Komnaty zahraničních hostů

Mě za chvíli odvezou s infarktem. *Rozhodí trochu rukama, jako to dělá většinou, když je nervózní nebo nějak vyšiluje.* Třeba.... Třeba by mu to nedošlo, nebo prostě... Nemusim mu to říkat hned. Stejně se mnou teď nemluví. Už tak jsem ho zklamala jako ještě nejspíš nikdo. A opakovat tu hádku zrovna nepotřebuju. *Pokrčí rameny. Tohle byla další z věcí, které by Lucien nemohl nijak napravit, ani kdyby chtěl. Prostě to tak bylo a ona, ať už je jakákoliv, by se nikdy nedokázala toho dítěte zbavit. Jo, má z toho strach a to příšerný, ale díky Eastonovi začíná pomalu věřit v to, že by spolu mohli být dobří rodiče a že se zvládnou o to dítě postarat.* To stejný se dalo říct i o naší svatbě. *Namítne tišeji. To, co jí Lucien řekl v ní pořád hlodá a jen tak asi nepřestane. Podaří se jí to ale vypustit aspoň na chvíli z hlavy, když chová Taysu. Všimne si nápisu na bodyčku a dost jí to překvapí.* Ty šílenej, víš to? *Potřese nad ním hlavou, ale nakonec se pousměje.* Ale to je, to co mam na tobě ráda. *Přizná nakonec. Dalo by se říct, že s Taysu v náručí roztála jako ledovec, jinak by to nedokázala nikdy vypustit z pusy. Malá jí hned po chvilce zatáhne na vlasy, jako kdyby se dožadovala zase pozornosti.* Nojo, neboj. Teta tě má taky ráda. *Pronese s úsměvem a pohladí jí po tom nápise na bodyčku.* A za několik měsíců tu budeš mít kamaráda nebo kamarádku. *Řekne jí ještě, protože její mozek už to aspoň zčásti zpracoval a pak se podívá na Eastona.* Kdy jí musíme vrátit? *Zeptá se, protože jestli se malá nějak rozbrečí, tak to s ní asi už fakt šlehne.*

Já bych tě ochotně oživil. Sice jsem dýchání z úst do úst ještě neděla, ale všechno je jednou poprvé, ne? *Zazubí se na ni jako neviňátko samo a ještě k tomu zamrká, jako by se snad snažil působit ještě více nevinným dojmem.* Došlo.. Ale jak chceš. Já si s ním musím někdy promluvit. Nechci, aby to mezi vámi bylo tak vyhrocený. To co jsme udělali byla pitomost, to ano, ale stalo se to. A ten největší skandál okolo toho se už uklidnil, tak je to snad už v pohodě.. *Doufá, že teď už to nechají být. Jasný, asi nikdy se nezbaví poznámek, když to někde prohodí, ale pořád to bude lepší než ten den, kdy s to všichni dozvěděli. Řekne jí, že pro to bodyčko se dneska ještě stavoval do města a usměje se.* Jo, to mi taky řeklo hodně lidí a od tebe to taky uslyším vícekrát. *Uchechtne se. Nevymlouvá jí to. Ví, že je to z části pravda.* Já na tobě mám zase rád tvůj úsměv. Zvlášť jak se usmíváš teď. *Překvapí ho, že to řekne, ale je to pravda. Vážně se mu to na ní líbí. Sleduju Liviu s Taysou a musí se usmívat. Brzy si bude muset svou neteř zase půjčit na hlídání. Po její otázce se podívá na hodiny a vstane.* Už bych ji měl odnést k nim. *Vezme si tu princeznu k sobě zpět a pohoupe jí vnáručí.* Pokud budeš chtít, někdy se zase můžu zeptat Timothyho, jestli nechce hlídání. Myslím, že by mu to a ani Ash nevadilo. Teď ti to s ní šlo, moc dobře. *Vezme malou za ručičku a jako by s ní Liv zamává.* Řekni dobrou teto, řekni.. *Malá udělá neurčitý zvuk a on e usměje.*To ještě natrénujeme. *Prohodí směrem k Livii.* Odnesu ji a hnedka se vrátím. *Za chvilku je zpět, ale už bez Taysy. Komnata jeho bratra není daleko, jen kousek.* Lehne si do postele a podívá se na Liviu.* Vím, že se bojíš, ale slibuju, zvládneme to. Ale teď by ses měla vyspat. To si budu hlídat. Abys neměla žádný kruhy pod očima. *Všiml si jich ráno. Není slepý.*

No, jo jasně. Hned si připadám bezpečněji, záchranáři. *Uchechtne se a potřese nad ním hlavou.* Cože? Jak jako promluvit? Tohle nemusíš vůbec řešit, Easte. Já to nějak zvládnu. Nedělej si s tim starosti. *Stáhne trochu obočí, protože se jí moc nelíbí představa Luciena a Eastona v jedné místnosti. Dost bojí, jak by to dopadlo.* Jo, to je pravda. *Zazubí se na něj. To, že je šílený je jednoduše pravda a ona mu to bude mile připomínat kdykoliv bude mít příležitost. Sama sebe překvapí, když mu pak přizná, že to na něm má ráda. Je to pravda, ale za normálních okolností by to nahlas nikdy neřekla a nejspíš si to ani nepřipustila v duchu. Když pak slyší o svém úsměvu, sklopí mírně pohled.* Asi se ani jeden neusmíváme dost často, co? *Prohodí nakonec a zeptá se, kdy budou muset Taysu vrátit. Ani si nevšimla, jak rychle letí čas, dokud se nepodívala na hodiny.* Dobře. *Přikývne a malou mu zase opatrně dá. Když jí zamává ručičkou, zasměje se a zamává jim zpátky. Pobaveně přikývne ohledně tréninku a pak ho sleduje, jak odchází. Během té chvilky, co je pryč se vydá povyházet těhotenské testy a u toho se i přesvědčí, že jsou skutečně pozitivní. Pomalu to ale začala zpracovávat, takže už tolik nevyšiluje.* Nemůžu spát. Prostě to nejde. Mam až moc věcí v hlavě. *Stáhne obočí, ale i tak si lehne vedle něj na bok, aby na něj viděla.* Díky, Eate. Za všechno. *Dluží mu nejspíše daleko víc, než jen poděkování, protože toho pro ní dělá neskutečně moc.*

Ještě, aby ne. *Zazubí se na ni.* Ale to dýchání z úst do úst bychom měli ještě procvičovat spolu. *Prohodí jen tak a tváří se u toho tak nejvíce nevině jak jen dokáže.* I kdybych neměl s tvým bratrem řešit tohle.. Stejně sis ním chci promluvit. *Měli by se seznámit a.. prostě to bude řešit. Nechce vidět Liv takhle zničenou z toho, že sní bratr nemluví. Ví, že v noci nemůže spát kvůli tomu a proto se mu to nelíbí ještě více. Pak potvrdí, že to bodyčko Tayse oblíkl on a že je šílený ví. A co ví taky je, že to od ní bude slýchávat dost často.* Ani moc ne. Ale třeba se to teď změní. Budeme mít důvod k tomu mít na tváři úsměv. *Naráží samozřejmě na to její těhotenství. Měl by Taysu už odvést k Timothymu, takže si ji od ní vezme a ještě jí její ručičkou zamává. Za chvilku se vrátí, lehne si na postel a řekne, že by měla jít spát.* Můžeš a musíš, abys byla jak ty tak i miminko v pořádku. Pomůžu ti usnout. *Když si lehne na bok, položí jí jednu ruku na pas a pohladí ji tam. Sjede rukou i trochu víc na její břicho, kde je ten prcek.* Neděkuj. *Pousměje se.* Zrovna nedávno jsme se o tom bavili.. *Řekne a zavzpomíná.* Když jsme byli mladší, rodiče nás uspávali tkal, že nás vždycky zakryli.. *Natáhne se po dece, kterou přikryje Liviu.* A vyprávěli nám o šech nudných poradách, na kterých byli a práci. My jsme pak rychle usnuli, raději. *Usměje se.* Takže.. Dneska jsem ještě předtím, než jsem šel do města byl na jedný poradě ohledně Angcie, měl nám tam něco říct jeden diplomat z Illey. Než vůbec stihl přijít k pultíku, stihl jsem odepsat na několik zpráv, pročíst si o co se jedná a s bratrem domluvit pohlídání Taysy. No a když začal mluvit pletl pátý přes devátý. Prvně se zmiňoval o smlouvě s Angcií, následně ho štvalo, že se jeho vnučka nedostala o Selekce a jak nám řekl, j jí okolo třiceti a zakončil to tím, že nadával na kapitalismus. Vážně jsem v tu chvíli netušil, co je lepší, jestli ho někde zakopat a nebo se sbalit a odjet na Severní pól. No a pak jsem musel dodělat nějaký papíry, který jsem ukradl bráchovi. Je nerad, když mu s prací pomáhám.. *Začne jí vyprávět o svém dni. Někdy to bývá nudnější, protože když se teď podívá jen na tu poradu.. To byla docela komedie.*/Tohle ještě bude mít opačný účinek a spíše ji to probudí, než uspí./

Nojo, jasně. Někdy to určitě nazkoušíme. Kdo ví, jaký šoky nás tu ještě čekají. *Sice si neumí představit nic šokujícího, než to, co se stalo v posledních dvou týdnech, ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy.* Fajn, ale budu u toho. *Stanoví si podmínku, protože ani náhodou nenechá ty dva se sejít bez ní. Nechce přijít ani o jednoho z nich a oba dva dokážou být dost horké hlavy.* Jo, třeba jo. /Snad až opadne ten šok../ *Proběhne jí hlavou, protože momentálně je to pro ní spíš stresující událost než něco ultra šťastnýho. Pak sleduje Easta, jak odchází s malou a trošku pouklidí v komnatě, konkrétně těhotenské testy. Ráda by se vyspala konečně pořádně, aniž by většinu noci koukala do stropu, ale nejde to, protože se jí hlavou honí pořád to, co na řval Lucien.* A to jak? *Nakrčí zmateně obočí, když slyší, že jí pomůže usnout. Nechápe, co má v plánu. Nadzvedne koutky rtů o něco výš, když cítí jeho ruku na svém břiše. Tu svojí položí lehce přes jeho a letmo ho pohladí po kloubech prstů.* Je to to nejmenší, co můžu udělat. *Namítne a oplatí mu pousmání. To, že poděkuje je opravdu to nejmenší a ona má hodně za co děkovat. Pak se od něj nechá přikrýt dekou a pořád ho trochu zmateně sleduje, protože moc neví, co čekat. Jakmile se dozví, čím jí chce uspat, musí v sobě zadusit smích. I tak jí ale unikne tišší uchechtnutí. Nijak ho radši nepřerušuje a zaposlouchá se do jeho slov. Jakmile se začne mluvit o papírování nebo poradách, většinou vypíná automaticky a to se povede i tentokrát. Po pár větách už není schopná sledovat jeho obličej, ale jednoduše zavře oči a zavrtá obličej do polštáře.* Ehmmm. *Zamručí neurčitě na souhlas, že ví o tom, jak jeho bratr nemá rád, když mu bere práci, ale vlastně už je dost mimo, takže to sama tolik nevnímá.* Dobrou. *Zamumlá ještě potichu, než se ponoří do spánku kompletně.*

*Zazubí se na ni spokojeně, když řekne, že by to dýchání z úst do úst měli trénovat. Je jedině pro.* Dobře..*Souhlasí neochotně s tím, že se může účastnit toho, jak si popovídá s jejím bratrem.*/Prostě mu napíšu zprávu. U toho by nebyla a asi by se o tom ani nedozvěděla. On by jí to neřekl a její bratr by byl snad tak chytrej, že taky ne. Muselo by mu být jasné, že by z toho Livia nebyla nadšená. Odnese malou Taysu pryč a pak se zase vrátí k Livii a lehne si na postel. Řekne jí, že jí pomůže a když se zeptá jak, začne rovnou mluvit. Přikryje ji a hladí ji po jejím boku.* Ale stejně nemusíš děkovat.*Stojí si za svým a pousměje se. Pak začne vyprávět o svém dni. To dělali jeho rodiče, když jej chtěli uspat. Mluvili o nudných poradách, dokud s bratrem nezavřeli či. Vidí, že začne pomalu usínat, ale nepřestává vyprávět, dokud nevidí, že pravidelně oddechuje.*Dobrou noc. *Popřeje jí, i když už spí a chvilku se na ni dívá.*/V uspávání jsem dobrej./* Jemu samotnému se po chvilce začnou zavírat oči, až usne. Jen doufá, že se Livia neprobudí a bude spát nepřerušeně až do rána.*

*Už je docela dlouho vzhůru Je devět hodin a upřímně si nepamatuje, že by někdy spala až tak dlouho. Teď to asi nejde kvůli Tayse, která ji budí už okolo třeba čtvrté a nebo páté, protože má hlad. Většinou si pak na hodinu nebo dvě ještě zdřímne, podle toho jak jí to ta její princezna dovolí, to totiž prvně musí usnout Taysa. Ani nedokáže popsat jak moc by si chtěla dát kafe, jenže kojí. Na pití kafe při kojení jsou různé názory. Během těhotenství si ho odpírala striktně, ale někdo říká, že při kojení už by to vadit nemělo. Ona sama ale chce raději počkat, ještě aspoň měsíc či dva. Jelikož dneska je už vzhůru docela dlouhou dobu, udělala docela velkou část své práce, když Taysa spala. Ale před chvílí se její princezna už probudila, takže se teď věnuje jí. Pokračovat bude, až zase usne. Dělá to tak vždycky. Leží s malou na postýlce a zrovna se baví tak, že jí pusinkuje bříško a ona z toho má strašně velkou legraci. *

*Dneska hned brzo ráno musel vstát, protože měl ve městě schůzku s jedním diplomatem, který nebydlí v paláci. Chápe, že se každý tu chce pobývat, takže mu vyšel vstříc a navrhnul se sejít v nějaké z kaváren. A vzhledem k tomu, že kafe se hodí hlavně ráno a jemu to po ránu i nejlíp myslí, tak se tam sešli takhle vcelku brzo. To ale není to, co mu z dnešního rána ulpělo nějak extra v paměti. Když se totiž vracel ze schůzky do paláce, rozhodl se jít pěšky. Chtěl se projít a nadýchat čerstvého vzduchu. A pak taky vynahradit si cvičení aspoň trochu, ale to přeci není tolik podstatné. Doktoři mu dali už našlapovací sádru, aby nemusel skákat o berlích. Když procházel okolo jedné zapadlé uličky, jeho pozornost upoutal dětský pláč. A jako otec malého dítěte to nemohl nechat jen tak, takže se tam vydal podívat. U popelnic našel ležet mimino, zabalený jenom v nějaké staré dece. Bylo mu jasné, že nebude úplně novorozeně, protože bylo o něco větší jak Taysa. Hlavní ale je, že ho tam nedokázal jen tak nechat. Prostě ho vzal a spolu s ním se vydal do paláce. Minimálně mu může něco oblíknout, donést ho k doktorům a pokusit se mu najít milující domov. Netuší, jestli by Ash schválila, aby ten nový domov byli oni dva. Aspoň by to měla snazší, co se dalšího dítěte týče, protože chápe, že to pro ní musí být dost nepříjemné. Když dorazí do paláce, vydá se nejdříve do komnaty. Neví, jak své ženě vysvětlí, že z jednání s diplomatem nese batole, ale nějak to snad půjde.* Ahoj. *Pozdraví jí, když vejde do komnaty a pousměje se nad tím, jak se Taysa směje. Jako kdyby se to líbilo i batoleti v jeho náručí, tak se trochu usměje a potichu nadšeně vyjekne.* Já... Našel jsem ho u popelnice, když jsem se vracel do paláce a nemohl jsem ho tam nechat. *Vysvětlí co nejkratší možnou verzí a poškrábe se nervózně na zátylku.*

*Ví, že Timothy musel jít na schůzku do měst a nechápe, proč ten diplomat nemohl dojít jednou sem, když má její manžel problémy s nohou, což jí dělá starosti. A ještě větší starosti jí dělá, proč se o to tak stará. Složila zbraně a chce být s Timothym aspoň docela za dobře a možná se přátelit, ale tohle se jí zdá trochu moc. Je s Taysou na posteli a zrovna se s ní mazlí. Pusinkuje jí břiško, což ji rozesmívá a díky tomu se musí usmívat i ona.* Ahoj. *Prohodí směrem Timothymu, který vešel dovnitř, ale nepodívá se na něj. Taysa se zrovna moc rozkošně zubí a ona od ní nedokáže odtrhnout pohled. Když uslyší jiné nadšené vyjeknutím, zarazí se a podívá se na svého manžela. Nemyslela si, že by to udělal on, ale když v jeho náručí uvidí další dítě, dost ji to překvapí. Nadzvedne nechápavě obočí.*/I kdyby byla Livia fakt těhotná, teď by ještě porodit nemohla, že by si ho půjčil od bratra../*Po jeho vysvětlení se lehce zamračí.* To snad ne. *Vezme malou Taysu, protože ji nemůže jen tak nechat ležet na posteli samotnou a přejde blíže k němu. Podívá se se starostlivým pohledem na batole a pohladí ho po tvářičce* Potřebuje vykoupat, možná najíst, nové oblečení a taky navštívit doktora. *Je jí toho malého líto.* Co s ním pak uděláme? *Podívá se na Timothyho. Ona by si ho klidně nechala. Je jí toho maličkého líto a sama už má miminko, takže je tu nějaký mateřský pud. *

*Dojde do komnaty spolu s i batoletem, které našel venku a pozdraví svou ženu. Batole ho hned prozradí svým vyjeknutím. Nepočítal s tím, že se mu ho podaří utajit. Ale doufal, že by na to mohl svou manželku aspoň trochu psychicky připravit. Nakonec jí ale vysvětlí, proč to dítě přinesl. Natočí ho, aby mu Ash viděla do tváře, když k nim přejde a sám se na něj starostlivě podívá.* Nechápu, jak to někdo může udělat. *Potřese hlavou, protože v dnešní době, kdy existuje spousta dětských domovů i tady v Illey nechápe, že má tohle někdo za potřebí.* Mohl bych ho klidně vykoupat. Zvládla bys pro něj sehnat něco k jídlu? O oblečení bych poprosil komornou. *Navrhne, jak by to mohli udělat a po její otázce zůstane chvíli potichu a pokrčí rameny.* Asi se pokusíme najít mu nějakou rodinu. *Předestře jediný rozumný nápad, který má.* Nebo bysme si ho mohli nechat i my. Ale pochopím, když se ti nebude chtít, máme Taysu a ta potřebuje naší pozornost a tak. *Ujistí jí rovnou a malého si v náručí jakoby posadí na předloktí.*

*To, že její manžel přinese dítě ji dost překvapí. Koho by to taky nepřekvapilo, že? Chvilku se zarazí a podívá se na Taysu jako by čekala, že se před ní rozplyne, jako by tu ani nebyla a ona si tu hrála sama se sebou nebo jen s nějakou panenkou. Vezme do náruče Taysu a přejde blíže k Timothymu a tomu malého, kterého pohladí po tváři.* Je to hrozný. Tolik lidí se třeba snaží o děti a vlastní mít nemůže a někdo svoje vlastní nechá u popelnice.. Chápu, že by se o něj nemusel ten dotyčný zvládat starat, kdyby byl z nižší kasty, ale stejně.. Existují dětské domovy. /Nemuseli ho tam nechat jen tak napospas osudu, nejspíše by zemřel./Jedině štěstí je, že tam ais nebyl dlouho. Noc tam určitě nestrávil, to by už nežil. Musel ho tam někdo dát brzy ráno. *Povzdechne si.* Jo, něco bych pro něj rychle sehnala. *Souhlasí s tím. Četla o miminkách dost věcí a ví, že strava dítěte v jednom roku, což tipuje, že bude mít tenhle drobeček, je pestřejší. Můžou normálně pečivo třeba pomazané máslem. Zeptá se jí, co s ním bude pak. On aby si ho klidně nechala ale neví, jak by se tne nápad líbil Timothymu.* Já bych si ho klidně nechala.. Ale nevěděla jsem, jestli bys ty souhlasil, přece jen mámě Taysu. Lidi by to možná vzali dobře, kdybychom jim řekli, co se stalo. *Taky musí myslet na to, jak je vnímá jejich lid, ale tohle podle ní není něco za co by snesli vlnu kritiky, spíše naopak.* Takže si ho necháme? *Nadzvedne obočí a pousměje se na batole, které k ní natáhne ručičku a usměje se na ni.* Už mu bude tak rok no.. Má pár zoubků, podívej. *Kývne k batoleti, které jí drž za prst a usmívá se n ně, takže jde vidět pár bílých perliček.* Půjdu mu sehnat něco k jídlu, určitě má hlad. Viď? *Batole jako by rozumělo co říká se nadšeně usměje. Položí Taysu do postýlky.* Tak a ty musíš teďka být hodná holčička a nezlobit, ano? *Nechá Taysu se mazlit s plyšáčkem králíka a vydá se rychle do kuchyně. Vezme v kuchyni něco pečiva. Jeden rohlík namaže lehce máslem, druhý marmeládou a třetí nechá jen tak. K tomu dá i pár plátků tvrdého nakrájeného sýra a šunky. Je toho dost a je jasné, ž tne prcek asi vše nesní, ale může si vybrat, kdyby mu něco třeba tolik nechutnalo. Dojde s dvěma talíři plnými jídla zpět do komnaty.*

Přesně.. Tohle je šílený. Nedokážu si představit, co se musí v člověku odehrát, aby udělal něco takovýho. Prostě ho nechat v zastrčený uličce u popelnice jen tak. *Potřese nad tím hlavou.* To by možná vysvětlovalo to, že je docela v klidu od doby, co jsem ho vzal. Našel jsem ho, protože brečel, ale když jsem si ho pak vzal k sobě, tak se uklidnil. *Kdyby tam byl déle a strádal více, asi by nebyl úplně klidný a díky hladu brečel třeba dál.* Dobře. Tak já ho mezitím vykoupu. *Přikývne a pak jí řekne, jaké mají cca možnosti, co s ním udělat.* Nemyslím si, že by se našel někdo, kdo by to vzal špatně. Korunní princeznou by zůstala Taysa jako pokrevní potomek, takže pro chod země by se nic nezměnilo. *Pokrčí ramenem a pak se podívá na malého a usměje se na něj.* Co? Zůstaneš s náma? *Zeptá se ho na názor, i když kdo ví, jestli jim rozumí a malej se najednou rozzáří a nadšeně vypískne.* Myslím, že se mu líbíme. *Zhodnotí s úsměvem a koukne na Ash.* Napadají tě nějaká jména? *Zeptá se jí, protože to vypadá, že odteď jsou rodiči rovnou dvou dětí.* Vezmeme ho potom k doktorovi, ten nám snad řekne víc. *Nejspíš ani nebudou vědět, kdy se přesně dítě narodilo, ale narozeniny může klidně slavit v dnešní datum a jako datum narození mu můžou ode dneška odečíst prostě jenom rok, pokud takhle starý skutečně je.* Kdyžtak je snad nějak zdecimuju oba. *Uchechtne se a když Ash odjede, vydá se napustit vodu normálně do vany a pak malého umyje.* Tak a teď už jsi krásně čistej, špunte. *Usměje se na něj spokojeně. Sice jeho košile skončila celá mokrá a z vlasů mu kape voda, protože malej je z koupání podobně nadšenej jako Taysa, ale ani jeden se neutopil a to je, jak hádá, hlavní. Donese ho zpátky do komnaty, kde ho položí na postel a sedne si vedle něj.* Nojo.. Teď jsi vlastně náš malej princ. Jak se ti to líbí? *Pošimrá ho na bříšku a usměje se, když slyší, jak se malý směje.*

Ten člověk nemohl mít všech pět pohromadě. *Potřese nad tím hlavou. Tohle by nedokázala udělat. I kdyby neměla prostředky, aby se o své dítě postarala, nenechala by ho na ulici. S těžkým srdcem a výčitkami by ho dala do sirotčince.* Kdyby tam byl nějak déle brečet by nepřestal. Přes noc by to tam fakt nezvládl. Pravděpodobně tam byl tak hodinku, víc asi ne. Má štěstí, že jsi ho našel, zachránil jsi ho. *Pousměj se na Timothyho.*Dobře. *Přikývne. Koupel ten prcek vážně potřebuje.* To je pravda. *Přikývne souhlasně. Je ráda, že je Timothy sám pro, aby si ho nechali. I když není její, přijde jí roztomilý a už teď si ji získal.* Takže rozhodnuto. Už máš nový domov, maličký. *Jelikož jí tem malý pořád drží ze ruku, pohladí ho po ní a dá mu na ni pusu.* Hmm.. *Zamyslí se na jménm.* Docela se mi líbí Anthony, Colin, Andrew.. Ale vzhledem k tomu, že jsi ho našel ty a zachránil ho tak, mohl by se jmenovat po tobě. Timothy je krásný jméno. Mohli bychom na něj volat zkráceninou Timmy. *Navrhne mu i tohle, i když si není jistá, jestli by se mu to líbilo.* Tebe nějaká jména napadají? *Zeptá se taky jeho na nápady. Nechce to rozhodnout sama. I na Tayse se domluvili společně.* Určitě nám více řekne, ale pochybuju, že budeme přesně vědět, kdy se narodil. Podle mě se to pece nedá zjistit. Řekne třeba měsíc, ale přesné datum ne. *Potřese hlavou. Možná se to nějak dá zjistit, ale ona o ničem vážně neví.* Ale to je jedno, narozeniny nějak vyřešíme. Hlavně, aby byl zdravý, viď broučku? *Zeptá se malého a usměje se na něj.* Hodně štěstí. Jedno dítě mokrý, co se ti tu jen v plíně plazí po komnatě a druhé brečící v postýlce.. *Děti okolo roku už většinou lezou. Mohou už od sedmi měsíců, ale to jsou výjimky. Častější je to okolo těch deseti měsíců.* Budu snad co nejdříve zpátky. *Rychle odběhne do kuchyně, kde vezme nějaké to pečivo, aby měl ten malý co na jídlo. Otevře si nějak dveře a uchechtne se při pohledu na svého manžela.* Takže jak hádám, koupání má dost rád? Ani to nechci vidět v koupelně, beztak tam je potopa. Položí talíře na postel.* Nevěděla jsem, co by mu chutnalo, nemusí mít rád vše. *Proto toho vzal více. Podívá se po očku na Taysu, ale ta se spokojeně mazlí s plyšákem a zatím pozornost nevyžaduje.* Takže, copak by sis tyl, hmm? Tak zkusíme prvně rohlík s marmeládou? *Navrhne mu. Odtrhne jen kousek rohlíku, aby si nestrhal do pusy celý a dá mu to ochutnat.* Chutná nebo chceš zkusit něco jiného? *Zeptá se ho s úsměvem a čeká, dokud to malý nespapá a neposoudí. Vypadá to, že mu to ale chutná, tak mu dá další kousek a čeká, než ho sní. Mezitím se podívá na Timthyho.* Četla jsme , co mají takhle velké děti jíst a ráno se doporučuje pečivo, právě s marmeládou, šunkou nebo tak. Na oběd zase třeba polévka, vývar, ale jen málo solený. A na svačinu třeba jogurt. *Dá malému, který spokojně papá další kousek.* Musíme mu sehnat více oblečení. Hlavně teplého, když se pojede na ty hory.

Ne, to nejspíš ne. *Dá jí za pravdu.* Byla ho velká shoda okolností. *Přizná. Necítí se úplně na to, aby byl považován za nějakého hrdinu a tak. Třeba by ho našel někdo, kdo by mu mohl nabídnout milující rodinu mimo dohled všech možných médií a paláce. Ale je si jistý, že to malý zvládne. Nejdříve si to nebude ani uvědomovat a později se s tím naučí žít stejně jako ostatní. Musí se usmívat, když vidí, jak je z něj Ash nadšená. Zeptá se jí na nějaké nápady na jména a pak sklopí pohled k malému, který mezi nimi zmateně přeskakuje pohledem, jako kdyby byl sám zvědavý na to, jak ho pojmenují.* Anthony se hodí skvěle. Víš, co to znamená? *Nadzvedne mírně obočí.* Znamená to nedoceněný. Myslím, že vzhledem k okolnostem to sedí docela přesně. A mě napadá třeba Jake, aby neměl zas tak dlouhý jméno. Anthony Jake Bloodworth-Dubois. *Nakloní hlavu mírně na stranu.* Co na to říkáš? *Zeptá se malého, který se zazubí.* Může je slavit na dnešní datum, jestli je mu skutečně rok. *Navrhne s pokrčením rameny.* Nestraš. Určitě budou hodný. *Zasměje se a doufá, že zatímco bude pryč, nestrhne se tady nějaká katastrofa. To se naštěstí nestane a kromě malé potopy v koupelně je všechno v pořádku a i on sám je docela vykoupaný.* Jenom trošičku. *Zasměje se ohledně stavu koupelny a pak sleduje malýho, jak ochutnává rohlík s marmeládou a sám dojde pro Taysu, která už odhodila plyšáka, aby zamezil nějakému pláči kvůli potřebě po pozornosti. Vezme si jí do náručí a posadí se s ní na postel vedle Ash a malého.* Vývar? To zní dobře. Nějaký klidně na oběd můžu udělat. *Nabídne a pousměje se, když vidí, jak malému chutná rohlík.* Myslím, že rohlík s marmeládou ale vede. *Uchechtne se.* Jo, zkusím to zařídit. *Pokýve hlavou a pak dojde ke dveřím, kde se objeví jedna komorná s oblečením pro malého, které dokázala takhle narychlo najít.* Jo... Ještě jednu novinku mám. Budeš oficiálně teta. *Oznámí pobaveně Ash, protože ještě než se vrátila, stihnul si vyměnit pár zpráv s Eastonem.* May z toho klepne, až jí to řekneme všechno.

To jo. Jen tak do měst nejdeš, ani já. *Možná by malého našel někdo jiný, ale kdo ví, jak by to s ním bylo. Možná by skončil v dětském domově. Je mu už rok a lidé si většinou berou jen miminka, takže těžko říct, jestli by tam nezůstal do plnoletosti. Navíc neví, jak by to pak bylo třeba s jeho kastou. Byl by osmý a měl žebračit na ulici? Je štěstí, že ho Timothy našel. Navrhne několik jmen a přitom se dívá na malého, která zvědavě otáčí hlavičkou a neví kam se dříve dívat.* To nevím. Jen se mi to líbilo. *Podívá se na něj zvědavě. Předpokládá, že jí význam tohoto jména řekne.* To jsem fakt nevěděla. Ale myslím, že se to vážně hodí skvěle v tom případě. *Usměje se na malého apřikývne.* Anthony Jake Bloodworth-Dubois zní skvěle. *Už tak mají dlouhý příjmení, stačí jedno delší jméno. Jake je krátké a hezké, hodí se tam.* A zkráceninou mu můžeme říkat Thony. To se hodí asi o něco více na malé dítě. *Přijde jí to o něco roztomilejší.* Jo, to zní jako dobrý nápad. A kdyby mu rok nebyl, ale třeba jen jedenáct měsíců, prostě odečteme měsíc a bude mít narozeniny 22. pořád. 22.12 je dobrý datum a stejně tak i 22.11. Hezky mu to vychází. *Uchechtne se. Je to dost snadno zapamatovatelné. Nemyslí si, že by byl v říjnu nebo září, na to je už velký.* Přežij to tu. *Popíchne ho ještě než se vydá do kuchyně, odkud se co nejrychleji vrátí si jídlem. Přece jen rychle nakoukne do koupelny.* Jenom trošičku.. *Souhlasí ironicky. Malému dá rohlík s marmeládou a usmívá se na něj. Ještě více se usměje, když je tu i Timothy s Taysou, která se na Thonyho dívá se zvědavýma očkama.* Jo, to můžeš. Ale vážně jen trochu soli. Děti toho nesmí moc, ani jiného koření. *Aspoň podle toho, co četla. Ale četla několik knih a všechny říkaly to stejné, takže to bude určitě pravda.* To asi ano. *Malý ho už v podstatě celý snědl. Nadzvedne obočí.* Teta? *Zopakuje a pak potřese hlavou.* East teda čas v Illey nemarní, jak tak koukám. *Usměje se pobaveně.* To asi ano. Ale podle mě bude i nadšená ze synovce a vidiny dalších dětí. *Podívá se na oblečení, které tu je.* Bude toho potřebovat ale ještě více. Postýlku další musíme pořídit. A taky hračky. Nemůže být přece bez nich, ne? No jasně, že ně. *Malému dá pusinku, dík čemuž se na ni usměje a ukáže zoubky.* Hlavně nějakou kousací hračku. Co jsem viděla jsou i takový, které dáš do ledničky. Lezou mu zoubky, což někdy nemusí být moc příjemné a tohle pomáhá. *Zamyslí se.* Něco zkusím.. *Vezme malého a pokusí se ho posadit. Co ji překvapí je, že sedí jako hříbeček a ještě se spokojeně usmívá. Ani ho nemusí držet. Pro jistotu ho ale stejně podpírá.* Vážně mu bude okolo toho roku. To už děti normálně sedí a lezou. Vsadím se, že kdybychom by ho dali na zem, ani bychom nestačili mrknout a byl by na druhý straně místnosti, viď Thony? *Malého teď ale začal zajímat její mobil, který si zaujatě prohlíží.*

*Zeptá se jí, jestli ví, co jméno Anthony znamená a když zjistí, že ne, řekne jí to. Přijde jí jako skvělá náhoda, že se jí líbilo zrovna tohle jméno. A líbí se i malému, jak je vidět.* Hodí se dokonale. Náš malej Thony. *Usměje se na prcka a pohladí ho po vláskách.* Tohle bude dítě štěstěny. *Poznamená pobaveně, když i jeho eventuální datum narození vychází naprosto skvěle. Pak už ho umyje ve vaničce, během čehož trochu zatopí koupelnu. Když s ním Ash ironicky poté souhlasí, jenom se zasměje a pokrčí rameny. Prohrábne si vlasy, ze kterých mu sem tam ještě odkápne voda a sundá si mokrou košili, kterou vymění za rozepnutou mikinu. Je mu docela teplo, takže si jí nezapíná a ignoruje fakt, že pod ní nic dalšího nemá.* Neboj. Klidně to budeš moct osolit sama, abys měla jistotu. Nebo to nemusíme solit vůbec. *Nabídne jí. Nechce Thonymu nijak ublížit.* /Budu si muset něco načíst o ročních dětech../ *Doteď neměl moc důvod to studovat, když je Taysa malá a snažil se načíst co nejvíce o dětech jejího věku.* Jo, teta. *Potvrdí jí pak, že se nepřeslechla a po jejích slovech přikývne.* Ne, to ne. A jsme tu měsíc. Bojim se, co přijde dál. *Neumí si představit, s čím dalším by jeho bratr mohl přijít a bojí se jenom si to představovat, protože u něj je možné snad úplně všechno.* Snad jo. Někdy jí k nám zase vezmu. Z Thonyho by mohla být nadšená. *Přeci jen není tak maličký jako Taysa, takže by si s ním mohla užít o něco více legrace. Pak už podá Ash oblečení pro Thonyho a pokýve hlavou.* Zkusím se poptat komorných. Kdyžtak můžeme vzít kočárek a jít do města se po něčem podívat. Taysu můžu dát na hlídání zase Eastovi. Včera jim to s Liv prý šlo. *Navrhne jí.* Všechno, co bude potřeba, tak seženu, neboj. *Ujistí jí s úsměvem a pak sleduje malého, jak vzpřímeně sedí.* Tak to zkusíme? *Zeptá se jí pobaveně a Taysu položí na postel, aby mohl vzít Thonyho a posadit do na podlahu. Sám o kousek poodejde a pak si dřepne na zem a na maého se koukne.* Co? Jak rychle se ke mě dostaneš? *Zeptá se ho. Thonyho ale nejspíš adoptivní táta nijak nezajímá, takže se po čtyřech rychle vydá k jeho stolu, jehož nohy se chytne a trochu nejistě se postaví na nohy. Pak se začne natahovat po papírech na stole s neurčitým nadšeným "Dada", které ze sebe dostane.* Fajn, tohle si beru osobně. *Zamumlá trochu nespokojeně a pobaveně nad tím potřese hlavou.*

*Neví, co znamená jméno Anthony. Nepamatuje si významy všech jmen na světě. Ale když to zjistí líbí se jí to ještě více. Hodí se to k němu.* Přesně tak. *Souhlasí s návrhem, že narozeniny mohou slavit, prostě dneska, toto datum, kdy ho našli. Kdy je má opravdu se asi totiž nezjistí.* To určitě. Když už měl takové štěstí, že jsi ho našel, ještě krásné datumy možných narozenin. *Usměje se na malého, kterého krmí rohlíkem. Když si Timothy svlékne košili a dá si rozeplou mikinu, stojí ji dost úsilí se na něj nedívat, ale docela se jí to daří. Teda v to aspoň doufá.* Osolíme to jen trochu a jemu dáme když tak stranou. My si to můžeme dodělat podle chuti i pak. *Tohle se jí zdá jako nejlepší možná řešení. Překvapí jí informace, že by měla být teta. Easton ji čím dál více překvapuje.* Aby se nestihl ještě dvakrát rozvést, zase oženit a zadělat všude možně na další děti. Už by mě to asi nepřekvapilo. *Uchechtne se.*/A nakonec prohlásí, že je gay, a uteče někam do lesů se svým přítelem, kde se bude život jako dřevorubec nebo tak nějak./ To určitě ano. Ale v šoku bude beztak taky. *Ona byla taky, když se tu Timothy jen tak objevil s dalším dítětem. Vezme od něj oblečení, od kterého Thonyho obleče.* To by bylo asi nejlepší. Když pro něj budeme vybírat postýlku a tak, měl by být s námi, je přece jen už větší, tak abychom to nějak špatně neodhadli. *Chce mít jistotu, že do večera to už taky všechno bude.* Seženeme to spolu. *Opraví Timothyho s úsměvem. Když jde o děti, vždycky roztaje, což na í jde poznat. Pomalinku Thonymu pomůže se posadit. * Tak jo. *Přikývne. Vezme si k sobě Taysu, aby se jí ještě nepodařilo nějak spadnout z postele a sleduje Thonyho. Zasměje se, když se Thony vydá jiný směrem od Timothyho.* Naopak. Šel ke tvýmu stolu, kde máš práci. Chce ti s ní pomoct a být jako ty. *Namítne s úsměvem.* Ten už nám bude v létě utíkat palácovými zahradami a my mu nebudeme stačit. *Okomentuje to, že už si teď ten prcek stoupá.*

Jenom doufám, že bude mít takhle štěstí i dál a bude s náma spokojený. *Pousměje se směrem k malému Thonymu.* To je dobrý nápad. Vidíš? Už teď je vidět, že ti to v kuchyni půjde. *Zazubí se na ní. Tuší, že s odstupem dní se její podceňování se v oblasti vaření, nijak nezměnilo.* Nestraš. Tohle, co se stalo teď ... je to sice vůl, ale stejně by si Liv asi musel vzít a dítě by mít museli. Ale další věci už by byli dost velký průsery a ty za něj řešit odmítám. *Uchechtne se. Tohle způsobilo poprask, a dítě na cestě ho ještě prohloubí, ale přeci jen to můžou snadněji okecat než případný rozvod, další svatby a další děti.* Jo, máš pravdu. *Přikývne a odepíše Eastonovi na další zprávy. Zároveň i malýho vyfotí, aby mu mohl poslat fotku.* Hlídání pro Taysu máme zařízený. *Oznámí jí nakonec, když Easton souhlasí.* Dobře. *Usměje se na ní, když ho opraví ohledně toho, že všechno potřebné seženou spolu. Pak už Thonyho vezme a posadí ho na zem, když chce vyzkoušet, jak rychle se umí pohybovat. Umí to skutečně rychle, akorát ne směrem, kterým očekával.* Nojo, na to jsi ještě malej, špunte. Ale jednou mi pomáhat budeš, neboj. *Ujistí ho, když k němu dojde a znovu si k němu dřepne a rozcuchá mu mírně vlásky. Thony se zasměje a pak se chytí jeho kolena a prakticky jeho nohu obejme a položí si na ní hlavu.* Ty jsi andílek. *Zkonstatuje s úsměvem a pohladí ho po zádech.* Tak já nechám ty stráže a sítě připravit o něco dřív kvůli němu. *Poznamená se smíchem, když si vzpomene na jejich nedávnou konverzaci, která se týkala Taysy.*

Určitě bude. Ty jsi pro Taysu skvělý táta a vím, že budeš i pro něj. A já se budu snažit být aspoň trochu dobrou mámou. *Je hodně věcí, ve kterých si nevěří a i tohle je jedna z nich. Ví jak její rodiče dělali mezi jejich dětmi rozdíly a takový být nechce.* Třeba se teď už zklidní. I teď.. když je ženatej s Liv, jsem snad neslyšela, že by byl v baru. *V paláci se nic neututlá, takže všichni o všech ví, kde byli a koho si přivedli případně s sebou.* Je lepší, když tu zůstane. Musíme pořídit kočárek a pak se někdy vydat na procházku s oběma. Ještě vzít třeba Mayven. *Usměje se. Ví, že tím by jí udělali dost velkou radost. Souhlasí s tím, že mohou vyzkoušet, jak se rychle Thony dovede plazit. Má u sebe Taysu, ale sedne si schválně a okraj postele, aby na něj viděla.* Musíme mu koupit takový malý rozkošný bodyčko co vypadá jak oblek! Nedávno jsem to někde viděla. Pak bys byl ještě více jako tatínek, no jo. *Zažvatlá na malého. Sice by se to dělat nemělo, ale vem to čert.* To je *Pořád se usmívá a natáhne se, aby mohla Thonyho taky pohladit po vláskách. Sama by to nečekala, ale když by se jí někdo zeptal na její nejmilejší vzpomínku, neřekla by nic s Williamem, ale popsala mu dnešní den s Thonym, Taysou a Timothym.* To asi bude potřeba. Teď se ještě více těším na to hory. S Taysou by to bylo taky skvělé, ale ta přece jen bude pořád v kočárku. Thony si to užije už více. Seženeme pro něj boby. *Usměje se. Slyšela, že některým dětem se sníh prvně nelíbí, ale doufá, že to nebude jeho případ.* A teď mi došlo jak k sobě všechna naše jména ladí. Timothy a Taysa je na T. Anthony a Ash je na A. I když mu taky říkáme Thony, ale chápeme se. *A to ta jména nevybírali kvůli tomu, aby se k sobě hodili. Teda ona ne. Jí se Taysa prostě líbila a stejně tak i Anthony.*

Nech toho. Nepodceňuj se. Jsi skvělá máma. Ta nejlepší, jakou si Taysa i Thony můžou přát.*Ujistí jí s povzbudivým úsměvem.* Jo, já taky ne.. Nakonec ještě Livii poděkujeme za to, že si ho vzala a zdecimovala ho. *Uchechtne se. Doufá, že by se třeba při zítřejším plese mohl se svou švagrovou seznámit konečně. Rád by osobně poznal, do čeho se to Easton svým "ano" uvrtal.* Jo, ta by byla nadšená. Určitě bude chtít nějakej kočárek i sama řídit. *Jako kdyby svou setru slyšel už teď žadonit o to, jestli může nějaký z kočárků vozit. Pak už vyzkouší rychlost Thonyho a zasměje se, když ten se vydá k jeho rozdělaným papírům.* Nojo, to ti bude slušet. *Zazubí se na malého. Už by pomalu mohli psát seznam toho, co všechno mají pořídit, protože málo toho rozhodně není.* Jestli se bude na těch bobech smát tak jako teď, tak se kvůli němu ještě vybouram. *Namítne se smíchem. Asi by nenechal Thonyho jezdit samotného, přeci jen je pořád dost malý, takže by jezdil s ním a jestli se bude takhle usmívat jako i teď tak se nejspíš moc na kopec před nimi soustředit nebude.* To máš pravdu. Dáváme dohromady skvělou rodinu. *Přikývne a na Ash se usměje.* A co ty, špunte. Jak tě zabavíme, když tu zatim nemáš hračky? *Nakloní hlavu trochu na stranu a Thony se na něj podívá a zase se trochu vrávoravě postaví na nožky.* Myslíš, že by zvládnul nesníst tužku a že by ho bavilo si kreslit? *Podívá se na Ash, protože předpokládá, že toho bude o dětech vědět o malinko víc než on. Podá Thonymu papír a i opatrně obyčejnou tužku a ten se s věcma v ručkách kydne zase zpátky na zem na zadek a začne dělat na papír různé čmáranice.*

Díky. *Pousměje se na něj lehce. Pak ale prohodí, že od doby, co je Easton s Liviou e docela drží a chová se vzorně, což ji osobně dost překvapuje.* To jo. Nevím jak to udělala, ale má můj obdiv. *Uchechtne se. Její švagr nebyl zrovna zlatíčko. Často si bral od paláce ženské návštěvy, ale teď jí přijde jako vyměněný.* Však klidně bude moct. Budeme tam konec konců s ní a krotit ji, aby neběhala a šla normální rychlostí. Je jí skoro jedenáct, řídit kočárek zvládne. *Mayven není úplně nejmenší a tlačit kočárek není tak těžké. May se momentálně zvládá start o kotě, které nejspíše ještě stále dýchá, podle toho, co sylšela.* Bude to ještě větší fešák, než je už teď. *Už teď je Thony asi ten nejroztomilejší chlapeček, kterého viděla a když si ho představí v mini oblečku, jak sedí na klíně Timothymu a kreslí si, zatímco Timothy pracuje.. Má pocit, že se roztaje. Uchechtne se.* Můžeme ho prostě táhnout, nemusí jezdit. Co jsem slyšela, některé děti se sněhu prvně bojí, není jim příjemný jak to křupe, když po něm chodí, tak kdo ví jak to bude. *Pokrčí rameny. Třeba se mu to nebude líbit a tak budou raději uvnitř. Až teď si uvědomí, jak k sobě ladí hezky jejich jména, což ji pobaví, protože tohle osobně neplánovala.* Jo.. to dáváme. *Oplatí mu ten úsměv. Neví, co se s ní poslední dobou děje. Ráda by to svedla na to, že je ještě dojatá z Thonyho a tak.. ale má pocit, že je za tím i něco více.* Můžeme to zkusit. Kdyby si ji dával do pusy, vezmeme mu ji. *Pokrčí rameny. Uchechtne se, když si Thony kydne spokojeně na zadek.* Sedí jako hříbeček. *Konstatuje a vstane. Sice tu není nějak zima, ale má pořád trochu strach, aby se nenastydl.* Podržíš? *Podá Timothymu Taysu. Vezme deku a dá ji na zem. Thonyho přemístí, aby seděl na ní.* A můžeš dále kreslit, zlatíčko. *Políbí ho do vlasů.* Nechci, aby se od země nějak nastydl.. jistota je jistota. *Vezme si zpět zase malou Taysu a sedne si na zem do tureckého sedu vedle Thonyho. Malou Taysu nechá, aby si hrála s jejími vlasy.* No pomalu lepší než Mona Lisa od Da Vinciho. *Usměje se při pohledu na věc, kterou Thony namaloval. Jsou tou v postatě en čáry, ae přidje jí roztomilé, jak je do toho ten prcek zabraný.*

A to East říkal, že je prý horší jak on, když se s ní poprvé potkal. Nasliboval by mi cokoliv, abych ho toho zasnoubení zbavil. *Potřese nad tím trochu nechápavě hlavou, protože jestli to, co říkal East je pravda a oni oba byli takoví, nechápe, jak je možný, že jeho bratr přestal chodit do barů.* Ale někdo bude muset jít před ní, protože je malá a neuvidí kam jede. Asi nepotřebujeme srážku kočárku a stromu. *Uchechtne se. Je ale pravda, že by nejspíše kočárek na chvilku May svěřil, kdyby jí tím měl udělat radost.* Uvidíme. Teď asi nemá smysl se tím trápit. Máme ještě minimálně dva nebo tři týdny, abysme se spolu nějak vůbec sžili, než tam pojedeme. *Tuší, že to nebude snadné, protože přeci jen obě děti jsou malé a potřebují péči a pozornost, což nebude lehké spojit i s povinnostmi krále a královny. Pak už zkusí dát Thonymu tužku s papírem.* Je dokonalej. *Doplní k jejímu konstatování o hříbečkovi a pak přikývne a podrží Taysu. Tu pošimrá na tváři tím, že se k ní skloní a nechá vlhké pramínky vlasů, aby se jí otřely o tvář. Tím vyvolá u Taysy nadšené zahihňání. Taysu zase podá zpátky Ash a s úsměvem je všechny tři sleduje.* /Ash mě nejspíš nikdy nebude milovat, ale i tak mam ohromný štěstí./ *Proběhne mu hlavou při pohledu na svou rodinu.* Třeba z něj vyroste nějakej umělec. Až se naučí mluvit, ještě nás bude tišit, abysme ho při kreslení nerušili. *Pronese pobaveně a pak sjede pohledem k hodinám.* Skončím pro něco k obědu a pak bysme mohli vyrazit do města, co říkáš? *Zeptá se Ash na její názor. Přeci jen čas už se pusunul do doby oběda a i on sám začíná mít pomalu hlad.*

Lidi časem mění názor. *Pokrčí rameny. Ona taky neplánovala někdy dát šanci Timothymu, aby se spolu aspoň přátelili. Chtěla si ho od těla držet co nejdále. Tohle nebylo prostě v plánu.* To nepotřebujeme. *Přikývne.* No, kočárky jsou dva, jeden bude řídit ten jeden s jedním dítětem a druhej bude navigovat Mayven, který poveze druhé dítě. Hezky to vychází. *Usměje se. Věří, že Mayven se bude chovat dobře a bude opatrná.* Jo, to je pravda. Nejprve si musíme zvyknout, že teď máme najednou dvě děti. *Přikývne. Ale asi to nebude těžké, protože už teď má pocit, že Thony je její. Je to naprosté zlatíčko. I když předtím byl hladový, ani nebrečel, nic. Sice to teď bude těžší, ale zvládnou to. Dobrý je, že jsou spolu za dobře a mohou si navzájem pomáhat. když vidí jak si spokojeně Thony sedne s papírem a tužkou prohodí, že je jako nějaký hřábeček.* To je. *Přitaká. Nechápe, jak se někdo mohl tohohle roztomilého chlapečka zbavit. Poprosí ho, aby podržel Taysu a pak na zem natáhne deku, aby přece jen neseděl jen na zemi a nějak nenastydl. Sedne si k malému princi i s princeznou a dívá se jak maluje. Předtím mu ještě dá pusu do vlasů.* Beztak jeho první slovo bude "vypadněte". *Uchechtne se.* Jsem zvědavá jak budeme mít hezky vymalovaný palác s takovou. a chvilku uteče a trůnním sálem až po kuchyň se po zdi potáhnou obrázky od Thonyho. A Taysa mu později bude určitě ráda pomáhat. *Podívá se na hodiny a přikývne.* Dobře, já mezitím nakrmím ještě Taysu, ať se pak nezdržujeme s tím a Liv s Eastem nemají problémy. Klidně tu Thonyho nech, zvládnu je. Navíc kdybys měl ještě hlídat u vaření jeho, trvalo by to déle. Pořád by zdrhal a v židličce by ho to asi nebavilo. * Posadí se na kraj postele, takže malého Thonyho má před sebou a Taysu začne kojit hned, jak Timothy odejde do kuchyně.*

Jo, to máš pravdu. *Přikývne a pak se snaží představit jak zamezit katastrofě při procházce s kočárky spolu s May.* Jo, to jo. Jsem si jistý, že si to May užije. Ale asi se pak asistence při kočárku nezbavíme. *Pronese pobaveně. Z jeho tónu hlasu je ale znát, že mu to nijak nevadí. Rád vidí svou sestru šťastnou a jestli jí k úsměvu stačí tlačit kočárek, tak klidně.* Zvládneme to. Budu se snažit dělat co nejvíce práce tady, abych ti mohl kdyžtak pomoct a tys na ně nebyla sama. Nebo klidně najmu nějakou chůvu. Cokoliv, aby ti to vyhovovalo. *Pousměje se na ní.* Nedivil bych se tomu. Ani tomu, kdyby to od něj pak převzala Taysa. Budeme milovaní rodiče. *Pronese se smíchem. Puberta u jejich dětí bude skutečně něco, jestli jejich první slova budou tahle.* Měli bysme nechat palác vymalovat těma stíratelnýma barvama. A pak zaměstnáme aspoň padesát nových lidí, který budou mít za práci je umývat. *Uchechtne se a stočí pohled k malému umělci kousek od něj.* Dobře. Kdyžtak volej, kdyby najednou ohlásili děcka útok. *Řekne jí ještě pobaveně a než vyjde z komnaty, zapne si mikinu. Není jako jeho bratr, který se zvládá producírovat po paláci polonahý. A nebo aspoň zvládal dříve než poznal svojí ženu. V kuchyni připraví co nejrychleji vývar. Jednu neokořeněnou misku pro Thonyho a dvě větší pro něho a Ash. Všechno to má na táce, když míří zpátky do komnaty a povede se mu otevřít dveře loktem.* Udělal jsem nám taky jenom vývar. Kdybys chtěla, klidně se můžeme potom stavit na něco k jídlu i ve městě. *Pokrčí rameny, když podává jednu misku Ash a sám si vezme tu Thonyho s malou lžičkou a posadí se před něj.* Tak co? Dáme si oběd, umělče? *Zeptá se ho a malý se zahihňá a pustí tužku. Zůstane sedět a s úsměvem na něj koukat, takže ho začne krmit vývarem, který spořádá vcelku rychle a bez nějakých scén, že by mu to nechutnalo.* Oficiálně ho prohlašuju za nejhodnější dítě na zemi. *Uchechtne se a sám do sebe rychle hodí svojí porci.* Vyrazíme do toho města? Ať máme dost času na všechno. *Zeptá se své manželky a mezitím zvedne Thonyho ze země a oblíkne mu svetr.* Ale budeš muset řídit. Já z tou nohou pedály asi furt nezvládnu. *Pronese pobaveně.*

Už ji vidím jak je nutí pořád ležet v kočáře, až budou větší a budou chtít sami cupitat. *Uchechtne se. Nedivila by se, kdyby je tam Mayven držela, jen aby je mohla vozit.* Nějak ano. Nejsme přece první, co máme dvě děti a potřebujeme to skloubit s prací. Chůvu už jednu máme, ale kdyby to nezvládala, můžeme najmout durhou. Přece jen s na dvě takhle malé děti je potřeba více rukou. A na akce, ič na porady, kde musíme být oba dva si je brát nemůžeme. *Jeden ples je vlastně hnedka zítra, takže to snad ta chůva sama jendou zvládne. Nebo by se třeba nějaká komorná za odměnu našla, aby jí pomohla.* Mladší dost přejímají od starších, takže s tím počítám taky no. *Uchechtne se nad tím.* To by bylo asi nejlepší. Buď to necháme vymalovat jendou a pak to due v pohodě a nebo se to bude malovat pořád. *I když budou mít chůvy, nedivila by se, kdyby jim děti nějak proklouzli a začali čmárat po zdech.* Dobře. *Souhlaís a když Timothy odejde, sedne si a začne kojit Taysu. Thony je naštěstí úplně zlatý, takže pořád sedí a maluje si. Občas se natáhne a pohladí ho, díky čemuž se na ni vždycky otočí a usměje. Už teď si tenhle roztomilý chlapeček získal její srdce. Timothy se zrovna vrátí ve chvíli, co malou přebaluje a po očku ještě hlídá Thonyho.* Dobře, díky. *Moc nejí, takže vývar jí bude stačit nejspíše na celé odpoledne a večer si dá maximálně jen něco lehčího.. S Taysou si sedne ke stolu. Malé dala menšího plyšáka a snaží se jíst vývar, teda ve chvílích, kdy malou Taysu baví plyšák více, než její vlasy. Protože když vám pořád někdo tahá za vlasy, tak se najíte těžké.* Připišme na seznam věcí, co musíme koupit i ještě bryndák. Budu ho asi potřebovat. *Uchechtne se.* On je strašně zlatej. Za dobu, co jsi byl pryč jen seděl a maloval. Občas se s nadšením teda otočil, aby mi ukázal svůj pokrok v tom, co vytvořil, ale poté, co jsem ho pochválila, zase pokračoval.*Usměje se. Malá Taysa vydá nespokojený zvuk.* Hmm.. Myslím, že nám tu někdo začíná žárlit. *Pronese pobaveně. Už svou porci jídla dojedla, takže vstane a vezme obrázek, co namaloval Thony a přejde ke stolu.* Jo hned.. *Vezme propisku a do pravého dolního rohu napíše - Thony, dnešní datum a ještě při jaké příležitosti to namaloval. Pak to ukáže Timohymu.* Tyhle ty vzpomínky si musíme uchovat. Koupíme na to nějaké desky, ať je to, až toho bude více, pohromadě. A každý musíme popsat, abychom věděli, kdy to přesně namaloval. *Zatím ten obrázek nechá na tole, kde se tomu nic nestane. Taysu na chvilku odloží do postýlky, aby na sebe natáhla ještě lehkou riflovou bundu, když půjdou ven.* Aspoň budeš moct Thonyho držet. Nejsem si jistá, jestli se vůbec vejde do sedačky Taysy. Je přece jen větší a každá má jinou nosnost. I když na jednu krátkou cestu to snad zvládne. *Připíše si autosedačku jako další věc, kterou potřebují.* Takže jdeme? *Vezme Taysu, počká na Timohyho a Thonyho, než vyjde z komnaty a prvně se teda vydá ke komnatě svého švagra a švagrové, kde musí nechat Taysu na hlídání.*