Komnaty zahraničních hostů

*když dokončil nějakou práci, kterou musel udělat, zamířil do kuchyně pro zmrzlinu a okurky. Poté se vydal ke komnatě Chrysane a zaklepal na dveře. Chtěl ji udělat aspoň trochu radost. Když mu otevře a uslyší její nadšený tón, musí se usmát.* Ahoj. *Oplatí ji polibek, přičemž mu malém spadne tác se zmrzlinou a okurky, ale naštěstí to nějak vybalancuje. Poté vejde do její komnaty a všimne si, že jí zpod tílka vykukuje břicho.* Zachvilku si budeš muset pořídit větší trička. *Řekne pobaveně a ještě chvilku se dívá na to místo, které už nezakrývá její tílko. poté zvedne pohled zpět k ní a zazubí se na ni.* Samozřejmě, že jsem nejlepší. *Řekne přehnaně sebevědomým hlasem. Poté položí tác s zmrzlinou na postel a posadí se vedle. Malém si nevšimne jedné želvy a zasedne ji, ale naštěstí mine.* Chrysane, jsou to želvy.. ty ti neodpoví. Vždyť ti ani nerozumí. *Poinformuje ji s pobaveným úsměvem na rtech.*

*Leží na posteli a baví se s Raphaelem a Mickeym. Občas si je vezme takhle na postel a povídá si s nimi. Dělala to hlavně jako malá, když neměla kamarády, oni byli jediní, kromě rodičů a Freyi, se kterými mohla mluvit. A mluvila s nimi o všem. Bylo jí jedno, že jí pravděpodobně nerozumějí a rozhodně jí neodpoví. Stačilo jí, že je u někdo, kdo ji vždycky vyslechne a nepošle do háje. Teď je to kromě rodičů a její sestry i Zayden. Takže s nimi mluv méně, ale pořád docela často a hezky se o ně stará. Má je neuvěřitelně rád a zařizuje jim pohodlí. V její komnatě je velký želví stůl, do kterého by se dospělých těchto želv vešlo pohodlně a měli dost místa snad deset a oni to mají jen dva pro sebe. Když někdo zaklepe, otevře a s nadšením políbí Zaydena. Pustí ho dovnitř a zavře za ním dveře.*Jo, už si nějáké budu muset pořídit a to jsem teprv ve druhém měsíci.*Uchechtne se. Když uvidí, co jí přinesl řekne, že je nejlepší.*Někdo by ti měl trochu srazit ego drahý.*Řekne pobaveně. Když vidí, jak si skoro sedl na Mickeho, vykřikne.*Vždyť jsi ho málem zasedl!*Starostlivě ho vezme k sobě a prohlédne si ho. */Naštěstí se mu nic nestalo../Já vím.. Ale však víš, co pro mě znamenají. Do nedávna byli kromě mých rodičů a Freyi jedinými komu jsem se mohla se vším svěřit, aniž by mě poslal do háje. V dětství to byli moji jediní přátelé.*Pokrčí rameny. Opatrně je vezme a dá na jejich stůl. Přitom vezme jednu okurku a dá ji jim. Mickeyho moc nezajímá, ale Raphael se do ní hned pustí.*Raphael byl vždycky hladovec, sní za dvě želvy.*Uchecthne se a pak přejde k Zaydenovi a posadí se vedle něj.*Jak ses měl? Měl jsi moc práce?

*když zamíří za Chrysane, tak se po cestě staví pro zmrzlinu a okurky do kuchyně. Přeci musí svou snoubenku nějak potěšit. Když slyší její nadšený tón, usměje se na tím a oplatí ji polibek, přičemž mu malém spadne tác, ale naštěstí se tak nestane. Vejde do její komnaty a všimne si, že triko, které má na sobě už jí je krátké a řekne, že si brzy bude muset začít kupovat větší.* Brambůrek nám nějak rychle roste. *Prohodí pobaveně a zvedne pohled od jejího břicha.* Pff moje ego je v normální míře. *Brání se naoko dotčeným tónem. Poté položí tác na postel a sedne si vedle něj. Malém přitom zasedne jednu její želvu.. neví kterou, přijdou mu obě stejné.. ale naštěstí si toho všimne a nic se nestane.* Promiň, nevšiml jsem si ho. Jsou moc malinký, tichý a pomalý. Možná bys jim měla připevnit na krunýř nějaký alarm, který se rozezní pokaždé, když se k nim někdo přiblíží blíže než na jeden metr. *Popíchne ji a pobaveně na ní mrkne. Potlačí protočení očima, když vidí, jak Chrys želvu kontroluje.* To je mi vážně líto.. *řekne upřímně. Rád by to nějak změnil, kdyby mohl, ale minulost změnit nejde. Co se stalo, stalo se.* Tím naznačuješ, že bych se měl začít bát, protože se z něj stane masožravá želva a stanu se jeho večeří? *Povytahne jedno obočí. Má svůj život celkem rád, takže se musí ujistit, že ho nikdo ani nic nesežere.* Dobře a práci už jsem měl z většiny hotovou, takže dneska toho nebylo moc. *Odpoví ji na otázku a pokrčí rameny.* Co ty? Kdy máš prohlídku u doktora? *Zeptá se a pohledem sjede k jejímu břichu, kde se skrývá jejich malý brambůrek.*

*Uchechtne se.*Jsem už taky ve druhém měsíci. Mezi druhým a třetím docela roste. Hlavně prostor pro něj. *Něco si o tom načetla. Chce vědě minimálně to nejdůležitější. Uklidňuje ji to. Pocit že ji jen tak něco nepřekvapí. Prohodí, že by mu měl někdo srazit ego, má ho očividně dost vysoké a zasměje se nad tím.*Jistě drahý. *Naoko souhlasí, ale už jen z tónu jejího hlasu de poznat, že si myslí pravý opak. Když málem zasedne její želvu vykřikne a rychle Mickeyho zkontroluje. Přitom dá i Raphaela, který je tak leží trochu stranou, aby se ještě něco nestalo jemu. Naštěstí je i Mickey v pořádku.*Asi nebudu mít jinou možnost. Ještě jednou se pokusíš spáchat atentát na Mickeyho nebo Raphaela, budeš litovat.*Pohrozí mu. Napůl to myslí z legrace, ale napůl zase úplně vážně. Obě dvě želvy dá do jejich výběhu a řekne mu to, co už několikrát, že tihle dva byli její jediní kamarádi. Je normální, že potom všem, co se stalo.. Je na ně tak upnutá, ne?*To je v pořádku.. Minulost nezměníme. Navíc, je to za mnou, teď jsem šťastná. Mám úžasného snoubence a miminko na cestě. Nemohla bych si přát víc.*Usměje se na něj a vezme okurku, kterou dá želvám. Mickey zaleze a nezajímá se o ni, chce spát. Raphael ale vždycky jedl dost, takže ten se do ní pustí. Ta okurka je dost velká, je jí jasné, že by jim vydržela oběma týden, takže se nestrachuje, že by pro její druhou želvu nezbylo. Stejně tu okurku dá zítra pryč, dává jim jen čerstvé jídlo, denně. Uchechtne se.*Jestli se ještě pokusíš zasednout Mickeyho, možná se Raphael masožravou želvou stane a bude chtít pomstít svého bratra.*Řekne pobaveně. Sedne si vedle něj a zeptá se, jak se má. Poslouchá jeho odpověď a mezitím si vezme okurku, kterou ukousne a načne zmrzlinu, čokoládovou, na kterou má chuť nejvíce.*To je dobře, že jsi toho neměl moc.*Usměje se na něj.*Teď jsem v desátým týdnu. Chodí se v třináctým, takže za tři týdny, na konci července prostě.*Vezme lžičku a nabere zmrzlinu, dá ji před obličej Zaydena a počká, ne ji sní, pak si nabere další a tu si dá zase ona.*Hm.. miluju tě.*Těžko říct, jestli jsou ta slova mířena na zmrzlinu a nebo na Zaydena. *

*řekne, že jejich dítě nějak rychle roste a usměje se po jejích slovech.* Hrozně rychle to utíká. Ani se nenadějeme a z brambůrku bude brambora. *Poté řekne, že jeho ego je v normální míře a následně protočí očima. Je mu jasné, že si Chrys stále stojí za svým. Potom malém zasedne jednu její želvu a řekne, že by jim měla dát nějaký alarm, aby se jim nic nestalo.* Nebyla to moje vina ale jejich! Kdyby o sobě taky daly znát, všiml bych si jich.*řekne dotčeným tónem, ale v očích mu pobaveně zajiskří. Je si celkem jistý, že by ho Chrysane klidně zabila, kdyby něco jejím želvám udělal. Poté dá Chrysane želvy do jejich výběhu. Mrzí ho, co si v dětství zažila. On tohle nikdy nezažil, takže si nedokáže představit, jak se asi cítila.* Te quiero. *Usměje se na ní. Poté se jí zeptá, jestli se má bát o svůj vlastní život, protože z Raphaela by se mohla stát masožravá želva.* No tak vždyť to bylo jen jednou! A všiml jsem si ho včas. *Zaúpí.* To mi to teď budeš připomínat do konce života, stejně jako pozorování lidí, kteří plavou ve vodopádu? *Povytahne jedno obočí a uchechtne se. Poté jí odpoví na otázku a zeptá se jí, kdy bude mít další prohlídku u doktora.* Aha.*hlesne a kývne hlavou. Poté sní zmrzlinu, kterou mu dá před obličej a usměje se.* A teď myslíš tu zmrzlinu? *Zeptá se pobaveně, protože vidí, jak ji do sebe Chrysane láduje a není si úplně jistý, co teď myslí.*

*Usměje se a přikývne. Podle ní to taky dost utíká. I když hodně tomu pomohl fakt, že měsíc byla na osetrovně s nevěděla to. A ani Zayden, ten se to dozvěděl ještě později. Protože vymyslela jak mu to říct. * Za chvilku ti už bude jist zmrzlinu s námi. *Stejně si myslí svoje a na to jak její snoubenec protočil očima nijak nereaguje. Když málem zasedne její želvu uzná, že by asi alarm nebyl k zahození. *Sám mi pořád opakuješ, tě neumí mluvit a teď po nich chceš, aby na tebe zařvali, abys je nezasedl nebo co? *Zeptá se pobaveně. * Jinak, naše dítě taky nebude umět mluvit ani nic takovýho, takže by jsi měl dávat pozor, abys nezasedl ještě to.*Popichne ho. Zase mu řekne, proč se k Raphaelovi a Mickeymu chová tak jak se chová. Byli to její jediní kamarádi. Ale nechce se o tom bavit, takže mu řekne ať to nechá být. Želvy dá do výběhu a sedne si k němu.* Yo te quiero más. *Řekne, kdy se z Raphaela stane masožravá želva a uchechtne se.* Budu ti to připomínat už navždycky lásko. Oboje. *Potvrdí mu. Řekne, kdy má termín prohlídky a dá mu před obličej zmrzlinu
Když ji sní taky si vezme. *Hmm.. *Zamručí a dela6, že přemýšlí.*Řekněme že je to mířeno jak na zmrzlinu tak i na tebe, dobře?

*přijde mu, že to hrozně rychle utíká. Pravděpodobně i proto, že to ví teprve jen chvíli.* V tom případě budeme muset zařídit místnost, která bude plná zmrzliny, aby vystačila pro vás oba.*uchechtne se. Pak jen rezignovaně protočí očima, protože podle něj rozhodně srazit ego nepotřebuje, ale oba si budou i nadále myslet své. Poté málem zasedne jednu její želvu a řekne, že by jim měla zařídit nějaký alarm. Po jejích slovech se na chvilku zarazí, protože má pravdu, ale to on přeci nemůže uznat. Rychle začne vymýšlet nějaký argument. Nenechá ji vyhrát.* Stačilo by vydat zvuk. A vydávání zvuků není mluvení. *Zazubí se na ní, protože mu to přijde jako naprosto skvělý argument.* Nezasedl bych naše dítě. Co si o mě myslíš? *Zeptá se naoko dotčeně a zamračí se. Koutku úst mu ale pobaveně zacukají. Řekne, že je mu líto, co si zažila v dětství, jako už několikrát. Nedokáže si představit, jak se musela cítit.* Na to už moje španělština nestačí, ale já tě miluju víc a nedohaduj se se mnou. *Zazubí se na ní. Umí sotva pár slovíček, takže je to pro něj jednodušší v angličtině. Poté zaúpí, protože je mu jasné, že už se toho nezbaví, což mu potrvdí i její následující slova.* V tom případě budeš už navždycky Brepta. *Opáčí a zamrká jako ten největší andílek. Poté sní zmrzlinu, kterou mu dá před obličej a zeptá se, na co byla mířena její slova. Když začne přemýšlet, povytahne jedno obočí a nakonec se uchechtne.* Dobře. Asi začnu na tu zmrzlinu brzo žárlit. *Řekne pobaveně a natáhne se pro druhou misku zmrzliny a hned si nabere jednu lžičku.*

*Řekne,že za chvilku bude jejich dítě tady s nimi a budou společně jíst zmrzlinu.*To budeme muset v Austrálii zařídit. Hned po tom, co tam přijedeme.*Přitaká pobaveně. Chvilku se dohadují o tom, jestli potřebuje srazit ego nebo ne. Stejně si myslí to svoje. Vyděšeně zkontroluje, zda je její želva v pořádku a připomene mu, že to on jí pořád říká, že želvy nemluví a teď by to po nich snad vyžadoval. *Želvy nevydávají zvuky. Maximálně při páření.*Zazubí se na něj.*A Mickey a Raphael jsou oba dva kluci, takže od nich nic nečekej.*Pokrčí nad tím rameny. Prohodí, že si bude muset dávat pozor, nebo zasedne i jejich dítě které taky nebude prvně vydávat moc zvuky. Maximálně bude brečet, když se mu nebude něco líbit, ale většinu času bude spát, takže bude zticha.*Jen aby, miminko je taky malé a když bude spokojené, bude ticho, spinkat, tak pak budeš muset dávat bacha. *Zazubí se na něj.*Když nevidíš želvu, dítě, které bude jen o trochu větší, když se narodí bys mohl taky přehlédnout.*Pokrčí rameny. Vidí, jak se zatvářil naoko dotčeně, takže k němu přejde a skloní se, aby mohla spojit jejich rty v polibku a tím si ho udobřila. Taky mu španělsky odpoví, že ho miluje a dodá, že ona víc.*Yo te quiero más znamená já tě milují více. Takže jsem to řekla dříve a ten, kdo se tu dohaduje jsi ty.*Usměje se na něj. Oboje dvoje, jak zasednutí želvy tak pozorování lidí koupajících se ve vodopádu mu bude předhazovat už pořád a on by se s tím měl smířit. I ona si docela zvykla na přezdívky které jí dal.*Já počítám s tím, že mě budeš oslovovat Brepto a nebo Trpaslíku a nebo trpasličí brepto. Je mi jasný, že se toho nezbavím.*Uchechtne se. Dá mu zmrzlinu a další lžičku sní ona a k tomu si ukousne i kousek okurky.*Miluji jak tebe, tak i zmrzlinu.. Ale mezi náma, ty vedeš.*Mrkne na něj.*Ale tý zmrzlině to neříkej, nechceme ranit její city.

*zmíní, že v Austrálii budou muset zařídit místnost jen pro zmrzlinu a uchechtne se jejím slovům.* A až otěhotníš podruhé, tak budeme muset přidělat ještě jednu místnost nebo tamtu zvětšit. *Doplní pobaveně. Poté už se začnou bavit o želvách.* Tak jich to nauč i mimo páření! Nemůže to být tak těžký. *Opáčí naoko zoufale, ale koutky mu pobaveně zacukají.* Nějak to určitě zvládnou. Nebo v tom hroším případě, když to nezvládnou sami, jich to budeš muset naučit. *Zazubí se na ní. Poté se zatváří ale ublíženě. Přeci by nezasedl jejich dítě.* No tak, Chrys. Nic bych našemu dítěti nedokázal udělat. Už teď ho miluju, tak jak bych mu asi dokázal ublížit? Ještě k tomu ho zasednout.. *nikdy by mu nic neudělal. Želva přeci není to samé jako jejich dítě. Poté ji polibek oplatí a pohladí ji po tváři. Následně použije svoje minimální znalosti španělštiny a řekne, že jí miluje. To, že jeho znalosti jsou opravdu jen minimální se následně i potvrdí, protože už neví, jak ji odpovědět španělsky.* vím, co to znamená, ale odpovědět španělsky je mimo moje síly.*uchechtne se.* Já se nedohaduju! Jen říkám pravdu, protože já tě miluji víc. *Zazubí se na ní. Poté se jí zeptá, jestli mu to teď bude předhazovat celý život, i když odpověď už zná.* Přesně tak, toho už se nezbavíš, Brepto. *Zamrká na ní jako největší andílek. Poté se ji zeptá, na koho jsou mířená její slova a uchechtne se odpovědi.* Dobře, toho si opravdu vážím. *Řekne přehnaně vděčným hlasem.* Neboj, neřeknu ji to. Nerad lámu něčí srdce a tý zmrzliny by mi bylo opravdu líto. *Zazubí se na ní. Následně nabere na lžičku trošku zmrzliny a otře ji tu zmrzlinu o špičku nosu se šibalskými jiskřičkami v očích.*

*Uchechtne se.*Spíše bych to viděla na další místnost, to bude větší jistota.*Pak se baví o želvách a ona řekne, že vydávají zvuky jen když se páří.*Nejsou to papoušci, jsou to želvy, nemůžu je naučit dělat zvuky.*Jde poznat v jejím hlase značné pobavení.*Jasně, budu dva želví samce učit, jak se pářit..*Poklepe si prstem na čelo.*Já vím, že ho miluješ. Myslela jsem to z legrace.*Políbí ho, aby si ho aspoň trochu udobřila. Taky mu řekne, že ho miluje a dodá, že více. Takže pak nazve toho, kdo se dohaduje Zaydena.*Já to řekla první, takže se dohaduješ ty. Navíc já tě miluju víc.*Zazubí se na něj. Potvrdí mu, že mu tohle bude předhazovat už po celý zbytek jejich života. To, že on jí zase bude říkat Brepto a nebo Trpaslíku a podobně je jí nad Slunce jasné Ani se nepokoušela doufat, že by to mohlo být nějak jinak. Dá si zmrzlinu a k tomu okurku. Chvilku naoko váhá, na koho byla mířena její slova a nakonec řekne, že jak na tu zmrzlinu, tak na Zaydena, ale uklidní ho, protože jeho miluje mnohem více.*Právě mě taky, chudáček.*Polituje naoko strašně smutným hlasem. Když jí pak dá zmrzlinu na nos, zhrozí se.*Takový plýtvání zmrzliny! No, že se nestydíš.*Řekne strašně pohoršeným tónem, ale cukají jí koutky, musí se hodně snažit, aby se nezasmála.*Mezitím nenápadně nabere taky zmrzlinu na prst a pak mu nakreslí rychle knír.*

Dobře, jak jen si přeješ. Klidně ti zařídím i druhý palác plný zmrzliny a okurek. *Zazubí se na ní a poté se změní téma na želvy. Podle něj určitě nějak jde je naučit vydávat zvuky.* Ale vždyť ty mluvíš pořád! Určitě je dokážeš nějak naučit vydávat zvuky. *Stále si stojí za svým.* A proč ne? Určitě to musí být zábava. *Zazubí se na ní. Poté se začne bránit, protože by nikdy jejich dítěti neublížil. Ví, že to Chrys myslí jen z legrace, ale i tak se bránit musí. Oplatí ji polibek, přičemž ji pohladí po tváři. Poté ji řekne, že to on ji miluje více, ale bohužel jen v angličtině, protože španělsky by to nezvládl.* To není pravda. Nikdo nemůže milovat více, než já. Ani ty ne. Tak se se mnou nedohaduj. *Hned, jak to dořekne ji políbí, aby ji umlčel. Následně řekne, že doufat, že by ji přestal říkat Brepto je opravdu zbytečné. Poté, když ho ujistí, že ho miluje více než zmrzlinu, řekne, že nechce lámat srdce té zmrzlině, takže ji nic neřekne. Následně ji dá trochu zmrzliny na nos a šibalsky mu zajiskří v očích.* Odpustíš mi to? *Udělá na ní psí oči a několikrát zamrká. Když mu udělá ze zmrzliny knír, zasměje se.* Právě sis vyhlásila válku, Brepto. *Poinformuje ji a na prst si nabere zmrzlinu a následně jí ji rozetře po tváři.*

Hmm.. to by bylo možná nejlepší.*Zasměje se. Brání se, že želvy prostě nedokáže naučit vydávat zvuky.*Jenže želvy nejsou jako já.*Protočí nad tím očima.*A ne, nedokážu, věř mi. Jako malá jsem je zkoušela několik týdnů rozmluvit, ale nic.*Ano, skutečně došlo i na tohle. Byla dost osamělá, takže ani neměla co lepšího na práci. Poklepe si prstem na čelo. Rozhodně nebude učit Mickeyho a Raphaela, aby si to rozdávali.*Nic nebude.Zkus si je to naučit sám, když po tom tolik prahneš, ale mě z toho vynech./Chudák Raphael a Mickey.. Co jsem jim to udělala?/*Najednou si přeje svá předchozí lova neskutečně moc odvolat, ale nejspíše je pozdě. Dělá si z něj jen legraci, nemyslí si, že by Zayden skutečně zasedl jejich dítě, ale baví ji ho škádlit. Pak ho na usmířenou políbí a navzájem si řeknou, že se milují. O tom, kdo koho z nich miluje více následně vedou debatu. Jsou oba dva dost tvrdohlaví, takže je jasné, že to je docela dlouhá debata. Než stihne něco namítnou, políbí jí. Polibek mu oplatí, ale jen tak se nevzdává.*Občas mě štveš. No. stejně si budu myslet to svoje jak ty.*Řekne po tom polibku a uchechtne se. Řekne mu, že ho miluje více, jak tu zmrzlinu, čehož by si měl určitě vážit. Když jí dá zmrzlinu na nos, považuje to za strašné plýtvání.*To se ještě uvidí..*Řekne vážným hlasem a i s vážnou tváří, ale pár vteřin na tu mu nakreslí zmrzlinou knír a její rty se roztáhnou do velkého úsměvu. V očích jí jdou taktéž teď vidět jiskřičky.*Vyhraju ji.*Taky nečeká a nabere na prst další zmrzlinu a dá mu to na obličej, tentokrát na čelo.*

Tak to je škoda..asi je v tom případě skutečně brzy zasednu. *Zazubí se na ní, ale nemyslí to vážně. Jen ji chce popíchnout, což jde ostatně poznat z tónu jeho hlasu. Poté ji začne navrhovat, aby naučila Raphaela a Mickeyho, jak si to správně rozdat.* Ne ne, ty to určitě svedeš líp. A já se budu jen koukat a podporovat tě. *Řekne podle něj mnohem lepší řešení. Poté se brání, protože by jejich dítěti nikdy nic neudělal a oplatí ji polibek. Následně se začnou dohadovat, kdo koho více miluje a nakonec ji utiší polibkem. Mohli by se takhle hádat i hodiny v kuse...to je mu jasné.* Tvrdohlavče. *Uchechtne se. Je jí opravdu vděčný, že ho miluje více než zmrzlinu. Znamená to pro něj opravdu hodně. Poté ji dá zmrzlinu na nos a udělá na ní psí oči, protože doufá, že mu to odpustí.* Odpustíš mi to. *Řekne sebevědomým hlasem a zazubí se na ní. Když mu udělá zmrzlinový knír, zasměje se a řekne, že vyhlásila právě válku.* To si jen myslíš. *Uchechtne se, protože se nehodlá nechat porazit. Poté se k ní přesune blíže a začne ji rozmazávat zmrzlinu po celém obličeji a celou dobu se přitom pobaveně směje.*

*Hodně se zamračí.*Nezasedneš. Jen to zkusíš a budes moc litovat. *V jejím hlase je znát pobavení, ale taky vážnost. Kdyby něco udělal schválně Mickeymu a Raphaelovi, není do jistá, jestli by mu to dokázala odpustit. Vidí že to myslí jen z legrace, je to na něm koneckonců i vidět. Poznala to z oho jeho úsměvu a jiskřiček v očích. Odmítne dvě své želvy učit jak si to rozdat.*Nic je učit nebudu. *Buď si je to zkusí naučit sám, což upřímně doufá, že raději nebude zkoušet, nebo nebude nic. Políbí ho, aby se na ni nezlobil, jak si z něj utahovala kvůli dítěti. V dohadování pokračuje i po tom polibku, který mu samozřejmě oplatí.*Ty jsi stejně tvrdohlavej jako já. *Řekne, že ho miluje více, jak tu zmrzlinu a když jí ji dá na nos, hraje na to, že si není jistá, jestli mu to dokáže odpustit, i když odpověď zná. Tohle mu odpustí určitě. Neví, co by musel Zayden udělat, aby mu odpustit nedokázala. Když řekne, že tím, jak mu taky Rozmazala po tváři zmrzlinu vyhlásila válku, sebevědomě odvětví, že ji vyhraje. Když vezme zmrzlinu a rozmaze jí ji po celém obličeji, chvilku jen mlčí, než se Zasměje.*S takovouhle nám za sedm měsíců to dítě rovnou seberou.. *Uchechtne se.*Hmm.. Asi na to kašlu, nestojí mi to za to rozmazat ti všechnu svou zmrzlinu po obličeji.*Vidi, že jemu už žádná nebyla a tu svou rychle doji, pak se zvedne a zamíří do koupelny. Musí se trochu umýt.*

*zasměje se, když vidí, jak se zamračila. Myslí to celé jen z legrace. * Přece bys nezabila svého úžasného milovaného snoubence. *Udělá prosebný pohled a zamrká na ní jako největší neviňátko. Poté se jí snaží přesvědčit, aby naučila její želvy, jak si to rozdat.* Škoda. Byla by to skvělá podívaná. A aspoň by ses připravila na to, jak to jednou budeš učit naše děti. *Zazubí se na ní. Oplatí ji polibek na usmířenou, i když se na ní nezlobí. Nedokáže to. Poté se začnou dohadovat, kdo koho miluje více a on ji umlčí polibkem a řekne, že je tvrdohlavá.* Ty jsi na tom ale mnohem hůře, Brepto. *Uchechtne se. Chrysane je o dost tvrdohlavější, než on. Poté na ní udělá psí oči, aby mu odpustila jeho plýtvání zmrzlinou a následně sebevědomě řekne, že mu to odpustí. Přeci jen už jí zná. Poté vyhlásí válku a začnou si navzájem rozmazávat zmrzlinu po tváři.* Nikdo se o tom nemusí dozvědět. A nikomu bych nedovolil, aby nám vzali naše dítě. *Odvětí. Poté mu dojde zmrzlina a celkem ho překvapí, že to Chrysane vzdá. Čekal, že se jen tak nevzdá a bude to dlouhý boj.* Takže jsem vítěz. *Nadšeně a vítězně se na ní zazubí. Když poté Chrysane odejde, natáhne se pro papírové kapesníčky, kterými si utře obličej. Schytal toho o dost míň než Chrysane, takže to stačí jen takhle.*

*Hraně se zamyslí.*Asi bych to nedokázala. do by mi pak nosil zmrzliny a okurky? A z koho bych si v noci dělala polštář? *Odmítne učení želv, jak si to rozdat, to prostě neudělá.*Nebudu to učit naše děti.. Maximálně jim vysvětlím, jak to funguj. A ty budeš mít na starosti kluky a já holky, aby to bylo férový.*Vysvětlovat vše chlapcům by vážně nerada.. Políbí ho na usmířenou a pak odvětví, že on je tvrdohlavý taky a podle ní i více, jak ona.*Kompromis, oba dva jsme neuvěřitelně tvrdohlaví.*Nechce se s ním už moc dohadovat. Když udělá psí oči, odpustí mu to plýtvání zmrzlinou. Neví, co by mu po tomhle odpustit nedokázala. Přijde jí tak moc roztomilý a nemůže mu odolat. Po vyhlášení války se mu zmrzlinu snaží co nejvíc rozmazat po obličeji, ale po chvilce to vzdá, nechce přijít o všechnu zmrzlinu.*Chudák.. Bude mít rodiče, co se sami ještě chovají jako děti.*Uchechtne se a spokojeně dojí svou porci zmrzliny.*Nevím, komu tady zbyla zmrzlina a kdo ji celou vyčerpal.*Pokrčí s úsměvem rameny. Pak se vydá do koupelny, kde si umyje obličej a vrátí se zpět za ním. Lehne si do postele a poplácá na místo vedle sebe.*Už jsem docela unavená, potřebuju svůj polštářek. *Zazubí se na něj.*

*hodí po ní prosebným pohledem, protože by ho určitě nezabila.* Tss to jsem ti jen pro tohle? *Zeptá se jí hraným ublíženým hlasem a pobaveně mu zacukají koutky. Snaží se ji přemluvit, aby naučila své želvy, jak si to rozdat, ale bohužel marně.* Dobře. *Souhlasí pobaveně. To bude asi nejlepší řešení.. přeci jen moc nestojí o to, vést tuhle konverzaci s holkami. Poté ji oplatí polibek na usmířenou, i když na ní naštvaný není. Nakonec oba řeknou, že jsou tvrdohlaví, i když on si stojí za tím názorem, že ona je na tom hůř.* Dobře, ale i tak si stojím za svým. *Zazubí se na ní. Udělá na ní psí oči, aby mu odpustila jeho plýtvání zmrzlinou. Když vidí, že to fungovalo, rozhodne se to používat častěji. Poté vyhlásí válku a začnou si navzájem rozmazávat zmrzlinu po tváři. Nakonec to Chrysane vzdá, takže se na ní vítězně zazubí.* Nechováme se jako děti. Jen si užíváme legraci. *Řekne poučným tónem a pobaveně mu zajiskří v očích.* Ale ty jsi více špinavá, takže jsi prohrála. Válčilo se o tohle. *Usměje se na ní jako andílek, protože tuhle válku vyhrál prostě on a Chrysane se z toho nijak nevymluví. Poté si utře obličej papírovými kapesníčkami a počká na ní, než si obličej umyje.* Vždycky k službám. *Také se na ní zazubí. Poté si lehne vedle ní a přikryje je dekou. Následně si ji přitáhne do náruče, aby splnil svou práci polštáře a obejme ji rukama kolem pasu.* Dobrou noc, miluju tě. *Políbí ji do vlasů a zachvili usne.**

*Usměje se na něj.*No.. kromě kromě nošení zmrzliny a okurek jsi můj polštář a pak taky bude potřeba někoho, kdo mi bude nazouvat ponožky a boty, až se přes ten pupek neohnu na nohy, abych to mohla udělat já. *Usměje se na něj jako naprostý andílek. Prostě učit Mickeyho a Raphaela rozdat si to nebude a je ráda, že to Zayden konečně pochopí. Řekne mu, že to, co jak funguje bude vysvětlovat jen holkám ohledně kluků to bude na něm.*Za svým si stojím i já.*Pokrčí rameny. Poté co jí ukáže psí oči mu odpustí to jeho plýtvání zmrzlinou. Nedokáže mu odolat. Je jí jasné, že toho bude odteď Zayden využívat, ale zase mu neprojde u ní všechno. Nakonec jejich menší válku o to, kdo koho více umaže zmrzlinou, vzdá.*Chováme se jako děti. Koukni na nás.*Uchechtne se a poukáže na svůj obličej.*Jo, ale za to jsem měla zmrzlinu a to mi to za to stálo.*Pokrčí rameny. Vydá se do koupelny, kde si umyje obličej a pak se vrátí do pokoje. Lehne si na postel a poplácá na místo vedle sebe. Chce, aby si lehl vedle ní a dělal jí polštářek. Poupraví trochu deku a více se k němu přitiskne. *Miluju tě, dobrou.*Zamumlá ospale. Hned na to zavře oči a po chvilce usne.*

*Dnes Crystal měla dlouhou směnu, až ji z toho jemně bolely záda, i nohy. Dnes ji potřebovalo kupodivu dost lidí a ona lítala sem a tam, stále dokola. Tudíž to bylo náročné, ale i přesto se rozhodla udělat práci navíc a to to, že udělá Hansovi radost. Od jejich poslední schůzky měla na tváři stále úsměv, přestože nevěděla, zdali ji bere jako svou přítelkyni, nebo ne. Udělala mu totiž svačinu, upekla nějaký sladký moučník a k tomu mu z čerstvých pomerančů vymačkala džus. Když bylo vše hotové, ozdobila to a do skleněné mísy mu tam ještě nakrájela ovoce. Doufala, že nemá na nic alergii. Následně vezme celý tác a rozejde se ke komnatám zahraničních hostů, kde by měl být Hans. Opatrně zaklepe na jeho dveře, otevře si loktem a vleze dovnitř.* Ahoj, překvapení. *Zazubí se a trochu pozvedne tác, načež mu ho položí do postele.*

*Hans bol dnes cely deň v strese. Mal veľa papierov, ktoré mal vybaviť ešte u nich. No on to odkladal.. Naviac ho naštval aj otec. Celý deň k ničomu. Sedel za stolom a počul zaklopanie otočil sa na dvere a všimol si ako niekto vchádza. Bola to Crystal. Jeho zamračenie vystriedal úsmev a rozbehol sa k nej.* Crystal. Strasne rád ťa vidím. *Objal ju a usmial sa. Ako strašne mu chýbala *

*Nejspíše byl náročný den pro oba, avšak oni to zatím nevěděli. Jelikož Crystal chtěla udělat Hansovi jen tak radost, upekla mu a připravila menší mňamku.* /Snad z toho bude mít alespoň trochu radost./ *Pomyslí si, než opravdu zaklepe a vejde dovnitř jeho komnaty. Jakmile ho uvidí, musí se zaculit. Byla moc ráda, že ho znovu vidí.* Také tě moc ráda vidím, Hansi. *Vydechne a objetí mu s radostí oplatí, trošku se v jeho náručí i schová.* Jaký jsi měl dnes den? *Zeptá se ho, když uvidí na stolech několik papírů. Děsí ji to, že zanedlouho bude Selekce u konce a zahraniční hosté tu už nejspíše nebudou. Protože přeci šel téměř každý Selekci pozorovat. Nechtěla, aby Hans odešel.*

*Usmial sa na Crystal. Bolo skvele mat ju znova pri sebe.* No dnes som mal fakt zlý deň. *Povedal a odlepil sa od nej. Prišiel ku stolu a zhrnul papiere na stranu.* Čo si mi to doniesla? *Spýtal sa zvedavo s iskrami v očiach. Pozrel sa na ňu. Mal pre ňu jeden návrh. Možno bolo moc skoro naň ale nechcel čakať. Selekcia sa o chvíľu končila a on musel odísť.*

*Když ji věnoval své úsměvy, nemohlo být nic lepšího. Milovala jeho, i ty jeho krásné úsměvy. Zamilovala se do něj, do něj celého.* Tak to jsme dva, dnešní den nebyl zrovna nejlepší. *Dá mu s úsměvem za pravdu a následně mu položí tác na stůl, když odhrne papíry.* Nemohla bych ti nějak pomoci? Nechci, abys toho měl tolik. Musíš také odpočívat. *Pohladí ho po rameni, ale když se zeptá, copak pro něj má, zase se usměje.* Skořicové šneky, polité sladkou polevou. Poté tu máš v misce ovoce. Borůvky, meloun, třešně, jahody. *Zazubí se.* No a poté jsem ti vymačkala pomerančový džus. Dělala jsem to hned po směně, protože jsem ti chtěla udělat radost, jako takové sladké zpestření. *Jemně se dotkne svými prsty o ty jeho.*

Čo také si mala? Prečo nebol dobrý? *Starostlivo sa na ňu pozrel.* Ďakujem Crystal ale netreba. Naviac je moja chyba, že to robím teraz. Mal som to mat už pred mesiacom. *Poznamenal a usmial sa.* Oddychujem, ved keď som oddychoval spoznal som teba. *Usmial sa a dal jej bozk na hlavu.* Mňam. Crystal prečo si so mnou robíš starosti? *Spýtal sa a starostlivo si ju prezrel.* Crystal, ja.. Milujem ťa Crystal. *Povedal a pozrel sa na ňu pričom držal jej ruku.*

Dnes mě stále někdo potřeboval. Běhala jsem z jednoho konce paláce na druhý, nemohla jsem se dnes vůbec zastavit. *Zasměje se a prohrábne si vlasy.* Vážně? S čímkoliv ti ráda pomůžu, pokud to dokážu. Víš, že tu jsem přeci pro tebe. *Pohladí ho po ruce.* Ale i teď potřebuješ odpočívat. Nezapomeň si dávat pauzy. *Poví starostlivě, poslední co chce, je to, aby byl Hans zpracovaný a nehnul se od stolu.* Nevím, proč si je dělám.. Ale co vím, je to, že chci, aby ses měl dobře,víš? *Pohladí ho po tváři a zadívá se mu do očí, když ji chytne za ruku.* Také tě miluji, Hansi. *Zaculí se, když od něj uslyší ta slova.*