Komnaty zahraničních hostů

To ma mrzí. A preto chcem aby si s tou pracou prestala. *Povedal a pozrel na ňu.* Ja viem, že mi pomôžeš no netreba musím to zvládnuť sám. *Tiež ju pohladil po ruke a pozrel sa na tu dobrotu pred sebou.* Vieš, že ak má budeš takto kŕmiť za chvíľu zo mňa bude guľa a ani cez dvere sa neprepcham. *Povedal so smiechom a s chuťou sa pustil do jedla tejto mnaminy.* Ďakujem, čo by som robil keby sa nepoznám *Povedal a pozrel na ňu. Na vydlicku nabral melón a dal jej ho k ústam. Počkal kým ho zje a otočil ju tak aby si sadla naňho.*

Já vím. Akorát stále přemýšlím nad tím, jak by to vzal otec. Víš, jak už mě teď nemá rád.. Nechci být úplný vývrhel rodiny, ještě větší, než jsem teď. O to mi nejvíce jde. *Vydechne, načež zlehka přiloží své rty k jeho tváři.* Dobře, ale kdybys potřeboval pomoci, budu tu pro tebe ráda. *Usměje se na něj, chtěla, aby to věděl. Aby se na ní otočil, kdyby opravdu někoho potřeboval.* Neboj, nebudeš. *Zasměje se.* Nebudu mít tolik času ti péct, ale s radostí to budu dělat kdykoliv, kdy se najde čas. *Usměje se.* Také nevím, co bych bez tebe dělala. Asi bych nebyla tolik šťastná. *Pokrčí s menším úsměvem rameny, načež se na něj opatrně posadí, když ji k sobě přitáhne. Začne si s prsty hrát s jeho vlasy, přičemž se mu dívá do očí. Ještě sní meloun, který ji přiložil k ústům*

Vieš keď sme teraz.. spolu /Sme spolu? Alebo nie? Ako to berie ona?/ *Pýtal sa sám seba. A pokračoval.* A vydrží nám to. Staneš sa kráľovnou.. A to potom budeš musieť prestať s touto prácou. *Povedal a prehrabol si vlasy.* Ďakujem ti. *Poďakoval keď povedala, že tu je preňho.* Dobre ale musím uznať, že je to výborné. *Poznamená a znova napychne ovocie na vydlicku. Teraz to bola čučoriedka, ktorá skončila u nej v ústach. Keď sa mu začne hrať s vlasmi uvoľní sa. Toto potreboval. Potreboval ju.*

Ano? *V duchu se velmi zaraduje za to, jak prohlásil, že jsou spolu. Následně začne poslouchat jeho slova. Samozřejmě, že nad jejich budoucností už přemýšlela. A moc si přála společnou budoucnost, ale nevěděla, jak je na tom on.* Ano, přemýšlela jsem nad tím. *Položí mu ruku na tvář a podívá se mu o něco vážněji do očí.* Musím se zeptat.. Jsi si jistý tím, že bys ze mě chtěl udělat královnu? *Celou dobu ho hladí po tváři.* Já s tebou chci být, ani nevíš, jak moc. Ale zase chci pro tebe i to nejlepší a nevím, jestli dokážu být tou nejlepší. *Vydechne a sklopí pohled.* Jsem moc ráda, že ti chutná. *Usměje se a dál si hraje s jeho vlasy.* Ano nevíš, jak moc ráda bych tě představila rodičům. *Poví tiše.*

Crystal. Naozaj chcem aby si bola kráľovnou. Si úžasná. Milá, odvážna, láskavá, spravodlivá. Presne taká aka ma byt kráľovná. A ak mi neveríš. *Postavil sa a kľakol si pred ňu. Možno to bolo moc skoro ale nemal na čo čakať. Miloval ju najviac na svete a svoj život bez nej si predstaviť nedokázal. Preto dúfal, že ona to má rovnako.* Crystal, ja viem ze je to možno priskoro no milujem ťa. Odvahu sa snažím nájsť už dlhšiu dobu preto s a pýtam. Staneš sa mojou manželkou? *Pozrel sa na ňu a na chvíľu zavrel oči. Bál sa toho, čo povie no pochopil by aj odmietnutie..*

*Když ji tak chválil, zčervenaly ji tváře. Nemyslela si to o sobě, ale byla šťastná. Stačilo ji to, že si to o ní myslel Hans, nejdůležitější muž v jejím životě.* Děkuji, že si to myslíš. *Usměje se, ale když před ní klekne, překvapeně se jí zadrhne dech a hned se jí oči zalijou slzami. Poslouchá jeho slova a ví, že se znají krátce, ale také ví, že nikoho jiného, než Hanse chtít nebude.* Ano, Hansi. Moc ráda. *Vzlykne a klekne si k němu, načež ho s pláčem pevně obejme.*

Ja si to nemyslím ja to viem. *Povie a pobozká ju do vlasov. Potom si klakne a čaká na jej reakciu. Keď povie áno, kameň mu padne zo srdca. Objíme ju a utre jej slzy. Vezme prsteň a pomaly jej ho dá na ruku. Pri tom jej dá jeden bozk.* Milujem ťa. *Povie a usmeje sa.* /Hans, nemohol si nájsť nejaké krajšie miesto?/ *Spýtalo sa hi svedomie a on zosmutnel.. Naozaj kamnata asi nebola najvhodnejšie miesto na zásnuby..*

Děkuji. *Usměje se, když ji políbí do vlasů, ale poté přijde něco, co opravdu nečekala. Hans ji požádal o ruku. Někomu by se to zdálo nesmyslné, z toho, jak krátce se znají, ale Crystal si dokázala představit sebe jako Hansovu manželku i po té krátké době. Chtěla být s ním, chtěla mu být na blízku v dobrém, i ve zlém. Přitom se rozpláče radostí a podívá se na prstýnek, který ji nasadil na prst. +* Je nádherný, miluji tě. *Také mu věnuje polibek, přičemž ho znovu obejme. Na tváři má šťastný úsměv, tudíž ho ještě chytí opatrně za ruku.*

*Usmieva sa na ňu a je rád, že sa teší.*. /Možno jej až tak to miesto nevadí, alebo áno?/ *Táto myšlienka ho rozozierala. Vedel, že Crystal nie je náročná ale vedel aj to, že si zaslúži viac. Keď pochváli prsteň len sa usmeje.* /Asi mám fakt dobrý vkus./ *Stále však premýšľa nad tým miestom.* No pod ideme do jesť tu tvoju dobrotu. *Povie a znova ju otočí tak aby. Sedela na ňom. Pomaly ju kŕmi ovocím a inými mnamkami. Potom sa napije džúsu.* Sú skvelá..

*Místo ji vůbec nedělalo problém, protože všude, kde byl Hans, to rázem bylo úžasné. Tudíž ji vůbec komnata nevadila a ano, byla i pravda, že Crystal není náročná. Vystačila by si dokonce i s provázkem místo prstýnku, když může být s Hansem. Vystačila by si s takovými maličkostmi.* /Nedokážu uvěřit tomu, že se stanu jeho manželkou../ *Pomyslí si nadšeně, ale nahlas to neřekne. Teď šťastnější snad ani nedokáže být.* Dobře. *Zazubí se, když řekne, že jsou dojíst tu dobrotu. Usmívá se, když ji krmí a hladí ho po vlasech. Poté ho krmí ona, aby se střídali.* Ty jsi úžasný. *Políbí ho na spánek.*

*Každá sekunda s Crystal bola preňho úžasná. Po chvíli prestal riešiť miesto a venoval sa jej. Len jej. Pristihol sa ako si predstavuje ich príchod do Švédska. Trochu sa bal reakcie jej rodičov. Svojich sa nebál. Rodičia si zvykli že nemá rád princezny a rešpektovali to. Bol im za to nesmierne vďačný. Takto sa tam kŕmili až kým sa jedlo úplne nestratilo.* Ja viem. *Zasmeje sa a pohladí ju po chrbte.* Ale na teba nemám. *Veselo na ňu zmurkne.*

*Byla ráda, že se tehdy šla projít ke starému jezírku. Kdyby to neudělala, nepoznala by nejspíš Hanse a ani by se nezamilovala. Jenže, to se skutečně nestalo a ona zažívá svou první lásku, dokonce je i zasnoubená. Teď je to najednou vše jako z pohádky, vše je úžasné a bezchybné.
Samozřejmě také přemýšlela nad tím, jak by to řekla rodině. Přemýšlí, že řekne jen své matce a před otcem zkrátka do Švédska uteče. Bojí se, že by snad Hansovi něco udělal, nebo ji. Kdyby ji zakázal s ním odejít.. Nejspíše by se zbláznila. Protože nejvíce si přála jednu věc - a to zkrátka být s ním. Nic více nepotřebovala. S ním se cítila jako člověk, ne jako pomocná síla v paláci. Když spolu dojedla jídlo, musela se usmát. Následně se zasměje.* To je dobře, že to víš. *Opatrně mu upraví vlasy, které mu začaly padat do obličeje.* Ale máš. *Zaculí se.*

*Keby mu niekto pred mesiacom povedal, že tu v illey sa zamiluje a aj zasnuby, nikdy by tomu neveril. Miloval Crystal viac ako seba. Viac ako kohokoľvek iného. Nechápal ako mohol svoj život pred tým žiť bez nej.*/ Dá sa to vôbec? / *Podobne myšlienky mu behali hlavou. A bolo ich čím ďalej tým viac. Zasmial sa nad jej slovami.* Mohli by sme niekam zájsť.. Čo ty na to? *Navrhol s úsmevom a pozrel sa jej do očí.*

*Neměla sebemenší tušení, že by si někoho mohla najít. V paláci se jí to zdálo nemožné, jelikož se za celý její život nenašel jediný člověk, ke kterému by začala cítí něco více. Ale teď se bezhlavě zamilovala a to do korunního prince Švédska, Hanse. Přišel do jejího života naprostou náhodou, za kterou byla velmi vděčná. Teď si ani nedokáže představit, co by dělala nyní, kdyby ho neměla. Moc jí pomáhal a podporoval, navíc ho vážně milovala. A ani ve snu by si nepředstavila to, že by ji někdo požádal o ruku a teď byla zasnoubená. Oči ji nezůstaly suché.* Mm, mohli, pokud by si chtěl. *Usměje se nad jeho nabídkou, načež se k němu přitulí.*

*Bol vďačný za jej prítomnosť. Najradšej by to vykrical do celého sveta. Rozhodol sa, že Crystal už nepustí aby pracovala. Chcel aby si zvykla, že ostatný budú robiť niečo za ňu. Usmieval sa ako blbý len preto, že bola vedľa. Rád by ju predstavil rodičom. Nechcel pre ňu nič zlé pretože vedel, že je ta pravá a miloval ju* Kam by si rada išla? *Spýtal sa keď povedala, že by šla.*

*Nedokázala ani slovy vyjádřit, jak moc ho milovala. Každé slovo bylo slabé na to, aby vyjádřila, co k němu cítila. Nikdy nebyla tak šťastná, jako s ním. On ji dával všechno, dával ji lásku a celkově světlo do života. I když se znali chvilku, nemohla mu říct ne. Protože i přes tu chvilku věděla, že ona chce být jeho manželkou. Chce s ním vytvářet jejich budoucnost, to je to, co nejvíce chce.* Někam ven, se projít. Na čerstvý vzduch. *Usměje se a dá mu polibek na tvář.* Souhlasíš?

*Ďakoval jej za každý okamih v živote s ňou. Usmieval sa a prehrabol si svoje hnedé a husté vlasy. Pozrel sa na jej radostnú tvar. Videl v jej očiach radosť z jeho prítomnosti. Ťažko opísať slovami to co teraz prežíva.* Jasne rad pôjdem von. *Usmeje sa nad jej návrhom.* Hlavne ak pôjdem s tebou. *Zmurkne na ňu a chytí ju za ruku.* Môžeme ísť. Síce to tu poznáš lepšie ako ja ale dnes vyberám miesto ja. Teda ak nenamietas *Zasmial sa.*

*Prohlížela si ho takovým způsobem, jako kdyby si chtěla zapamatovat každičký rys jeho tváře. Protože přeci jen, to i chtěla. Nikdy neviděla nikoho tolik krásného, tudíž je rozhodnuta o tom, že si jednou Hanse nakreslí, až o tom nebude vědět. Nebo si ho ještě lépe i nakreslí, přičemž ho uvidí kdykoliv bude chtít.* Tak super. *Zaculí se.* A já s tebou. *Pousměje se, přičemž si s ním proplete prsty.* Nic nenamítám, nemohu se dočkat na to, kam mě zavedeš. *Usměje se a začne ho pomalu táhnout z komnaty za ruku. Tvář ji zdobí zamilovaný úsměv.*

*Před chvilkou se vrátila z kuchyně, s okurkami a zmrzlinou, ležela v klidu na posteli. Na sobě má černé šortky a bílé tílko, vlasy jen tak volně. Mezitím, co ještě čekala na Zaydena se začetla do jedné knihy o těhotenství, jako by jich už neměla přečtených asi pět i s touto. Z toho ji ale vyrušilo něco zvláštního, což ji překvapilo a dlouho neodkázal pochopit, jak se to stalo. Teď přechází po komnatě a brblá si pod nos.*Jak se to mohlo stát? To byl někdo fakt tak nepozornej? Možná je to i moje vina.. Ale to fakt nešlo poznat.. do háje. Tohle je bez tak nějakej vtip. Určitě Zaydena..

*rozhodl se, že mezi tím, co bude Chrysane v kuchyni ,si na chvíli zajde do tělocvičny. Už asi dva týdny tam nebyl a chybělo mu to. U boxovacího pytle se vždycky nejlíp vypustí emoce. Nezdržel se ale nijak dlouho, protože nechce nechat Chrysane samotnou. Míří tedy do komnaty s tím, že si dá rychlou sprchu a poté si užijí společný večer. Na sobě má obyčejné černé tílko, protože je to na sport pohodlnější a černé šortky. Jeho vlasy připomínají spíše vrabčí hnízdo, jak se říká. Dojde do komnaty a hned si všimne své snoubenky, která přechází po komnatě.* Lásko je všechno v pořádku? *Řekne starostlivě, zamračí se a přejde k ní.* Stalo se něco? Jsi v pohodě? I to dítě? *Vyděšeně koukne na její bříško a hned ho napadnou ty nejhorší scénáře. Nezvládl by, kdyby se Chrysane nebo jejich dítěti něco stalo.*

*Z jejího klidu ji vytrhne něco divného, odehrávající se ve výběhu jejích želv. Tohle fakt nečekala a dost ji to vyvedlo z míry. Přechází po pokoji a mluví si sama pro sebe. */Třeba to udělal Zayden.. Vyměnil je za jiný želvy.. Ale ne, to by neměl asi kdy.. nebo teď, během doby, co jsem byla v kuchyni? Říkal, že jde cvičit, ale mohl to na mě jen takhle ušít../*Když se otevřou dveře, vzhlédne k němu a zanechá svého pochodování po místnosti, zůstane jen stát uprostřed místnosti.*Já jsem v pohodě, naprosto. Teda.. Teď zjišťuju, že celej můj život byl lež. *Projede si rukou vlasy a pak se podívá na Zaydena.*Řekni mi popravdě.. Vyměnil si moje želvy? Protože to, že se někdo splete v pohlaví je fakt náhoda a tohle jsem já nečekala.. *Zeptá se ho s nadzvednutým obočím. Pak ho vezme za ruku a odtáhne ke stolu, kde jsou její želvy, zrovna v tom nejlepším..*Měla bych Raphaelovi změnit jméno..

*byl v tělocvičně, ale teď už míří do komnaty s vidinou hezkého večera. Ta se ale rozplyne, jakmile uvidí Chrysane, která si mluví něco pro sebe a přechází z místa na místo. Hned ho napadnou nejhorší scénáře, a tak rychle dojde k ní a starostlivě se jí zeptá, jestli je v pořádku.* Cože? Proč je tvůj celej život lež? *Zeptá se nechápavě. Po jejích dalších slovech vykulí oči. Vůbec nechápe, o co tady jde.* Co? Proč bych měnil tvoje želvy? To bych ti nikdy neudělal. Ani sobě.. minule jsi mě skoro zabila pohledem, a to jsem se jich ani nedotkl. *Má svůj život rád a je mu jasné, že pokud by to udělal, tak by Chrysane byla pořádně naštvaná.* Počkej..jak spletl pohlaví? Ono to nejsou samci? *Zeptá se zmateně. Má pocit, jakoby mu někdo vzal i ty poslední mozkový buňky, protože vůbec nechápe, o co tady jde. Nechá se odvést ke stolu s želvami, kde mu to konečně dojde. Prvně se zarazí, ale pak mu zacukají koutky úst.* Lásko..zabila bys mě, kdybych se teď začal smát? *Zeptá se jí opatrně, protože to nechce riskovat.* To bys možná měla. Třeba Raphaelinka. To zní roztomile. *Navrhne ji a snaží se skrýt pobavení v jeho hlase.* Můj plán vyšel. Budou vydávat zvuky. *Zkonstatuje nadšeně.* Ale tohle už mi nedělej. Lekl jsem se, že se ti něco stalo. Teda vím, že tohle pro tebe musí být asi šok a dost velkej..ale kdyby se stalo něco tobě nebo brambůrkovi, nevím, co bych dělal.

*Neví, jak se to mohlo stát, zdálo se jí to nepravděpodobné, myslela, že ot jsou oba dva samci, tak jí to bylo řečeno. Pohlaví želv se určuje podle velikosti ocásku a jen vzácně je to mylné.*/Hlavně, že jsem tak Zaydena o tom ujišťovala.. Bože../*Taky ho začne podezírat z toho, že je třeba nějak vyměnil, proto se ho na to zeptá, když přijde, ale ještě předtím ignoruje jeho otázku, proč by byl její život lež.,*No, je dobře, že si uvědomuješ, co by se ti mohlo stát, kdyby ses o to pokusil..*Minule ho chvilku fakt vraždila pohledem.*Ne, představ si, že nejsou.. Proto jsem se tě ptala, jestli jsi třeba je nevyměnil.. Jen vzácně se člověk splete a tady to fakt vypadalo, na dva samce, ale překvpápko, no..*Chytne ho za ruku a odvede k jejich výběhu, kde jsou Mickey a .. ta samice želvy v nejlepším.*Jo.*Odpoví jednoduše.*Připadám si jako úchyl, když na ně takhle zírám.*Zamrká a potřese hlavou. Raději odvrátí zrak.*Fakt nádhera.. Raphaelinka.... Asi mu nechám prostě Raphael. Nebo třeba Raphaela. Pořád jí budu říkat Raph a to vypadá i docela jako holčičí..*Zapřemýšlí nad tím. Je nucena protočit očima, když vidí, jak je nadšený z toho, že se ti dva páří.*Budu muset sehnat ten inkubátor na vejce a tak.. Ale bude to roztomilý, budeme mí několik malých želviček.*Řekne nadšeně, jako kdyby mluvila o vlastních dětech.*Šok? Já tu měla skoro infarkt.. Šok je slabý slovo.

*když vidí Chrysane, která nevypadá v pořádku, hned dojde za ni a zeptá se, co se děje. Nechápe, o čem to mluví ani proč by ji měl brát nebo vyměňovat želvy. Nic takového by jí neudělal. Ví, kolik pro ní znamenají a taky ví, jak by byla naštvaná.* Vím, co pro tebe znamenají. Neudělal bych ti to, miluju tě. Vážně. *Řekne vážným hlasem. Opravdu by to nedokázal udělat. Všimne si, jak ignrouje jeho otázku, což ho ještě víc znepokojí.* Tak stane se. Hlavně se moc nerozčiluj nebo nestresuj. Musíš být v klidu. *Tohle nečekal ani náhodou. Kdyby mu tohle někdo řekl před pěti minutami, tak by se mu vysmál do tváře. Nechápe, jak si toho nikdo nemohl všimnout. Navíc když se o ně Chrysane stará opravdu hodně. Nechá se odvést ke stolu s želvami a zarazí se nad tím, co vidí. Opatrně se jí zeptá, jestli by ho zabila, kdyby se začal smát a po její jednoslovné odpovědi kývne hlavou.* Dobře.*pochopil, že teď asi opravdu není moc dobrá chvíle na smích. Ale vtipné mu to příjde.* Nemusíš si připadat jako úchyl. Víš kolikrát takhle oni zírali na nás? Uklidni se Chrys. *Řekne jemně a také odvrátí pohled.* Raph zní hezky. *Uzná a nadšeně řekne, že jeho plán vlastně vyšel i když trochu jinak...* Jo, bude to roztomilý. Cheynne z toho bude vedle. *Je mu jasný, jak bude reagovat jeho sestra.* Chrysane nemůžeš mít infarkt. I ten šok je moc. Musíš být v klidu. Jo jasně, tohle jsi nemohla ovlivnit..ale teď se uklidni, jo? Už žádný šoky ani infarkty.*řekne vážně. Tohle není dobré pro jejich dítě ani pro ní. Odvede ji k posteli, kde se posadí a přitáhne si ji na klín. Přeci jen by měli želvám dát trochu toho soukromí. Jednu ruku jí omotá kolem pasu.* A teď už se zase usmívej, prosím. Chybí mi to. *Pohladí ji po tváři a sám se pousměje.*

*Přikývne. Věří mu a asi je fakt neprohodil a jen se všichni spletli v pohlaví, což je dost divný, zvlášť, když se ona o ně tolik stará. Ale když se nad tím zase zamyslí, zase si tolik jejich ocásky neprohlížela a dá se to přehlédnout.*Neboj, jenom.. Vidět je takhle byl šok.*Řekne a pak se na ně už společně dívají. Řekne mu, že když se zasměje, asi ho zabije, teda, spíše by ho praštila, ale nechá to tak.*Bože to je pravda! To, že na nás zírají mě ani nenapadlo.*Vytřeští ještě více oči.*Por mě jsou ty želvy skoro jako děti, přátelé a představ si, že by na tebe tvůj nejlepší kamarád zíral, jak si to se mnou rozdáváš.*Podívá se na Zaydena. A ona je taky už považuje za rodinu, což je ještě více úchylnější.*Jo, Raph půjde.. Ten Raph, ta Raph.. To je dobrý.*Uzná a přikývne.*Klidně těch mláďat může být až osm, nejčastěji u tohohle druhu je dvě až osm. Myslíš, že by se Cheynne třeba ujala aspoň dvou? Aby nebyli sami. Musím se jí zeptat. A dvě bych asi nechala taky Cameronovi. Ten chtěl klokana, ale to nepůjde a z želv byl taky nadšený. A zbytek želv dáme od hezkého domova, určitě se najde místo. Možná i moje sestra by si dvě vzala.. Podle toho, kolik jich bude. *Na tohle přemýšlení ale bude mít asi dost času. Když se jen vezme, že než želva naklade vejce a ony se vyhlídnou trvá to okolo sta dní.*Jako bych to mohla ovlivnit..*To, že je v šoku se ovlivnit nedá, prostě se něco stane a tohle je přirozená reakce a vzhledem k tomu, co se stalo tady, si myslí, že i adekvátní. Sedne si na Zaydenův klín a když ji požádá, aby se usmála, udělá to tak.*Jsme v pohodě, jen mě to fakt překvapilo.*Nakloní se k němu a na chvilku spojí jejich rty.*