Hudební salón

*Přišla do hudebního salonku, kde si sedla za klavír a začala hrát první písničku, která ji napadla. Přestala vnímat okolí a poslouchala jenom tóny, které vydával klavír. Ale toho, že na ni někdo promluvil si všimla. Trochu sebou škubne, protože se lekla a nikoho tady nečekala. Přestane hrát a otočí se na dívku, kterou v paláci ještě nepotkala. Usměje se na ni a pozdraví ji.* Ahoj, nerušíš. *Postaví se od klavíru a upraví si šaty.* Děkuju *Znovu se laskavě usměje.* Těší mne, já jsem Lily Emerson. *Také se představí a zeptá se ji na první otázku, která ji napadne, když jsou v hudebním salónku.* Umíš taky na něco hrát?

*Nečakala, že v hudobnom salóniku na niekoho natrafí, ale mohla to tušiť. Síce je palác obrovský, no žije v ňom množstvo ľudí a kohokoľvek môže stretnúť na každom kroku. Nemala možnosť stretnúť ešte veľa ľudí, pretože zatiaľ polovicu času stráveného v paláci preležala v ošetrovni. Dalo by sa povedať, že čakala možno niečo iné. Najprv rebeli a teraz ešte aj ten vírus... Dievča na ňu pôsobí veľmi milo a sympaticky a navyše jej hra na klavír bola fantastická až mala chuť urobiť otočku do taktu. Potom sa zdvihne a predstaví sa jej tiež.* Teší ma Lily a neďakuj. Ja napríklad neviem hrať na žiadny hudobný nástroj, no hudbu zbožňujem. *Povedala a trošku sa začervenala.* Je to trošku irónia, že mama je hudobníčka, ale ja nie som. No ja radšej tancujem a mám k hudbe trošku iný vzťah. *Nervózne sa zasmiala.* Vieš hrať aj na iný nástroj? *Spýta sa zo záujmom.*

*Představí se dívce, která přišla do salonku. Když ji řekne, že na žádný hudební nástroj nehraje, usměje se.* Já se hudbě věnuju od malička. Vedla mě k tomu mamka a taky mě to strašně baví. *Přikývne a poslouchá ji dál.* Tanec se mi vždy líbil, ale nikdy jsem se tomu moc nevěnovala. *Pousměje se a prohlédne si ostatní nástroje v místnosti.* Umím hrát jenom na klavír, ale ráda bych se naučila i něco jiného. Je jich tu vážně hodně, že? *Řekne, když si prohlíží různé hudební nástroje. Některé z nich ani nikdy neviděla. Je zajímavé, kolik jich existují.*

*Pekne sa usmiala na dievča. Často zvykla tancovať na doprovod živej hudby a to zbožňovala viacej, akoby im mali pustiť len nahratú pesničku. Potom to už nemalo svoje čaro.* Aj u mňa je hudba súčasťou života už od narodenia, len vôčšinou ja tú hudbu dopĺňam tancom a netvorím ju. *Usmiala sa a potom prikývla.* Niekedy by som sa aj rada chcela naučiť hrať aspoň na dajaký obyčajný nástroj. *Prizná sa s úsmevom na tvári. Spoločne s ňou sa porozhliadne po miestnosti.* Máš pravdu, je ich tu tak veľa, koľko som dokopy nevidela za celý život. *Prikývne očarene. Možno na niektoré ešte nikto nikdy nehral, len sa na ne práši prach a potom sa utiera. Kto vie, ale silno pochybovala, že boli všetky pravideľne využívané. Celkom ju aj zaujalo, odkiaľ dievča je. Mala taký typ, že je z piatej kasty, tak isto ako ona, keď spomínala hudbu, ale nechcela byť netaktná, tak sa jej to radšej ani nepýtala.*

*Rozhlédne se po místnosti a zaujme ji ta řada různých hudebních nástrojů. Některé z nich ani neviděla. Pak se znovu podívá na Alisah a usměje se na ni. Přikývne, když Alisah mluví dál.* Jestli chceš, můžu tě někdy naučit hrát na klavír. Aspoň základy. *Pousměje se na ni a nabídne ji, že ji naučí hrát a podívá se směrem ke klavíru. Koneckonců mají v paláci celkem hodně volného času. * A odkud vlastně jsi? *Zeptá se ji, protože by ji to zajímalo. Zatím moc ostatních dívek ze Selekce nepotkala, teda pokud nepočítá různé akce v paláci.* A jak se ti tu líbí? Mají tu snad vážně všechno. *Zasměje se a zeptá se ji na další otázku.

*Oči sa jej od radosti rozžiarili, keď povedala, že by ju naučila hrať základy.* To by si vážne urobila? To by bolo od teba veľmi milé. *Povedala a ešte viacej sa rozžiarila.* /To by bolo fantastické!/ *Potom sa pozrie na klavír a premýšľa, aké by to bolo naň hrať.* Som z Bonity a ty? *Spýtala sa jej a úprimne ju to zaujímalo. Nad ďalšou odpoveďou sa musí zamyslieť.* /Ako sa mi páči palác? Ako to opísať slovami?/ Toľká krása sa ani len nedá popísať. *Povedala a pokrútila hlavou.* Cítim sa ako v rozprávke alebo v prekrásnom sne, z ktorého sa môžem každú chvíľu zobudiť. *Povedala a začervenala sa. Pobyt tu jej nezkazili ani hodiny v ošetrovni.* A tebe sa tu zatiaľ ako páči? *Spýtala sa so záujmom.*

*Nabídne ji, že by ji klidně naučila hrát na klavír. I když nikdy nikoho neučila a není si úplně jistá, jak na to.* Jasně, kdyby jsi chtěla. /Pokud bych to dokázala/ *Přikývne a radostně se usměje, když se Alisah rozzáří oči radostí. Potom se jí zeptá odkud je.* Denbeigh *Řekne jednoduše a podívá se na ni. Hned na to se jí zeptá, jak se ji líbí v paláci.* Ano, je to tu vážně úžasné a mají tu všechno, na co si vzpomenu. A moje komorné jsou tak strašně laskavé a milé. *Přikývne hlavou a potvrdí její názor. Radostně se usměje. Vážně se jí v paláci líbí a může jít na tolik různých míst. Řekla by, že Alisah je z nižší kasty, už jenom kvůli tanci. Rozhodně na ni působí velmi mile. Ale ptát se ji nebude.*

*Keď jej navrhne, že ju naučí hrať na klavíri, takmer od radosti spraví piruletu.* Ja by som určite chcela, len ak by som tebe nebola na príťaž. *Povie a usmeje sa trošku zahanbene.* Ak by si chcela, ja by som ťa zase mohla naučiť niekoľko tanečných krokov. *Ponúkne sa, pretože tanec, to je jej šálka.* Denbeigh. *Zopakuje po nej.* To je ďaleko odtiaľto. *Skonštatuje.* Aké to tam je? *Spýta sa so záujmom, pretože začala prichádzať chuti na cestovanie a spoznávanie nových krajín a území.* Áno, komorné sú hotové poklady. *Súhlasí s ňou, pretože jej splnia čokoľvek, čo jej uvidia v očiach a ani o to nemusí požiadať.* Niekedy rozmýšľam, že prečo práve ja som sa tu ocitla. Že čím som si to zaslúžila. *Priznala sa skromne.*

Nebudeš, neboj. *Ujistí ji, že ji nebude na přítěž a usměje se na ni. Když ji nabídne, že ona by ji zase mohla naučit pár tanečních pohybů, usměje se ještě víc.* To by bylo skvělé. /Vždy jsem to chtěla zkusit./ *Zaraduje se. Potom ji řekne, odkud je.* Řekla bych, že je to asi stejně daleko, jako Bonita. /Aspoň myslím/ *Zareaguje a nejistě řekne svůj názor.* Není to o moc jiné než tady. Podle mě nic speciálního, ale možná je to kvůli tomu, že jsem tam vyrůstala. *Zasměje se a odpoví ji. Zmíní to, že komorné jsou úžasné, a když to Alisah potvrdí, jenom přikývne. Je to pravda. Vždy ji vyhoví.* Určitě to má důvod, i když někdy si říkám to samé. Někdy si říkám, že jsem neměla ani dávat tu přihlášku. Ale líbí se mi tu a aspoň zažiju něco nového. *Usměje se na ni a řekne svůj názor.* Jsem ráda, že jsme se poznali.

*Vydýchla sa. Bola rada, že jej to nebude na príťaž.* /Ale to by sa mi asi ani neponúkala./ *Napadlo ju hneď. Potom sa jej tiež ponúkne, že ju môže niečo naučiť. Zaraduje sa, keď súhlasí.* Ak by si chcela, môžem ťa naučiť čokoľvek, čo by si chcela. Ovládam takmer všetky druhy tanca, no stále sa ešte učím nové veci. *Povedala a dúfala, že to nevyzeralo ako vychvalovanie sa, pretože tým len chcela ukázať to, že jej rada pomôže. Potom prikývne.* Tak približne asi áno. *Usúdila. Ale dosť veľa záležalo aj od toho, či človek býva na začiatku provinvie alebo na druhom konci.* Ja si myslím, že každé miesto je niečím výnimočné a určite aj u vás sa nájdu dajaké zákutia ako z rozprávky. *Povedala a usmiala sa.* Je to skrátka neuveriteľné. Aj po takom dlhom čase... *Súhlasila s ňou.* Tiež som rada, že sme sa spoznali. Ešte tu totižto nepoznám veľa ľudí. *Usmiala sa.*

*Ujistí ji, že ji vážně nebude vadit, když ji bude moct naučit hrát na klavír. Poslouchá ji když mluví dál.* To je super. Ale stoprocentně něco jednoduššího./Kdo ví, jak by mi to šlo./ *zasměje se.* Já se taky stále učím nové věci ohledně hry na klavír. *Souhlasí s ní a přikývne. I když na klavír hraje už od mala a jde ji to, vždy je něco, co se člověk může naučit navíc. Řekne, že ji Denbeigh ji nepřipadá nijak zvlášť speciální. Na její názor přikývne.* To určitě. Jenom jsem je asi neobjevila. *Zasměje se a souhlasí s ní. V paláci vždy dokáže najít nějaké zajímavé místo, hlavně teda díky tomu, že tu stále občas bloudí. A tak přikývne na souhlas.* Já tu zatím poznala jenom pár dívek no.

*Počúva a vážne prikývne.* Mohla by som ťa najprv naučiť také základy, ktoré využiješ na plese. *Navrhla jej a čakala na jej reakciu. Už teraz rozmýšľala, čo všetku ju môže naučiť.* To verím. Človek sa asi ani nemôže naučiť všetky pesničky naspamäť. *Nervózne sa zasmiala.* Čo najradšej hráš? Klasiku alebo niečo modernejšie? *Spýtala sa jej so záujmom.* U nás doma poznám jedno prekrásne zákutie. Za domom máme lesík a tam, niekoľko metrov od cestičky je skrytý hájik. *Prezradila a radostne spomínala.* Možno... možno keby si raz išla okolo, môžeš sa ozvať a ja ti môžem u nás niečo ukázať. *Navrhla a nesmelo sa usmiala. Potom prikývla.* Ja tu nepoznám naozaj skoro nikoho. *Zrejme by mohla spočítať všetky jej palácové známosti na jednej ruke.*

*Poslouchá ji.* To by bylo super. Tancovat na plese zvládnu, ale rozhodně to není nic vynikajícího. *Zasměje se, když si vybaví sebe, jak se poprvé učila tancovat ty úplně základní tance. Nad její další otázkou se musí zamyslet.* Tak nějak oboje. Občas si zahraju klasiku, ale většinou teda hraju spíš nějaké moderní písničky. *Usměje se a odpoví ji. Dál ji poslouchá, jak mluví o její provincii. Usmála se.* Tam to musí být vážně úžasné. *Přikývla.* Jestli se tam někdy dostanu tak určitě! *Řekne nadšeně s ještě větším úsměvem na tváři.* Já taky vážně ne. Zatím jsem poznala možná čtyři dívky ze Selekce.. *Řekne a snaží se vzpomenout, jestli jich nebylo míň.*

*Páčilo sa jej, že sa môžu obidve navzájom niečo nového naučiť. Začínala mať pocit, že si rozumejú a že by z nich mohli byť aj priateľky, ale nechcela s ničím predbiehať.* To znie dobre. My často tancujeme na klasickú hudbu, ale čoraz častejšie zapájame aj moderné prvky. *Povedala a potom sa ešte spýtala.* Čo ťa ešte okrem hry na klavíri byví? *Zaujímala sa, pretože klavír určite nemohol byť jej jedinou zábavou. Prikývne.* Keď chcem mať súkromie, tak tam zabehnem. Nikto ma tam neruší a môžem si utriediť myšlienky. *Povie a uvedomí si, ako veľmi jej to miesto chýba. Aj tu by si mala nájsť niečo podobné, kam by sa mohla schovať pred neželanými pohľadmi a spoločnosťou.* Obávam sa, že ja ešte menej. *Povie a trošku sa začervená.*

*Usměje se a přikývne.* Jo, já taky poslední dobou hraju víc moderních písniček. *Jednoduše potvrdí, že to má podobně. Potom se ji Alisah zeptá, co jí ještě baví. Chvilku nic neříká, ale pak ji odpoví.* Mám ráda děti. Přijdou mi milé a hlavně nevinné. *Usměje se.* A taky ráda chodím běhat. Ty? *Dodá a zeptá se ji na to stejné s úsměvem na tváři. Sice to není nic zajímavého, ale věnuje se tomu nejčastěji. Dál ji poslouchá, jak mluví o místě v lese.* To věřím, musí to tam být skvělé. *Přikývne.* Já když chci být sama, jdu si většinou zaběhat. Prostě se vytratím z domu. *Zasměje se.* A často objevím i spoustu nových míst. *Všimne si, jak se trochu zčervená a kývne nad tím rukou.* Věřím, že ostatní jsou na tom podobně.

*Počúva o tom, akú hudbu hrá najradšej a prikyvuje. Potom sa jej spýta na jej koníčky, na čo jej prekvapivo povie, že má rada deti a behanie.* S tým prvým súhôasím, ale s behaním už zas tak nie. *Zasmeje sa a musí jej povedať o svojej skúsenosti s behaním.* Beh mávame v rámci tréningov. My beháme a naša lektorka ide vedľa nás na bicykli a kričí na nás, aké sme pomalé a čo všetko robíme zle.* So smiechom pokrúti hlavou.* Je to na zabitie. *Zasmeje sa, pretože táto časť jej života jej vôbec nechýba* Ja rada objavujem nové miesta, no veľa času trávim aj v knižnici u nás doma. Nie je tam veľa titulov a už som skoro všetky prečítala dvakrát, ale lepšie ako nič. *Pokrčí ramenami. Potom sa vďačne usmeje, keď jej povie, že aj ostatné účastníčky sú na tom podobne.*

*Řekne ji další věci, které ji baví. Pozorně ji poslouchá,jak mluví o její zkušeností s běháním. Upřímně se zasměje.* To by mě taky potom vůbec nebavilo. A ještě kdybych ji musela pozorovat, jak si v klidu jede vedle na kole. Bych to dlouho nevydržela a asi ji něco řekla. *Znovu se zasměje. To by vážně nedala. Je super, že když běhá sama, tak může běhat jak rychle chce a kam chce. * To teda věřím. *Přikývne a dál ji poslouchá, když mluví o tom, jak tráví ona svůj volný čas.* Objevování nových míst mě poslední dobou začalo taky bavit. *Přizná a usměje se.* Nikdy jsem ale moc nečetla, nedokážu u toho vydržet tak dlouho. *Zasměje se a přizná, jak je na tom ona se čtením.*

*Ďalej sa rozprávajú o ich záľubách a ona sa prizná, že s behom nemá najlepšie skúsenosti.* Niekedy ma viacej síl stojí udržanie sa, aby som ju z toho bicykla nezhodila ako samotná aktivita. *Zasmeje sa. Síce je jej lektorka prísna, no má ju rada a váži si všetko, čo pre ňu urobila, lebo toho nie je málo.* Myslím, si, že by som beh aj mala rada, keby ma pri ňom nikto nekomandoval a nehučal do mňa. *Povedala úprimne.* Aby som povedala pravdu, predtým ma nové miesta a cestovanie ani veľmi nezaujímalo, no so Selekciu som tomu prišla na chuť. *Povedala. Doma nezvykla vyhľadávať nové tajomné zákotia, až tu začala a zistila, že ju to naozaj baví.* Čítaním kníh si vynahradzujem štúdium, na ktoré sme nemali peniaze. *Vysvetlí a pozrie sa na hodiny.* Prosím ospravedlň ma, ale už je pomy čas večer. *Ospravedlní sa.* Rada som ťa spoznala a už sa teším na naše najbližšie stretnutie. *Povedala a popriala jej pekný zvyšok večera. Pobrala sa do svojej izby, kde si ju prevzali slúžky.*

*Povídají si o jejich koníčcích a o běhání. Řekne, že by asi nezvládla běhat s někým, kdo jede na kole a k tomu ještě nadává.* To věřím.*Přikývne a usměje se na ni.* Někdy i to, že je přísná, není na škodu. *Přizná a poslouchá ji dál, jak povídá o objevování nových míst. Nic na to neříká, jenom souhlasně přikyvuje. Má to podobně. V paláci ji začalo bavit objevovat nová místa a vždy ji tu něco překvapí.* To je podle mě vážně škoda. *Zareaguje na to, že nemohla jít studovat. Potom se taky podívá na hodiny a přikývne.* V pořádku, já taky asi půjdu. *Ujistí ji, že je to v pohodě.* Taky jsem tě ráda poznala. Já taky! *Souhlasí ji a sleduje ji jak odchází z místnosti. Je vážně ráda, že ji poznala, přijde ji vážně milá. Potom si sedne ještě na chvilku za klavír a začne hrát jednu z jejích oblíbených písniček. Když dohraje, zvedne se a zamíří ke své komnatě.*

*Dlouho si nezahrála na klavír, což by měla rozhodně napravit. Talent na zpěv a hraní má po tátovi. Ještě před smrtí byl v jedné kapele, kterou znají sna všichni a založil jedno z nejlepších nahrávacích studií v Illey, které teď řídí její bratr a vede si skvěle. Kdyby ji matka nevedla k baletu od dětství, asi by zkusila prorazit na hudební scéně taky, ale je to jak to je. Baletkou taky nebude moci být věčně, takže teď v tom bude po Selekci ještě pokračovat, ale později to možná změní. Na sobě má světle modré šaty. Vlasy jen tak ve vlnách. Líčení jen decentní, nemá ráda nic přehnaného a to platí i s náušnicemi. Má jen malinké perly. A to jí k tomu musely skoro nutit komorné. Ony pořád doufají, že by mohla vyhrát, ona sama tomu ale nevěří. Dojde do salonku, kde naštěstí nikdo není. Kdyby nebyla sama, asi by utekla hned, protože si pořád není svým hraním před ostatními jistá. Sedne si na stoličku za piano a chvilku se rozmýšlí, co bude hrát. Pak si vzpomene na jednu ze svých písničku, kterou napsala krátce po tom, co jí zemřel táta - Don't You Worry Child. Díky ní to ze sebe dostala, docela. Chvilku hraje a poté začne i zpívat.*

*od toho, co se potkala s Wyattem a Camille toho moc nenaspala. Většinu dne je zavřená ve své komnatě a v noci brečí, dokud neusne. Její bratr má pravdu. Cole ji asi nikdy nemiloval. Nebo aspoň ne tak moc, jako ona jeho. Poslední měsíce se její život točil jen kolem něj a teď se jí teoreticky vyhýbá. Bolí ji to. Hodně. Ale i tak pořád jedna její část srdce doufá, že má pro tohle nějaké vysvětlení. Když se trochu uklidnila, rozhodla se, že si zahraje na kytaru. Hraje už pár let, ale moc lidí to neví. Nerada se s tím někde chválí nebo před někým hraje. A taky hraje jen opravdu málokdy. Teď ale doufá, že ji to pomůže přijít na jiné myšlenky. Normálně by si šňupla trochu koksu, nebo si dala něco jiného, ale na něčem se s Wyattem dohodli, a ona se chce aspoň zkusit trochu krotit. Na sobě má obyčejné černé legíny a černé oversize triko s potiskem nějaké rockové kapely. Vlasy má jen tak učesané do drdolu, a několik pramínků ji už vypadlo. Make-up ani doplňky na sobě nemá žádné, takže jdou vidět tmavé kruhy pod očima a to, jak je její kůže bledá. Je ztracená ve svých myšlenkách, a tak si ani nevšimne hudby, která se nese palácem a jen tak prostě vstoupí do salonku. Hned si ale všimne, že tady není sama, a tak se zastaví na místě a v tichosti počká, než dívka před ní dohraje. Pozná, že je to Destiny. Už s ní jednou mluvila.* To bylo moc hezký. Máš vážně talent. *pousměje se na ni, i když je její úsměv sotva postřehnutelný.* Jak se to jmenuje? Ještě jsem ji neslyšela. Nebo jsi to složila ty? *zeptá se jí a pak si uvědomí, že ji vyrušila.* Omlouvám se, nebudu rušit. *s tímto začne pomalu couvat ven z hudebního salonku*

**Hraje písničku, kterou složila. Nikde se svými písničkami nechlubí, nevěří si dost na to, aby je zahrála někomu cizímu, teda vědomě ne. Teď jí ani nedojde, že není doma a kdokoliv sem může jen tak přijít. Což se i stane. Ale protože je zabraná do hraní, prvně si toho nevšimne. Až když dohraje a poslední tón utichne, na ni někdo promluví. Rychle se otočí. Ten hlas je jí známý, ale prvně si ho nedokáže zařadit. Ale poté už princeznu pozná.*Děkuju.*Pousměje se a trochu rozpačitě si prohrábne vlasy.*Jmenuje se to Don't You Worry Child a složila jsem to sama. Není to nic moc./Táta skládal lepší písničky, měl takový talent../Nerušíš.*Ujistí ji.*Navíc, tohle je spíše tvůj domov, to já bych se měla omluvit a odejít.. Klidně zmizím, jestli chceš být sama.*Ujistí ji a zvedne se ze stoličky, aby se mohla vydat ke dveřím. Až když se podívá pozorněji všimne si, v jakém je princezna stavu.*Bez urážky, ale nevypadáš dobře.*Ani jí nedochází, že jí tyká, ale přece, princezna si i začala.*Klidně tě vyslechnu. I když pochopím, že se asi nechceš svěřovat úplně cizí holce.

*většinu noci probrečí a taky podle toho tak vypadá. Uvědomila si, že ji asi nikdy Cole nemiloval tak moc, jako ona jeho. Ale pořád trochu doufá, že ji to nějak vysvětlí a budou zase v pohodě. Po dlouhé době se rozhodla vypustit emoce ven za pomocí hudby. Už je to dlouho, co naposledy hrála na kytaru. Má i svou kytaru, kterou většinou mívala ve své komnatě, ale bolestně si vzpomněla, že ji už pár týdnů má u Colea a taky tam zůstala i poté, co se pohádali. A vracet se pro ni nebude. Stejně pravděpodobně nebude doma. Proto se rozhodla využít jednu z mnoha, které jsou v Hudením salonu. Vstoupila dovnitř a ihned si všimla Destiny, která hrála na klavír a přitom zpívala. Zastavila se na místě a v tichosti počkala, než hrát přestane. Ta písnička se jí hodně líbí. Podle ní má ta píseň přesně tu schopnost stáhnout lidi do děje a donutit je cítit tu emoci, se kterou byla složená. * Neni za co. Bylo to vážně moc hezký. *zopakuje svá slova a zeptá se jí na jméno té písničky.* Je to skvělé. Dokáže předat emoci a to neumí jen tak nějaká písnička. *sotjí si za svým. Podle ní to rozhodně není "nic moc", jak Destiny řekla.* Věnuješ se hudbě? *zeptá se jí. Pokud se jí Destiny nevěnuje, rozhodně by měla začít. Pak si uvědomí, že ji tady vyrušila, a tak se dá na odchod. Nakonec se ale otočí zpět na Destiny a zastaví se.* Ne, tys tady byla první a teď je to dočasně i tvůj domov. *pokrčí rameny* Nebo možná už napořád. *mrkne na ni. Ví, že patří mezi Wyattovi favoritky. Když řekne, že nevypadá dobře, uhne pohledem, protože ví, že je to pravda. Pak si povzdychne a vydá se k jedné pohovce, které je u okna. Posadí se na ni a podívá se ven na noční oblohu.* Je to složitý... *hlesne tiše.*

*Poděkuje Alessii za kompliment, i když si pořád myslí, že to nebylo nic moc.*Díky.. snažila jsem se.*Pousměje se. Tuhle písničku napsala pro tátu a podle ní je to i její nejlepší písnička. Nikdy e u žádné nesnažila tak moc, jako u této.*Ne, nevěnuju. Jsem baletka. Ale můj táta se jí věnoval. Byl zpěvákem v jedné skupině a pak založil i vlastní nahrávací studio.*Vysvětlí jí, jak je s hudbou ona spjatá.*A co ty? Hraješ na něco? /Asi jo, když sem šla.. I když mohla se jím jen tak, procházet kolem a slyšet můj hrozná zpěv a chtěla jen zjistit, kdo tak hrozně zpívá./* Když se princezna otočí k odchodu, řekne, že jí nevadí, že sem přišla a z nich dvou by spíše měla odejít ona. Přece jen, tohle je domov princezny, ne její. A už tak je všechny účastnice musí trochu utlačovat, protože je jich dost a snad není místo, kde by na některou nenarazily. Uchechtne se, když na ni mrkne a řekne, že je to její domov možná i napořád.*Jen dočasně.*Opraví ji. Nemyslí si, že by se do ní princ zamiloval a nebo ona do něj. A ona se bez lásky vdát nechce. Poznamená, že nevypadá dobře a pokud chce, klidně ji i vyslechne. Dokáže lidi rozpovídat a vyslechnout, podpořit A jejich tajemství nevyzradit. To je jedná z mála věcí, která se jí na ní samé líbí. Přejde k pohovce a posadí se vedle princezny, ale v uctivé vzdálenosti, aby jí to snad nijak nevadilo.*Jsem tu a ráda tě vyslechnu. Ať je to sebesložitější. Jde vidět, že tě něco trápí a asi by ses měla někomu svěřit. Pokud ne mě, třeba sourozencům. Každý občas potřebuje někoho, komu by se svěřil co ho trápí a potřebuje podržet.*Řekne jí.*Hádám, že jsi v tomhle po svém bratrovi? Nerada mluvíš o svých problémech, nikomu se nesvěřuješ, protože si myslíš, že bys s nimi jen ostatní zatěžovala. Ale i když se nikomu nesvěříš, minimálně tvoji nejbližší pořád uvidí, že nejsi ve své kůži a bude je spíše více trápit, že se jim nechceš svěřit a nedovolíš jim, aby ti pomohli.

*když ji Destiny poděkuje, řekne, že neni za co a ještě jednou ji píseň pochválí. Podle ní je opravdu hodně dobrá.* Aha... no každopádně máš talent a určitě by ses tomu věnovat mohla. *pokrčí rameny. Kdyby se hudbě začala věnovat, určitě by se uchytila.* Hraju na kytaru a trochu zpívám. Ale jen málokdy. *odpoví ji s lehkým úsměvem na rtech. Už je to dost dlouho od toho, co hrála naposledy. Pak se otočí k odchodu, ale nakonec se zastaví a otočí se zpět na Destiny. Poté řekne, že palác je přeci teď i její domov. A možná taky jejím domovem už i zůstane* Na to bych moc nespoléhala. *uchechtne se. Ví, že je Destiny jednou z Wyattových favoritek a jí osobně přijde jako milá dívka, i když je možná až moc zakřiknutá. Když pak Destiny poznamená, že nevypadá dobře, uhne pohledem, protože ví, že je to pravda. Vypadá asi tak, jak se cítí. Hodně špatně. Pak přejde k pohovce, na kterou se následně i posadí. Pak si poslechne její slova a musí uznat, že v mnoha věcech má pravdu.* To asi jsem. Všichni jsme v tomhle ohledu hodně podobní. *pousměje se. Pak si dá nohy pod sebe a sklopí pohled.* Měla jsem vztah s jednim klukem. Teda pořád ještě mám. Asi...*odmlčí se. Pořádně neví, jak teda teď jejich vztah s Colem brát.* Jenže kvůli něčemu jsme se pohádali a on se mnou teď nemluví a ignoruje mě. Nevim, jestli je tohle jeho verze rozchodu, nebo si jen potřebuje dát pauzu, ale já o něj nechci přijít. A mohl by se mi aspoň ozvat. Nebo když nechce mluvit se mnou, tak aspoň někomu ze svých kamarádů by se ozvat mohl. *povzdychne si. Pak obrátí pohled ven z okna.* A pak jsou tu nějaký rodinný věci a ten vir a několik dalších věcí... prostě je toho moc.