce se vším všudy.* Nepotřebuju. *Odpoví a zrzavé vlasy mu už dávno učesané nedrží a vlastně díky nim a pihám na celém těla působí nevinně. Otázka proč se k nim přidal ho nijak nepřekvapí. Nemůže mu říct pravý důvod. Naštěstí všechny krmí stejnou historkou a tak odpověděl.* Když se narodíš do sedmé kasty tak se chytneš každé příležitosti uživit rodinu a polepšit si. *Vlastně ani nelhal. Rebelové byli jeho rodina a peníze posílal jim a ze sedmé kasty byl taky.* Ty jsi tu kvůli něčemu jinému,? *Podívá se na něho a otočí se na odchod.* Díky za ty kulky. *Vykročí ze dveří a míří nahoru do své komnaty.* /Tak tohle se povedlo./ *Pomyslí si když je ve své malé komnatě.*

Nad tím co řekne jen pokrčí rameny, on v paláci žije i se sestrami, což je jediná rodina, která mu zbyla a o které se postará, nikdy by nedovolil, aby se jim něco stalo. Když řekne, že už nic dalšího nepotřebuje, tak se chystá na odchod, ale ještě si vyslechne Edgara. K jeho slovům přikývne sice když byl ještě malý, mělo dost peněz, ale to se změnilo a tak pak byli dost chudí.* Já? Umím se bít a střílet, kde jinde bych tohle uplatnil? /Možná u rebelů, jenže to nemá na plat a luxus paláce./ Není zač. *Řekne a ještě ho vyprovodí, když se odebere do svých komnat, aby si odpočinul.

Skrz brány paláce přijíždí dvojice aut a jednoho transportu. Z transportu hned vyskakují vojáci stoupající si do formace. Zvláštní je že nemají typické uniformy Illey ale jiné, není jim vidět do tváře a mají na svých ramenech znaky připomínající B probodnuté mečem. Z druhého auta poté vystupuje muž v podobné uniformě jako příchozí vojáci, je však více upravená, vypadá to na nějakého důstojníka, ten otevírá dveře auta ze kterého vystupuje Nathaniel. "Palác je zajištěn pane, mám vyslat pretoriány aby ho zajistili celí?" Ptá se důstojník. "Ano, nicméně ať nevyrušují obyvatele paláce, ať nevypadáme jako teroristi" Nathaniel se pousměje. "Provedu pane, pretoriáni zaujměte pozice!!" důstojník zařve a vojáci jdou na své pozice po celém vnějšku paláce, někteří jdou i dovnitř" Sám Nathaniel zde ještě s důstojníkem o něčem diskutuje, pár vojáků zde zůstává.

*Na nádvoří často býval výcvik strážců, stejně jako i dnes. Vše se však o hodinu posunulo, jelikož ještě přijížděli nějací zahraniční hosté. Koncentrace snobů na jednom místě se očividně zvyšovala. Dle jeho názoru dost nad únosnou míru. I proto si užívat posilování, běh i boj zblízka, při kterých dokázal vypnout. Hlavně v bojových uměních vynikal a působilo mu dobře neustále dokola vyhrávat a své “kolegy” skládat na zem. Následně přišla střelba na terč, poslední věc na programu dnešního tréninku. Palác by jim už vážně měl pořídit nějakou moderní střelnici. Takhle se vždy musely terče schovávat a odnášet. Vždycky se nabídl jako dobrovolník, protože se chtěl vyhnout tomu, jak se všichni ostatní strážci sdružili, dali pokec, případně šli do baru. Měl rád svou samotu. Stačí poklidit cvičné terče a dát je do přístěnku, který mají postavený bokem, a nakonec zhasnout reflektory, které poskytovaly dost světla i takhle navečer. Okolí vnímal jen tak napůl, tady se většinou moc lidí nepotulovalo. Jen úplně vepředu před branou stály stráže, jednou za čas prošli kolem ti, kteří měli hlídku a dělali kolečko po pozemcích. Znal tenhle systém už úplně nazpamět.*

*V Illey se jí docela dost líbí. Je to něco nového. Sice to tu vcelku zná, ale pořád to není palác u ní doma, který už zná nazpaměť a nemá tam co prozkoumávat. Tady je toho naopak spousta. Pro její zvídavou povahu je to další koníček, do kterého se může naprosto zažrat. Vždycky si našla nějaký koníček, do kterého se naprosto zažila a v tu chvíli pro ní neexistovalo nic jiného. Sice po nějaké době koníček obnovila, ale aspoň se méně nudila. Už takhle vyzkoušela například několik hudebních nástrojů, na které dovede vcelku slušně zahrát, spoustu knih, atd. Teď je na cestě do venkovních prostorů paláce. Na sobě má černé kalhoty od kostýmku, které jí obtahují boky a k nim krémový svetr, aby jí nebyla zima. Hnědé vlasy má ve slušném culíku. Nepotřebovala nikoho urazit tím, jak sem přijede oblečená. Na nádvoří se ale zastaví, když uvidí známého člověka. Zdejšího strážce.* Co konkrétně se na těch terčích trénuje? Střelba z pistole? Luku? Něco s nožema? Nebo všechno? *Zajímá se zvědavě, když se zastaví pár kroků od něj s typickým milým úsměvem na rtech.*

*Až po chvíli zaslechne kroky, zrovna ve chvíli, kdy rozkládá pušku a sklízí ji do pouzdra.* /Vážně? Zase ty?/ *Zdá se, že na sebe měli štěstí. Teda spíš smůlu. On ji rozhodně nechtěl vidět a ona by neměla chtít vidět jeho. Sám má na sobě tmavé černé tepláky a ve stejné barvě i triko. Oficiálně neměl službu a tohle oblečení bylo na trénink ideální. S lehkým zamračením se na ni otočí a přelétne Anais pohledem. Vlastně jí to celkem slušelo. Ty kalhoty podtrhovaly linie boků a tak lichotily jejím křivkám. Jako vždy na něj bezelstně upírala pohled těch znepokojivě modrých očí.* Dnes to byla střelba. Z pistole a z pušky. *Odpoví jí zdvořile na její dotaz. Přeci jen je princezna, on má povinnost jí odpovědět. Jen doufá, že jejich konverzace nebude pokračovat příliš dlouho, ne jak minule na balkonech, kdy se musel několikrát zastavit, aby si nenašel výmluvu, proč si s ní užít, a pak ji pohodit do řeky.* Z luku už dnes střílí jen šlechta pro zábavu. *Pokrčí rameny. Podle něj to bylo zbytečné. Dělali to jen pro svou potěchu, případně když si chtěli “postaru” vyjet na lov, ale to se spíš používaly kuše.* Občas trénujeme i vrhání nožem. *To ho bavilo. Skoro každý strážce měl u sebe alespoň dva nože, byla to užitečná zbraň, když došlo na boj z blízka a vrhat jimi bylo taky dobré umět. Navíc byly praktické, když člověk potřeboval například něco přeříznout a podobně.* Zajímá vás střelba nebo vrhání noži, Anais? *Pozvedne obočí. Divil by se, kdyby ano. Nevypadala jako typ, který by dokázal někomu ublížit.* /A proto budou lidé ubližovat tobě./ *Napadne jej. Tenhle svět nebyl hodný k lidem jako byla ona.*

Baví vás to? Nebo preferujete něco jiného? *Pokračuje další zvídavou otázkou, i když se snaží krotit zvědavost ve svém hlase a nahrazovat jí obyčejným konverzačním tónem.* Jo, to je asi pravda. Neumím si představit, že by strážci chodili po paláci a všude s lukem a šípy. Spíš by se jim pak dalo říkat Robin Hood. *Poznamená pobaveně a pak jí dojde, že muž před ní se jmenuje Robyn a té náhodě se usměje.* Jenom vyměnit i ve jméně, dodat ten luk a šípy a bylo by to. *Zkonstatuje. Nemyslí to zle. Vtipkuje jen tak, aby odlehčila situaci, možná u něj vyvolala aspoň pousmání a taky aby podpořila konverzaci a zaplnila ticho.* Nikdy jsem to nezkoušela. Z luku jo, to jo a docela mě to bavilo. Nože jsem vzala do ruky jenom v kuchyni a to občas. Pistol ani nic podobného jsem v ruce neměla. *Odpoví mu upřímně na otázku. Podívá se na terč a prsty lehce přejede po rýhách, které tam nechaly zbraně během tréninku.* Kolik z pěti trefíte přímo do středu? *Zeptá se znovu zvědavě. Věří, že bude dobrý v bojových sportech, jeho tělo tomu dost nasvědčovalo a tuší, že mu půjde i tohle, ale její zvědavost se s hádáním nechce spokojit.*

Mám rád souboje. *Přizná se a ani neví proč.* Je to... víc reálné. *Chtěl říct osobnější. Cítit na vlastní kůži, jak někomu ubližujete, to bylo mnohem lepší než k tomu používat nástroje.* Použít na zabití třeba zbraň člověku umožňuje se od toho činu lépe oprostit. *Což je důvod, proč to většina lidí preferovala a ona naopak ne.* Ale i nože jsou dobré. *Pořád poskytovaly větší blízkost k oběti, navíc bylo i těžší naučit se s nimi zacházet. S pistolí se naučil každý blbec.* /Robin Hood, vážně?/ *Semkne rty, když z toho má Anais hroznou legraci. Oplatí jí pousmání, ačkoliv to jeho má v sobě jakýsi podlý nádech.* Jenže Robin Hood byl tak trochu hrdina. *Což on rozhodně není. I když zbojník a rebel, to možná mělo nějaké společné prvky.* Celkem se divím. Podle mě je užitečné umět střílet. Co kdybyste se dostala do situace, kde se budete muset bránit? *Taková kravina, spoléhat na strážce. Vždycky mu to přišlo jen jako další ukázka hlouposti a snobství bohatých lidí. Zapomínají, jak snadno se můžou stát bezbrannými. Potlačí povzdech.* /Takže konverzace, no dobře./ *Bez přemýšlení vezme zásobník a zastrčí ho do zbraně, již popadne ze stolu. Otočí se směrem k nejvzdálenějšímu terči. Jen lehce se rozkročí a v rychlém sledu pětkrát vypálí, ačkoliv si vzal jen krátkou dobu na míření. Jedná se jen o tvrdé gumové projektily, které na trénink používali, ale i s nimi se dalo ublížit, kdyby se usmyslel vypálit na ni.* Čtyři z pěti. *Zhodnotí to, když vidí výsledek. Čtyři jsou přímo ve středu, jedna rána šla trochu moc doprava, ale neminula o moc.* Nějaké další otázky? *Pozvedne obočí. Těžko si přiznat, že ho tyhle jejich setkání vlastně začínají bavit, i když jen protože si s ní hraje jako kočka s myší.*

Se zbraní to reálné není? *Jí to přišlo v tomhle ohledu stejné. Nezáleží podle ní na tom, jestli dotyčný použije pěsti nebo zbraň, pořád je stejný úmysl, dost možná i schopnosti a hlavně se to pořád odehrává tady a teď, takže o realitě se nechá moc pochybovat. Proto ta otázka. Ráda by nahlédla aspoň trochu do jeho myšlenek, aby to pochopila. Hádá, že když se v tomhle prostředí pohybuje, bude to vnímat jinak.* A to vy snad nejste? Zasvětil jste život ochraně královské rodiny, lidí tady v paláci. Během každého útoku riskujete svůj život. Jestli je něco hrdinství, tak právě tohle, ne? *Nechápe, proč sám sebe nepovažuje za hrdinu. V jejích očích jím opravdu je a její pohled to i prozrazuje. Dívá se na něj obdivně. Protože lidi, kteří vykonávají tuhle práci si obdiv zaslouží, i když se jim ho tolik nedostává.* Tak bych uměla střílet, ale neměla u sebe zbraň. Bylo by to stejně zbytečný. Pistole se moc k šatům nehodí. Ani netuším, kam bych jí schovala. Je to... takové riziko povolání. *Použije dosti známý výraz, i když titul pro ní není povoláním v pravém slova smyslu, ale vyjadřuje to to, co chtěla říct. Být princeznou znamená obrovské riziko, protože je na očích prakticky pořád. A umět střílet by sice bylo možná zábavné a zážitek, ale ve výsledku k ničemu. Princezna s pistolí za pasem by se s přijetím rozhodně nesetkala a spousta lidí by ani neschválila střelbu jako koníček pro "něžné" pohlaví. Sleduje ho, jak střílí na terč a trochu sebou při výstřelech cukne. Pak už upře zrak na terč, který zasáhl a obdivně pokýve hlavou.* Jak dlouho jste se to učil? *Položí po jeho vyzvání, pokud to tak jde nazvat, další zvědavou otázku.*

*Nechce jí vysvětlovat vlastní myšlenky. Už dávno se naučil, že jsou pro většinu lidí absolutně nepochopitelné.* Člověka můžete zastřelit se vzdálenosti několika metrů. Se správnou puškou i několika stovek metrů, klidně kilometru, pokud jste dost dobrá. Tak to vojáky učí, dělat z nepřátel terče, nevíte, kdo to je, občas mu ani pořádně nevidíte do tváře, jsou to jen objekty. Ale když musíte zabít vlastníma ruka, nebo zblízka nožem... Vidíte ten strach v očích, cítíte, jak se brání, zrychlený tep, horkou krev... *Neměla se ptát, když to nechtěla vědět.* Nemůžete popírat realitu. Vy jste vzala život, ne ta zbraň, jak si spousta lidí namlouvá. V takové chvíli před realitou nejde nikam ukročit. Proto říkám, že je to víc reálné, víc opravdové. *Zavrtí lehce hlavou.* /Kdybys jen věděla./ Spousta z nás to dělá pro peníze. *Zkazí jí iluze.* Je to práce jako každá jiná. /Jen líp placená./ *On měl samozřejmě své postranní záměry, které by její představu o hrdinství vyvrátily ještě více.* Jo, ale co když vaše ochranka schytá kulku, pořád můžete zvednou spadlou zbraň a střílet. Anebo čekat na svůj osud, samozřejmě. *Podle něj to prostě byla užitečná dovednost.* Člověk nikdy neví, do jaké situace se dostane a měl by se o sebe umět postarat za každých okolností. *To bylo jeho motto. Anais by to v jeho očích prostě nedokázala. Spoléhat na jiné byla slabost. Potlačí povzdech, když ji ani rychlá a nečekaná střelba nevyleká a dál se zvědavě vyptává.* /Jednou na tu zvědavost dojdeš, holka./ Chvíli. Není těžký naučit se střílet, je těžký naučit se střílet dobře. *Pokrčí rameny. A kdo neměl mušku, nenaučil se to nikdy.* Chcete si to vyzkoušet? *Zeptá se jí ploše. Nečeká, že řekne ano, ale je celkem zvědavý, jak by jí to šlo, a jak hloupě by u toho vypadala.*

...víc osobnější. *Doplní váhavě jeho slova a u toho ho sjede pohledem. Nedokáže si představit souboj, jaký tu popisuje. Ví, že by to zvládnul, ale nikdy nic podobného nezažila, takže realistickou představu její hlava nedokáže vytvořit. Natož se do toho vžít, jaké to doopravdy je, někoho zabít. Ať už zbraní nebo rukama.* To ale neznamená, že má riskování života menší cenu. Ať už pro peníze nebo pro královskou rodinu, pořád tu jde o lidské životy a spousta strážců se z paláce k rodině nevrátí. Není to úplně jako každá jiná práce. Taková kuchařka nebo číšnice těžko riskuje každou vteřinu život natolik jako vy. *Namítne mírně. Nechápe, proč se takhle shazuje.* Pravděpodobnost téhle situace? *Nadzvedne mírně obočí. Sama tušila, že hodně malá. A kdyby se měl člověk připravovat na každou kafastrofu, která by měla přijít, nedělá celý život nic jiného a akorát svůj čas na zemi promarní.* To ano, ale člověku se toho může stát tolik, že připravit se na každou situaci, by mu zabralo celý život. Kdy by pak žil? Když budu umět střílet, tak dobře... ale co když se zbraň zasekne? Pak budu odkázaná na nůž, se kterým ale neumím. A nebo nůž nebude vůbec po ruce a budu muset využít sílu. Když počítáme s tím, že se útočníkům podařilo zabít celou mojí ochranku, bude jich tolik, že bych se stejně neubránila ani jako mistryně v karate. Chápete? Na něco se člověk prostě připravit nedokáže. Ne vždy se o sebe člověk dokáže postarat tak, aby ho to zachránilo. *Rozpovídá se, jak je pro ní typické, i když tohle téma není zrovna to, které rozebírá nějak často.* Když mi řeknete, jak na to. *Pokrčí rameny a zvědavě sjede pohledem tu zbraň. Láká jí to, ráda by to zkusila, když jí řekne, jak se s tím zachází, aby nikoho neohrozila.*

*Pokrčí rameny. Nečekal, že to Anais pochopí. Pro něj byla vražda jako afrodiziakum. Nepotřeboval být král, aby měl pocit moci. Jelikož rozhodovat o tom, kdo bude žít a kdo umře? To by mohl snad jen bůh, není tudíž zvláštní, že někoho zabít přinášelo vyloženě božský pocit moci nepodobný čemukoliv jinému. Už mu začínat připadat otravná s tím, jak si pořád mele svoje o tom, co je hrdinství. Není naštvaný, vztek je emoce, která u něj přichází rázně a smete vše jiného. Je jen podrážděný a rozhodne se to dát najevo, když k ní přistoupí blíže, než by se slušelo.* Přestaň si mě romantizovat, maličká, nejsem tvůj hrdina. *Ani si neuvědomí, že sklouzl k tykání.* /Leda tak noční můra, když o to budeš stát./ *Proč se vůbec namáhá ji varovat? Mohl by její naivity místo toho snadno využít. Nakonec je frustrovaný spíš sám ze sebe. Potřese hlavou a odstoupí.* Krásná matika. Pravděpodobnost? Malá. Když situace nastane, pravděpodobnost, že přežijete, když nastane a budete umět střílet? Malá. Když nebudete umět střílet? Prakticky nulová, aká téměř stoprocentní jistota úmrtí. To jen když se vám tak zalíbila ta čísla.* /Já to zvládnu./ *Odmítá ji však dále přesvědčovat. Až nadejde okamžik, kdy se bude muset bránit a nebude mít jak, je zvědavý, zda přijme tak smířeně vlastní smrt.* Když myslíte. *Odpoví potom jen klidně a nabídne jí, aby si mohla vystřelit.* /Ne, nechám tě, ať si odstřelíš prsty./ *Ani nemrkne.* Jistěže. *Dá jí jen jednoduchou zbraň a zásobník, který jí ukáže, jak zastrčit dovnitř.* Žádná zbraň vám nevystřelí, když nebudete mít odjištěnou pojistku. *Podotkne a ukáže na drobný kohoutek.* Ale jakmile ji odjistíte, hlavně nemějte prst na spoušti, ano? *Vezme ji za ramena a natočí ji směrem k jednomu z bližších terčů. Lehce ji chodidlem drcne do nohy.* Rozkročte se na šířku ramen. *Podotkne.* Zbraň vezměte oběma rukama, takhle. *Ukáže jí sevření, kde ukazováčkem následně snadno dosáhne na spoušť a palcem na odjištění.* Fajn. *Sám svou zbraň odloží, když vidí, že ona tu svou drží správně.* Teď odjistit, ale prst ze spouště. *Upozorní ji znovu.* Můžete zkusit zamířit, ruce by měly natažené, ale ne křečovitě, pružné v loktech. Při výstřelu přijde zpětný ráz, který Vám rukama cukne, tak abyste si neublížila a nebyla překvapená. *Stoupne si za ni, lehce vlevo, aby jí viděl přes rameno.* A teď můžete stisknout spoušť. *Doufá, že to udělá opatrně a ne prudce. I tak jí zpětný ráz trhne mnohem víc, než čekal. Je očividně vážně malá a nebyla připravená. Ale proto stojí za ní, aby ji zachytil.* Hmm, vedle, ale to se dalo čekat. *Skoro každý napoprvé netrefí, protože mu ruce škubnou při výstřelu vzhůru.*

*Vzhlédne k němu a musí lehce zaklonit hlavu, aby mu viděla do očí, když k ní přijde blíž. Patří mezi dost malé lidi, takže skoro každý je větší jak ona, už si na to zvykla.* Neromantizuju si tě. Jenom obdivuju všechny strážce na jejich práci. Je to snad takový hřích podle tebe? *Měla za to, že to je něco, po čem touží. Dostává se jim za jejich práci dost málo ocenění a doufala, že tohle by ho mohlo třeba potěšit. Odmítá měnit svůj názor na to, že je to hrdina. Tak to prostě bude a nevymluví jí to.* Někdy nemá smysl plýtvat časem, když výsledkem je minimální pravděpodobnost. To si radši najdu nějaký koníček nebo něco podobného a život si užiju dokud to jde. *Navíc si nevzpomíná, kdy naposledy se někomu podařilo zabít člena nějaké královské rodiny. Nejspíše to bylo tady v Illey a to už bude minimálně osmdesát, možná sto let. Vezme si od něj zásobník a zbraň a následuje jeho pokyny. Poslouchá ho dost pozorně, protože nechce ohrozit ani jeho, ani sebe a případně ani terč nebo přírodu.* Dobře. Proč? *Zajímá jí i důvod, díky kterému si to snad i lépe zapamatuje. Navíc je vážně zvědavá a netuší, na jakém principu to celé funguje. Nechá se od něj natočit k terči a nedůvěřivě koukne na zbraň v jejích rukou. Najednou si přijde ještě víc nemotorná než obvykle. Rozkročí se podle jeho pokynů a pokusí se co nejpřesněji zamířit na terč. Nechápe, co znamená mít naplé ruce, ale pružné v loktech, takže prostě jenom ruce nechá natažené. Opatrně přemístí prst na spoušť a vystřelí. Rána i náraz zbraně jí překvapí a celá sebou cukne. Ani se nepotřebuje ujišťovat o tom, že minula.* Vy jste napoprvé trefil? *Zeptá se zvědavě.* Můžu to zkusit ještě jednou?