Komnaty zahraničních hostů

*To, co říkala, už věděl, ale upřímně bylo uklidňující to slyšet od někoho jiného. Vzhledem k tomu, že si obvykle věděl se vším rady, pro něj bylo štěně doopravdy učiněným chaosem. Alespoň si připomněl, že by vážně ještě nebyl připravený na manželství a děti. Nejspíš by si s dítětem hrál a nosil ho v náručí, aby ve chvíli, kdy začne brečet, ho strčil ženě s oním typickým “vždyť je to tvoje”.* Upřímně? Sám moc nepiju. Ale irská whisky je jediný alkohol, kterým nepohrdnu, navíc mi uklidňuje nervy, když zrovna nemůžu jít boxovat. *Navíc je s nějakou to promilí taky mnohem víc sdílnější. Její poznámce se pozvolna usměje.* Rozhodně bych Vám nechtěl působit problémy, natož aby to vypadalo, že jsme tu dělali... *Pozvedne obočí a přelétne pohledem po jejím těle. Uniforma je sice střižena jednoduše a pohodlně, křivky však vykresluje tak akorát.* … cokoliv nevhodného. *Pobavený úsměv skryje do sklenice, z níž znovu odpije. Její poznámka ho zarazí a zamračí se. Je divné, jak často si musí připomínat, že Nyneve není urozená. Je v ní cosi... elegantního, a k tomu její vychování, pohybuje se s grácií, nehledě na to, že se vedle ní cítí příjemně uvolněně.* Shodněme se prostě na tom, že si budeme tykat. *Rozhodně by jí neměl vysvětlovat, že je v jeho očích hlavně žena, která si zaslouží úctu, nehledě na postavení. Při tom, kolik toho vypil, by to nejspíše formuloval nějak špatně a znovu ji uvedl do rozpaků.* A co v tom případě nejde tobě. Já si nevím rady se psy, nejde mi ping pong a příliš se nevyznám v hudbě. *Pokrčí rameny, doufá, že vlastní upřímností z ní dostane nějakou odpověď.* Kromě přijímaní komplimentů, samozřejmě, ale na tom se dá pracovat. Mimochodem, jsem si stoprocetně jistý, že jsem ještě nepotkal v celém paláci služebnou, které by uniforma slušela více než tobě. *Zazubí se a doufá, že ji donutí se aspoň trochu začervenat. Mazlí se se štěnětem a překvapí ho, když si k němu Nyneve sedne. V jednu chvíli je odměřená a v další udělá něco takového. Bylo to trochu matoucí, ale bavilo ho, že ji zatím nedokáže odhadnout.* Má rád všechny. *Odmítne to, přestože ho její slova potěší.* Byl bych ti vděčný za ten obojek. *Ujistí ji. Líbí se mu představa výletu do města.* Z jeho entusiasmu při trhání bych až řekl, že má proti vybavení tohohle pokoje nějaké osobní výhrady či co. *Potřese hlavou.* Určitě mu nějaké pořídí. *Nejspíš vykoupí pro jistotu polovinu obchodu. Jeho pes bude nakonec ještě rozmazlený.* V pořádku, jsem rád za každou radu, která před ním ochrání mé knihy. *Poví se smíchem. Naslouchá jí a škodolibě pozvedne levý koutek úst.* Osobní zkušenost? *Zeptá se, když zmíní škubání botou, co by měl na sobě. Znovu jí zalichotí, téměř nevědomky a potěšeně sleduje ruměnec v jejích tvářích. Možná je to i díky alkoholu, ale neodolá, aby se k ní nenaklonil tak blízko, že nejspíše na uchu ucítila jeho dech.* Opravdu? Já si zatím rozhodně na pohled na tebe nezvykl. *Ujistí ji schválně tiše, aby navodil intimnější atmosféru, vzápětí se však o něco odtáhl a prolomil tím onen soukromý moment. V očích mu hrály neposedné jiskry, které svědčily o tom, že ji provokoval.* Kdybych to ani časem nezvládal, tak snad. Anebo se zajdu poradit, ale byl bych raději, kdyby si zvykl poslouchat hlavně mě, nehledě na to, že tady v Illey nemám moc, co dělat. Bude dobré se něčím zabavit, kromě žehlení veškerých průšvihů, které určitě stihne natropit má sestra. *Pokrčí lhostejně rameny, štěně se zrovna pustí do žužlání okraje černých šatů Nyneve, z čehož má na chvíli škodolibou radost.* Pravda, měl bych se spíš bát o Asciena. *Zazubí se zvesela.* Pořád věřím, že můj nový pes je vtělením satana, vždyť už se ti dobývá pod sukni, rozhodně ho musím naučit dobrému vychování. *Uzná.* /Přeci jen, to je moc brzy na první schůzku, měl by se naučit trpělivosti./ Hm... *Přemýšlí si a vzpomene si na svá předchozí slova.* Zrádce. Bude to Traitor. *Použije anglické slovo pro zrádce a zazubí se. Vezme si psa do klína a podrbe ho za ušima.* Co? Traitor? Líbí se ti to? *Pes zpozorní a začne vrtět ocasem, stoupne si na zadní a pokouší se mu olíznout obličej.* Beru to jako jo.

*Výchova štěňat není jednoduchá, protože potřebují prakticky neustálou pozornost, když zrovna nespí. Člověk si s nimi musí hrát a říkat jim, co je dobré a co naopak ne. Neumí hned všechno, stejně jako když se narodí člověk. Taky neumí hned chodit, mluvit a tak.* Mně osobně by stačilo si tak dvakrát loknout, abych byla v náladičce a pak ještě jednou a už bych tu tančila na stole. *Uchechtne se. Má vážně slabou výdrž. Vidí, jak ji sjede pohledem a lehce se začervená. Sukně jejích šatů sahá krátce pod kolena a najednou se jí zdá moc krátká a nejraději by si ji ještě stydlivě stáhla a taky zakryla výstřih, který prakticky neexistuje.* Nejspíše už jen po tomhle se staneme středem drbů. *Není zase tak normální a časté, že si některý host pozve do komnaty přímo jmenovitě nějakou služebnou. Když někdo něco potřebuje většinou požádá prostě o služebnou a blíže to nespecifikuje. A nebo, když se chce setkat s někým konkrétním, dá jí vědět třeba v soukromé zprávě. Dovede si představit, jak budou její přítelkyně a další komorné vyzvídat a vyslýchat ji. Pro člověka, který je nerad středem pozornosti to bude utrpení. Souhlasí s tykáním, je to pro ni rozhodně příjemnější, ale musí mu připomenout, že z nich dvou to musel navrhnout první. Pořád je to princ, i když k ní se chová prakticky jako k sobě rovné, což není časté. Většina hostů se chová spíše povýšeně a nebo komorné a další služebnictvo ignorují.* Dobře. *Přikývne s menším úsměvem.* To je věcí.. Třeba vaření. Když se rozhodnu jít do kuchyně, je to katastrofa a všichni by měli vzít nohy na ramena. Ani nebudu počítat, kolik utěrek jsem třeba nechtěně zapálila. Jak jsi řekl, neumím přijímat komplimenty. Ráda sportuju, ale třeba neumím jezdit na bruslích. Na ledě jsem prostě dřevo. *Ve městě bývá kluziště přes Vánoce, kde je vstup zdarma a můžete si tam půjčit i brusle. Když tam s rodinou párkrát zašla, pořád jen padala. Nakonec si vždycky raději sedla na lavičku s horkým čajem v ruce a jen je pozorovala. Nestálo jí to za zlomené končetiny. Když ještě zmíní, že jí ta uniforma sluší, potřese nad ním hlavou a neubrání se lehkému červenání.*Ale uvádění mě do rozpaků ti jde vážně skvěle. *Uchechtne se. Sedne si k němu na zem, ale v uctivé vzdálenosti. Přece jen nad ním nebude jen tak stát a když se spolu baví tak přátelsky, ani ji nenapadne, že by to mohl vzít špatně.* Ale tebe určitě nejvíce. Ke mě se taky mazlí, ale u tebe projevuje dvakrát tolik nadšení. *Stojí si za svým. Není slepá a vidí jak nadšeně to štěně vrtí ocáskem.* Dobře, hned ráno ti jej přinesu. *Slíbí mu tedy.* No.. Moje boty Ascienovi nevadili, ale na boty mého bratra Taysona byl přímo vysazený. Chudák pak měl tak jeden dobrý pár bot. Pamatuju si živě, jak Ascien Taysona jednou naháněl přes zahrady, než se přitom bratr rychle zul a ty boty mu nehodil.. *Pobaveně se nad tou vzpomínkou usměje.* Vidíš. I když se teď tvůj pes chová takhle destruktivně, jednou bude dobře vychovanej. *Ascien je na tom už dobře. Zase ji přiměje se začervenat, ale už méně Asi si zvyká. Teda, doufala, že si zvyká, protože když se k ní naklonil a ona cítila jeho dech, zase s její tváře zbarvily do ruda a teď měly mnohem tmavší odstín červené, než předtím. Zoufale zasténá a promne si obličej.* Kdybys chtěl s něčím pomoct, klidně se taky můžeš ozvat. *Ujistí ho. Přece jen ona je v paláci a byla by tu rychle, kdyby se něco stalo.* Ne, to se nedělá. *Vezme psa k sobě a natáhne se po botě.*Stejně je už zničená.*Usměje se nevinně na Luciena a dá štěněti raději onu botu. Kdyby byla více odvážnější a měla proříznutější pusu, zřejmě by mu na to ohledně její sukně odpověděla něco ve stylu, že ho k tomu nejspíše navedl a nebo " že by to bylo jaký páníček, takový pes? " Ale takhle zareaguje jen pobaveným pousmátím.* Traitor je hezký jméno.

*Smutně se zašklebí.* A o tohle já přijdu, když se se mnou nenapiješ, podlé mi dávat do hlavy takové představy. Nejsi ty pod tou andělskou fasádou náhodou tak trochu krutá žena? *Zeptá se teatrálně.* Každopádně já na tom nejsem o moc lépe. Opil jsem se jednou v životě, měl jsem asi půl lahve skotské a probudil jsem se polonahý na balkoně a celý den pak objímal záchodovou mísu. Od té doby si dávám bacha, kolik piju. Přičemž tohle bude muset být má poslední sklenka. *Nalije si čtvrtého panáka whisky, což jak ví, je jeho limit.* Pravdu ti neuvěří. To už si raději vymysli, že jsem tě sváděl, opil se a předváděl ti striptýz. Ať je to aspoň zajímavé. A kdybys náhodou neměla tu fantazii ohledně popisu, klidně to reálně udělám, ať ti to ulehčím. *Nabídne a pozvedne obočí. Z drbů si sám osobně nic nedělá.* Pardon, příště ti napíšu osobně. Nerad bych ti dělal v práci problémy. *Dokáže si představit, že to ostatní služebné budou rozpitvávat, přestože ji sem doopravdy pozval pod naprosto nevinnou záminkou. Musí se zasmát jejímu popisu práce v kuchyni.* Nevěřila bys, ale já vařím poměrně obstojně. Možná bych ti mohl předat pár tipů. Počínaje návodem, jak nepodpálit kuchyň? *Nadhodí.* Livia je úžasná krasobruslařka. *Pronese to pyšně, další věc, na kterou má alkohol vliv, vyjadřuje své pravé emoce mnohem otevřeněji.* Já jsem na tom se vztahem k bruslení ale stejně co ty. *Přizná se a pobaveně na ni pohlédne.* Opravdu? Já si ale pořád myslím, že potřebuju trénovat. *Nadhodí a jen na vteřinu se zamyslí.* Například myslím, že by ty uniformy klidně mohly být kratší. Kolem těch nohou, co máš ty, se točí polovina mužských fantazií, a já vím, o čem mluvím. * Většinou ohledně toho, jak je mají obmotané kolem pasu, zatímco si ženu opřou o zeď, u které ji mají v plánu ojet do bezvědomí. Na jeho poměry trochu barbarské, i když to má své kouzlo. Sám by je preferoval na ramenou, když by si pomalu prolíbával cestu po vnitřní straně jejích stehen, škádlil ji, zatímco by měla svázané ruce a nemohla dělat nic, než vyčkat na to, až se rozhodne jí vyhovět a dráždit ji na místech, kde po tom doopravdy touží.* /Konec denního snění, Luciene./ *Zaškubou mu koutky. Zajímalo by ho, nakolik by zrudla, kdyby věděla, co se mu honí hlavou. Upřímně na to ale nesměl příliš myslet, těžko by pak zakrýval fakt, že by mu kalhoty začaly býti poněkud těsné.* Když to říkáš. *Zazubí se zvesela a nechá štěně, aby mu okusovalo ruku. Očividně z něj bude jeho nejoblíbenější hračka. Ještě jednou jí poděkuje za obojek a rozhodne se vzít hned zítra psa do města a vše vyřídit. Procházka určitě i jemu udělá dobře.* Měla by ses smát častěji. *Podotkne mimochodem, když vypráví historku s botami.* /To už jsme tak na šedesáti procentech kapacity?/ *Zhodnotí její ruměnec.* Bude muset, jinak půjde do klobás. *Prohlásí smrtelně vážně, jen jeho oči prozrazují, že si dělá legraci.* Copak? *Jeho úsměv má nyní lehký nádech zlomyslnosti, i když její zoufalé zasténání ne rovnou do slabin.* /Ty. Už. Nebudeš. Pít. Luciene./ *Až moc to pomáhá rozproudit fantazii.* Jsi vždycky takhle ochotná? Anebo mám výsadu? *Zeptá se zaujatě, zatímco drbe Traitora za ušima. Rozesměje se, upřímně a zhluboka, když se Traitor pustí do její sukně. Kousne se do jazyka, aby si zabránil v tom ho podporovat. Následně na ni však nevěřícně pohlédne.* Ne, je to jasné, tam v jádru jsi potvora. CHudák moje botička, copak si toho nezažila už dost? *Svěsí útrpně koutky ve výrazu ne nepodobnému smutnému Traitorovi. Ne nadarmo mu vždycky skoro všechno prošlo, uměl nasadit onen nevinný smutný obličej, co dokázal obměkčit.* Jsem rád, že souhlasíš, myslím, že naše dítě pojmenuju taky já. *Zadívá se jí přímo do očí, když tohle sebevědomě prohlásí.* /Nesmíš se smát./

*Zatváří se šokovaně nad tím, jak něco takového o ní mohl vůbec vyslovit. Ona je přece andílek, jak vzhledem tak i povahou.* Já jsem úplně nevinná. *Zazubí se na něj a zamrká očkama, jako by to mělo její nevinnu dokázat.* Tak to jsi skončil ještě dobře, ne? Někdo se opije tak moc, ž se s někým ožení a nebo se vzbudí v cizí zemi. *Ona se neopila takhle snad nikdy. Jen byla trochu v náladičce, vždycky přemýšlela hodně nad následky svých činů a kdyby se po paláci promenádovala opilá služebná a líbala se tu se sochama či obrazy, moc dobře by to nevypadalo a pravděpodobně by ztratila práci. Lehce jí zčervenají tváře.* To je v pořádku, žádný striptýz mi předvádět nemusíš. Zkusím jim to vysvětlit tak, jak se stalo. Koneckonců, to že máš psa asi postřehnou. A snad to pochopí. *Nejspíše si někdo pořád bude vymýšlet věci, co se mezi nimi nestali, ale chce mít tu naději, že to nebude tak hrozné a snad to brzy taky vyšumí. Blíží se Selekce a tam budou mnohem pikantnější drby o účastnicích a princi. O nějakou služebnou, co se jednou viděla s princem z Polska zapomenou rychle.* V pohodě. Kdybys mi napsal, stejně bych se musela omluvit a říct, za kým a proč jdu jen tak uprostřed směny. *Dopadlo by to prakticky stejně jako teď. * Já zase trochu rozumím hudbě, docela se doplňujeme.*Pousměje se nad tím a ještě zpětně přikývne.* Za nějaké tipy budu určitě ráda. A s tím hořením.. Je tu pro jistotu vedle kuchyně hasičák. Jsou tu přesně na lidi jako jsem já přípravený. *Kdyby tam nebyl už předtím, než tma začala chodit podezřívala by je z toho, že ho tam dali jen kvůli ní. Ale co ví, i někteří Schreave by zvládli svých kuchařským "uměním" podpálit palác. Další stěhování do jiné provincie za tak krátkou dobu nepotřebují. Upřímně ráda vidí, když něco nejde i urozeným. Je to důkaz toho, že nikdo není dokonalý. A oni tak často působí. * Vážně? Pokud je tak dobrá, je škoda, že se tomu asi nemůže úplně věnovat. *Přece jen je to princezna.* Ne, jsi v tom vážně dobrý a trénink už nepotřebuješ. *Stojí si za svým, protože nechce mít pořád v jeho přítomnosti rudé tváře.* To řekni mým nadřízeným.. Nebo spíše ne, neříkej. *Uchechtne se. Taky klasicky lehce zčervená, ale to udělá pokaždé, co Lucien něco podobného řekne, že to skoro ani není potřeba zmiňovat. Je to přirozená reakce na něj.*/Si budu muset najít někoho, kdo by bude skládat lichotky a já se tak naučím nečervenat s takovou./*Aby byla upřímná, taky ji to ale těší. I když ví, že jí ty lichotky říká hlavně z toho důvodu, aby se pobavil nad tím, jak to bere, ale doufá, že některé taky myslí i trochu vážně a neříká to jen tak. Je to od něj milé. Slíbí mu, že mu zítra hned ráno přinese obojek, aby mohl Traitora vzít s sebou do města. Je to maličkost, kterou udělá ráda. Nadzvedne obočí, když slyší, že by se měla smát častěji.* Vždyť já se směju dost často. *Nepřipadá jí, že by se nějak ustavičně mračila. Většinou má na tváři přívětivý úsměv. Nesměje se jako by byla někde u drinku s kamarádkama v baru, protože tak nahlas se smát na celý kolo by se nehodilo, ale usmívá se.* Slyšíš to? On tě ten tvůj páníček chce dát do klobás. Teda, to bych do něj neřekla. Když tak rychle uteč za mnou. *Promluví k psovi, zatímco ho hladí a pousměje se na Luciena. Ví, že to nemyslel vážně, ale taky si z toho dělá legraci.* Ty víš, copak až moc dobře. *Uchechtne se.* Snažím se být milá ke všem stejně. *Je to prostě v ní. Vždycky dává potřeby druhých na první místo a ty její až na druhé. Když potřebuje pomoc i úplně cizí člověk, ráda mu ji nabídne. Je už prostě taková ochotná. Na jednu stranu je to hezká vlastnost, ale na durhou stranu by jí ještě někdo mohl zneužít, pokud se nebude hlídat. Odežene Traitora od její sukně a raději mu dá Lucienovu botu, která je už stejně úplně zničená.* Já jsem úplný andílek. *Raději obětuje jeho zničenou botu, než dovolí Traitorovi, aby jí vyhrnul sukni až k pasu s takovou. Po jeho dalších slovech na něj zaraženě zírá a zčervená ještě více, než předtím. Hlavu si dá do dlaní.* Proč já? *Zaskučí a pak se usměje.* Jenom dítě? Já vždycky chtěla aspoň dvě, aby nebylo to jedno osamocené.. A co se týče jmen, líbí se mi Kaisley.. *Rozhodne se to po chvilce hrát s ním a s pobaveným úsměvem se na něj podívá.*

*Dívá se na ni s nedůvěrou v očích.* Takže žádné tancování na stolech? Žádné podlé chování, například ani vůči sourozencům? A žádné hříšné myšlenky? NE-VĚ-ŘÍM. *Odhláskuje rozhodně a zavrtí hlavou. Pobaveně si odfrkne.* S tou cizí zemí bych si možná i věřil, ale někoho si opilý vzít? Vždycky mě zajímalo, jak to ti lidi dělají, že si vezmou někoho, kdo je jim úplně cizí. Jakože že koukneš na toho druhého, uvědomíš si, že je vlastně celkem atraktivní a nemáš ho zrovna chuť praštit, dokonce se s ním dobře bavíš, a dojdeš k názoru, že je to základ pro dobré manželství? Alkohol je vážně zrádná věc. *Uzná a potřese hlavou.* /Někteří lidí by pít neměli./ Nu dobře, kdyby sis to rozmyslela, jsem k službám. *Semkne rty, aby se nerozesmál. Nyneve je ukázkovým vzorem slušné dívky. Pracovitá, oddaná rodině, milá, společenská a nápomocná. S takovými lidmi se cítí dobře, protože na rozdíl od většiny lidí z člověka netahají informace, aby měli nejnovější drby, anebo co proti vám použít. Jsou skromní, decentní. Takoví lidí by se měli doceňovat více. Ale stejně by ho zajímalo, jaká by uměla být, kdyby “vytasila drápky”.* Mohl bych napsat, ať se stavíš po směně, když budeš mít čas. *Podotkne.* Ale pokud je tenhle palác jen trochu podobný našemu, tak i stěny mají uši a všichni se nakonec všechno dozví. *Pokrčí rameny. Nechápal, na co mít kamery a podobné věci, když sloužící byli jako ten nejšpičkovější a nejmodernější sledovací a odposlouchávací systém.* Což zní hezky. A ne jako to, že se budou naše případné katastrofy hezky střídat. *Zacukají mu koutky.* A musela jsi ho už někdy použít? *Pozvedne obočí.* /I když je pravda, že když jsem se poprvé učil s troubou, taky jsem nechal chvíli unikat plyn./ *Nemusí jí ale říkat všechno. Potlačí povzdech a znovu mykne rameny.* Snaží se. *Zamumlá. Podporuje svou sestru, aby dělala to, co ji baví, přál by si jen, aby taky začala dělat něco, co se od ní očekává. Pořád byla jako rozverné dítě, jehož první myšlenka byla “a co já”. Proto ho její nesobecké zastání na balkónech ohledně zasnoubení poměrně překvapilo. Bylo sice hezké, že měla vztah alespoň k rodině, ale měla by se starat i o svou zemi.* Podle mě je vždycky prostor pro zlepšení. *Neodolá a mrkne na ni.* /Au./ *Shlédne na psa, který tentokrát zabořil zoubky trochu moc hluboko a nesouhlasně zavrtí hlavou, načež ho od ruky odtáhne.* Ale já už měl v plánu tak zítra zajít. *Zatváří se rádoby zklamaně. Při pohledu na ni automaticky zvedne ruku směrem k ní, než ji s drobným zamračením nechá klesnout. K tomu pohybu nedal vědomě svolení. Raději odsune sklenku whisky ze svého dosahu, očividně už má dost.* Líbí se mi, když se červenáš. /Jenže pak vážně nejde odolat, abych to nevyvolával./ *Nesouhlasně pokroutí hlavou nad její námitkou.* Usmíváš se. Někdy zdvořile, jako bys věděla, že se od tebe čeká. *Což ho trochu rozčilovalo, nehodilo se to k ní. Vypadala potom jako panenka na hraní.* A jindy upřímně, což je mnohem lepší. Ale kolem mě ses zatím zas tak často nesmála. /I když těžko říct, jak moc se směješ jindy, pravda./ Asi ztrácím svůj šarm a smysl pro humor. *Pousměje se.* Neposlouchej ty ji. Nebudeš poslouchat a budou klobásy, ani slečna “nevinný andílek” tě nezachrání. *Traitor putuje pohledem mezi nimi, jako by rozuměl, že se o něm baví, ale nic si z toho nedělal.* Dělejme chvíli, že nemám ponětí. Bylo to spíš to, co říkám... *Trochu víc se k ní nakloní, soustředěný pohled upřený na její tvář.* ...anebo ta blízkost, co tě rozhodilo? *Zkoumal její výraz pohledem. Kdyby se rozhodla lhát, chtěl to vědět.* Tomu věřím. *Rozhodně byla až příliš ochotná. Nejspíše měla tendenci se rozdávat a nemyslet na sebe. Znechuceně pohlédne na botu.* Ne, nejsi, a lhát je hřích. *Odfrkne si.* Měla by ses kvůli tomu vyzpovídat. *Přisadí si ještě dalšími slovy, kterými ji zastihne nepřipravenou a snaží se nesmát.* /Ah, konečně./ *Místo jemného ruměnce Nyneve zrudne směsicí rozpaků a studu. Už neodolá a rozesměje se na plno.* /Fajn, cíl splněn./ *I když se přestane smát, téměř spokojeně se culí.* /Chceš si hrát?/ *Zamítavě zavrtí hlavou.* Pojmenujeme naše děti podle písmen v abecedě. K je moc daleko, vážně bys chtěla mít dvanáct dětí, drahá? *Se šelmovským úsměvem se natočí směrem k ní.* Tak to abychom brzy začali. *Nadhodí nevinně.* Je tu postel, jsme sami, dokonalá příležitost. *Opře si loket o koleno a dlaní si podepře bradu, ukazováčkem poklepává o tvář, zatímco ji sleduje. Je zvědavý, kam až přes svou stydlivost a rozpaky dokáže v téhle slovní hře zajít. Možná dál, než by on čekal, pokud se to bude brát jako vtip a ignorovat fakt, že vzhledem k již jen téměř línému úsměvu a pohledu, kterým neuhýbal nikam jinam, s ní spíše flirtoval.*

No.. to podlé chování k sourozencům občas. Ale neznáš moje bratry, ti si vždycky začali. *Připustí, že ke svým sourozencům se párkrát zachovala trochu zákeřně, ale její bratři ji vždycky museli k tomuhle chování vyprovokovat. Rozhodně jim třeba nedala růžovou barvu do mýdla jen tak. Většinou to bylo takovéhle sourozenecké popichování, které je běžné. Jak zmiňovala příběh Asicena a jejího bratra, kterému kradl boty.. Taky si možná jeden pár bot našel cestu do Ascienovi tlamy s její pomocí no..*Já opilá ještě nebyla, maximálně v náladičce. Takže nemohu posoudit, co by se mi honilo hlavou, když bych se opila a najednou se chtěla vdát. /Další důvod, proč se alkoholu vyhýbat velkým obloukem a raději být za příliš slušnou. Je pro ni lepší mít nálepku slušňačka, co se neumí odvázat, než manželka někoho, koho poznala předchozí den v baru.* Pochybuji, že se na tom něco změní, ale děkuji za nabídku. *Uchechtne se. Co kdyby po tom striptýzu totiž chtěl tuhle laskavost oplatit? *Pokud budeš potřebovat s něčím pomoct nebo si jen popovídat, tohle by bylo asi nejlepší. Přišla bych hned jak budu moct. *Ujistí ho s úsměvem. Během Selekce bude mít dost práce, protože bere i nějaké povinnosti navíc, více peněz se jen tak neztratí.* Přesně takové to tu je. Všichni o všech vědí prakticky vše. Nezdá se mi, že by jen stěny měli uši, ale dokonce i oči. Není tu soukromí. *Pokud ji na bydleni v paláci něco štve, je to tohle. Za trochu soukromí by byla vděčná, ale tady se jí ho nedostává. Jako by nestačilo, že má bratry, kteří by se vše dozvěděli i kdyby nebydleli v paláci, protože se okolo ní chovají ochranářsky. * Zatím ne. Asi to se mnou nebude zase tak zlý. Do ted mi stačilo, abych tu utěrku hodila rychle do dřezu. Doufám, že ten hasící přístroj nebudu muset použít ani v budoucnu. *Přikývne. Je jí líto, že prakticky jen kvůli tomu, že je jeho sestra princezna si asi nikdy nebude moci jít za svým snem a být krasobruslařka i svou profesí. Stejně tak je jí líto i všech ostatních členů královské rodiny, kteří tohle zažívají.*/Je lepší být obyčejná komorná./*Ona má aspoň nějakou možnost volby ve svém povolání. I když je to omezené její kastou, lepší než být princezna a mít celý život předurčen k papírování, přestřihování stužek při otevírání nemocnic, falešný úsměvy, rozhovory. Tohle zní jako noční můra.* Ale v přimění mě se červenat jsi už dokonalý. A když j někdo dokonalý, už se nemá jak zlepšit.. *Snaží se ho přesvědčit, aby toho nechal. Koho by bavilo mít pořád tváře rudé? Usměje se.* Když už chceš zkracovat uniformy v paláci zde, nechci vidět jak to vypadá u vás v Belgii. /Aby tam ty chudinky nechodily jen ve spodním prádle./*Dělá si z části legraci, ale zároveň to myslí i trochu vážně.* No.. zdvořile se usmívat je v popisu mojí práce. Chtěl bys komorné, které by se v jednom kuse mračily? Musíme se usmívat, abyste se tu cítili příjemně. A prostě.. jsem si na to tak zvykla, že to nejde jen tak odbourat. *Pousměje se na něj a tentokrát upřímně.* Můžeš mi místo říkání lichotek a způsobování červenání povídat vtipy. Pak se budu smát upřímně. /A bude to taky mnohem příjemnější./ *Řekne Traitorovi, aby zdrhl k ní, kdyby se ho Lucien rozhodl nechat dát do klobás. Ví, že si dělal legraci a taky si z toho legraci samozřejmě dělá.* Ale zachrání.. *Zašeptá směrem ke štěněti, aby to slyšel jen on. Zase zčervená, když se k ní nakloní.* Vážně musím odpovídat? Stejně odpověď na tuhle otázku nejspíše znáš. *Chce se vyhnout tomu, aby to musela říct nahlas.*/Měla bych si držet odstup../ *Nadechne se zhluboka a vydechne.* Ale jsem. Jen ta svatozář mi chybí. Zapomněla jsem si ji ve skříni. *Řekne se zcela vážným hlasem, ale pobaveně jí cukají koutky rtů. Jeho poznámka o dětech způsobí, že zčervená celá a nad tím jak se směje protočí očima.* Máš jediné štěstí, že jsi princ, nebo by ti na hlavě přistál polštář nebo, což by bylo mnohem horší, jedna z tvých knih. *Vážně odolává pokušení se po jedné, které je na nočním stolku natáhnout a nemrštit ji po něm. Pak se tomu ale taky zasměje a se zcela vážnou tváří řekne, že jí se líbí jméno Kaisley.* Dvanáct dětí ne, to by byla už taková školka.. /A rodit bych to fakt nechtěla../ Dvanáct dětí vážně nechci, takže na tohle si budeš muset najít někoho jiného. *Ví moc dobře, co tím nazančuje. Možná v tomhle ohledu nemá skoro žádné zkušenosti.. přesněji řečeno přesně nulové, ale hloupá blondýna to není. Vidí ho podruhé a rozhodně s ním takhle brzo neskočí do postele. Pokud tam s ním tedy někdy skočí. Podle ní ji spíše bere jen jako dočasnou hru, která ho brzy přestane bavit a začne se soustředit zase na jinou dívku. A ona pro někoho nechce být jen záležitost na jeden večer a pak nazdar. Chce se zamilovat a mít normální stav. On nejspíše hledá jen potěšení a k tomu ona prostě není. Měl by hledat jinde.*

Vždycky? *Ujišťuje se a lehce se usmívá v předtuše, že tomu tak nebylo. Sám má sourozence, ví, že škádlení mezi nimi je vlastně nekonečný koloběh, o němž už nejspíše nikdo neví, kdo ho odstartoval. Vždycky se najde příležitost k tomu říct “tohle máš za tamhleto”, ale jedná se spíše o výmluvu, aby člověk nepřiznal, že si užívá tohle popichování bez toho, aniž by k tomu měl doopravdy důvod.* Taky nemohu posoudit a doufám, že ani nikdy moct nebudu. *Přestože rád experimentuje skoro se vším, tohle by riskovat nechtěl.* Nikdy neříkej nikdy. *Pobaveně si odfrkne. Upřímně to ale myslel jako vtip, ani v tanci se nevyžíval, tak jak moc špatný by byl asi striptér? Na živobytí by si tím nejspíše nevydělal. Její upřímná odpověď ho zarazí. Přišla by hned, jak by mohla? Proč by to mimo pracovní dobu dělala? Znali se krátce, byli sotva známí, natož přátelé. Trochu mu tím připomínala Astrid. Jenže chudák Astrid skončila se zlomeným srdcem, protože její dobroty někdo využil. Upřímně se mu příčilo její laskavosti využívat.* Nebudu tě obtěžovat často. *Ujistí ji. Sice se zatím v Illey poměrně nudí, ale uvědomuje si, že krást její volný čas není moc dobré. Určitě ho nemá na rozdávání. A je příliš hodná na to, aby mu odepsala, že nepřijde, protože nemá náladu, či cokoliv jiného.* Soukomí, co to je? *Ušklíbne se zahořkle. Sám má soukromí poskrovnu. Jen díky své chytrosti o něm tisk neví vše, ale je to jen otázka času, každé tajemství se jednou provalí, když jste známá osobnost.* Každopádně až uslyším o požáru v kuchyni, bude mi jasné, kdo za tím stojí. *Bez přemýšlení do ní dloubne loktem, stejně jako když si dobíral sestry u filmu.* Co ti naopak jde, když vaření ne? Co tě baví? *Ptá se dále. Zasměje se.* Dokonalost je iluze, které nelze dosáhnout. Nehledě na to, že kdyby bylo něco dokonalé, bude to nejspíše taky hrozně nudné. Nejzajímavější věci jsou nedokonalé, a pro lidi to platí zrovna tak. *Podělí se o jednu ze svých myšlenek.* To ti nepovím, mohlo by tě to pohoršit. *Odvětí s hraným vážným výrazem.* Víš, že tomu celkem rozumím? *Mykne rameny a přemýšlí, nakolik neupřímně musí vypadat jeho úsměvy na všech těch oficiálních událostech. Anebo už ho vyladil tak, že nikdo, kdo ho doopravdy nezná, nepozná rozdíl? Znovu nasadí onen klukovský výraz a rozpačitě si prohrábne vlasy.* To by mi asi nevyšlo. Na vtipy já moc nejsem. A ty, které znám, jsou většinou inside jokes, týkají se třeba chemie, nebo matiky, a podobně. *Nejde o to jen naučit se vtipy nazpaměť. Člověk musí mít taky talent na to je vtipně pronášet. Což on nemá a málo který vtip mu přijde doopravdy zábavný.* Posuď sama, například.. Chemici jsou v boji na nic. Chybí jim totiž prvek překvapení... *Nadhodí.* Nebo co je, když pracovníka přejede parní válec? Totální převod zobrazení z 3D do 2D. *Ne, vtipy rozhodně nejsou jeho parketa. A to vybral ty, kterým by zrovna měl rozumět i laik.* Já to slyšel. *Zaremcá si pod nos, ale usmívá se u toho. Chce si potvrdit svou teorii a Nyneve se musí nechat, že se neodtáhne. Na chvilku se zarazí, snaží se vyznat v jejím výrazu. Je jí to nepříjemné? Anebo je pouze nesvá? Bojí se ho? Anebo se bojí toho, co jeho zájem znamená? Proč se tedy neodtáhne dál? Přeci jen i ona určuje, jaký odstup mezi nimi bude panovat. Uvědomí si, že na ni hledí příliš intenzivně a příliš dlouho. Něco, co mu mnozí vyčítali, protože jim kvůli tomu přišel divný. Těžko mohli pochopit, jak moc myšlenek mu proudí v hlavě, kolik času zabere si je srovnat. S povzdechem odvrátí pohled, načež jí jen opatrně zastrčí uvolněný pramínek z drdolu za ucho tak, aby o něj prsty sotva zavadil. Následně se znovu pohodlně usadí, snad ještě o kousek dál, než seděl předtím.* Potom je to myslím jasné. /Budu si držet odstup./ *Víc však nedodá. Nemyslí si, že by to bylo třeba. Někdy mu nedochází, že lidé si nespojují věci tak jako on.* A ta skříň se nachází v očistci anebo v pekle? *Pozvedne obočí. ROzesměje se jejímu šoku, když nadhodí zmínku o dětech, načež na ni však šokovaně pohlédne, ústa ještě lehce pootevřená.* To bys neudělala. Knihou? KNIHOU? Princ neprinc. *Zamračí se a poslepu hmátne po jednom z polorozcupovaných polštářů a hodí ho po ní. Nijak prudce, vlastně by se mu mohla vcelku snadno vyhnout, pokud se nenechá zarazit překvapením nad jeho dětinským chováním. Protože jeho trochu překvapilo.* /Alkohol./ *Svádí to na zlatavý likér. Zacukají mu koutky.* Dvě jsou akorát upřímně. Jedináčci prý bývají rozmazlení. *Což je jediný důvod, proč by chtěl více dětí než jedno. Zatím po nich netouží a neví, zda kdy bude, ale bere to jako přirozenou součást života, proto s tím počítá. Těžko říct, zda bude rodinný typ, sám ani neví, zda by byl dobrý otec. Absolutní ignorování jeho poznámek mu dává jasný signál, který bez problémů vyrozumí a netlačí tuhle konverzaci dál.* Proč vůbec Keisley? *Zeptá se místo toho upřímně zvědavě, zajímá ho, zda je za tím jménem nějaký příběh.*

*Pokýve hlavou ze strany na stranu.* No.. ve většině případech. *Přizná nakonec neochotně. Její tvrzení, že je nevinný andílek, který nikdy nedělá naschvály se právě rozpadlo jako domeček z karet. Jasně, že se se sourozenci popichují navzájem. Ve které rodině to tak není? Souhlasně přikývne. I nadále se bude držet od alkoholu daleko a bude se mu vyhýbat, jak se říká jako čert kříži. Služně odmítne jeho nabídku striptýzu. Lhala by, kdyby řekla, že ji neláká ho vidět bez trička a je jedině ráda, že ji tímhle neškádlil, jinak by musela lhát, což na ní jde rychle vidět. Neumí lhát, člověk jí lež okamžitě pozná na očích.* Neobtěžuješ. *Ujistí ho s pousmátím. Ráda ostatním pomůže a s ním se jí i dobře povídá a být v jeho přítomnosti si užívá. I když by se asi měla chovat o něco profesionálněji, protože konverzacemi zacházejí tak daleko, jak se už moc nesluší.*/Za chvilku mi to ještě začne všude ujíždět a králům a královnám budu na potkání tykat../*Nechce říkat, že na ni má Lucien špatný vliv, ale vzhledem k tomu, že je princ a chova se k ní jak k sobě rovné často na ten rozdíl mezi nimi zapomíná a připadá si, jako by byla vážně stejně důležitá jako on, což není.* Ty to s tím musíš mít ještě horší Neustálý tlak médií, sledují tě prakticky na každém kroku. A když ne oni tak nějaké šílené fanynky, ale to ti asi tak nevadí, ne? *Trochu ho popíchne. Většinu času popichuje on ji a tak má chuť mu to trochu vrátit. Ale nečeká stejnou reakci jako má na jeho popichování a lichotky ona. Upřímně si ho nedokáže ani představit jak se červená.* Jelikož se mi s tebou dobře povídá, možná ti dám i vědět předem, když půjdu do kuchyně, abys měl čas se zachránit. *Uchechtne se.* No, občas si ráda zacvičím. Jinak hraji na klavír, teda snažím se, jsem samouk. Kreslím a nebo čtu, jako ty. *Podívá se na knihy, který tu má vyskládané.* Přesně ta. A navíc, kdybychom byli dokonalí, na co bychom pak žili? Chápej.. Člověk se má během života pořád učit a v něčem zlepšovat. To ho žene kupředu. Kdybychom se narodili dokonalí, vše bychom uměli, vše bychom znali, o čem by to bylo? /Prakticky bychom mohli hned zase umřít./ Pokud mají naše postavení něco společného, je to asi tohle. *Jak od ní tak od něj se očekává úsměv na tváři, ochota, nějaká ta zodpovědnost při dělání povinností a taky se moc nepřipouští dělání chyb.* Tak nic. Takže se budu muset nadále červenat nad tvými lichotkami. /Dokud ho to nepřestane bavit, dokud ho nepřestanu bavit já a budu mu přicházet zajímavá./*Stejně tipuje, že mu brzy dojde pravda a to je, že je jen jednou z mnoha obyčejných komorných, které v paláci jsou a ničím se od nich neliší. Krátce se zasměje.* Náhodou, čekala jsem to horší. Tohle bylo ještě docela dobrý. Jsem si teď vzpomněla na horší vtip, který nám učitel říkal každou hodinu skoro "Buď jako proton, vždy pozitivní.." *Uchechtne se. Tohle je podle ní o mnohem horší. K Traitorovi zašeptá, že by ho určitě zachránila a nevinně se usměje na Luciena, protože ten to očividně slyšel. Když se k ní nakloní blíže, znovu zčervená a na otázku mu odpoví vyhýbavě. Není zvyklá na t, že se k ní muži chovají takhle. Taky se s nikým takhle ani nebavila. Vždy si od všech držela odstup. Když na sobě máte stejnokroj služebné, většina lidí si vás ani nevšímá. V práci se s moc muži nesetkává, ti mají jiné povinnosti a navíc taky když zrovna pracuje není čas, aby se s někým vybavovala. Co se týče obrážení klubů, kde by se s někým setkala, to ani náhodou. Nepije a tudíž ani nemá potřebu chodit do klubů. Nechá si od něj dát pramínek vlasů za ucho a usměje se na něj. Přijde jí to jako krásné gesto, u kterého se ani nezačervená, pokud se tedy o tohle znovu snažil. Po jeho dalších slovech sklopí pohled.*/Jak jsem čekala../*Nechce vztah jen na jednu noc a podle jeho reakce on ji na nic jinýho ani nechtěl.*/Jsi obyčejná komorná../*Připomene si v duchu. Neví, proč si dovolila doufat, že by pro něj mohla být více, ještě když se znají tak krátce.*/Vidíme se dneska podruhý, na co jsem myslela? Nejspíše jsem jen blbá blondýnka./ *Naoko uraženě si odfrkne při zmínce pekla a očistce, ale koutky jí pobaveně cukají. Když se zmíní o dětech, zase zčervená a jediné, co jej zachránilo před tím, aby dostal něčím do hlavy je to, že je princ a kdyby po její návštěvě v jeho komnatě měl modřinu, lidem by to asi přišlo divné a přece nebude riskovat svoje místo. Zasměje se, když to schytá polštářem.* Dobře, knihou ne. Je pravda, že ta si to nezaslouží. *Položí polštář stranou.*To jsem taky slyšela no. A navíc by mohli být osamělí. *Řekne ještě k tématu děti. Přijde jí celkem zvláštní, že se o tom baví. Sice to prvně řekl on z legrace, ale nakonec se o tom bavili docela normálně.* Kaisley a prostě se mi to líbí. Mám ještě sestru, té ještě ani není půl roku. Pomáhala jsem vybrat jméno a tohle mi ze všech těch jako jediné utkvělo v hlavě. Je to takové neobvyklé, ale hezké. Když by byla holčička malá, může se jí říkat rovnou takhle, protože to je jako zdrobnělina a jako větší si může nechat říkat Kais, to taky nezní špatně. A navíc to znamená milující a tajemná. Což se mi taky líbí.

*Ďábelsky se zazubí.* Takže občas zlobíš... a taky jsi mi před chvílí lhala o tom, že ne... *Zavrtí nesouhlasně hlavou a kriticky na ni pohlédne.* Jaké další hříchy skrýváš? Ta tvá svatozář se mi rozpadá před očima. *Popichuje ji. Ví, že škádlení mezi sourozenci nelze odolat, a taky nevěří, že by kdy udělala něco doopravdy špatného, ale užívá si to, že ji přiměl přiznat, že má chyby. Nejspíše si totiž ani neuvědomovala, jak dokonale působí. Upravená, ale ne přehnaně. Za každých okolností milá, slušná, v zásadě doopravdy nevinná či dokonce naivní. Občas přemýšlel, jak se takovým lidem jako ona povedlo zůstat tak... neposkvrnění. Tenhle svět nebyl stavěný k tomu, aby byl přívětivý. Naopak ubližoval. Někdy až příliš.* To bys řekla každému. *Poví to s lehkým pozvednutím koutků, ale tak nějak tuší, že je to pravda. Nedokáže si představit, že by Nyneve někomu řekla, že je jí na obtíž. Poté ho však něco napadlo.* /Protože to může fungovat i obráceně./ Kdyby toho na tebe někdy bylo moc, můžeš taky napsat. *Narovná se.* /Taky mě to mohlo napadnout dřív./ Můžeme vzít psy na procházku, můžeš se tu zašít a číst si v opačném rohu než já, abych tě nerušil. Pokud toužíš po soukromí, tady tě nikdo hledat nebude. *Pokrčí rameny. Její společnost mu nevadí. Navíc když už v komnatě tráví čas, tak většinou anebo pracuje a do obou činností se tak ponoří, že sotva vnímá okolní svět. Upřímně by se mu tu mohla promenádovat polonahá, ale on by nevzhlédl od pokročilých zákonů fyziky, které si nedávno vypůjčil. Trochu ho překvapí, když ho popíchne zpátky, ale jen s úsměvem potřese hlavou.* Nevěřila bys, čeho všeho jsou lidé schopni. Jedna žena pojmenovala své dítě po mně a všude tvrdila, že je moje, do paláce posílala zamilované dopisy. Musel jsem se obhajovat před médii a podobně. Vzhledem k tomu, že moje starší sestra je... poněkud do větru a netají se tím, spousta lidí předpokládalo, že to mám stejně. Jenže nemám. *Protočí očima. Byla to tenkrát pohroma. Nebylo těžké dokázat, že dítě není jeho, média se tím zabývaly jen protože mělo blond vlasy, modré oči a žena byla z části Belgie, kde byl na státnické návštěvě v době, která by přibližně odpovídala jejímu otěhotnění. On měl však všeho všudy čtyři sexuální partnerky. A nejen že vždy používal ochranu, ještě jednou za čas zkontroloval i nyní, jak se jim daří. Ví moc dobře, že za sebou žádný skandál nezanechal.* Kreslíš, anebo i maluješ? A jaké knihy vlastně ráda čteš? *Všimne si pohledu na jeho sbírku zde v pokoji. Ještě že nevěděla, kolik knih ve skutečnosti přečte, považovala by ho za cvoka.* Bohužel. Jen ty se usmíváš líp, i když to nemyslíš vážně. *Pronese, tentokrát ne škádlivým tónem, jelikož to myslí vážně a ani to nevnímal jako lichotku, spíše jako zkonstatování. * Určitě si zvykneš. A mně pak nezbydou žádná esa v rukávu, jak bych u tebe vyvolal ten půvabný ruměnec. *Dramaticky si povzdechne.* Můj učitel fyziky pro změnu pronesl ten typický vtip o ideální kapalině. Ideální kapalina je kontinuální, nestlačitelná, má nulovou viskozitu a hlavně neexistuje! *Odfrkne si. Pro fyziku bylo typické, že často pracuje s určitými modely místo opravdovými reálnými veličinami. Cítí se nyní lehce frustrovaný jejím chováním, protože po jeho poznámce sklopí pohled. Skoro jako ve významu zklamání?* /Na to, jak jsi v něčem čitelná, v jiných ohledech ti nerozumím vůbec./ *Sedne si od ní trochu dál, cítí se ale lehce nejistě nad jejím mlčením.* Já to nemyslel zle. Jen chci, aby ses cítila pohodlně. *V ramenou se mu usadilo určité napětí. Pokud ji jeho blízkost dostává do rozpaků a je jí to nepříjemné, nehodlá se vnucovat. Líbí se mu, jistě, ale zároveň by jí nemohl nabídnout nic stálého. Přeci jen nezůstává v Illei napořád. Nehledě na to, že všechny jeho románky nakonec vždycky skončili z více důvodů. Zatím netoužil po manželství a málokdo dokázal tolerovat jeho životní styl. Byly doby, kdy mu sociální interakce příliš nešly a on raději preferoval samotu a neměl chuť se za to ospravedlňovat před ženami, které jeho pozornost vyžadovaly. Raději zkusí odvést téma vtipem.* Ano, kniha si to nezaslouží. A JÁ taky ne. Jsem přeci nevinnost sama. *Ujistí ji, přestože pokud to neprošlo jí, tak jemu už tuplem ne, a tak přidá alespoň odzbrojující úsměv a dojímavý pohled, díky němuž vždy unikl problémům. Naslouchá jejímu vysvětlení a nepřerušuje ji. Nakonec pokývne a pousměje se.* Mně se z dívčích vždy líbila Arleen. Je to obdoba Arlene, ale přijde mi hezčí. Navíc jedním z významů jména je slib, přísaha. A rodič by měl svému dítěti přísahat na spoustu věcí. /Přísahat jim ochranu, lásku, a další./ *Zarazí se a odvrátí pohled. Příliš osobní konverzace. Ty rozhodně nezvládal.*

No jo.. Ale určitě jsem větší andílek než většina ostatních lidí.* Už žádné. Nepiju, nic jinýho dalšího neberu, utajovaný dítě nikde neschovávám. Kromě toho popichování sourozenců a tak jsem učiněný Panna Marie. I když ta vlastně ta dítě měla.. tak nic. *Uchechtne se. Taky není dokonalá no. Jako ostatní má svoje chyby, nějaké věci neumí, ráda taky ostatní popichuje a dělá naschvály sourozencům. Takové ty běžné věci. V žádných drogách nejede, což by byl horší zločin.* To možná ano.. Ale stejně jako u tebe bych to myslela upřímně. *Vážně ráda lidem pomáhá. Neříká to jen za slušnosti a proto jako komorná v paláci musí být vždy po ruce. Když někomu pomůže, potěší ji to samotnou a připadá si pak užitečnější. Co jinak je? V její práci ostatním trochu pomáhá, ale ne tolik jak by si přála. V tom je zase výhodu mít vyšší postavení. Člověk pak může pomoct a změnit život k lepšímu více lidem. A to by si zase přála.* Děkuju. *Pousměje se na něj. Moc lidí jí tohle na oplátku neřeklo a vážně ji to od něj potěší. Mnohem více, než jakékoliv jiné lichotky, které od něj dneska slyšela. Tohle taky ani nemělo účel ji přimět červenat. Tedy nejspíše. Ani neví jak by ji to mohlo k podobné reakci přimět.* S tou společnou procházkou počítám. *Už předtím se o tom bavili, takže se na to docela těší. Odváží se a taky ho popíchne trochu zpátky. Když s na ni podívá jen se na něj pousměje a zamrká. Jako by mu chtěla říct, že taky dovede ostatní popichovat a mít ostrý jazyk, jen tuhle svou stránku moc neukazuje.* Tohle fakt někdo udělal?*Zeptá se šokovaně a potřese nad tím hlavou. Je jasné, že to ta žena udělala kvůli zviditelnění a možná i penězům a jí osobně přijde strašné, kam až jsou lidé kvůli tomuhle schopni zajít. To raději bude žít tak jak žila do teď, než takhle lhát.* Byla pěkně hloupá. Vždyť stačilo udělat DNA test. To trochu nepromyslela. *Jelikož on je korunní princ, určitě by je dokázal popohnat a výsledek DNA testu by znali všichni do pár hodin. * Vlastně obojí. Ráda si kreslím jen obyčejnou tužkou do sešitu.*Hlavně tedy šaty, ale to um neříká, že ráda navrhuje. Pochybuje, že by ho diskuze o šatech bavila./ Ale i ráda maluji na plátno třeba akrylovými barvami. Ale rozhodně to nejsou nějaké extra umělecké kousky. *To nikdy netvrdila a i kdyby jí nějaké obrazy vystavili v umělecké galerii, stále by si dost pravděpodobně stála za svým názorem a to je ten, že o prostě není nic moc a všichni ostatní jsou lepší.* A z knih taky vlastně všechno. Romány, scifi, detektivky. Nemám až tak vyhranění vkus. *Když ji kniha zaujme, je vážně schopná přečíst cokoliv a klidně na jeden dech. Jelikož přes den hlavně pracuje, čte si před tím, než jde spát a asi by ani nespočítala kolikrát šla spát o hodně později než plánovala jen kvůli rozečtené knize, od které se prostě nedokázala odtrhnout. Ráno měla kruhy pod očima, ale vždycky to stálo za to.* Většinou to myslím vážně. Jsem taky dost pozitivní člověk, co se dokáže radovat z maličkostí, takže se taky nedá říct, že bych se vždy při práci usmívala z povinnosti. *Klidně může mít celý en dobrou náladu jen kvůli tomu jak krásně venku je. Nebo když uprostřed těch letních pařáků jeden den naprší a pak půda krásně voní.* To bude strašná tragédie. *Řekne ironicky, když slyší, že už mu za chvilku nic nezbyde a ona se konečně nebude v jeho přítomnosti v jednom kuse červenat. Uchechtne se.* Snad všichni učitelé fyziky a nebo chemie říkají tyto podobné vtipy, celých padesát let, kolik třeba učí a vykládají je pořád dokola a dokola a nikdy jim nedojde, že to povětšinou přijde vtipný jenom jim. *Když vidí jeho reakci a jak je hned odtažitý na chvilku sklopí pohled. Ani neví proč, vidí Luciena podruhé v životě a docela se jí líbil. Ale on ji očividně bere jen na krátké pobavení. Podívá se na Traitora, který si lehl mezi ně a pohladí ho. Podívá se na něj a zavrtí hlavou.* Neomlouvej se, nic se nestalo. *Řekne přesvědčivě. Když nechce, aby si lidé okolo ní dělali starosti, taky dokáže dost dobře předstírat, že je všechno v pořádku.* Ty by sis to tedy zasloužil za to jak máš radost z toho, že mě trápíš lichotkami, které mě nutí se červenat. *Uchechtne se.* A tenhle tvůj obličej.. je sice roztomilý, ale nijak ti nepomůže. *Pořád by po něm klidně hodila nějaký polštář, al na tom nejbližším se teď uvelebil Traitor.* Arleen je vážně hezké, hezčí než Arlene. *Zní to tak nějak jemněji a roztomileji.*

No fajn, to je pravda... *Uzná. Není moc lidí jako je ona. Ani se tomu nediví, musí být hrozně únavné pořád tolik dávat a nedostávat nic nazpátek. Vsadil by se, že polovina osazenstva paláce ji ani pořádně nevezme na vědomí. On měl občas problém s tím být pořád na očích. Na druhou stranu, jaké to musí být, když vaším úkolem je být stále po ruce, ale přitom v zásadě neviditelní? Zaškubou mu koutky.* Neřekl jsem, že bys to nemyslela upřímně. *Uklidní ji, rozhodně nepotřeboval ujišťovat o své výjimečnosti. Stejně jako si ona byla jistá, že na ni brzy zapomene, on si byl zase jist, že pokud by chtěla, zvládne to ještě mnohem rychleji. Svedla je dohromady náhoda, je jen další host, o nějž je její povinností se starat. Kolik takových už zažila?* Není zač. *Odvětí nonšalantně, co se od něj čeká, přestože mu to vždy přišlo hloupé.* To doufám. *Pousměje se, nepřítomně škrabe Traitora na zádech. Jeho myšlenky a pozornost zase začínají ubíhat všemi možnými směry. Nejspíše za to může i vyprchávající účinek alkoholu, s nímž ho opouští předchozí bezstarostnost. Překvapí ho její popichování, ale rozhodně mu nevadí, její výraz ho navíc donutí se uznale pousmát. Očividně přeci jen občas vystrkuje drápky. Co se však fanynek týče, moc dobré zkušenosti rozhodně nemá.* Myslím, že jí šlo o slávu, možná o peníze. Nebo byla vážně psychicky narušená, upřímně netuším. Možná jsem se měl více zajímat, ale v tu chvíli se na mě kvůli tomu nahrnulo tolik věcí, že jsem s ní nechtěl mít nic společného. Rychle to vyšumělo, naštěstí. *Vysvětlí jí. Tenkrát chodil do ringu častěji než obvykle a skoro pokaždé vyhrál. Málo kdo dokázal ustát ty návaly hněvu, které do boxování vkládal, adrenalin ho tehdy hnal až do krajních mezí.* Jsem si jist, že budou lepší, než říkáš. *Už si zvykl na to, že jakmile zmíní, že jí něco jde, skoro okamžitě to musí nějak shodit, jako by snad o nic nešlo.* Nějaká oblíbená kniha či autor? *Zkusí to ještě zvědavě.* To rozumím. *Ví, že jeho odpovědi se začínají poněkud zkracovat a omezovat, ale občas má náladu spíše poslouchat než se neustále dělit o všechny své postřehy. Byl to zvláštní rozkol jeho povahy, na to, jak moc mluvil, dokázal taky stejně často a dobře prostě naslouchat.* Nu, jak pro koho. *Pousměje se. Jeho třeba bude mrzet, když už ji nebude mít čím přivádět do rozpaků. Samozřejmě by mu ještě zbyla nečistá hra. Rádoby náhodné doteky, vstupování do osobního prostoru, ale měl za to, že je jí to nepříjemné a to dovedl respektovat.* Svým způsobem je školní systém ve většině států zastaralý, nejen učitelské vtipy. *Zhodnotí to. Sám přemýšlel o předložení návrhu na určitou reformu školství. Spousta osnov se zabývala nepotřebnými věcmi, taky se až moc dlouze zaměřovaly na obecné znalosti, místo aby dávaly možnost žákům se již od začátku rozvíjet v předmětech jejich zájmu a talentu. Sleduje ji, když klopí pohled k Traitorovi, ale když na něj zase pohlédne, má klidný výraz, až moc pečlivě vystavěný. Otevře ústa, aby něco namítl, ale pak se kousl do jazyka. Věděl, že při tolika přesvědčení nemají slova smysl, a tak jen přikývl. Musí to vymyslet jinak.* To přeci není žádné trápení. *Usměje se, jako by se nic nedělo a tiše se zasměje odmítnutí jeho kajícného výrazu.* Vsadím se, že tě stálo hodně sil to prohlásit. *Skoro by na ni vyplázl jazyk, ale ovládne se.* Já vím. Mám dobrý vkus. *Poví sebejistě a plynulým pohledem se navzdory lehce zdřevěnělým nohám zvedne z podlahy.* Zase jsem tě nemístně dlouho zdržel. *Zavrtí nevěřícně hlavou.* Nejspíš bude čas se rozloučit. *Natáhne k ní ruku, aby jí pomohl se zvednout, načež počká, dokud ji nepřijme. Teprve v tu chvíli pečlivě udržovaná fasáda uvolněnosti povolí. Místo toho, aby její ruku pustil si ji beze slova přitáhne do náruče. Dlaní sklouzne z její na zápěstí, které drží, druhou rukou ji obejme v pase přesně tak silně, aby jí volnou ruku přitiskl k boku a znemožnil jí tak, aby ji snad zvedla a odstrčila ho. Přivinul si ji tak blízko, že cítil každý její nádech na své hrudi, což mu dovolilo vnímat její křivky mnohem lépe, ne bylo potřeba. Jednalo se však o bezpečnost. Jedním z prvních reflexů dívky v takové situaci je vykopnout nohou, ale když ji držel takhle blízko, neměla patřičný prostor na to, aby si musel dělat starost o svůj rozkrok. Nechtěl to schytat dřív, než objasní své jednání.* Nepanikař. *Osloví ji chlácholivě, ledový klid v jeho tváři kontrastuje s jakousi doutnající emocí v modrých očích. Jejich nosy se téměř dotýkají, na tváři cítí její dech, který se zrychluje. Na vteřinu sklopí pohled k těm plným rtům, které by nejednoho muže vybízely k polibku. Ne nadarmo má však železné sebeovládání. Místo toho proto nakloní hlavu na stranu a skloní se k jejímu uchu.* Neodtáhl jsem se, protože bych chtěl odstup, ale protože myslím, že ho potřebuješ ty. *Až později, při tom kdy zklamaně klopila pohled, mu to začalo sepínat. Rozhodně se nevyjádřil dost jasně a musel to napravit, avšak až ve chvíli, kdy ji donutí odložit pozornost a snahu nedat najevo emoce.* Líbíš se mi. Ale netoužím po aférce na jednu noc. A zároveň nejsem muž, s kterým si člověk může s jistotou malovat růžovou budoucnost. A jelikož ti tohle...*Prsty dlaně na její kříži přejede jen kousek podél její páteře.* A taky tohle... *Jen zlehka přejede rty po citlivém místě pod uchem, stěží se tomu drobnému tlaku dá říkat polibek.* Není příjemné, či tě to uvádí do rozpaků, po kterých netoužíš, budu si ten odstup od teď držet. A pokud po mě chceš teď hodit knihu, vyber si tu o Newtonových zákonech, je nejtěžší. Opatrně povolí sevření, tak ať může Nyneve ve vteřině ustoupit, jen je v pohotovosti když tak zachytit ránu, co očekává.* Jenže protože s tebou chci trávit čas, rád bych se přátelil. Bez toho, aniž by sis hloupě myslela, že jsem tě odmítl. /Když už tak alespoň ne pro své, ale tvé dobro./ *Ale to jí taky říkat nemusel, nebyl hrdina na bílém koni a nenáviděl představu, že tak měl být vykreslován. Z jeho tváře se dalo momentálně vyčíst jen málo.* Myslím ale, že konečné rozhodnutí je tvé. *Když mu například neodpoví na zprávu, bude mu to jasné.* Dobrou noc, Nyneve. *Necítil výčitky za tím, co udělal, i když to nebylo zrovna fér. Občas ale prostě chození kolem horké kaše nepřinášelo výsledky. A on chtěl mít jistotu, že mezi sebou mají jasno. Nikdy totiž žádné ženě ohledně svých úmyslů nelhal, to bylo pod jeho úroveň a hodlal to tak zachovat.*

*Poděkuje mu, když jí taky nabídne, že kdykoliv může napsat. Nejspíše by to neudělal i kdyby pomoc potřebovala, nebude přece se svými potížemi otravovat prince. To by se neslušelo. Ale i kdyby nebyl princ nejspíše by se neozvala. Nerada žádá o pomoc i svou vlastní rodinu, protože nechce někoho jinýho zatěžovat svými problémy. Ty si musí vyřešit sama. Když slyší, co se mu stalo a že jedna ženská dítě pojmenovala po něm a následně tvrdila, že je jeho, je jí ho líto.* Nejspíše byla prostě vše dohromady. Ale je vážně hrozný, co lidi udělají jen pro nějakých pět minut slávy a peníze.. Chápu, že mohla být kvůli dítěti třeba v tíživé peněžní situaci, ale tohle bych osobně nezvládla.. *Potřese nad tím hlavou. Ještě když jí muselo být jasné, že jí to neprojde! Jak říkala, stačil by jeden test DNA a ten by odhalil pravdu.* Přeceňuješ mě. *Vážně by svoje díla neoznačila za dobrá. Kdyby měla čas trénovat, třeba by se označila aspoň za obstojnou malířku, ale ten čas tu není.* Nejspíše taková klasika, Stephen King. Od něj jsem četla snad vše a nedalo by se říct, že mě něco zklamalo. Nebo ještě Jo Nesbo. Ale knihu ti neřeknu, to se nedá. *Líbilo se jí hned několik knih hodně a je těžké vybrat jednu nejlepší. To, že ji nebude mít jak škádlit a že se nebude červenat jí rozhodně nevadí. On z toho možná bude nešťastnej, když ho tak baví uvádět ji do rozpaků, ale ona bude jásat.* To ano. Nemůžu přímo soudit, jak je tu o u vás nebo v jiných zemí, něco jsem četla, ale nebyla jsem tam. Ale v Illey je to.. strašné, vážně. Tím jak je to rozdělené kastami je to ještě horší. Někteří šestí a lidé z nižších kast ani nedokáží třeba číst, či psát.. *Její případ to naštěstí není, ale to mu došlo. Vzhledem taky k tomu, že pracuje v paláci, musí být chytrá. Komornou by neudělaly z nějaké hloupé husy.* Navíc učitelé jsou třetí a ti a druzí právě nejčastěji s nižšími kastami pohrdají. Neříkám, že všichni, ale dost takových lidí se najde. A těm se pak ani vyučovat někoho z nižší kasty nechce. *Hodně taky funguje to, že svoje děti učí rodiče. Ona měla výhodu v tom, že žije v paláci a mohla navštěvovat školu s ostatními dětmi sloužících. Hodiny zajišťoval vlastně palác v nedaleké škole ve městě. Ujistí ho, že je to v pořádku a pousměje se na něj. Podle jeho chování prostě usoudila, že o ni má zájem jen v posteli a to je i ten důvod, proč se s ní baví. Je ráda, že na to nijak nekomentuje.* Vlastně ne, ani moc ne. *Jméno Arleen se jí skutečně líbí. Je to hezčí než původní Arlene. Arlene ji sedí spíše na nějakou dospělou ženu, kdež to Arleen se dá dost dobře použít jak v dospělosti tak i v dětství.* Nezdržel, v pořádku. Jak jsem říkala, kdykoliv ti přijdu ráda s něčím třeba pomoct. Chce se zvednout sama, ale nakonec ho řece jen vezme za ruku.* Děkuju..*Když si ji k sobě tak prudce přitáhne, místo toho aby ji pustil, skoro šokovaně vyjekne, ale naštěstí se udrží. Poplašeně se mu podívá do očí. To jak ji u sebe drž se jí dost líbí, ale zároveň by se ráda odtrhla rychle odstoupila dále. Ale zůstane jen tak stát na místě a dívat se na něj. Ani nemá moc na výběr, protože on ji nepustí zřejmě dříve, než si nevyslechne to, co jí chce říct. Když se k ní nakloní, polkne. Nějak čeká, že ji políbí, ale to se nestane.*/Neblbni Nyneve, tohle není dobrý, vůbec ne../*Snaží se takový myšlenky zaplašit někam dále do své mysli a ignorovat je, bohužel se jí to nedaří. Hádá, že po tomhle bude potřebovat dlouhou procházku v zahradách. Je tam už sice docela zima, ale to nevadí. Naopak je to možná dobře. Možná se díky tomu snáz probere z tohohle zvláštního stavu. Potichu ho poslouchá a když ucítí jeho rty na místečku pod uchem, ale jen jemně. Tak jemně, že se musí jen udržet a pevně stisknout rty k sobě, aby mu neřekla, aby to zopakoval.* Tak to není jen.. na to prostě nejsem zvyklá. *Řekne stydlivě. Když povolí sevření, odstoupí od něj a nadechne se. Skoro celou dobu, co byla u něj zadržovala dech.* Ráda se s tebou budu přátelit. Někdy, pokud budeš chtít můžeme jít ven s Traitorem a Ascienem. *Pousměje se na něj.*Dobrou noc. *Popřeje mu. Nechte tu už déle oxidovat a rušit ho, takže naposledy podrbe Traitora, otočí se a vyjde ven z komnaty. Zamíří rovnou do zahrad, na čerstvý vzduch, protože ten teď potřebuje.*

*Slyšel, že prý jeho bratr zašel na ošetřovnu a má tu nohu konečně ošetřenou. Možná to ej i důvod, proč ho neviděl v posilovně, odkud se zrovna vrací a kde byl asi dvě hodinky. Nepřehání to jako jeho bratr, ale občas si rád zacvičí. Teď myslí hlavně na sprchu. V koupelně ze sebe shodí všechno oblečení a vleze do sprchy. Po chvilce z ní vyleze a jen s ručníkem okolo pasu se podívá zase do komnaty. Prvně se chce jít obléct, ale pak si uvědomí, že ještě musí nakrmit svého leguána, Greena. A aby na to nezapomněl, udělá to tedy hned. Vezme tedy Greena na rameno a dá mu kousek jablka. Řekněme, je to zvláštní pohled. Angcijský princ stojí polonahý uprostřed komnaty a krmí jablkem leguána na rameni, přičemž mu z vlasů ještě kape voda, která stéká dolů po jeho svalnatých zádech.*

*Po rozhovoru se svým bratrem, který by se dal označit spíše za hádku strávila zbytek dne ve venkovních prostorech paláce vyhýbajíc se všemu živému. Po jejím boku byl jenom Otsan, který se jí svým psím způsobem snažil utěšit, zatímco se naplno rozbrečela a pustila ze sebe všechno, co se snažila zadržet během hádky s Lucienem. Takhle se s ním ještě nikdy nepohádala. Musí ale uznat, že má pravdu. Je příšerná princezna a nejspíš by se v paláci neměla už ani ukázat. Má teď tak akorát chuť si zabalit tašky, vzdát se titulu a odjet co nejrychleji pryč. Připadá si jako ten nejhorší člověk, který chodil po povrchu země. Nakonec jí ale už přestanou téct slzy a setmí se. A strach ze všeho možného, co se může pohybovat venku jí vyžene zpátky do paláce, kde zamíří hned do komnaty. Z celé duše doufá, že tam Easton nebude a ona bude moct být ještě chvíli sama. Nechce, aby viděl její oteklé oči a fleky ve tváři, které tam pláč zanechal. Když ale vejde do komnaty, zjistí, že její přání tak úplně nevyšlo. Normálně by jí asi pohled na jejího manžela dostal do kolen, ale teď v jejím rozpoložení ne. Nechá Otsana, aby nadšeně přiběhl k Eastonovi se s ním přivítat.* Ahoj. *Pozdraví ho a rychle sklopí pohled k zemi, aby jí nebylo vidět tolik do obličeje. Pak zapadne rychle do koupelny, kde si opláchne obličej studenou vodou a hlavně se tam chce schovat před Eastonem.*

*Jen v ručníku se rozhodl nakrmit svého leguána Greena. Podívá se na hodiny. Upřímně ho trochu udivuje, že tu ještě Livia není. Ne, že by mu vadilo nějak extra být tu sám. Naopak pořád si zvyká na její přítomnost. Když se otevřou dveře, podívá se tím směrem a zamračí se.* Ahoj.. *Všiml si jejího stavu. Podrbe Otsana a rychle vrátí Greena do jeho teritária. Přejde ke dveřím do koupelny a zaklepe na ně.* Liv, co se děje? A neříkej, že nic. A jelikož víš, jak dokážu být otravný a tvrdohlavý, raději mi to řekni hned, nebo tě budu vyslýchat tak dlouho, dokud to stejně nevyklopíš. Nebosi to mám snad jít zjistit nějak sám? *Zeptá se přes dveře. Možná k Livie nic necítí, ale zase ji nepotřebuje vidět v tomhle stavu, aniž by věděl, co se stalo. Navíc uzavřeli přece jen příměří.*

*Když vejde do komnaty a uvidí tam Eastona, pozdraví ho a rychle zapadne do koupelny, aby se tam schovala a mohla se dát trochu do kupy. Opláchne si obličej studenou vodou a snaží se spravit rozteklou řasenku, která jí na tvářích během odpoledne dost zaschla.* Sakra. *Zanadává, když roztřesenýma rukama nemůže vzít jeden odličovací ubrousek a pár věcí jí z poličky nad umyvadlem popadá na zem. Podaří se jí i rozbít jednu skleničku, takže se střepy rozprsknou všude okolo.* Nic. Jsem v pohodě. *Odpoví Eastonovi, i když se jí proti její vůli, během těch slov zlomí hlas a dá se do uklízení střepů. Z její neschopnosti se jí znovu nahrnou slzy do očí. Trochu se jí zamlží vidění a malinko se řízne do prstu o jeden střep.* Do prdele. *Zanadává a hodí jedním střepem proti zdi díky naštvání, protože už je toho na jeden den hrozně moc.*

*Všimne si Liviina stavu a hned se nad tím starostlivě zamračí. Rychle vrátí Greena do terária a jde ke dveřím koupelny, aby jej vůbec slyšela, když na ni bude mluvit.* To ti nevěřím. *Když uslyší zvuk tříštícího se skla, neváhá a dveře otevře, ale pomalu, aby jí nebouchl, kdyby za nimi stála.* Opatrně..*Klekne si k ní a podívá se na její prst, ze kterého jí teče krev.* Sedni si..*Řekne nesmlouvavě a posadí jí na okraj vany. Vytáhne lékarničku, která tu je a náplast, kterou jí ránu zalepí. Sám střepy pomalu sklidí.* Co se stalo? A netvrďˇ mi, že nic. To ti stejně neuvěřím, zvlášť teď ne.. *Nakonec ji chytne za ruku a odvede do komandy, kde ji posadí na postel a sedne si vedle jí, přičemž jí začne konejšivě hladit po zádech. Uzavřeli příměří, ale sám neví, prčo se takhle chová.. až moc přátelsky a důvěrně.*

*Teď je jí momentálně jedno, jestli jí věří nebo ne. Radši se soustředí na uklízení střepů. Ani nezaznamená, že East vešel dovnitř, dokud není vedle ní.* Nic to není. *Pokusí se uhnout, ale stejně nakonec skončí v sedě na vaně.* To nemusíš.. *Namítne, když jí prst hned zalepí a sám začne uklízet střepy. I přesto, že ví, že s tím nebude souhlasit, mu s tím pomůže. Po jeho otázce zůstane chvíli zticha. Nechce si tu vylévat srdíčko. Akorát by pak potvrdila slova svého bratra. Když jí East dovede k posteli, kde jí začne hladit po zádech, ještě chvilku mlčí a snaží se přijít na způsob, jak mu v co nejkratší verzi říct, co se stalo.* Potkala jsem bráchu. A řekla mu, že jsme se vzali a za jakých okolností. *Začne potichu a trhaně se nadechne jak přemáhá další slzy.* Prostě jsem děsnej sobec, příšerná budoucí královna, nevychovanej rozmazlenej fracek, blbá blondýna a všechny jsem akorát zklamala. Takhle na mě ještě nikdy neřval. *Zkonstatuje, co se stalo.* Ale to je jedno, nedělej si s tim starosti, budu v pohodě. Pro tebe je hlavní, že tvoje rodina to vzala v klidu. *Pokusí se nadzvednout koutky rtů.* Měla bych to jít douklidit a dát se dokupy. *Zvedne se a dojde zpátky do koupelny. Jednak chce utéct před dalším svěřováním se a jednak před tím, jak u sebe byli blízko. Navíc nechce, aby jí viděl takhle v háji. Teď už se jí podaří posbírat všechno a dát to zpátky do poliček a pak si vezme ubrousek a začne si z tváří stírat rozmazaný makeup.*

*Vejde do koupelny, kde uvidí Liviu jak se snaží posbírat střepy. Posadí jí na vanu a zalepí jí krvácející prst náplastí. Pak se dá do sbírání těch střepů a nesouhlasně se na ni podívá, když mu s tím začne pomáhat. Nakonec ji dovede do komnaty a posadí jí na postel. Začne ji hladit po zádech a čeká, než mu vysvětlí, co se stalo a co je za tím, jak ej teď mimo.* Nejsi ani jedno z toho Liv. Blbá blondýna nejsi, sobec taky ne, myslíš na svou rodinu, to vidím. A královna budeš dobrá. Udělali jsme pitomost, to jo a dost velkou. Ale tvůj bratr by s tebou takhle mluvit neměl. *Potřese nad tím hlavou.* Aspoň, že tak, ale stejně se mi nelíbí, co ti řekl tvůj bratr. /Měl bych si s ním o tom asi promluvit./ Už to uklizený je. *No.. není úplně ale to on obstará sám a nebo zítra řekne komorné. Povzdechne si a zase dojde ke koupelně. Opře se o rám u dveří a pozoruje ji.* Pojď si lehnout, Liv. Zkus si lehnout a prospat se. Pokud chceš bát sama, klidně odejdu. *Nabídne jí chápavě.*

*Nakonec z ní vypadne aspoň letmý popis toho, co se stalo a po jeho slovech zavrtí hlavou.* Ty to nechápeš. Měl pravdu. Ve všem. Měla jsem být radši na poradách a zajímat se o Belgii, než lítat po barech a nebo bruslit. Měla jsem se víc zajímat o ségru, třeba by teď neměla zlomený srdce. Kdybych se víc zajímala o ostatní, třeba bych ani neskončila v tom baru a nezničila tobě život. Celej svůj život jsem se chovala přesně tak, jak řekl. *Zatřese se jí trochu hlas, takže se radši vydá zpátky do koupelny, kde posbírá těch pár věcí, co popadalo a pak si začne stírat makeup z tváře.* Ne. Já .. nevadí mi, když tu zůstaneš. Vždyť je to tvoje komnata. *Podívá se na něj. Nechce, aby odešel. Z nějakýho důvodu jí jeho přítomnost uklidňuje.* Promiň, neboj, nebudu ti tu brečet. Jsem v pohodě. *Neví, proč se mu za to omlouvá. Radši si začne zase třít tvář.* Do prdele, proč to nejde! *Zanadává, když řasenka dál drží na jednom místě na tváři, ale přeci jen jí po chvilce dostane dolů. Naštěstí jí to dalo dost času na to všechno v sobě zase uzavřít pod pokličkou a nasadit na obličej neutrální masku.* Jakej jsi měl den? *Zeptá se, aby tu nebylo úplný ticho a trochu se uvolnila atmosféra.*

*Poslouchá jí, ale nakonec zavrtí nesouhlasně hlavou.* Na porady bys chodit měla, ale zrovna bruslení se nevzdávej, vím, že to máš ráda. Musí se to akorát nějak skloubit dohromady. O tom, co se stalo tvé sestře nevím, to soudit nemohu, ale vím, že ji máš ráda. A mě jsi život nezničila, Liv. Stejně bychom se museli vzít a podle mě to není zase tak hrozný. Dokážeme se spolu bavit normálně, nehádáme se a každej necháváme tomu druhýmu volnost. Podle mě jsme mohli oba dva dopadnout daleko hůř. *Nečekal to, ale manželství s ní mu zatím skutečně vyhovuje. Přejde ke dveřím do koupelny a opře se o rám.* Je to naše komnata. *Opraví jí.* A já bych chápal, kdybys chtěla být chvilku sama, ale pokud ti to nevadí, tak klidně zůstanu. *Sleduje ji.* Neomlouvej se a klidně breč, aspoň bys to ze sebe dostala. *Bylo by lepší to, než kdyby si hrála na to, že jí nic není, jak se to snaží dělat teď.* No, rád bych ti to řekl, ale nikdy jsem se nelíčil, takže.. *Uchechtne se.* Ale abych tě uklidnil, i takhle jsi dost sexy a sluší ti to.*Pousměje se na ni a doufá, že po něm něco nehodí.* Docela dobrý. Na tebe se asi ptát nebudu..

Prej nemuseli. Podle Luca to šlo zrušit. Neřekl mi jak, ale asi předtim našel způsob. Takže jo, dost možná jsem ti zničila život. *Řekne mu popravdě a u toho sklopí pohled ke svým rukám, který se jí díky nervům trochu třesou.* To je jedno, zapomeň na to všechno. Měla jsem mlčet. *Vrátí se zase zpátky to její já, které se uzavírá a nedokáže se s něčím svěřit, takže se radši vydá do koupelny.* Je to tvoje komnata, do který jsem se nastěhovala. *Namítne s menším úsměvem, i když to slovo "naše" se jí docela líbilo.* To je dobrý, vážně. Byla jsem sama většinu odpoledne. Nevadí mi, že tu jsi. *Řekne mu popravdě a snaží se dostat z tváře řasenku.* Nepotřebuju to ze sebe dostat. Jsem v pohodě. *Neví, jestli o tom přesvědčuje sebe samu nebo jeho, ale hádá, že to je asi jedno. Když jí pak řekne, že je sexy i takhle, uchechtne se. Nezní to sice tak pobaveně jako většinou, ale zlepšilo jí to trochu náladu.* Ne, to asi není potřeba. *Uzná a zmuchlá špinavý ubrousek v ruce. Trochu ho využije jako antistresový míček.* Emm... Asi bych tě měla nechat se do to...Dooblíct a osušit. *Poznamená trochu, protože má na sobě přeci jen pouze ručník a vlasy má dost mokré. Dojde k němu a postaví se na špičky, aby mu je mohla vytvarovat do kohouta.* Ale takhle bys to mohl nosit častěji. *Doporučí mu a zkusí na tváři vyčarovat pobavený úsměv. Snaží se vrátit co nejvíce do svého běžného rozpoložení.*

Ne, nezničila. Stejně by mě bratr zasnoubil s někým jiným a ty jsi vlastně fajn. Možná se nemilujeme ale o to upřímně ani já nestojím. Dokážeme se společně bavit, ale taky si necháváme volnost. Jiná ženská pro mě nebo jiný chlap pro tebe by takový nemusel být a my se měli hůře. Jsem vlastně rád, že jsem si tě vzal. A ne, opilej nejsem a ani není konec světa, že to říkám. *Uchechtne se.* Ne, neměla. Klidně se svěř, potřebuješ to ze sebe dostat. *Přejde k ní, nenechá ji jen tak být.* Není to moje komnata. Taky jsem tu jen na návštěvě. A stejně tak jsme dneska mohli být u tebe. Je to prostě naše společná komnata. A pokud se cítíš špatně, že tu jsme, klidně můžeme jít jinam. *Nechce, aby se tu cítila špatně a něpříjemně.* Dobře. *Pousměje se na ni, když ho ujistí, že jí tu nevadí. Kdyby chtěla aby odešel, pochopil by to, ale nevadí mu tu zůstat. Řekne jí, že i takhle je sexy a pořád ji sleduje.* Ehm.. jo oblíct bych se asi měl.*Úplně zapomněl, že má jenom ručník okolo pasu. Nechá jí, aby mu upravila vlasů a když se podívá do zrcadla zamračí se.* No taak. Ještě mi to tak zůstane.* Rychle si vlasy shrne na stranu a uchechtne se.* Dávej bacha, nebo ti to opravím. Třeba taková zelená barva místo šamponu.. *Usměje se na ni nevinně. Dojde do komnaty, kde na sebe hodí černý tepláky ve kterých spí a tričko.*

Tak jsi se bouchnul do hlavy? *Zeptá se trochu pobaveně. Nechápe, jak to dělá, ale dost jí zlepšuje náladu.* Ale ... Taky jsem docela ráda, že jsem si tě vzala. *Přizná potichu a pak zavrtí hlavou po jeho nabídne na svěření se.* Nepotřebuju. Tohle všechno byla jenom slabší chvilka. Jsem v pohodě, vážně. *Ujistí ho a snaží se u toho mít co nejstabilnější hlas dovede.* Já... Jenom nechci, abys měl pocit, že se ti tu nějak vnucuju a hodlam se zabydlet a nacpat úplně do všech aspektů v tvym životě. *Přizná.* Mě se tady docela líbí. V naší komnatě teda. *Pousměje se na něj a ujistí ho, že jí nevadí, když tu zůstane. Sama by nejspíš ještě teď mlátila věcma nebo seděla schoulená v koutě a brečela. Ale on jí dost zvedl náladu a cítí se s ním o něco líp.* Neříkám, že to není hezký výhled, ale když nastydneš a budeš mít u nosu věčně nudli, dost ti to ubere na tom, jak jsi sexy. *Nakloní hlavu mírně na stranu, když sjede jeho hrudník pohledem a pak mu upraví vlasy. Potichu se zasměje, když vidí, jak se zamračil.* Náhodou ti to slušelo. *Ohrne hraně spodní ret v naoko smutném výrazu a přidá se k ní i Otsan který se jí připlete k nohám a s pohledem na Easta zakňučí.* Ne. No tak. To bys neudělal. Sakra. Od teď si budu muset všechny věci zamykat. *Poznamená, když slyší o zelené barvě v šamponu, protože kdyby něco takového udělal, nejspíš by umřela okamžitě na infarkt. Pak za ním dojde do komnaty, kde se posadí na postel do tureckýho sedu a nechá Otsana, aby si vyskočil na postel a položil si hlavu do jejího klína. Vůbec si ani malinko neprohlíží Eastovo pozadí zatímco se převléká. Ani trošku.*

Ani to ne. Nebo, jestli ano, musela to být pořádná šlupa, protože si to nepamatuju. *Uchechtne se nad tím.* Kolik jsi toho vypila? Měl bych zavolat někoho s tím přístrojem, co ti změří kolik máš promile, tohle bude na ošetřovnu.. *Popíchne ji pobaveně. Nedůvěřivě si ji změří pohledem.* Stejně tomu nevěřím. Ale nebudu tě teda nutit k ničemu. Kdyby sis to ale rozmyslela, jsem tu. *Potřese hlavou.* Nevnucuješ se mi. Mně to tak vážně nepřipadá. Jsme manželé a budeme společně žít a dělit se o dost věcí. Nemusíš se kvůli tomu cítit nějak špatně, vážně ne. *Usměje se, když to nazve jejich komnata.* Ale to by ses o mě snad jako starostlivá manželka starala, ne? To by nebylo tak špatný. Ty v sexy sestřičkovským oblečku. *Sjede ji pohledem a jen co si to představí jeho tělo na to začne reagovat samo. Rychle si vlasy zas upraví, protože nechce chodit takhle, vypadajíc jako idiot po paláci a pohrozí jí, že jí to s takovou oplatí.* Nenechám se jen tak poštuchovat. *Uchechtne se. Rozhode se tedy převléct. Cítí na sobě její pohled a pro sebe se usměje.* Máš hezkej výhled? *Zeptá se a podívá se na ni. Přichytí jí u toho jak se na něj dívá, takže nemůže tvrdit, že to nedělala.* Ale docela nefér vůči mě to je. *Poznamená, protože ona je pořád v tom svém normálním oblečení. Nakonec si lehne vedle ní a podrbe Otsana za ušima.* Čekám, kdy Mayven přijde s tím, že chce vlastního vlka. Osobně bych ani proti nebyl, ale až tak za tři roky, teď je jí pořád deset..