Maják na pláži

*Často přemýšlí nad tím, jak by Ricky reagovala, kdyby zjistila, že je vlastně rebelem. Možná by se jí to nebál tolik říct, kdyby byl seveřan, jenže on patří mezi jižany, mezi ty, kteří zabíjí, ne jen zastrašují. Tuhle cestu si vybral pouze ze zoufalosti, kdy se stal již podruhé žebrákem a potkal jakéhosi rebela, který mu podal pomocnou ruku s tím, že může někam patřit. Bylo to něco, po čem tehdy dost prahl, proto nabídku samozřejmě přijal a přijal i práci v paláci, čehož zatím nezalitoval, vzhledem k tomu, že potkal Ricky, s kterou právě dnes utekl z paláce pryč. I když se dost obává toho, na jak dlouho tohle je. Počítá s maximálně pár dny, než ji najdou, chytí a odvedou do paláce, kde se bude muset sejít se svým snoubencem, pokud tam tedy je. Ale prozatím si hodlá ty dny užívat, proto jí i vezme ven, na pláž k majáku, kde se mu strašně líbí. Cestou se jí hned zeptá, zdali toho nelituje.* Pravda. *Pobaveně se ušklíbne nad její odpovědí, načež si ale povzdychne.* Jo, taky si myslím, že tohle bude maximálně na pár dnů. *Zamumlá, ale poté se na ní usměje, když řekne, že je taky ráda za to, co provedli. Nechá ji, aby ho chytla za ruku a také zrychlí krok, aby byli co nejdříve na samotném vrchu majáku.* A ty teď děláš, jako kdyby mi takové věci vadili. *Výjimečně se zasměje, když vyjdou nahoru. Pozvedne na ní obočí, když jí uvidí opřenou o zábradlí. Jemně se nad tím pousměje a přejde k ní, zastaví se, až když je pouhý krok před ní.* Myslíš, že se mezi námi něco změní, pokud se opravdu budeš muset setkat s tím snoubencem? *Jemně se zamračí a zastrčí si ruce do velké kapsy u mikiny.*

*Nechce, aby ji našli a odtáhli zpátky do paláce. Dala najevo své rodině, že se vracet nehodlá, ale pořád má pocit, jakoby tenhle pocit štěstí a svobody měl zmizet třeba hned zítra. I kdyby ji dotáhli zpátky domů, odmítá se svou rodinou bavit, stejně jsou tak jako tak rozhádání, takže to, že se s něma nebude bavit ona už žádnej velkej rozdíl není.* Najdou mě, odtáhnou mě zpátky do paláce. Uteču znovu. A to budu opakovat do té doby, než je to přestane bavit. *Řekne to s ledově klidným výrazem, i když to uvnitř ní vře pocity, jenže nerada dává najevo své emoce, takže radši vše skrývá za masku.* Co já vím, co ti vadí a co ne? *Odfrkne si pobaveně a nahoře se opře o zábradlí zády, takže na něho dobře vidí, Když přijde k ní, zvedne hlavu nahoru, aby na něj vůbec viděla, protože je o hodně vyšší než ona, což jí strašně štve, že musí zaklánět hlavu, aby na něj viděla. Po jeho slovech se zase zamračí.* Co by se mezi námi mělo měnit? Nic se nezmění. To že potkám nějakýho idiota nějaké země, neznamená hned, že se do něj zamiluju. I když si to myslí všichni, ale to není můj případ. /Vždyť já ani nevím, co je mezi náma dvěma./ *Ví, že ho má ráda a že se to už dostal přes hranici kamarádské lásky, ale bojí se to sama sobě přiznat.* /Teď by se mi hodilo sjet se do němoty./ Měl si vidět ty zprávy od rodiny, když se vyptávali s kým vůbec jsem pryč. Kdybych jim řekla tvoje jméno, čapnou tě taky a zavřou tě někam, kde tě budou zpovídat. Což bych samozřejmě nedovolila. *Zazubí se na něj a ruce mu obmotá kolem krku ale stále zůstává opřená o zábradlí.*

*Na jednu stranu je rád, že po něm se vážně nikdo shánět nebude. Maximálně tak jeho zaměstnavatelé, ale ne v tom smyslu, že by měli starost, spíše proto, protože by jim chyběla pomoc ve stajích. Ale zase jej mrzí, že tu je maximálně trochu důležitý pro Ricky, která by se jako jediná po něm sháněla. Ostatním by to bylo samozřejmě jedno, jenže tyto myšlenky nedává najevo, protože by tím ukázal svou slabost, což nechce v žádném případě.* Počítám s tím, že budeme mít opakované útěky. Tedy, pokud mě někam poté nezavřou, abych k tobě nemohl. *Pobaveně se ušklíbne, než se nechá Ricky trochu táhnout na vršek majáku. Výšek se ale rozhodně nebojí.* O nějakých věcech určitě víš. *Pobaveně na ní mrkne. Když jsou nahoře, chvíli se jen na Ricky dívá, jak tam stojí opřená o zábradlí, než k ní přijde tak, že jsou pouhý kousek od sebe. Usměje se nad tím, když zakloní hlavu, zatímco on ji pro změnu skloní. Z úst pak vypustí to, co ho žere. Trochu se obává toho, že poté až se pozná s tím princátkem, tak ztratí zájem o to, s ním trávit čas. I když na jednu stranu o tom pochybuje, na druhou stranu se toho právě i bojí.* Stejně je to strašná hovadina, někomu domlouvat sňatek. Zastaralý a nedává to smysl. Pokud ho někdy stihnu potkat, asi mu vydlabu oči. *Zavrtí nad tím hlavou a rukou si prohrábne své rozcuchané vlasy.* Asi bych ti neudělal moc dobrý obrázek, když vezmu v potaz to, jak jednám se všemi, krom tebe. Doufejme, že se to nestane, protože bych jim toho moc neřekl. *Uchechtne se a když mu obmotá ruce kolem krku, tak se usměje a nakloní se hlavou k jejímu uchu.* Věř mi. *Šeptne ji do ucha, položí ji ruce na boky a vysadí ji tak, aby seděla na zábradlí, tak mají oči v podobné úrovni. Pevně a zároveň jemně ji drží, nenechal by ji spadnout. Udělá ještě malý krůček k ní a tak jí obmotá ruce kolem pasu.* Lepší? Takhle by sis jinak za chvíli zlomila krk. *Pobaveně se na ní zazubí.*

*Po jeho slovech se zase zamračí a našpulí spodní ret.* Nikdo tě nikam zavírat nebude. To bych nedovolila. Bránila bych tě. *zamumlá a myslí to doslova smrtelně vážně. Nenechala by nikoho, aby mu ublížili, protože by to nezvládla vidět, jak mu někdo ubližuje. I kdyby to mělo být jen to zavření. Zavřou ho, zavřou ji. Takhle to vnímá ona. Pak ho už dotáhne na vršek majáku, kde je nádherný výhled. Pobaveně se a něj usměje a nakloní hlavu na bok.* Jo, o některých asi jo. *Zamyšleně našpulí rty. Jak se tak opírá o zábradlí, ruce si položí vedle sebe, takže se zapírá i rukama. Poté ji to ale přestane bavit, takže ruce přemístí kolem jeho krku, což se jí líbí o mnoho víc. Jeho slova ho trochu zarazí, ale nedává to najevo. Nechápe, jak ho mohlo napadnout, že by to mezi nimi bylo jinačí, až se seznámí se svým snoubencem. Na svýho snoubence neplánuje být vůbec milá, právě naopak. Doufá, že když ukáže tu nejhorší část ze sebe, sám to zruší. I kdyby se před ním měla zdrogovat o němoty, zkusí cokoliv.* Ne, nedává to smysl, ale to jim je jedno. Dělá se to už po několik generací, ale i po naštvanosti všech generací se v tom jede dál. A ty či mu klidně vydlabat můžeš, ještě ti ho podržím. *Zavrčí potichu a následně se zasměje.* Dobrý obrázek nemám u nich ani já. Sice říkaj, že jim na mě záleží, ale stejně je podezřívám z toho, že se mě chtějí jen zbavit. *Pokrčí rameny. Nic si z toho nedělá, ví, že nikdy nebyla vzorná princezna. Když se nakloní k jejímu uchu, povytáhne obočí a než mu na to stihne odpovědět, že mu věří pořád a vždycky, už potichu vyjekne se smíchem dohromady. Zase mu dá ruce kolem krku a jednou rukou mu začne prohrabávat vlasy.* Lepší. *Zazubí se na něj a přikývne.* Je mi s tebou dobře. *Poví upřímně, ale lehce potichu, jelikož i toto jí přijde jako vylevání emocí.*

*Potěšeně se usměje, když zaslechne její reakci na to, kdyby ho zavřeli.* Pak by to dopadlo tak, že by tě zavřeli se mnou. To už bych to raději přetrpěl sám. *Je rád, že ji neviděl ještě nijak zvlášť trpět, i když věděl, že v tomhle jsi jsou dost podobní - neradi ukazují bolest a slabost. I tak ale doufá, že nikdy Ricky doopravdy trpět neuvidí, ubíjelo by ho to silným způsobem.* Já si myslím. *Zazubí se, jakmile potvrdí, že o spoustě věcích které má rád a které nemá, už ví. Sleduje ji, jak se opírá o zábradlí, než k ní přijde a ona mu obmotá ruce kolem krku. Nechtěl se jí ptát na jejího snoubence, už jen pomyšlení na to zasnoubení ho štve, jen se chce ujistit.* Doufám teda, že se to zasnoubení zruší. Někoho si můžeš najít i sama. *Protočí nad tím ještě očima.* A budu moc rád, když mi ho podržíš, ulehčíš mi tím práci. *Nevinně se na ní zazubí.* Určitě ne. To, že se spolu často neshodnete neznamená, že by se tě chtěli zbavit. To si nemyslím. *Jemně se na ní usměje, načež se nakloní k jejímu uchu a do kterého ji šeptne, aby mu věřila. Za boky ji zvedne na zábradlí, aby měli své oči v podobné úrovni a poté se na ní zazubí, přičemž ji obmotá ruce kolem boků.* Mně s tebou taky. *Pousměje se, řekne to stejně tichým hlasem, jako ona.* Všechny ostatní nemůžu vystát, i když se snažím krotit. *Přizná a na chvilku se podívá za ní, na krásnou noční oblohu, než se jí zase podívá do očí a jemně se usměje.*

To mi je jedno. Byla bych s tebou ráda zavřená, aspoň bys tam nebyl sám. *Nevinně se na něj zazubí. Vážně by byla raději, když by k tomuhle vážně došlo, aby ji zavřeli taky, nejlíp do stejné cely. Přirostl jí tolik k srdíčku, že by ho nemohla nechat někde samotného a nebo sledovat to, jak u někdo omezuje svobodu. Proto je i ráda, že s ní mohla utéct. S ním má pocit, že i ona je svobodná a nezatěžuje ji břemeno zasnoubení. Cítí se jako normální člověk a ne černá ovce rodiny. Po jeho slovech se na něj zkoumavě a trošku zvědavě koukne a přikývne.* Jo, to můžu. *Poví zamyšleně, ale potom nad tím zavrtí hlavou a zase se na něj zašklebí.* Takže já budu držet a ty budeš dlabat. Něco jako dlabání dýně na halloweena. *Uchechtne se s pobaveným úšklebkem na rtech. Potom nesouhlasně našpulí rty.* Já nevím, to mi říkala teta taky. Ale prostě mám takovej pocit, jako by se mě chtěli jen zbavit. Proč třeba nezasnoubili bráchu, ale mě jo? *Zamračí se nad tím, protože nad tímhle pořád nedokázala vykoumat odpověď.* To jsem až tak spešl osoba, že ostatní nemůžeš vystát, ale mě jo? *Povytáhne obočí a na tváři se ji objeví menší, ale za to upřímný úsměv. Pak se k němu nakloní a hlavou se opře o jeho hruď, což ji nějakým způsobem uklidňuje, když může poslouchat jeho srdce.* Nikdy jsem neměla nikoho radši než tebe. Slib mi, že tady budeš vždycky pro mě. Jsi jedinej, komu věřím, kdo mě neodsuzuje za to, že mám ráda zábavu, drogy a tak. Jedinej kdo mě má rád takovou, jaká jsem. *Zamumlá mu do hrudi než se zase odtáhne a koukne se mu do očí a poprvé za dlouhou dobu v ní je vidět menší nejistota, kterou se ale snaží hned zaplašit.* Nemáš náhodou s sebou něco dobrýho? *Zazubí se na něj a tím samozřejmě nemyslí žádné jídlo, ale něco, co by ji přimělo nepřemýšlet o negativních věcech.*

*Krapet zamýšleně, ale i vděčně se na Ricky podívá, když mu naznačí, že by nenechala, aby byl někde zavřený samotný a že by tam s ním klidně byla. Hodně to pro něj znamená, když mu dává najevo, jak by s ním zůstala i v průšvihu. S ní by to v té celé i zvládl, i když doufá, že na tohle vážně nedojde, i když se to může stát. Teď to neví jistě, ale může se zamotat do nějakého útoku, strážce ho chytí a bude vymalováno. Toho se hodně bojí, že mu bude sebrána právě svoboda. Je mu zle jen z té představy, že by mohl dopadnout jako pták v kleci.* Přesně tak. Jen trošku brutálnější dlabání dýní. *Ušklíbne se.* Třeba se pro bratra nikdo nenašel, ale pro tebe bohužel ano. *Zavrčí tiše, ale rychle se zase uklidní, když si řeknou, že společně rádi tráví čas.* Jo, vlastně jo. Jsi spešl osoba. *Usměje se, jakoby nic a cítí, jak se mi tep lehce zrychlí, jakmile si Ricky opře hlavu o jeho hruď. Využije toho a na oplátku si opře svou bradu lehce o její hlavu. Když na něj nevidí, dovolí si se pořádně usmát. Prstem si namotá pramínek jejích vlasů a zaposlouchá se do toho, co mu říká.* Taky tě mám neskutečně rád Ricky, fakt. *Zamumlá a na chvíli se odmlčí.* Slibuji ti, že tu budu vždycky pro tebe. Ať se stane cokoliv, budu tu. Vždycky se na mě budeš moct obrátit, nikdy tě nebudu odsuzovat. Vždycky tě budu brát takovou, jaká jsi. Slibuji. *Slíbí ji tišším hlasem, nikdy nikomu nesložil takový slib.* Ale ty mi slib to samé. Slib mi prosím, že se ke mně nikdy neotočíš zády. *Šeptne s pohledem upřeným do jejích očí a potlačí zachvění hlasu, potřebuje nutně, aby mu to slíbila, protože ví, že to jednou praskne. Nemůže to skrývat věčně,protože má i pocit, že už dlouho nevydrží ji takto lhát. Štve ho to. Poté ale Ricky odlehčí situaci, nad čímž se rozesměje a přikývne.* Doufal jsem, že si večer ještě více zpříjemníme. *Zazubí se a vyndá z kapsy malou dózičku s tabletkami extáze a se zabalenou trávou.* Chceš jen jedno z toho, nebo obojí? *Zakmitá na ní obočím, s mírným úsměvem. Jsou samozřejmě i tvrdší drogy, které má, ale na dnešek vzal tyto, aby trefili zpátky do jejich ubytování.*

*Cardan je pro ni člověk, na kterém ji neuvěřitelně záleží, jenže zároveň neví, co k němu vlastně cítí, což ji i děsí. Nerada se zavazuje do vztahů, protože to přináší i nějaká pravidla a povinnosti a ani jendo ona nemá ráda. A boji se, kdyby si přiznala co ke Cardanovi cítí, ackoliv sama neví, jak ty pocity nazvat, zničila by to, co už mezi nimi je, což by rozhodně nechtela. Štve ji i to, že od něj bude muset jednou odjet, což nechce už vůbec. Právě i kvůli takovym pocitů se ráda schovává za drogami.* Trošičku! *Schválně prsty naznačí vzdálenost, kterou myslí pod pojmem trošičku, což je jen pár centimetrů mezi palcem a ukazováčkem a taky se u toho zašklebí.* Pro mě se taky nimdo nemusel najít. *Odsekne a povzdechne si. Tohle zasnoubení ji bude štvát až do smrti. Poté si položí hlavu o jeho hruď a spokojeně zavře oči, přijde ji to příjemné se takhle o něj opírat. Uklidňuje ji jeho přítomnost a ukliďnuje i její začínající absťák pi nějaké té droze.* Děkuju. *Špitne opět do jeho hrudi, když jí slíbí to, o co ho poprosila. Po jeho slovech se mu upřímně podívá do očí.* Slibuju, nikdy se od tebe neodvratím, vždy tu budu pro tebe. *Přikývne a nebyla by to ona, kdyby tuhle vážnou až krásnou chvilku vystřiženou jak z filmu nějak neodlehčila. Po jeho zasmátí se zazubí.* Obojí. *Pokrčí rameny. Sice míchání ji vždy je špatně, ale to ji nevadí, jde ji o tu chvíli štěstí a žádných problémů. Krabičku nu vezme z ruky a nadšene si vezme tabletky, v takovým množství, aby to bylo tak akorát. Hned si to vloží do úst a chvíli čeká, než pocítí nával úlevu a štěstí.* Šup, s trávou počkám na tebe. *přikývne a nohama začne zvesela kopat, ale tak, aby ho nekopla.*

*Ví moc dobře, že se mezi jím a Ricky něco děje, ale raději na to nepoukazuje, i když má takové tušení, že si to uvědomují oba, jen nechtějí zničit to, co je mezi nimi teď. Protože i teď je to mezi nimi skvělé, takovéhle přátelství si mohl jen vysnít. Je to sice trochu jiné přátelství, ale o to více je to pro něj vzácnější. Navíc by Ricky do ničeho takového nenutil, když ví, jaký na to má názor. Proto si tohle taky nechává ve své schránce tajností, kde to hodlá prozatím i nechat.* Trošičku. *Potvrdí s pobaveným úsměvem, když ukáže ten kousek i mezi prsty.* Přísahám, že až toho tvého snoubence uvidím, minimálně jednu mu ubalím. Minimálně. Nenechám ho ani nic říct, i kdyby to byl sebevětší slušňáček. *Zamumlá a poté si užívá toho, jak je o něj opřená a on zase o ní. Překvapí jej, že na něj vybalí tak vážnou věc, ale bez nějakého přemýšlení ji slíbí vše, co potřebuje teď slyšet. Hodlá tu být pro ní pořád, kdykoliv. Ví, že ho nic a nikdo od ní neodradí. Má ji rád přesně takovou, jaká je. Nic by na ní neměnil. Zhluboka vydechne a poté se usměje, když mu i ona slíbí to, co chce.* Děkuju. *Usměje se. I když je hezké, co si teď slíbili, je rád, že to Ricky odlehčí svou otázkou, po které z kapsy hned vyndá to, co chce.* Jasně, jen tě dám dolů, abys při té euforii nespadla. *Zazubí se a raději jí ze zábradlí sundá. Nechce nic riskovat. Hned, jak to udělá, tak si do pusy sám nasype pár tabletek extáze a po tu chvilku, co to začíná účinkovat, má zavřené oči.* Mnohem lepší. *Zaculí se, když ucítí ten známý skvělý pocit. Ještě chvíli počká, než Ricky podá jednu ubalenou trávu a zapalovač.* Dám ti přednost. *Zazubí se a zády se opře o zábradlí.*

*Plno lidí by i z ní i dělalo srandu, že je po tátovi, že prostě neumí přiznat, že někoho má ráda, protože jí to samotné nedojde. Jenže ona si to nechce připustit, protože se bojí, jak by to pak dopadlo. Zastává se toho názoru, že když se někdo někomu vyzná s láskou, zničí to ten vztah, který mezi nimi byl. A to ona nemůže dopustit. Pak mezi prstem a ukazováčkem ukáže vzdálenost, která značí slovo trošičku a ušklíbne se.* Tak to hodně štěstí, protože na já nevím, jak vypadá. Asi bych si to moha zjistit, tu fotku ti ukážu, abys věděl, komu máš vrazit. *Pokýve hlavou a na tváři má pobavený úsměv. Věří tomu, že bu určitě dokázal ublížit, o tom nepochybuje. N8sledndě ani neví, odkud se v ní vezme ta potřeba slyšet, že tady bude vždycky pro ni, ale utěší ji, když to vážně zaslechne a to stejné slíbí i ona jemu.* V té euforii by mi to ani nevadilo. *Uchechtne se, ale nechá ho, aby ji postavil zpátky na nohy. Pak ho sleduje s pobaveným úsměvem, jak si bere tabletky a po jeho slovech se zazubí. Po ubalené trávě čapne a i hned si ji zapálí a popotáhne z ní. Se širokým úsměvem se protáhne jak kočka a trávu mu předá, aby si z ní popotáhl taky. Pak má prostě potřebu si sednou na zem, takže si prostě sedne na zem a s úsměvem, vyvolaným drogami se opře o jeho nohy. Hlavu zakloní tak, aby na ně viděla a nevinně se zazubí.* Lepší je se ale válet se v seně. *Postěžuje si a pholed ji padne na ten kousek pláže u majáku.* Ale můžeme se jít válet do písku. *Povytáhne obočí a čeká na jeho reakci.*

*Poté co mu zemřela mamka a jeho otec spáchal sebevraždu, se začal bát toho, mít někoho rád. Protože to bral pro sebe jako veliký risk, kdyby o toho člověka opět přišel. Když má někoho, na kom mu nějakým způsobem záleží, je zranitelný, což se mu ani za mák nelíbí. K tělu si už delší dobu nikoho nepustil, jen Ricky. A tak to i zůstane, nikoho jiného nepotřebuje, s Ricky se začal bavit, protože se mu zalíbila a to oprávněně. Jeden člověk mu stačí.* Jo, za tu fotku budu rád, abych omylem nevrazil někomu jinému a aby mě pak nevyrazili z paláce, pokud tě opravdu najdou. *Pobaveně se ušklíbne, načež se přesunou trochu k jejím slibům. Překvapí ho, že po něm Ricky chce aby ji slíbil, že tu pro ni stále bude, ale jelikož ví, že by se ho jen tak nezbavila, s klidným svědomím ji to slíbí. Nemá rád sliby, protože se často ani nedodržují, ale tohle mu nevadilo. Samozřejmě chce, aby mu ona slíbila to samé, protože je to pro něj taky důležité. Jakmile zaslechne její slib, s úsměvem si oddychne.* Ale mně by to i přes tu euforii vadilo. *Uchechtne se a raději ji opravdu ze zábradlí sundá, načež si sám dá několik tabletek a jakmile začnou účinkovat, vytáhne ubalenou trávu a podá ji Ricky. S úsměvem se dívá, jak popotáhne a když mu ji podá, tak si ji převezme a ještě s větším úsměvem sám popotáhne.* Jo, seno je nejlepší. *Podívá se na ní a když zmíní písek, tak s jiskřícíma očima zvedne obočí.* Tak jdeme na písek? *Zakření se a podá ji ruku, aby se zvedla na nohy.* Teď ale hlavně z těch schodů nespadni. *Nevinně se na ní zazubí, znovu si popotáhne a poté trávu podá zpět Ricky, aby si také dala, než začne scházet schody z majáku dolů, stále ji drží za ruku.*

*Sama by nejraději snoubencovi vrazila hned jak ho uvidí, ale už plánuje něco jiného, pokud její snoubenec bude až moc velký dobrák a bude odmítat pochopit, že ona je nedostupné zboží, který nelze jen tak prodávat bez jejího souhlasu. Ale pokud mu bude chtít vrazit Cardan, bránit tomu nebude. Tedy jen pokud se z toho nestrhne nějaká bitka, kde by ublížili i jemu. To by ona nedovolila.* Třeba si to zaslouží víc lidí. Pochybuju, že všichni princové jsou ukáznění. A jsem zvědavá, jestli mi přiřadila nějakýho ukázněnýho prince, který se řídí podle pravidel a etikety. To bych nepřežila už vůbec. A on by asi zažil dost velký peklo z mé strany. Což zažije tak jako tak, ať bude jakejkoliv. *Pokrčí rameny a potom trošku roztaje a zeptá se ho na to, jestlli by ji něco neslíbil a když ji to slíbí, uleví se jí a na tváři se jí opět ukáže úsměv.* Pf, nekecej. To, že bych spadla by sis uvědomil až po působení. *Zašklebí se na něj a s úsměvem vnímá to, jak látka funguje a potom se do toho přidají i účinky trávy. Následně zmíní písek a po jeho otázce začne horlivě přikyvovat. Přijme jeho ruku a vstane, což doprovodí poskočením si. Vezme si zase trávu a zase z ní popotáhne než mu ji zase předá, ale po jeho slovech na něj jen mrkne, pevně ho chytne za ruku a rozeběhne se ke schodišti. V půlce schodiště se ho pustí a ani nevnímá, že z těch schodů běží velkou rychlostí, vynechává i schod a došlapuje na každý druhý. Skoro před koncem schodiště, asi tak pět schodů nad zemí se ji ale zamotá hlava, takže škobrtne a všech těch schodů přeletí dolů s tím, že si odře nohu o poslední schod. Zůstane ležet na zemi a odkulí se na záda do písku, kde se celá rozplácne a nevnímá ani odřenou nohu, jen se začne smát.* Hups, lítat prej neumím. *Uchechtne se, nadzvedne hlavu a poté ji zase nechá spadnout do písku a stále má na tváři úsměv.*

*Dříve býval mírumilovným člověkem, který by neublížil snad ani mouše. Poté, čím si prošel je ale jiný a jejímu snoubenci dokáže ublížit bez mrknutí oka. Ran přežil už dost, takže jestli bude taky potlučený, je mu úplně jedno. Hlavně, aby si ten frajer uvědomil, do čeho jde.* A nejen peklo z tvé strany, jen tak mimochodem. *Nevinně se zazubí a pokrčí přitom rameny, když se zatváří jako největší andílek.* Pokud se s ním vážně uvidíš, věřím, že to zvládneš a že ho přesvědčíš o tom, aby to zasnoubení zrušil sám. *Mrkne na ní a poté si slíbí to, co oba požadují. Teď mu spadl ze srdce kámen, protože si je alespoň krapet jistý tím, že až se Ricky dozví o tom, kým je, tak neuteče, nebo se s ním nepřestane bavit.* Noo, možná. Drogy toho dělají hodně. *Zasměje se a sám si užívá toho, jak začínají ty omamné látky v jeho těle působit. Teď přichází nejlepší část dne, protože se bude cítit zase hrozně příjemně a uvolněně. Chytí ji za ruku, vyzdvihne ji na nohy a podá ji další omamnou látku, tedy trávu. Poté si ji převezme a než se začnou hrnout do schodů a on si znovu popotáhne, jí ji podá. Poté už ze schodů dolů běží a v tom klidu a radosti si ani nevšimne, že Ricky jeho ruku pustila. Všimne si toho až tehdy, kdy ji uvidí padat. Na chvíli zalapá po dechu, protože to nebyl úplně malý držkopád. Když se ale rozesměje, rozesměje se s ní a rozplácne se vedle ní.* Bože, už se lítat ani nepokoušej. Ještě, že jsi to nezkusila z toho majáku. *"Zazubí se na ní a zamýšleně našpulí rty nad tím, když uvidí jeho koleno.* Doma.. Připomeň mi to a já ti to vyčistím.. Kdybych měl s tebou dojít k vodě tak bychom se oba ještě utopili. *Zacukají mi koutky.* Nebo.. To chceš zkusit? *Zasměje se a podívá se na ní.*

No jo... No jo... Ty si tady taky. Takže asi i z tvé strany. *Pobaveně ho popíchne a nevinně se na něj zazubí. Plánuje, že to zasnoubení nenechá jen tak, že zruší samo, chce tomu pomoct, protože by to bylo aspoň rychlejší. Má několik nápadů, jak by svému snoubenci mohla dokázat, s kým ho zasnoubili, aby docílila toho, že radši o zasnoubení zruší, než aby s ní strávil zbytek života.* To teda dokážu. A jestli ne, tak to bude někdo, kdo je ještě tvrdohlavější než Schreave, což mi přijde nemožný, ale třeba se i to stává. I když pochybuju. *V její rodině není snad nikdo, kdo by nebyl tvrdohlavý, každý tam musí mít poslední slovo. Poté už začnou působit drogy, takže ani nevnímá to, že se rozeběhne a jen bere schody dolů po dvou, jenže se jí zamotá hlava a zaškobrtne, díky čemuž spadne ze chodů. Díky omamným látkám má docela otupený senzory bolesti, protože hlavně vnímá ten pocit radosti, takže nevnímá to, jak má trochu do krve odřené koleno.* Z toho majáku by to možná byl pořád lepší pád než ze chodů. *Postěžuje si když se přestane smát. Když uslyší to slovo "doma", zamyšleně se na něj podívá, ale usměje se ještě víc.* Doma. Ale možná by to chtělo jít domů když míchám, bývá mi pak špatně a mím nejoblíbenějším místem na zvracení je záchod. Na pláži je to moc.... Mořský. *Zachechtá se a po jeho dalších slovech se vyškrabe na kolena, i když musí stáhnout obočí, když ucítí písek na odřeném koleni, jelikož už tohle trochu cítí. Pak se ale vyškrabe úplně na nohy a doběhne k vodě, kde i v botách vleze do takové hloubky, že má vodu pod kolena a zazubí se na Cardana.* Domů si mě budeš muset odnést. *Roztáhne ruce schválně aby snad podtrhla smysl té věty a čeká, až se za ní vydá.*

Přesně tak, nesmíš přeci na mojí krutost zapomínat. *Zazubí se. Je vděčný za to, že se nenarodil jako člen nějaké královské rodiny, protože kdyby jej někdo nedobrovolně zasnoubil, asi by se zbláznil. Sice je mu teprve sedmnáct, ale i tak si nedokáže představit sebe ženatého ve vážném vztahu. Rozhodně ne teď a ani alespoň dva roky dopředu. Každopádně kdyby byl v situaci Ricky, tomu zasnoubení by nedal sebemenší šanci. Proto doufá, že se podaří Ricky kdyžtak z něj nějak vykroutit.* I když znám pořádně z rodiny Schreave jen tebe, řekl bych, že nikdo více tvrdohlavý být nemůže. A to já jsem taky někdy třída, ale vím, že na tebe nemám. *Nevinně se na ní zazubí předtím, než si vezmou omamné látky a rozejdou se po schodech z majáku dolů. Hlava se mu motá jen trošku, naštěstí, ale to se nedá říct o jeho blízké kamarádce, která se kvůli látkám v těle přerazí. I přes to, jak dobře se cítí se na chvíli zarazí, ale jakmile vidí, že je v pořádku, dá se s ní do smíchu.* Jo, jasně. Rozplácla by ses na písku nebo hodila pořádného placáka, to by bylo lepší, souhlasím. *Pobaveně se zašklebí, než se zmíní o tomto místě, jako o "domově". Palác jako domov nemohl nazvat, ale místo, kde je s osobou, na které mu jako jediné záleží? Tomu se domov říkat dá.* Jen si opláchneš to koleno a pak půjdeme domů. Ať můžeš zvracet v klidu na záchodě. *Zachechtá se a poté jí sleduje, jak běží do vody i v oblečení.* To beru jako výzvu! *Zavolá za ní a sám se do vody rozběhne, sice brzo trošku křivě, ale běží. Tedy, jakmile má vodu po kotníky, ho trošku srazí tlak té vody a zavrávorá, nad čímž se lehce zamračí, než se konečně dostane k Ricky, na kterou se zamýšleně podívá. Pak jen se zazubením pokrčí rameny, klekne si do vody a začne ji vodou nějak to koleno čistit, hlavně z toho písku.* Příště zkoušek padat spíše do té vody. *Zahraje káravý pohled, než se rozesměje a když má koleno očištěné, pomalu vstane, protože se přitom trochu zamotá.*

Jso nejkrutější člověk na planetě. *Pokýve hlavou s úsměvem na tváři. Ví, že by dokázal být zlý, ale tu stránku ona nedokáže vidět, protože pro ni je to prostě nejmilejší člověk na planetě.* Věř mi, že jsi rád, že znáš jen mě. Když jsem jim oznámila, že odjíždím pryč, začali se mě ptát s kým, jak se jmenuješ, co děláš. Jediný co jsem jim řekla, že děláš v paláci. Kdybych jim řekla jméno, za chvilku by na tebe naletěli. *Protočí nad tím očima, nikdy tohle u sve rodiny nechápala.* Ale nejtrvdohlavější nejsem. *Pobaveně si odfrkne. Následně už hodí držkopád ze schodů, přičemž si odře koleno, ale i přesto, že ji přece jen bolí se začne smát.* To by bylo o hoodněě lepší. *Protáhne to a nevinně se na něj zazubi. Potom se rozeběhne do vody i v oblečení a když uslyší Carda, jen se na něj otočí a vyplázne na něj jazyk. Když vidí, jak zavrávorá, nakrci obočí, ale uleví se ji, když vidí, že to nakonec ustá a nespadnul do vody. Jakmile ji začne umývat koleno, obličej stáhne do šklebu, protože ji to docela štípe.* Pf, to se ti řekne. *Odfrkne si, ale děkovně se na něj úsměje. Pak ho čapne za ruku a koukne se na něj.* Jdeme domů? *Úsměje se na něj, ale i tak se rozejde pryč od majáku, protože cítí, že ji za chvilku budou chtít vyskočit orgány z těla pryč.*

*Nad jejím potvrzením se zasměje, on si sám uvědomuje, že je někdy vážně dost zlý a chladný na lidi, kteří si to možná nezaslouží, ale on se v tomhle nezmění. Proč by na ně měl být milý, když mu na nich nezáleží? To bude raději všechny své světlé stránky ukazovat pouze jediné osobě, na které mu záleží, tedy Ricky.* Díky, že jsi mě takhle před nimi kryla. Kdyby zjistili, kdo jsem a poté by se se mnou chtěli třeba pobavit, akorát by ti potom zakázali se se mnou stýkat. *Ne, že by jeho ten zákaz zajímal, kdyby se to stalo. Vždycky by si k ní našel nějak cestu, kdyby to bylo potřeba. V tomhle je dost neústupný.* Ne? Tak to, abych se tvé rodiny začal bát, když ty nejsi ta nejtvrdohlavější. *Zasměje se, ale smích ho na okamžik přejde, když se Ricky rozseká na schodech a odře si koleno. Když kvůli jejímu smíchu pozná, že je jinak v pořádku, tak se také začne smát, než ho napadne, že by mohli jít na chvilku do vody, aby ji mohl vyčistit tu ránu. Počká, až je ve vodě ona, než se k ní rozběhne, přičemž málem spadne, kvůli tlaku vody, který jde proti jeho nohám. Kdyby nebyl v náladě, nic by to s ním neudělalo, ale teď přeci jen zavrávoral. Následně si stejně do vody klekne, aby jí mohl vyčistit ránu, přičemž ji pokárá.* Není to zase tak těžký. *Mávne nad tím rukou, jako kdyby to byla naprostá hračka, padat jen do vody. Postaví se, přičemž se trochu zamotá, proto radši chytí Ricky za ruku.* Jo, jdeme. *Úsměv ji oplatí a opravdu se s ní rozejde zpátky k majáku a poté pryč z pláže.*

*rozhodl se projet na motorce a trochu si tak vyčistit hlavu. Vždycky mu to pomůže a navíc už dlouho nikde ve městě nebyl. Vyjel už někdy odpoledne a projížděl se všude možně po městě nebo okolí, až to nakonec zakotvil u majáku. Je tu celkem hezky a navíc se blíží západ slunce. Na sobě má jen bílé triko, džíny a černou koženou bundu. Vlasy má dost rozcuchané z helmy a taky díky větru. Nechce se mu jít až nahoru na maják, takže se jen posadí na pláž vedle a zadívá se před sebe na moře, což mu připomíná austrálii. Lhal by, kdyby řekl, že mu domov nechybí. A už se těší, až budou s Maddie v Austrálii. Na tváři se mu objeví zamilovaný úsměv, když si představí jejich budoucnost v Austrálii s dětmi, kotětem a mývalem ostatně jako pokaždé, když si jeho představivost začne hrát s něčím takovým.*

*Uměla si vždycky užít i samotu, takže jí nijak nevadilo, že se Nick vydal do města. Ví, že je to s ní náročné a on si potřebuje někdy odpočinout od jejích nálad. A ona sama to vzala jako výzvu a pokusila se sama bez nějakého dohledu sníst jablko. Sice zvládla jenom půlku, ale i tak z toho má hroznou radost. Vždycky když je s někým, hlavně s Nickem, dokáže jíst vcelku normálně, ale když je sama, mají její myšlenky až moc velký prostor. I tak ale přibírá na váze, postupně se blíží normálním dospěláckým velikostem obličeje, získává nějakou barvu pokožky a cítí se lépe. Vrátila se i k posilování, které jí začalo bavit. A jak psychiatr, tak doktoři na ošetřovně říkají, že dělá velké pokroky. A když se teď probudil její táta a ona ho mohla poznat, má pocit, že je všechno dokonalé. Aspoň do doby, než dorazila její máma. V tu chvíli se rozhodla vypadnout z paláce i ona. Vzala si na sebe obyčejné džíny, lehký svetr a koženou bundu. Dlouho nebyla na nějaké pláži. Už odmala jí fascinovali, ale bohužel v Polsku žádnou u paláce nemají. Tady ale jo a rozhodne se toho využít. Prochází se po pláži, kde si po chvíli sundá i tenisky, aby cítila pod chodidly písek a sleduje západ slunce. Minimálně do té doby, než jí pohled padne na dost známou osobu sedící kousek od ní. Je za ním, takže pochybuje, že si jí všimnul. Přikrade se k němu opatrně zezadu a dlaněmi mu zakryje oči.* Hádej kdo? *Vybídne ho pobaveným tónem hlasu.*

*rozhodl se projet taky na chvíli na motorce po městě. V Austrálii někde jezdil pořád, ale tady jen výjimečně a už mu to dost chybí. I když... tady zase tráví čas jinak. Hlavně tedy s Maddie. A to logicky miluje. Nakonec se zastaví u majáku a zamíří na pláž, při čemž si vzpomene na Austrálii, která mu už dost chybí. Nevšimne si, že se k němu někdo zezadu blíží, takže sebou trochu trhne leknutím, když ucítí něčí dlaně na tváři. Ale hned pozná, kdo to je a na tváři se mu objeví úmsěv.* Hmm, že by nějaký úžasný koťátko, co se samo loudá po městě? *zeptá se pobaveně a když sundá Maddie dlaně z jeho očí, natáhne se pro polibek.* Co ty tady? *zeptá se s úsměvem. Když odcházel z komnaty, tak myslel, že v plánu Maddie nic nemá, takže ho trochu překvapila. Ale příjemně překvapila smaozřejmě.* Přijeli už rodiče? *zajímá se, i když trochu obezřetně. Přeci jen už se na to téma stihli i trochu pohádat a a to znovu nechce. Nesnáší, když se hádají.*

*Původně to měla být procházka, při které si vyčistí hlavu, ale když uvidí Nicka, zamíří za ním s úmyslem ho překvapit. Změnit plány jí nevadí, protože i s ním si hlavu vyčistí. Pobaveně se zašklebí, když vidí, že jí to vyšlo a překvapila ho. Možná je v tom i trocha škodolibé radosti z toho, že se jí podařilo ho vyděsit vcelku hodně. Naštěstí ale nedostane pěstí nebo něčím po hlavě a její bývalý snoubenec jí pozná.* Přesně tak. Mňau. *Zasměje se a sundá ruce z jeho očí. Polibek mu hned oplatí a usměje se do něj. Posadí se do písku vedle něj a boty si položí vedle sebe.* Šla jsem se projít. Vždycky jsem milovala pláže. V Polsku žádná není a tady jsem na ní ještě nebyla, tak jsem se sem přišla kouknout. *Pokrčí rameny.* Co tvoje projížďka? *Zajímá se. Když ale slyší otázku ohledně rodičů, přitáhne si kolena k hrudi.* Jo. Máma i Cassius už dorazili. Potřebovala jsem zdrhnout, protože se mnou máma chtěla mluvit. Nejsem na ten rozhovor připravená. *Přizná potichu a dá lehký důraz na "máma i Cassius", protože ten jí sice vychoval a ona ho za jakéhosi náhradního otce považuje, ale její skutečný táta leží posledních dvacet tři let na zdejší ošetřovně.*

*když ucítí něčí ruce na své tváři, tak se prvně lekne, ale hned pozná, kdo to je, takže se mu na tváři objeví úsměv. Zasměje se, když "zamňouká" a pak se natáhne pro polibek. Celkem ho překvapila, takže se zeptá, co tady dělá.* Je tu hezky. A v Austrálii budeš mít plno pláží a všechny navštívíme. *Pousměje se, i když tak nějak tuší, že vzhledem k anorexii a tak dále to nebude tak jednoduché. Ale kdo ví, třeba jednou ano.* Fajn. A tentokrát nevezu ani žádný zvíře. *uchechtne se. Přeci jen už dvakrát dotáhl nějaké zvíře z města. Ale potřetí to zatím vážně neplánuje. V očích se mu objeví náznak starostlivosti, když vidí, jak si přitáhla kolena k sobě. A pak taky odolá touze protočit očima, když zdůrazní "Máma a Cassius"* Připravit se budeš asi muset, lásko. Nemůžeš přeci strávit celou tu dobu, co tu budou, někde ve městě. *Namítne tiše. Nechce se kvůli tomu znovu hádat, ale taky to nechce nechat jen tak být.* Můžeš si s s ní promluvit třeba zítra, klidně půjdu s tebou. Bude to v pohodě. *povzbudivě se na ní pousměje.* Byla jsi dneska na ošetřovně za tátou? *trochu zaváhá na konci věty, protože netuší, jestli má říct "Za tátou" a nebo "Za Coreym"*

To zní dobře. *Pokýve hlavou. Ráda se s ním na pláže podívá. Pokud na sobě bude moct mít džíny a svetr a ne něco více obhlaujícího. Neumí si sama sebe představit v plavkách. Ale chce vidět do nejvíce pláží v Austrálii a těší se na to, až tam budou.* Páni, tak to si zasloužíš nějakou odměnu. Už jsem se vážně bála, že chceš z naší komnaty udělat zoo. *Zasměje se a líbne ho lehce na tvář jako menší formu odměny než se dostanou do paláce, kde budou mít soukromí. Přitáhne si kolena z bradě, když se jí zeptá na příjezd mámy a Casse.* Jo, já vim. Jenom jsem to chtěla ještě trochu odložit. Furt nevim, jak a co jí říct. *Povzdychne si trochu a zvedne k němu pohled, když jí nabídne, že by šel s ní.* Děkuju. *Oplatí mu úsměv a hlavu si opře o jeho rameno.* Jo, byla. Ale zrovna spal, takže jsem s ním nemluvila. A teď by u něj měla být máma. *Odpoví mu na otázku. Je šťastná z toho, že má teď tátu a rozuměla si s ním.* Když jsem s ním předtím mluvila... ptal se mě, jestli může být v mém životě a tak jsem mu nabídla, že by teoreticky mohl s náma do Austrálie. Říkal, že prvně by se rád podíval do Polska, aby viděl, jak to tam vypadá, ale pak by rád přijel za náma, poznal mě a všechny ty roky se mi pokusil vynahradit. Nevadilo by ti to? *I jeho názor je pro ní důležitý.*

*je mu jasné, že se asi hend jen tak nesvlékne do plavek na každé pláži, ale pořád se drží té naděje, že jednou se to třeba stane.* Odměnu? To zní dobře. A dostanu takovou odměnu každej den? A třeba dvakrát nebo třikrát denně? *zeptá se s úsměvem, protože kdo b takovou odměnu nechtěl? Pak se mu ale v očích objeví starost, když se začnou bavit o její mámě, tátovi a Cassiusovi. Je rád, že se vůbec orientuje v tom, co se tam mezi nimi tenrktá dělo.* No.. můžeš začít s "Ahoj", ne? *asi by to byl fajn začátek nějakého rozhovoru.* Když jí nechceš tedy říkat o anorexii, tak spolu přeci můžete probírat plno dalších věcí... sourozence, Casse a tátu. *pokrčí rameny.* A nebo tvýho úžasnýho a nejlepšího snoubence. *zazubí se na ní. Sice teď snoubenci nejsou, ale co už.* Není za co přece. *pousměje se, a když si opře hlavu o jeho rameno, dá jí ruku kolem pasu a políbí do vlasů.* Aha. *moc neví, co na to jiného říct.* Mě je to jedno, pokud tak budeš šťastná. A nikomu dalšímu by to určitě nevadilo. *pokrčí rameny. Nevidí důvod, proč by to mělo někomu vyloženě vadit. Teda... asi pokud si tam pak nenakráčí i Cassius a navzájem se nepozabíjejí.* Dovolí mu to vůbec jeho stav?

Odměnu? No takovouhle odměnu bys mohl dostávat klidně víckrát denně, když budeš hodnej. *Zazubí se na něj. Dá důraz na slovo "takovouhle", protože zatím mu dala jen pusu na tvář a jestli se s tím spokojí....klidně mohou zůstat i u tohohle. A aby věděl, že ho nehodlá nijak ochuzovat o takovéhle odměny, rovnou ho na tvář políbí ještě jednou. Zakoulí lehce očima, když jí řekne, že rozhovor s mámou by bylo dobré začít pozdravem a potichu se uchechtne.* Jo, to vyzkouším. Díky za radu. *Pokýve hlavou s pobaveným úsměvem, který ale během pár vteřin zase zmizí, protože z rozhovoru s mámou má docela nerva.* To nezní špatně. Jestli o tom ale sama nezačne. Což.. mam strach, že začne. *Přeci jen Atticus odjel domů a předtím do ní cpal jídlo prakticky násilím, čemuž byl i Nick svědkem, takže se mohl prokecnout.* Jo, toho probereme určitě. Musíš mi toho o něm hodně říct, ať něco nepopletu. Co o něm ještě nevím? *Zazubí se na něj a zvědavě na něj zamrká. Pak si položí hlavu na jeho rameno a slastně vydechne, když ucítí jeho rty ve vlasech.* Ne teď hned, ale snad brzo. Prý se dává dohromady rychle, co jsem mluvila s doktorem, takže za pár týdnů..možná měsíců, bude v pořádku.