Jeden z mnoha útesů na pláži

*Zase se vytratila z domu, tentokrát zamířila na útes s myšlenkou, se kterou si pohrává už delší dobu. Vlastně od začátku tohohle roku. Na sobě má černé džíny a černou mikinu, kterou si zarazila do obličeje tak moc, jak jen to šlo, nechce, aby jí někdo viděl, nebo poznal. Docourá se na místo, kam mířila a sedne si na úplný okraj. Nohy nechává ve vzduchu a pohupuje s nimi, jako nějáké malé dítě to dělá, když sedí na vysoké židli a nedosáhne na zem.*/Proč jsem tady? Jaký k tomu mám důvod?/*Snaží se vymyslet aspoň jeden smysluplný důvod, ale na žádný přijít nemůže.*/Tobias i Jonas to beze mě taky dají. Stejně jsme se teď dlouho neviděli.. I když ano, tohle je spíše moje chyba, když jsem utekla z paláce a vyhýbala jsem se jim.. Je moje chyba, že na mě nejspíš jsou a budou pořád naštvaní a nebudou se se mnou chtít bavit./*Proběhne jí hlavou. Viní se za hodně věcí a tohle je jen jedna z mnoha. Podívá se dolů, pod ní je jen moře a kameny.*/Jeden skok a všechno by bylo pryč../

*I přesto, že slíbil Keiře, že se nepokusí už zabít, aspoň do svatby Charity, pořád si s tou myšlenkou pohrává. S myšlenkou na sebevraždu a se žiletkou. Pořád u sebe nosí aspoň jednu. Stejně i teď, kdy jí má v kapse mikiny a kde jí pevně svírá v pěsti. Až se někdo bude ptát, co dělal, řekne, že si udělal výlet do kuchyně a blbě chytil nůž. To je docela uvěřitelná historka. Navíc, koho by rovnou napadlo, že se řeže, aby potlačil tu bolest vevnitř, když stejně nikdo ani pořádně nevěří, že Charity doopravdy miloval.* /Nejspíš ani ona sama./ *Proběhne mu hlavou a pak dojde na útes, kam chodí poslední dobou dost často. Tohle místo se stalo takovým jeho útočištěm, kde se cítí bezpečně, protože je tu většinou sám. Ví, že by stačil jeden krok a bylo by po všem a to ho tak nějak uklidňuje. Taky si tady dopřává svá rande se žiletkou, protože nehrozí, že by se sem někdo přihnal, jako to hrozí u něj v komnatě. Když dojde na útes, uvidí někoho sedět na okraji a potichu si povzdychne. Nepoznává toho člověka, ale nejspíš to bude nějaká dívka.* Přemýšlíš o konci? *Zeptá se dotyčné a sedne si vedle ní. Pak se na ní podívá a teprve teď pozná v dotyčné Charity. Ztuhne a žiletka se mu do ruky zařízne ještě hlouběji, než byla předtím, jak stiskne pěsti. Sleduje její obličej a hlavně její oči a neví, co říct.* /Nejlepší by bylo, kdybych odešel a nechal jí samotnou. Byla tu první a dala mi minule dost jasně najevo, že mě nemiluje a my dva nemáme šanci./ *Proběhne mu hlavou, ale nemůže se přinutit jí to nabídnout nahlas, protože ví, že by na to kývla, nebo sama odešla.* Charity. *Hlesne nakonec potichu.*

*Sleduje vodu, která naráží o útesy a pohrává si s myšlenkou skoku. Komu by chyběla? Myslí na své bratry, se kterými se ale teď moc nebaví. Taky myslí na Jaspera, i když to se snaží omezit jen na minimum. Pokaždé, když na něj pomyslí, v očích má slzy a teď tomu je stejně tak. Jako by ho snad svými myšlenkami přivolala, za ní uslyší právě jeho hlas. Polekaně sebou trhne. Ještě více se nahne a podívá se pod sebe.*/Kdybych skočila, nepřežila bych to a nemusela se s ním bavit../*Pomyslí si. Na jeho otázku neodpoví. Nechce se jí. Ani jí nedojde, že ji Jasper asi ani nepoznal, díky té mikině, kterou má zaraženou až v obličeji. Když si sedne vedle ní, napne se a zároveň ztuhne ještě více. Ráda by se teď posunula o kousek do předu a prostě z toho útesu skočila, ale prostě nemůže, úplně zamrzne.*/Bude se mi posmívat? Shodí mě sám?/*Napadají jí jen tyhle myšlenky. Když vysloví její jméno nervózně polkne. Roztřesou se jí ruce, vlastně se roztřese celá, ale snaží se na sobě nedat nic znát. Nepodívá se na něj, naopak si mikinu stáhne ještě více do obličeje, aby ho zakryla a dívá se přímo před sebe.*

*Dojde na útes a v kapse mikiny svírá pevně jednu ze svých nejlepších kamarádek, žiletku. Potřebuje cítit fyzickou bolest, kterou si působí sám a sám jí ovládá. Když uvidí někoho sedět na okraji útesu, zeptá se dotyčného, jestli přemýšlí o konci. Jeho hlas je momentálně bez emocí. Snad ještě víc, než před pár dny. I když se říká, že čas zahojí všechny rány, on je na tom den ode dne hůř. Tmavé kruhy pod očima už ani nevnímá, když se podívá do zrcadla. Když si k dotyčné sedne, pozná, že to není jen tak někdo, ale že vedle něj sedí Charity. Ztuhne a pohledem sleduje její tvář, zatímco se žiletka do jeho ruky zařezává pořád víc a víc. Vlastně tu bolest teď vůbec nevnímá. Jen jí. Hlesne potichu její jméno a když si stáhne mikinu ještě více do obličeje a tím tak přeruší jeho zkoumání její tváře, dostane se z transu.* Hlavně prosím neskákej. *Hlesne potichu. Nemůže přinutit svůj hlas fungovat na normální hlasitosti. Začne si uvědomovat bolest své ruky a potichu sykne. Pustí žiletku a cítí, jak se z rány řine dost krve. Podívá se na svou kapsu, jestli něco nejde poznat a pak se podívá zase na Charity.* Charity, prosím. Je nějaká šance, že bys mi mohla odpustit to, co se stalo? *Zeptá se jí a pak se koukne dolů z útesu pod ně.* I když vlastně odpovídat nemusíš. Podle toho, co se stalo na vyhlídce nejspíš ani nevěříš, že jsem tě miloval. /Protože jsem prostě monstrum, které si lásku nezaslouží a ani by jí neměl nikdy sám cítit. Monstrum, bez kterýho by byl život lepší./

*Když se jí někdo zeptá, jestli má v plánu skočit, zarazí se. Ani ne tak moc kvůli tomu, že by tu někdo měl být, ale spíše kvůli tomu, že ten kdo se tu objevil je Jasper. Má chuť skočit ještě víc než kdy dřív, díky tomu faktu, že se tu objevil. Když si sedne vedle ní, chce se posunout, ať už dopředu, nebo jen na bok. Prostě chce dále do něj, ale zamrzne na místě a nedokáže se ani hnout. Jediné, co dokáže je svými třesoucími se rukami si stáhnout více kapucu do obličeje, když Jasper vysloví její jméno a ona cítí na svém obličeji jeho pohled. Nechce, aby viděl, že se jí začaly po tvářích kutálet slzy.*Proč bych neměla? *Zeptá se potichu. Po jeho otázce se zamyslí.*Já nevím..*Řekne pak.*/Proč ho to vůbec zajímá? To si vážně nemůže najít nikoho jiného, koho by zlomil?/Už popravdě nevím, co si myslet.. *Zašeptá.*Já vás milovala a miluji celou dobu, ale vy jste si se mnou jen hrál.. Sice to teď vypadá jinak jako by jsi mě vážně..*Odmlčí se a potřese hlavou.*/Musím pryč../*Posune se dozadu a stoupne si na své roztřesené nohy. Trochu si poupraví kapuci a pak se otočí a vydá se pomalu pryč.*

*Ani nevnímá bolest, kterou mu způsobuje žiletka, která se zařezává pořád hlouběji do jeho dlaně, protože pro něj v této chvíli existuje jenom Charity. I když si stáhne kapuci víc do obličeje, vidí její slzy kutálející se po tvářích a přes všechnu bolest, co si v poslední době způsobil, se v jeho hrudi objeví nová a ještě víc ničivější.* /Po kolikátý už brečí jenom kvůli mě?/ *Potichu jí poprosí, aby neskákala a pak se na ní trochu překvapeně podívá. I když vlastně před dvěma dny říkal to stejné a neviděl žádný důvod k životu.* Protože bych nemohl zůstat naživu, kdybych věděl, že jedinou holku, kterou jsem kdy miloval, miluju a budu milovat, jsem dohnal k sebevraždě. *Odpoví jí popravdě.* A mysli na svoje bratra. Umíš si představit, jak by je sebralo, že si jejich mladší sestra vzala život a oni ti nemohli nijak pomoct? *Řekne další důvod, aby nezůstal jak sobec jen u sebe.* A Lia už ztratila hodně lidí. A teď se trápí i kvůli mámě. *Zmíní svou sestru, o které ví, že se s Charity baví a pak se jí zeptá, jestli je šance, že by mu to všechno někdy odpustila. Zároveň si ale uvědomí, jak hloupá otázka to je vzhledem k tomu, co se stalo na vyhlídce.* /Jsi debil, Jaspere. Ne, nejsi debil. Jsi něco daleko horšího./ *Proběhne mu hlavou a po její odpovědi ho bodne u srdce. Bolí ho, jak mu vyká a jak mluví hlasem bez emocí. Když vidí, jak si stoupá, hned k ní trhne hlavou.* Ne, počkej. *Chce jí zachytit, a tak instinktivně vytáhne z kapsy svou pravou ruku, která je teď celá od krve.* Do hajzlu. *Uleví si potichu a s rukou zatřese, aby z ní trochu krve setřásl. Pak se rychle zvedne a vydá se za ní. Rychle se postaví před ní a podívá se jí do očí.* Nevykej mi. Ničí mě to. *Řekne jí popravdě.* Ničí mě, když tě takhle vidím. A když vím, že je to moje vina. *Uvědomí si, že má ruku pořád venku z kapsy, a tak jí strčí zase zpátky.* Já vím, že jsem hrozný idiot a nezasloužím si žít za to, že jsem tak skvělé holce jako ty takhle ublížil a že jsem si s ní jenom hrál, když jsem na to neměl nejmenší právo. Ale taky vím, že jsem se do tebe zamiloval a to není hra. Nemůžu to ovlivnit i kdybych chtěl. Moje srdce máš celý jenom ty a je na tobě, co s ním uděláš. Ale jestli odejdeš, já už nebudu mít pro co žít. Nikdy jsem vlastně neměl pro co žít. Než jsem potkal tebe. Vždycky jsem jenom chlastal, spal s holkama a dělal pitomosti. Choval jsem se hrozně. Ale pak jsem potkal tebe a začal s tebou trávit čas. Nejdřív jako hru, to ano. Ale pak už ne. Už když jsem ti dával ten dárek k Vánocům v tvojí komnatě, jsem k tobě něco cítil, jenom jsem si to neuvědomoval. Změnila jsi mě. Strašně moc. A já se chci kvůli tobě měnit dál. K lepšímu. Pro tebe. Abych mohl být jednou tím, kterého si zasloužíš, Charity. *Sklopí pohled a pak jí pomalu ustoupí z cesty. Ví, jak nejspíš zareaguje na jeho další slova a moc dobře ví, že to bude bolest tak moc, že už to nezvládne.* Jestli tě ani tohle nepřesvědčilo o tom, že tě miluju... tak klidně běž a já už tě nebudu nikdy nijak kontaktovat a dál ti ubližovat. *Řekne jí potichu.* /Protože nejspíš hned, jakmile odsud zmizíš a vezmeš si tím i moje srdce, tak se radši zabiju./

*Nevidí důvod, proč neskočit a zeptá se jej na to. Ani vlastně neví proč. Nepodívá se na něj, ale pozorně ho poslouchá.*/S bratry se nebavím../*Odpoví mu na jeho druhou námitku. U té první se moc nepozastavuje./*Vzpomene si i na Liu.*/Ta by si našla jinou kamarádku.. A vůbec, nejsme si až tak blízké./*Když se jí zeptá, jestli je tu šance, že by mu odpustila, řekne, že neví. Což je pravda. Jedna její strana mu chce odpustit a obejmou ho, políbit ho, jakkoliv se ho dotknout a pak už nikdy nepustit a ta druhá má chuť mu říct, ať s ní už nikdy nemluví a chce utéct od něj co nejdál. Nakonec se tedy zvedne a vydá se pryč. Ignoruje jeho zavolání na ni a jde dále. Dokud se tedy neobjeví přímo před ní a ona do něj málem nevrazí. Krátce se mu podívá do očí a rychle zase svůj zrak sklopí dolů. Jeho slova neposlouchá, zarazí ji pohled na jeho ruku.*/Proč je celá od krve? Proč krvácí?/*Pořád ho miluje a záleží jí na něm, proto ji tento pohled na jeho krvácející ruku bolí a chce zjistit příčinu, proč krvácí a pokud to půjde, pomoct mu, prostě ho ošetřit. Chce se ho na to zeptat, ale Jasper začne mluvit a ona ho pro jednou taky poslouchá. Vzpomene si na Vánoce, na všechno, co se stalo v ten den. Ustoupí jí z cesty a ona se zase podívá před sebe, na uvolněnou cestu, kterou má před sebou. Tak nějak vlastně neví, co má dělat.*/Mám odejít?../*Sama nad tím pochybuje. Kdyby si myslela, že je to to správné rozhodnutí, asi by nepochybovala. Utře si slzy, které má na tváři a podívá se na Jaspera.*O-odpouštím ti.*Řekne mu, tentokrát mu u tyká.*/Poslední šance.. Stejně, co se může stát horšího, než se už stalo?/*Snaží se najít nějáké odůvodnění, proč to udělat. Jedním z nich je i to, že ho pořád miluje a milovat bude asi navždycky. Vzpomene si na jeho ruku, kterou měl od krve a schoval ji do kapsy. Vezme ji, aby se na ni mohla podívat. Hluboce se zamračí.*Co se ti stalo?*Zeptá se ho starostlivě.*/Musím nějak zastavit to krvácení../*Vzpomene si na kapesníčky, které teď nosí pořád v kapsy každé mikiny. Vytáhne je z obalu a přiloží je na ruku Jaspera. Přitom se mu trochu váhavě podívá do očí.*

*Řekne jí tři důvody, proč by neměla skákat dolů a pak se jí zeptá, jestli je někdy šance, že by mu odpustila. Zároveň ale ví, jak hloupá je to otázka. Když se Charity zvedne, zavolá za ní a instinktivně jí chce chytit svou pravou rukou, která je ale momentálně celá od krve. Doběhne jí a zastoupí jí cestu, aby dál už jít nemohla. Vidí, jak sklopila pohled a tak dá rychle ruku zpátky do kapsy a začne mluvit, aby odvedl její pozornost, kdyby to náhodou viděla.* /Stejně nakonec odejde, tak je to jedno./ *Opravdu jí dá na konci definitivně na výběr. Pokud by teď odešla, už by se jí nikdy neomluvil. Nikdy by se s ní nesnažil bavit a získat jí zpět. Prostě by jí nechal jít. Předem se připravuje na tu bolest, která bude její definitivní bolest znamenat. Radši i sklopí pohled, aby nemusel ukázat svůj zlomený pohled a přemýšlí o tom, jak to nejspíš ukončí hned tady.* /Nějaká dohoda s Keirou pro mě teď nemá žádnou váhu./ *Jenže Charity se rozhodne jinak. Překvapeně k ní vzhlédne a přemýšlí, jestli se mu to jenom nezdálo.* O-opravdu? *Zeptá se jí překvapeně a pak se na ní pousměje. Jeho oči i hlas jsou hned o něco živější. Díky tomu překvapení ani včas nezaregistruje, že mu Charity začala vytahovat ruku z kapsy, jinak by jí zastavil včas, aby neměla možnost se na ní podívat. Jenom doufá, že si nevšimne, že má v té kapse i žiletku. Po její otázce sklopí pohled k ruce.* To nic není. Je to v pohodě.... Řízl jsem se... o nůž... *Dostane ze sebe svou připravenou výmluvu, která momentálně rozhodně nezní tak věrohodně, jak doufal. Sleduje Charity, jak mu na ruku dává kapesníky a pak se jí podívá do očí.* Děkuju. Žes mi dala šanci. Nám.

*Když si Jasper stoupne před ní, zastaví se a hnedka sklopí pohled, takže má možnost vidět jeho ruku, která je od krve. Hnedka začne vymýšlet, co se mu asi mohlo stát. Když ji schová, chce se ho na to zeptat, ale on začne mluvit. Tak ho poslouchá a nepřerušuje ho. Po delší odmlce mu řekne, že mu odpouští. Neví, jestli právě neudělala další ze svých chyb, ale tak nějak jí na tom nezáleží. Teď už nemá co ztratit, tak proč to naposled nezkusit? Může to kdykoliv ukončit.. Přikývne.*Ano, myslím.*Vidí, že je překvapený, to i ona. Nevěděla, že by mu mohla odpustit. Vidí, jeho úsměv a pousměje se díky tomu taky. I když jen trochu, je to úspěch.*/Za posledních několik dnů je to asi poprvé, co se mé koutky nadzvedly směrem nahoru./*Pak vezme jeho ruku, aby se na ni mohla podívat, hnedka se zamračí.*Není to v pohodě, krvácí to.*Nesouhlasí s ním. Pka si nahlas povzdechne.*Jaspere.. chci ti dát další šanci, ale jen pokud ke mě budeš upřímný..*Poznala, že lže, nevymyslel si nějak extra dobrou výmluvu a navíc se během toho hodněkrát zarazil, došlo jí to. Pak se zase pousměje a lehce ho pohladí po jeho ruce, kde není zraněný, aby mu neublížila ještě více. Nechce mi nijak ubližovat.*/Musím se nějak vyvlíknout z toho zasnoubení.. Asi bych měla zajít za královnou./

*Je překvapený, když od ní slyší, že mu odpouští a nemůže tomu uvěřit. Má pocit, že si to pouze vysnil, takže se jí na to radši zeptá. Když mu to potvrdí, usměje se a jeho oči, hlas i výraz jsou daleko živější, než posledních pár týdnů. Má pocit, jakoby se díra na jeho hrudi o trošku zacelila, když uvidí její pousmání. Když pak vezme jeho ruku, nestihne včas zareagovat, takže Charity vidí jeho ránu, kterou si sám způsobil cestou sem a při jejich rozhovoru a řekne jí, že je to v pohodě.* Trošku. *Pokrčí ramenem a pak ze sebe dostane výmluvu o noži a po jejích dalších slovech polkne a koukne na ní. Hned trochu znervózní.* Tady by ale možná byla lepší ta lež. *Vydechne.* Jenom to nikomu neříkej, dobře? *Sáhne si druhou rukou do kapsy a vyndá z ní žiletku. Chvíli sleduje tuhle svou kamarádku a pak se podívá na Charity a povzdychne si.* Promiň, už ti nebudu lhát, přísahám. *Řekne jí upřímně a když ho pohladí po ruce, usměje se na ní a sám jí jemně pohladí po tváři.* /Nezdá se mi to jenom? Nezkolaboval jsem kvůli úbytku krve? Nebo je smrt takhle krásná?/

*Řekne, že mu odpouští a pak mu to i potvrdí. Vidí, jak se usmál a zlepšila se mu nálada a to ji přiměje usmát se na něj taky. Ráda ho vidí takhle, s tou naději a ne tak skleslého jako byl když sem přišel.*/Vážně je to jen kvůli mě?/*Pořád o tom tak trochu pochybuje. Pak vezme jeho ruku, aby viděla na ránu, kterou se snažil schovat, ale jí to neuniklo a zajímá se, co se stalo. Zamračí se nad tím, když řekne, že je to v pohodě, vidí že není, není slepá. Navíc to krvácí. Krev se snaží aspoň trochu zastavit, což se jí celkem daří. Vidí na něm i to, že lže a řekne, že mu chce dát šanci, ale jenom pokud k ní bude upřímný.*Nikomu to neřeknu.*Pohladí ho po paži. Když vytáhne žiletku, překvapí jí to.*/Kdyby mě to napadlo, asi bych to zkusila taky../*Jenže ji to nenapadlo a to je asi dobře.*/Jizev už mám dost./*Nad tím se v duchu ušklíbne. Pak vydehćhne a zavrtí hlavou. Žiletku mu vezme.Pak to vyhodím, jen se mi nechce tady.. Ještě by se někdo nějak zranil.*Schová si ji do kapsy.*Jo, to bych ti radila.*Znovu se na něj pousměje. Pak se lehce opře do jeho ruky, která jí pohladí po tváři. Chyběl jí jeho dotek.*Moc jsi mi chyběl.*Řekne potichu a podívá se mu do očí.*

*Je rád, že vidí její úsměv. Konečně má pocit, že se díra v jeho hrudi pomalu začíná zacelovat.* /Tohle by nespravil čas. Tohle mohla spravit jeho ona./ *Pak mu vytáhne ruku z kapsy a začne zastavovat krvácení. Nechce jí říct, od čeho to má, a tak nejdřív zalže. Ona to ale pozná, a tak jí řekne pravdu.* Dobře. *Věří jí, že to nikomu neřekne. Vytáhne žiletku z kapsy a zatváří se trochu nesouhlasně.* /Doma jich máš víc a teď už nemáš důvod to dělat./ *Uklidní sám sebe. Doufá, že Charity nenapadne se po něm opičit. Slíbí jí, že už jí nebude lhát a pak se na ní usměje. Pohladí po tváři a po jejích slovech se zamilovaně usměje.* Ty mě taky. Miluju tě. *Řekne jí a pak se k ní nakloní a jemně jí políbí. Rána v jeho hrudi se konečně finálně zacelí když se jeho rty dotknou jejích.*

*Vidí, jak z kapsy vytáhne žiletku. Ani trochu se jí nelíbí představa, že by si takhle ubližoval. Řekne, že to nikomu neřekne, nemá komu. Možná Lii, ale některé věci je asi lepší zamlčet a vzhledem k tomu, jaké má její kamarádka teď starosti, tohle je jedna z nich. Pak mu ji vezme a schová do kapsy. Opře se do jeho dlaně, když ji pohladí po tváři a usměje se na něj. Moc jí chyběl a když řekne, že i ona jemu, pousměje se ještě více.*A já miluju tebe a vždycky budu.*Řekne mu. Když se k ní nakloní a políbí jí, polibek mu oplatí. Ruce dá za jeho krk. Konečně zase ochutnala chuť jeho rtů, která jí vážně chyběla, snad ze všeho nejvíce. Jakmile se od sebe odtrhnou, opře si své čelo o jeho hruď a po dlouhé době se upřímně šťastně usmívá.*Omlouvám se za tu vyhlídku..*Zašeptá.*Byla jsem hodně naštvaná a, prostě jsem tomu všemu nemohla uvěřit.*Řekne. Vzpomene si, jak působil zničeně a teď už věří, že to nebylo jen hrané.*/Jak říkala královna, tohle asi nikdo uhrát nedokáže../

*Pohladí jí po tváři a usměje se, když slyší, že jí chyběl. Řekne jí, že jí miluje a po její odpovědi se usměje ještě víc. Natiskne svoje rty na ty její a díky tomu se díra v jeho hrudi zacelí. Jakmile se od sebe odtáhnou a ona si opře čelo o jeho hruď, obejme jí a přitiskne si jí co nejblíž k sobě. Dává si přitom pozor, aby jí nezašpinil krví.* Nemáš se za co omlouvat. To spíš já bych se ti měl omlouvat pořád dokola a dokola za to, jak jsem ti ublížil. *Odpoví jí potichu a políbí jí do vlasů.* /To, co jsem jí udělal se prostě odpustit nedá./

*Je to nádherné, slyšet, že jí Jasper miluje. Má pocit, jako by byla v nějákém nádherném snu. Když vidí jeho úsměv, ví, že toho nelituje, toho že mu dala další šanci. Oplatí mu polibek a pak si opře hlavu o jeho hruď, mezitím, co se šťastně usmívá. Sama ho obejme a ráda se k němu natiskne ještě více.*/Obejme je ještě trochu pevněji a asi se udusím../*Pomyslí si, když si ji sám Jasper tiskne co nejvíce k sobě. To se jí líbí moc. Vzpomene si na vyhlídku, kde se potkala s královnou a pak tam přišel i on. Jak se chovala ji mrzí a omluví se mu za to.*Ale mám..*Zamumlá nesouhlasně.*Já se na tebe nezlobím Jaspere. Už si to nevyčítej.*Zvedne k němu pohled.*Všechno bude dobrý. Vyjasnilo se to.

*Přitiskne si jí k sobě co nejblíže to jde, protože je závislý na její přítomnosti a teď byl bez ní dost dlouho.* /Vlastně jenon 10 dní, ale mě to připadá jako věčnost./ *Proběhne mu hlavou a po její omluvě jí řekne, že ona se nemá za omlouvat. To, co jí udělal on je neomluvitelného a nikdy si to nepřestane vyčítat.* Nemáš. *Zavrtí hlavou.* A nedohaduj se se mnou. *Řekne jí mírně pobaveným hlasem, aby poznala, že si dělá legraci.* Ty možná ne, ale já se na sebe zlobím dost za nás oba. *Poznamená a pak se jí podívá do očí a pousměje se.* Mám něco co si nezasloužím. *Poznamená.* A hodlám si to dost dobře pohlídat. *Usměje se na ní a skloní se k ní, aby mohl natisknout svoje rty na ty její.* Nechtěla bys se mnou do paláce? *Zeptá se jí potom, protože se mu moc nelíbí, aby se vracela k jejímu otci.* Mohla bys být u mě. *Usměje se na ní a políbí jí na čelo.* Nebo ti klidně zařídím tvou starou komnatu. *Nabídne jí, kdyby nechtěla být u něj.*

*Líbí se mu být takhle blízko u něj, ale ještě si ji k sobě přitiskne o trochu více a asi už nebude moc dýchat. Ale teď nic nenamítá, dýchat ještě může, takže si nemá na co stěžovat. Řekne, že se má za co omlouvat, když si vzpomene na tu vyhlídku a pak zase zavrtí hlavou.*Ale mám..*Zamumlá pobaveně, když řekne, ať se s ním nedohaduje.*Spíše se nedohaduj ty se mnou..*Usmívá se pobaveně a podívá se na něj s menšími jiskřičkami v očích.*Nic takového není.*Řekne, když Jasper zmíní, že má něco, co si nezaslouží. Pak se usměje ještě více a sama si stoupne trochu na špičky, aby mohla rychle spojit jejich rty, když se k tomu stejně on chystal.*Hmm.. Nech mě popřemýšlet..*Dělá, že si tím strašně láme hlavu, i když odpověď je jí více než dost jasná.*Jistě, že chci jít s tebou.*Řekne pak.*Mě je to jedno. Jak chceš, klidně budu u tebe.*Pokrčí rameny. Jasně, více by chtěla být s ním, ale nechce mu nějak zavazet nebo tak. Takže řekne, že je jí to jedno. Aby to mohl rozhodnout on sám.*

Nemáš. *Musí se už zasmát, protože ani neví, o co se vlastně hádají.* No tak, zlato. Jsem Schreave. Já jsem ten tvrdohlavější. *Uchechtne se a pak poznamená, že má něco, co si ani nezaslouží a bude si to dost dobře střežit.* Ale je. Má to nádherný oči a černý vlasy a právě se to chystám políbit. *Usměje se na ní a potom jí políbí. Následně se jí zeptá, jestli nechce jít s ním do paláce a jestli by nechtěla zůstat u něj v komnatě. Nabídne jí ale rovnou její starou komnatu, aby se mohla rozhodnout. Sleduje jí, jak se rozhoduje a trochu znervózní. Nechce, aby se vrátila ke svému otci. Šťastně se usměje a oddychne si, když s tím souhlasí.* To jsem rád. *Pohladí jí po tváři a pak ss pousměje.* Hmmm. Tězké rozhodování. *Pronese pobaveně.* Jakou stranu naší postele bys chtěla? *Zeptá se jí rovnou s úsměvem, protože teď bude moct s Charity být prakticky nonstop.* Co jít takhle rovnou omkrnout naší komnatu a zabydlet se? *Navrhne a natáhne k ní ruku, protože s ní chce jít ruku v ruce.*

Ale mám.*Zasměje se spolu s ním. Pomalu ani neví, o čem se tu dohadují, ale co ví je, že s ním nechce tuhle slovní přestřelku prohrát. Trochu nelogické je to nejspíš.*O tom máme určitě ještě dost času se přesvědčit.*Zazubí se na něj. Když řekne, že má něco, co si ani nezaslouží sama řekne, že to určitě taky není pravda. Pak má chuť nad ním protočit očima, ale nakonec to ovládne a nechá se od něj políbit.*Přeháníš.*Musí stejně pak říct. Zamyslí se nad tím, jestli chce jít s ním do paláce a nebo se vrátit do domu rodičů. Dělá to jen proto, aby ho trochu potrápila, protože musí snad být každému jasné, že půjde s ním. A nejraději by hnedka řekla, že bude s ním, ale nakonec to nechá na něm. Pak se šťastně usměje. Pak se zasměje.*Na jaké straně postele budu ležet je mi upřímně jedno.*/Je tohle jen nějáký nádherný sen?/*Chtěla by se štípnout, aby to zjistila, ale nakonec to neudělá, protože se případně ještě nechce vzbudit, kdyby to byl jen sen. Přikývne.*Půjdu už moc ráda.*Chytne ho za ruku, aby společně mohli jít do paláce. Tak nějak se pořád bojí, jak ji přijmou ostatní, hlavně teda jeho rodiče, i když královna je milá, takže z toho má menší strach, ale ví, že s Jasperem to zvládne.*

Nemáš. *Pokračuje pobaveně dál, i když už opravdu neví, o co vlastně v téhle hádce jde.* Jsem tvrdohlavější. *Nedá se se smíchem.* /Vždyť se stačí jenom kouknout na mámu s tátou./ *Proběhne mu hlavou a pak jí řekne, že je pro něj něco, co si on vůbec nezaslouží a políbí jí.* Vždyť jsem ti přísahal, že ti nebudu lhát. Do lhaní se dá počítat i zbytečný přehánění. Proč bych teda podle tebe přeháněl? *Zeptá se jí s vítězným úsměvem, protože si je jistý, že na tohle protiargument nenajde a pak si oddychne a šťastně se usměje, když mu Charity kývne na to, že půjde s ním a nechá vybrat jeho, jestli se ubytuje u něj nebo někde v paláci sama. Jeho volba je jasná. Chce jí mít pořád u sebe a usínat s ní v náručí.* Tak jdeme. *Usměje se na ní a spolu s ní odejde ruku v ruce směrem do paláce.*

*V palácidlho nezostal, ale zdrhol odtiaľ. Dostal totižto skvelý nápad, ktorý môže otestovať až na angeleskom pobreží. Práve preto má pod čierny tričkom a čiernymi rifľami oblečené plavky. V batohu má zbalenú osušku. Možno to, čo má v pláne je trochu šialené, ale on adrenalín zbožňuje. Nemyslí si, že by sa mu niečo na tých útesoch mohlo stať. Veď už skákal z lietadla, potápal sa v oblastiach, kde sa vyskytujú žraloky a skúsil napríklad aj paragliding. Toto je oproti týmto aktivitám trošku riskatnejšie, ale on to berie len ako ďalšiu výzvu, ktorú prekoná. Veď je úplne normálne skočiť z útesu do rozbúreného mora, po tme, nie? Pre Lorcana určite. Preto mieri na jeden z útesov, o ktorom počul, že sa z neho bežne skáče. Zas na nejaké nepreskúmané miesto by nešiel, pretože sa nechce zabiť. Stačí len to, že je zima a tá voda bude musieť byť pekne studená. Jeho plány však niečo tak nedôležité, ako je teplota vody, nenaruší a aj tak si práve vykračuje s batohom prehodeným cez rameno až na vrchol útesu. V oči mu iskria vzrušením a nedočkavosťou. Keď sa mu konečne podarí na miesto doraziť,  poteší ho, že tu nikto nie je.* /Ešte by si mysleli, že som nejaký blázon, čo sa prišiel zabiť./ *Pomyslí si, zhodí batoh na zem a ležérnym krokom mieri ku kraju útesu, aby si vedel lepšie vypočítať skok. Keď stojí na kraji, pozrie sa dole a na tvári sa mu zjaví úsmev. Je si istý, že na tento skok nikdy nezabudne.*

*Do paláce přiletěla teprve včera, ale necítila se tam dobře a tak vypadla do města, jak má normálně ve zvyku i v Belgii. Tady v paláci na ni špatně působilo to že tam vyrůstala její matka a právě tam se potkala i s jejím otcem. A taky to, že je poloviční Schreave a stejně tam plno lidí neví o koho jde. Proto se teď prochází po městě s pohledem zabořeným do země. Na sobě má modré rifle roztrhané snad na každým mistez co jde a černou chlupatou mikinu. Kudrnaté vlasy ji jen tak spadají na ramena a na záda a vlají ve větru. Neví přesně kam jde, jelikož to tady nezná a vůbec netuší, kde co je. Po malé chvilce ale dojde až na cestičku k útesu, tak pokračuje stále nahoru na útes. Jakmile dojde až na vršek útesu, pomalým krokem dojde ke kraji, kde si všimne nějaké osoby, na kterou se jem letmo koukne.* Jestli plánunete skočit dolů, dejte mi vědět dřív než skočíte, abych měla čas odejít, nechci vás mít na krku. *Pronese směrem k osobě a pohled zabodne do kraje útesu. Nakonec se na kraj posadí a zahledí se do dálky.*

*Skočiť z útesu do nepokojného mora, v noci a bez toho, aby sa na to nejako dlhšie pripravoval je predsa skvelý nápad. Už sa nevie dočkať, keď sa bude môcť rozbehnúť, skočí a potom zažije to, čo každý deň zažívajú vtáky. Poletí. Presne nad tým to uvažuje, keď postáva na kraji útesu a díva sa nadol. Nepotrebuje sa na to nejako psychicky pripravovať. On má niekedy odvahy viac, ako by človeku bolo treba a rovnako aj privysoký sklon riskovať. To dokazuje aj vysoké množstvo jaziev na jeho tele, ktoré momentálne zakrýva jeho oblečenie. Len tak tam stojí, keď za sebou začuje nejaký ženský hlas. Lenivo pootočí hlavu, ale nepozrie sa na ňu. Po jej poznámky sa mu pery zvlnia v úsmeve.* Tak to by si mala zdrhnúť už teraz, pretože to plánujem spraviť do pár minút. *Odvetí jednoducho a určite neznie tak depresívne, ako by človek pred ukončením svojho života, mal. Síce angličtinu ovláda perfektne, aj tak má mierny prízvuk typický pre európske krajiny, ktorý počuť aj práve teraz. Nejako ho netrápi, čo si dotyčná myslí. Nech ho pokojne aj považuje za samovraha, jeho plány to nezmení.*

*S hlavou sklopenou a pohledem zabodnutým do země jde pomalu někam směr útes, i když o tom sama neví, je jí jedno kam dojde. Ale do paláce se ji moc vracet nechce, radši bude prozkoumávat každý část města než paláce, ať už je to jakýkoliv paláv, který ji připadá jak klec a žádná svoboda. Po chvilce chůze dojde pomalu na vršek útesu, kde spatří na lrani nějakého muže, který vypadá, jakoby chtěl skočit. Dojde k němu a povytáhne obočí.* Nechceš třeba ještě natáčet nebo tak? I to blázni dělají, ne? Zaznamenávají si smrt. Pak budeš mít všude po internetu video s titulkem typu, že neznámému občanovi hráblo a požádal chudinku Winnie, mě, aby ho natočila a sledovala jeho poslední vteřiny. *Pokrčí nen tak rameny a posadí se na kraj útesu, jelikož teď se ji odcházet nechce. Chce vědět, jestli ten neznámý vážně skočí.* Nějaký poslední slova? *Pronese ledabylým hlasem a zvedne pohled, aby se na něj mohla kouknout.*