Maják na pláži

Ne tuhle odměnu. Trochu lepší odměnu. *trošku nespokojeně se zamračí, i když koutky úst mu pobaveně zacukají. Tohle mu přijde totiž trošku málo. Ale i když.. odměna nedoměna, co si budem, dojde k tomu i tak. Pak jí podle něj skvělou radu, že rozhovor s mámou by bylo dobré začít pozdravem. Což je samozřejmě ta nejvíce pitomá rada.* Nemáš zač, nějakou další radu nechceš? Poradim ti s čímkoliv. *zazubí se na ní.* Tak řekni, žes třeba měla nějakou střevní chřipku a furt prostě nejsi úplně v pořádku. Nebo něco takovýho prostě. /Lhaní ti stejně jde skvěle./ *probleskne mu hlavou, ale nahlas nic neříká.* Tak to, jak je skvělý a šarmantní a krásný doufam že víš. A nic moc jinýho na něm neni. A ještě že bezmezně miluje svojí bývalou snoubenku, budoucí snoubenku a budoucí manželku, což je ta nejúžasnější ženská na světě. *vyjmenuje všechno možná, co ho napadne k její osobě. Kdžy si pak opře hlavu o jeho rameno, políbí jí do vlasů.* To je dobře. Stejně je to neuvěřitelný... tak dlouho byl v kómatu a teď se probudil v dává do hromady.. *pořád mu to přijde dost neuvěřitelné a jen těžko se tomu věří.*

Trochu lepší? *Zopakuje opět doslova jeho slova a rty se přitom posune k těm jeho, kam vlepí letmý polibek. Dneska měla škádlící náladu, ale dokud Nickovi cukají koutky, je to v pohodě. Jí samotné u toho koutky cukají nad potlačovaným smíchem.* Nickaise Collard, rady všeho druhu k vašim službám. Natisknu ti nějaký vizitky. *Slíbí mu se smíchem, protože tentokrát už ho neovládne i přes mizernou náladu a téma hovoru, které jí vlastně spíš děsí. Stejně jako rozhovor s matkou.* To nezní úplně blbě. Když jí neřekneš, že kecam. *Poznamená s pohledem upřeným do písku.* Ale stejně to podle tebe nebude úplně to, co bych měla udělat, že jo? *Zvedne k němu pohled. Tuší, že podle něj by jí měla říct celou pravdu.* O tom šarmu jsem nějak ještě neslyšela. A krásu ještě nemohla úplně zhodnotit. *Našpulí lehce rty, jako kdyby se snažila vybavit usilovně obličej člověka, o kterém tu mluví. Když ale slyší o tom, jak jí bezmezně miluje, zamilovaně se na něj usměje a o něco víc se k němu přitulí.* Ani jsem tomu nevěřila. Celej život jsem ho brala jako mrtvýho. Bylo snazší se s tím sžít a marně nedoufat celý život. Ale teď... trochu si to vyčítám. Nesnažila jsem se o něm zjistit nějak víc, nikdy za ním na ošetřovně předtím nebyla. Třeba tohle všechno svědčí prostě o tom, že jsem špatná dcera. /A tím pádem budu i nejspíš hrozná matka./ *Proběhne jí hlavou.* Je to tu nádherný. *Poznamená potom s náznakem úsměvu na rtech, když vidí západ slunce před nimi.*

*neodolá protočení očima, když ho pořád škádlí a koutky mu pobaveně zacukají.* No takk, ještě trochu by se to vylepšit dalo, nemyslíš?? *domáhá se nadále pobaveným hlasem své "odměny."* To bude skvělý, díky. Třeba se proslavim. A pak tě samozřejmě zmíním v nějaké děkovné řeči nebo tak, aby se neřeklo, že na tebe zapomínám. *zasměje se. Ještě rovnou nějakou poradnu by si mohl otevřít* Neřeknu jí to. Nikomu bych to neřekl, i když si myslím, že by to vědět měla. To bych ti přeci neudělal. *sice úplně nesouhlasí s tím, že by to měla tajit a všem se vyhýbat, ale rozhodně to nikomu říkat nebude. Ne, když je to proti její vůli.* Víš, že nebude. Jenže je to tvoje máma a ty rozhodneš o čem bude vědět a o čem ne. Ale.. třeba už to ví. Tvoji mamku teda neznám, ale ta moje na mě s ségrou vždycky všechno poznala hned. Třeba něco tuší a ani bys jí tolik nepřekvapila a byla by ráda, že ses jí svěřila. Když už jsi to řekla Coreymu. Navíc.. jakou máš záruku že to nevyžvaní on? *Sice je to její táta.. ale přeci jen ho nezná prakticky vůbec.* Můj názor znáš, ale do ničeho tě nutit nebudu a budu tu pro tebe ať už to dopadne jakkoliv. *povzbudivě se na ní pousměje.* Pfff, určitě slyšela a zhodnotila. To nejde jen tak přehlédnout. *naoko uraženě si odfrkne, ale na tváři mu proti své vůli hraje pobavený úsměv.* Ale prosím tě, nejsi špatná dcera, ani na to nemysli. Byl v kómatu hodně dlouho přeci. Vždyť ta šance a přežití byla minimální a bylo to.. jakoby tu ani nebyl. Nemůžeš si nic vyčítat. A navíc je to pochopitelný... kdyby ses k tý naději upírala a pak to třeba nevyšlo, akorát by tě to ranilo. Jsi skvělá dcera a nemysli si opak.. *konejšivě jí pohladí po zádech.* To je. Takový romantický. Akorát tak na flašku něčeho, nějaký sladký jídlo a nebo táborák. A nebo večerní koupel v moři.

Na to si počkej do komnaty, zlato. *Zazubí se na něj, ale aby ho tady neochudila úplně o všechno, rukou sjede po jeho hrudníku až k rozkroku, kde ho škádlivě pohladí.* Tak to jsem vážně ráda. Já zatím budu sedět s kotětem a mývalem u nás doma a ometat ti prach z ostatních cen, co už jsi získal. *Zasměje se této, vcelku absurdní, představě jejich společné budoucnosti.* Děkuju. *Pousměje se na něj, když jí slíbí, že její mámě sám pravdu neřekne, když se tak nerozhodne udělat sama. Pak se zaposlouchá do jeho slov a u toho pohled upře na vodu šplouchající kousek před nimi. Donutí jí to se na celou situaci podívat z mámina pohledu a svůj postoj přehodnotit. Proto taky zůstane nějakou dobu zticha i potom, co Nick domluví.* Nemám. A možná by to i usnadnilo všechno a já to mohla jenom odkývat. Ale... asi máš pravdu. Kdyby to bylo naopak, taky bych chtěla, aby se mi naše dcera svěřila. *Uzná nakonec potichu a bříškem prstu si začne nepřítomně kreslit v písku kolečka a jiné tvary a různé klikiháky.* Ne, nějak jsem si asi nevšimla. Nějak musí být děsně přeceňovanej. Určitě to bude nějakej seschlej, vrásčitej debil, co mu už začínají šedivět vlasy. *Snaží se znít vážně, ale nedokáže to a v jejím tónu je dost znát potlačovaný smích.* I tak mě to mrzí. Šla jsem za ním s tím, že jsem ho viděla maximálně na fotkách. Kdybych se u něj zastavila aspoň jednou nebo dvakrát... Prostě jenom vidět svýho tátu.. Ale tim se netrap, stejně to teď už nezměním. *Nadzvedne lehce koutky rtů. Teď je šťastná z toho, že to dobře dopadlo a její táta jí chce poznat.* Koupel v moři? *Nadzvedne lehce obočí.* Klidně se jdi vykoupat, jestli chceš. Nebudu tě brzdit. A táborák by tu dost možná rozdělat i šel. *Je tu spousta naplaveného dřeva a některé z něj už suché a zapalovač by někde zvládli sehnat.*

*trochu nespokojeně zamručí a zamračí se, když ho jen pohladí po rozkroku.* Tím mi nepomáháš lásko. A toto ani neni odměna, spíše nějaký mučení a provokování. *zamumlá nespokojeně.* Nene, kotě si beru s sebou. Přece mě nemůžeš oddělit od Castíka. *udělá na ni psí oči. Jak by mohl získávat ceny bez kotěte? Vždyť to nejde.* Není za co. *pousměje se. Sice nemá stejný názor jako ona, ale zase to nebude všude roztrubovat.* Tak vidíš. *Pousměje se, když přehodnotila svůj názor.* Ale třeba to tak ani nedopadne a vůbec na to nepřijde řeč. To ale nezjistíš, pokud se jí budeš vyhýbat. * Cože? Takže mě máš jako za debila? A ještě vrásčitýho nebo šedivýho??? *zeptá se nevěřícně a taky trochu uraženě. Nebo spíše rádoby uraženě. V očích se mu totiž stále zračí pobavení.* Vždyť tady ani nebydlíš, jen jezdíš na návštěvy a nepředpokládám, že to je dvakrát týdně. Ale jak říkáš, už je to jen minulost a nemá smysl se nad tim trápit, tak to ani nedělej a nic si nevyčítej. *pousměje se.* Ne, bez tebe ne, to by byla nuda. Ale.. ty asi nepůjdeš, že? *očekává zápornou odpověď a ani si nedělá nějaké naděje. Ale vždyť taky o nic nejde.* A táborák si klidně uděláme. *zazubí se na ni, zvedne se, aby mohl nasbírat trochu dřeva, které dá na jednu hromadu. Potom zajde ke své motorce, která je kousek od nich, kde má v úložném prostoru nějaký zapalovač, kterým pak jejich provizorní táborák zapálí. Nakonec chytne Maddie ta ruku, vytáhne jí na nohy a za pas přitáhne blíže.* Víš, že tě miluju, že? *zamumlá a následně jí lásky plně políbí. Když se odtáhnou, rozhodne se udělat to, co si plánuje už dost dlouho. Zaloví v přední kapse svých džínů, kde nosí malou krabičku s prstýnkem a následně si před ní klekne.* Maddie, učinila bys mě ještě šťastnějším a stala se opět mou snoubenkou a pak manželkou? *sice to není zrovna překvapivá žádost o ruku - přeci jen už jednou snoubenci byli a taky se bavili o tom, že to má v plánu už na ošetřovně - ale i tak se v jeho očích objeví malý náznak nervozity z její odpovědi.*

Ty mě škádlíš skoro každou noc, přece si to musím někdy vynahradit, ne? *Zazubí se na něj jako nevinnost sama. Ona má ale výhodu že v posteli se většinou může aspoň nějakou hnout, nebo s jeho mučením něco udělat, ale teď jsou na veřejnosti a pokud nechtějí skončit na titulce nějakýho bulváru za osahávání se na pláži, Nick má svázané ruce.* Pffff. Takže mě necháš doma, ale kotě s sebou vezmeš. To je nefér. *Zamračí se rádoby uraženě a našpulí u toho i rty.* Jo. Zítra jí napíšu. Nebo.. odpovim na zprávy, co mi naposílala během dneška. *Tuší, že jich pár bude. Ale vypla si telefon a teď ho odmítá zapínat. Chce si prostě užít večer s Nickem mimo palác. Jeho nevěřícnému pohledu se pak rozesměje.* Ne, nemám. Ale někdo ti musí srazit ego. *Zazubí se na něj a rukou mu prohrábne vlasy.* Netrucuj. Jsi ten nejhezčí chlap, jakýho jsem kdy viděla. *Ujistí ho s úsměvem. Když se jí zeptá, jestli by nešla taky do vody, trochu znervózní. Rozhlédne se okolo sebe, jestli tu není někdo, kdo by je mohl pozorovat a trochu jí uklidní, když nikoho nezahlédne.* No... Třeba až zapadne slunce, bude tma a já si nechám triko? *Navrhne a snaží se to brát jako další krok na cestě k vyléčení. Překvapí jí, když se rovnou chytne jejího nápadu ohledně táboráku a sama se zvedne a donese nějaké dřevo, aby tu jen tak neseděla. Nakonec se usadí v bezpečné vzdálenosti od hromádky při čekání, až Nick donese zapalovač.* To máš v tý motorce i celou skříň? *Zeptá se pobaveně, protože jí opravdu přijde, že je vybavený na všechny příležitosti. Nechá se od něj vytáhnout na nohy a sama ho objeme okolo pasu se šťastným úsměvem na tváři.* Jo, vím. A já miluju tebe. *Přikývne lehce hlavou a oplatí mu se vší láskou polibek. Nějak nechápe, co se děje, když vytáhne krabičku a klekne si před ní. Chvíli na něj kouká trochu zmateně, ale když uslyší tu otázku a sepne jí to, překryje si překvapeně dlaní pusu.* Nicku.. *Hlesne potichu. Jo, bavili se o tom, ale stejně nečekala takovéhle gesto a celá atmosféra tohohle místa jí dostala spolu s tím. Nečekala, že jí požádá o ruku takhle brzo.* Jasně, že ano. To víš, že jo. *Začne rychle přikyvovat a rty se jí roztáhnou do obrovského šťastného a zároveň i dojatého úsměvu.*

Jak kdyby tys to nedělala. A navíc já to nedělam takhle na veřejnosti. *protočí nad ní očima. Rád by namítl, že to je něco jiného ale.. asi by to nebyla úplně pravda.* Koťátko jak koťátko, ne?? *zeptá se s úsměvem nevinného anděla, protože to on přeci je. I když tahle budoucnost je vážně hodně nereálná, ale i kdyby, tak by jí logicky vzal s sebou. Vždyť by to bez ní nevydržel.* To by bylo fajn. *zamumlá když slyší o tom, že už jí psala i dneska.* Moje ego je naprsoto v pořádku. *zamumlá pořád trochu uraženě a ze všech sil se snaží zamaskovat cukající koutky úst.* Já netrucuju. Trucují jen malý děcka. Já dělám něco jinýho. *uchechtne se. Bránit se přeci nějak musí, i když to, co řekl se ani nedá nazývat argumentem.* Jak chceš ty, nic dělat nemusíme, jestli je ti to nepříjemný. Chápu to a nechci, aby ses k takový zbytečnosti přemáhala. *pousměje se na ní. Nechce jí do toho nutit a vždyť taky o nic nejde. Ale rozhodne se uskutečnit ten nápad o táboráku a nějaký provizorní jim tady stvoří.* Jasně, co si přeješ? Mám tam věci všeho druhu. *Uchechtne se. Ale není to až tak daleko od pravdy. Raději je nachystaný na všechny případy. Pak jí vytáhne na nohy a řekne, že ji miluje, načež jí láskyplně políbí. Pak s jí tedy konečně rozhodne požádat o ruku, o čemž se už i bavili, takže to není až takové překvapení, jako bývá u jichých párů. Její rekace ho ale potěší. Logicky. Šťastně se usměje, když zazní "ano" a prstýnek jí navlékne na prst, načež se zvedne, aby jí mohl opět oplíbit.* Miluju tě. Snoubenko. *konečně je opět oficiálně jeho snoubenka a může jí tak nazývat, což mu chybělo, takže si to plánuje taky vynahradit.*

Děláš to daleko víc, tohle je moje kompenzace. *Zazubí se na něj jako nevinnost sama.* Pfff, tak to teda nene. Já nejsem celá bílá, chlupatá, nemam vousy, ocas a nechodím po čtyřech. *Brání se se zamračením. Sice je Caster roztomilý a zbožňuje ho, ale jak si Nick může dovolit jí takhle sprostě vyměnit? To ale nic nemění na tom, že moc dobře ví, o jak velké fikci mluví a že jde jen o vtip. I to je vidět v jejím pohledu a slyšet v tónu hlasu.* Tvoje ego je jedno z nejvyšších, jaký jsem kdy poznala. *Vyvede ho z omylu a u toho se zasměje. Mohla by říct nejvyšší, ale to by nebyla úplně pravda. Tam vedl Zach, který si myslel, že je natolik skvělý, že si jí může celou přivlastnit a nařizovat jí. I když to bylo nejspíše podpořeno nějakou psychickou poruchou. Trochu je zvědavá, jaký bude, až se vyléčí, pokud to vůbec někdy nastane, ale sama si zakázala o tom přemýšlet. Teď je tady, s Nickem a šťastná jak jen to jde. Nebude si nijak kazit náladu přemýšlením nad minulostí.* A co prosím pěkně děláš? *Zeptá se ho pobaveně a vlastně má pocit, že se právě baví spíš s nějakým malým děckem než se svým snoubencem.* Není to zbytečnost. Hrozně ráda bych byla normální. Užila si to. To, co ty máš tak rád. A tohle... je to zase další výzva. Stejně jako když jsi byl pryč. Zvládla jsem sníst půl jablka. Takže bych to chtěla zkusit. *Nadzvedne nad tím mírně koutky rtů. Pro normálního člověka je to něco zanedbatelného, ale pro ní ne. Pro ní je to obrovská výhra a krok kupředu.* Lehátka, ručníky a slunečník se ti tam taky povedlo vervat? *Zeptá se pobaveně a silně o tom pochybuje. Nakonec se od něj nechá vytáhnout na nohy a když jí pak požádá o ruku, vyrazí jí tím dech. Má pocit, jako kdyby se samým štěstím nadnášela. Nechá si od něj navléknout prstýnek, který si se zatajeným dechem prohlédne a pak mu oplatí polibek.* Já tebe taky, snoubenče. *Usměje se a obejme ho okolo pasu.* Ten prstýnek je nádherný. Všechno tohle. Děkuju. *Pochybuje, že někdy takhle zářila štěstím.*

Pff, to neni pravda. *zamumlá.* A netvař se jako andílek.*napomene jí pobaveně.* Noo.. občas ještě jsi dost bílá jak stěna, jako chlupy můžem brát vlasy, vousy.. pokud chceš knírek, tak ti ho přimaluju. Ocas bude náročnější, ale můžem ho ufiknout Cuddlie a přivázat tobě a chodit po čtyřech není tak těžký. Já myslím, že by ti to šlo skvěle. *uchechtne se a jen doufá, že ho po tohle nezamorduje, když vidí její zamračení.* Ale i tak je úžsaný. *zazubí se na ní, egoisticky. O jeho egu asi není moc pochyb, ale i třeba teď to jen hraje a bere spíše jako formu pobavení* Netrucuju. *zazubí se na ní a sám netuší, co říct, protože trucuje, ale nechce to přiznat. Takže už se opravdu dostal na tu úroveň pětiletého dítěte. Pak se na ní trochu překvapeně, ale hlavně pyšně usměje, když mu řekne. že snědla půlku jablka.* Zvládáš to úžasně, lásko. Líp než bych kdy řekl. A zachvíli budeš úplně v pořádku. *políbí jí na čelo. Je na ní opravdu pyšný a taky šťastný z toho, jak to zvládá. Nemyslel si, že to půjde tak rychle, ale je rád a rozhodně si nestěžuje. I Když ví, že ještě není úplně za vodou a asi to ještě nějakou chvíli potrvá. Ale nikdy neviděl nikoho silnějšího, než je ona.* Pokud bereš deku jako ručníko tak jo a noo.. možná nějakou miniaturu nebo fotky slunečníku a lehátek bych tam našel. *uchechtne se. Opravdové lehátko a slunečník asi jen těžko. Až takoý magor není a navíc.. jak by to tam nacpal?? Poté jí požádá o ruku, což už měl v plánu nějakou tu dobu a navleče jí prstýnek. Snažil se vybrat nějaký, který se k ní hodí a strávil nad tím dsot času. Většinou sice dokáže být dost flegmatik, ale zrovna v tomhle ne, spíše by se dal přirovnat k detailistovi. Polibek prodlouží do té doby, dokud jim nedojde dech a ruce jí také omotá kolem pasu.* Jsem rád, že se ti líbí. A za nic neděkuj. *pousměje se a chvilku si prohlíží pozorně její šťastný výraz, který se mu vryje do paměti.*

Já jsem andílek. Tvářím se správně. *Zasměje se a prstem si nad hlavou načrtne svatozář.* Ufiknout Cuddlie? Chudáčeeeek. To se opovaž. Kotě nebudu hrát. A jestli mě nevezmeš s sebou, tak budu fakt naštvaná. *Varuje ho dopředu a i když jí cukají koutky rtů, pokusí se co nejuvěřitelněji zamračit.* Ty jsi úžasný. Tvoje ego... patří k tobě už, ale zároveň bych se nebránila, kdyby bylo o něco níž. *Zasměje se. Nemyslí to vážně. Už si na to zvykla a neumí si Nicka představit jiného. Miluje ho takového, jaký je. A to, že na něm dokáže vidět i nějaké zápory, bere jako znak toho, že je to skutečné.* Jasně. *Potřese nad ním hlavou, protože je jasné, že trucuje a už jenom to, že jí nedokázal odpovědět na otázku co teda jiného dělá, o tom svědčí. Usměje se, když jí políbí na čelo. Je ráda, že to takhle zvládá a on na ní může být pyšný.* To všechno díky tobě. *Chytí ho za ruku, kterou stiskne.* Fotka slunečníku.. *Zopakuje po něm a pobaveně potřese hlavou. Zároveň se i rozesměje. Nechápe, jak může říkat, že ona je z nich ta šílenější.* Mám za hodně co děkovat. A vážně, je nádherný. *Usměje se a pohledem sklouzne znovu k prstýnku, než se podívá na zpátky na Nicka, na kterého se usměje.* A teď... bysme si teoreticky mohli jít zaplavat. *Pokrčí lehce rameny. Slunce už skoro zapadlo, takže je i celkem šero a jediné světlo pochází z ohně, který Nick předtím rozdělal.* Jestli tedy pořád chceš.

Jo, jasně. Andílek by mě nesváděl na veřejnosti, víš? *zasměje se. Maddie podle něj rozhodně žádný andílek není. Spíše by ji přirovnal k ďáblu.* Ale určitě jooo... a nebo třeba by sis mohla vzít takovej ten sexy obleček kočky, co nosí holky na halloween. *zapřemýšlí nahlas, i když by ji v tom teda nikam nepustil a pravděpodobně by ho na sobě moc dlouho neměla, ale za ten pohled by to stálo.* A nikam nejdu, už vůbec ne bez tebe a žádnou cestu slávy nechci. Titul mi stačí bohatě.*uchechtne se a protočí očima. Bylo jasné, že to celé brali jako vtip.* Ale ono není až tak vysoko, fakt. *pokusí se jí přesvědčit se smíchem v hlase. Hodně z toho ale dělá i jen proto, aby se jí pokusil rozesmát. Pak jí zopakuje, že netrucuje, protože neví, co jiného říct, jelikož trucuje, ale neuzná to. Jednoduše... úroveň dítěte.* Ne. To díky tobě. Tys to zvládla sama, já tě k tomu jen nakopnul. *pousměje se a oplatí jí stisk ruky. Je na ni opravdu pyšný a dělá mu obrovskou radost.* Tys chtěla slunečník. *uchechtne se a svede to na ni, protože jak by taky za něco mohl moct on, že? Takový anděl. Který sebou vozí fotky slunečníku a lehátek. Za což může Maddie.* Nemáš a ani slovo. Tečka. *uchechtne se a protočí nad ní očima.* Jasně. Pokud chceš pořád ty, do ničeho tě nenutim. *pousměje se a pokrčí rameny.*

Pff, to bylo... jenom... no prostě takovej náznak. *Brání se pobaveně, i když sama ví, že to neukecá.* Obleček kočky? Já měla už připravenej teda jinej kostým, ale jestli chceš kočku.... *Pokrčí rameny a pobaveně se pousměje. Tuší, že ať to bude cokoliv, dlouho to na ní nevydrží, ale stejně to nebrání tomu, že se ho snaží jakkoliv v posteli potěšit, takže přemýšlela už i nad tímhle. A taky už má jeden takový kostým objednaný. To ale Nick vědět nemusí.* Ale i s titulem bysme mohli cestovat, ne? Podívat se aspoň někam. Už dlouho jsem nebyla někde jen tak jakože na dovolený. *Pousměje se nad představou jich dvou samotných na nějakém ostrově, kde by je nikdo a nic nerušilo. Ta představa je tak nádherná, že doufá, že třeba aspoň na líbánky by jim mohlo něco vyjít.* Což bylo ale potřeba, takže děkuju. *Uchechtne se a usměje se, když jí oplatí stisk ruky.* To byla sranda. *Opáčí se smíchem.* Pfff, tohle si schovej pro naše potomky, mě umlčovat takhle nebudeš. *Nafoukne rádoby uraženě tváře, ale po chvilce je zase nechá splasknout a usměje se na něj.* Jinak bych se neptala. Ani si napamatuju, kdy jsem naposledy byla v moři. *Pousměje se a odtáhne se od něj, aby si mohla přetáhnout přes hlavu svetr, pod kterým má volné triko, které jí je do poloviny stehen. Stáhne si i džíny, které hodí ke svetru na zem, takže odhalí své vyhublé končetiny.* Jdeme? *Zeptá se ho, když vykročí směrem k moři a u toho se na něj s menším úsměvem otočí. Všechno se to v ní svírá, když stojí takhle oblečená/neoblečená na veřejnosti, ale věří, že to zvládne.*

S toho se nedostaneš, koťátko. *poví se smíchem, protože to byl dost chabý pokus na vymluvení se.* Jinej? Jaký? Kdy mi ho ukážeš? Kočku nemusíš. *začne se hned vyptávat, protože ji v tom samozřejmě chce vidět co nejdříve. Klidně i hned dneska.* Jasně, klidně procestujem celej svět. *Zzaubí se na ni.* To můžem brát jako líbánky - cesta kolem světa. *uchechtne se. Vůbec by mu to nevadilo.*Neděkuj. *uchechtne se a oplatí jí stisk ruky. Nemá mu za co děkovat. Větší díl zásluh na tom má ona sama.* Nemůžeš na mě mluvit ve srandě, já to beru vážně. *zasměje se a když pak slyší něco o umlčování, skloní se k ní, aby jí mohl vášnivě políbit.* A tohle umlčování mám povoleno? *zeptá se s šibalským úsměvem a i kdyby ne.. tak jí takhle umlčovat bude. A stejně to navíc nevypadá, že by se jí to nelíbilo.* Dobře. *pousměje se a sundá si budnu, aby si mohl přetáhnou přes hlavu triko. Poté si sundá i džíny a všechno hodí vedle jejího oblečení. Sice to pak bude asi plné písku, ale co už a sjede jí pohledem.* Jsi krásná. A jdeme. *pousměje se a pak se vydá za ní, přičemž se ještě rozhlédne, jestli je někdo nesleduje a je rád, že tam nikoho nevidí. Skočí do vody a pak na ni schválně trochu cákne.* Nebojí se náhodou koťata a kočky vody? 6e tady nedostaneš nějaký panický záchvat? *zeptá se s úsměvem a nemyslí to až tak vážně, i když by bylo vážně fajn, kdyby se to obešlo i bez záchvatu.*

Za pokus to stálo. *Uchechtne se pobaveně, i když sama ví, že to byl dost chabý pokus.* Ještě chvilku zůstaň natěšený. Tys mi taky všechny hračky neukázal hned. Takže si počkáš. Možná si to nechám až do Austrálie. *Zauvažuje nahlas naoko vážně, ale koutky rtů jí cukají pobaveným úsměvem. Stejně i kdyby chtěla, tak mu to ukázat nemůže, protože je to teprve na cestě, takže si ani moc nevymýšlí. Do svatební noci se jí ale každopádně asi nebude chtít čekat.* Vážně? Chtělo by se ti? Mě je jedno kam a jestli vůbec někam pojedeme. Podřídím se. *Ujistí ho. Nechá ho klidně vybrat jestli vůbec nějaké líbánky budou mít a kam při nich kdyžtak pojedou. Ví, jak blízko má ke své sestře a že jí nerad opouští.* Neboj, už jsem si toho všimla. Byl bys schopnej mi přinést i žraloka, kdybych ho chtěla do akvárka. *Pokýve hlavou. Nezpochybňuje jeho schopnosti, určitě by se k nějakému nějak dostal. Ale rychle to pustí z hlavy, když jí začne vášnivě líbat. To mu hned začne oplácet se stejnou vervou a láskou.* Jo, tohle povolený máš. *Přikývne nakonec s pobaveným úsměvem. Pak už se začne svlékat a nechá si na sobě spodní prádlo a triko, které maskuje její vystouplá žebra. Zároveň jí to dodává pocit aspoň nějakého bezpečí a zakrytí, aby se tolik nestyděla. I když jí Nick sleduje nahou minimálně jednou denně, tohle je pro ní něco jiného. Vděčně se na něj usměje, když jí řekne, že je kásná. Vydá se k moři a opatrně si nejdřív namočí prsty na nohou, aby zjistila teplotu vody. Možná to trochu i připomíná test, jestli je to vážně voda a ne nějaká kyselina, co jí sežere. A jo, je to voda. Taky se hned potom vydá hlouběji, i když jí naskáče husí kůže, protože přeci jen je díky tmě a večeru teplota vody o něco nižší. Uchechtne se, když na ní cákne a hned mu to taky oplatí.* Neboj, nedostanu. Vody se nebojím. *Ujistí ho se smíchem a dojde až do bodu, kdy jí je voda po prsa.* Je to nádherný. *Usměje se šťastně. Voda odráží hvězdy, které se objevují na obloze a tím dává dojem, že je obloha nekonečná a oni se v ní rovnou i koupou.*

*nespokojeně se zamračí když uslyší o tom, že ten její kostýmek hned tak brzo neuvidí. Teď si vyčítá to, jak ji zase on trochu déle napínal s těmi hračkami.* Ale.. pak jsem ti to vynahradil. A tohle je jen oblečení.. až do Austrálie neee, to nevydržím, navíc tam nebude tolik soukromí a čau. Třeba dneska by to bylo fajn, máme celou noc. *udělá na ní psí oči. Bude se toho domáhat dokud nedosáhne svého.* Jasně že jo. Proč by se mi nechtělo? Pojedeme kamkoliv. *pousměje se na ní. Nevadilo by mu to vůbec.* Tak když sis toho všimla, tak to začni i provozovat, protože tu příště vážně přijedu s nějakým vozíkem na kterým bude slunečník a lehátka. *Uchechtne se.* A v Austrálii je žraloků dost, ani akvárium nepotřebuješ. *přeci jen Austrálie není známá jen výskytem nebezpečných pavouků, hadů a další havětí ale taky výskytem žraloka bílého. Pak jí vášnivě políbí a když mu ploibek oplatí, vjede jí rukou do vlasů, jakoby si jí chtěl přitáhnout ještě blíže, pokud by to šlo.* Výborně. *zazubí se na ni. Pak se tedy oba dva svléknou a pozorně si jí prohlédne. Sice jí viděl mnohokrát i více svlečenou, ale stejně mu přijde krásná i v tom obrovským triku, které jí zahaluje. Nezapomene jí to taky říct, což dělá i proto, aby se jí trošku pokusil zvednout sebevědomí. Pak už společně zamíří k vodě a uchechtne se, když vidí, jak zkusila vodu.* To tě nezabije, klid. *popíchne jí, cákne na ní trochu vody a zasměje se, když mu to oplatí.* Jen aby. Nakonec budu volat záchranku. *uchechtne se a skutečně doufá, že se to nestane.* Ty jsi nádherná. *oplatí s úsměvem.* Už chybí jen takový ty létající lampoiny.

*Pobaveně sleduje jeho zamračení a má co dělat, aby se nerozesmála nahlas.* /Bože my jsme fakt naprosto závislí na sexu./ *Proběhne jí pobaveně hlavou.* Hmmm, celou noc sice máme, to jo. Ale balíček s tim dorazí nejdřív pozítři, takžee... *Přizná, že ještě fyzicky obleček nemá, takže ať chce nebo ne, bude muset Nicka nechat čekat.* Ale líbí se mi, jak jsi natěšený. *Usměje se pobaveně a ukradne si polibek, aby mu to trošku vynahradila.* No... tohle celý byl vlastně velkej výlet a asi ti už chybí domov a pak taky vim, jak je na tom tvoje sestra, tak jsem si říkala, že třeba nebudeš chtít cestovat nějakou dobu. Pochopila bych to. *Ujistí ho s menším úsměvem. Nechce, aby jí upřednostňoval na úkor rodiny a své vlasti.* Žádnej slunečník ani lehátko nepotřebuju. Lehátko si udělám z tebe a takhle večer slunečník opravdu není potřeba. *Uchechtne se.* Cože? Je nějaká nebezpečná havěť, kterou tam nemáte? *Udělá trochu vyděšenou grimasu, protože teď má strach, že jí tam sežere žralok. Pak už ale zamíří k moři a nejdřív opatrně zkusí teplotu vody.* Neplavou náhodou žraloci i tady, že ne? *Nakrčí obočí a nakonec do vody přeci jen vleze a oplatí mu cáknutí vodou.* Nezakřikni to. *Varuje ho se smíchem v hlase, když začne mluvit o záchrance. Když se ale rozhlédne a vidí, že to celé vypadá jako nekonečná obloha, ve které jsou, přijde jí to jako ta nejdokonalejší věc, kterou kdy viděla.* Tohle místo je nádherný. Ty jsi nádherný. A díky tobě je z tohohle nejlepší den mýho života. *Usměje se na něj šťastně a rukou rozčeří vodu okolo sebe.* Nemáš náhodou nějaký v motorce? *Popíchne ho pobaveně. Nohou na dnu najde jeden větší kámen, na který si stoupne a zazubí se na něj.* Jsem stejně velká jak ty. *Konečně si oproti němu nepřijde jako naprostý prcek.*

*zrovna dvakrát se mu nelíbí, že mu ještě nechce ukázat ten obleček, protože jeho představy už běží na plný pohon a rád by je doložil taky něčím reálným.* Až pozítří? No taakk, to je za dlouho. *zaúpí, protože dva dny je přeci dlouhá doba. Hodně dlouhá doba. Jak to má vydržet?* Jasně že jsem natěšený. Jak bych nemohl být natěšený? *uchechtne se.* To je sice pravda.. ale s Nareth budou rodiče, třeba si někoho najde, kdo ví. Alee necháme tomu volný průběh a uvidí se podle toho, jak se to vyvine? *pousměje se. Domov mu sice chybí a měp by o Nareth starost.. ale taky chce být s Maddie.* Pff, jasně, jako lehátko mě využij. *odfrkne si rádoby uraženě, ale na tváři mu proti jeho vůli hraje úsměv.* Nooo něco určitě jo. Jen nevim co. *uchechtne se. Baví ho provokovat jí v tím, co tam žije, ale o tom, co tam nežije už jaksi přehled moc nemá,* Takže se bojíš vody! *usoudí z její otázky a zasměje se.* Žádní žraloci tu snad nejsou. *uklidní jí.* A ještě lepší den bude na svatbě. Kde budeš v krásných upnutých šatech s odhalenými rameny. *Pousměje se. Pamatuje si, jak o tom mluvila když spolu byli na vyhlídce z paláce na město.* Nemám. Ale doplním zásoby. *uchechtne se. Přece je úplně normální s sebou vozit lampoiny... Pak se rozesměje, když si stoupne na ten kámo.* Úžasný lásko, to je fakt pokrok. *se smíchem se postaví za ní, ruce jí omotá kolem pasu a políbí na krk.* Furt jsi prcek. A taky vždycky prcek budeš. *Uchechtne se, protože i když teď je prakticky skoro velká, normálně je o dost menší.*

Já vim, ale nijak to nepopoženu. Kdybych to měla, nechala bych se ukecat a ukázala ti to ještě dneska, ale nic s tim nenadělam. *Uchechtne se jeho nespokojenosti. Přijde jí to roztomilé. Možná takhle začne něco objednávat častěji a vždycky mu dopředu řekne, aby se mohl několik dnů těšit.* Neboj, dočkáš se. A mezitím vyzkoušíme několik nových hraček a to čekání si zkrátíme. *Mrkne na něj a rovnou se i zazubí.* Jo, to zní jako dobrej plán. *Pokýve hlavou. Stejně o tom cestování mluvili jako o líbánkách a nemusí se brát hned. Můžou klidně rok počkat, jestli budou chtít, nic je do toho netlačí, když už nejsou zasnoubení mezinárodní úmluvou ale sami do sebe. I když by jí nevadilo být co nejdřív oficiálně jeho.* Náhodou. Copak ti vadí, když si z tebe v noci dělam polštář nebo tak? *Uchechtne se a rovnou položí hlavu na jeho rameno a ruce mu omotá okolo pasu.* Tohle ti vadí, urážlivá bublino? *Zeptá se ho s pobaveným zašklebením.* Medvědi? Lišky? Vlci? *Vyjmenuje pár zvířat, která jsou jako predátoři známí v Polsku, a jejich přítomnost je zvyklá brát na mysl.* Nebojím se vody. Bojím se žraloků. *Brání se se smíchem a rovnou na něj ještě jednou cákne, aby ho umlčela.* Snad... *Zopakuje po něm dost podstatné slovo té věty a zašklebí se mírně. Usměje se, když zjistí, že si pamatuje, jak mluvila o šatech na svatbu.* Jo, to bude ještě lepší den. Mám seznam. Deset nejlepších dnů v životě. Všechny jsou s tebou. *Usměje se na něj zamilovaně a pak objeví kámen, na který se postaví a díky tomu víc šouhá z vody a je stejně vysoká jako on. To, že je díky tomu víc vidět její tělo, protože se jí triko na něj lepí a tím úplně neplní svůj prvotní účel, si ani neuvědomuje.* Tenhle kámen si beru s sebou. Přidělam si ho na nohy a vyrostu díky němu. Pohodlnější jak podpatky. *Zazubí se na něj, když mu předestře svůj naprosto úžasný nápad. Spokojeně zavrní, když jí omotá ruce okolo pasu a políbí na krk.* Nekaž to. *Napomene ho pobaveně, protože se jí daleko víc líbilo to líbání a sama ho začne líbat na holé hrudi, která je teď netypicky slaná díky vodě v moři.*

Tak hned jak to přijde. *zazubí se na ni. Na co taky čekat ještě déle, co?* Aby nám zachvilku nedošly možnosti *uchechtne se. Přeci jen s tím, jak často se to děje... ani by se nedivil, kdyby k tomu brzo došlo. Pousměje se pak, když souhlasí s jeho plánem. Nemusí na to hned spěchat, můžou se zařídit přeci až podle toho, jak to bude vypadat v konkrétní dobu.* Ne, to mi nevadí. *přizná, protože to miluje.* Jak jako urážlivá bublino? Já nejsem urážlivá bublina! Žádnej polštář s takovou nebude. *řekne dotčeně a nechápe, kde v něm vidí jakousi urážlivou bublinu.* Ti tam asi moc nejsou a nebo nejsou tak nebezpeční. *Uchechtne se.* Ale máme krásný sídlo na pobřeží se soukromou pláží, kde by nás nikdo nerušil a klidně bys mohla do plavek. A taky tam jsou 3 ochočený koaly, což sice není ani medvěd, liška nebo vlk, ale co už. Líbilo by se ti tam. *Pousměje se.* A žraloci žijí ve vodě, takže se bojíš vody. Prostě jako kotě. Já věděl, že ta přezdívka bude mít hlubší význam. *zasměje se a tohle popichování ho opravdu baví. Vodu na ní také cákne, přeci to nenechá jen tak. Ani pořádně neví, jak tu přezdívku tenkrát vymyslel, protože byl přeci jen opilý.* Snad určitě. *protočí nad ní pobaveně očima.* Tolik jich ani být nemůže. *pousměje se a v očíc se mu objeví láska. Pak už se začne bavit nad jejím pokusem "povyrůst". Po jejich slovech vezme její obličej do dlaní a zkoumavě se na ní podívá.* Opravdu jsi v pořádku, lásko? Mám pocit, že ti ta voda a čerstvý vzduch moc nesvědčí. Něco ti tam v tom tvým mozečku nefunguje, nemůžeš si odvézt kámen a pak na něm chodit. *v jeho hlase jde znát dost velká dávka pobavení. Nedokáže si představit, že by opravdu tohle dovlekla do paláce a používala to jako boty.... Pak jí omotá ruce kolem pasu a políbí na krk, načež jí připomene, že je pořád stejnej prcek.* Nekazim. Konstatuju. *uchechtne se a pak spokojeně vydechne, když ho začne líbat na hrudi.* Jde ti to skvěle, ale co tak pokračovat v paláci v posteli nebo kdekoliv jinde?

Slibuju. *Pokýve hlavou s úsměvem, protože samotné se jí nebude chtít déle čekat. A i když vidí ráda tohle jeho nadšení a baví jí ho takhle trápit, ví, že to moc dlouho nevydrží. To radši někdy příště zase něco objedná a nechá ho napjatě čekat. Horší bude, až on zvolí podobnou taktiku, protože to si nervozitou okouše nehty.* Tak vidíš. *Zazubí se spokojeně a trochu i vítězně, když uzná, že mu nevadí, když si z něj takhle dělá polštář a ještě chvíli v té pozici setrvá a načerpá od něj co nejvíce tepla, vůně a klidu.* Trochu urážlivá bublina jsi. Malá bublinka. Ale přeci jenom jsi. A timhle to akorát dokazuješ. *Poznamená pobaveně, když slyší jeho výhružku, že jí polštář dělat přestane. Netuší, co by bez něj dělala, už by asi nikdy neusnula.* Koaly? *Zajiskří jí oči.* Vždycky jsem nějakou chtěla vidět. To sídlo zní nádherně. *Usměje se zamilovaně a zasněně nad tou představou jenom jich dvou samotných na soukromé pláži.* Tam bych se s tebou klidně mohla koupat nahá. *Mrkne na něj. Do té doby určitě ještě něco přibere a třeba se jí povede nějakým tím tukem zakrýt vyčnívající kosti. Teď se ale vydá do vody zakrytá neforemným trikem.* Nebojím se vody, ale jejího obsahu. A nejsem v tomhle jako kotě. Ty po namočení vypadají hrozně vtipně. Nechci vypadat vtipně. *Všechny různé herečky ve filmech a tak vypadají tak dobře a sexy, když vyjdou z moře nebo v něm jsou. Nechce vypadat jako zmoklý kotě.* Ale jo, může. Číslo jedna je dnešek. Dvojka je den, kdy jsi mi řekl, že mě miluješ. Trojka je ten den v kupoli, kde jsme se poprvé políbili a objali. Čtyřka je, když jsem se probudila na ošetřovně a byl jsi tam ty. Pětka je moje druhá návštěva ošetřovny, kde jsem tě ukecala k sexu. Šestka den, kdy jsem tě poznala, protože díky němu se mohlo odehrát všechno tohle. Sedm, když jsme se potkali v hudebním salonku potom, co jsi rozluštil šifru a já mohla uvěřit tomu, že všechno bude zase dobrý. Osm, ten večer v domku na stromě, kdy jsi přinesl Castera a připravil mi tam to překvápko. Devět, den kdy jsme spolu poprvé opravdu spali. A deset... včera. Kdy jsem zjistila, že už jsem přibrala natolik, aby moje tělo bylo schopný mít děti. Naše děti. *Využije výčet i pro oznámení jedné novinky, která se sice nevyrovná skutečnému oznámení těhotenství, ale pro ní dost znamená. Na děti mají i tak ale dost času a bude to rozhodně bezpečnější, když je odloží, až na tom bude lépe a z anorexie vyléčená.* Pfff, jasně, že jsem v pořádku. A jediná věc, co mi brání je ta, že bych ten kámen neunesla. *Zasměje se a to, jak jí drží za tváře využije, aby natočila hlavu a věnovala mu do jedné dlaně polibek. Nakonec ho začne líbat i na slané hrudi a pousměje se po jeho návrhu. Polibky vyjede až k jeho krku a pak rtům, na které ho políbí a lehce ho do spodního kousne a zatáhne za něj.* Tak jo. *Souhlasí a aniž by mu věnovala další polibek nebo dotyk, otočí se a začne plavat směrem ke břehu, kde se jen krátce postaví k ohni, aby aspoň malinko uschla. Po chvilce má ale pocit, že umrzne, takže na sebe natáhne oblečení, ze kterého ještě předtím vyklepe písek. Mokré vlasy si stáhne gumičkou, co nosí na zápěstí, do drdolu, aby neměla mokrá záda a oheň nakonec uhasí, aby předešli nějakému ničivému požáru.* Můžu jet. *Zazubí se na něj a jenom doufá, že je kvůli sexuální touze nevybourá a oni dorazí do paláce v pořádku.*

Výborně. *zazubí se na ní a veškerý mračení je pryč. I když ho štve, že si bude muset počkat, ale aspoň mu to ukáže hned, jak to dojde, což je lepší jak nic. Nakonec teda přizná, že mu nevadí, když si z něj dělá polštář. Právě naopak - zbožňuje to. A užívá si to i teď. Pak se ale trochu urazí, když ho nazve urážlivou bublinou. * Nic nedokazuju. Nejsem žádná urážlivá bublina ani bublinka, vymýšlíš si. *zamumlá a odmítá něco takového přiznat, takže opravdu uraženou bublinu připomíná.* Tak teď jich plno uvidíš. *usměje se, když uvidí, jak jí zajiskří v očích.* To mohla. *zazubí se na ní a tentokrát zajiskří v očích jemu, protože ta představa je krásná. I když na druhou stranu mu přijde skoro neuvěřitelné, že by opravdu byla na pláži v plavkách nebo nahá.* A kdo říká že nevypadáš vtipně, když stojíš na krajíčku, zkoušíš vodu a ptáš se na žraloky?? *zeptá se se smíchem. Pak poslouchá těch "Top 10 dní" a musí se přitom zamilovaně usmívat. Nakonec ale překvapeně trochu vykulí oči.* Můžeš mít děti?? A to znamená jakože jsi na to přišla tak, že jsi těhotná?? *zeptá se překvapeně a zaraženě, ale uvnitř šílí. Dítě by byla trochu nečekaná a šílená novinka. Děti s ní chce, ale chtěl ještě trochu počkat, aspoň odkud nebude úplně v pořádku. Pak začne zkoumat, jestli je v pořádku, protože mu tak moc nepřipadá.* Aspoň něco. Jinak by byl palác plnej kamenů. *uchechtne se a zakoulí pobaveně očima. Sice si  užívá její polibky, ale navrhne přemístění do komnaty, kde budou mít větší soukromí. Tiše zasténá, když ho zatáhá za ret a poté na ni trochu překvapeně koukne, když zase hned přestane.* Tohle je podlý.  *zamumlá pobaveně a pustí se za ní. Moc se mu nezamlouvá, že by měla jet v tom mokrém triku, protože by ještě mohla onemocnět, takže jí to mokré tričko v rychlosti přetáhne přes hlavu a obleče jí jeho suché triko. Předtím se ale ještě ujistí, že je nikdo nesleduje.* Tak je to lepší. *zazubí se na ni a sám si natáhne džíny a obleče si bundu.* Nemůžeš. *namítne a následně jí dá na hlavu helmu, kterou zapne.* Teď už můžeš. *posadí se na motorku a počká, až se ona posadí za něj a následně vyjede k paláci. *

*Poté, co odešel z parku hned zamířil domů, aby si uklidil jeho pokoj. Ušetřil se tím, jinak by ho Wyatt seřval. Ano, holt má skutečně přísného otce. Nebo spíše matku? Sám neví jak je má nazývat, je to tak složité. Ale tak...je třeba nad tím tolik přemýšlet? Jednou se to konečně vyřeší, teď to však musí vydržet.* Tak hotovo. *Usmál se vítězně a koukl na Jeffa.* Tebe ten běh nějak vyčerpal kamaráde. Takže půjdu k tomu majáku sám hledat mušle. *Řekl s uchechtnutím. Jen si pak vyčkal na reakci mladého vlčáka. Ten jen zamručel, mrskl ocasem, zavřel oči a usnul. Takhle vyčerpaného jej Nicolas ještě neviděl. A taky netušil, že to jen hrál. Když k němu tedy přicupital a pohladil ho, vyskočil nad něj, olízl mu tvář.* Pche! Simulante! *Hraně se urazil, ale pak se jen zasmál, uvázal mu kolem krku obojek.* Tak pojď, zítra máme stejně volno. *Tepleji se oblékl, vlasy hodil do culíku a znovu i s vodítkem v ruce prošel s Jeffem obývákem jako duch. Po pár minutách už i přiběhl k majáku. Sedl si pak na kámen a podrbal Jeffa za uchem.*

*Byl teprve několikátý den v Illéi a už tu stihnul prolítnout bar a ochutnat všechny drinky co nabízeli. Snažil se zatím vyhýbat Marcusovi. Neměl s nimi zrovna vztah jako s dvojčetem má většina lidí. Svojí malou dceru nechal na hlídání chůvě a sám vyrazil surfovat na nedalekou pláž u které byl i maják. Po zhruba dvou hodinách usoudil že by mu to stačilo. Tedy aspoň pro dnešek a tak prkno položil na pláž a sebe v plavkách taky. V Irsku byla poněkud větší zima a tak ho potěšilo to teplo v Midstonu. Sednul si a uviděl nějakého kluka, kterému bylo asi tak okolo 17 let. Nebo to byl aspoň jeho odhad. Nepočítal s tím že tu někdo bude. Nijak ho ten cizinec nezajímal dokud mu nepřekážel v místě kam se chystal vytáhnout prkno.* Uhneš? *Podíval se na něho.* Nebo mám tebe to prkno shodit. *Řekne spíš jako vtip. K mužům se choval kupodivu líp než k ženám.*

*Když už si konečně uklidil ten zatracený pokoj mohl v pořádku vyrazit ven, k majáku. První však musel svého mazlíčka přivést k životu. Tedy to si myslel, dokud po něm Jeff neskočil. To ho vskutku překvapilo. Nakonec jej tedy mohl v klidu vzít k vodě, s vědomím, že skončí celý mokrý. To už holt ale bylo normální. Znovu tedy prošel obývacím pokojem, chodbami a různými cestami až k majáku. Myslel si, že tam bude mít klid, ale nakonec asi ne.* Raději uhnu. *Uchechtl, vstal a postavil se k majáku blíž, aby mužovi nepřekážel. Jeho obličej mu někoho připomínal. Pak však sám naklonil hlavu na stranu a podrbal znovu Jeffa za ušima.*