Komnaty zahraničních hostů

*Zrovna dodělal papíry, které mu poslal otec, takže pro dnešek má volno. Moc toho v plánu nemá, nejspíše zůstane v komnatě a zahraje si třeba na kytaru. Možná by jít ven taky bylo trochu riskantní, vzhledem k tomu, co mu psali bratři Angel, dříve tohohle dne. Na sobě má obyčejné černé džíny a bílou košili. Když někdo zaklepe, nečeká a vydá se hned ke dveřím. Netuší, kdo by to mohl být, nikoho snad nečeká. Když dveře otevře a uvidí svou snoubenku, potěší ho to a usměje se, ale úsměv mu z tváře zmizne, když vidí, jak na tom je.* Ang? Co se stalo? Jsi v pořádku? *Poslední otázka je asi zbytečná, jelikož podle toho jak vypadá mu může být jasné, že v pořádku není.*Pojď dále. *Pustí ji do komnaty, kde ji vezme za ruku a přiměje ji, aby se posadila. Načež vezme kapesník, který jí podá, aby si mohla usušit slzy.* Chceš se napít? Co pro tebe mohu udělat?

*Zhluboka trhaně vydechne, když zaklepe na dveře a pak už uvidí obličej svého snoubence. Po jeho otázce se jenom nadechne a lehce potřese hlavou. Sice se snaží zadržet slzy, ale i tak se jí to moc nepovede a oči se jí znovu naplní slanou vodou.* Děkuju. Promiň, že..že rušim. *Hlesne potichu, když jí pustí do komnaty a ani nijak neprotestuje, když jí donutí se posadit. Kapesník si od něj vezme, ale spíš než aby se s ním snažila trochu znormálnit svůj obličej, začne ho žmoulat mezi prsty jako takovou antistresovou pomůcku.* Ne, nic nepotřebuju. Děkuju. *Zavrtí hlavou a zhluboka vydechne.* Já.... Je.. Je tu něco, co... Co bys měl vědět. *Vymáčkne ze sebe nakonec důvod své přítomnosti tady.* Ještě když..když byl Corey v pořádku.... Oba jsme se jeden den trochu opili a pak na sebe narazili. Trochu se to....prostě jsme nepřemýšleli a já....... Já jsem.. Těhotná. *Dokončí nakonec, přičemž než to ze sebe dostane, párkrát se jí i podaří vzlyknout. Bojí se na něj teď podívat, takže pohledem skenuje svoje ruce, ve kterých pořád žmoulá kapesník.*

*Otevře dveře, za kterými najde svou snoubenku. Že ji vidí ho potěší, rád s ní tráví čas. Jenže když si všimne, jak vypadá, starostlive ji zahltí několika otázkama a nakonec jin pozve dovnitř *Nerušiš mě. Ty nikdy. *Ujistí ji. Podá ji kapesník a když ho ujistí, že nic jiného nechce, přikývne a posadí se vedle ní. *A co to je? Co se stalo? *Doufá, že se konečně vymáčkne a řekne mu, co se stalo. Sám je napjatý, co z ní vyleze. No, to co zjidti vážně nečekal. Chvilku se na ni jen mlčky dívá, než se zvedne a začne přecházet po místnosti. Chvilku jen mlčky, protože si to musí srovnat v hlavě. * Dobře.. *Povzdechne si. * A jsi v pořádku? Ty i dítě? *Ujišťuje se. Pak se posadí vedle ní. * Pořád budeme zasnoubení, ne? *Asi by ho i zamrzelo, kdyby ne. *Hele.. Já bych se o to dítě rád postaral, pokud mi to dovolis. Vím jaké je to bez táty těžký., *Nechce, aby to dítě prožívalo to, co on. *Nějak to zvládneme, neboj. Hlavně se uklidni, ano? *Prsty ji nadzvedne bradu, aby se na něj podívala a šetře ji slzy z tváře. *

*Ani se na něj nepokusí pousmát po jeho ujištění, že neruší, protože ví, že by to stejně nijak uvěřitelně nevypadalo. Posadí se a ujistí ho, že nic nepotřebuje. Jediná věc, kterou potřebuje, je to ze sebe konečně dostat a zasvětit ho do nejnovějšího vývoje událostí. Rozhodně se jí nedaří to ze sebe dostat nějak plynule, protože i když to oznamuje dneska už čtvrté osobě, stále pořádně neví, jaká vhodná slova zvolit. Nakonec to ze sebe ale dostane a se zatajeným dechem a pohledem upřeným na své třesoucí se ruce čeká na jeho reakci. Přijde si trochu jako spráskaný pes, když ho slyší a periferně i vidí, jak přechází po komnatě. Když konečně slyší i nějakou slovní reakci, opatrně k němu vzhlédne.* Jo, nejspíš je všechno v pořádku. S náma oběma. *Přikývne letmo a jeho další otázka jí natolik překvapí, že na něj chvíli dokáže jenom šokovaně koukat.* Já....já myslela, že už nebudeš chtít, že.... Že ti budu odporná. *Dopoví poslední část potichu a opět sklopí pohled.* To....to myslíš vážně? *Zeptá se ho překvapeně a má pocit, jako kdyby jí z hrudi spadl obrovský kámen, který jí doteď dusil. Slzy, které se jí teď tlačí ven jsou slzy úlevy. Nechá ho, aby jí nadzvedl bradu a podívá se mu poprvé od chvíle, co sem přišla, opravdu do očí.* Mám z toho všeho děsný strach. *Přizná potichu.*

*Sice to, co se stalo leze z Angel jako z chlupatý deky, jak se říká, pozorně a trpělivě ji poslouchá, než to ze sebe dostane. Poté se zvedne a chvilku mlčky přechází po místnosti. Přemýšlí, co dělat dál. Prvně se ujišťuje, jestli je v pořádku, ona i to dítě a po jejím ujištění přikývne. Sedne si k ní na postel. Prvně ho zajímá, jestli se tím i zruší jejich zasnoubení, asi by kvůli tomu nebyl zrovna rád. S Angel si rozumí.* To neříkej. Nejsi mi odporná, nic z toho. *Ujistí ji.*Jo, jo myslím. Nechci, aby měl nebo měla stejný dětství jako já. Navíc.. Corey je můj bratr, nevlastní, ale i tak, pořád to dítě bude mít z části stejnou krev jako mám i já. *Bere to trochu i jako povinnost se o ni i o to dítě postarat. Když jeho bratr nemůže. Nadzvedne jí bradu a setře jí slzy z tváře. Trochu se na ni pousměje.* Neboj, zvládneš to. Zvládneme to. Budeš skvělá máma a já se pokusím být pro to dítě, co nejlepší táta.. Pokud ti nevadí, když se tak nazvu. *Pousměje se.*/Doufám akorát, že teď mi tvoji bratři neufiknou ptáka.. / Hlavní je, abys byla v pořádku, ty i to dítě. Takže žádný stresování se ani nic podobnýho, ano? Musíš na sebe dávat pozor.

*Uleví se jí, když slyší, že mu není nijak odporná, protože ze všeho nejvíc se bála, co si o ní pomyslí právě on. A hned na druhém místě jsou její bratři, kteří jí nejspíše zaškrtí. Když jí pak Cassius řekne, že se o to dítě klidně postará, spadne z ní další vlna napětí a jeho další slova jí až dojmou. Buď za to může naprosto emočně vyčerpávající dnešek, nebo jsou na vině už těhotenské hormony.* /Je to možný v 6. týdnu? Vždyť já ani o těhotenství nic nevim sakra./ *Zaúpí nervózně v duchu a když jí zvedne bradu, podívá se mu do očí a přizná, že má strach.* Nevadí mi to ani v nejmenším. Jsi to nejlepší, co nás mohlo potkat. *Pousměje se na něj, protože teď už to zvládne a pak ho chytne za ruku, kterou mu lehce stiskne.* Ani nevíš, jak moc jsem ráda, že tě můžu mít ve svym životě, Cassi. *Zkrátí trošku jeho jméno a její slova jsou naprosto upřímná.* Žádný stresování? Jsem Schreave. A ještě chvíli budu žít v tomhle šílenym paláci. *Dostane ze sebe už trochu s pobavením, protože se jí nehorázně ulevilo a je schopná už i něčeho jiného, než jenom breku.* Když jsem to zjistila, měla jsem sto chutí jít za tebou a zeptat se tě, jestli bys nechtěl jet do Polska už teď. Pak mě ale ségra ukecala, abych to řekla rodičům, kteří mě naštěstí nezabili a teď už zbývá jenom přežít bráchy. Ty měli zrovna dneska naprosto bláznivej záchvat, kdy za tebou chtěli běžet a prakticky ti vyhrožovat, abys mi neublížil. Jako kdybys toho byl zrovna ty schopnej. *Potřese nad tím lehce hlavou a setře si z tváří poslední zbytky slz.* Děkuju ti, za všechno. *Usměje se na něj vděčně.*

*Rád ji vidí se zase usmívat, sice nepatrně, ale aspoň něco. Oplatí jí stisk ruky, načež si ji zvedne ke rtům a políbí ji na její hřbet. *Když jsem se kromě toho ,že budu král dověděl, že jsem ještě zasnoubený s naprosto cizí dívkou.. Nebyl jsem z toho moc nadšený. Jenže když jsem tě poprvé potkal u té fontány.. Zdála ses fajn. A pokaždé, co tě znovu uvidím se tom ještě utvrzuju. A teď jsem už vážně moc rád, že jsem zasnoubený zrovna s tebou. Jsem s tebou... šťastný. A udělám vše proto, abys byla aspoň trochu i ty se mnou. *Proto jí i zařizuje ateliér v Polsku. Uchechtne se.*Tak se pokus to stresování aspoň mírnit, ano? *V duchu si poznamená, že už jí žádnou práci, se kterou by mu pomohla nedá. Pro ni je teď hlavní, aby odpočívala.*Útěk by nic nevyřešil. Akorát by je to ještě více.. naštvalo nebo spíše zklamalo, že ses jim nesvěřila. Je dobře, že tě sestra přesvědčila, abys zůstala. *Kdyby mu řekla, proč tak rychle chce odjet, což by musela, protože by se jí vyptával tak dlouho, dokud by to nevyklopila, řekl by jí asi to stejný. Aby to řekla rodičům a sourozencům.*/Kdybys jen tak věděla../*Vzpomene si na chat, který s nimi dneska vedl.*Tvoji bratři to taky pochopí. Neplánovala jsi to a ono se to občas.. prostě stane. *pokrčí rameny.*Nemáš zač rajčátko.

*Zahřeje jí u srdce, když jí políbí na hřbet ruky a poté to pokračuje při jeho slovech, až má pocit, že jí někdo do hrudi právě voperoval nějaké nahřívací zařízení. Je to nádherný pocit a asi se ho nikdy nenabaží. Cítila ho už když se s Cassiusem líbali a je ráda, že to nebylo naposledy.* Aspoň trochu? No tak.. Jsem teď šťastná tak moc, jak jenom můžu. Byla jsem dost naštvaná, když jsem se o tom zasnoubení dozvěděla a pak jsem měla i trochu strach, když jsem čekala, až se tu objevíš a nevěděla, jaký budeš. Jestli jako Corey, nebo ještě horší. Popravdě jsem v lepší scénáře nijak moc nedoufala. Ale teď vím, že se stalo to nejlepší, co mohlo. *Řekne mu upřímně, což dokazuje i její úsměv, který se jí objevil za dnešek poprvé i v jejích očích.* Neboj, pokusím se. A ty se opovaž shánět bublinkovou folii a klíč od mý komnaty, abys mě mohl nutit ležet v posteli. *Řekne mu pobaveně, protože si z něj jen střílí. Doufá, že by to neudělal a ani nad tím neuvažoval.* Jo, máš pravdu. Jenom mi chvilku trvalo si to uvědomit. Byl to hroznej šok. *Pokrčí jedním ramenem.* To sice ano, ale oni to nepochopí. Budou naštvaní, zklamaní a jenom doufá, že si nechají vysvětlit, že ty za to nemůžeš ani omylem. *Prohrábne si trochu nervózně vlasy, protože její bratři jí nahánějí snad ještě větší strach jak rodiče.* No taaaak. Nechceš vymyslet něco jinýho? *Zaúpí po té přezdívce, ale zároveň se jí v očích značí trocha pobavení.* /Jen počkej, až na mě přijdou těhotenský nálady../ *Proběhne jí hlavou, protože potom už mu tahle přezdívka nejspíš jen tak neprojde.*

*Usměje se.*To rád slyším. *A slyší to nejen rád kvůli tomu, že se bojí, že by mu její bratři ufikli ptáka, ale protože mu na ní začalo záležet.*Jo.. Asi tě chápu. Po tom, co sis zažila s mým bratrem a vědělas, že jsme příbuzný.. být ve tvé kůži, asi bych nečekal nic jinýho. *Nevinně se na ni usměje.* Zamykat v komnatě tě nad nebude třeba.. Ta bublinková folie postačí. Viděl jsem, že z toho někdo dělá i obleky. To by šlo, ne? /To musím sehnat a dát jí to třeba k Vánocům./*Doufá, že to do té doby nezapomene.* Jo, to chápu. Byl to šok a ty jsi v tu chvíli prostě zpanikařila. Vzhledem k tomu všemu, jaký jste měli s Coreym vztah, se to dá pochopit. *Pousměje se na ni. Je vážně rád, že jí tohle ale její sestra rozmluvila.* Pochopí. Jsou to tvoji bratři. mají tě moc rádi a bojí se o tebe. Ujistí je, že se o tebe i s to dítě postarám a uklidní se. Asi jim budeš muset dát chvilku čas, ale pak s s tím smíří. A třeba se budou na svého synovce či neteř těšit. *Vzhledem k tomu, co mu psali, je jasné, jak se o svou sestru bojí a chtějí, aby byla v pořádku. Ještě jim nejspíše sám napíše, aby je ujistil, že se o Angel postará ať to stojí cokoliv. Stejně ho asi oni sami zaspamují zprávama. *Něco jinýho? Tak co třeba andílek? *Zazubí se na ni, když použije vlastně význam jejího jména, které nemá moc v lásce.*

*Trochu omluvně se pousměje, když přiznala, že nečekala, že by měl místo Coreyho přijet někdo lepší a hodnější, ale když jí ujistí, že to chápe, omluvný výraz její tvář opustí. Je ráda, že je tak chápavý a opravdu si nemohla přát nikoho lepšího.* Opovaž se. Jestli to někdy dotáhneš, rozcupu tě jak hada. Nezapomínej na těhotenský nálady a hormony. *Začne nejdřív s výhružným tónem, ale dokončí to nakonec se zazubením. Chuť zamžikat obočím potlačí, protože ho zase nechce úplně děsit a působit už teď jako šílenej maniak.* Ale jsem ráda, že to dítě bude mít plnou rodinu. Šťastnou rodinu. *Usměje se na něj, protože skutečně věří, že to mezi nimi dopadne dobře a budou spolu doopravdy šťastní. Při těch slovech si položí ruku na břicho, které zatím známky těhotenství nijak nevykazuje. Avšak co viděla a slyšela od mámy, po které zdědila i dost hubenou postavu, s největší pravděpodobností to nebude nijak dlouho trvat a bříško jí vidět bude. Teď se na to poprvé začne těšit, i když nervy zůstávají. Ale těší se, až o sobě ten špunt bude dávat vědět. Poprvé ho začne vnímat doopravdy jako svoje dítě, které nosí pod srdcem a ne jen jako zdroj nervů, starostí a nějaký omyl, jako tomu bylo doposud.* Jo, to doufám. Ale jak je tak sleduju, tak ti už se spíš těší na svoje vyvolený s hlavou v oblacích. Za chvíli budou očekávat vlastní potomky. *Pousměje se pobaveně.* No taaaaaaak. *Protáhne to nespokojeně a trochu se na něj i zamračí.* /Kdybych byla andílek, nesedim tu teď ubrečená a zbouchnutá.../ *Proběhne jí hlavou, ale nahlas to radši neříká, protože nechce kazit atmosféru.* Co takhle se obejít bez přezdívek? *Navrhne mu s nadějí, že to neodmítne a nebude vymýšlet nějaký další příšernosti.*

*Chápe, proč moc nedoufala, že bude někdo lepší, jak Corey. CO sám zaslechl, jeho bratr se k ní nechoval zrovna hezky. Zdá se mu jako dobrý nápad zabalit ji do bublinkové folie a jen tak z legrace ji jí chce sehnat na Vánoce pod stromeček. je špatný na vybírání dárků, ale tohle by mohlo být vtipné.* Jo a taky budeš mít těhotenský chutě, takže ti vždycky hodím nějaký bonbóny, okurky nebo co budeš mít ráda a rychle vezmu nohy na ramena.*Uchechtne se.*/Na Vánoce jí ten oblek z bublinkové folie pořídím a pro sebe kříž.. pro jistotu./Bude mít šťastnou rodinu, zvládneme to a tohle mu zařídíme. Zařídíme, aby se cítilo milované. *Usměje se na ni.*Můžu? *Zeptá se a opatrně položí svou ruku na její břicho, kde ji pohladí. Sice to není jeho dítě, ale už teď ho má rád, jako by bylo. Navíc, pořád budou příbuzní, je vlastně jeho strýc, takže část DNA mají stejnou.*Už se vzpamatovali a vyznali těm dívkám lásku? Nebo je rovnou požádali o ruku? *Nadzvedne obočí.*/Neměl bych Ang taky koupit prstýnek? I když jsme zasnoubení hlavně kvůli míru a ne úplně z lásky../*Asi jí někdy něčím překvapí, doufá, že by ji to potěšilo. Jelikož se jí nelíbí přezdívka Rajčátko, nazve ji andílkem, což je význam jejího jména. *Jsi roztomilá, když se mračíš. *Usměje se na ni.*Pokusím se používání těch přezdívek mírnit... ale nic neslibuju.

Vzhledem k tomu, jak pozoruju mámu, která je jenom o pár týdnů přede mnou, tak budu jíst nejspíš úplně všechno. Stejně je to šílený, že moje dítě bude jenom o pár týdnů mladší, než můj nejmladší sourozenec. *Potřese nad tím nechápavě hlavou. V jejich rodině nejspíš nebude normálního nikdy nic.* Přesně tak. *Přikývne s dojatým úsměvem, když slyší, s jakým přesvědčením to říká. Je za něj neuvěřitelně moc ráda a nedokáže si představit někoho lepšího, po jehož boku by teď měla stát.* Jasně. *Nechá ho, aby šáhl na její břicho a musí se usmát, protože při jeho doteku se jí celým tělem rozlije příjemné teplo.* To kdybych věděla... Justice furt trucuje a odmítá mi říct, jak to u toho vodopádu dopadlo, i když co jsem vydedukovala, tak nejspíš dost dobře a Jace zase razantně odmítá jakoukoli pomoc. A Eady ale asi stejně něco naplánujeme, abysme ho popostrčili. A když jsme chtěli jít za těma holkama, jen tak si s nima popovídat, zatrhli nám to. *Ušklíbne se trochu otráveně, ale i v tomhle odmítá své bratry poslechnout a prostě si s Misty a Chels jednou sama promluví, protože jestli neudělají první krok ony, nejspíš se ho od těch polen nikdy nedočkají a Selekce bude trvat do doby, než je zahrabou všechny do rodinný hrobky.* Nejsem roztomilá. *Brání se se smíchem a překryje si obličej rukama, aby nebylo vidět, jak se jí nahrnula červeň do tváří.* Fajn, v tom případě neslibuju ovládání svých nálad. *Zazubí se na něj.*

V Polsku nechám palác předem zásobit zmrzlinou, okurkama, čokoládou a podobnými věcmi. Aby tam byli na náš příjezd připraveni.*Zní to jako vtip, ale nejspíše tam vážně zavolá, aby se ujistil, že všechny takové věci tam jsou připraveny a Ang měla vše, co by chtěla. *Bude to trochu zvláštní. Ale zase.. když k nám třeba tvoje rodina přijede i s tím prckem na návštěvu, bude to s dětmi o to veselejší. *Pousměje se na ni. To, že tam může její rodina přijet kdykoliv bude chtít pořád platí. Zeptá se, jestli může položit ruku na její břicho a po jejím souhlasu to opatrně udělá a pohladí ji tam. Poté se zeptá na její bratry, jak na tom jsou s tou Selekcí a vyznáním se z lásky těm holkám. Všiml si jich v Hrobce, jak se na ně dívají a je jasné, že jim na nich více než záleží.*Jak to tak vypadá, i to zasnoubení jim vážně budeš muset naplánovat a nebo rovnou tu svatbu, jak jsme se bavili minule. *Vzpomene si na jejich "geniální" plán, kdy je uspí i s jejich vyvolenými a ožení je v kostele, kam je svázané odtáhnou.* Něco mi napovídá, že jejich přání, abys s těmi dívkami nemluvila, respektovat nebudeš. *Uchechtne se.*Ale jo jsi roztomilá. Když se červenáš nebo i když se mračíš. *Vezme její ruce, aby se mohl podívat na její červenajíc se obličej. Po tváři ji lehce pohladí jednou rukou.*Pochybuju, že by ses zvládla ovládat i bez toho. *Usměje se po baveně.*

To nemusíš. Doufám, že nebudu nijak šílená. Zvládnu to i bez zásob jídla. Nechci tam ty lidi zatěžovat. A ani tebe, abys to musel zařizovat a přidávat tak další starost k těm, co už máš.* Jo, třeba si budou rozumět a budou kamarádi. Pokud teda oba nebudou z větší části Schreave, to budou na zabití. *Uchechtne se, i když je trochu nervózní, protože si nedokáže představit, co spojení jí a Coreyho vytvoří za osobnost.* Kdyby to mohlo být jenom po tobě, to by bylo nejlepší. *Pousměje se na něj, když řekne nahlas tohle své nesplnitelné přání. Potěší jí potom, když si sáhne na její břicho. Přijde jí, jako kdyby tohle všechno o něco prohloubilo vztah mezi nimi a vytvořilo jakési pouto.* Buď to budu muset naplánovat a zinscenovat celý já a nebo nakopnout ty holky, ať požádaj o ruku ony ty paka a doufat, že potom se proberou a k oltáři dojdou dobrovolně a sami. *Uchechtne se při představě, jak by mohla dávat sežrat svým bratrům to, že neměli ani odvahu požádat svoje lásky o ruku a tak to musely udělat ony.* /To tady ale během Selekce ještě nebylo, aspoň by byli originální./ *Uzná zároveň v duchu.* Jasně, že nebudu. Od toho mladší sourozenci přece jsou, ne? *Zazubí se na něj a pak si zakryje obličej rukama, když znova zčervená. S ním ale jaksi soupeřit nemůže, protože i kdyby se o to pokusila, on má daleko větší sílu.* Pfff. Podceňuješ mě? *Nadzvedne naoko uraženě obočí, když slyší, že pochybuje o jejím ovládání těhotenských nálad. Moc dlouho to ale nevydrží a za chvíli její tvář zdobí opět úsměv, jako kdyby to nebyla teprve chvíle, co brečela prakticky od rána.* Nezahrál bys mi něco, prosím? *Zeptá se ho potom, protože posledně se jí hrozně líbilo, jak hrál a už se na tom domlouvali v tom domku, kde na sebe narazili.*

Nepřiděláváš mi žádný starosti, já to dělám rád. *Stejně tam zavolá, i když mu řekla, že to děla nemusí.*No.. asi to s nimi až budou větší bude vážně zábava.*Uchechtne se.*Myslíš to dítě? *Ujišťuje se s úsměvem.* Nepochybuju o tom, že bude skvělé, i když jeho biologický táta nejsem já, ale Corey. Sice něco má dané, ale taky záleží na výchově a my se tomu prckovi budeme věnovat s největší péčí a budeme ho učit, jak správně se má chovat. Bude to skvělé dítě, po své mamince. *Usměje se na ni. Pohladí jí po bříšku, které ještě není viditelné.* Můžu u toho být? Fakt bych chtěl vidět, jak si nějaké dvě holky klekají před tvé bratry a s prstýnky v ruce je žádají, aby se je vzaly. *To by byla asi jedna z nejvtipnějších věcí, které by kdy viděl. * Jo, mladší sourozenci ty starší asi mají otravovat.*Uchechtne se. Sám nemá podle čeho soudit, jelikož nedávno ještě neměl mladšího bratra. To až někde před měsícem zjistil, kdo vlastně je. Stojí si za svým názorem, že je roztomilá, zvlášť když se červená a nebo se na něj mračí, když se jí něco nelíbí.* Budeš mít pomatené hormony.. tak se tomu říká, ne? Promiň, na těhotenství nejsem zrovna expert. /Asi bych si měl aspoň něco zjistit../*Podívá se na kytaru a přikývne.*Pokud chceš, rád. *Vstane, stoupne si a vezme kytaru a zase přejde k ní.* Někdy si skutečně musíme spolu zahrát. *Ví, že tohle navrhl už při jejich prvním setkání, ještě než zjistila, kdo je. Začne prvně brnkat na kytaru, přemýšlející, co zahrát. Nakonec se rozhodne pro jednu písničku, kterou sám napsal pro jejich kapelu.*

*S povzdychem nad ním potřese hlavou, protože uzná, že asi nemá smysl se s ním dohadovat a pak poznamená, že vzhledem k tomu, po kom to dítě podědí geny se mají na co těšit.* Z vyprávění rodičů vím, že dost často je spousta zábavy i s novorozencema. Promiň.... Já... Nechtěla jsem, abys měl tolik starostí.. Jenže nedávno jsi ani nevěděl, kdo je tvůj táta a teď se musíš připravovat na to, jak povedeš Polsko a do toho tohle. Je to vůči tobě hrozně nefér. *Vyčte si nahlas, protože se opravdu cítí jako nějaký nespolehlivý idiot, který ostatním akorát přidělává práci a koná bez toho, aniž by se kouknul na následky svého jednání.* Jo, myslím. Kdyby mělo geny po tobě, bylo by to nejlepší. *Odpoví mu upřímně a když pak poslouchá jeho další slova, šťastně se usměje.* A díky svému tátovi taky. Protože táta je ten, kdo vychovává. A pro něj budeš senzační. *Je o tom přesvědčená a stále nemůže pořádně uvěřit tomu, jaké má štěstí.* Neboj, uvidíš to z první řady. *Slíbí mu pobaveně.* A já své povinnosti plním svědomitě. *Prohlásí sebevědomě s úsměvem.* Když už jsme u těch povinností... Můžu ti pomoct s nějakýma papírama? *Zeptá se ho rovnou, protože to přeci jen už rozebírali v tom domku a ona by mu ráda pomohla.* Já taky ne... To je na tom to nejhorší. Nevim o tom skoro nic. *Zavrtí nad sebou hlavou a nervózně si prohrábne vlasy. Pak ho poprosí, jestli by jí něco nezahrál.* Jasně, klidně můžeme kdykoliv. *Přikývne s úsměvem, protože si s ním ráda zahraje a pak už se zaposlouchá do písničky, kterou začne hrát. Promluví až když dohraje.* Hraješ dokonale. A za pár měsíců můžeš klidně uspávat ukolíbavkama. *Pousměje se nad tou představou.* Já... no... Nevadilo by ti... Kdybych tu s tebou zůstala? Je mi s tebou dobře... Ale klidně řekni, že ne, jestli chceš mít svůj klid, pochopím to. *Ujistí ho hned ještě než mu dá šanci odpovědět na její trochu stydlivě pronesenou prosbu.*

*Lehce se zamračí.*Ang, to si vůbec nemusíš vyčítat. Neplánovala jsi to.. A mně to nevadí. Děti mám rád, takže se na toho prcka docela těším. Vím, že to nebudeme mít jednoduché, ale zvládneme to. Když budeme mít práci, pomohou nám chůvy a nebo moje máma. Jsem si jistý, že i ona bude to dítě milovat jako svoje vlastní vnouče.*Jeho máma taková prostě je.* Ta by se s tebou mimochodem ráda seznámila, až budeme v Polsku. Už ode mě vyzvídala jaká jsi. *Pousměje se.* Díky, je hezký to takhle slyšet. No, jednou třeba budeme mít děti spolu, které by měly geny po mě. *Teoreticky by možná ani děti mít nemuseli, pokud by nechtěli. Když je to dítě Coreyho a Angel na trůn by ho asi dosadili. Ale.. jemu by ještě jedno dítě nebo dvě nevadily. Samozřejmě záleží na Angel a myslet a tohle je asi taky dost předčasné.* Pokusím se být co nejlepší. To ti slibuju. *Když to řekne, dívá se na břicho Angel, na kterém ještě ale není nic poznat. Stěží taky říct, zda mluvil k ní nebo to spíše sliboval tomu prckovi. Pobaveně se usmívá při představě toho, jak ty holky žádají o ruku bratry Angel. Tohle by fakt rád viděl. Pak by to svým budoucím švagrům už navždy předhazoval.* No dneska už mám všechno hotový.. A neměla bys spíše odpočívat? Maximálně jen pár, nechci, aby ses přetěžovala. *Snad se s ním nebude hádat. Prvně jí to dovolit ani nechtěl, protože je hlavní, aby odpočívala a ona i dítě byli v pořádku, ale tipuje, že by se s ním dohadovala tak dlouho, dokud by jí aspoň pár papírů nedovolil udělat.* Všechno zjistíme. Můžeme se zeptat i doktorky, ne? Při nejhorší si můžeme přečíst nějakou knihu nebo kouknout na dokument nebo tak.. Jak jsem řekl, v Polsku bude hned po ruce moje máma a tvoje určitě taky, když bys jí zavolal anebo napsala. *Nechce, aby si s tím dělala starosti. Vezme kytaru a začne hrát jednu z písniček, kterou složil pro jejich kapelu.* Děkuju. Už dlouho jsem žádnou písničku nenapsal. Až budu mít tvůrčí náladu, vím do čeho se pustit. * Zkusil by napsat ukolébavku. Sice hraje něco úplně jiného, mohl by to zkusit.*Ne, to je v pohodě. Nevadíš mi tu. Klidně se zase vyspím na gauči a ty si vezmi postel. *Usměje se na ni. Je naopak rád, že je jí tu s ním tak dobře.*Vážně nechceš něco přinést?

Snad máš pravdu a zvládneme to. *Pousměje se trochu, i když je z toho pořád nervózní a asi bude do doby, než se ten špunt narodí a oni to skutečně zvládnout.* Taky jí ráda poznám. Cos jí o mě řekl? *Zeptá se zvědavě, protože zvědavost je něco, co skrýt a potlačit nedokáže.* Ráda bych s tebou měla děti. Vždycky jsem chtěla víc jak jedno. Aby byli sourozenci a mohli si spolu hrát. *Pokrčí s menším úsměvem rameny. Každopádně na tohle mají teď mininálně osm měsíců, než se narodí tenhle špunt. Když slyší jeho slib a všimne si, že sleduje její břicho, spokojeně se usměje a stiskne mu ruku. Věří mu a má s ním pocit, že by to všechno mohli opravdu zvládnout.* Nebudu příštích osm měsíců ležet v posteli. Zasloužíš si pomoc a já ti pomoct chci. Běžně ženský chodí do práce během těhotenství, pokud nejsou na rizikovym. *Pokrčí rameny, takže mu hodlá hned zítra s prací pomoct.* Jo, to je dobrý nápad. A moje máma mi slíbila, že mi se vším pomůže, takže za ní můžu kdykoliv zajít. *Je ráda, že mámu má a že to vzala docela s klidem.* A na tvojí mámu se taky těšim. *Dodá, protože tomu tak opravdu je. Jestli zvládla sama vychovat takhle úžasnýho člověka, jako je Cassius, tak musí být skvělá.* Až půjdu na první ultrazvuk.... Nechtěl bys jít se mnou? *Zeptá se ho potom, protože by ho ráda měla u sebe. A vzhledem k tomu, že bude tátou toho dítěte, tak si zaslouží u toho být. Pak už se zaposlouchá do písničky, kterou jí zahraje a následně poznamená, že za chvíli bude moct hrát ukolébavky.* Budeš skvělej táta. *Usměje se na něj a pak se ho zeptá, jestli by tu nemohla zůstat přes noc.* Ne, to nemusíš. Já tě nechci vyhazovat. Na tý posteli můžeme být klidně oba. Jestli to tobě nijak nevadí. *Ta postel je dost velká pro ně pro oba a vzhledem k tomu, ž Cassius by jí nikdy neublížil a ona se v jeho blízkosti cítí dobře, tak by jí vůbec nevadilo, kdyby Cassius zůstal v posteli a nestěhoval se na gauč.* Ne, to je dobrý. Nic nepotřebuju. *Potřese hlavou. Jediné co by uvítala je nejspíše právě ta postel, protože se na ní začne přicházet únava. A není se čemu divit po tomhle šíleném dni.*

Že jsi moc milá, vtipná a roztomilá, když se červenáš. Ale taky, že jsi občas strašně tvrdohlavá a že se podceňuješ. Prý jsme si hodně podobní.*Uchechtne se. Ví, že je to pravda. Sám ej dost tvrdohlavý a v některých věcech se skutečně podceňuje. Pousměje se.* Jo, já taky vždycky chtěl více dětí. Jedno by bylo dost osamělý. *Mluví z vlastní zkušenosti. Když byl malý, neměl si s kým hrát, i když jeho máma se mu věnovala, chyběl mu kontakt s vrstevníky. Slíbí jí, že se pokusí být co nejlepším tátou. No i když těžko říct, jestli to slibuje jí nebo rovnou tomu prckovi, protože se dívá na její břicho. Pak se znovu podívá na ni a pousměje se.*Ale budeš dělat méně práce.. A pracovat budeš jen od osmého měsíce. Ty poslední dva měsíce zvládnu sám a ty mezi tím budeš odpočívat. *Nechce, aby se moc přepínala a ještě se jí pak něco stalo. * A až budeme v Polsku, kdyby něco, klidně ,může vážně kdykoliv přijet. Stačí jen říct a hned pro ni pošlu i soukromý letadlo. * Usměje se na ni, když řekne, že i na jeho mámu se těší. Ví, že ona jim bude po ruce kdykoliv a s čímkoliv ráda pomůže.*Moc rád bych šel, pokud ti to nevadí. *Rád by to dítě viděl a chce tam být i pro ni, jako opora. Začne hrát na kytaru jednu z písniček, kterou napsal už před nějakou dobou a poté jí řekne, že příště až bude chtít něco složit, pokusí se o ukolébavku.*A ty skvělá máma. Ta nejlepší, jakou si ten prcek mohl přát. *Bude jedině rád, když tu zůstane a hned se nabídne, že přespí na gauči. Nechce, aby se cítila nepříjemně, kdyby měli ležet vedle sebe. Ale po jejím ujištění, že by jí to nevadilo se usměje.*Mně by to vůbec nevadilo, jen jsem nechtěl, aby ses necítila nějak nepříjemně ty. *Zeptá se ještě, jestli nechce něco přinést, čeká, že ho pošle pro okurky se zmrzlinou, ale jak se zdá, na takové kombinace jídla je ještě čas. Odloží kytaru na své místo.*Klidně si už lehni. *Všiml si, že je už unavená. Lehne si na posteli vedle ní a zakryje je. Teda, hlavně ji, aby jí nebyla zima. Leží na boku a přitom ji hladí lehce po paži a usmívá se.* Přemýšlím, jestli si jít pro tu zbroj, ale snad to nějak zvládnu.. *Uchechtne se.*

*Neodpustí si menší protočení očima, když slyší o tom, jak je roztomilá, když se červená, ale stejně se usmívá.* To nejspíš opravdu jsme. *Přikývne nakonec a doufá, že s jeho mámou bude mít dobrý vztah.* Jsem ráda, že to vidíme stejně. I když je ještě spousta času. *Nemusí teď stvrdit krví, kolik dětí a kdy budou mít. Vždycky můžou svá rozhodnutí přehodnotit.* Fajn. *Ustoupí nakonec bez dohad, když Cassius navrhne kompromis. Má ještě víc jak půl roku, aby ho ujistila, že zvládne pracovat i po dosažení osmého měsíce.* Děkuju, jsi zlatej. *Usměje se na něj, když jí opět připomene, že její rodina je v Polsku kdykoliv vítaná.* Kdyby mi to vadilo, tak se tě na to neptám. *Pronese s menším pobaveným úsměvem. Potom ho ujistí, že na gauči spát nemusí, jestli nechce. Ta postel je velká dostatečně.* Budu se cítit spíš líp. *Řekne mu s úsměvem a když si pak všimne její únavy a vyzve jí, aby si klidně lehla, se natáhne na posteli. Leží na boku a to, jak jí hladí po ruce jí uklidňuje. Zavrtá se do deky a po jeho slovech se pobaveně usměje.* Kdyžtak mě shoď a já si ustelu na zemi. *Řekne mu s pobaveným úsměvem a po chvilce se jí přeci jen zavřou oči a ona začne klidně oddychovat. Vzhledem k tomu, jak je unavená, tak spí překvapivě naprosto v klidu.*

*Přikývne. Taky si toho všiml, že si jsou dost podobní v některých věcech.* To je. Prvně se budeme postarat o jedno dítě a počkat až bude větší, než budeme plánovat další. *Uchechtne se. Připadá mu, že tohle dítě bude jako nějaký pokusný králík. Protože bude první dítě které budou vychovávat. Dovolí jí mu pomáhat pouze do osmého měsíce a plánuje jí dávat taky jen málo práce. *Ok.. docela mě překvapuje, že se se mnou ani nijak nedohaduješ. *Uchechtne se nad tím.* Neděkuj. Tohle není nic. *To, že může její rodina přijet kdykoliv je pro něj jako samozřejmost.* No.. to máš asi pravdu. Vážně u toho prvního ultrazvuku budu rád. I u kteréhokoliv dalšího a jakékoliv prohlídky. *Usměje se na ni. Ví, že z toho má pořád trochu strach a chce tu být pro ni, kdyby potřebovala uklidnit. Nevadí mu, že by tu zůstala a prvně se plánuje vyspat na gauči. Jak jí řekne, jemu by nevadilo spát s ní v posteli, ale nechce, aby se cítila nepříjemně. Po jejím ujištění, že se naopak bude cítit lépe, odloží kytaru a pak si lehne vedle ní. Zakryje ji a začne jí hladit po paži.* Nic takového bych neudělal. *To by i raději vážně ustlal na gauči. Hladí ji po paži a sleduje s menším úsměvem, dokud nezavře oči a i chvilku poté. Pak se mu taky začnou zavírat oči a po chvilce usne.*

*Už delší dobu se neviděla se Sebastienem. Plánuje za ním zítra zajít. Teď se vrací z knihovny, kde strávila zbytek dne, od doby, co dodělala papíry, což bylo někdy odpoledne. Na sobě má černé džíny a bílou mikinu s pandou. Prochází chodbou, kde má komnatu jak ona, tak i Sebastien a všimne si, že ještě teď svítí. Jí se už zdá, že je dost pozdě, snad celý palác kromě jich dvou dávno spí. Rozhodne se tedy zaklepat. Chce se ujistit, že ještě teď v tuhle pozdní hodinu nepracuje. Ví, že její snoubenec má ve zvyku se občas přepínat a to se jí nelíbí. Záleží jí na něm a nechce, aby se moc přepínal. Taky ji trochu štve, že když toho má hodně, neozve se jí, jak mu nabídla. Měli by nějakou práci dělat společně, jednou spolu budou vládnout.*

*Ví, že by měl nejspíše sedět nad prací a dodělávat všechny resty, protože se mu toho za poslední dny dost nahromadilo, o čemž svědčí i jeho pracovní stůl posetý spoustou komínků papírů. Jenže to nějak nedokáže. Rodiče ujistil, že to všechno zvládne a vezme si to na sebe, než oba zpracují tu novinku, kterou zde zjistili. Že jeho dvojče tehdy nezemřelo, ale je pořád tady. A dokonce, že je to Cara, se kterou se ještě předtím seznámil a měl pocit, jako kdyby si s ní připadal úplný. Teď už ví, proč tomu tak bylo. Něco uvnitř něj jednoduše poznalo, kdo ve skutečnosti je. Jenže než to stihl zpracovat a nějak jí najít, aby si o tom promluvil i s ní, ona zmizela. Celý život mu dvojče chybělo a měl plno otázek, ale už se s tím tak narodil a nic jiného mu nezbývalo. A teď konečně poznal, kdo to je a svitla mu naděje. Jenže o ní přišel, jakmile ona opustila palác, takže opět nemá nic. Posledních pár dnů zvládá jenom jako zombík bloumat po komnatě a přehrávat si v hlavě pořád stejné myšlenky a otázky. Tak nějak se zapomněl i holit, takže jeho běžné strniště začíná pomalu ale jistě připomínat spíše plnovous. Když se ozve zaklepání na dveře, akorát seděl v křesle a sledoval stěnu před sebou. Dělá to docela často poslední dobou, takže v křesle nejspíš za chvíli bude znát důlek po jeho zadku. A i když se mu moc nechce a nechápe, kdo je takhle pozdě ještě vzhůru, zvedne se, dojde ke dveřím a otevře je. Překvapí ho, když tam uvidí svojí snoubenku.* Ahoj. *Pozdraví jí trochu zaraženě, ale pak se vzpamatuje a uvolní jí průchod do jeho komnaty.* Promiň, já... nečekal jsem tě. Chceš jít dál? *Nabídne jí.*

*Když prochází okolo komnaty Sebastiena, spatří skrz škvíru dveří světlo, které v ní je. Usoudí, že nejspíše ještě sedí nad papíry, které nemá hotové, takže zaklepe s úmyslem, že ho donutí si lehnout s tím, že mu s papíry pomůže zítra. Dneska je už dost pozdě. Ale výjev, který se jí naskytne, když dveře otevře ji lehce překvapí. Nikdy neviděla Sebastiena skoro s plonovousem a jako nějaké tělo bez duše.* Lehce se nad tím starostlivě zamračí.* Ahoj. Jo, ráda.. *Vejde do jeho komnaty, kde se jí naskytne další šok. Na jeho stole vidí hromádky nedodělaných papírů. Podívá se na něj.*Dobře.. co se děje? Tohle nejsi ty. Vypadáš jak nějakou zombie, který strávil několik týdnů na chalupě v lese, kde se nemohl oholit, což je u tebe divný a ještě nemáš dodělanou práci? Kdo jsi a co jsi udělal s mým snoubencem? *Na tom všem jí stejně nejvíce udivuje nedodělaná práce, protože Sebastien byl vždycky pečlivý a všechno dělal včas. * Jestli máš nějaké problémy, mohl jsi kdykoliv napsat, zavolat, pomohla bych ti, jsem tu pro tebe.

*Když se ozve zaklepání, absolutně nemá ponětí, kdo by to v tuhle dobu mohl být, ale i tak se zvedne a dojde otevřít, aby tu záhadu rozlouskl. K jeho překvapení za dveřmi objeví svou snoubenku. Trochu zaraženě jí pozdraví a pak se vzpamatuje a jeho mozek si vzpomene, jak se vlastně normálně mluví a chová, takže jí pozve dovnitř. Zavře za ní dveře a až potom si uvědomí, do jakého chaosu jí pustil. Dá si ruce do kapes tepláků, aby trochu utlumil chuť s nima začít trochu nervózně třást, protože opravdu nesnáší, když se někomu ukazuje ze své nedokonalé stránky, která je zrovna teď silnější, než daleko víc. Jak předpokládal, Octavia si toho všimne, takže si vyslechne její otázky a u toho zabodne pohled radši do země, kterou trochu nakopne špičkou nohy.* Jsem to furt já. *Vybere si nakonec jenom polovinu jedné otázky k zodpovězení a po jejích dalších slovech rychle zavrtí hlavou.* Ne, to je v pohodě. Já to nějak zvládnu. Nechci tě zatěžovat. Navíc...Kdyby to zjistili rodiče, tak mi to všechno seberou, i když sami potřebujou všechno zpracovat a nemít starosti navíc. *Vysvětlí rychle. Tenhle nepořádek před svými rodiči pečlivě skrývá a chce v tom pokračovat, protože jim chce ušetřit starosti stejně jako i Octavii.*